Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků podléhajících zkáze

Representativní a vhodně upravený vzorek se použije pro identifikaci. Komponenty živočišného původu jsou identifikovány na základě typických, mikroskopicky rozlišitelných charakteristik (např. svalová vlákna a jiné masité části, chrupavky, kosti, rohy, chlupy, štětiny, krev, peří, vaječné skořápky, rybí kosti, šupiny). Identifikace musí být provedena v prosívaných frakcích i v koncentrovaném sedimentu.

Příloha č. 14 k vyhlášce č. 222/1996 Sb.

Zkoušení homogenity

• 1. Homogenita premixů a krmiv s použitím premixů

Zkoušení homogenity se uskutečňuje pomocí doplňkové látky nebo přidané aminokyseliny, dávkované do premixu nebo do krmiv s použitím premixu. Tato doplňková látka nebo aminokyselina musí být stanovitelná metodami zkoušení, které jsou uvedené v přílohách 7 až 10. Homogenita se zkouší v rámci jedné partie.

• 1. Zkoušení homogenity partie

Pro test homogenity partie se vybere nj obalů nebo u volně ložených krmiv nj hypotetických částí partie a z každé z nich se odebere jediný dílčí vzorek, který se samostatně upraví a tím se získá nj zkušebních vzorků. Z výsledků zkoušek x1, x2, x3......xnj . se stanoví analýza s^2.

• 1. Stanovení celkového rozptylu

Pro stanovení celkového rozptylu použijeme výraz:

s2=1k-1∑j=1k(x-j-x-)2

kde:

k je celkový počet odebraných dílčích vzorků (počet úrovní)

xj- je průměr uvnitř úrovně

x- je průměr ze všech analytických stanovení (celkový průměr), uvedených ve sloupci 3 protokolu o zkouškách

• 1. Stanovení rozptylu metody

Pro stanovení rozptylu zkušební metody použijeme výraz:

sy2= 1n-1 ∑i=1n(xi- xi-)2

kde:

n je počet paralelních opakování pro ověření metody (ověřovací série)

xi je i-té stanovení na vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací série),

xj- je průměr stanovení u vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací série), uvedených ve sloupci 7 protokolu o zkouškách

• 1. Partie krmiva nebo premixu se považuje za homogenní pouze tehdy, když platí:

F0,05= s2sz2 F0,05(α, k-1;n-1)

• 1. Počet vzorkovaných obalů nebo hypotetických částí je následující:

Příloha č. 15 k vyhlášce č.222/1996 Sb.

Obecné podmínky pro použití zkušební metody

• 1. Pracovní postup

Pracovní postup obsahuje dostatečně přesné a podrobné instrukce k provádění zkušební metody:

• 1.1 princip postupu, chemické reakce a případné interakce stanovovaného znaku, popis matrice a rozmezí stanovovaného znaku

• 1.2 použité chemikálie včetně chemické čistoty, příprava roztoků s uvedením koncentrace a stability

• 1.3 podrobný postup zkoušky, údaje o kalibraci, měření, výpočet

• 1. Shodnost metody

Shodnost metody označuje těsnost shody mezi nezávislými výsledky zkoušek získanými za předem specifikovaných podmínek. Míra shodnosti se počítá jako směrodatná odchylka výsledků zkoušek sx.

Odhad hodnoty sx se počítá pomocí rozpětí R, které je definováno jako rozdíl mezi nejmenší a největší hodnotou paralelního stanovení.

Provádí-li se dvě paralelní stanovení na m vzorcích, je směrodatná odchylka vyjádřena

sx= ∑j=1eRj22m

kde Rj = | x j1 - x j2 | je rozpětí, tj. rozdíl dvo u paralelních stanovení, provedených na j-tém vzorku. Z vypočtené směrodatné odchylky sx se vypočte ukazatel opakovatelnosti (r) analytické metody v dané analytické laboratoři. Pro opakovatelnost /r/ platí (při dvou paralelních opakování a hladinu významnosti P (0,95)): r = 2,8.sx. Směrodatná odchylka sx resp. opakovatelnost se určuje z dostatečně velkého počtu vzorků téhož druhu materiálu (p ≥ 20). Směrodatná odchylka sx se neurčuje z jedné ověřovací série, ale z dlouhodobého měření v dané laboratoři na vzorcích téhož druhu materiálu.

• 1. Správnost metody

Správnost metody určuje těsnost shody mezi průměrnou hodnotou získanou z velké řady výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou. Referenční hodnota se odvodí jako

• a) teoretická nebo stanovená hodnota založená na vědeckých podkladech

• b) přiřazená nebo certifikovaná hodnota založená na experimentálních pracích národních nebo mezinárodních organizací

• c) odsouhlasená nebo certifikovaná hodnota založená na spolupráci pod patronací vědeckých nebo technických skupin

• d) jestliže není k dispozici očekávaná hodnota veličiny uvedená v bodech a) až c), uvede se střední hodnota specifikovaného souboru měření (medián, průměr).

• 1. Linearita metody

Linearitou metody se označuje přímková závislost mezi odezvou detekce a koncentrací analytu. Linearita se ověřuje metodami matematické statistiky. V případě zkušebních metod nevykazujících lineární závislost mezi odezvou detekce a koncentrací analytu, postupuje se metodami matematické statistiky, které nejsou založeny na předpokladu většinou normálního rozdělení a nepoužívají odhadu žádných parametrů.

• 1. Citlivost metody

Citlivost metody určuje nejmenší rozdíl koncentrace stanovovaného znaku, jež odpovídá nejmenšímu zjistitelnému rozdílu, jenž může být zjištěn vhodnou odezvou signálu metody.

• 1. Mez stanovitelnosti metody

Mezí stanovitelnosti metody se rozumí nejnižší koncentrace stanovovaného znaku, kdy je dosažena statisticky přijatelná správnost a přesnost. Většinou se jako mez stanovitelnosti bere první bod kalibrační křivky.

• 1. Selektivita metody

Selektivita metody udává přehled o použitelnosti zkušební metody vzhledem ke koncentraci rušivých prvků. Zpravidla se udává, jaká koncentrace určitého znaku v matrici vzorku nemá statisticky významný vliv na správnost výsledků.

Úplné znění validačního programu bude obsaženo ve Věstníku ministerstva zemědělství České republiky.

• 1. Výpočet opakovatelnosti a reprodukovatelnosti

Opakovatelnost vyjadřuje shodnost za podmínek opakovatelnosti a reprodukovatelnost shodnost za podmínek reprodukovatelnosti. Pro mez opakovatelnosti (r) a reprodukovatelnosti (R) platí

r = 2,8 x sr resp. r = 2,8.sx (viz čl. 2 přílohy 15); R = 2,8 x sR, kde odhad rozptylu reprodukovatelnosti sR^2 je dán součtem odhadu rozptylu opakovatelnosti sr^2 a mezilaboratorního rozptylu sL^2 a platí:

sR^2 = sr^2 + sL^2

Hodnoty sr^2 a sL^2 se určí podle následujících rovnic:

sr2=∑i=1pni-1xsi2∑i=1pni-p

sL2= 1p-1 ∑i=1pniy-i- y̿2- sr2

kde

si2=1ni1∑i=1niy--yi2

y̿= ∑i=1pniy-i∑i=1pni

n̿= 1p- 1 ∑i=1pni- ∑i=1pni2∑i=1pni

kde ni je počet výsledků a yi je jeden takovýto výsledek, p je počet laboratoří, které poskytly alespoň jeden výsledek.

Ve speciálním případě, kdy pro všechna ni platí ni=n=2, se použije rozpětí wi=2si, čímž se získají vztahy:

sL2= 12p ∑i=1pwi2

a

sL2= 1p-1 ∑i=1pniy-i- y̿2- sr22 ,

Příloha č. 16 k vyhlášce č. 222/1996 Sb.

Způsob posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení

• 1. Zkoušení pracovní přesnosti se uskutečňuje u všech míchacích zařízení, která slouží pro finální výrobu premixů a krmiv s použitím premixů.

• 1. Ke zkoušení se používá výhradně jako indikační doplňková látka dimetridazol nebo lasalocid, u které je před zkouškou ověřen obsah účinné látky a látka je upravena tak, aby veškeré částice propadaly drátěným sítem o velikosti strany oka 0,5 mm. Pro zkoušku pracovní přesnosti 1 : 10 000 se odvažuje 100 g jako 100 % látky na 1 tunu míchaného substrátu, k ověření pracovní přesnosti 1 : 100 000 se odvažuje 10 g jako 100 % látky. Před použitím látky je přípustné její předmíchání do 1 kg použitého nosiče.

• 1. Ke zkoušce se používá jako nosič pro míchací zařízení sloužící k výrobě premixů s minerálním nosičem nebo pro výrobu doplňkových minerálních krmiv, krmný vápenec jemně nebo velmi jemně mletý. V ostatních případech se používá ke zkoušce jako nosič pšeničná mouka krmná. Velikost částic míchaného substrátu má být menší jak než 1 mm.

• 1. Míchací zařízení, u kterého se uskutečňuje zkouška nesmí propouštět míchaný substrát, míchací element musí být úplný, nepoškozený, zbavený zbytků a zcela vyprázdněný. Pokud se jedná o typové míchací zařízení, porovná se technické provedení míchacího zařízení s technickými podmínkami jeho výrobce a o porovnání se vyhotovuje protokol o shodě.

• 1. Protokol o shodě obsahuje tyto náležitosti:

• a) o jaké zařízení se jedná a kdo je jeho výrobcem,

• b) typ míchacího zařízení,

• c) výrobní číslo (pokud je uvedeno),

• d) rok výroby,

• e) provozovatel (pokud se nejedná o zkoušky u výrobce zařízení),

• f) posouzení shody výrobku s technickými podmínkami:

• technické parametry (pohon, pracovní část - míchací element, vyprazdňovací zařízení)

• funkční parametry (opotřebení mechanických částí, změny tvaru dílů, těsnost stroje po naplnění),

• souhrnné vyjádření a případná doporučení,

• kdo provedl posouzení shody (popis, případně razítko),

• za provozovatele (výrobce) podpis, případně razítko,

• datum vyhotovení protokolu.

• 1. Vlastní postup zkoušky

Míchací zařízení se naplní míchaným nosičem (pšeničnou moukou krmnou, krmným vápencem), který se odváží s přesností ± 1 % z celkové jeho navážky. Odvažuje se takové množství, aby zaplnilo nejméně dvě třetiny objemu míchacího prostoru, který je udán výrobcem. Po kontrole těsnosti míchacího zařízení, která se uskutečňuje za jeho chodu, se za klidu míchacího elementu vpraví na povrch nosiče odvážené množství (s přesností 0,01 g) indikační doplňkové látky a míchací zařízení se uvede do chodu na dobu stanovenou výrobcem v technických podmínkách (pokud není stanovena na dobu udanou provozovatelem). Po ukončení stanovené doby se přikročí k odběru vzorků.

• 1. Odběr vzorků se uskutečňuje podle technického provedení míchacího zařízení buď za jeho klidu přímo z míchacího prostoru nebo při jeho vyprazdňování za chodu míchacího zařízení. Odběr dílčích vzorků se uskutečňuje pomocí dvouplášťového vertikálního vzorkovače nebo pomocí vzorkovací krabice pro odběr vzorků z celého průřezu toku materiálu. Pokud nelze použít k odběru vzorků při vyprazdňování žádnou z uvedených vzorkovacích pomůcek, lze výjimečně použít vhodnou vzorkovací lopatku. Za dílčí vzorek se považuje jeden vpich vzorkovače nebo jeden náběr vzorkovací krabicí. Takto odebrané dílčí vzorky se neupravují a přímo vkládají do obalů.

• 1. Úprava a zkoušení vzorků

Úpravu vzorků pro zkoušení stanovuje příloha č. 7, bod 1.7. Pro zkoušení se používají výhradně postupy uvedené v příloze č. 10, a to pro lasalocid pod bodem 2.23 a pro dimetridazol pod bodem 3.1.

Pro doplňkové látky dimetridazol a lasalocid, které jsou ustanoveny k ověření přesnosti míchacích zařízení, platí následující hodnoty opakovatelnosti:

Z každého upraveného dílčího vzorku vždy po samostatné úpravě mícháním se oddělí dva zkušební vzorky pro 2 paralelní stanovení indikační doplňkové látky a u jednoho náhodně vybraného dílčího vzorku se oddělí čtyři zkušební vzorky pro 4 paralelní stanovení. Provedené paralelní stanovení u každého dílčího vzorku se nesmí od sebe odchylovat o více než je stanovená opakovatelnost pro danou metodu zkoušení. Z dvou paralelních stanovení u každého dílčího vzorku se vypočítá pro každý vzorek průměrná hodnota obsahu doplňkové látky, která slouží pro stanovení celkového rozptylu.

• 1. Stanovení celkového rozptylu

Pro zpracování celkového rozptylu se použije jednotlivá paralelní stanovení u dílčích vzorků, z kterých se vypočte průměrná hodnota pro každý dílčí vzorek. Do výpočtu se dosadí průměrné hodnoty (x) dílčích vzorků.

Pro stanovení celkového rozptylu (s^2) platí:

s2= 1k-1 ∑j=1kx-j- x-2

kde: k je celkový počet odebraných dílčích vzorků (počet úrovní)

x-j je průměr uvnitř úrovně

x- je průměr ze všech analytických stanovení (celkový průměr)

• 1. Stanovení rozptylu zkušební metody

Pro stanovení rozptylu zkušební metody platí:

sy2= 1n-1 ∑i=1nxi- x-i2

kde: n je počet paralelních opakování pro ověření metody (ověřovací sérii)

xi je i-té stanovení na vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací sérii),

x-i je průměr stanovení u vzorku, který je použit k ověření metody (ověřovací sérii),

• 1. Pracovní přesnost míchacího zařízení se považuje za vyhovující, pokud zkoušený substrát vykazuje homogenitu použité doplňkové látky a pro uvedené platí vztah: kdy

F0,05= s2sy2 F0,1 α, k-1;n-1

• 1. Ze zkoušení pracovní přesnosti míchacího zařízení se vystavuje protokol o zkouškách, který obsahuje:

• a) typ míchacího zařízení, o které se jedná a pro jakou pracovní přesnost bylo zkoušeno (§ 7 odst. 3 písmeno b) zákona č. 91/1996 Sb.),

• b) kdo je výrobcem míchacího zařízení,

• c) jaká indikační doplňková látka byla použita a v jakém obsahu na kg zkoušeného substrátu (teorie),

• d) vlastní výsledky jednotlivých zkoušek obsahující číslo vzorku, pod kterým byl zařazen do zkoušek, pořadové číslo paralelního stanovení, prokázaný obsah doplňkové látky v paralelním stanovení, průměrný obsah doplňkové látky v dílčím vzorku, celkový průměr ze všech paralelních stanovení použitých k výpočtu celkového rozptylu, celkový rozptyl, rozptyl metody, f-test vypočítaný, f-test tabelovaný pro úroveň 0,1,

• e) závěrečné hodnocení,

• f) datum vyhotovení protokolu,

• g) razítko a podpis osoby provádějící zkoušky

Protokol o zkoušení pracovní přesnosti je přenosný na stejné typy míchacích zařízení za předpokladu, že míchací zařízení bylo posouzeno a vystaven protokol o shodě mezi typem míchacího zařízení, které již vyhovělo požadavkům pro pracovní přesnost a míchacím zařízením, které je posuzováno, zdaje shodné.

• 1. Vzor protokolu o zkouškách

[image omitted]

Příloha č. 17 k vyhlášce č. 222 /1996 Sb.

Hodnoty reprodukovatelnosti pro metody zkoušení

Pokud není u metod zkoušení v přílohách č. 9 a 10 určeno jinak, používají se hodnoty reprodukovatelnosti uvedené v následující tabulce.

^1) § 16 až 18 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech.

^1a) Vyhláška č. 294/1997 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, ve znění vyhlášky č. 91/1999 Sb.

^2) § 7 zákona č. 91/1996 Sb.

^3) § 7 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 194/1996 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech.

^4) § 17 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech.