Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

§ 1

Tato vyhláška stanoví podrobnější podmínky, za kterých výrobci, dovozci, distributoři, opravci stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů nebo ti, kdo jsou zapsáni v průkazu stanovené střelné zbraně, (dále jen „předkladatelé“) plní povinnosti stanovené zákonem, a podrobnosti postupu Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (dále jen „Úřad“) při ověřování stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů.

§ 2

Postup při homologaci stanovených střelných zbraní

(1) Při homologaci stanovených střelných zbraní (dále jen „homologace“) předkladatel spolu se žádostí (§ 18 zákona) předkládá Úřadu technickou a průvodní dokumentaci a dvě stanovené střelné zbraně opatřené obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce, typovým označením, výrobním číslem a označením ráže používaného střeliva, a to na každé hlavni a revolverovém válci, jde-li o hlavně nebo válce rozdílné ráže. Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení homologace (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty).

(2) U stanovených střelných zbraní předložených k homologaci (§ 6 odst. 1 zákona) Úřad zjišťuje

• a) shodu základních rozměrů s technickou dokumentací výrobce a se stanovenými technickými požadavky (§ 4 zákona),

• b) typové označení uvedené na stanovené střelné zbrani,

• c) bezpečnou funkci při střelbě,

• d) odolnost materiálu, ze kterého je zbraň vyrobena, a to při střelbě a při ztížených klimatických podmínkách,

• e) správnost a úplnost technické a průvodní dokumentace,

a dále zjišťuje, zda výrobce má k dispozici potřebná kalibrovaná měřidla, vypracované kontrolní postupy, potřebné prostory a má zabezpečeny technické a personální předpoklady k provádění kontroly všech výrobků shodných s homologovaným typem stanovené střelné zbraně (dále jen „systém kontroly“) a zda o tom vede záznamy.

(3) Typ předkládané stanovené střelné zbraně může zahrnovat několik variant za předpokladu, že tyto varianty nemají odlišné vlastnosti z hlediska stanovených technických požadavků.

(4) Při homologaci dovážených stanovených střelných zbraní zajistí předkladatel, který nedoloží údaje o systému kontroly (§ 6 odst. 1 zákona) u zahraničního výrobce, zjištění těchto údajů ve spolupráci s Úřadem na své náklady.

(5) Úřad vždy po provedení homologace vydá překladateli písemný záznam o provedení ověření (dále jen „protokol“), ve kterém uvede

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení stanovené střelné zbraně,

• c) popis provedených zkoušek z hlediska stanovených technických požadavků, jejich výsledky a vyhodnocení,

• d) místo provedení zkoušek a datum vydání protokolu.

(6) Při splnění podmínek uvedených v § 6 odst. 1 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 5 certifikát o homologaci, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) technické charakteristiky zkoušeného typu stanovené střelné zbraně (např. druh materiálu a jeho parametry, ráži střeliva),

• c) vymezení rozsahu provedené homologace (např. počtem výrobků nebo čísly sérií),

• d) určení zkušební značky podle přílohy č. 4 části I. s číslem homologace a určení subjektu, který bude označovat každou vyrobenou stanovenou střelnou zbraň touto zkušební značkou, a poučení o vedení evidence označených stanovených střelných zbraní,

• e) poučení o provádění kusového ověřování po dobu platnosti homologace (§ 6 odst. 3 zákona),

• f) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona) a datum a místo vydání certifikátu o homologaci.

(7) Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní^1) Úřad zasílá kopii certifikátu o homologaci stanovené střelné zbraně nebo zprávu o jeho zrušení nebo zprávu o odejmutí certifikátu o homologaci, nebo o odmítnutí vydat certifikát o homologaci (§ 21 odst. 3 zákona).

(8) Po provedení homologace se jeden exemplář ověřovaného typu stanovené střelné zbraně uloží u Úřadu. Druhý exemplář opatřený určenou zkušební značkou a číslem homologace se vrátí předkladateli.

(9) U stanovených střelných zbraní podléhajících homologaci (§ 6 odst. 2 zákona) provádí Úřad kusové ověřování v případě, kdy nejsou vyráběny sériově, a při periodickém ověřování, zda stanovené střelné zbraně odpovídají stanoveným technickým požadavkům (§ 6 odst. 3 zákona).

§ 3

Postup při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní

(1) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (dále jen „kusové ověřování“) předkladatel spolu se žádostí (§ 18 zákona) předkládá Úřadu každou stanovenou střelnou zbraň opatřenou obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce, typovým označením, výrobním číslem a ráží použitého střeliva, a to na každé hlavni a revolverovém válci, jde-li o hlavně nebo válce rozdílné ráže. Každá broková hlaveň musí být navíc označena údaji o měřeném průměru vývrtu a označením materiálu, ze kterého je vyrobena, případně i údajem o hmotnosti. Každá hlaveň určená výhradně pro použití černého prachu musí být označena tak, aby bylo nesporné, že jde o hlaveň určenou k použití černého prachu, pokud Úřad neurčí jinak.

(2) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní (§ 7 zákona) Úřad provádí

• a) prohlídku před zkušební střelbou,

• b) zkušební střelbu,

• c) prohlídku po zkušební střelbě.

(3) Technické požadavky na stanovené střelné zbraně při kusovém ověřování jsou uvedeny v příloze č. 1 a v českých technických normách.^2)

(4) Při prohlídce před zkušební střelbou vyřadí Úřad stanovenou střelnou zbraň, která nesplňuje požadavky uvedené v příloze č. 1 bodě 1.1, nebo takovou, jejíž označení neodpovídá požadavkům uvedeným v odstavci 1. Tuto skutečnost oznámí předkladateli.

(5) Úřad neověří stanovenou střelnou zbraň, která je viditelně poškozena zkušební střelbou, a stanovené střelné zbraně, které vykazují závady uvedené v příloze č. 1 bodě 3 nebo mají neopravitelnou závadu uvedenou v příloze č. 1 bodě 4. Tuto skutečnost oznámí předkladateli.

(6) Vznikne-li při zkušební střelbě prováděné podle přílohy č. 1 podezření, že došlo ke snížení tlaku zkušebního náboje, např. únikem plynů, Úřad provede doplňkovou střelbu nad rámec předepsaného počtu zkušebních výstřelů; v případě pochybnosti o pevnosti stanovené střelné zbraně podrobené zkušební střelbě nebo při pochybnostech o existenci poškození nebo jiné vady stanovené střelné zbraně anebo v případě výskytu závady na nábojnici zkušebního náboje provede Úřad rovněž doplňkovou střelbu zkušebními náboji.

(7) Dojde-li při zkušební střelbě prováděné podle přílohy č. 1 k vadné funkci zkoušené stanovené střelné zbraně, Úřad provede ověření funkce doplňkovou střelbou spotřebními náboji dodanými předkladatelem, a to minimálně dvěma výstřely na každou nábojovou komoru.

(8) Na žádost předkladatele může být ověřování brokovnice nahrazeno zkouškou s vyšším tlakem (vyšší zkouška) nebo zkouškou pro ocelové broky.

(9) Má-li u stanovené střelné zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne Úřad předkladateli odborné znehodnocení^3) vadné hlavně, při kterém znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li předkladatel s tímto návrhem, postupuje Úřad podle § 19 odst. 2 zákona.

(10) Při kusovém ověřování stanovených střelných zbraní dovezených ze zahraničí, jejichž zkušební značky nejsou v České republice uznávány na základě Úmluvy^1) a které mají sklopné hlavně, se navíc zjišťuje

• a) délka hlavní s přesností na 1 mm,

• b) průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm a průměr vývrtu kulové hlavně s přesností na 0,01 mm,

• c) hmotnost hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g,

• d) pevnost materiálu hlavních částí stanovené střelné zbraně zkouškou tvrdosti; na základě této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka stěny hlavně vyhovující, pokud předkladatel neprokáže, že pevnost použitého materiálu odpovídá české technické normě.^2)

(11) Úřad vždy po provedení kusového ověřování stanovené střelné zbraně vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) identifikační údaje o stanovené střelné zbrani,

• c) zjištěné závady,

• d) datum a místo zkoušky ověření.

§ 4

Postup při opakovaném kusovém ověřování stanovených střelných zbraní

(1) Opakované kusové ověřování stanovených střelných zbraní (dále jen „opakované kusové ověřování“) se provádí stejně jako kusové ověřování stanovených střelných zbraní (§ 8 zákona). Přihlíží se při něm k opotřebení, které nesnižuje bezpečnost a funkčnost střelné zbraně.

(2) Na stanovenou střelnou zbraň vyrazí Úřad pořadové číslo zkoušky, a pokud chybí, rovněž označení ráže. U stanovených střelných zbraní se sklopnými hlavněmi navíc vyrazí na hlavně údaje o průměrech vývrtů a o hmotnosti hlavňového svazku.

(3) Úřad vždy po provedení opakovaného kusového ověřování vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) identifikační údaje o stanovené střelné zbrani,

• c) zjištěné závady,

• d) číslo protokolu a pořadové číslo zkoušky,

• e) datum a místo zkoušky.

§ 5

Postup při typové kontrole stanoveného střeliva

(1) Pro ověřování stanoveného střeliva (§ 9 zákona) se za sérii považuje nejméně 3 000 kusů střeliva od typu střeliva. V případě, že je vyráběn počet nižší, rozhoduje Úřad o každém případu zvlášť s ohledem na stanovené technické požadavky. Pro typovou kontrolu stanoveného střeliva (dále jen „typová kontrola“) se vybírá jako představitel typu stanovené střelivo vyvíjející nejvyšší maximální tlaky.

(2) Stanovené střelivo označené obchodním jménem nebo ochrannou známkou výrobce a údaji umožňujícími identifikaci typu střeliva (druh, značku a ráži) předloží předkladatel společně se žádostí (§ 18 zákona) v množství stanoveném v příloze č. 7, popřípadě stanoveném Úřadem podle odstavce 1. Úřad rovněž určí počet předkládaných spotřebitelských obalů, a to podle příslušné české technické normy.^2) Na spotřebitelském obalu střeliva uvede předkladatel kromě označení předkladatele označení typu střeliva, číslo série a počet kusů střeliva v obalu. Typ předkládaného střeliva může zahrnovat několik variant z hlediska stanovených technických požadavků. Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení typové kontroly (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty).

(3) Při typové kontrole (§ 10 zákona) Úřad zjišťuje, zda

• a) předkladatel vlastní a používá kalibrované nebo ověřené měřicí přístroje pro měření rozměrů, funkce, tlaků nebo hodnot pokládaných za rovnocenné pro daný typ stanoveného střeliva,

• b) výrobce má k dispozici technické vybavení k provádění výrobní kontroly [§ 10 odst. 1 písm. b) zákona], zejména

• 1. balistické hlavně, jejichž rozměry jsou shodné se stanovenými technickými požadavky,

• 1. tlakoměry pro použití referenčního náboje nebo vzorové balistické hlavně s platným metrologickým ověřením,

• 1. měřidla určená k rozměrové kontrole střeliva s platným metrologickým ověřením,

• 1. zbraně určené ke kontrole bezpečnosti funkce,

a zda jsou tato zařízení obsluhována odborně způsobilým personálem,

• c) výrobce provozuje systém kontroly a vede evidenční knihu o výsledcích kontrol jednotlivých výrobních sérií stanoveného střeliva; tyto záznamy musí být vedeny postupem schváleným Úřadem a musí být Úřadu kdykoliv k dispozici,

• d) dovozce, který nedoložil údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, zajistí jejich zjištění ve spolupráci s Úřadem na své náklady,

• e) vyrobené střelivo odpovídá stanoveným technickým požadavkům na

• 1. shodnost rozměrových charakteristik,

• 1. vzhled a provedení i údajů a rozlišovacích znaků na každém náboji,

• 1. provedení odpovídajících údajů na nejmenším spotřebitelském obalu,

• 1. tlak plynů nábojů nebo hodnoty pokládané za ekvivalentní,

• 1. dopravní, manipulační a funkční bezpečnost,

• 1. odolnost vůči ztíženým klimatickým podmínkám,

• 1. rozptyl, krytí a rychlost,

• 1. fyzikální, chemické a balistické vlastnosti střelivin.

(4) Úřad vždy po provedení typové kontroly vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení stanoveného střeliva,

• c) popis provedených zkoušek stanovených technických požadavků a jejich výsledky,

• d) datum a místo zkoušek.

(5) Při splnění podmínek stanovených v § 10 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 4 certifikát o typové kontrole střeliva, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) předmět typové kontroly,

• c) datum a místo vydání certifikátu o typové kontrole,

• d) pověření k provádění výrobní kontroly a určení subjektu, který bude oprávněn k označování stanoveného střeliva zkušební značkou,

• e) poučení o provádění inspekčních kontrol střeliva (§ 11 zákona),

• f) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona).

(6) Úřad zašle Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní^1) kopii certifikátu o typové kontrole střeliva nebo ji uvědomí o jeho případném odejmutí. Obdobně postupuje při zániku platnosti certifikátu o typové kontrole střeliva (§ 10 odst. 2 zákona).

(7) V případě předložení stanoveného střeliva, na jehož ráži nejsou ještě stanoveny technické požadavky (§ 4 zákona), k ověřování Úřadu provede Úřad typovou kontrolu na základě úplných údajů dodaných výrobcem. Úřad po provedení typové kontroly oznámí její provedení Stálé kanceláři Mezinárodní stálé komise pro zkoušky ručních palných zbraní^1) současně s maximálním přípustným tlakem, naměřenou střední hodnotou maximálního tlaku a všemi údaji sdělenými výrobcem, které jsou řádně ověřeny.

(8) U nové ráže stanoveného střeliva, kromě střeliva s vysokým výkonem, se typová kontrola neprovádí v případech, kdy

• a) lze toto střelivo nabít a vystřelit z nábojové komory ruční palné zbraně určené pro střelivo ráže již typově kontrolované a zařazené do stanovených technických požadavků, které má rozměry identické nebo podobné a přípustný maximální tlak nižší, než je tlak tohoto nového střeliva,

• b) lze střelivo již typově kontrolované a zařazené do stanovených technických požadavků, které má rozměry identické nebo podobné a maximální přípustný tlak vyšší, než je tlak nového střeliva, nabít a vystřelit z nábojové komory ruční palné zbraně určené pro toto nové střelivo, které má maximální přípustný tlak nižší než tato již typově zkontrolovaná ráže.

(9) Pokud předkladatel nedoloží údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, ověří Úřad každou výrobní nebo dovezenou sérii střeliva.

§ 6

Postup při inspekční kontrole stanoveného střeliva

(1) Při inspekční kontrole stanoveného střeliva (dále jen „inspekční kontrola“) podle § 11 zákona Úřad na základě žádosti provede

• a) u předkladatele, kterému byl vydán certifikát o typové kontrole střeliva, nejméně jedenkrát za tři roky

• 1. kontrolu výrobního a zkušebního zařízení,

• 1. prověření předkladatelem prováděných výrobních kontrol,

• 1. kontrolu stanovených technických požadavků na střelivo v rozsahu typové kontroly, ale na polovičním množství vzorků,

• b) u předkladatele stanoveného střeliva, který nemůže zajistit nebo doložit údaje o systému kontroly u dováženého stanoveného střeliva u zahraničního výrobce, nejméně jedenkrát ročně kontrolu stanovených technických požadavků na střelivo v rozsahu typové kontroly, ale na polovičním množství vzorků.

(2) Úřad vždy po provedení inspekční kontroly vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení stanoveného střeliva,

• c) provedené zkoušky stanovených technických požadavků a jejich výsledky,

• d) datum a místo zkoušek.

§ 7

Postup při ověřování pyrotechnických předmětů

(1) Při typové zkoušce pyrotechnických předmětů podle § 13 zákona (dále jen „typová zkouška“) Úřad zjišťuje, zda pyrotechnický předmět splňuje stanovené technické požadavky podle přílohy č. 2.

(2) Typ předkládaného pyrotechnického předmětu může zahrnovat několik variant za předpokladu, že tyto varianty nemají odlišné vlastnosti z hlediska stanovených technických požadavků. Předkladatel předkládá pyrotechnické předměty k ověření označené svým obchodním jménem nebo ochrannou známkou, názvem výrobku a typovým číslem výrobku (u pyrotechnických předmětů, které nejsou jeho výrobkem, i údaji o výrobci). Úřad prověří technickou a průvodní dokumentaci a písemně oznámí předkladateli podmínky provedení typové zkoušky (místo a rozsah zkoušek, výše správního poplatku a úplaty).

(3) Úřad vždy po provedení zkoušek podle přílohy č. 3 vydá předkladateli protokol, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) popis a určení pyrotechnického předmětu,

• c) provedené zkoušky stanovených technických požadavků a jejich výsledky,

• d) datum a místo zkoušek.

(4) V pochybnostech, zda se jedná o výbušný nebo pyrotechnický předmět, Úřad provede zkoušku podle přílohy č. 3, a pokud zjistí, že výrobek není pyrotechnickým předmětem, vydá o tom rozhodnutí (§ 21 odst. 3 zákona), výrobky vrátí předkladateli a vyrozumí o tom příslušný orgán.^4)

(5) Při splnění podmínek stanovených v § 13 zákona vydá Úřad současně s protokolem podle odstavce 3 certifikát o typové zkoušce, který obsahuje

• a) identifikační údaje o předkladateli,

• b) předmět typové zkoušky a jeho identifikační údaje,

• c) druh zkušební značky a určení subjektu, který bude označovat pyrotechnický předmět zkušební značkou,

• d) poučení o provádění opakovaného ověřování [§ 12 písm. b) zákona],

• e) poučení o provádění kontrol Úřadem (§ 20 zákona),

• f) seznam příslušných částí technické a průvodní dokumentace,

• g) datum a místo vydání certifikátu o typové zkoušce.

§ 8

Technická a průvodní dokumentace

Technická a průvodní dokumentace předkládaná předkladatelem spolu se žádostí o ověřování stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva nebo pyrotechnických předmětů [§ 18 odst. 3 písm. a) zákona] zahrnuje

• a) všeobecný popis,

• b) konstrukční a výrobní nákresy, schémata částí, konstrukčních skupin apod.,

• c) popisy a vysvětlení nezbytná pro porozumění podkladům, včetně popisu funkce a definování možných nebezpečí vyplývajících z výroby, používání, skladování, přepravy a likvidace výrobku,

• d) protokoly o provedených zkouškách,

• e) návod pro osobu provádějící montáž a demontáž stanovené střelné zbraně,

• f) návod k používání,

• g) návod pro provádění přebíjení střeliva,

• h) certifikáty vztahující se k vybavení stanovené střelné zbraně, ke stanovenému střelivu, k pyrotechnickému předmětu, k částem stanoveného střeliva nebo ke střelivině použité ve střelivu, zprávy a protokoly vztahující se ke stanovené střelné zbrani, stanovenému střelivu, střelivině použité ve střelivu nebo pyrotechnickému předmětu a jiné dokumenty, které usnadní Úřadu ověřování.

§ 9

Označování zkušebními značkami

Stanovené střelné zbraně, stanovené střelivo a pyrotechnické předměty, které splňují stanovené technické požadavky a byly ověřeny, se označují zkušebními značkami (§ 19 zákona) podle přílohy č. 4 části I. takto:

• a) při kusovém ověřování a opakovaném kusovém ověřování Úřad stanovenou střelnou zbraň, která splní stanovené technické požadavky, označí zkušební značkou podle přílohy č. 4 části I. a označením umožňujícím stanovení roku ověření, např. posledním dvojčíslím letopočtu. Zkušební značka se vyráží na každou hlaveň a lůžko nebo dnový šroub, na rám nebo na důležité části závěru stanovené střelné zbraně. U revolverů se zkušební značky vyrážejí na hlaveň, válec a rám stanovené střelné zbraně. Jde-li o stanovené střelné zbraně, jejichž nábojová komora není součástí hlavně, vyrážejí se zkušební značky na hlaveň, každou nábojovou komoru a na důležité části závěru stanovené střelné zbraně,

• b) není-li při opakovaném kusovém ověřování stanovené střelné zbraně již místo pro zkušební značku, vyrazí se na stanovenou střelnou zbraň jen poslední dvojčíslí letopočtu a pořadové číslo zkoušky; při opakovaném kusovém ověřování se zkušební značky, jde-li o stanovené střelné zbraně s více hlavněmi, vyrážejí na každou hlaveň pouze v případě, že nemůže dojít k poškození stanovené střelné zbraně,

• c) při homologaci označí Úřad nebo předkladatel stanovenou střelnou zbraň zkušební značkou určenou v certifikátu o homologaci alespoň na jednu z hlavních částí zbraně,

• d) při typové kontrole označí předkladatel nebo Úřad zkušební značkou podle údaje uvedeného v certifikátu o typové kontrole střeliva každý nejmenší spotřebitelský obal formou potisku nebo nálepky,

• e) pyrotechnické předměty označí předkladatel nebo Úřad zkušební značkou pro pyrotechnické předměty podle údaje uvedeného v certifikátu o typové zkoušce na každém pyrotechnickém předmětu; pokud to rozměry pyrotechnického předmětu neumožní, provede se označení na nejmenším spotřebitelském obalu. Označení se provádí v obou případech formou potisku nebo nálepky.

§ 10

Úplata

Výše úplaty (§ 15 odst. 2 zákona), kterou Úřad vybírá a která je spojena se zkoušením stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva, pyrotechnických předmětů, výbušných předmětů a pomůcek pro jejich používání a se zkoušením balisticky odolných materiálů a konstrukcí, je uvedena v příloze č. 5.

§ 11

Služební průkaz

Vzor služebního průkazu, jímž se zaměstnanci Úřadu prokazují při činnostech spojených s ověřováním stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva a pyrotechnických předmětů, je uveden v příloze č. 6.

§ 12

Nedílnou součástí této vyhlášky jsou

• a) příloha č. 1 - stanovené technické požadavky při kusovém ověřování a opakovaném kusovém ověřování stanovené střelné zbraně,

• b) příloha č. 2 - stanovené technické požadavky při ověřování pyrotechnických předmětů,

• c) příloha č. 3 - závazné postupy zkoušek a minimální počty vzorků pro ověřování pyrotechnických předmětů,

• d) příloha č. 4 - zkušební značky stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva a pyrotechnických předmětů,

• e) příloha č. 5 - úplaty za činnosti související s ověřováním a zkoušením stanovených střelných zbraní, stanoveného střeliva, pyrotechnických předmětů,

• f) příloha č. 6 - vzor služebního průkazu zaměstnance Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva, a

• g) příloha č. 7 - počet kusů střeliva předkládaného k ověřování.

§ 13

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

doc. Ing. Grégr v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 313/2000 Sb.

Stanovené technické požadavky při kusovém ověřování a opakovaném kusovém ověřování stanovené střelné zbraně

• 1. Prohlídka stanovené střelné zbraně před zkušební střelbou

• 1.1 Stanovená střelná zbraň nesmí před zkušební střelbou vykazovat stopy koroze, černící nebo jiné lázně, nesmí mít poškozenou pažbu a její označení musí odpovídat § 18 odst. 2 zákona.

• 1.2 Stanovená střelná zbraň nesmí mít zejména

• a) výrobní vady ve vývrtu a v nábojové komoře, jako jsou prohlubně, rysky, prolomeniny a jiné vady viditelné pouhým okem,

• b) nedostatečně vyleštěný vývrt hlavně a povrch nábojové komory ztěžující odhalení případných závad vzniklých zkušební střelbou; v případě pochybností se kontroluje dodržení přípustné drsnosti povrchu Ra, která smí být nanejvýš 1 mikrometr ve vývrtu hlavně a 1,8 mikrometru v nábojové komoře,

• c) ohnutou hlaveň nebo hlaveň s náznaky vydutí a jiných deformací,

• d) vměstky, praskliny, porézní nebo necelá a dodatečně zavařovaná místa na částech stanovené střelné zbraně,

• e) nesprávně ustavené nebo spájené hlavně, háky a lišty,

• f) vady způsobené mechanickými a tepelnými výrobními operacemi, které mohou nepříznivě ovlivnit pevnost a funkci stanovené střelné zbraně,

• g) závěr nebo dnový šroub, jejichž konstrukce, dimenzování a materiál neodpovídají účelu stanovené střelné zbraně.

• 1.3 Důležité rozměry stanovené střelné zbraně z hlediska bezpečnosti, závěrové vůle, uzamykací vůle a tloušťky stěn hlavně musí odpovídat hodnotám stanovených rozhodnutími C.I.P. nebo stanoveným technickým požadavkům nebo určených Úřadem. U stanovené střelné zbraně nabíjené ústím hlavně musí průměr zátravky odpovídat stanoveným technickým požadavkům.

• 1.4 Stanovené střelné zbraně nesmí vykazovat

• a) nesprávnou funkci závěrového, spoušťového, bicího, pojistného nebo vyhazovacího ústrojí (u zbraní nabíjených zezadu);

• b) nesprávnou funkci a chod revolverového válce;

• c) nesprávnou funkci zažehovacího ústrojí (u stanovené střelné zbraně nabíjené ústím hlavně);

• d) sklon k samospuštění při nabíjení;

• e) příliš nízký odpor spouště neodpovídající stanoveným technickým požadavkům (s výjimkou terčových a sportovních stanovených střelných zbraní);

• f) závady v provedení, opracování a chodu úderníku a zápalníku;

• h) nedostatečné držení kohoutu nebo podobného bicího prvku v jeho záchytu.

• 1. Podmínky zkušební střelby

• 2.1 Zkušební střelba se provádí na úplně dohotovené stanovené střelné zbrani před střeleckou zkouškou prováděnou předkladatelem. Za úplně dohotovené se též považují stanovené střelné zbraně, na kterých bude ještě provedena rybina nebo povrchová úprava černěním nebo jiným způsobem. Úřad stanoví, zda bude ověřovat stanovenou střelnou zbraň s povrchovou úpravou nebo bez této úpravy. Stanovené střelné zbraně nabíjené ústím hlavně musí být vybavené zažehovacím ústrojím a jejich samostatně dodávané hlavně musí mít zátravku a definitivní dnový šroub.

• 2.2 Předkladatel musí předložit stanovenou střelnou zbraň ke zkoušce v takovém stavu, aby byla schopna bezpečné střelby, a s pažbou. Úřad může v odůvodněných případech povolit předkladateli předložení stanovené střelné zbraně bez pažby. Jde-li o samostatnou hlaveň, je předkladatel povinen předložit závěr umožňující provedení zkoušky nebo hlaveň, jde-li o samostatný závěr.

• 2.3 Zkušební střelba se provádí zkušebními náboji, které svým provedením, tlaky, popřípadě energiemi střely odpovídají jak jmenovitými hodnotami, tak statisticky vyhodnocenými nerovnostmi stanoveným technickým požadavkům. Zkušební náboje pro ověřování brokovnic musí navíc splňovat stanovený průměr a hmotnost náplně broků obsažených v náboji. Zkušební náboje smějí být použity při teplotě ovzduší 15 až 25 °C.

• 2.4 Tlaky zkušebních nábojů se měří buď tlakoměrnými válečky (crusher), nebo mechanicko- elektrickými (piezo)snímači při teplotě prachové náplně (20 ± 2) °C. Je-li místo hodnoty tlaku udána energie střely, měří se při téže teplotě úsťová rychlost střely, z níž se vypočte úsťová energie. Vlastnosti a rozměry tlakoměrných válečků a mechanicko-elektrických snímačů (včetně vlastností měřicích souprav), jakož i metodika měření, způsob kalibrování a vyhodnocování výsledků měření musí odpovídat stanoveným technickým požadavkům.

• 2.5 Použité tlakoměrné hlavně musí svými rozměry, konstrukcí a vlastnostmi odpovídat stanoveným technickým požadavkům.

• 2.6 Jednotlivé druhy stanovených střelných zbraní nebo jejich samostatně dodávaných částí se podrobí střelbě zkušebními náboji takto:

• a) Brokové hlavně nabíjené zezadu, s délkou nábojové komory menší něž 73 mm a určené na brokové náboje se zkoušejí dvěma výstřely na hlaveň nebo třemi náboji s ocelovými broky. Rozměry a tvrdost broků a hmotnost brokové náplně udávají předpisy C.I.P. Tyto brokové náboje musí splňovat předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech hlavně. Pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí stanovené střelné zbraně se navíc vystřelí nejméně jeden spotřební náboj z každé hlavně. Předepsané tlaky v MPa (rozumí se střední hodnota maximálního tlaku zjišťovaná mechanicko-elektrickými snímači) a předepsaná místa jsou uvedena v následující tabulce 1 a poznámkách:

| | Tlak na tlakoměru č.: (MPa) | | | | | Ráže | 1 | 2 | 1 | 2 | | při zkoušce | | | | | | běžné | Vyšší | | | | | --- | --- | --- | --- | --- | | 12 a větší | 96 | 50 | 137 | 50 | | 16 | 102 | 50 | 137 | 50 | | 20 a menší | 108 | 50 | 137 | 50 | | 12 - ocelové broky | hybnost 15 Ns | 137 | 50 | | | hybnost 17,5 Ns | | | | | | 20 - ocelové broky | hybnost 11,5 Ns | 137 | 50 | | | hybnost 14,5 Ns | | | | |

Tabulka 1

Poznámky k tabulce 1:

• 1. Tlakoměrem č. 1 se rozumí snímač tlaku umístěný v měřicím místě vzdáleném 17 mm ode dna lůžka závěru. Tlakoměrem č. 2 se rozumí snímač tlaku umístěný v měřicím místě vzdáleném (162 ± 0.5) mm od tohoto dna.

• 1. Vyšší zkouška se uplatní, jestliže mají být ve zkoušené stanovené střelné zbrani použity spotřební náboje, jejichž střední hodnota maximálního tlaku převýší při měření mechanicko-elektrickými snímači:

74 MPa u ráže 12 a větší,

78 MPa u ráže 16,

83 MPa u ráže 20 a menší

nebo se dosáhne tlaku až 105 MPa nebo je délka nábojové komory větší než 73 mm.

• b) Kulové hlavně nabíjené zezadu se zkoušejí zkušebními náboji, které dávají na předepsaných místech předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) a nejméně jedním spotřebním nábojem na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí stanovené střelné zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí maximální tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší, než je přípustná střední hodnota maximálního tlaku spotřebního náboje dané ráže. Předepsané tlaky a místa musí odpovídat stanoveným technickým požadavkům.

Počet použitých zkušebních nábojů:

• 1. 2 náboje na každou hlaveň u dlouhých střelných zbraní s provozním tlakem 180 MPa a více,

• 1. 1 náboj na každou hlaveň u dlouhých střelných zbraní s provozním tlakem menším než 180 MPa,

• 1. 2 náboje na každou hlaveň u pistolí bez ohledu na výši jejich provozního tlaku,

• 1. 1 náboj na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů), bez ohledu na velikost provozního tlaku.

Hodnotami provozních tlaků se rozumí střední hodnoty maximálních tlaků zjišťovaných tlakoměrnými válečky nebo mechanicko-elektrickými snímači.

• c) Expanzní zbraně, pracovní expanzní přístroje a zvláštní zbraně nebo jejich části se podrobí střelbě zkušebními nábojkami, které mají o 30 % větší tlak, než je provozní tlak nejsilnější spotřební nábojky, nebo o 10 % větší energii, než je přípustná střední hodnota energie stanovená pro nejsilnější spotřební nábojku dané ráže. Výjimku tvoří expanzní vstřelovací přístroje s tloukem, kde se připouští přetlak převyšující provozní tlak pouze o 15 až 16 %.

Expanzní zbraně se ověří vystřelením:

• 1. 5 zkušebních nábojek z každé hlavně u expanzních zbraní s jednou nábojovou komorou,

• 1. 2 zkušebních nábojek z každé nábojové komory u expanzních zbraní se dvěma a více nábojovými komorami.

Pracovní expanzní přístroje se ověří vystřelením:

• 1. 10 zkušebních nábojek s použitím nejtěžší použitelné střely (kotevní hřeb) při nastavení výkonu na maximum (je-li výkon regulovatelný),

• 1. 10 zkušebních nábojek a 10 nejsilnějších spotřebních nábojek u expanzního vstřelovacího přístroje s tloukem, přičemž hmotnost tlouku se zvětší o 50 % (přidaným závažím) nad hmotnost nejtěžšího tlouku přístroje.

Zvláštní zbraně se ověří vystřelením 2 zkušebních nábojů nebo 5 nejsilnějších spotřebních nábojů.

• d) Předovky určené výhradně na černý prach se zkoušejí dvěma výstřely se zkušební náplní na každou hlaveň, je-li nábojová komora součástí hlavně, a nejméně jedním výstřelem se zkušební náplní na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů).

Zkušební náplně jsou tvořeny střelou a prachem v množství odpovídajícím stanoveným technickým požadavkům pro danou ráži a druh stanovené střelné zbraně.

Historické zbraně nabíjené ústím hlavně, určené výhradně na černý prach a vybavené pro každou hlaveň buď perkusním zámkem s komínkem (pistonem) na čepičkovou zápalku, nebo křesadlovým zámkem francouzského typu se zkoušejí dvěma výstřely se sníženou zkušební náplní černého prachu na každou hlaveň. Zkušební náplň musí odpovídat stanoveným technickým požadavkům.

• e) Kulobrokové zbraně se zkoušejí tak, že se každá hlaveň podrobí odpovídajícímu počtu výstřelů zkušebních, popřípadě spotřebních nábojů [viz písm. a) a b)].

• f) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh stanovené střelné zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování balistických zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební. Pro ověření funkce se používají referenční náboje, jejichž hodnoty jsou stanoveny rozhodnutími C.I.P.

• g) Výměnné hlavně, vložné hlavně a vložné nábojové komory se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu stanovené střelné zbraně (nevztahuje se na vložné hlavně a vložné nábojové komory, homologované jako typ).

• h) Samostatně dodávané hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby se zkoušejí jako jim odpovídající druh stanovené střelné zbraně. Je-li závěr určen pro více různých ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji. Kritériem namáhání je zde síla působící na závěr.

• i) Plynové zbraně se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším, než je nejvyšší provozní tlak. Měřítkem zvýšení tlaku může též být zvýšení úsťové energie střely o 10 %.

• 2.7 Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou stanovené střelné zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití. U krátkých střelných zbraní se připouští střelba s ochrannou rukavicí. Zkušební střelba u vícehlavňových střelných zbraní se koná postupně, to znamená hlaveň po hlavni.

• 1. Prohlídka stanovené střelné zbraně po zkušební střelbě

Za závadnou stanovenou střelnou zbraň se považuje stanovená střelná zbraň, která je zkušební střelbou viditelně poškozena, a stanovená střelná zbraň, která vykáže některou z těchto závad:

• a) selhání vinou stanovené střelné zbraně,

• b) nežádoucí výstřel při nabíjení stanovené střelné zbraně,

• c) nežádoucí výstřel více nábojů (jak zkušebních, tak spotřebních) najednou,

• d) obtížné vytažení nábojnice (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) z nábojové komory, nadměrná deformace nábojnice a její roztržení vinou stanovené střelné zbraně,

• e) proražení zápalky (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) vinou stanovené střelné zbraně,

• f) jakákoliv deformace hlavně a nábojové komory, která by mohla snížit bezpečnost stanovené střelné zbraně,

• g) jakékoliv roztažení hlavně včetně vlnovitého v nejslabších místech hlavně,

• h) porušení spojení háků a lišt,

• i) zvětšení uzamykací vůle nad povolenou mez,

• j) poškození nebo deformace důležitých částí závěru nebo dnového šroubu,

• k) trhliny vně i uvnitř hlavně a nábojové komory a na důležitých částech závěru zjištěné nedestruktivní metodou,

• l) trhliny vně hlavně a dnového šroubu u střelných zbraní nabíjených ústím hlavně zjištěné nedestruktivní metodou,

• m) zřejmá porucha ve funkci zbraně anebo nespolehlivá funkce stanovené střelné zbraně,

• n) oddělení komínku (pistonu) nebo jiné části zažehovacího ústrojí u střelných zbraní nabíjených ústím hlavně.

• 1. Závady při kusovém a opakovaném ověřování stanovené střelné zbraně

Neopravitelnými závadami u stanovené střelné zbraně jsou:

• a) prasklé a v nebezpečných místech svařované hlavně a závěry;

• b) hlavně s místy porézními nebo necelými a hlavně celkově nebo místně zeslabené;

• c) hlavně deformované (s výjimkou drobných deformací připuštěných na základě podmínek zkoušky);

• d) kulové hlavně s příliš zvětšeným nebo těsným vývrtem;

• e) nepřípustné úpravy podle bodu 5.3 této přílohy;

• f) jiné závažné závady, u nichž v zájmu bezpečnosti Úřad rozhodne, že nemohou být odstraněny opravou.

• 1. Opravy, které mohou mít vliv na bezpečnost stanovené střelné zbraně a nepřípustné úpravy

• 5.1 Opravami, které mohou mít vliv na bezpečnost stanovené střelné zbraně, jsou:

• a) výměna namáhané části, při které bylo uskutečněno přizpůsobení;

• b) oprava, při níž došlo ke změně rozměrů důležitých z hlediska bezpečnosti stanovené střelné zbraně;

• c) oprava, která může vyvolat sníženou odolnost stanovené střelné zbraně vůči namáhání tlakem při výstřelu (mechanické úpravy, svařování, pájení, temování apod.).

• 5.2 V případě pochybnosti opravny o charakteru opravy stanovené střelné zbraně může opravce vyžádat za úplatu závazný posudek Úřadu.

• 5.3 Nepřípustnými úpravami stanovené střelné zbraně jsou:

• a) zhotovení vložkované nábojové komory brokové hlavně;

• b) zhotovení nesamonosných vložek nábojové komory kulové hlavně nebo nesamonosných vložných hlavní;

• c) přestavby, u nichž:

• 1. nová ráž stanovené střelné zbraně namáhá závěr větší zpětnou silou než původní ráž a v jeho pevnosti přitom není dostatečná rezerva ověřená Úřadem;

• 1. nová ráž stanovené střelné zbraně namáhá hlaveň vyšším tlakem než původní ráž a v její pevnosti přitom není dostatečná rezerva ověřená Úřadem;

• 1. vývrt hlavně neodpovídá svými rozměry nové ráži hlavně.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 313/2000 Sb.

Stanovené technické požadavky při ověřování pyrotechnických předmětů

• 1. Předkladatel pyrotechnických předmětů:

• a) prokazuje vybudovaný účinný systém technické kontroly stanovených technických požadavků pro vyrobený nebo dovezený pyrotechnický předmět; zejména zda výrobce nebo dovozce vlastní a používá kalibrované nebo ověřené měřicí přístroje pro měření stanovených technických požadavků podle technických a přejímacích požadavků výrobce na pyrotechnický předmět a zda má personální a technické předpoklady k provádění výrobní kontroly. V případě, že dovozce nemůže zajistit nebo doložit údaje o systému kontroly u dovážených pyrotechnických předmětů u zahraničního výrobce, zajistí jejich zjištění ve spolupráci s Úřadem na své náklady,

• b) zajišťuje technickou a průvodní dokumentaci pyrotechnického předmětu, která obsahuje údaje dle § 10 vyhlášky a dále:

• 1. určení pyrotechnického předmětu,

• 1. zatřídění podle vyhlášky ČBÚ č. 174/1992 Sb.,

• 1. identifikace nebezpečí,

• 1. vymezení prostředí použití,

• 1. kdo a za jakých okolností smí pyrotechnický předmět nabývat;

• 1. opatření pro skladování a manipulaci,

• 1. fyzikálně-chemické a pyrotechnické vlastnosti,

• 1. materiálové složení (materiál jednotlivých částí a sestav, druhy a množství obsažených pyrotechnických složí a výbušnin),

• 1. návod na bezpečnou likvidaci,

• c) postup výrobce nebo dovozce k zajištění shody dováženého pyrotechnického předmětu s posuzovaným pyrotechnickým předmětem.

• 1.1 Konkretizaci stanovených technických požadavků v návaznosti na ustanovení jednotlivých paragrafů vyhlášky ČBÚ č. 174/1992 Sb., které tyto požadavky stanovují a výčet závazných postupů, které tyto požadavky ověřují je uveden v tabulce č. 1.

• 1.2 Úřad zahrne do souboru stanovených technických požadavků k ověření i takovou vlastnost nebo parametr pyrotechnického předmětu představující zvýšené riziko pro uživatele, které nejsou stanoveny v tabulce č. 1, ale podají důkaz o bezpečnosti^1) pyrotechnického předmětu před jeho uvedením na trh. Současně určí postup pro jejich ověření.

Stanovený technický požadavek	Vymezení působnosti 1)	Vyhláška ČBÚ č. 174/1992 Sb.	Závazný postup ověření2)
Pyrotechnické předměty musí být:
a) Označeny stanovenými údaji a značením:		§ 3 a § 5	A., M.
- označení třídou stupně nebezpečnosti;
- uvedení datumu výroby a záruční doby;
- upozornění, které oprávněné osoby či organizace mohou s výrobkem manipulovat a provádět jeho likvidaci;	- pro třídu III. a TI
- označení místa zapalování
a vybaveny:
- návodem k používání (obsah dle § 3, odst. 4);	- pro třídu II., III. a TI
- návodem k ničení selhávek;	- pro třídu III. a TI
- jednoduchým návodem k používání.	- pro třídu I.
b) Vyrobeny nebo chráněny obalem tak, aby byly při dopravě a běžné manipulaci bezpečné.		§ 3 a § 5	F., H.
c) Konstrukčně provedeny tak, aby při stanoveném způsobu použití představovaly minimální nebezpečí (bod č. 1 přílohy č. 1):		§ 3	B., D., E., G., I., J., K.,L.,N.
- fyzikálně a chemicky stabilní při teplotě 50°C po dobu 4 týdnů;
- zabezpečeny proti nežádoucímu zapálení; -celistvé, bez deformací (chybějící části) a musí být dodrženy stanovené rozměry
a při funkci:
- bezpečné a to i po tepelném namáhání;
- bez tvorby nebezpečných střepin (projektilů);
- bez nezamýšleného vzniku a rozletu hořících částí;
- s maximálním dostupem do 100 m;	- pro výškové efekty
- bez dopadu hořících částí na zem;	- pro výškové efekty
- bez překročení povolené intenzity hluku;	- pro hlukové efekty
- s dobou zpoždění od zážehu do funkce 3-6 s	- pro časované pyrotechnické předměty
d) vyrobeny tak, aby obsahovaly přípustné množství pyrotechnických složí a výbušnin, které připouští třída nebezpečnosti do níž jsou zařazeny.		§ 2, Příloha č. 1	C.

Tabulka č. 1

Poznámky k tabulce č. 1: ^

^1) kde není uvedeno jinak, platí pro všechny pyrotechnické předměty ^

^2) značení závazného postupu zkoušky při ověřování stanovených technických požadavků podle přílohy č. 3

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 313/2000 Sb.

Závazné postupy zkoušek a minimálními počty vzorků pro ověřování pyrotechnických předmětů

• 1. Přehled zkoušek s minimálními počty vzorků jsou uvedeny v tabulce č. 2.

| Značení závazného postupu zkoušky | Název závazného postupu zkoušky | Minimální počet zkoušených vzorků | | | Typová zkouška | Opakované ověření | | | | --- | --- | --- | --- | | A. | Popis výrobku a ověření stanovených údajů a značení | 10 | 5 | | B. | Měření a ověření rozměrů | 10 | 5 | | C. | Zjištění a ověření hmotností pyrotechnických složí a výbušnin | 2 | 1 | | D. | Měření doby zpoždění do funkce | 10 | 5 | | E. | Zkouška funkce | 10 | 5 | | F. | Zkouška dopravní a manipulační bezpečnosti SIT | Nejmenší spotřebitelské balení | Nejmenší spotřebitelské balení | | G. | Zkouška chemické a fyzikální stability | 2 | 1 | | H. | Zkouška manipulační bezpečnosti volným pádem | | | | - z výšky 1 metr | 4 | 2 | | | - z výšky 3 metry | Nejmenší spotřebitelské balení | Nejmenší spotřebitelské balení | | | I. | Zkouška tvorby projektilů | 4 | 2 | | J. | Zkouška dosahu projektilů | 4 | 2 | | K. | Zkouška intenzity hluku | 10 | 5 | | L. | Zkouška odolnosti vůči mezním teplotám | 4 | 2 | | M. | Ověřování návodu na ničení vadného nebo selhaného výrobku | 2 | 1 | | N. | Zkouška výšky dostupu a ověření spolehlivosti výškových efektů | 10 | 5 | | O. | Zkouška k určení charakteristiky detonující - nedetonující | 3 kusy pro ověření dle § 8 této vyhlášky | |

Tabulka č. 2

• 1. Výčet a obsah závazných postupů zkoušek pro ověřování pyrotechnických předmětů (dále jen „výrobků“):

A. Popis výrobku a ověření stanovených údajů a značení

Účel a význam zkoušky

• 1. Popisem výrobku a ověřováním stanovených údajů a značení se rozumí zaznamenat a ověřit nejvyšší možný počet podrobností umožňující pozdější identifikaci výrobku.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška se provádí na místě k tomu vyhrazeném při stávající teplotě a vlhkosti zkušební laboratoře.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se využívají zařízení a pomůcky, které umožní spolehlivě provést příslušné zjišťování, zejména:

• a) váhy různé váživosti a přesnosti v závislosti na hmotnosti vážených částí;

• b) binokulární mikroskop, lupa 1,5 x zvětšující, profilprojektor.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Při zkoušce popisem a ověřováním se postupuje tak, že se zkoušce podrobí postupně:

• a) Obal:

Ve všech případech se zaznamenává hmotnost balení, údaje na etiketě balení, materiál vnějšího obalu (např. lepenkový karton) i případného vnitřního obalu (např. PE sáčky). Jsou-li nápisy na vnitřních baleních nebo na příbalových letácích, zaznamenávají se též návody, upozornění, značky apod.

• b) Vlastní výrobek:

Zaznamenává se vzhled (barva), tvar, hmotnost výrobku a funkce jednotlivých částí. Zaznamenávají se nápisy, které jsou na výrobku.

• c) Obsažený materiál:

Po otevření výrobku se popíší jeho jednotlivé konstrukční komponenty, zejména povaha, barva, hmotnost. Je-li to možné, popíše se obsažená výbušnina (pyrotechnická slož) tak, že se zaznamená fyzikální stav obsaženého materiálu (kapalina, pasta, gel, tuhá hmota v granulích nebo v celku) a jeho vzhled (barva, tvar granulí). Má-li materiál nějaký zápach, charakterizuje se. Nemá-li materiál homogenní vzhled, popíší se jeho jednotlivé složky (fyzikální stav, barva, tvar granulí, atd.). Skládá-li se materiál z dosti velkých granulí pravidelného tvaru, nebo jde-li o pevné těleso pravidelného tvaru, popíší se charakteristické rozměry 5 granulí nebo 5 těles namátkou vybraných. Zaznamenává se průměrná hmotnost a krajní hmotnosti těchto jednotlivých hodnot. Současně se zaznamená potřebné odpalovací zařízení, které musí být popsáno (rozměry moždíře, montáž modelářských raketových motorů apod.).

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledcích zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce.

B. Měření a ověření rozměrů

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouška měřením a ověřováním rozměrů zjišťuje, zda deklarované rozměry výrobků odpovídají stanoveným technickým požadavkům.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška se provádí na místě k tomu vyhrazeném při stávající teplotě a vlhkosti zkušební laboratoře.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se využívají zařízení a pomůcky, které umožňují spolehlivě provést příslušná měření, zejména:

• a) metr, mikrometr, posuvná měřítka;

• b) tloušťkoměr, hloubkoměr;

• c) odměrné válce různých objemů.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Při měření a ověřování rozměrů výrobků se vychází z rozměrů, které jsou určeny jako důležité, předpisy nebo stanovenými technickými požadavky na výrobek, případně požadavky stanovenými třetí stranou, přičemž se z technické dokumentace výrobku určí kriteria přípustnosti důležitých rozměrů.

• 1. Příslušný parametr a počet jeho měření se stanoví individuálně pro každý výrobek, přičemž jsou určující požadavky rozhodné pro bezpečnost výrobku (technické požadavky, normy a předpisy).

• 1. Z naměřených hodnot se vypočte aritmetický průměr, dále se určí maximální a minimální odchylky od stanoveného rozměru.

• 1. Z měření a ověřování se pořizují záznamy.

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledcích zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce.

C. Zjištění a ověření hmotnosti pyrotechnických složí a výbušnin

Účel a význam zkoušky

• 1. Zjišťování a ověřování hmotností delaborovaných pyrotechnických složí, výbušnin a jednotlivých částí výrobku k ověření jeho klasifikace, zařazení do příslušné třídy nebezpečnosti a ověření deklarovaných hmotností.

Zkušební podmínky

• 1. Delaborace a určování hmotnosti výrobků a jejich částí se provádí v prostorách k tomuto účelu určených a vybavených, za stávající teploty a vlhkosti laboratoře.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se využívají zařízení a pomůcky, které umožní spolehlivě provést příslušné ověření, zejména:

• a) analytické váhy s přesností 0,0001;

• b) delaborační nářadí z nejiskřivého materiálu;

• c) laboratorní sklo (váženky, zkumavky apod.).

Příprava a postup zkoušky

• 1. Zkušebními vzorky jsou delaborované vzorky výrobků na jednotlivé části a komponenty a následně se provede:

• a) příprava vzorku a jeho delaborace pomocí nástrojů z nejiskřivého materiálu;

• b) příprava analytických vah;

• c) zvážení delaborovaných pyrotechnických složí s přesností 0,0001 g pro pyrotechnické předměty třídy I. a T 0; pro pyrotechnické předměty třídy II., III. a T1 s přesností 0,01 g;

• d) u vzorků se ověří třída nebezpečnosti dle bodu. 5 tohoto postupu;

• e) zváží se ostatní části sestavy výrobku;

• f) naměřené hodnoty se zaznamenávají a porovnávají s hodnotami, které jsou deklarované výrobcem, či dovozcem v technické a průvodní dokumentaci.

• 1. Stanovené technické požadavky na třídy nebezpečnosti pyrotechnických předmětů.

• a) Pyrotechnické předměty pro zábavné účely

• 1. pyrotechnické předměty třídy I. nesmí obsahovat v jedné sestavě více než 3 g všech druhů pyrotechnických složí, z toho nejvíce:

• 0,5 g volné suché nitrocelulózy;

• 0,0025 g třaskavého stříbra nebo

• 0,0075 g směsi červený fosfor - chlorečnan nebo kov chlorečnan.

• 1. pyrotechnické předměty třídy II. nesmí obsahovat více než 50 g všech druhů pyrotechnických složí, z toho nejvíce:

• 0,4 g výbuškových složí nebo

• 7 g volně sypaného černého prachu ve výbušce;

• 2.1 rakety nesmí obsahovat v jedné sestavě více než 20 g všech druhů pyrotechnických složí, z toho nejvíce 10 g pro pyrotechnický efekt;

Celkové množství všech druhů pyrotechnických složí v sestaveném pyrotechnickém předmětu z více dílů smí být nejvíce 200 g. Jednotlivý díl takto sestaveného pyrotechnického předmětu smí obsahovat maximálně množství a druh pyrotechnických složí uvedených v písm. a) bodu 2.

• 1. pyrotechnické předměty třídy III. nesmí obsahovat v jednom kuse více než 250 g všech druhů pyrotechnických složí, z toho nejvíce:

• a) 50 g výbuškových složí nebo

• b) 100 g volně sypaného černého prachu ve výbuškách;

• 3.1 Rakety nesmí obsahovat v jednom kuse více než 75 g všech druhů pyrotechnických složí, z toho:

• 20 g výbuškových složí nebo

• 40 g volně sypaného černého prachu.

• 1. pyrotechnický předmět sestavený z více dílů, mimo světelných obrazů, se může skládat z nejvíce 12 dílů, přičemž musí být splněny tyto podmínky:

• a) celkové množství pyrotechnických složí v sestaveném pyrotechnické předmětu smí obsahovat nejvíce 800 g, u ohněpádů 1200 g;

• b) jednotlivý díl smí obsahovat nejvíce 15 g volně sypaného černého prachu nebo 6g výbuškové slože.

• b) Pyrotechnické předměty pro technické účely

Omezení pro podtřídu T 0 - odpovídá třídě I. a pro podtřídu T1 odpovídá třídě II. a III. Při překročení stanovených technických požadavků na pyrotechnické předměty a pyrotechnické slože III. třídy se jedná o výbušný předmět pro zábavné účely označovaný třídou IV. nebo o výbušný předmět pro technické účely podtřídou T 2.

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledku zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce s uvedením příslušné třídy nebezpečnosti výrobku.

D. Měření doby zpoždění do funkce

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouška měřením zpoždění do funkce ověřuje, zda deklarovaná doba zpoždění výrobku odpovídá stanovenému technickému požadavku 3 až 6 sekund. Dobou zpoždění do funkce se rozumí doba, která uplyne od zažehnutí zpožďovacího elementu výrobku (stopina, zápalnice, zpožďovač apod.) do vlastní funkce efektu (výmet kulové pumy z moždíře, start rakety apod.). Zkouška se provádí u výrobků, které jsou vybaveny zpožďovacím elementem.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška se provádí na místě k tomu vyhrazeném při stávající teplotě a vlhkosti zkušebního prostoru.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se využívají zařízení a pomůcky, které umožňují spolehlivě provést příslušná měření, zejména:

• a) stopky s dělením 1/10 s;

• b) v případě potřeby dálkové iniciační zařízení;

• c) odpalovací pomůcky (rampa, moždíř apod).

Příprava a postup zkoušky

• 1. Vzorek výrobku se umístí do zkušební polohy:

• a) připojí se dle potřeby dálkové iniciační zařízení tak, aby jeho aktivní část byla umístěn až na konci zpožďovacího elementu vzorku výrobku;

• b) vzorek se odpálí;

• c) změří se a zaznamená doba zpoždění do funkce.

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledcích zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce.

E. Zkouška funkce

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou se ověřují stanovené požadavky, zda funkce výrobků je bezpečná, odpovídá jejich určení a nepřekračuje stanovené parametry. Současně se kontroluje, zda údaje uvedené v průvodní dokumentaci výrobku zajišťují bezpečnost při jeho použití.

Zkušební podmínky

• 1. Postupuje se podle pokynů uvedených v návodu, pokud nevedou k flagrantnímu ohrožení bezpečnosti.

• 1. Zkouška se provádí na místě, které poskytuje vzhledem k povaze nebezpečnosti výrobku dostatečnou ochranu za využití ochranných pomůcek.

Zkušební zařízení

• 1. Zkouška se provádí za využití pomůcek a zařízení, které jsou stanoveny technickými normami, požadavky a předpisy pro zkoušky a používání zkoušeného výrobku a které jsou k tomuto účelu uzpůsobené. Dále se využijí měřící zařízení a pomůcky (stopky, výškoměry, čítač, apod.) a podle potřeby záznamové zařízení (fotoaparát, videokamera apod.).

Příprava a postup zkoušky

• 1. Ke zkoušce se použije vzorek výrobku, který případně prošel jinými zkouškami, než je tato, nebo vzorek nezatíženého výrobku a následně se provede:

• a) vzorek výrobku se uloží do zkušební polohy;

• b) podle potřeby se připojí dálkově ovládání iniciátor;

• c) provede se iniciace;

• d) po případné vyčkávací době se provede podrobná prohlídka výrobku (jeho zbytků) a místa zkoušky;

• 5.1 Zaznamenává a hodnotí se zejména:

• a) naměřené hodnoty

• b) funkce bez závad;

• c) funkce se závadami (popíší se závady, jejich možné příčiny a přesný stav výrobku);

• d) selhání funkce (podle možnosti se uvede příčina selhání a přesný stav výrobku);

• e) zda návod odpovídá požadavkům zajištění správné a bezpečné funkce;

• f) z naměřených hodnot se uvede průměrná hodnota, maximální a minimální odchylka

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledku zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce.

F. Zkouška dopravní a manipulační bezpečnosti

Účel a význam zkoušky

• 1. Stabilní imitátor transportu - SIT (dále jen „SIT“) se používá pro zkoušky bezpečnosti výrobků, u kterých se nahrazuje jejich zatížení při běžné dopravě a manipulaci.

• 1. U testovaného výrobku nesmí dojít k závadám majícím vliv na jeho funkční a dopravní bezpečnost a spolehlivost, zejména:

• a) náhodná iniciace;

• b) vyprašování, případně vydrolování pyrotechnických složí a výbušnin;

• c) významné porušení sestavy a deformace.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška dopravní a manipulační bezpečnosti výrobků se provádí režimem zatížení stanoveným podle tabulky č. 2 v závislosti na druhu zatížení, kterému je výrobek vystaven během užívání. (Hodnota maximálního přetížení 2,5 je hodnotou, která vzniká při běžné silniční dopravě a skladové manipulaci). Zkouška se provádí při stávající teplotě a vlhkosti zkušební místnosti.

Zkušební zařízení

• 1. Celkový pohled na zařízení je na obr. č. 1. Zařízení sestává z litinového rámu 1, na kterém je pomocí pružin 2 zavěšena plošina 3. Na plošině je umístěný elektromotor 4, rychlostní mechanismus 5, převodový mechanismus 6 a stůl 8, sloužící k upevnění zkoušených vzorků výrobků.

• 1. Kinematické schéma SIT je na obr. č. 2. Rychlostní mechanismus je v postatě převodovkou, která se skládá z ozubených kol Z1 = 22, Z2 = 22, Z3 = 22, Z4 = 44, z výměnných ozubených kol Z5 = 90, Z6 = 60 a z ozubeného segmentu Z9 = 80.

• 1. Rychlostní a převodový mechanismus slouží k přenášení otáčivého pohybu na vibrační mechanismus. Vibrační mechanismus se skládá ze dvou párů kol volně se otáčejících na hřídelích pevně spojených se stolem. Každé vačkové kolo má po obvodě 5 výstupků a 5 prohlubní. U každého páru vačkových kol, umístěných na jednom hřídeli, musí být výstupek jednoho kola oproti vybírání druhého kola. Orientace výstupků a vybrání vačkových kol, sesazených na různých hřídelích může být libovolná a v průběhu práce zařízení se mění podle rozdílu úhlových rychlostí a otáčení obou hřídelí. Přepínáním ozubených kol v rychlostním mechanismu je možno dosáhnout na SIT 4 rychlostní stupně, odpovídající různým rychlostem otáčení vačkových kol. Označení rychlostních stupňů a jim odpovídající zapojení ozubených kol je uvedeno v tabulce č. 3.

Rychlostní stupeň	Zapojení ozubených kol v rychlostním mechanismu	Označení rychlostního stupně v Hz
I.	Z3 = 22 a Z 5 = 90	4
II.	Z3 = 22 a Z 5 = 60	6,5
III.	Z2 = 22 a Z 5 = 90	9
IV.	Z2 = 22 a Z 5 = 60	11,5

Tabulka č. 3

Hodnota Hz je hodnotou, která se rovná střednímu počtu rázů přenášených na pracovní stůl za sekundu od každého vačkového kola.

Změna jednoho rychlostního stupně na druhý se provádí výměnou ozubených kol Z5 = 90 za Z5 = 60 a pootočením ozubeného segmentu pomocí ručního kola. Přitom ukazatel spojený s ručním kolem se na příslušnou požadovanou hodnotu (obr. č. 1) a zajišťovací kolík (obr. č. 2) zapadne do jednoho z otvorů konzoly.

Poloha zajišťovacího koliku	Ozubená kola v záběru	Frekvence výkyvů v Hz
I.	z1 - z4 - z3 - z´5	4
II.	z1 - z4 - z3 - z´´5	6,5
III.	z1 - z2 - z´5	9
IV.	z1 - z2 - z´´5	11,5

Obr. 1 Schéma stabilního imitátoru transportu

[image omitted]

Obr. 2 Kinematické schéma SIT

[image omitted]

• 1. SIT je vybaven dvěmi soupravami diskových kol - s gumovými obručemi a bez gumových obručí. Použití těchto kol je možno dosáhnout osm různých způsobů zatížení:

• a) 4 základní s použitím kol bez obručí;

• b) 4 doplňková - s použitím kol s gumovými obručemi.

Označení daných režimů zatížení je uvedeno v tabulce č. 4.:

Typ diskových kol	Způsob zatížení	Režim zatížení	Odpovídající označení v Hz	Přetížení v g	Střední počet opakovaných rázů
Litinové bez obručí	Základní	1	4	16	4,7.106
	2	6,5	22	za 1 hod.
1000 km	3	9	29
za 1 hod.	4	11,5	40
Litinové s gumovými obručemi	Doplňkový	5	4	2,5	0,96.106
	6	6,5	5,5	za 1 hod.
200 km	7	9	8,0
za 1 hod.	8	11,5	9,0

Tabulka č. 4

Odchylky hodnot přetížení od hodnot v tabulce se připouští v rozmezí - 10% až + 25%.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Před započetím zkoušky se provede:

• a) sejmutí stolu;

• b) kontrola úplnosti viditelných součástí, zvláště pružin, řetězů, ozubených kol rychlostního mechanismu, vačkových a diskových kol;

• c) zkontroluje se:

• pevnost uložení vačkových kol na hřídelích, pevnost spojení hřídelí diskových kol a jednotlivých desek na nosnících stolu;

• napětí řetězů (řetězy nesmí spadat z řetězových kol);

• spojení hřídele elektrického motoru s hřídelí rychlostního mechanismu;

• správnost mazání, pracovní povrch vačkových a diskových kol tukem V1 (ČSN 65 6915)

• d) nastavení řízení na zadaný režim práce dle čl. 3;

• e) zapnutí zařízení na 1-2 minuty ke kontrole jeho správné funkce, zejména nedochází-li k zadírání diskových kol;

• f) upevnění zkoušených vzorků na stůl pomocí upínacích pomůcek;

• g) zkontroluje se, zda se na stole zařízení a na plošině nenachází volně ležící nepotřebné předměty;

• h) po opuštění pracovního prostoru se zajistí vstup bezpečnostními dveřmi a spustí zařízení SIT.

Určení režimu a doby zkoušení

• 1. Výchozími hodnotami pro určení režimu testování na SIT jsou podmínky dopravy výrobků na automobilech, které jsou nejrozšířenějším a nejtvrdším dopravním prostředkem. Charakteristika různých případů této dopravy při mezních rychlostech je uvedena v tabulce č. 4.

• 1. Režim testování se určí tak, aby hodnota největšího přetížení nebyla menší, než hodnota největšího přetížení, vznikající na výrobcích při normálních podmínkách dopravy automobily. Hodnota největšího přetížení, vznikající při normálních podmínkách dopravy automobily se stanovuje jako mezní hranice přetížení, systematicky se opakující v uvedených podmínkách. Náhodně vznikající jednotlivá přetížení jsou napodobena rázovými zkouškami.

• 1. Doba testování výrobků se určuje tak, aby počet přetížení při testování se maximálně přiblížil celkovému počtu přetížení vznikajících ve skutečných podmínkách. Z tabulky č. 3 je zřejmé, že 1 hodina testování na každém ze 4 základních způsobů zatížení (způsob 1 až 4) odpovídá dopravě na automobilech na vzdálenost 1000 km, na každém ze 4 doplňkových způsobů zatížení (způsob 5 až 8) odpovídá vzdálenosti 200 km. V podmínkách zkoušky se kromě režimu zatížení současně stanoví, zda bude provedena následná funkční zkouška. Není-li stanoveno jinak (stanovené technické požadavky na výrobek, smluvní podmínky pro individuální testy, a pod.) volí se doba testování na SIT 60 minut v režimu č. 5.

• 1. V průběhu zkoušení se sleduje:

• a) doba zkoušení;

• b) charakter zvuku, při jakékoliv jeho změně zařízení vypnout a provést kontrolu stavu testovaných vzorků a zkušebního zařízení;

• c) vizuální kontrolou přes bezpečnostní průzor případné uvolnění upevnění vzorků.

• 1. Po ukončení zkoušení provede prohlídka sestavy vzorku a zhodnotí se jeho stav se zaměřením na údaje uvedené v bodu 2. tohoto postupu.

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu zkoušky a o výsledku prohlídky se provede záznam do protokolu o zkoušce.

G. Zkouška fyzikální a chemické stability

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou fyzikální a chemické stability se zjišťuje, zda výbušniny a pyrotechnické slože ve výrobcích nejsou samozápalné a zda nevykazují chemické reakce a změny negativně ovlivňující bezpečnost při manipulaci, skladování a použití.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška fyzikální a chemické stability se provádí působením teploty 50 °C ± 2 °C na výrobek po dobu čtyř týdnů v místnosti uložení zkušebního zařízení.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se použije zkušební zařízení:

• a) klimatizační skříň;

• b) měřič teploty;

• c) váhy s přesností min 0,001 g.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Postup pro přípravu:

• a) příprava vzorku výrobku a jeho zvážení;

• b) kontrola a nastavení zařízení na režim 50 °C;

• c) uvedení zařízení do činnosti a kontrola dosažení nastavení hodnot pracovního prostředí měřidlem teploty;

• d) vložení vzorku výrobku do pracovního prostředí komory;

• 1. V průběhu zkoušení se kontroluje:

• a) doba zkoušení;

• b) 1x denně vizuální kontrolou chování vzorku a to zejména samovznícení, krystalizace látek na povrchu výrobku, změna barvy, uvolňování dýmů apod.;

• c) teplota pracovního prostředí a teplota vzorku.

O kontrole a jejím výsledku se vede záznam.

• 1. Po čtyřech týdnech se zkouška ukončí, vzorek se vyjme, zváží a podrobí podrobné vizuální kontrole a funkční zkoušce. Ze záznamu o kontrolách v průběhu zkoušky a výsledků zjištěných změn vzorku po zkoušce se provede zhodnocení zkoušky stability výrobku, zejména se uvede úbytek hmotnosti.

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledku zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce.

H. Zkouška manipulační bezpečnosti volným pádem

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou manipulační bezpečnosti volným pádem se zjišťuje, zda výrobky nejsou citlivé na náhodné nárazy, které by mohly vzniknout při manipulaci s těmito výrobky.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška manipulační bezpečnosti volným pádem se provádí za běžných klimatických podmínek na zařízení pro pádové zkoušky v pádové věži.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se použije zkušební zařízení:

• a) zařízení pro pádové zkoušky s nastavitelnou výškou pádu min. 3 m a s podkladovým materiálem - dopadovou podložkou z betonu (případně z oceli či ze dřeva podle technických požadavků na výrobek);

• b) pohyblivé uvolňovací zařízení s dálkovým ovládáním které neuděluje zkoušenému výrobku žádné počáteční zrychlení;

• c) délkové měřidlo.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Před započetím zkoušky se provede:

• a) příprava zařízení:

• 1. příprava podkladového materiálu dopadové plochy;

• 1. kontrola uchycení uvolňovacího zařízení;

• 1. přezkoušení funkce dálkového ovládání uvolňovacího zařízení;

• 1. umístění měkké podložky na dopadovou plochu (molitan, pěnový polystyren apod.).

• b) příprava vzorku výrobku:

• 1. určení dvou hlavních os výrobku;

• 1. upevnění výrobku do vypouštěcího zařízení v jedné z těchto os (je možné využít;

• 1. soustavu vláken, nebo poutek, která se uvolní vypouštěcím zařízením).

• c) vytažení výrobku tak, aby se nejníže uložený bod výrobku umístil do stanovené výše pádu (čl. 7. a 8.);

• d) výška nastavení výrobku se překontroluje délkovým měřidlem na nejnižší bod.

• 1. Provedení zkoušky:

• a) odstraní se měkká podložka z dopadové plochy a dveře pádové věže se uzavřou;

• b) dálkovým ovládáním mimo pádovou věž se uvolní výrobek;

• c) po nutné čekací době se provede podrobná prohlídka výrobku a dopadové plochy;

• d) zaznamenají se výsledky prohlídky.

• e) celá činnost se opakuje pro druhý pád předmětného výrobku s tím rozdílem, že se výrobek upevní do druhé hlavní osy;

• f) dojde-li k uvedení zkoušeného výrobku do činnosti nebo k jeho významnějšímu poškození, druhý pokus se nahradí opakováním prvního za stejných podmínek dalším výrobkem upevněným v druhé ose.

• 5.1 V průběhu zkoušení se sledují a zaznamenávají zejména:

• a) vzniklé deformace, poškození obalu;

• b) úplné nebo částečné uvedení do činnosti;

• c) poškození odkrývající výbušninu, pyrotechnickou slož;

• d) viditelné porušení sestavy výrobku;

• e) žádná viditelná změna.

• 1. Určení výšky pádu

Pádová výška výrobku se stanoví podle tabulky č. 5:

Název výrobku	Jednotlivý kus bez obalu	Nejmenší sada výrobků v obalu
Pyrotechnické předměty	1 m	3 m
Poznámka: Pádová výška ze 3 m se provádí v případě, že se jedná o výrobky, se kterými je prováděna běžná manipulace (skladování, přeprava) a které nemají zvýšenou citlivost k nárazu.

Tabulka č. 5

V případě, že stanovené technické požadavky na výrobek nebo předpisy stanoví jinak, volí se pádová výška až do 20 m.

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledcích zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce, přičemž se zaznamená při kterém pokusu došlo ke sledovaným změnám na zkoušeném výrobku.

I. Zkouška tvorby projektilů

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouška se provádí u pyrotechnických předmětů tř. I. a To, případně i dalších výrobků, zařaditelných do skupiny výrobků, které mohou při uvedení do funkce vytvářet projektily (fragmenty).

• 1. Zkouška spočívá v zjištění případného vytváření projektilů při uvedení výrobku do činnosti zkoumáním vzniklých perforací v kontrolní desce. Kontrolní deska se umístí od výrobku ve vzdálenosti 0,5 m.

Zkušební podmínky

• 1. Postupuje se podle pokynů uvedených v návodu, pokud nevedou k flagrantnímu ohrožení bezpečnosti.

• 1. Zkouška se provádí na místě, které poskytuje vzhledem k povaze nebezpečnosti výrobku dostatečnou ochranu za využití ochranných pomůcek.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se použije:

• a) pevný rám sloužící k napnutí archu balicího papíru ve svislé poloze nad podlahou;

• b) arch balicího papíru o rozměru min. 1m x 1 m;

• c) pomůcky pro uvedení výrobku do funkce dle návodu;

• d) podle potřeby dálkově ovládaný iniciátor;

• e) svítilna.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Provede se:

• a) na rám se připevní arch balicího papíru určeného rozměru a řádně se vypne;

• b) vzorek výrobku se ustaví do zkušební polohy tak, aby byl nasměrován do kontrolní desky a byl v určené vzdálenosti a kolmo ke středu kontrolní desky, v případě použití dvou kontrolních desek, umístí se druhá deska na opačnou stranu (u výrobků s možným plošným střepinovým účinkem);

• c) podle potřeby se připojí dálkově ovládaný iniciátor;

• d) výrobek se uvede do funkce;

• e) po funkci se pozorně prozkoumá arch balicího papíru za pomocí svítilny, kterou se prosvěcuje z druhé strany a zaznamená se zejména množství případných perforací s udáním jejich velikosti, jejich rozptylu a jejich původu (z které části výrobku projektily vznikly).

• 6.1 Dále se zaznamenají další podrobnosti zkoušky, zejména:

• a) orientace výrobku;

• b) použitý podstavec;

• c) fotodokumentace.

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledku zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce a uvede se zejména:

• a) výrobek je nebezpečný střepinovým účinkem;

• b) výrobek je bezpečný.

J. Zkouška dosahu projektilů

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouška se provádí u malých výrobků zařaditelných do skupiny výrobků, které mohou při uvedení do funkce vytvářet projektily (fragmenty).

• 1. Zkouška spočívá v zjištění případného vytváření projektilů při uvedení výrobku do činnosti.

Zkušební podmínky

• 1. Postupuje se podle pokynů uvedených v návodu, pokud nevedou k flagrantnímu ohrožení bezpečnosti.

• 1. Zkouška spočívá ve zjištění vzdálenosti dopadu projektilů vytvářejících se při uvedení výrobku do funkce na rovném terénu bez překážek.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce se použije:

• a) zkušební plocha s holým rovným terénem o rozměru minimálně 18 x 18 m;

• b) pomůcky pro uvedení výrobku do funkce dle návodu;

• c) dálkově ovládaný iniciátor, není-li jím výrobek vybaven;

• d) podstavec pro umístění výrobku ve výši 0,5 m;

• e) váhy s přesností vážení min. 0,01 g;

• f) měřící pásmo 20 m.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Provede se:

• a) připraví se vzorek a umístí se na podstavec ve výšce 0,5 m do středu zkušební plochy;

• b) připojí se dálkově ovládaný iniciátor;

• c) výrobek se uvede do činnosti;

• d) po ukončení funkce výrobku se pečlivě prohlédne zkušební plocha a vyhledají projektily vzniklé při činnosti;

Pro každý nalezený projektil se zaznamenají údaje:

• a) vzdálenost projektilu od výrobku s přesností 0,1 m;

• b) rozměry projektilu;

• c) hmotnost projektilu;

• d) původ projektilu (obal, tělo apod.).

Zhodnocení zkoušky

• 1. O průběhu a výsledku zkoušky se provede záznam do protokolu o zkoušce, zejména se uvede:

• a) výrobek vytváří projektily s doletem do .. m o hmotnosti max. do .. g;

• b) výrobek nevytváří projektily.

K. Zkouška intenzity hluku

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou se ověřuje, zda hluk způsobený funkcí výrobku nepřekračuje povolenou mez do 115 dB, případně se určuje hladina hluku při funkci výrobku. Současně se kontroluje, zda údaje uvedené v průvodní dokumentaci výrobku zajišťují bezpečnost při jejich použití.

Zkušební podmínky

• 1. Postupuje se podle pokynů uvedených v návodu, pokud nevedou k flagrantnímu ohrožení bezpečnosti.

• 1. Zkouška se provádí na rovném otevřeném terénu bez místních překážek s odrazivým povrchem (beton, asfalt, apod.) o poloměru min. 10 m. Podmínkou zkoušky je klidné počasí.

Zkušební zařízení

• 1. Zkouška se provádí za využití:

• a) hlukoměru, umožňující měření intenzity hluku

• b) pomůcky pro odpálení výrobku (pistole,na kapsle, stojany výrobku,..);

• c) v případě potřeby zařízení pro dálkové odpálení.

Příprava a postup zkoušky

• 1. Ke zkoušce se použije vzorek výrobku, který případně prošel jinými zkouškami než je tato, nebo vzorek neztíženého výrobku a následně se provede:

• a) vzorek výrobku se uloží do zkušební polohy, případně se po iniciaci odhazuje na určenou vzdálenost na předem označené místo;

• b) mikrofon hlukoměru se nasměruje na výrobek, hlukoměr se nastaví do pracovního režimu se zařazeným korekčním frekvenčním obvodem A v režimu impuls;

• c) a umístí se:

• pro třídu I., To ve vzdálenosti 0,5 m;

• pro třídu II. a T1 (pro hmotnosti pyrotechnických složí a výbušnin dle tř. II.) ve vzdálenosti 8 m ve výšce 1 m;

• d) podle potřeby se připojí dálkově ovládání iniciátor;

• e) provede se iniciace a změří se maximální intenzita hluku, která se zaznamená.

• 5.1 Zhodnotí se a zaznamená:

• a) zda nebyla překročena hodnota hluku 115 dB;

• b) naměřená hodnota hluku, průměrná hodnota hluku, maximální a minimální hodnoty hluku.

Zhodnocení zkoušky