Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 50,0 ml. K 5,0 ml roztoku chloristanu sodného R (35 g/l) se za neustálého míchání po kapkách přidává 10,0 ml roztoku. Odstředí se, čirá supernatantní tekutina se zfiltruje a 5,0 ml této tekutiny se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg methylmethakrylatu R se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí tetrahydrofuranem R na 100,0 ml. K 10,0 ml konečného roztoku se přidá 5,0 ml roztoku chloristanu sodného R (35 g/l) a promíchá se. 5,0 ml této směsi se zředí vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (15 + 85); průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Nastříknou se odděleně stejná množství (asi 50 μl) každého roztoku.

Vypočítá se obsah monomerů v procentech za použití ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^3 živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách.

Stanovení obsahu

1,000 g se suší 3 h při 110 °C a zbytek se zváží.

Uchovávání

Při teplotě 5 °C až 25 °C, chráněn před mrazem. S látkou se zachází tak, aby bylo minimalizováno mikrobiální znečištění.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a koncentrace přidaného emulgátoru.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Povidonum iodinatum doplňuje článek Prazepamum, který zní:

„

§ † Prazepamum [image omitted]

Prazepam

[image omitted]

C19H17CIN2O	Mr 324,83	CAS 2955-38-6

Je to 7-chlor-1-cyklopropylmethyl-5-fenyl-1,3-dihydro-2H-1,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C19H17ClN2O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 145 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 30,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok A) a 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance (2.2.25) při 300 nm až 350 nm. Roztok A vykazuje absorpční maximum při 312 nm. Měří se absorbance při 210 nm až 300 nm. Roztok B vykazuje absorpční maximum při 228 nm a inflexní bod při asi 252 nm; specifická absorbance v maximu při 228 nm je 900 až 940 a v maximu při 312 nm je 59 až 63.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prazepamu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, fluorescencí při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg prazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 15 mg nordazepamu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (c) a promíchá se.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylacetatu R a heptanu R (50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna odpovídající nordazepamu nečistotě A intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %); na chromatogramu mohou být nejvýše čtyři další skvrny, z nichž žádná není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 32,48 mg C19H17ClN2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka. Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 7-chlor-5-fenyl-1,3-dihydro-2H-1,4-benzodiazepin-2-on (nordazepam),

[image omitted]

B. {5-chlor-2-[(cyklopropylmethyl)amino]fenyl}fenylketon,

[image omitted]

C. (2-amino-5-chlorfenyl)fenylketon.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Prazosini hydrochloridum doplňuje článek Prednicarbatum, který zní:

„

† Prednicarbatum [image omitted]

Prednikarbat

[image omitted]

C27H36O8	Mr 488,58	CAS 73771-04-7

Je to 17-[(ethoxykarbonyl)oxy]-11β-hydroxy-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpropionat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % C27H36O8.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v acetonu, mírně rozpustný v propylenglykolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednikarbatu CRL. Jestliže se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství lihu 96% R, odpaří se na vodní lázni do sucha a opět se zaznamenají spektra za použití zbytků.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg prednikarbatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg prednisolonacetatu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Připraví se mobilní fáze přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77). Vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se nechá uschnout na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se při 120 °C 10 min nebo tak dlouho, dokud se neobjeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +60° až +66°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na získaném chromatogramu činily asi 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy prednikarbatu asi 17 min a nečistoty F asi 19 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prednikarbatu a nečistoty F není menší než 3,0; jestliže není tohoto rozlišení dosaženo, upraví se složení mobilní fáze.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího nečistotě F není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %), plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty F, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připravují bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 3 mg prednikarbatu nečistoty F CRL se rozpustí v mobilní fázi, přidá se 5,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 30,0 mg prednikarbatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (5 + 6); průtoková rychlost je 0,7 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 243 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy prednikarbatu asi 17 min a nečistoty F asi 19 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem prednikarbatu a píkem nečistoty F není menší než 3,0; jestliže není tohoto rozlišení dosaženo, upraví se složení mobilní fáze.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Vypočítá se obsah prednikarbatu v procentech.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. prednisolon,

[image omitted]

B. prednisolon-17-ethylkarbonat,

[image omitted]

C. prednisolon-21-propionat,

[image omitted]

D. prednisolon-21-ethylkarbonat,

[image omitted]

E. prednisolon-17-ethylkarbonat-21-acetat,

[image omitted]

F. 1,2-dihydroprednikarbat.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Prednisolonum zní:

„

† Prednisolonum [image omitted]

Prednisolon

[image omitted]

C21H28O5	Mr 360,45	CAS 50-24-8

Je to 11β,17,21-trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H28O5.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolonu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fuorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou zabroušenou zátkou nebo polytetrafluorethylenovým uzávěrem. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za mírného zahřátí. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zkumavky 100 ml dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou zabroušenou zátkou nebo polytetrafluorethyleným uzávěrem. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za mírného zahřátí. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nanáší se po malých dávkách, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramech příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu RF zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. Po 5 min se roztok přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí, vzniká žlutá fluorescence v ultrafialovém světle při 365 nm a šedá vločkovitá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +96° až +102°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve 2 ml tetrahydrofuranu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg prednisolonu CRL a 2 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografii bazických látek R (5 μm),

• mobilní fáze, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 220 ml tetrahydrofuranu R se 700 ml vody R a nechá se ustálit; zředí se vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

Teplota kolony se udržuje na 45 °C.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází asi 30 min, při průtokové rychlosti 1 ml/min.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 20 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: prednisolonu asi 14 min a hydrokortisonu asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky prednisolonu a hydrokortisonu není menší než 2,2. V případě potřeby se v mobilní fázi upraví koncentrace tetrahydrofuranu R.

Nastříkne se odděleně 20 μl směsi rozpouštědel použitých pro zkoušený roztok jako slepý pokus, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 4,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,0násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Nepřihlíží se k píku směsi rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243,5 nm.

Vypočítá se obsah C21H2805 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 415.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. hydrokortison.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Propranololi hydrochloridum doplňuje článek Propylenglycoli monopalmitostearas, který zní:

„

Propylenglycoli monopalmitostearas^1) [image omitted]

Propylenglykolmonopalmitostearat

Je to směs propylenglykolmonoa diesterů kyseliny stearové a palmitové. Obsahuje nejméně 50,0 % monoesterů připravených kondenzací propylenglykolu a kyseliny stearové 50 rostlinného nebo živočišného původu.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá voskovitá tuhá látka. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v horkém lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoesterů) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 33 °C až 40 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 4,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 180; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda A). Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

• kyselina stearová: 40,0 % až 60,0 %,

• součet obsahů kyseliny palmitové a kyseliny stearové: nejméně 90,0 %.

Volný propylenglykol. Nejvýše 5,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného propylenglykolu a obsah monoesterů vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m1) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5,0 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění. Je-li třeba, mírně se zahřeje. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (m2).

Porovnávací roztoky. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5,0 mg, 10,0 mg a 20,0 mg propylenglykolu R. Přidá se po 5,0 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do úplného rozpuštění. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace propylenglykolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony pro gelovou chromatografií délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (průměr částic 5 μm, velikost pórů 10 nm),

• mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• diferenčního refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a 40 μl každého porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené k propylenglykolu pro monoestery asi 0,84 a pro diestery asi 0,78. Koncentrace propylenglykolu (c) v mg/g ve zkoušeném roztoku se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

Obsah volného propylenglykolu ve zkoušené látce se vypočítá v procentech podle vzorce:

c-m2m1-10,

Z plochy píků monoesterů (s1) a diesterů (s2) se vypočte procentuální obsah monoesterů podle vzorce:

s1s1+s2.100-P1+P2,

v němž značí

P1 - obsah volného propylenglykolu v procentech,

P2 - obsah volných mastných kyselin v procentech, který se vypočte podle vzorce:

IA.270561,1,

v němž značí:

IA - číslo kyselosti.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

^1) Pharmaeuropa 12, 1, 53 (2000). Závazné od 1. 1. 2000

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Propylthiouracilum zní:

„

† Propylthiouracilum [image omitted]

Propylthiouracil

[image omitted]

C7H10N2OS	Mr 170,23	CAS 51-52-5

Je to 2,3-dihydro-6-propyl-2-thioxo-4(1H)-pyrimidinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H10N2OS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 217 °C až 221 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylthiouracilu CRL. Zkouší se tablety připravené z 1 mg látky a 0,3 g bromidu draselného R.

C. Chromatogramy získané při zkoušce Thiomočovina a příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm před vystavením vrstvy parám jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 20 mg se přidá 8 ml bromové vody R a několik minut se protřepává. Pak se vaří do odbarvení směsi, nechá se vychladnout a zfiltruje se. K filtrátu se přidají 2 ml chloridu barnatého RS1; tvoří se bílá sraženina, která se po přidání 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS nezbarví fialově.

Zkoušky na čistotu

Thiomočovina a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg propylthiouracilu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg thiomočoviny R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 2-propanolu R a chloroformu R (0,1 + 6 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Vrstva se pak vystaví na 10 min parám jodu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna odpovídající thiomočovině intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající thiomočovině, není intenzivnější, než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,300 g se přidá 30 ml vody R, 30,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a vaří se za protřepávání do úplného rozpuštění. Přidá se za míchání 50 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, mírně se vaří 5 min a ochladí se. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS je součtem objemu přidaného na začátku stanovení a objemu použitého při konečné titraci.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,511 mg C7H10N2OS.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. thiomočovina.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Protamini hydrochloridum a Protamini sulfas znějí:

„

† Protamini hydrochloridum [image omitted]

Protaminiumchlorid

Je to směs hydrochloridů bazických peptidů, které se získávají extrakcí ze spermatu nebo jiker ryb (většinou druhu Salmonidae a Clupeidae). V roztoku se váže s heparinem, a tak inhibuje jeho protisrážlivý účinek. Za popsaných podmínek stanovení dává protaminiumchlorid sraženinu. Počítáno na vysušenou látku, 1 mg protaminiumchloridu vysráží nejméně 100 m.j. heparinu.

Výroba

Připravuje se v podmínkách, které minimalizují mikrobiální znečištění. Metoda výroby je validována, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je hygroskopický, dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 1,000 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je -40° až -60°, počítáno na vysušenou látku.

B. Při zkoušce Stanovení obsahu tvoří sraženinu.

C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 4,5 ml vody R, 1,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 1,0 ml roztoku 1-naftolu R (0,2 g/l) a promíchá se. Směs se ochladí na 5 °C a přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS; vznikne intenzivní červené zbarvení.

D. 2 ml roztoku S se zahřejí ve vodní lázni na 60 °C, přidá se 0,1 ml síranu rtuťnatého RS a promíchá se; nevznikne žádná sraženina. Ochladí se v ledové vodě; vznikne sraženina.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Absorbace (2.2.25). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 260 nm až 280 nm není větší než 0,1.

Chloridy. 12,3 % až 19,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,400 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutylftalatu R a směs se protřepe. Titruje se thiokyanatem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. Intenzivně se třepe těsně před dosažením bodu ekvivalence.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg chloridu (Cl).

Sírany. Nejvýše 4,0 %; počítáno na vysušenou látku. 0,500 g se rozpustí ve 200 ml vody destilované R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se k varu. Pak se přidá po kapkách za stálého míchání skleněnou tyčinkou 10 ml teplého roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Baňka se zakryje hodinovým sklem a nechá se 2 h stát na vodní lázni, aby se vytvořila hrubozrnná sraženina. K čiré supernatantní tekutině se přidá 0,1 ml roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Jestliže vznikne zákal, postup srážení se opakuje. Sraženina se kvantitativně převede do předem vyžíhaného a zváženého porcelánového kelímku a promývá se horkou vodou destilovanou R tak dlouho, až přidání dusičnanu stříbrného RS1 k promývací vodě nevyvolá opalescenci. Kelímek se sraženinou se žíhá při 600 °C po dobu 1 h. Pak se nechá vychladnout v exsikátoru a zváží.

1,0 mg zbytku odpovídá 0,412 mg síranu (SO4).

Baryum. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R, přidá se 1 ml roztoku chloridu cesného R (250 g/l), 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. K 1,0 ml základního roztoku barya (50 μg Ba/ml) se přidá 5 ml roztoku chloridu cesného R (250 g/l), 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 553,3 nm za použití baryové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen-oxid dusný vhodného složení.

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Rtuť. Nejvýše 10 μg/g. 2,0 g se převedou do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 20 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny sírové R. Vaří se pod zpětným chladičem 1 h, pak se ochladí a opatrně zředí vodou R. Vaří se tak dlouho, až přestanou být viditelné unikající dýmy sloučenin dusíku. Ochlazený roztok se opatrně zředí vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 50,0 ml filtrátu se přenese do dělicí nálevky. Vytřepává se postupně malými dávkami chloroformu R, až chloroformová vrstva zůstane bezbarvá. Chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 115 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniuchloridu R (200 g/l). Titruje se dithizonem RS2. Po každém přidání se směsí dvacetkrát zatřepe a ke konci titrace se oddělí a odstraní chloroformová vrstva. Titruje se do vzniku modrozeleného zbarvení. Množství rtuti se vypočítá za použití ekvivalentu rtuti v mikrogramech na mililitr titračního roztoku stanoveného při standardizaci dithizonu RS2.

Dusík. 23,0 % až 27,0 %; počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 10,0 mg mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9); zahřívá se 3 h až 4 h.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na kilogram hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího 10 mg zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Zkoušený roztok (a). 15,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Jako titrační roztok se použije sodná sůl heparinu BRP v šesti zředěních (např. 1,7 ml se zředí vodou R na 10,0 ml). Každý zkoušený roztok se titruje dvojmo následovně: přesně odměřené množství roztoku pro titraci, např. 1,5 ml se převede do kyvety vhodného kolorimetru, nastaví se vhodná vlnová délka ve viditelné oblasti (není rozhodující) a přidává se v malých dávkách titrační roztok až nastane prudké zvýšení absorbance; zaznamená se spotřeba titračního roztoku.

Provedou se tři nezávislá měření. Pro každou jednotlivou titraci se vypočítá množství m.j. heparinu v přidaném objemu titračního roztoku (při dosažení konečného bodu) na mg zkoušené látky. Výsledek stanovení účinnosti se vypočítá z průměru osmnácti hodnot. Linearita zkoušky se ověří běžnými statistickými metodami. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky z výsledků každého ze tří zkoušených roztoků. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky pro každé ze tří nezávislých stanovení účinnosti. Stanovení účinnosti lze hodnotit, jestliže průměrná relativní směrodatná odchylka počítaná z výsledků všech šesti relativních směrodatných odchylek je menší než 5 %.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• kde je to vhodné, zda je látka sterilní,

• kde je to vhodné, zda je látka prostá pyrogenních látek.

† Protamini sulfas [image omitted]

Protaminiumsulfat

CAS 9009-65-8

Je to směs síranů bazických peptidů, které se získávají extrakcí ze spermatu nebo jiker ryb (většinou druhu Salmonidae a. Clupeidae). V roztoku se váže s heparinem a tak inhibuje jeho protisrážlivý účinek. Za popsaných podmínek stanovení dává protaminiumsulfat sraženinu. Počítáno na vysušenou látku, 1 mg protaminiumsulfatu vysráží nejméně 100 m.j. heparinu.

Výroba

Připravuje se v podmínkách, které minimalizují mikrobiální znečištění. Metoda výroby je validována, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 mg zkoušené látky rozpuštěné v 0,5 ml vody na injekci R.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je hygroskopický, mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 1,000 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) tohoto roztoku je -65° až -85°, počítáno na vysušenou látku.

B. Při zkoušce Stanovení účinnosti tvoří sraženinu.

C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 4,5 ml vody R, 1,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) a 1,0 ml roztoku 1-naftolu R (0,2 g/l) a promíchá se. Směs se ochladí na 5 °C a přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS; vznikne intenzivní červené zbarvení.

D. 2 ml roztoku S se zahřejí ve vodní lázni na 60 °C, přidá se 0,1 ml síranu rtuťnatého RS a promíchá se; nevznikne žádná sraženina. Ochladí se v ledové vodě; vznikne sraženina.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku S. Ke 2,5 ml roztoku S se přidá 7,5 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ6 nebo Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Absorbace (2.2.25). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 260 nm až 280 nm je nejvýše 0,1.

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Rtuť. Nejvýše 10 μg/g. 2,0 g se převedou do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 20 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny sírové R. Vaří se pod zpětným chladičem 1 h, pak se ochladí a opatrně zředí vodou R. Vaří se tak dlouho, až přestanou být viditelné páry sloučenin dusíku. Ochlazený roztok se opatrně zředí vodou R na 200,0 ml, promíchá se a zfiltruje. 50,0 ml filtrátu se přenese do dělicí nálevky. Vytřepává se postupně s malými dávkami chloroformu R, až chloroformová vrstva zůstane bezbarvá. Chloroformové vrstvy se odstraní. K vodní vrstvě se přidá 25 ml kyseliny sírové zředěné RS, 115 ml vody R a 10 ml roztoku hydroxylamoniuchloridu R (200 g/l). Titruje se dithizonem RS2. Po každém přidání se směsí dvacetkrát zatřepe a ke konci titrace se oddělí a odstraní chloroformová vrstva. Titruje se do získání modrozelené barvy. Množství rtuti se vypočítá za použití ekvivalentu rtuti v mikrogramech na mililitr titračního roztoku stanoveného při standardizaci dithizonu RS2.

Sírany. 16,0 % až 24,0 %, počítáno na vysušenou látku. 0,150 g se rozpustí v 15 ml vody destilované R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se k varu. Pak se k vroucímu roztoku pomalu po kapkách přidá 10 ml roztoku chloridu barnatého R (100 g/l). Kádinka se zakryje hodinovým sklem a zahřívá se 1 h na vodní lázni. Zfiltruje se, sraženina se promyje několika malými částmi horké vody R vysuší se a zbytek se žíhá při 600 °C do konstantní hmotnosti.

1,0 g zbytku odpovídá 0,4117 g síranu (SO4) ve zkoušené látce.

Dusík. 21,0 % až 26,0 %; počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 10,0 mg mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9); zahřívá se 3 h až 4 h.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na kilogram hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku obsahujícího 10 mg zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Zkoušený roztok (a). 15,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Zkoušený roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 3,0 ml.

Jako titrační roztok se použije sodná sůl heparinu BRP v šesti zředěních (např. 1,7 ml se zředí vodou R na 10,0 ml). Každý zkoušený roztok se titruje dvojmo následovně: přesně odměřené množství roztoku pro titraci, např. 1,5 ml se převede do kyvety vhodného kolorimetru, nastaví se vhodná vlnová délka ve viditelné oblasti (není rozhodující) a přidává se v malých dávkách titrační roztok až nastane prudké zvýšení absorbance; zaznamená se spotřeba titračního roztoku.

Provedou se tři nezávislá měření. Pro každou jednotlivou titraci se vypočítá množství m.j. heparinu v přidaném objemu titračního roztoku (při dosažení konečného bodu) na miligram zkoušené látky. Výsledek stanovení účinnosti se vypočítá z průměru osmnácti hodnot. Linearita zkoušky se ověří běžnými statistickými metodami. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky z výsledků každého ze tří zkoušených roztoků. Vypočítají se tři relativní směrodatné odchylky pro každé ze tří nezávislých stanovení účinnosti. Stanovení účinnosti lze hodnotit pouze v případě, jestliže průměrná relativní směrodatná odchylka počítaná z výsledků všech šesti relativních směrodatných odchylek je menší než 5 %.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• kde je to vhodné, zda je látka sterilní,

• kde je to vhodné, zda je látka prostá pyrogenních látek.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ratanhiae radix zní:

„

Ratanhiae radix [image omitted]

Ratanhový kořen

Synonymum. Radix ratanhiae

Je to usušený, většinou rozlámaný kořen druhu Krameria triandra RUIZ et PAVON. Droga je známá jako Peruratanhia.

Obsahuje nejméně 5,0 % tříslovin, počítáno jako pyrogallol (C6H6O3; Mr 126,1), vztaženo na vysušenou drogu.

Popis a vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Kořen tmavě červenohnědý, má silnou uzlovitou hlavu. Sekundární kořeny mají stejnou barvu a jsou téměř rovné nebo jen mírně zkroucené. Kůra starších kořenů je šupinovitě rozpukaná, u mladších kořenů hladká s ostrými příčnými prasklinami, snadno se odděluje od dřeva. Lom je v kůře vláknitý, v dřevu tříštivý. Na hladkém příčném řezu je patrná tmavě hnědočervená kůra, která sahá asi do jedné třetiny průměru kořene, a husté, světle červenohnědé, jemně pórovité dřevo s četnými, jemnými dřeňovými paprsky. Centrální jádrové dřevo je často tmavší.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědočervený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: korkové buňky obsahují tmavě hnědé flobafeny; úlomky nezdřevnatělých lýkových vláken o průměru obvykle 12 μm až 30 μm s mírně ztlustlými stěnami; parenchymatické buňky lýka uspořádané v řadách obsahují hranolky a mikrokrystaly šťavelanu vápenatého; úlomky cév obvykle o průměru 20 μm až 60 μm s dvůrkovitými ztenčeninami; úlomky cévic o průměru až 20 μm, se štěrbinovitými ztenčeninami. Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V); jsou patrná okrouhlá, jednotlivá nebo dvoučetná až čtyřčetná škrobová zrna; jednotlivá škrobová zrna mají až 30 μm v průměru, některá škrobová zrna se nacházejí v buňkách dřeňových paprsků a v parenchymu.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (3 + 7), protřepává se 10 min a pak se zfiltruje. K filtrátu se přidá 10 ml etheru petrolejového R a protřepe se. Vrstva etheru petrolejového se oddělí, přidají se 2 g síranu sodného bezvodého R, protřepe se a zfiltruje. Filtrát se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 5,0 mg červeně sudanové G R se rozpustí v 10 ml v methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R(2 + 98) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem modři pravé B R (5 g/l). Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem hydroxidu sodného R (0,1 mol/l) v ethanolu R a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině červená skvrna (červeň sudanová G). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je fialová skvrna (ratanhia fenol I) odpovídající polohou skvrně červeně sudanové G na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod ní je nahnědlá skvrna (ratanhia fenol II) a pod ní modrošedá skvrna (ratanhia fenol III). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % úlomků kořenových hlav nebo kořenů, jejichž průměr je větší než 25 mm. Kořeny zbavené kůry mohou být přítomny pouze ojediněle.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,5 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení tříslovin v rostlinných drogách (2.8.14); stanoví se s 0,750 g práškované drogy (180).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Silymarinum doplňuje článek Simeticonum, který zní:

„

Simeticonum [image omitted]

Simetikon

CAS-8050-81-5

Připravuje se zavedením 4 % až 7 % křemíku do poly(dimethylsiloxanu) se stupněm polymerizace mezi 20 až 400. Simetikon obsahuje 90,5 % až 99,0 % poly(dimethylsiloxanu) (dimetikonu).

Výroba

Poly(dimethylsiloxan) se získává hydrolýzou a polykondenzací dichlordimethylsilanu a chlortrimethylsilanu. Na povrchu je křemík modifikován zavedením methylsilanových skupin.

Vlastnosti

Viskózní šedobílá opalizující kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v methanolu, velmi těžce rozpustný až prakticky nerozpustný v ethanolu, částečně mísitelný s ethylacetatem, s dichlormethanem, s 2-butanonem a s toluenem.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se získá způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Spektrum vykazuje maxima při 2964 cm^-1, 2905 cm^-1, 1412 cm^-1, 1260 cm^-1 a 1020 cm^-1 a kromě toho se shoduje se spektrem látky zvolené podle typu zkoušeného vzorku. Zkouší se tenký film látek nanesených odděleně mezi destičkami chloridu sodného R.

B. 0,5 g se zahřívá ve zkumavce nad malým plamenem, dokud se nezačnou objevovat bílé dýmy. Zkumavka se převrátí nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby dýmy dosáhly roztoku. Druhá zkumavka se protřepává asi 10 s a zahřívá se 5 min na vodní lázni; roztok se zbarví fialově.

C. Zbytek získaný ze zkoušky Křemík v odstavci Stanovení obsahu, vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. K 2,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů ethanolu R a etheru R, předem neutralizované na 0,2 ml modři bromthymolové RS1 a protřepe se. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebují nejvýše 3,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Odpěňovací účinnost

Pěnicí roztok. 5,0 g natriumdokusatu R se rozpustí v 1 l vody R (je-li třeba zahřátím na 50 °C).

Odpěňovací roztok. K 50 ml 2-butanonu R se přidá 0,250 g simetikonu, za protřepávání se zahřeje nejvýše na 50 °C.

Do 250ml válcovité zkumavky o průměru 5 cm se převede 100 ml pěnícího roztoku a 1 ml odpěňovacího roztoku. Zkumavka se dobře uzavře a umístí se do vhodné vibrační třepačky, která splňuje následující podmínky:

• 250 až 300 kmitů za minutu,

• úhel kmitu: asi 10°,

• amplituda kmitu: asi 10 cm.

Třepe se 10 s a zaznamená se doba mezi koncem třepáni a prvním objevení povrchu odpěněné kapaliny. Tato doba je nejvýše 15 s.

Minerální oleje. 2,0 g se pozorují ve zkumavce v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence není intenzivnější než fluorescence roztoku chininiumsulfatu R (0,1 mg/l) v kyselině sírové 0,005 mol/l RS pozorovaná za stejných podmínek.

Fenylované sloučeniny. 5,0 g se rozpustí za protřepávání v 10,0 ml cyklohexanu R a měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm za použití cyklohexanu R jako kontrolní tekutiny. Rozdíl absorbance měřené v maximu při 250 nm až 270 nm a absorbance měřené při 300 nm není větší než 0,2.

Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s dichlormethanem R a zředí se jím na 20 ml. Přidá se 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R, 0,5 ml vody R a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 + 9). Současně se připraví porovnávací roztok takto: ke 20 ml dichlormethanu R se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R, 0,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1 + 9). Ihned se oba roztoky intenzivně 1 min protřepávají. Případné červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 μg/g).

Těkavé látky. Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se zahřívá 2 h na misce o průměru 60 mm a hloubce 10 mm v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

Křemík. Nejvýše 7 %; stanoví se termogravimetricky (2.2.34). 20,0 mg se zahřívá na teplotu 800 °C rychlostí 20 °C/min v proudu dusíku R o průtokové rychlosti 200 ml/min.

Dimetikon

Zkoušený roztok. 50 mg (E) se převede do 125ml válcovité zkumavky se šroubovacím uzávěrem, přidá se 25,0 ml toluenu R, disperguje se pohybováním zkumavkou a přidá se 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Zkumavka se uzavře a ve vířivé míchačce se 5 min promíchává. Obsah zkumavky se převede do dělicí nálevky, nechá se usadit a 5 ml horní vrstvy se převede do zkumavky se šroubovacím uzávěrem obsahující 0,5 g síranu sodného bezvodého R, zkumavka se uzavře, silně se protřepe a odstředí se, aby se získal čirý zkoušený roztok.

Porovnávací roztok. Asi 0,20 g dimetikonu CRL se smíchá se 100,0 ml toluenu R. Za použití 25,0 ml tohoto roztoku se připraví porovnávací roztok stejným způsobem jako zkoušený roztok. Zároveň se připraví kontrolní roztok protřepáním 10 ml toluenu R s 1 g síranu sodného bezvodého R. Výsledná suspenze se odstředí.

Zaznamenají se infračervená absorpční spektra zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v 0,5mm kyvetě od 1330 cm^-^1 do 1180 cm^-^1 a stanoví se absorbance při 1260 cm^-^1 (2.2.24).

Obsah dimetikonu v procentech se vypočítá podle vzorce:

25C.AM.100AE.E,

v němž značí:

AM - absorbanci zkoušeného roztoku,

AE - absorbanci porovnávacího roztoku,

c - koncentraci porovnávacího roztoku v miligramech na mililitr,

E - navážku zkoušené látky v miligramech.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Sojae oleum hydrogenatum doplňuje článek Sojae oleum raffinatum, který zní:

„

Sojae oleum raffinatum [image omitted]

Sójový olej čištěný

CAS 8001-22-7

Je to mastný olej získaný ze semen Glycine soja SIEB. a ZUCC. a Glycine max (L.) MERR. (G. hispida (MOENCH) MAXIM.) extrakcí a následným přečištěním. Může obsahovat vhodnou antioxidační přísadu.

Vlastnosti

Čirá světle žlutá tekutina. Je mísitelný s etherem petrolejovým (50 °C až 70 °C) a prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Relativní hustota je asi 0,922 a index lomu asi 1,475.

Zkouška totožnosti

Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušené látky odpovídá charakteristickému chromatogramu sójového oleje.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5, Metoda A). Nejvýše 10,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda A). Podíl mastných kyselin v oleji má následující složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C14: nejvýše 0,1 %,

• kyselina myristová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina palmitová: 9,0 % až 13,0 %,

• kyselina palmitolejová (odpovídá délkou řetězce makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,3 %,

• kyselina stearová: 3,0 % až 5,0 %,

• kyselina olejová (odpovídá délkou řetězce makrogoladipatu 18,3): 17,0 % až 30,0 %,

• kyselina linolová (odpovídá délkou řetězce makrogoladipatu 18,9): 48,0 % až 58,0 %,

• kyselina linolenová (odpovídá délkou řetězce makrogoladipatu 19,7): 5,0 % až 11,0 %,

• kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,

• kyselina ikosenová (odpovídá délkou řetězce makrogoladipatu 20,3): nejvýše 1,0 %,

• kyselina behenová: nejvýše 1,0 %.

Brassikasterol (2.4.23). Nejvýše 0,3 % ve sterolovém podílu oleje.

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky coulometrickou titrací vody. Použije se směs stejných objemových dílů dekanolu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Uchovávání

Ve zcela naplněných dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem při teplotě nejvýše 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka vhodná k výrobě parenterálních lékových forem,

• název a množství přidaného antioxidantu.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Sulfafurazolum doplňuje článek Sulfaguanidinum, který zní:

„

† Sulfaguanidinum [image omitted]

Sulfaguanidin

[image omitted]

C7H10N4O2S	Mr 214,25	CAS 57-67-0

Je to (4-aminofenylsulfonyl)guanidin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H10N4O2S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemně krystalický prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Je rozpustný ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 189 °C až 193 °C; stanoví se z vysušené látky.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sulfaguanidinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

E. 0,1 g se suspenduje ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml roztoku 1-naftolu R a 2 ml směsi stejných objemových dílů vody R a chlornanu sodného RS; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Ke 2,5 g se přidá 40 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zahřívá se 5 min při asi 70 °C. Asi 15min mícháním se chladí v ledové lázni, zfiltruje se a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Kysele reagující látky. K 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg sulfaguanidinu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 200 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg sulfanilamidu R se rozpustí ve zkoušeném roztoku (b) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,175 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztok se ochladí v ledové lázni. Provede se zkouška Dusík v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,42 mg C7H10N4O2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. sulfanilamid,

[image omitted]

B. sulfanilylmočovina.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Sulfasalazinum zní:

„

† Sulfasalazinum [image omitted]

Sulfasalazin

[image omitted]

C18H14N4O5S	Mr 398,39	CAS 599-79-1

Je to kyselina 2-hydroxy-5-{[4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]azo}benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,5 % sloučeniny C18H14N4O5S.

Vlastnosti

Jasně žlutý nebo hnědavě žlutý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfasalazinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v amoniaku zředěném RS3 a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí amoniakem zředěným RS3 na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg sulfasalazinu derivátu pro rozlišení CRL se rozpustí v 10,0 ml porovnávacího roztoku (a). 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml.

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1 ml/min:

• mobilní fáze A - 1,13 g dihydrogenfosforečnanu sodného R a 2,5 g octanu sodného R se rozpustí v 1000ml odměrné baňce v 900 ml vody R. pH se upraví kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 4,8 a objem se doplní vodou R na 1000 ml,

• mobilní fáze B - směs objemových dílů mobilní fáze A a methanolu R(1 + 4),

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 15	60 → 45	40 → 55	lineární gradient
15 - 25	45	55	izokraticky
25 - 60	45 → 0	55 → 100	lineární gradient
60 - 65	0	100	izokraticky
65 - 67	0 → 60	100 → 40	nastavení počátečních podmínek
67 - 77	60	40	ustalování

• spektrofotometrického detektoru, 320 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky sulfasalazinu a sulfasalazinu derivátu pro rozlišení je nejméně 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Jsou-li chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy nečistot vztažené na sulfasalazin následující:

A	2,00	D	1,90	G	1,39
B	1,85	E	1,63	H	0,16
C	0,80	F	0,85	I	0,28

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž retenční časy jsou kratší než 6 min (kyselina salicylová a sulfapyridin), a pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Kyselina salicylová a sulfapyridin. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v amoniaku zředěném RS3 a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg kyseliny salicylové R a 5,0 mg sulfapyridinu CRL se rozpustí v amoniaku zředěném RS3 a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí amoniakem zředěným RS3 na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• jako mobilní fáze se použije směs objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B, které jsou popsány ve zkoušce na příbuzné látky, (70 + 30), průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 300 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Je-li chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, relativní retenční časy jsou: kyselina salicylová asi 6 min a sulfapyridin asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky kyseliny salicylové a sulfapyridinu je nejméně 2.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu 10 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku kyseliny salicylové větší než 0,5násobek plochy prvního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a pík sulfapyridinu není větší než 0,5násobek plochy druhého píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). K 1,25 g se přidá 50 ml vody destilované R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, ochladí se a zfiltruje. K 20 ml filtrátu se přidá 1 ml kyseliny dusičné R, nechá se 5 min stát a filtruje se do získání čirého roztoku. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 20 ml filtrátu získaného ve zkoušce Chloridy se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 1000ml odměrné baňky obsahující asi 750 ml vody R, přidá se 20,0 ml kyseliny octové 0,1 mol/l RS a zředí se na 1000,0 ml vodou R. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 0,150 g sulfasalazinu CRL. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 359 nm.

Vypočítá se obsah C18H14N4O5S za použití naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

[image omitted]

A. 2,4-bis{[4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]azo}fenol,

[image omitted]

B. kyselina 2-hydroxy-3,5-bis{[4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]azo}benzoová,

[image omitted]

C. kyselina 2-hydroxy-5-{[4-(2-imino-1,2-dihydropyridin-1-yl)fenyl]azo}benzoová,

[image omitted]

D. 2-{[4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]azo}fenol,

[image omitted]

E. kyselina 2-hydroxy-3-{4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl}-5-{[4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]azo}benzoová,

[image omitted]

F. kyselina 2-hydroxy-3-{[4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]azo}benzoová,

[image omitted]

G. kyselina 2-hydroxy-5-{[2-[[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]-4-[(2-pyridylamino)sulfonyl]fenyl]azo}benzoová

H. kyselina 2-hydroxybenzoová (kyselina salicylová),

[image omitted]

I. kyselina 2-hydroxy-5-[(4-sulfofenyl)azo]benzoová.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Tanninum zní:

„

Tanninum [image omitted]

Tanin

CAS 1401-55-4

Je to směs esterů glukosy s kyselinou gallovou a kyselinou 3-galloylgallovou.

Vlastnosti

Nažloutle bílý nebo nahnědlý amorfní lehký prášek nebo lesklé šupiny. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v glycerolu 85% a prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5 ml a smíchá se s 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne černomodré zbarvení. Pak se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; černomodré zbarvení se změní na zelené.

B. K 1 ml roztoku S se přidají 3 ml roztoku želatiny R (1 g/l); směs se zakalí a vytvoří se vločkovitá sraženina.

C. 0,1 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml a smíchá se s 0,3 ml hydroxidu barnatého RS; vznikne zelenomodrá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 4,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Dextrin, gumy, sacharidy, soli. Ke 2 ml roztoku S se přidají 2 ml lihu 96% R; roztok je čirý. Pak se přidá 1 ml etheru R; do 10 min se roztok nezakalí.

Pryskyřice. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R; do 15 min se směs nezakalí (2.2.1).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 0,200 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Tocoferoli alfa acetas zní:

„

† Tocoferoli alfa acetas [image omitted]

Tokoferolacetat alfa

Synonyma. α-Tocopherylis acetas, α-Tocopheroli acetas, Tocoferolum aceticum, Tocoferoli acetas, octan vitaminu E

[image omitted]

C31H52O3	Mr 472,75	CAS 7695-91-2

Je to (2RS)-2,5,7,8-tetramethyl-2-[(4RS,8RS)-4,8,12-trimethyltridecyl]-6-chromanylacetat. Obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C31H52O3.

Vlastnosti

Čirá slabě zelenožlutá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru a v mastných olejích, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 284 nm, prodleva při 278 nm a minimum při 254 nm.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolacetatu alfa CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.

Zkoušený roztok (a). Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

Zkoušený roztok (b). Ve skleněné zkumavce se zabroušenou zátkou se rozpustí asi 10 mg ve 2 ml kyseliny sírové v lihu 2,5 mol/l RS. Zahřívá se na vodní lázni 5 min, ochladí se a přidají se 2 ml vody R a 2 ml cyklohexanu R. Třepe se 1 min. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok (a). Asi 10 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

Porovnávací roztok (b). Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití tokoferolacetatu alfa CRL místo zkoušené látky.