Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

• mobilní fáze, kterou je roztok připravený takto: k 500 ml roztoku hydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R (7,1 g/l) se přidá 600 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R (6,9 g/l) a promíchá se. pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 6,9. K 920 ml této směsi se přidá 80 ml 1-propanolu R; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 302 nm.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky odpovídajícími (S)-methotrexatu a (R)-methotrexatu je nejméně 3,0.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího (R)-methotrexatu větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (3,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 13,0 %; stanoví se s 0,10 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg methotrexatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg zkoušené látky a 25,0 mg methotrexatu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku připraveného takto: 7,8 g kyseliny citronové R a 17,9 g hydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml (7 + 93); průtoková rychlost je 1,2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 302 nm.

Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku methotrexatu je nejvýše 2,0 %. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah methotrexatu v procentech se vypočítá za použití chromatogramů zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (2,4-diaminopteridin-6-yl)methanol,

[image omitted]

B. R^1 = NH2, R^2 = H: kyselina (S)-2-{4-[[(2,4-diaminopteridin-6-yl)methyl]amino]benzoylamino}pentandiová (kyselina 4-aminolistová, aminopterin),

C. R^1 = OH, R^2 = CH3: kyselina (S)-2-{4-[[(2-amino-4-hydroxypteridin-6-yl)methyl]methylamino]benzoylamino}pentandiová (kyselina N-methyllistová, methopterin),

[image omitted]

D. R = OH: kyselina 4-{[(2-amino-4-hydroxypteridin-6-yl)methyl]methylamino}benzoová (kyselina N^10-methylpteroová),

E. R = NH2: kyselina 4-{[(2,4-diaminopteridin-6-yl)methyl]methylamino}benzoová (kyselina 2,4-diamino-N^10-methylpteroová, APA),

[image omitted]

F. kyselina (R)-2-{4-[[(2,4-diaminopteridin-6-yl)methyl]methylamino]benzoylamino}pentandiová [(R)-methotrexat].

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Methylthioninii chloridum ad usum externum zní:

„

† Methylthioninii chloridum^1) [image omitted]

Methylthioniniumchlorid

Synonyma. Methylthioninium chloratum, methylenová modř

[image omitted]

C16H18CIN3S.nH2O	Mr bezvodého 319,85	CAS 61-73-4 (bezvodého)

Je to n-hydrát 3,7-bis(dimethylamino)fenothiazin-5-iumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H18ClN3S.

Vlastnosti

Tmavě modrý krystalický prášek měďnatého lesku nebo zelené krystaly bronzového lesku. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 10 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 800 nm. Roztok vykazuje čtyři absorpční maxima při 255 nm až 260 nm, 285 nm až 290 nm, 675 nm až 685 nm a 740 nm až 750 nm.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok 10 mg methylthioniniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a 1-propanolu R (20 + 80) po dráze 8 cm. Vrstva se usuší na vzduchu chráněna před světlem a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na obou chromatogramech nad hlavní skvrnou se mohou objevit vedlejší skvrny.

C. Asi 1 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,1 g zinku práškového R a zahřeje se k varu. Roztok se odbarví. Potom se zfiltruje a filtrát se protřepe. Roztok se na vzduchu zbarví modře.

D. 50 mg se žíhá s 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, ochladí se, zbytek se rozpustí v 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje. Filtrát bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Látky nerozpustné v methanolu. K 1,0 g se přidá 20 ml methanolu R a 5 min se vaří pod zpětným chladičem. Potom se zfiltruje přes předem zvážený filtr ze slinutého skla (40) a filtr se promývá methanolem R, až je filtrát bezbarvý. Potom se filtr vysuší při 100 °C a zváží. Zbytek váží nejvýše 10,0 mg (1,0 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg methylthioninu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (7 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a směsi 3,4 ml kyseliny fosforečné R a 1000 ml vody R (27 + 73); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 246 nm.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku zkoušené látky (retenční čas asi 11 min) na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 80 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píkem nečistoty A a píkem methylthioniniumchloridu je nejméně 1,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty A není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech takových píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Kovy. Provede se atomová emisní spektrometrie (2.2.22) v argonovém plazmatu za použití konvenčního optického systému nebo hmotnostního spektrometru jako detektoru. V případě použití hmotnostního spektrometru se použije indium jako vnitřní standard.

Zkoušený roztok. 100 mg v 10ml odměrné baňce se rozpustí mícháním v 9 ml vody R, přidá se 100,0 μl roztoku india (10 μg/ml) připraveného ze základního roztoku pro atomovou spektrometrii (1,000 g/l) v kyselině dusičné R pětkrát zředěné vodou R. Zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztoky. Do 100ml odměrné baňky se převede 10,0 ml porovnávacího roztoku obsahujícího 1,00 μg/ml každého stanovovaného kovu připraveného ředěním vodou R každého základního roztoku pro atomovou spektrometrii (1,000 g/l) pro odpovídající prvek. Přidá se 1,00 ml roztoku india (10 μg/ml) připraveného ze základního roztoku pro atomovou spektrometrii (1,000 g/l) v kyselině dusičné R pětkrát zředěné vodou R. Zředí se vodou R na 100,0 ml.

Kontrolní roztok. Roztok india (10 μg/ml) se zředí stokrát vodou R a použije se pro zkoušený roztok a pro porovnávací roztoky.

| Optická detekce | Hmotnostní detekce | | | | | Prvek | Signál (nm) | Pozadí 1 (nm) | Pozadí 2 (nm) | Izotop | | --- | --- | --- | --- | --- | | hliník | 396,15 | 396,05 | 396,25 | 27 | | kadmium | 214,44 | 214,37 | 214,51 | 114 | | chrom | 283,56 | 283,49 | 283,64 | * | | měď | 327,40 | 327,31 | 327,48 | 65 | | cín | 190,00 | 189,90 | 190,10 | 118 | | železo | 238,20 | 238,27 | 238,14 | * | | mangan | 260,57 | 260,50 | 260,64 | 55 | | rtuť | 253,70 | 253,60 | 253,80 | 200 | | molybden | 202,03 | 202,02 | 202,04 | 95 | | nikl | 231,60 | 231,54 | 231,66 | 60 | | olovo* | 217,00 | 216,90 | 217,10 | 208 | | zinek | 213,86 | 213,80 | 213,91 | 66 | | indium | | | | 115 |

• Prvek obtížně stanovitelný hmotnostním spektrometrem jako detektorem.

** Nejcitlivější linie při použití optické detekce.

*** Rtuť je často nemožné stanovit konvenční optickou spektrometrií; může být stanovena použitím zařízení pro stanovení hydridů.

Prvek	Maximální obsah v μg/g
hliník	100
kadmium	1
chrom	10
měď	100
cín	10
železo	100
mangan	10
rtuť	1
molybden	10
nikl	10
olovo	10
zinek	100

Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 22,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,25 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí zahřátím ve 30 ml vody R, ochladí se, přidá se 50,0 ml dichromanu draselného RS1 a zředí se vodou R na 100,0 ml. Nechá se 10 min stát, potom se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní. 50,0 ml filtrátu se převede do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 50 ml kyseliny sírové zředěné RS, 8,0 ml jodidu draselného RS a nechá se stát 5 min chráněn před světlem. Potom se přidá 80 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,66 mg C16H18ClN3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 3-(dimethylamino)-7-(methylamino)fenothiazin-5-iumchlorid.

^1) Pharmeuropa 12, 2, 250 (2000). Závazné od 1. 7. 2000

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Metoclopramidum doplňuje článek Metoprololi succinas, který zní:

„

† Metoprololi succinas [image omitted]

Metoprololiumsukcinat

[image omitted]

C34H56N2O10	Mr 652,83	CAS 98418-47-4

Je to bis{N-isopropyl-(2RS)-2-hydroxy-3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]propylamonium}butandioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C34H56N2O10.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14): 137 °C až 139 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metoprololiumsukcinatu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 15 mg metoprololiumsukcinatu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 15 mg oxprenololiumchloridu CRL a 15 mg metoprololiumsukcinatu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny chloristé R, methanolu R a vody R (0,5 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 7,6; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se dále zředí methanolem R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Na dno komory obsahující směs objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (20 + 80) se umístí dvě kádinky každá se 30 ml amoniaku 26% R a nechá se sytit nejméně 1 h před použitím. Vyvíjí se po dráze 12 cm. Vrstva se suší na vzduchu alespoň 3 h a potom se vystaví na nejméně 15 h působení jodových par. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

B. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg metoprololiumsukcinatu CRL a 3,0 mg metoprololu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Je-li požadován (viz dále), musí se připravovat v digestoři. Tento roztok se používá pouze pro určení retenčního času nečistoty C. 10 mg metoprololiumsukcinatu CRL se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Tento roztok se převede do odpařovací misky o průměru 10 cm. Miska se umístí na 6 h pod lampu emitující ultrafialové světlo při 254 nm (2.1.3) tak, aby povrch roztoku byl umístěn asi 5 cm od lampy. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která se připraví následovně: 3,9 g octanu amonného R se rozpustí v 810 ml vody R, přidají se 2,0 ml triethylaminu R, 10,0 ml kyseliny octové ledové R, 3,0 ml kyseliny fosforečné R, 190 ml acetonitrilu R a promíchá se; průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy metoprololu asi 9 min a nečistoty D asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky metoprololu a nečistoty D je nejméně 4,0. V případě potřeby se upraví množství acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Je-li některý z limitů překročen a pokud se objeví pík s retenčním časem asi 4,5 min (nečistota C), připraví se porovnávací roztok (c). Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku se plocha píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (nečistota C) vydělí deseti: tato vypočtená plocha není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 32,64 mg C34H56N2O10.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

kapalinovou chromatografií:

[image omitted]

A. (2RS)-1-ethylamino-3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]-2-propanol,

[image omitted]

B. 4-(2-methoxyethyl)fenol,

[image omitted]

C. 4-[(2RS)-2-hydroxy-3-(isopropylamino)propoxy]benzaldehyd,

[image omitted]

D. (2RS)-3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]-1,2-propandiol,

[image omitted]

E. (2RS)-1-[4-(2-hydroxyethyl)fenoxy]-3-isopropylamino-2-propanol,

tenkovrstvou chromatografií:

[image omitted]

F. 1,3-bis(isopropylamino)-2-propanol,

[image omitted]

G. (2RS)-3-(isopropylamino)-1,2-propandiol,

[image omitted]

H. 1,1'-(isopropylimino)bis {3-[4-(2-methoxyethyl)fenoxy]-2-propanol}.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Mitoxantroni dihydrochloridum doplňuje článek Mometasoni furoas, který zní:

„

† Mometasoni furoas [image omitted]

Mometasonfuroat

[image omitted]

C27H30Cl2O6	Mr 521,44	CAS 83919-23-7

Je to 9,21-dichlor-11β-hydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-17-yl-furan-2-karboxylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H30Cl2O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 220 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety mometasonfuroatu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg mometasonfuroatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg beklometasondipropionatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Připraví se mobilní fáze přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77). Vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Zahřívá se 10 min při 120 °C nebo dokud se neobjeví skvrny a nechá se zchladnout. Chromatogramy se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

C. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění. Během 15 min se roztok zbarví světle žlutě. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm není pozorována fluorescence roztoku. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se. Zbarvení roztoku vybledne a není patrná žádná fluorescence.

D. 80 mg se smíchá s 0,30 g bezvodého uhličitanu sodného R a žíhá se v kelímku, dokud se nezíská téměř bílý zbytek. Nechá se zchladnout a zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +50° až +55°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50,0 mg v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připravují těsně před použitím.

Rozpouštěcí roztok. Připraví se směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R, do níž se přidá 0,1 objemového dílu kyseliny octové R.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v rozpouštěcím roztoku a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg mometasonfuroatu CRL a 6 mg beklometasondipropionatu CRL se rozpustí v rozpouštěcím roztoku a zředí se jím na 10,0 ml. 0,25 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcím roztokem na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R; průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: mometasonfuroatu asi 17 min a beklometasondipropionatu asi 22 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky mometasonfuroatu a beklometasondipropionatu je nejméně 6. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,6násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,6 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 249 nm a vypočítá se obsah C27H30Cl2O6 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 481.

Uchovávání

Separandum

Nečistoty

[image omitted]

A. 21-chlor-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4,9(11)-pregnatrien-17-yl-furan-2-karboxylat,

[image omitted]

B. 9-chlor-11β-hydroxy-16α-methyl-17β-(5H-1,2-oxathiol-4-yl)-3-oxo-1,4-androstadien-17-yl-furan-2-karboxylat-S,S-dioxid,

[image omitted]

C. 21-chlor-16α-methyl-3,11,20-trioxo-1,4-pregnadien-17-yl-furan-2-karboxylat,

[image omitted]

D. 21-chlor-9,11β-epoxy-16α-methyl-3,20-dioxo-9β-pregna-1,4-dien-17-yl-furan-2-karboxylat,

[image omitted]

E. R^1 = H2, R^2 = R^3 = Fur, R^4 = Cl: 9,21-dichlor-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-11β,17-diyl-bis(furan-2-karboxylat),

F. R^1 = O, R^2 = H, R^3 = Fur, R^4 = Cl: 9,21-dichlor-11β-hydroxy-16α-methyl-3,6,20-trioxo-1,4-pregnadien-17-yl-furan-2-karboxylat,

G. R^1 = H2, R^2 = R^3 = H, R^4 = Cl: 9,21-dichlor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion (mometason),

H. R^1 = H2, R^2 = H, R^3 = Fur, R^4 = OH: 9-chlor-11β,21-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-17-yl-furan-2-karboxylat,

[image omitted]

I. 6ξ-acetoxy-9,21-dichlor-11β-hydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1-pregnen-17-yl-furan-2-karboxylat.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Morphini hydrochloridum zní:

„

§§ Morphini hydrochloridum trihydricum [image omitted]

Trihydrát morfiniumchloridu

Synonyma. Morphini hydrochloridum, Morphinium chloratum, morfiniumchlorid

[image omitted]

C17H20ClNO3.3H2O	Mr 375,85	CAS 6055-06-7
	Mr bezvodého 321,80	CAS 52-26-6

Je to trihydrát 7,8-didehydro-4,5α-epoxy-3,6α-dihydroxy-17-methylmorfinaniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H20ClNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé hedvábně lesklé jehlicovité krystaly, někdy je zformován do kostek; v suché atmosféře zvětrává. Je dobře rozpustný ve vodě a v glycerolu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 285 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 41.

B. 10 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 265 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 298 nm. Specifická absorbance v maximu je asi 70.

C. K asi 1 mg upráškované zkoušené látky na porcelánové misce se přidá 0,5 ml formaldehydu v kyselině sírové RS; vzniká červenofialové zbarvení, které přechází na fialové.

D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 0,15 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a 0,05 ml chloridu železitého RS1; ihned vznikne modré zbarvení.

E. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS, 1 ml amoniaku zředěného RS1 a 0,05 ml roztoku síranu měďnatého R (40 g/l); vzniká červené zbarvení.

F. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

G. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Zbarvení indikátoru se změní přidáním nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS nebo 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -110° až -115°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg kodeiniumfosfatu R se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, ethanolu R, vody R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 24,5 + 10,5 + 35) připravenou v daném pořadí po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu, postříká se jodobis-mutitanem draselným RS a suší se 15 min v proudu vzduchu. Postříká se peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající kodeinu intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kodeinu, není intenzivnější než skvrna morfinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Mekonat. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,1 ml chloridu železitého RS1; absorbance (2.2.25) měřená při 480 nm není větší než 0,05 (0,2 %). Jako kontrolní tekutina se použije roztok připravený současně a stejným způsobem za použití 10 ml vody R místo roztoku S.

Ztráta sušením (2.2.32). 12,0 % až 15,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 30 ml kyseliny octové bezvodé R. Po ochlazení se přidá 6 ml octanu rtuťnatého RS, 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 32,18 mg C17H20ClNO3.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

A. kodein,

[image omitted]

B. 2,2'-bimorfin (pseudomorfin),

[image omitted]

C. morfin-N-oxid,

[image omitted]

C. kyselina 3-hydroxy-4-oxo-4H-pyran-2,6-dikarboxylová (kyselina mekonová).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Morphini sulfas zní:

„

§§ Morphini sulfas pentahydricus [image omitted]

Pentahydrát morfiniumsulfatu

Synonyma. Morphini sulfas, morfiniumsulfat

[image omitted]

C34H40N2O10S.5H2O	Mr 758,82	CAS 6211-15-0
	Mr bezvodého 668,76

Je to pentahydrát bis(7,8-didehydro-4,5α-epoxy-3,6α-dihydroxy-17-methylmorfinanium)sulfatu. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C34H40N2O10S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v toluenu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky předem sušené 1 h při 145 °C se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. morfiniumsulfatu.

B. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 300 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 285 nm, specifická absorbance je 37 až 43. 10,0 ml roztoku A se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje jedno absorpční maximum při 298 nm, specifická absorbance je 64 až 72.

C. K asi 1 mg upráškované zkoušené látky v porcelánové misce se přidá 0,5 ml formaldehydu v kyselině sírové RS; vznikne červenofialové zbarvení, které po chvíli přechází na fialové.

D. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

E. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0, 500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25, 0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS nebo kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -107° až -110°, počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg kodeiniumfosfatu R se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, ethanolu R, vody R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 24,5+10,5 + 35) připravenou v daném pořadí po dráze 10 cm. Rozpouštědla se smíchají v uvedeném pořadí. Vrstva se usuší v proudu vzduchu, postříká se jodobismutitanem draselným RS a opět se suší 15 min v proudu vzduchu. Poté se postříká peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající nečistotě A není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná.

Ethanol (2.4.24). Nejvýše 0,5 %.

Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,4 % až 13,4 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 120 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 66,88 mg C34H40N2O10S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

A. kodein,

[image omitted]

B. 2,2'-bimorfin (pseudomorfin),

[image omitted]

C. morfin-N-oxid.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Morphini sufas doplňují články Mupirocinum calcicum dihydricum a Mupirocinum, které znějí:

„

† Mupirocinum calcicum dihydricum [image omitted]

Dihydrát vápenaté soli mupirocinu

[image omitted]

C52H86O18Ca.2H2O	Mr 1075,34	CAS 115074-43-6

Je to dihydrát kalcium-bis{9-[[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy]nonanoatu}. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 93,0 % až 100,5 % sloučeniny C52H86O18Ca.

Výroba

Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. dihydrátu vápenaté soli mupirocinu.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -16° až -20°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku octanu sodného R (13,6 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 4,0, a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů roztoku octanu sodného R (13,6 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 4,0, a methanolu R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). pH 10 ml porovnávacího roztoku (a) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu 2,0 a nechá se 20 h stát.

Porovnávací roztok (c). 25 mg lithné soli mupirocinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku octanu sodného R (13,6 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 4,0, a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (10,5 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, (20 + 30 + 50); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu rozlišení mezi druhým ze dvou píků hydrolyzačních produktů a píkem mupirocinu je nejméně 7,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je relativní retenční čas nečistoty C vzhledem k mupirocinu asi 0,75. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času mupirocinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího nečistotě C není větší než 1,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nečistotě C, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Chloridy (2.4.4). 10,0 mg se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml methanolu R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,5 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se roztokem octanu amonného R (7,5 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg lithné soli mupirocinu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se roztokem octanu amonného R (7,5 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). pH 10 ml zkoušeného roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu 2,0 a nechá se 20 h stát.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (10,5 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, (19 + 32 + 49); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi druhým ze dvou píků hydrolyzačních produktů a píkem mupirocinu na získaném chromatogramu je nejméně 7,0. Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku mupirocinu je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah vápenaté soli mupirocinu v procentech vynásobením obsahu lithné soli mupirocinu v procentech číslem 1,038.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-5-methyl-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová (kyselina pseudomonová B),

[image omitted]

B. kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-3,4-dihydroxy-5-[(E)-(4S,5S)-5-hydroxy-4-methyl-2-hexenyl]-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová (kyselina pseudomonová C),

[image omitted]

C. kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}-4-nonenová (kyselina pseudomonová D),

[image omitted]

D. kyselina 9-{[4-[(2R,3aS,6S,7R)-2-[(2S,3S)-1,3-dihydroxy-2-methylbutyl]-7-hydroxy-2,3,3a,4,6,7,7a-heptahydro-4H-furo[3,2-c]pyran-6-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová,

[image omitted]

E. kyselina 9-{[4-[(2R,3RS,4aS,7S,8S,8aR)-3,8-dihydroxy-2-[(1R,2S)-2-hydroxy-1-methylpropyl]-3,4,4a,7,8,8a-hexahydro-2H,5H-pyrano[3,2-c]pyran-7-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová,

[image omitted]

F. kyselina 7-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}heptanová,

[image omitted]

G. R^1 = OH, R^2 = Cl: kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-(2-chlor-3,5-dihydroxy-4-methylhexyl)-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová,

H. R^1 = Cl, R^2 = OH: kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-(3-chlor-2,5-dihydroxy-4-methylhexyl)-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová,

[image omitted]

I. kyselina 9-{[4-[3,4-dihydroxy-5-(3-hydroxy-4,5-dimethyl-3,4,5,6-tetrahydrofuran-2-yl)methyl-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová.

† Mupirocinum [image omitted]

Mupirocin

[image omitted]

C26H44O9	Mr 500,63	CAS 12650-69-0

Je to kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 93,0 % až 100,5 % sloučeniny C26H44O9.

Výroba

Je-li vyráběn postupem zahrnujícím fermentační kroky, vyhovuje požadavkům uvedeným v článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, ethanolu a v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. mupirocinu. Poměr absorbance při 840 cm^-1 k absorbanci při 805 cm^-1 a poměr absorbance rozštěpeného píku při 1720 cm^-1 jsou shodné s odpovídajícími poměry absorbanci v referenčním spektru.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se čerstvě připravený nasycený roztok (asi 10 g/l) ve vodě prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -17° až -21°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku octanu sodného R (13,6 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 4,0, a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 50,0 ml směsí stejných objemových dílů roztoku octanu sodného R (13,6 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 4,0, a methanolu R.

Porovnávací roztok (b). pH 10 ml porovnávacího roztoku (a) se upraví kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu 2,0 a nechá se stát 20 h.

Porovnávací roztok (c). 25 mg lithné soli mupirocinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů roztoku octanu sodného R (13,6 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 4,0, a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (10,5 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, (20 + 30 + 50); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu rozlišení mezi druhým ze dvou píků hydrolyzačních produktů a píkem mupirocinu je nejméně 7,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je relativní retenční čas nečistoty C vzhledem k mupirocinu asi 0,75. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času mupirocinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího nečistotě C není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (6 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se roztokem octanu amonného R (7,5 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg lithné soli mupirocinu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se roztokem octanu amonného R (7,5 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). pH 10 ml zkoušeného roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou R na hodnotu 2,0 a nechá se stát 20 h.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů vody R, tetrahydrofuranu R a roztoku octanu amonného R (10,5 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou octovou R na hodnotu 5,7, (19 + 32 + 49); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi druhým ze dvou píků hydrolyzačních produktů a píkem mupirocinu na získaném chromatogramu je nejméně 7,0. Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku mupirocinu je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-5-methyl-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová (kyselina pseudomonová B),

[image omitted]

B. kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-3,4-dihydroxy-5-[(E)-(4S,5S)-5-hydroxy-4-methyl-2-hexenyl]-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová (kyselina pseudomonová C),

[image omitted]

C. kyselina 9-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}-4-nonenová (kyselina pseudomonová D),

[image omitted]

D. kyselina 9-{[4-[(2R,3aS,6S,7R)-2-[(2S,3S)-1,3-dihydroxy-2-methylbutyl]-7-hydroxy-2,3,3a,4,6,7,7a-heptahydro-4H-furo[3,2-c]pyran-6-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová,

[image omitted]

E. kyselina 9-{[4-[(2R,3RS,4aS,7S,8S,8aR)-3,8-dihydroxy-2-[(1R,2S)-2-hydroxy-1-methylpropyl]-3,4,4a,7,8,8a-hexahydro-2H,5H-pyrano[3,2-c]pyran-7-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}nonanová,

[image omitted]

F. kyselina 7-{[4-[(2S,3R,4R,5S)-5-[(2S,3S,4S,5S)-2,3-epoxy-5-hydroxy-4-methylhexyl]-3,4-dihydroxy-3,4,5,6-tetrahydro-2H-pyran-2-yl]-3-methylkrotonoyl]oxy}heptanová.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6. 1 Léčivé a pomocné látky, článek Nabumetonum zní:

„

† Nabumetonum [image omitted]

Nabumeton

[image omitted]

C15H16O2	Mr 228,29	CAS 42924-53-8

Je to 4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-2-butanon. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C15H16O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v methanolu.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nabumetonu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího nabumetonu nečistotě F není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nabumetonu nečistotě F, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonitrilem R na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg nabumetonu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,5 mg nabumetonu nečistoty F CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 mg nabumetonu nečistoty D CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoušeného roztoku (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (4 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A - směs objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu pro chromatografii R, roztoku kyseliny octové ledové R 0,1% (V/V) ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R (12 + 28 + 60),

• mobilní fáze B - směs objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu pro chromatografii R, roztoku kyseliny octové ledové R 0,1% (V/V) ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R (24 + 56 + 20),

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 12	100	0	izokraticky
12 - 28	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
28 - 33	0	100	izokraticky
33 - 34	0 → 100	100 → 0	lineární gradient
34 - 35	100	0	izokraticky

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas nabumetonu asi 11 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky nabumetonu a nečistoty D nejméně 1,5. Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu píku nabumetonu je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah nabumetonu v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-methylcyklohexanon,

[image omitted]

B. (5RS)-5-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-methyl-2-cyklohexen-1-on,

[image omitted]

C. (2RS)-4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-2-butanol,

[image omitted]

D. (E)-4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-buten-2-on,

[image omitted]

E. 1,5-bis(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-pentanon,

[image omitted]

F. 6,6'-dimethoxy-2,2'-binaftyl.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Naloxoni hydrochloridum zní:

„

† Naloxoni hydrochloridum dihydricum [image omitted]

Dihydrát naloxoniumchloridu

Synonymum. Naloxoni hydrochloridum

[image omitted]

C19H22ClNO4.2H2O	Mr 399,87	CAS 51481-60-8
	Mr bezvodého 363,84

Je to dihydrát 17-allyl-4,5α-epoxy-3,14-dihydroxy-6-oxo-morfinaniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H22ClNO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v toluenu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dihydrátu naloxoniumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 8 mg se rozpustí v 0,5 ml vody R a zředí se methanolem R na 1 ml.

Porovnávací roztok. 8 mg dihydrátu naloxoniumchloridu CRL se rozpustí v 0,5 ml vody R a zředí se methanolem R na 1 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se chráněn před světlem směsí objemových dílů methanolu R a horní vrstvy směsi 60 ml amoniaku zředěného RS2 a 100 ml 1-butanolu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se čerstvě připraveným roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) v chloridu železitém RS1. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS nebo nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -170° až -181°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg dihydrátu naloxoniumchloridu CRL a 10,0 mg naloxonu nečistoty A CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaný s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min a s následujícím lineárním gradientovým programem:

• mobilní fáze A - smíchá se 20 ml acetonitrilu R, 40 ml tetrahydrofuranu R a 940 ml roztoku připraveného takto: rozpustí se 1,17 g oktansulfonanu sodného R v 1000 ml vody R. pH se upraví roztokem kyseliny fosforečné R 50% (V/V) na hodnotu 2,0 a zfiltruje se (roztok kyseliny oktansulfonové),

• mobilní fáze B - smíchá se 170 ml acetonitrilu R, 40 ml tetrahydrofuranu R a 790 ml roztoku kyseliny oktansulfonové,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 40	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
40 - 50	0	100	izokraticky

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Odděleně se nastříkne po 20 μl každého roztoku.

Zkoušku lze hodnotit: jestliže pík odpovídající naloxonu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) má poměr signálu k šumu alespoň 10; jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky nečistoty A a naloxonu je nejméně 4,0. Je-li třeba, upraví se chromatografické podmínky.

Jsou-li chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, retenční čas naloxonu je asi 11 min a relativní retenční čas nečistoty A, vztažený k naloxonu, je asi 0,8. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 7,5 % až 11,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 36,38 mg C19H22ClNO4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = R^2 = R^3 = H: 4,5α-epoxy-3,14-dihydroxymorfinan-6-on (noroxymorfon),

B. R^1 = R^3 = CH2-CH = CH2, R^2 = H: 17-allyl-3-allyloxy-4,5α-epoxy-14-hydroxymorfinan-6-on (3-O-allylnaloxon),

C. R^1 = H, R^2 = OH, R^3 = CH2-CH = CH2: 17-allyl-4,5α-epoxy-3,10α,14-trihydroxymorfinan-6-on (10α-hydroxynaloxon),

[image omitted]

D. 17-allyl-7,8-didehydro-4,5α-epoxy-3,14-dihydroxymorfinan-6-on (7,8-didehydronaloxon),

[image omitted]

E. 17,17'-diallyl-4,5α:4',5'α-diepoxy-3,3',14,14'-tetrahydroxy-2,2'-bimorfinanyl-6,6'-dion (2,2'-binaloxon).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Naphazolini hydrochloridum a Naphazolini nitras znějí:

„

†† Naphazolini hydrochloridum [image omitted]

Nafazoliniumchlorid

[image omitted]

C14H15ClN2	Mr 246,74	CAS 550-99-2

Je to 2-(1-naftylmethyl)-4,5-dihydro-1H-imidazoliumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H15C1N2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 259 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 270 nm, 280 nm, 287 nm a 291 nm. Specifická absorbance v maximu při 270 nm je 230 až 245, v maximu při 280 nm je 265 až 290, v maximu při 287 nm je 190 až 200 a v maximu při 291 nm je 180 až 195.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety nafazoliniumchloridu CRL.

C. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l). Nechá se 10 min stát, přidá 1 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (80 g/l); vzniká fialové zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Naftylacetylethylendiamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 40 mg nafazoliniumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R (roztok a). Odděleně se rozpustí 2 mg naftylacetylethylendiaminu CRL v 10 ml methanolu R (roztok b). 0,5 ml roztoku (a) a 0,5 ml roztoku (b) se smíchá.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1,5 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, postříká se roztokem ninhydrinu R (5 g/l) v methanolu R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající naftylacetylethylendiaminu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,67 mg C14H15ClN2.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Venenum.

†† Naphazolini nitras [image omitted]

Nafazoliniumnitrat

Synonymum. Naphazolinium nitricum

[image omitted]

C14H15N3O3	Mr 273,29	CAS 5144-52-5

Je to 2-(1-naftylmethyl)-4,5-dihydro-1H-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H15N3O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 167 °C až 170 °C.

B. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje čtyři absorpční maxima při 270 nm, 280 nm, 287 nm a 291 nm. Specifická absorbance v maximu při 270 nm je asi 215, v maximu při 280 nm je asi 250, v maximu při 287 nm je asi 175 a v maximu při 291 nm je asi 170.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nafazoliniumnitratu CRL.

D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R a přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l). Nechá se 10 min stát, přidá 1 ml roztoku hydrogenuhličitanu sodného R (80 g/l); vzniká fialové zbarvení.

E. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 g oxidu hořečnatého R a 30 min se mechanicky třepe. Potom se přidá 10 ml chloroformu R a znovu se silně protřepe. Po oddělení vrstev se vodná vrstva zfiltruje a odpaří se do sucha. Zbytek vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S.

Naftylacetylethylendiamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 40 mg nafazoliniumnitratu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R (roztok a). Odděleně se rozpustí 2 mg naftylacetylethylendiaminu CRL v 10 ml methanolu R (roztok b). 0,5 ml roztoku (a) a 0,5 ml roztoku (b) se smíchá.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1,5 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, postříká se roztokem ninhydrinu R (5 g/l) v methanolu R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající naftylacetylethylendiaminu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,33 mg C14H15N3O3.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Venenum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Natrii cyclamas zní:

„

Natrii cyclamas [image omitted]

Natriumcyklamat

Synonymum. Cyklamát sodný

[image omitted]

C6H12NNaO3S	Mr 201,22	CAS 139-05-9

Je to natrium-N-cyklohexylsulfamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C6H12NNaO3S.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem natriumcyklamatu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina amidosírová, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 2 ml dusičnanu stříbrného RS1 a protřepe se; vznikne bílá krystalická sraženina.

D. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 4 ml chloridu barnatého RS1 a promíchá se; roztok je čirý. Přidají se 2 ml dusitanu sodného RS; vznikne objemná bílá sraženina a uniká plyn.

E. Směs 1 ml roztoku S a 1 ml vody R vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 270 nm není větší než 0,10.

Kyselina amidosírová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). Použije se roztok S.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g natriumcyklamatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny amidosírové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10+10 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, zahřívá se 5 min při 105 °C a ještě horká se postříká chlornanem sodným RS zředěným na koncentraci aktivního chloru (5 g/l). Suší se v proudu studeného vzduchu, až se vrstva pod nanesenými body barví nejvýše slabě modře kapkou škrobu s jodidem draselným RS; dbá se, aby nedošlo k prodlouženému působení studeného vzduchu. Potom se postříká škrobem s jodidem draselným RS a do 5 min se hodnotí chromatogramy. Žádná skvrna odpovídající kyselině amidosírové na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Anilin, cyklohexylamin a dicyklohexylamin. Nejvýše 1 μg/g anilinu, 10 μg/g cyklohexylaminu a 1 μg/g dicyklohexylaminu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití tetradekanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2 μl tetradekanu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.