Legalize
Legalize / Česká republika / Vyhláška

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Typ Vyhláška
Publikace 2001-02-15
Stav Platný
Zdroj e-Sbírka
článků Not indexed
Historie novel JSON API

Roztok I. 13,61 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Roztok II. 35,81 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

96,4 ml roztoku I a 3,6 ml roztoku II se smíchají.

Tlumivý roztok fosforečnan-citronanový o pH 5,5

56,85 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R (28,4 g/l) se smíchá s 43,15 ml roztoku kyseliny citronové R (21 g/l).

Tlumivý roztok octan-edetanový o pH 5,5

250 g octanu amonného R a 15 g edetanu disodného R se rozpustí ve 400 ml vody R a přidá se 125 ml kyseliny octové ledové R.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 5,8

1,19 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R a 8,25 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok octanový o pH 6,0

100 g octanu amonného R se rozpustí ve 300 ml vody R, přidá se 4,1 ml kyseliny octové ledové R, je-li třeba, pH (2.2.3) se upraví amoniakem 17,5% RS nebo kyselinou octovou RS a potom se zředí vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok diethylamoniumfosforečnanový o pH 6,0

68 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R na 500 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 450 ml vody R a 6 ml diethylaminu R, je-li třeba, pH (2.2.3) se upraví diethylaminem R nebo kyselinou fosforečnou R na hodnotu 6 ± 0,05 a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,0

63,2 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 36,8 ml roztoku kyseliny citronové R (21,0 g/l).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,0 (1)

6,8 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 1000,0 ml a upraví se pH (2.2.3) roztoku hydroxidem sodným koncentrovaným RS.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,0 (2)

K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 28,5 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,4

1,79 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 1,36 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 7,02 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,4 (1)

2,5 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 2,5 g dihydrogenfosforečnanu sodného R a 8,2 g chloridu sodného R se rozpustí v 950 ml vody R. Je-li třeba, pH (2.2.3) se upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 6,4 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok hydrogenftalanový o pH 6,4 (0,5 mol/l)

100 g hydrogenftalanu draselného R se rozpustí ve vodě R zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným koncentrovaným RS.

Tlumivý roztok o pH 6,5

60,5 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 46 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 100 ml edetanu disodného 0,02 mol/l RS a 20 mg chloridu rtuťnatého R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok imidazolový o pH 6,5

6,81 g imidazolu R a 1,23 g síranu horečnatého R se rozpustí v 752 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) roztoku a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,6

K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 89,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 6,8

1,0 g dihydrogenfosforečnanu draselného R, 2,0 g hydrogenfosforečnanu draselného R a 8,5 g chloridu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,8

77,3 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 22,7 ml roztoku kyseliny citronové R (21,0 g/l).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 6,8 (1)

K 51,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (27,2 g/l) se přidá 49,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,6 g/l). Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 6,8 (1 mol/l)

60,6 g trometamolu R se rozpustí ve 400 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 7,0

K 1000 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (18,0 g/l) a chloridu sodného R (23,0 g/l) se přidá takové množství roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l) a chloridu sodného R (23,0 g/l), aby vznikl roztok o pH 7,0 (asi 280 ml) (2.2.3). V tomto roztoku se rozpustí takové množství azidu sodného R, aby jeho koncentrace byla 0,2 g/l.

Tlumivý roztok maleinanový o pH 7,0

10,0 g chloridu sodného R, 6,06 g trometamolu R a 4,90 g anhydridu kyseliny maleinové R se rozpustí v 900 ml vody R a upraví se pH (2.2.3) roztokem hydroxidu sodného R (170 g/l) na hodnotu 7,0 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C. Je použitelný 3 dny.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0

82,4 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) a 17,6 ml roztoku kyseliny citronové R (21,0 g/l) se smíchá.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (1)

250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se smíchá se 148,2 ml roztoku hydroxidu sodného R (8,0 g/l). Je-li třeba, upraví se pH roztoku (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (2)

50,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (136 g/l) se smíchá se 29,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. Upraví se pH roztoku (2.2.3) na hodnotu 7,0 ± 0,1.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (3)

5 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 11 g hydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 900 ml vody R. pH (2.2.3) se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 7,0, zředí se vodou R na 1000,0 ml a promíchá se.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (4)

28,4 g hydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R a 18,2 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,025 mol/l)

1 objemový díl tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,063 mol/l) se smíchá s 1,5 objemových dílů vody R.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,03 mol/l)

5,2 g hydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve 900 ml vody pro chromatografii R. pH (2.2.3) se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,0 ± 0,1 a zředí se vodou pro chromatografii R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,063 mol/l)

5,18 g hydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R a 3,65 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R se rozpustí v 950 ml vody R a pH (2.2.3) se upraví kyselinou fosforečnou R; roztok se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,067 mol/l)

Roztok I. 0,908 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Roztok II. 2,38 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

38,9 ml roztoku I a 61,1 ml roztoku II se smíchá. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,0 (0,1 mol/l)

1,361 g roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Upraví se pH (2.2.3) roztokem hydrogenfosforečnanu sodného R (35 g/l).

Tlumivý roztok o pH 7,2

K 250,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 175,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,2

87,0 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (71,5 g/l) se smíchá s 13,0 ml roztoku kyseliny citronové R (21,0 g/l).

Tlumivý roztok fosforečnan-albuminový o pH 7,2

10,75 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 7,6 g chloridu sodného R a 10 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se upraví pH (2.2.3) hydroxidem sodným zředěným RS nebo kyselinou fosforečnou zředěnou RS.

Tlumivý roztok fosforečnan-albuminový o pH 7,2 (1)

10,75 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 7,6 g chloridu sodného R a 1 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se upraví pH (2.2.3) hydroxidem sodným zředěným RS nebo kyselinou fosforečnou zředěnou RS.

Tlumivý roztok fyziologický o pH 7,2

8,0 g chloridu sodného R, 0,20 g chloridu draselného R, 0,10 g chloridu vápenatého bezvodého R, 0,10 g chloridu horečnatého R, 3,18 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 0,20 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok imidazolový o pH 7,3

3,4 g imidazolu R a 5,8 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 18,6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok barbitalový o pH 7,4

50 ml roztoku obsahujícího octan sodný R (19,44 g/l) a barbital sodnou sůl R (29,46 g/l) se smíchá s 50,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Potom se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (85 g/l) a zředí se vodou R na 250,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 7,4

Viz odstavec Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,4

K 393,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS se přidá 250,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a promíchá se.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,4

6,08 g trometamolu R a 8,77 g chloridu sodného R se rozpustí v 500,0 ml vody destilované R. Přidá se 10,0 g albuminu hovězího R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4 (1)

0,60 g dihydrogenfosforečnanu draselného R, 6,4 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 5,85 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3.).

Tlumivý roztok fosforečnanový s chloridem sodným o pH 7,4

2,38 g hydrogenfosforečnanu sodného R, 0,19 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 8,0 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok boritanový o pH 7,5

2,5 g chloridu sodného R, 2,85 g tetraboritanu sodného R a 10,5 g kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Uchovává se při teplotě 2 °C až 8 °C.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,5 (0,2 mol/l)

27,22 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 930 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví roztokem hydroxidu draselného R (300 g/l) na hodnotu 7,5 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 7,5 (0,33 mol/l)

Roztok I. 119,31 g hydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Roztok II. 45,36 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

85 ml roztoku I se smíchá s 15 ml roztoku II. Je-li třeba, upraví se pH (2.2.3).

Tlumivý roztok HEPES o pH 7,5

2,38 g HEPES R se rozpustí v asi 90 ml vody R. pH se upraví hydroxidem sodným RS na hodnotu 7,5 a zředí se vodou R na 100 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5

7,27 g trometamolu R a 5,27 g chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R, je-li třeba, upraví se pH (2.2.3) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5 (1)

Viz odstavec Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5 (0,05 mol/l).

Tlumivý roztok trometamolový o pH 7,5 (0,05 mol/l)

6,057 g trometamolu R se rozpustí ve vodě R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok citronanový o pH 7,8

10,0 g citronanu sodného R a 5,90 g chloridu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R. pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 8,0

K 50,0 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 46,8 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 200,0 ml.

Tlumivý roztok boritanový o pH 8,0 (0,0015 mol/l)

0,572 g tetraboritanu sodného R a 2,94 g chloridu vápenatého R se rozpustí v 800 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 8,0 (1)

20 g hydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 900 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou fosforečnou a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (0,02 mol/l)

K 50,0 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 46,8 ml roztoku hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (0,1 mol/l)

0,523 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 16,73 g hydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 8,0 (1 mol/l)

136,1 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí ve vodě R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,1

0,294 g chloridu vápenatého R se rozpustí ve 40 ml trometamolu RS, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok trometamol-glycinový o pH 8,3

6,0 g trometamolu R a 28,8 g glycinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. V čas potřeby se 1,0 ml tohoto roztoku zředí vodou R na 10,0 ml.

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,4

8,25 g barbitalu sodné soli R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamol-albuminový o pH 8,4

6,1 g trometamolu R, 2,8 g edetanu disodného R, 10,2 g chloridu sodného R a 10 g albuminu hovězího R se rozpustí ve vodě R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 8,4 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový s edetanem disodným o pH 8,4

5,12 g chloridu sodného R, 3,03 g trometamolu R a 1,40 g edetanu disodného R se rozpustí v 250 ml vody destilované R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu 8,4 a zředí se vodou destilovanou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok trisacetatový o pH 8,5

0,294 g chloridu vápenatého R a 12,11 g trometamolu R se rozpustí ve vodě R, pH (2.2.3) se upraví kyselinou octovou RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok barbitalový o pH 8,6 (1)

1,38 g barbitalu R, 8,76 g barbitalu sodné soli R a 0,38 g mléčnanu vápenatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok trometamolový o pH 8,8 (1,5 mol/l)

90,8 g trometamolu R se rozpustí ve 400 ml vody R, upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok fosforečnanový o pH 9,0

1,74 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 80 ml vody R, pH (2.2.3) se upraví hydroxidem draselným 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 9,0

Roztok I. 6,18 g kyseliny borité R se rozpustí v chloridu draselném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 1000,0 ml.

Roztok II. Roztok hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS.

1000,0 ml roztoku I se smíchá se 420,0 ml roztoku II.

Tlumivý roztok o pH 9,0 (1)

6,20 g kyseliny borité R se rozpustí v 500 ml vody R, upraví se pH (2.2.3) hydroxidem sodným 1 mol/l RS (asi 41,5 ml) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 9,5

33,5 g chloridu amonného R se rozpustí ve 150 ml vody R, přidá se 42,0 ml amoniaku 26% R a zředí se vodou R na 250,0 ml. Uchovává se v polyethylenových obalech.

Tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0

5,4 g chloridu amonného R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 35,0 ml amoniaku 17,5% RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Tlumivý roztok diethanolaminový o pH 10,0

96,4 g diethanolaminu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 400 ml. Přidá se 0,5 ml roztoku chloridu hořečnatého R (186,0 g/l), upraví se pH (2.2.3) kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Tlumivý roztok o pH 10,9

6,75 g chloridu amonného R se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS a zředí se jím na 100,0 ml.

Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly

58,5 g chloridu sodného R, 57,0 ml kyseliny octové ledové R, 61,5 g octanu sodného R a 5,0 g kyseliny cyklohexylendinitrilotetraoctové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. pH (2.2.3) se upraví roztokem hydroxidu sodného R (335 g/l) na hodnotu 5,0 až 5,5 a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Tlumivý roztok k úpravě celkové iontové síly (1)

Roztok (a). 210 g kyseliny citronové R se rozpustí ve 400 ml vody destilované R. pH (2.2.3) se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 7,0 a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Roztok (b). 132 g hydrogenfosforečnanu amonného R se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Roztok (c). K suspenzi 292 g kyseliny edetové R v asi 500 ml vody destilované R se přidává asi 200 ml amoniaku 26% R do rozpuštění. pH (2.2.3) se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 6 až 7 a zředí se vodou destilovanou R na 1000,0 ml.

Smíchají se stejné objemové díly roztoků (a), (b) a (c) a pH se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 7,5.

4.2 Odměrná analýza

4.2.1 Základní látky pro odměrné roztoky

Základní látky pro odměrné roztoky jsou označeny písmeny VR a připravují se následujícími postupy.

Bromičnan draselný VR

KBrO3 Mr 167,0 CAS 7758-01-2

Připravuje se překrystalizováním bromičnanu draselného R z vroucí vody R. Krystaly se oddělí a suší se při 180 °C do konstantní hmotnosti.

Hydrogenftalan draselný VR

C8H5KO4 Mr 204,2 CAS 877-24-7

Hydrogenftalan draselný R se překrystalizuje z vroucí vody R. Krystaly se oddělí při teplotě nad 35 °C a suší se při 110 °C do konstantní hmotnosti.

Chlorid sodný VR

NaCl Mr 58,44 CAS 7647-14-5

Na jeden objemový díl nasyceného roztoku chloridu sodného R se přidají dva objemové díly kyseliny chlorovodíkové R. Vyloučené krystaly se promyjí kyselinou chlorovodíkovou RS, která se odstraní zahříváním na vodní lázni. Krystaly se suší při 300 °C do konstantní hmotnosti.

Kyselina benzoová VR

C7H6O2 Mr 122,1 CAS 65-85-0

Připravuje se sublimací kyseliny benzoové R ve vhodném zařízení.

Kyselina sulfanilová VR

C6H7NO3S Mr 173,2 CAS 121-57-3

Připravuje se překrystalizováním kyseliny sulfanilové R z vroucí vody. Po filtraci se krystaly suší při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti.

Oxid arsenitý VR

As2O3 Mr 197,8 CAS 1327-53-3

Připravuje se sublimací oxidu arsenitého R ve vhodném zařízení.

Uchovává se nad silikagelem bezvodým R.

Uhličitan sodný VR

Na2CO3 Mr 106,0 CAS 497-19-8

Nasycený roztok uhličitanu sodného R se při pokojové teplotě zfiltruje, potom se pomalu do filtrátu zavádí plynný oxid uhličitý R a míchá se do vychladnutí. Po 2 h se vzniklá sraženina zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, promyje se ledovou vodou R nasycenou oxidem uhličitým. Po vysušení při 100 °C až 105 °C se zahřívá za občasného míchání při 270 °C až 300 °C do konstantní hmotnosti.

Zinek VR

Zn Ar 65,4 CAS 7440-66-6

Obsah zinku je nejméně 99,9 %.

4.2.2 Odměrné roztoky

Odměrné roztoky se připravují obvyklými chemickými analytickými postupy. Ověří se přesnost použité aparatury, zda je vhodná pro zamýšlené použití.

Koncentrace odměrných roztoků se uvádí v molaritě. Molarita vyjadřuje počet molů látky rozpuštěné v 1 litru roztoku. Roztok, který obsahuje x molů látky v litru, se označuje x mol/l.

Odměrné roztoky se neliší od předepsané koncentrace o více než 10 %. Molarita odměrných roztoků se stanoví s přesností 0,2 %.

Stanovení titru odměrných roztoků se provádí postupy uvedenými dále. Když se odměrný roztok použije pro stanovení, ve kterém se určí bod ekvivalence elektrochemickým postupem (např. ampérometricky nebo potenciometricky), stanovení titru odměrného roztoku se provede stejným postupem. Složení prostředí, ve kterém se provádí stanovení titru, má být stejné jako při vlastním stanovení.

Zředěnější odměrné roztoky se připravují z roztoků popsaných dále jejich ředěním vodou prostou oxidu uhličitého R. Titr těchto odměrných roztoků je stejný jako titr připravených odměrných roztoků. Roztoky s molaritou nižší než 0,1 mol/l se připravují v čas potřeby.

Odměrné roztoky jsou označeny písmeny VS. Roztoky připravené v koncentraci mol/l podle níže uvedených postupů, u nichž nebyl stanoven titr, jsou v článcích označeny RS.

Arsenitan sodný 0,1 mol/l VS

Množství oxidu arsenitého VR odpovídající 4,946 g As2O3 se rozpustí ve směsi 20 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 20 ml vody R a zředí se vodou R na 400 ml. Potom se přidává kyselina chlorovodíková zředěná RS, dokud není roztok neutrální na papír lakmusový R. V roztoku se rozpustí 2 g hydrogenuhličitanu sodného R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Benzetoniumchlorid 0,004 mol/l VS

1,792 g benzetoniumchloridu R předem vysušeného do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Molarita roztoku se vypočítá ze stanovení obsahu benzetoniumchloridu, počítáno na vysušený C27H42ClNO2. Stanoví se následovně: 0,350 g vysušené látky se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,05 ml violeti krystalové RS jako indikátoru. Současně se provede slepý pokus.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 44,81 mg C27H42ClNO2.

Bromičnan draselný 0,033 mol/l VS

5,5670 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Bromičnan draselný 0,02 mol/l VS

3,340 g bromičnanu draselného VR se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Bromičnan draselný 0,0167 mol/l VS

Připraví se zředěním bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS.

Bromičnan draselný 0,0083 mol/l VS

Připraví se zředěním bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS.

Bromičnan draselný 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS

2,7835 g bromičnanu draselného VR a 13 g bromidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Dichroman draselný 0,0167 mol/l VS

4,90 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dichromanu draselného se přidá 1,0 g jodidu draselného R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Přidá se 250 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS jako indikátoru z modrého zbarvení roztoku do světle zeleného.

Dusičnan olovnatý 0,1 mol/l VS

33,0 g dusičnanu olovnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku dusičnanu olovnatého se přidá 300 ml vody R a obsah olova se stanoví chelatometricky (2.5.11).

Dusičnan rtuťnatý 0,02 mol/l VS

6,85 g dusičnanu rtuťnatého R se rozpustí ve 20 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 15,0 mg chloridu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se roztokem dusičnanu rtuťnatého za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfátové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

1 ml dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/ VS odpovídá 2,338 mg NaCl.

Dusičnan stříbrný 0,1 mol/l VS

17,0 g dusičnanu stříbrného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,100 g chloridu sodného VR se rozpustí ve 30 ml vody R a titruje se připraveným roztokem dusičnanu stříbrného za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Uchovává se chráněn před světlem.

Dusičnan stříbrný 0,001 mol/l VS

5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se zředí vodou R na 500,0 ml.

Dusitan sodný 0,1 mol/l VS

7,5 g dusitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,300 g kyseliny sulfanilové VR se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztokem dusitanu sodného se provede stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence. Titr se stanovuje v čas potřeby.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,32 mg C6H7NO3S.

Edetan disodný 0,1 mol/l VS

37,5 g edetanu disodného R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 100 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,120 g zinku VR se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody R. Varem se odstraní přebytečný brom. Reakce roztoku se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na slabě kyselou nebo neutrální. Obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 6,54 mg Zn.

Uchovává se v polyethylenových obalech.

Edetan disodný 0,02 mol/l VS

7,444 g edetanu disodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 0,100 g zinku VR se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS a přidá se 0,1 ml bromové vody R. Varem se odstraní přebytečný brom a roztok se přelije do odměrné baňky a zředí se vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do 500ml kuželové baňky a zředí se vodou R na 200 ml. Dále se přidá asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a takové množství methenaminu R, až vznikne fialově růžové zbarvení. Dále se přidají 2,0 g methenaminu R a titruje se roztokem edetanu disodného do změny fialově růžového zbarvení na žluté.

1 ml edetanu disodného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,308 mg Zn.

Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS

54,82 g hexanitratoceričitanu amonného R a 56 ml kyseliny sírové R se 2 min míchají. Přidá se pětkrát 100 ml vody R a po každém přidání se roztok promíchá. Čirý roztok se zředí vodou R na 1000,0 ml. Titr roztoku se stanoví 10 dní po přípravě.

Stanovení titru. 80,0 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí mírným zahřátím v 15 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS. K čirému roztoku se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,15 ml roztoku oxidu osmičelého R (2,5 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a 0,1 ml feroinu RS. Titruje se připraveným roztokem hexanitratoceričitanu amonného, ke konci titrace pomalu, až do vymizení červeného zbarvení.

1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As2O3.

Uchovává se chráněn před světlem.

Hexanitratoceričitan amonný 0,01 mol/l VS

K 100,0 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Hydrogenftalan draselný 0,1 mol/l VS

V kuželové baňce obsahující asi 800 ml kyseliny octové bezvodé R se rozpustí 20,42 g hydrogenftalanu draselného VR a zahřívá se na vodní lázni do úplného rozpuštění za chránění před vlhkostí. Ochladí se na 20 °C a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 1000,0 ml.

Hydroxid draselný 1 mol/l VS

60 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

Hydroxid draselný 0,1 mol/l VS

6,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

Hydroxid draselný 0,5 mol/l v lihu 60% VS

3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v lihu prostém aldehydů R 60% (V/V) a zředí se jím na 100,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu 60% (V/V) se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

Hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS

3,0 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.

Stanoveni titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu draselného v lihu se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

Hydroxid draselný v lihu 0,1 mol/l VS

20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.

Hydroxid draselný v lihu 0,01 mol/l VS

2,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS se zředí lihem 96% prostým aldehydů R na 100,0 ml.

Hydroxid sodný 1 mol/l VS

42 g hydroxidu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 20,0 ml roztoku hydroxidu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za použití předepsaného indikátoru pro titraci.

Pokud je předepsáno použití odměrného roztoku hydroxidu sodného prostého uhličitanů, pak se při jeho přípravě postupuje následovně: Hydroxid sodný R se rozpustí ve vodě R na koncentraci 400 g/l až 600 g/l a nechá se stát. Čirá supernatantní tekutina se slije za chránění před oxidem uhličitým a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na požadovanou molaritu. Roztok vyhovuje následující zkoušce:

20,0 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové stejné molarity se titruje roztokem hydroxidu sodného za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Po dosažení bodu ekvivalence se přidá dostatečné množství kyseliny chlorovodíkové k odbarvení roztoku a jeho objem se varem sníží na 20 ml. Během varu se přidá právě tolik kyseliny chlorovodíkové, až růžové zbarvení vzniklé varem zmizí a při dalším vaření se již neobjeví. Spotřebuje se nejvýše 0,10 ml kyseliny chlorovodíkové.

Hydroxid sodný 0,5 mol/l VS

500,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Provede se způsobem popsaným v odstavci Hydroxid sodný 1 mol/l VS za použití kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS.

Hydroxid sodný 0,1 mol/l VS

100,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Provede se způsobem popsaným v odstavci Hydroxid sodný 1 mol/l VS za použití kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Hydroxid sodný v ethanolu 0,1 mol/l VS

K 250 ml ethanolu R se přidá 3,3 g hydroxidu sodného koncentrovaného RS.

Stanovení titru. 0,200 g kyseliny benzoové VR se rozpustí ve směsi 2 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Titruje se připraveným roztokem hydroxidu sodného v ethanolu za použití 0,2 ml thymolftaleinu RS jako indikátoru. Titr se stanoví v čas potřeby.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Chlorid barnatý 0,1 mol/l VS

24,4 g chloridu barnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 10,0 ml roztoku chloridu barnatého se přidá 60 ml vody R, 3 ml amoniaku 26% R, 0,5 mg až 1 mg ftaleinpurpuru R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se roztok začne odbarvovat, přidá se 50 ml lihu 96% R a titruje se až do vymizení modrofialového zbarvení.

Chlorid hořečnatý 0,1 mol/l VS

20,33 g chloridu horečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Obsah hořčíku se stanoví chelatometricky (2.5.11).

Chlorid zinečnatý 0,05 mol/l VS

6,82 g chloridu zinečnatého R (váží se velmi opatrně) se rozpustí ve vodě R. Je-li potřeba, přidává se po kapkách kyselina chlorovodíková R do vymizení zákalu. Zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku chloridu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).

Chloristan barnatý 0,05 mol/l VS

15,8 g hydroxidu barnatého R se rozpustí ve směsi 7,5 ml kyseliny chloristé R a 75 ml vody R. pH roztoku se upraví kyselinou chloristou R na hodnotu 3 a je-li třeba, roztok se zfiltruje. Po přidání 150 ml lihu 96% R se zředí vodou R na 250 ml a tlumivým roztokem o pH 3,7 se zředí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 5,0 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS se přidá 5,0 ml vody R, 50 ml tlumivého roztoku o pH 3,7 a 0,5 ml alizarinu S RS. Titruje se roztokem chloristanu barnatého do vzniku oranžovočerveného zbarvení. Titr se stanoví v čas potřeby.

Chloristan barnatý 0,025 mol/l VS

500,0 ml chloristanu barnatého 0,05 mol/l VS se zředí tlumivým roztokem o pH 3,7 na 1000,0 ml.

Jod 0,5 mol/l VS

127 g jodu R a 200 g jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 400,0 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a titruje se roztokem jodu za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml jodu 0,5 mol/l VS odpovídá 49,46 mg As2O3.

Uchovává se chráněn před světlem.

Jod 0,01 mol/l VS

0,3 g jodidu draselného R se přidá k 20,0 ml jodu 0,05 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Jod 0,05 mol/l VS

12,7 g jodu R a 20 g jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 80 mg oxidu arsenitého VR se rozpustí ve směsi 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 3,0 g hydrogenuhličitanu sodného R a titruje se roztokem jodu za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As2O3.

Uchovává se chráněn před světlem.

Jodičnan draselný 0,05 mol/l VS

10,70 g jodičnanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 25,0 ml roztoku jodičnanu draselného se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 g jodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za přítomnosti 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace.

Jodistan sodný 0,1 mol/l VS

21,4 g jodistanu sodného R se rozpustí v asi 500 ml vody R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Do baňky se zátkou se odměří 20,0 ml roztoku jodistanu sodného a přidá se 5 ml kyseliny chloristé R. Baňka se uzavře a obsah baňky se protřepe. pH (2.2.3) se upraví nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R na hodnotu 6,4. Přidá se 10 ml jodidu draselného RS, baňka se uzavře, obsah baňky se protřepe a nechá se 2 min stát. Titruje se arsenitanem sodným 0,025 mol/l VS až žluté zbarvení roztoku téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a pomalu se titruje až do úplného zmizení zbarvení.

Jodosiřičité činidlo VS

Aparatura k přípravě roztoku musí být během přípravy uzavřená a suchá. Skládá se z nádoby s kulatým dnem o obsahu 3000 ml až 4000 ml opatřené otvory pro míchadlo, teploměr a s otvorem pro trubičku se sušidlem. Za stálého míchání se ke směsi 700 ml pyridinu bezvodého R a 700 ml 2-methoxyethanolu R přidá 220 g jemně upráškovaného jodu R předem vysušeného nad oxidem fosforečným R. Míchá se do rozpuštění jodu (asi 30 min). Roztok se ochladí na -10 °C a rychle za stálého míchání se přidá 190 g kapalného oxidu siřičitého R, přičemž teplota nesmí překročit 30 °C. Roztok se ochladí.

Stanovení titru. Asi 20 ml methanolu bezvodého R se titruje jodosiřičitým činidlem způsobem uvedeným ve stati (2.5.12). Po dosažení bodu ekvivalence se přidá odpovídající, přesně odvážené množství vody R a znovu se titruje. Vypočítá se, kolik miligramů vody odpovídá 1 ml jodosiřičitého činidla.

1 ml jodosiřičitého činidla odpovídá nejméně 3,5 mg vody. Titr roztoku se stanoví v čas potřeby.

Při práci je nutná ochrana před vlhkostí. Roztok se uchovává v suchém obalu.

Karbethopendeciniumbromid 0,01 mol/l VS

Množství karbethopendeciniumbromidu R odpovídající 4,2250 g C21H44BrNO2, vysušeného při 105 °C do konstantní hmotnosti, se rozpustí v odměrné baňce ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Roztok je stálý.

Kyselina dusičná 1 mol/l VS

96,6 g kyseliny dusičné R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny dusičné do první změny zbarvení na červenožluté. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do červenožlutého zbarvení.

1 ml kyseliny dusičné 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2CO3.

Kyselina chloristá 0,1 mol/l VS

K 900 ml kyseliny octové ledové R se v odměrné baňce za míchání přidá 8,5 ml kyseliny chloristé R, potom se přidá 30 ml acetanhydridu R a zředí se kyselinou octovou ledovou R na 1000,0 ml. Směs se promíchá a nechá se stát 24 h. Stanoví se obsah vody semimikrostanovením (2.5.12) bez přidání methanolu a je-li třeba, upraví se obsah vody na 0,1 % až 0,2 % přidáním buď acetanhydridu R, nebo vody R. Opět se nechá stát 24 h.

Stanovení titru. 0,350 g hydrogenftalanu draselného VR se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R. Po ochlazení, při němž je třeba roztok chránit před vlivem vzduchu, se titruje roztokem kyseliny chloristé za použití 0,05 ml violeti krystalové RS. V průběhu stanovení titru je potřebné sledovat teplotu roztoku kyseliny chloristé. Je-li teplota při stanovení obsahu odlišná od teploty při stanovení titru kyseliny chloristé, provede se korekce objemu kyseliny chloristé použité na stanovení obsahu následovně:

Vc=V1+t1-t20,0011,

v němž značí:

t1 - teplota při stanovení titru,

t2 - teplota při stanovení obsahu,

Vc - korigovaný objem,

V - nalezený objem při stanovení obsahu.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,42 mg C8H5KO4.

Kyselina chloristá 0,05 mol/l VS

50,0 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS se zředí kyselinou octovou bezvodou R na 100,0 ml.

Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS

103,0 g kyseliny chlorovodíkové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny chlorovodíkové do první změny zbarvení na žlutočervené. Potom se vaří 2 min, přičemž se zbarvení roztoku změní na žluté. Po ochlazení se dotitruje do žlutočerveného zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2CO3.

Kyselina chlorovodíková 0,5 mol/l VS

500,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Asi 1,0900 g trometamolu R se rozpustí ve 30,0 ml vody R, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a titruje se roztokem kyseliny chlorovodíkové do fialově červeného zbarvení. Faktor f se vypočítá podle vzorce:

f=qm.a,

v němž značí:

q - navážku trometamolu R v gramech,

m - množství trometamolu v gramech, odpovídající 1 mililitru odměrného roztoku,

a - spotřebu připraveného roztoku při titraci v ml.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS odpovídá 0,06057 g C4H11NO3.

Kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS

100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Kyselina chlorovodíková 1 mol/l VS s navážkou 0,100 g uhličitanu sodného VR, který se rozpustí ve 20 ml vody R.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na2CO3.

Kyselina octová 0,1 mol/l VS

6,0 g kyseliny octové ledové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 25,0 ml kyseliny octové se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

Kyselina sírová 0,5 mol/l VS

28 ml kyseliny sírové R se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. 1,000 g uhličitanu sodného VR se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se roztokem kyseliny sírové do první změny zbarvení na červenožluté. Potom se vaří 2 min, přičemž barva roztoku se změní na žlutou. Po ochlazení se dotitruje do červenožlutého zbarvení.

1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS odpovídá 53,00 mg Na2CO3.

Kyselina sírová 0,05 mol/l VS

100,0 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Titr kyseliny sírové se stanoví způsobem uvedeným v odstavci Kyselina sírová 0,5 mol/l VS s navážkou 0,100 g uhličitanu sodného VR, který se rozpustí ve 20 ml vody R.

1 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l VS odpovídá 5,30 mg Na2CO3.

Manganistan draselný 0,02 mol/l VS

3,2 g manganistanu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Roztok se zahřívá 1 h na vodní lázni, nechá se vychladnout a zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku manganistanu draselného se přidají 2 g jodidu draselného R a 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátoru. Titr se stanoví v čas potřeby.

Uchovává se chráněn před světlem.

Methoxid lithný 0,1 mol/l VS

0,694 g lithia R se rozpustí ve 150 ml methanolu bezvodého R a zředí se toluenem R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml roztoku modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu lithného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu lithného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.

1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Methoxid sodný 0,1 mol/l VS

175 ml methanolu bezvodého R se ochladí v ledové vodě a po malých dávkách se přidává za chlazení asi 2,5 g čerstvě nařezaného sodíku R. Když se kov rozpustí, roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml roztoku modři thymolové R (3 g/l) v methanolu R a titruje se roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem methoxidu sodného do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku methoxidu sodného se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.

1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Síran amonno-železitý 0,1 mol/l VS

50,0 g síranu amonno-železitého R se rozpustí ve směsi 6 ml kyseliny sírové R a 300 ml vody R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu amonno-železitého se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 2 g jodidu draselného R. Roztok se nechá 10 min stát a potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 48,22 mg FeNH4(SO4)2 . 12H2O.

Síran ceričitý 0,1 mol/l VS

40,4 g síranu ceričitého R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 50 ml kyseliny sírové R, nechá se ochladit a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu ceričitého se přidají 2,0 g jodidu draselného R a 150 ml vody R a titruje se ihned thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

Síran měďnatý 0,02 mol/l VS

5,00 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml roztoku síranu měďnatého se přidají 2 g octanu sodného R a 0,1 ml pyridylazonaftolu RS a titruje se roztokem edetanu disodného 0,02 mol/l VS do změny fialově modrého zbarvení na jasně zelené. Před koncem titrace se titruje pomalu.

Síran zinečnatý 0,1 mol/l VS

29,0 g síranu zinečnatého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Ke 20,0 ml roztoku síranu zinečnatého se přidá 5 ml kyseliny octové zředěné RS a obsah zinku se stanoví chelatometricky (2.5.11).

Síran železnatý 0,1 mol/l VS

27,80 g síranu železnatého R se rozpustí v 500 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 25,0 ml roztoku síranu železnatého se přidají 3 ml kyseliny fosforečné R a ihned se titruje manganistanem draselným 0,02 mol/l VS. Titr se stanoví v čas potřeby.

Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS

40 g tetrabutylamoniumjodidu R se rozpustí v 90 ml methanolu bezvodého R, přidá se 20 g jemně upráškovaného oxidu stříbrného R a silně se 1 h protřepává. Několik mililitrů se odstředí a zkouší se na případnou přítomnost jodidů v supernatantní tekutině. Je-li reakce pozitivní, přidají se 2,0 g oxidu stříbrného R a protřepává se ještě 30 min. Postup se opakuje, dokud kapalina není prostá jodidů. Směs se zfiltruje přes jemný filtr se slinutého skla, baňka a filtr se promyjí třikrát 50 ml toluenu R. Filtrát a promývací kapalina se spojí a roztok se zředí toluenem R na 1000,0 ml. Roztok se nechá 5 min probublávat suchým dusíkem prostým oxidu uhličitého.

Stanovení titru. K 10 ml dimethylformamidu R se přidá 0,05 ml roztoku modři thymolové R v methanolu R (3 g/l) a titruje se roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Ihned se přidá 0,200 g kyseliny benzoové VR, míchá se do rozpuštění a znovu se titruje roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu do jasně modrého zbarvení. Roztok je v průběhu titrace nutné chránit před vzdušným oxidem uhličitým. Titr roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu se vypočítá ze spotřeby získané při druhé titraci. Stanovení titru se provede v čas potřeby.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 12,21 mg C7H6O2.

Tetrabutylamoniumhydroxid v propanolu 0,1 mol/l VS

Roztok se připraví, včetně stanovení titru, postupem uvedeným v odstavci Tetrabutylamoniumhydroxid 0,1 mol/l VS za použití 2-propanolu R místo toluenu R.

Tetrasulfatoceričitan amonný 0,1 mol/l VS

65,0 g tetrasulfatoceričitanu amonného R se rozpustí ve směsi 500 ml vody R a 30 ml kyseliny sírové R. Po vychladnutí se zředí vodou R na 1000,0 ml.

Stanovení titru. Stanoví se způsobem uvedeným v odstavci Hexanitratoceričitan amonný 0,1 mol/l VS. K titraci se použije roztok tetrasulfatoceričitanu amonného.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,946 mg As2O3.

Tetrasulfatoceričitan amonný 0,01 mol/l VS

Ke 100,0 ml roztoku tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS se za chlazení přidá 30 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Thiokyanatan amonný 0,1 mol/l VS

7,612 g thiokyanatanu amonného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanovení titru. K 20,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS se přidá 25 ml vody R a 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a titruje se roztokem thiokyanatanu amonného za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 do červenožlutého zbarvení.

Thiosían sodný 0,1 mol/l VS

25 g thiosíranu sodného R a 0,2 g uhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Stanoveni titru. K 10,0 ml bromičnanu draselného 0,033 mol/l VS se přidá 40 ml vody R, 10 ml jodidu draselného RS a 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a titruje se roztokem thiosíranu sodného za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace.

N

Seznam referenčních látek použitých v národních článcích

Amara tinctura CRL

5-Aminoimidazol-4-karboxamid hydrochlorid CRL (AICA)

2-Azahypoxanthin CRL (AHX)

Butamiraciumdihydrogencitrat CRL

Celiprololiumchlorid CRL

Dakarbazin CRL

6, 11-Dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on CRL

11-(3-Dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-ol CRL

11-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5-oxid (hydrochlorid) CRL

11-(3-Dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5,5-dioxid (hydrochlorid) CRL

Dosulepiniumchlorid CRL

Doxazosiniummesilat CLR

Ethylbiskumacetat CRL

Hexachlorofen CRL

Hymechromon CRL

Kloroxin CRL

Medosulepiniumchlorid CRL

Meglumin CRL

2-Methyl-5-nitroimidazol CRL

Nicergolin CRL

Ornidazol CRL

Suxamethoniumjodid CRL

Silybinin CRL

Trimekainiumchlorid CRL

Troxerutin CRL

Xanthinoliumnikotinat CRL

“

„

5.1.4 Mikrobiologická jakost léčivých přípravků [image omitted]

Tato stať se uvádí jen pro informaci a jako vodítko; netvoří závaznou součást lékopisu.

Při výrobě, balení, uchovávání a distribuci léčivých přípravků se k zajištění jejich mikrobiologické jakosti použijí vhodné prostředky. Léčivé přípravky mají vyhovovat dále uvedeným požadavkům.

Kategorie 1

Přípravky, u nichž je v platném článku na lékovou formu předepsána sterilita, nebo jiné přípravky, jež jsou označeny jako sterilní.

Zkouška na sterilitu (2.6.1).

Kategorie 2

Přípravky k místnímu použití nebo k použití v dýchacím ústrojí s výjimkou přípravků, u nichž je předepsána sterilita a transdermální náplasti.

Celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12). Nejvýše 10^2 mikroorganismů (aerobních bakterií a hub) v gramu nebo v mililitru nebo náplasti (včetně adhezivní a zadní vrstvy).

Transdermální náplasti: nepřítomnost enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií stanovená z jedné náplasti (včetně adhezivní a zadní vrstvy). Jiné přípravky nejvýše 10^1 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).

Nepřítomnost Pseudomonas aeruginosa stanovená v gramu (1 g), v mililitru (1 ml) nebo v jedné náplasti (včetně adhezivní a zadní vrstvy) (2.6.13).

Nepřítomnost Staphylococcus aureus stanovená v gramu (1 g), v mililitru (1 ml) nebo v jedné náplasti (včetně adhezivní a zadní vrstvy) (2.6.13).

Kategorie 3

A. Přípravky k perorálnímu a rektálnímu použití.

Celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12). Nejvýše 10^3 aerobních bakterií a nejvýše 10^2 hub v gramu nebo v mililitru.

Nepřítomnost Escherichia coli (v 1 g nebo v 1 ml) (2.6.13).

B. Přípravky k perorálnímu podáni obsahující suroviny přírodního (živočišného, rostlinného nebo nerostného původu), které nelze protimikrobně ošetřit a pro něž oprávněná autorita připouští mikrobiologické znečištění suroviny převyšující 10^3 živých mikroorganismů v gramu nebo v mililitru. Nevztahuje se na přípravky z rostlin popsané ve 4. kategorii.

Celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12). Nejvýše 10^4 bakterií a nejvýše 10^2 hub v gramu nebo v mililitru.

Nejvýše 10^2 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).

Nepřítomnost Salmonella (v 10 g nebo v 10 ml) (2.6.13).

Nepřítomnost Escherichia coli (v 1 g nebo v 1 ml) (2.6.13).

Nepřítomnost Staphylococcus aureus (v 1 g nebo v 1 ml) (2.6.13).

Kategorie 4

Přípravky z rostlin složené jen z jedné nebo více rostlinných drog (celých, rozdrobněných nebo práškovaných).

A. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím přidává vroucí voda.

Celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12). Nejvýše 10^7 bakterií a nejvýše 10^5 hub v gramu nebo v mililitru.

Nejvýše 10^2 Escherichia coli v gramu nebo v mililitru (2.6.13), za použití vhodných zředění.

B. Přípravky z rostlin, k nimž se před použitím vroucí voda nepřidává.

Celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12). Nejvýše 10^5 bakterií a nejvýše 10^4 hub v gramu nebo v mililitru.

Nejvýše 10^3 enterobakterií a některých jiných gramnegativních bakterií v gramu nebo v mililitru (2.6.13).

Nepřítomnost Escherichia coli (v 1 g nebo v 1 ml) (2.6.13).

Nepřítomnost Salmonella (v 10 g nebo v 10 ml) (2.6.13).

“

„

5.2.8. Minimalizace rizika přenosu původců zvířecí spongiformní encefalopatie léčivými přípravky^1) [image omitted]

Přenosné spongiformní encefalopatie (TSE) zahrnují scrapie ovcí a koz, syndrom chronického chřadnutí jelenů a losů, bovinní spongiformní encefalopatii (BSE) skotu, stejně jako kuru a Creutzfeldtovu-Jakobovu chorobu (CJD) lidí. Původci těchto onemocnění se pomnožují v nakažených jedincích bez známek infekce prokazatelné in vivo dostupnými diagnostickými metodami. Po uplynutí inkubační doby, která může trvat až několik let, vyvolá původce onemocnění končící smrtí. Není znám způsob léčby.

Diagnóza je založena na klinických příznacích s posmrtným histopatologickým potvrzením charakteristických mozkových lézí nebo detekcí fibrilárních bílkovin specifických pro spongiformní encefalopatie. Pro potvrzení se rovněž může použít prokázání infekce inokulací suspektní tkáně na vnímavých cílových druzích nebo laboratorních zvířatech, inkubační doba je však několik měsíců až roků. Byl zaznamenán iatrogenní přenos spongiformních encefalopatií. Náhodný přenos scrapie u ovcí způsobilo použití vakcíny proti louping ill připravené ze směsi formaldehydem ošetřeného mozku a sleziny ovcí, do níž se nedopatřením dostaly tkáně ovce nakažené scrapie. U člověka byly popsány případy přenosu CJD, které se přisuzují opakovanému parenterálnímu podání růstového hormonu a gonadotropinu získaných z hypofýz zemřelých. Případy CJD byly také přisouzeny použití kontaminovaných nástrojů v mozkové chirurgii a při transplantacích lidských meningů a rohovky.

^1) Pharmeuropa 12, 1, 48 (2000). Závazné od 1. 1. 2000.

Informace o vlastnostech těchto původců jsou omezené. Jsou extrémně odolné vůči většině chemických a fyzikálních postupů inaktivujících běžné viry a nevyvolávají detegovatelnou imunitní odpověď. Existují přirozené bariéry, které omezují mezidruhové šíření infekce, ale za určitých okolností mohou být překonány. To obvykle závisí na kmeni, dávce, cestě expozice a velikosti druhové bariéry. Studie na laboratorních zvířatech ukázaly, že nejúčinnější cestou je intracerebrální inokulace.

Lidé byli přirozeně vystavováni původci scrapie ovcí po nejméně 200 let, ale navzdory rozsáhlým epidemiologickým studiím nebyly známky přenosu scrapie na člověka zjištěny. BSE byla poprvé rozpoznána ve Velké Británii v roce 1986. Bylo postiženo velké množství skotu a jednotlivých stád. Je jasné, že BSE je infekce přenosná krmivem. V ostatních zemích se vyskytly ojedinělé případy BSE buď u zvířat dovezených z Velké Británie, nebo u tuzemských zvířat. Tak, jak se liší biologické vlastnosti původce BSE od vlastností původce scrapie, je možné si představit i odlišnosti druhových bariér. Existují přesvědčivé důkazy, že nová varianta CJD je způsobena původcem, který je zodpovědný za BSE u skotu.

Výskyt nové variantní formy lidské CJD vyvolal další znepokojení z možného přenosu původce BSE na člověka. Se skutečnou obezřetností je třeba postupovat v případech, kdy jsou pro výrobu léčivých přípravků používány biologické materiály od druhů postihovaných těmito chorobami jinak, než po experimentální čelenži, především od bovinních druhů.

Pro minimalizaci rizika kontaminace by se tudíž mělo postupovat podle níže uvedených doporučení. Přesto, že je tato stať obecná, mělo by se zdůraznit, že možná rizika spojená s podáváním léčivých přípravků mají být posuzována samostatně podle specifických okolností a dostupných znalostí.

Tato obecná stať bere v úvahu důsledky TSE pro léčivé přípravky a zaměřuje se na opatření k minimalizaci rizika přenosu jejich použitím. Týká se to materiálů živočišného původu, zvláště materiálů pocházejících z přežvýkavců použitých pro výrobu:

Tato stať se také týká materiálů, které přicházejí do přímého styku s výrobním zařízením a které jsou proto možnými zdroji kontaminace, např. ve zkušebních médiích používaných při validaci výrobních prostor a zařízení.

Tato stať se vztahuje na materiál ze všech přežvýkavců. Navržená opatření platí zvláště pro bovinní materiál s možností přizpůsobení na materiál z ovcí, koz a ostatních druhů, u kterých je známa vnímavost k TSE, vyvolaná jinak než po experimentální čelenži.

Tato stať by se měla číst spolu s různými rozhodnutími Komise Evropského Společenství postupně zaváděnými od roku 1991. Kde je to vhodné, jsou odkazy uvedeny přímo v textu.

Kde mají výrobci možnost si vybrat mezi použitím materiálu z přežvýkavců nebo nepřežvýkavců, má přednost použití materiálu z nepřežvýkavců. Nahradit zdroje materiálu z přežvýkavců materiálem jiných druhů, o nichž je známo, že mohou být nakaženy TSE nebo které mohou být experimentálně nakaženy perorální cestou, není normálně přijatelné.

V žádosti o registraci léčivého přípravku má žadatel uvést údaje o zdroji materiálů (včetně geografického původu zvířat) a ostatních opatřeních vedoucích k minimalizaci rizika přenosu původců TSE. Výrobce léčiv by měl provést audit u dodavatele těchto materiálů, aby se ujistil, že zdroje těchto materiálů i manipulace s nimi jsou v souladu s touto obecnou statí a s odpovídajícími systémy kontroly jakosti.

Riziko přenosu původců infekce může být velmi sníženo kontrolou určitého počtu parametrů.

K těmto parametrům patří:

Žádný jednotlivý přístup sám nezajistí bezpečnost výrobku. Z toho důvodu je třeba, aby se pro minimalizaci rizika kontaminace tři výše uvedené přístupy vzájemně doplňovaly.

Pečlivý výběr zdroje vstupních materiálů je nejdůležitějším kritériem pro zajištění bezpečnosti léčivých přípravků.

Měly by být dostupné oficiální certifikace. Dále by mělo být zajištěno, že riziko infekce BSE není vnášeno následujícími faktory:

Zvířata sloužící jako zdroj by se měla narodit po zavedení zákazu tohoto krmení. Pokud není datum narození zvířat známo, může být bezpečnost zdrojů zvažována z dat zavedení zákazu tohoto krmení a inkubační doby TSE.

Stáda s ohlášenými případy výskytu BSE se nepoužívají jako zdroj vstupních materiálů.

Současně s těmito opatřeními by měli žadatelé o registraci léčivého přípravku vysvětlit strategii získávání zdrojů ve vztahu ke kategoriím materiálů, k množství výchozího materiálu a k zamýšlenému použití hotových léčivých přípravků u lidí. V dodávajících zemích mohou výchozí materiály s mimořádným stupněm bezpečnosti poskytovat dobře monitorovaná stáda.

U zvířat nakažených TSE mají různé orgány a sekrety různý stupeň nakažlivosti. Na základě údajů z přirozené scrapie se orgány, tkáně a tekutiny třídí do čtyř hlavních skupin, nesoucích různá potenciální rizika, jak je uvedeno v tabulce níže. Ačkoliv je nyní známo, že rozdělení nakažlivosti u skotu postiženého BSE se zdá být mnohem omezenější, mělo by se pro výběr vstupního materiálu v klasifikaci tkání a tělesných tekutin podle tabulky i dále pokračovat. Kategorie v tabulce jsou pouze indikativní a je důležité věnovat pozornost následujícím bodům:

Výrobci mají uvést odhad výše rizika.

Tab. 5.2.8-1 Relativní titry nakažlivosti scrapie ve tkáních a tělních tekutinách přirozeně nakažených ovcí a koz s klinickými příznaky scrapie^1

Kategorie I vysoká nakažlivost mozek, mícha, (oko)
Kategorie II střední nakažlivost ileum, mízní uzliny, proximální kolon, slezina, mandle, (tvrdá plena, epi- fýza, placenta), mozkomíšní mok, hypofýza, nadledviny
Kategorie III nízká nakažlivost distální kolon, nosní sliznice, periferní nervy, kostní dřeň, játra, plíce, slinivka břišní, brzlík
Kategorie IV nezjištěná nakažlivost2 krevní sraženiny, výkaly, srdce, ledviny, mléčná žláza, mléko, vaječníky, sliny, slinné žlázy, semenné váčky, krevní sérum, kosterní svalovina, var- lata, štítná žláza, děloha, fetální tkáně, (žluč, kosti3, chrupavčitá tkáň, vla- sy, kůže, moč)

Validace postupu

Kontrolované zdroje jsou nejdůležitějším kritériem pro dosažení dostatečné bezpečnosti přípravků vzhledem k prokázané rezistenci původců TSE na většinu inaktivačních postupů.

Validační studie postupů na odstranění/inaktivaci jsou nesnadno interpretovatelné, neboť je nezbytné vzít v úvahu přirozené vlastnosti materiálu použitého k zátěži ve vztahu k přirozené infekci, projekt studie (včetně průběhu pokusu) a metodu detekce původce (stanovení in vitro nebo in vivo) po přidání zátěže a po ošetření. Pro vývoj a pochopení nejdůležitějších metodik validačních studií je nezbytný další výzkum. Z toho důvodu nejsou validační studie v současné době obecně požadovány. Jsou-li však ve výrobě uvedeny postupy k odstranění nebo inaktivaci původce TSE, je nutno je doložit validační studií. Validační studie jsou pro jednotlivé výrobní postupy specifické.

Kromě dílčích omezení, která jsou uvedena u TSE validačních studií a jejich interpretace, je nejméně snadné identifikovat kroky k účinnému odstranění nebo inaktivaci původce TSE v průběhu výroby biologických léčivých přípravků. Výrobci jsou podněcováni k pokračování svých výzkumů v metodách na odstraňování nebo inaktivaci, aby určili kroky/postupy, které by přispěly k bezpečnému odstranění nebo inaktivaci původců TSE.

V každém případě má, pokud možno, výrobní postup podat vhodné informace o metodách, jež jsou uvažovány pro inaktivaci nebo odstranění původce TSE.

Určité výrobní postupy mohou významně přispět ke snížení rizika kontaminace TSE, např. postupy používané při zpracování loje a jeho derivátů, viz dále.

Nakažlivost TSE vzrůstá v průběhu několikaleté inkubační doby, proto je vhodnější používat jako zdroje mladá zvířata.

• V mléce a jeho derivátech nejsou pravděpodobně přítomna rizika kontaminace.

• V ostatních materiálech a jejich derivátech, jako jsou srst a vlna, užívaných při výrobě alkoholů z vlny a lanolinu, nejsou při zajištění odpovídajícího sběru a zpracování pravděpodobně přítomna rizika kontaminace.

• Lůj používaný jako výchozí materiál pro výrobu lojových derivátů by měl být vyráběn důkladnou přísnou a bezpečnou metodou, jako jsou metody uvedené v mezinárodních předpisech. Lojové deriváty, jako glycerol a mastné kyseliny, které jsou vyráběny z loje jistícími postupy, byly předmětem specifického zvažování a jsou považovány za pravděpodobně neinfekční. Příklady jistících postupů jsou:

^1 Tkáně uvedené v závorkách nebyly v původních studiích titrovány, ale jejich relativní nakažlivost je dána jinými údaji o spongiformních encefalopatiích. Materiály, které nejsou uvedeny, se klasifikují analogicky podle uvedených materiálů na základě jejich složení.

^2 V biologických zkouškách nebyla přenesena infekce při aplikaci tkáně v množství do 5 mg do mozku hlodavců.

^3 Pro lebky a obratle viz též bod 3.2 týkající se křížové kontaminace.

Želatina:

• Pro výrobu želatiny z hovězích kostí^4 je nutné pro dosažení bezpečnosti výrobku dodržet všechny následující parametry:

• Pro želatinu z hovězí kůže:

Výrobci mají předložit odhad rizika.

Závěrečné poznámky

Odhad rizika spojeného s TSE vyžaduje pečlivé zvážení všech citovaných parametrů a zejména u přípravků vyráběných farmaceutickým průmyslem se má vyloučit použití materiálů ze zvířat, o nichž je známo, že jsou vnímavá na TSE (jinak než experimentální čelenží). Přijatelnost jednotlivých léčivých přípravků, které tyto materiály obsahují nebo které mohou takové materiály v důsledku výroby obsahovat, bude záviset na řadě faktorů, včetně:

Výrobci léčiv a výrobci léčivých přípravků z materiálů živočišného původu jsou odpovědni za výběr a ověření přiměřených opatření. V úvahu se musí vzít stav vědy a technologie.

Nicméně posláním této obecné stati je osvětlit, že potenciální rizika spojená s daným léčivým přípravkem se mají individuálně posuzovat na základě specifických okolností a současných znalostí.

Tato doporučení se mají také použít při posuzování jednotlivých výrobků na principu hodnocení rizika a užitku.

^4 Za výchozí materiál jsou považovány kosti před odmaštěním.

^5 Budoucí geografické rozšíření BSE/TSE nelze předpovědět. Mohou nastat jakékoliv změny v geografickém rozšíření BSE/TSE podle nejhoršího scénáře se stažením léčivých přípravků obsahujících želatinu. Vzhledem k tomu, že želatinu obsahuje velký počet léčivých přípravku jako látku pomocnou, a k délce doby, která uplyne u želatiny od výroby do konce doby použitelnosti léčivých přípravků, jakékoliv vyřazení by muselo mít dramatické důsledky pro zásobování základními léčivými přípravky. Proto by měly být lebky a mícha odstraňovány z výchozích materiálů pro želatinu z hovězích kostí, ať už je geografický původ zdroje zvířat jakýkoliv.

“

„

5.3 Statistické analýzy výsledků biologických zkoušek [image omitted]

Obsah

Tato stať provádí problematikou plánování a hodnocení biologických zkoušek předepsaných v lékopise. Je určena těm, kteří nejsou profesionální statistici a nezodpovídají za metodiku statistických analýz, ale zodpovídají za analýzu a interpretaci výsledků zkoušek, často prováděných bez pomoci nebo spoluúčasti statistika. Metody popsané v této příloze nejsou závazné pro analýzu výsledků biologických zkoušek, které jsou obsaženy v závazné části lékopisu. Mohou být používány i jiné metody, pokud nejsou méně spolehlivé než ty, které jsou zde popsané. V současné době je dostupné velké množství počítačových programů, jejichž použití je užitečné v závislosti na dostupných možnostech a zkušenosti analytika.

Odborné statistické návrhy řešení by měly být použity, pokud:

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.

Tento text je zveřejněn za vlastních podmínek opětovného použití zdroje e-Sbírka, nikoli pod licencí Legalize ani pod licencí volného díla. e-Sbírka
volné dílo (úřední díla podle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona)