Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů

Porovnávací roztok. 5 mg asiatikosidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese do pruhů po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů směsi kyseliny octové R, kyseliny mravenčí R, vody R a ethylacetatu R (11 + 11 + 27 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině zelenomodrá skvrna (asiatikosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (asiatikosid), pod ní je fialová skvrna (madekasosid), blízko čela chromatogramu je světle modrá skvrna (kyselina asiatiková) a bezprostředně pod ní růžově fialová skvrna (kyselina madekasová). V dolní polovině chromatogramu zkoušeného roztoku jsou mezi startem a skvrnou odpovídající madekasosidu hnědé, šedé a hnědozelené skvrny a nad skvrnou odpovídající asiatikosidu hnědožluté nebo světle žluté skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 7 %, z toho nejvýše 5 % podzemních orgánů a nejvýše 2 % dalších cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 5,0 g práškované drogy (355) se extrahuje 8 h v Soxhletově přístroji se 100 ml methanolu R. Po ochlazení se roztok zředí methanolem R na 100,0 ml a zfiltruje se (0,45 μm). 2,0 ml filtrátu se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 20,0 mg asiatikosidu R se rozpustí v methanolu R, je-li třeba za použití ultrazvukové lázně, a zředí se jím na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze při průtokové rychlosti 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A - acetonitril pro chromatografii R,

• mobilní fáze B - 3 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R na 1000 ml,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 65	22	78
65 - 66	55	45
66 - 76	95	5
76 - 85	22	78

• spektrofotometrického detektoru, 200 nm.

Nastříkne se po 20 μl obou roztoků.

Vypočítá se odezvový faktor pro asiatikosid ze vztahu:

Rf=A1 . V1 . 100m1 . HPLCP ,

v němž značí:

A1 - plochu píku odpovídajícího asiatikosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

V1 - objem porovnávacího roztoku v mililitrech,

m1 - hmotnost asiatikosidu v porovnávacím roztoku v miligramech,

HPLCP - stanovená čistota asiatikosidu.

Vypočítá se průměrný odezvový faktor pro asiatikosid ze vztahu:

R-f=∑i=1NRfiN ,

v němž značí:

∑i=1NRfi- součet odezvových faktorů asiatikosidu na chromatogramech porovnávacích roztoků,

N - počet nástřiků porovnávacích roztoků (N = 4, nejméně).

Vypočítá se celkový obsah derivátů triterpenu, počítáno jako asiatikosid (C48H78O19), ze vztahu:

VmA+ B . 1,017+ C . 0,526+ D . 0,509R-f ,

v němž značí:

V - objem zkoušeného roztoku v mililitrech,

m - hmotnost drogy ve zkoušeném roztoku v miligramech,

A - plochu píku odpovídajícího asiatikosidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

B - plochu píku odpovídajícího madekasosidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

C - plochu píku odpovídajícího kyselině madekasové na chromatogramu zkoušeného roztoku,

D - plochu píku odpovídajícího kyselině asiatikové na chromatogramu zkoušeného roztoku,

R̅f - průměrný odezvový faktor pro asiatikosid.

Relativní retenční čas vztažený k rozpouštědlu:

• madekasosid: asi 5,8;

• asiatikosid: asi 8,1;

• kyselina madekasová: asi 17,6;

• kyselina asiatiková: asi 21,7.

Uchovávání

Chráněna před světlem.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

[image omitted]

Obr. 1 Vzorový chromatogram Centellae asiaticae herba pro zkoušku Stanovení obsahu 1 = rozpouštědlo, 2 = madekasosid, 3 = asiatikosid, 4 = kyselina madekasová, 5 = kyselina asiatiková

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cera alba zní:

„

Cera alba [image omitted]

Bílý vosk

CAS 8012-89-3

Je to včelí vosk získaný bělením žlutého včelího vosku.

Vlastnosti

Bílé nebo nažloutlé kousky nebo destičky, v tenké vrstvě průsvitné, jemně zrnitého, matného, nikoli krystalického lomu; pach nevýrazný, medový, jemnější než u žlutého vosku, nikdy není žluklý. Vosk je bez chuti, nelepí se na zuby, zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným. Je prakticky nerozpustný ve vodě, částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V), zcela se rozpouští v mastných olejích a silicích.

Relativní hustota je asi 0,960.

Zkoušky totožnosti

Teplota skápnutí (2.2.17). 61 °C až 65 °C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při pokojové teplotě se stanoví teplota skápnutí.

Číslo kyselosti. 17,0 až 24,0. 2,00 g (m g) se v 250ml kuželové baňce smíchají se 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 ml fenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS (n1 ml) až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška (n2 ml).

Číslo kyselosti (x) se vypočítá podle vztahu:

x=28,05n1 - n2m .

Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80.

Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3.

Číslo zmýdelnění. 87 až 104. 2,00 g (m g) se v 250ml kuželové baňce smíchají se 30 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 ml fenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS (n1 ml). Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška (n2 ml).

Číslo zmýdelnění (x) se vypočítá podle vztahu:

x=28,05n2 - n1m .

Ceresin, parafiny a některé další vosky. 3,0 g se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchají s 30 ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned vloží teploměr. Baňka se vloží do vody 80 °C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Nevzniká sraženina do teploty 65 °C, přesto roztok může slabě opalizovat. Při teplotě 65 °C se zakaluje a může se tvořit sraženina. Při teplotě 59 °C je roztok zakalený.

Glycerol a jiné polyoly. 0,20 g se smíchá s 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou RS. Spojené filtráty a promývací tekutiny se zředí kyselinou sírovou zředěnou RS na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 ml fuchsinu RS a promíchá se; případně vzniklá sraženina zmizí. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/l) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cera flava zní:

„

Cera flava [image omitted]

Žlutý vosk

CAS 8012-89-3

Je to včelí vosk získaný roztavením stěn pláství vytvořených včelou medonosnou, Apis mellifera L., v horké vodě, zbavený cizích příměsí.

Vlastnosti

Žluté nebo světle hnědé kousky nebo destičky, jemně zrnitého, matného, nikoli krystalického lomu; pach nevýrazný, medový. Vosk je bez chuti, nelepí se na zuby. Zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným. Je prakticky nerozpustný ve vodě; částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V) a v etheru, zcela se rozpouští v mastných olejích a silicích.

Relativní hustota je asi 0,960.

Zkoušky totožnosti

Teplota skápnutí (2.2.17). 61 °C až 65 °C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při pokojové teplotě se stanoví teplota skápnutí.

Číslo kyselosti. 17,0 až 22,0. 2,00 g (m g) se v 250ml kuželové baňce smíchají se 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 ml fenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS (n1 ml) až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška (n2 ml).

Číslo kyselosti (x) se vypočítá podle vztahu:

x=28,05n1 - n2m .

Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80.

Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3.

Číslo zmýdelnění. 87 až 102. 2,00 g (m g) se v 250ml kuželové baňce smíchají s 30 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 ml fenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS (n1 ml). Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška (n2 ml).

Číslo zmýdelnění (x) se vypočítá podle vztahu:

x=28,05n2 - n1m .

Ceresin, parafiny a některé další vosky. 3,0 g se v 100ml baňce s kulatým dnem smíchají s 30 ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned vloží teploměr. Baňka se vloží do vody 80 °C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Nevzniká sraženina do teploty 65 °C, přesto roztok může slabě opalizovat. Při teplotě 65 °C se zakaluje a může se tvořit sraženina. Při teplotě 59 °C je roztok zakalený.

Glycerol a jiné polyoly. K 0,20 g se přidá 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS; po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou RS. Spojené filtráty a promývací tekutiny se zředí kyselinou sírovou zředěnou RS na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 ml fuchsinu RS a promíchá se; nevznikne sraženina. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/l) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Chlorhexidini dihydrochloridum zní:

„

Chlorhexidini dihydrochloridum [image omitted]

Chlorhexidiniumdichlorid

[image omitted]

C22H32Cl4N10	Mr 578,37	CAS 3697-42-5

Je to 1,1´-hexamethylenbis[5-(4-chlorfenyl)biguanidinium]dichlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H32Cl4N10.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v propylenglykolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru chlorhexidiniumdichloridu CRL.

B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml teplého roztoku cetrimidu R (10 g/l), přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 1 ml bromové vody R; vznikne tmavě červené zbarvení.

C. 0,3 g se rozpustí v 10 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R, přidá se 40 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruje a ochladí se ve vodě s ledem. Potom se přidává po kapkách za stálého míchání hydroxid sodný koncentrovaný RS do alkalické reakce za použití papíru se žlutí titanovou R a stejného hydroxidu se přidá nadbytek 1 ml. Vzniklá sraženina se odfiltruje a promývá vodou R tak dlouho, až filtrát nereaguje zásaditě. Sraženina se překrystalizuje z lihu R 70 % (V/V) a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 132 °C až 136 °C.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Chloranilin. Nejvýše 500 μg/g. 0,20 g se disperguje ve 25 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 30 ml. Rychle se přidá a po každém přidání promíchá: 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 0,35 ml dusitanu sodného RS, 2 ml roztoku amidosíranu amonného R (50 g/l), 5 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1,0 g/l), 1 ml lihu 96% R; zředí se vodou R na 50,0 ml a nechá se 30 min stát; červenomodré zbarvení tohoto roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 10,0 ml roztoku chloranilinu R (0,010 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS místo roztoku zkoušené látky.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 15 mg chlorhexidinu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je roztok 2,0 g oktansulfonanu sodného R ve směsi 270 ml vody R, 730 ml methanolu R a 120 ml kyseliny octové ledové R, s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se promývá mobilní fází do ustavení rovnováhy nejméně 1 h. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) po nastříknutí 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže výsledný chromatogram je shodný se vzorovým chromatogramem, dodávaným s chlorhexidinem pro test způsobilosti CRL u píků náležejících nečistotě A a nečistotě B, které předcházejí píku chlorhexidinu. Je-li třeba, upraví se koncentrace kyseliny octové v mobilní fázi (zvýšením koncentrace se snižují retenční časy).

Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c). Zaznamenají se chromatogramy porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a až když byl pík chlorhexidinu eluován, zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu šestinásobku retenčního času píku chlorhexidinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům s relativním retenčním časem 0,25 nebo menším, vztaženo k hlavnímu píku, a k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

100,0 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 70 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,46 mg C22H32Cl4N10.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1-(4-chlorfenyl)-5-[6-(3-kyanguanidino)hexyl]biguanid,

[image omitted]

B. 1-[N-[6-[5-(4-chlorfenyl)biguanidino]hexyl]amidino]močovina^2),

[image omitted]

C. 1,1´-hexamethylenbis[1-amidino-3-(4-chlorfenyl)močovina]^3),

[image omitted]

D. 5,5'-bis(4-chlorfenyl)-1,1´-[6,6´-[[[(4-chlorfenylamino)(imino)methyl]imino]-methylendiamino]dihexamethylen]bis(biguanid)^4).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Chlorprothixeni hydrochloridum zní:

„

† Chlorprothixeni hydrochloridum [image omitted]

Chlorprothixeniumchlorid

Synonymum. Chlorprothixenium chloratum

[image omitted]

C18H19Cl2NS	Mr 352,32	CAS 6469-93-8

Je to [(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid^1).

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H19Cl2NS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 220 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety chlorprothixeniumchloridu CRL.

B. 0,2 g se rozpustí ve směsi 5 ml dioxanu R a 5 ml roztoku dusitanu sodného R(1,5 g/l) a pak se přidá 0,8 ml kyseliny dusičné R. Po 10 min se tento roztok přidá ke 20 ml vody R a po 1 h stání se vzniklá sraženina odfiltruje. Filtrát se ihned použije ke zkoušce totožnosti C. Sraženina se zahřátím rozpustí v asi 15 ml lihu 96% R a roztok se přidá k 10 ml vody R. Sraženina se opět odfiltruje a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 152 °C až 154 °C.

C. K 1 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml suspenze 50 mg červeně pravé B R v 1 ml lihu 96% R a přidá se 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS; vznikne tmavě červené zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne červené zbarvení. Potom se přidá 5 ml vody R a roztok se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje zelenou fluorescenci.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,2; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg chlorprothixeniumchloridu CRL (obsahujícího definovaný obsah E-izomeru) se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm nebo 5 μm),

• mobilní fáze, kterou je roztok obsahující dihydrogenfosforečnan draselný R (6,0 g/l), laurylsíran sodný R (2,9 g/l) a tetrabutylamoniumbromid R (9 g/l) ve směsi objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody destilované R (50 + 400 + 550). Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 30 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 10 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční čas E-izomeru vztažený k hlavnímu píku je asi 1,35 a retenční čas hlavního píku je asi 10 min.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času chlorprothixenu. Z chromatogramů zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) se stanoví obsah E-izomeru v procentech za použití deklarovaného obsahu E-izomeru v chlorprothixeniumchloridu CRL. Obsah E-izomeru ve zkoušené látce je nejvýše 2,0 %. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku s relativním retenčním časem asi 1,55 (nečistota E) není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 % nečistoty E, počítáno na hodnotu odezvového faktoru 3); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku E-izomeru a píku nečistoty E, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku E-izomeru a píku nečistoty E, není větší než 2,33násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,7 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,23 mg sloučeniny C18H19Cl2NS.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted] a enantiomer

A. (RS)-2-chlor-9-[3-(dimethylamino)propyl]-9H-thioxanthen-9-ol,

[image omitted]

B. R^1 = H, R^2 = CH-CH2-CH2-N(CH3)2, R^3 = H: N,N-dimethyl-[3-(9H-thioxanthen-9-yliden)pro-pyl]amin^2),

C. R^1 = Cl, R^2 = CH-CH2-CH2-NH-CH3, R^3 = H: N-methyl-[(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin^3),

D. R^1 = H, R^2 = CH-CH2-CH2-N(CH3)2, R^3 = Cl: N,N-dimethyl-[(Z)-3-(4-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin^4),

E. R^1 = Cl, R^2 = O, R^3 = H: 2-chlorthioxanthon,

[image omitted]

F. N,N-dimethyl-[(E)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin^5) (E-izomer).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cholesterolum zní:

„

Cholesterolum [image omitted]

Cholesterol

[image omitted]

C27H46O	Mr 386,66	CAS 57-88-5

Je to 5-cholesten-3β-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 95,0 % sloučeniny C27H46O a celkový obsah sterolů je 97,0 % až 103,0 %.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a lihu 96%. Je citlivý na světlo.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 147 °C až 150 °C.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg cholesterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (33 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a třikrát se postříká chloridem antimonitým RS. Chromatogramy se pozorují 3 min až 4 min po postřiku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R, 0,01 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vznikne růžové zbarvení, které se rychle mění na červené, potom na modré a nakonec na jasně zelené.

Zkoušky na čistotu

Rozpustnost v lihu 96%. 0,5 g se v uzavřené nádobě rozpustí v 50 ml lihu 96% R při 50 °C a nechá se 2 h stát; netvoří se zákal ani usazenina.

Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml etheru R, přidá se 10,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a asi 1 min se třepe. Směs se opatrně zahřívá do odpaření etheru a 5 min se vaří. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R, 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se za stálého míchání kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vymizení růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebou kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS potřebnou ke změně zbarvení indikátoru u slepé zkoušky a vlastní titrace není větší než 0,3 ml.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,3 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití pregnenolonisobutyratu CRL jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,100 g pregnenolonisobutyratu CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg cholesterolu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřním povrchem pokrytým polydimethylsiloxanem R (tloušťka filmu 1,5 μm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 6 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 260 °C, teplota nástřikového prostoru na 280 °C a detektoru na 290 °C.

Nastříkne se odděleně po 0,5 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi pikem odpovídajícím pregnenolonisobutyratu a pikem odpovídajícím 5-cholesten-3β-olu je nejméně 3,5.

Vypočítá se procentuální obsah 5-cholesten-3β-olu za použití deklarovaného obsahu 5-cholesten-3β-olu v cholesterolu CRL.

Vypočítá se procentuální celkový obsah sterolů sečtením obsahu 5-cholesten-3β-olu a látek s retenčním časem stejným nebo menším než je 1,5násobek retenčního času 5-cholesten-3β-olu. Nepřihlíží se k píku roztoku vnitřního standardu a k píku rozpouštědla.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. 7-cholesten-3β-ol (lathosterol),

[image omitted]

B. 5,24-cholestadien-3β-ol (desmosterol),

[image omitted]

C. 7,24-cholestadien-3β-ol.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cilastatinum natricum doplňují články Cilazaprilum monohydricum a Cimetidini hydrochloridum, které znějí:

„

† Cilazaprilum monohydricum [image omitted]

Monohydrát cilazaprilu

Synonymum. Cilazaprilum

[image omitted]

C22H31N3O5. H2O	Mr 435,5	CAS 92077-78-6

Je to monohydrát kyseliny (1S,9S)-9-{[(S)-1-ethoxykarbonyl-3-fenylpropyl]amino}-10-oxo-oktahydro-6H-pyridazino-[1,2-a][1,2]diazepin-1-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C22H31N3O5.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) odpovídá spektru monohydrátu cilazaprilu CRL.

B. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). −383° až −399°, stanoveno při 365 nm a počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,067 mol/l), pokud je třeba za pomoci ultrazvuku, a zředěním stejným tlumivým roztokem na 50,0 ml.

Nečistota A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg cilazaprilu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg cilazaprilu nečistoty A CRL a 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, hexanu R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 5 + 15 + 15 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min suší v proudu studeného vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů jodobismutitanu draselného RS a kyseliny octové zředěné RS (1 + 10) a poté peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající nečistotě A intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Jiné příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dále zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg cilazaprilu nečistoty D CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku a zředí se jím na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů triethylaminu R a vody R (10 + 750), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu 2,30 kyselinou fosforečnou R a k níž bylo přidáno 200 objemových dílů tetrahydrofuranu R; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem cilazaprilu a pikem nečistoty D na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,5.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Je-li přítomna nečistota A (relativní retenční čas je 4 až 5), je třeba pokračovat, až je tato nečistota eluována. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené na cilazapril: nečistota B asi 0,6; nečistota D asi 0,9 a nečistota C asi 1,6. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty D větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); plocha píku nečistoty B není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); plocha píku nečistoty C není větší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); plocha jakéhokoliv píku, kromě hlavního píku a píků nečistot B, C a D, není větší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a k píku nečistoty A.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,5 % až 5,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 41,75 mg sloučeniny C22H31N3O5.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. terc.butyl-(1S,9S)-9-{[(S)-1-ethoxykarbonyl-3-fenylpropyllamino}-10-oxo-oktahydro-6H-pyridazino[1,2-a][1,2]diazepin-1-karboxylat^1),

[image omitted]

B. kyselina (1S,9S)-9-{[(S)-3-fenyl-1-karboxypropyl]amino}-10-oxo-oktahydro-6H-pyridazino[1,2-a][1,2]diazepin-1-karboxylová,

[image omitted]

C. ethyl-(1S,9S)-9-{[(S)-1-ethoxykarbonyl-3-fenylpropyl]amino}-10-oxo-oktahydro-6H-pyridazino[1,2-a][1,2]diazepin-1-karboxylat^2),

[image omitted]

D. kyselina (1S,9S)-9-{[(R)-1-ethoxykarbonyl-3-fenylpropyl]amino}-10-oxo-oktahydro-6H-pyridazino-[ 1,2-a][1,2]diazepin-1-karboxylová.

† Cimetidini hydrochloridum [image omitted]

Cimetidiniumchlorid

[image omitted]

C10H17ClN6S	Mr 288,80	CAS 70059-30-2

Je to 2-kyan-1-methyl-3-{2-[[(5-methyl-1H-imidazol-4-yl)methyl]thio]ethyl}guanidiniumchlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C10H17ClN6S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 70 mg se rozpustí v kyselině sírové 0,2 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou sírovou 0,2 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) v absorpčním maximu při 218 nm. Specifická absorbance v maximu je 650 až 705.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru cimetidiniumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá zbarvením, polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

D. Asi 1 mg se rozpustí ve směsi 1 ml ethanolu R a 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny citronové R (20 g/l) v acetanhydridu R. Směs se zahřívá 10 min až 15 min na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 3,0 g se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 100 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg cimetidiniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

A. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl každého roztoku a vrstva se nechá 15 min stát v komoře nasycené parami mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (15 + 20 + 65), a ihned se vyvíjí stejnou směsí po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem studeného vzduchu a poté se vystaví účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna.

B. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 8 + 84) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem studeného vzduchu a vystaví se účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence do druhé inflexe. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,88 mg C10H17ClN6S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = CN, R^2 = SCH3: 3-kyan-2-methyl-1-{24[(5-methyl-1H/4midazol-4-yl)methyl]thio]ethyl}isothiomočovina^2),

B. R^1 = CN, R^2 = OCH3: 3-kyan-2-methyl-1-{2-[[(5-methyl-1H-imidazol-4-yl)methyl]sulfanyl}ethyl)isomočovina^3),

C. R^1 = CONH2, R^2 = NHCH3: 1-{(methylamino)[[2-[[(5-methyl-1H-imidazol-4-yl)methyl]thio]ethyl]amino]me-thylen} močovina^4),

D. R^1 = H, R^2 = NHCH3: 1-methyl-3-{2-[[(5-methyl-1H-imidazol-4-yl)methyl]thio]ethyl}guanidin^5),

[image omitted]

E. 2-kyan-1-methyl-3-{2-[[(5-methyl-1H-imidazol-4-yl)methyl]sulfinyl]ethyl}guanidin^6),

[image omitted]

F. 2-kyan-1,3-bis{2-[[(5-methyl-1H-imidazol-4-yl)methyl]thio]ethyl}guanidin^7).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cinchonae cortex doplňuje článek Cinnamomi cassiae etheroleum, který zní:

„

Cinnamomi cassiae etheroleum [image omitted]

Silice skořicovníku čínského

Synonymum. Cinnamomi cassiae aetheroleum

Je to silice získaná z listů a mladých větví druhu Cinnamomum cassia BLUME (C. aromaticum NEES) destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Žlutá až červenohnědá čirá pohyblivá kapalina, charakteristického pachu připomínajícího skořicový aldehyd.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní zkouška: A.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,5 ml zkoušené látky se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 μl cinnamaldehydu R, 10 μl eugenolu R a 50 mg kumarinu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Modře fluoreskující skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (kumarin). Vrstva se postříká anisaldehydem RS. Suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní části fialová skvrna (eugenol) a nad ní zelenomodrá skvrna (cinnamaldehyd). Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně cinnamaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrna odpovídající eugenolu je jen velmi slabá. Kromě toho jsou přítomny ještě další slabé skvrny.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční časy hlavních píků odpovídají retenčním časům hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku. Eugenol může na chromatogramu zkoušeného roztoku chybět.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,052 až 1,070.

Index lomu (2.2.6). 1,600 až 1,614.

Optická otáčivost (2.2.7). -1° až +1°.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. 100 μl cinnamaldehydu R, 10 μl cinnamylacetatu R, 10 μl eugenolu R, 20 mg kumarinu R a 10 μl 2-methoxycinnamaldehydu R se rozpustí v 1 ml acetonu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1/100,

• s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost ohřevu (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 10	60		izotermicky
10 - 75	60 → 190	2	lineární gradient
75 - 160	190		izotermicky
nástřikový prostor		200
detektor		240

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, je-li rozlišení píků kumarinu a 2-methoxycinnamaldehydu nejméně 1,5.

Nastříkne se 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které jsou přítomny ve zkoušeném roztoku. Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

cinnamaldehyd: 70,0 % až 90,0 %,

cinnamylacetat: 1,0 % až 6,0 %,

eugenol: méně než 0,5 %,

kumarin: 1,5 % až 4,0 %,

2-methoxycinnamaldehyd: 3,0 % až 15 %.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku. V závislosti na podmínkách chromatografické analýzy a stavu kolony může kumarin eluovat před nebo za 2-methoxycinnamaldehydem.

[image omitted]

Obr. 1. Vzorový chromatogram silice skořicovníku čínského pro zkoušku chromatografický profil 1 = cinnamaldehyd, 2 = cinnamylacetat, 3 = eugenol, 4 = 2-metoxycinnamaldehyd, 5 = kumarin.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cinnamomi etheroleum zní:

„

Cinnamomi ceylanici corticis etheroleum [image omitted]

Silice kůry skořicovníku cejlonského

Synonymum. Cinnamomi zeylanici corticis aetheroleum, Cinnamomi etheroleum

Je to silice získaná z kůry výhonků druhu Cinnamomum ceylanicum NEES (C. verum J. S. PRESL.) destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Světle žlutá časem červenající čirá pohyblivá kapalina, charakteristického pachu připomínajícího skořicový aldehyd.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní zkouška: A.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1 ml zkoušené látky se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 μl cinnamaldehydu R, 10 μl eugenolu R, 10 μl linalolu R a 10 μl β-karyofylenu R se rozpustí v lihu 96 % R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční časy hlavních píků odpovídají retenčním časům píků na chromatogramu porovnávacího roztoku. Safrol, kumarin a cineol mohou na chromatogramu zkoušeného roztoku chybět.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,000 až 1,030.

Index lomu (2.2.6). 1,572 až 1,591.

Optická otáčivost (2.2.7). -2° až +1°.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. 10 μl cineolu R, 10 μl linalolu R, 10 μl β-karyofylenu R, 10 μl safrolu R, 100 μl cinnamaldehydu R, 10 μl eugenolu R, 20 mg kumarinu R, 10 μl 2-methoxycinnamaldehydu R a 10 μl benzylbenzoatu R se rozpustí v 1 ml acetonu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1/100,

s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost ohřevu (°C/min)	Poznámky
kolona	0 - 10	60		izotermicky
10 - 75	60 → 190	2	lineární gradient
75 - 200	190		izotermicky
nástřikový prostor		200
detektor		240

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, je-li rozlišení píků linalolu a β-karyofylenu nejméně 1,5.

Nastříkne se 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které jsou přítomny ve zkoušeném roztoku. Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

cineol: méně než 3,0 %,

linalol: 1,0 % až 6,0 %,

β-karyofylen: 1,0 % až 4,0 %,

safrol: méně než 0,5 %,

cinnamaldehyd: 55 % až 75 %,

eugenol: méně než 7,5 %,

kumarin: méně než 0,5 %,

2-methoxycinnamaldehyd: 0,1 % až 1,0 %,

benzylbenzoat: méně než 1,0 %.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Následující vzor chromatogramu je uveden pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

1 = cineol, 2 = linalol, 3 = β-karyofylen, 4 = safrol, 5 = cinnamaldehyd, 6 = eugenol, 7 = 2-methoxycinnamaldehyd, 8 = kumarin, 9 = benzylbenzoat

V závislosti na podmínkách chromatografické analýzy a stavu kolony může kumarin eluovat před nebo za 2-methoxycinnamaldehydem.

[image omitted]

Obr. 1 Vzorový chromatogram silice kůry skořicovníku cejlonského pro zkoušku chromatografický profil.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Ciprofloxacini hydrochloridum doplňuje článek Cisapridi hydrogentartas, který zní:

„

† Cisapridi hydrogenotartras [image omitted]

Cisapridiumhydrogentartarat

Synonymum. Cisapridi tartras

[image omitted]

a enantiomer

C27H35ClFN3O10	Mr 616,03	CAS 2000-02-08

Je to (3RS,4SR)-4-[(4-amino-5-chlor-2-methoxybenzoyl)amino]-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidinium-(2R,3R)-hydrogen-2,3-dihydroxybutandioat^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C27H35ClFN3O10.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety cisapridiumhydrogentartaratu CRL. Pokud se spektra látek v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství lihu 96% R, odpaří se do sucha v proudu vzduchu a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +5,0° až +10,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90), v případě potřeby mírným zahřátím a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg cisapridiumhydrogentartaratu CRL a 30,0 mg haloperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (20 g/l),

• mobilní fáze B - methanol R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 20	80 → 55	20 → 45	lineární gradient
20 - 21	55 → 5	45 → 95	přepnutí na další krok
21 - 25	5	95	izokratická eluce
25 - 26	5 → 80	95 → 20	přepnutí na původní podmínky
26 - 30	80	20	ustalování
30 = 0	80	20	začátek dalšího gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Kolona se ustaluje nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: cisapridu asi 15 min a haloperidolu asi 16 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cisapridu a haloperidolu je nejméně 2,5. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům získaným při slepé zkoušce a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 70 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 61,60 mg C27H35ClFN3O10.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

Kvalifikované nečistoty: A, C.

Jiné detegovatelné nečistoty: B, D, E.

[image omitted] a enantiomer

A. 4-amino-5-chlor-N-[(3RS,4SR)-1-(3-fenoxypropyl)-3-methoxypiperidin-4-yl]-2-methoxybenzamid^2),

[image omitted]

B. 4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]piperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^3),

[image omitted] a enantiomer

C. 4-amino-5-chlor-N-{(3RS,4SR)-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^4),

[image omitted] a enantiomer

D. 4-[(4-amino-5-chlor-2-methoxybenzoyl)amino]-5-chlor-N-{(3RS,4SR)-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxy-piperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^5)

[image omitted] a enantiomer

E. 4-amino-5-chlor-N-{(3RS,4SR)-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-hydroxypiperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^6).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cisapridum zní:

„

† Cisapridum monohydricum [image omitted]

Monohydrát cisapridu

Synonymum. Cisapridum

[image omitted] · H2O

a enantiomer

C23H29ClFN3O4.H2O	Mr 483,97	CAS 81098-60-4

Je to monohydrát 4-amino-5-chlor-N-{(3RS,4SR)-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidin-4-yl}-2-methoxybenzamidu^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C23H29ClFN3O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v methanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety monohydrátu cisapridu CRL. Pokud se spektra látek v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství methanolu R, odpaří se do sucha v proudu vzduchu a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,1° až +0,1°; měří se úhel optické otáčivosti roztoku S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg monohydrátu cisapridu CRL a 40,0 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (20 g/l),

• mobilní fáze B - methanol R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 20	80 → 55	20 → 45	lineární gradient
20 - 21	55 → 5	45 → 95	přepnutí na další krok
21 - 25	5	95	izokratická eluce
25 - 26	5 → 80	95 → 20	přepnutí na původní podmínky
26 - 30	80	20	ustalování
30 = 0	80	20	začátek dalšího gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Kolona se ustaluje nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: cisapridu asi 15 min a haloperidolu asi 16 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky cisapridu a haloperidolu je nejméně 2,5. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům získaným při slepé zkoušce a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,4 % až 4,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje s linou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,60 mg C23H29ClFN3O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

Kvalifikované nečistoty: A, B, C, E.

Jiné detegovatelné zjistitelné nečistoty: D.

[image omitted] a enantiomer

A. 4-amino-5-chlor-N-[(3RS,4SR)-1-(3-fenoxypropyl)-3-methoxypiperidin-4-yl]-2-methoxybenzamid^2),

[image omitted]

B. 4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]piperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^3),

[image omitted] a enantiomer

C. 4-amino-5-chlor-N-{(3RS,4SR)-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^4),

[image omitted] a enantiomer

D. 4-[(4-amino-5-chlor-2-methoxybenzoyl)amino]-5-chlor-N-{(3RS,4SR)-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^5),

[image omitted] a enantiomer

E. 4-amino-5-chlor-N-{(3RS,4SR)-1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-hydroxypiperidin-4-yl}-2-methoxybenzamid^6).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Coffeinum monohydricum doplňuje článek Colae semen, který zní:

„

Colae semen [image omitted]

Kolové semeno

Synonymum. Semen colae

Je to celé nebo lámané usušené semeno druhu Cola nitida (VENT.) SCHOTT et ENDL. (C. vera K. SCHUM.) a jeho odrůd, nebo druhu Cola acuminata (P. BEAUV.) SCHOTT et ENDL. (Sterculia acuminata P. BEAUV.) zbavené osemení. Obsahuje nejméně 1,5 % kofeinu (Mr 194,2), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Semeno je oválné, poněkud zaokrouhleně čtyřhranné s deformacemi způsobenými vzájemným otlakem uvnitř plodu; je různé velikosti a hmotnosti, od 5 g do 15 g; zevní strana je tvrdá hladká a silně tmavě hnědá, uvnitř červenohnědá. U druhu C. nitida a jeho odrůd tvoří semeno dvě většinou ploskovypuklé části odpovídající dělohám, v komerční droze se vyskytují obvykle odděleně; dělohy jsou 3 cm až 4 cm dlouhé, 2 cm až 2,5 cm široké a 1 cm až 2 cm silné. U druhu C. acuminata jsou dělohy menší, rozdělené do čtyř až šesti nepravidelných částí.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (V/V). Droga je charakteristická těmito znaky: četná vejčitá nebo ledvinovitá škrobová zrna velikosti 5 μm až 25 μm, se soustředným vrstvením a paprsčitým, mírně mimo střed ležícím hilem; úlomky pletiv děloh s velkými ztlustlými načervenalými mnohohrannými buňkami, naplněnými škrobovými zrny; někdy úlomky osemení.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml lihu 60% (V/V) R. Protřepává se 30 min při 40 °C a zfiltruje se.

Porovnávací roztok (a). 25 mg kofeinu R se rozpustí se v 10 ml lihu 60% (V/V) R.

Porovnávací roztok (b). 50 mg theobrominu R se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (10 + 13 + 77) a zfiltruje se.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (10 + 13 + 77) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě hlavní skvrny, zhášející fluorescenci, které odpovídají polohou skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b). Vrstva se postříká směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a kyseliny chlorovodíkové R a pak roztokem připraveným bezprostředně před použitím rozpuštěním 1 g jodu R a 1 g jodidu draselného R ve 100 ml lihu 96% R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku červenohnědá hlavní skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,00 g práškované drogy (355) se suší 2 hod v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g (m1) práškované drogy (355) se smíchá s 50 ml methanolu R, vaří se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem a po ochlazení se zfiltruje. Filtr se promyje 10 ml methanolu R, zbytek se smíchá s 50 ml methanolu R a předchozí postup se opakuje. Spojené filtráty a promývací tekutiny se v 200,0ml odměrné baňce zředí methanolem R na 200,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se v baňce s kulatým dnem odpaří za sníženého tlaku do sucha. Zbytek po odpaření se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 30,0 mg (m2) kofeinu R a 15,0 mg theobrominu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a vody R (25 + 75); při průtokové rychlosti 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 272 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se vhodný objem každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky odpovídajícími kofeinu a teobrominu je nejméně 2,5. Je-li třeba, upraví se objem vody R v mobilní fázi.

Obsah kofeinu se vypočítá ze vztahu:

m2 . A1 . 50m1 . A2 ,

v němž značí:

A1 - plochu píku kofeinu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

A2 - plochu píku kofeinu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

m1 - navážku drogy v gramech,

m2 - navážku kofeinu R v porovnávacím roztoku v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřeném obalu, chráněno před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Colecalciferoli pulvis, Colecalciferolum, Colecalciferolum densatum oleosum a Colecalciferolum in aqua dispergibile znějí:

„

†† Colecalciferoli pulvis

Cholekalciferol prášek [image omitted]

Synonymum. Cholecalciferoli pulvis

Je to prášková forma cholekalciferolu (Colecalciferolum) připravená dispergováním jeho olejového roztoku ve vhodném základu, který obvykle obsahuje želatinu a cukry vhodné jakosti, schválená oprávněnou autoritou.

Deklarovaný obsah cholekalciferolu je nejméně 100 000 m.j. v 1 gramu. Obsahuje 90,0 % až 110,0 % obsahu uvedeného v označení na obalu. Může obsahovat vhodné stabilizátory, např. antioxidanty.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý prášek, jehož malé částice v závislosti na přípravě mohou být prakticky nerozpustné ve vodě, mohou bobtnat nebo tvořit disperzi.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. Připraví se těsně před použitím. 10,0 ml zkoušeného roztoku připraveného ve zkoušce Stanovení obsahu se převede do vhodné baňky a ve vodní lázni při 40 °C za sníženého tlaku a stálého otáčení se odpaří do sucha. Ochladí se pod tekoucí vodou a za použití dusíku R se obnoví atmosférický tlak. Zbytek po odpaření se ihned rozpustí v 0,4 ml dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l).

Porovnávací roztok (a). Připraví se těsně před použitím. 10 mg cholekalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 4 ml.

Porovnávací roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 10 mg ergokalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), a zředí se jím na 4 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí za ochrany před světlem po dráze 15 cm směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidů R; směs obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l). Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká kyselinou sírovou R. Porovná se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s hlavními skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ihned patrná jasně žlutá hlavní skvrna, která se rychle zbarvuje na oranžovo-hnědou a potom její zbarvení přechází na zelenošedé, které je stálé asi 10 min. Tato skvrna je polohou, zbarvením a velikostí shodná se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je ve stejné poloze hlavní skvrna, jejíž oranžové zbarvení se postupně mění na červenohnědé, stálé asi 10 min.

B. 5,0 ml zkoušeného roztoku připraveného ve zkoušce Stanovení obsahu se odpaří ve vhodné baňce do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni při 40 °C. Po ochlazení pod tekoucí vodou se obnoví atmosférický tlak dusíkem R. Zbytek se ihned rozpustí v 50,0 ml cyklohexanu R a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčním časem hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Stanovení obsahu

Zkouška se provede co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. Do baňky se převede množství zkoušeného přípravku, odvážené s přesností 0,1 %, odpovídající asi 100 000 m.j. Přidá se 5 ml vody R, 20 ml ethanolu R, 1 ml askorbanu sodného RS a 3 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (50 %). Zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem a rychle se ochladí pod tekoucí vodou. Tekutina se převede do dělicí nálevky pomocí dvakrát 15 ml vody R, 10 ml lihu 96% R a dvakrát 50 ml pentanu R. Silně se třepe 30 s a nechá se stát, dokud se vrstvy nevyčeří. Spodní vodně-lihová vrstva se převede do druhé dělicí nálevky a třepe se směsí 10 ml lihu 96% R a 50 ml pentanu R. Po oddělení vrstev se vodně-lihová vrstva převede do třetí dělicí nálevky a pentanová vrstva se převede do první dělicí nálevky, přičemž se druhá dělicí nálevka promyje dvakrát 10 ml pentanu R a ten se přidá do první dělicí nálevky. Vodně-lihová vrstva se protřepe s 50 ml pentanu R

a pentanová vrstva se rovněž převede do první dělicí nálevky. Spojené pentanové vrstvy se promyjí dvakrát 50 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v lihu R 10 % (V/V). Pentanová vrstva se silně protřepává opakovaně 50 ml vody R tak dlouho, až promývací voda dává neutrální reakci na fenolftalein. Pentanová vrstva se převede do baňky se zabroušenou zátkou, odpaří se do sucha za sníženého tlaku a otáčení ve vodní lázni 40 °C teplé. Potom se ochladí pod tekoucí vodou a atmosférický tlak se vyrovná dusíkem R. Zbytek se ihned rozpustí v 5,0 ml toluenu R a přidá se 20,0 ml mobilní fáze, aby se získal roztok obsahující asi 4000 m.j. v mililitru.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 g cholekalciferolu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v 5,0 ml mobilní fáze. Roztok se zahřívá ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem po dobu 45 min a ochladí se.

Porovnávací roztok (c). 0,10 g cholekalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází na 50,0 ml. Roztok se udržuje ve vodě s ledem.

Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se převede do odměrné baňky, přidá se asi 10 mg butylhydroxytoluenu R a odstraní se vzduch z baňky dusíkem R. Zahřívá se ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem pod dusíkem R a za ochrany před světlem po dobu 45 min. Po ochlazení se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm a naplněné vhodným silikagelem (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů pentanolu R a hexanu R (3 + 997), s průtokovou rychlostí 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se pomocí automatického dávkovače nebo pomocí injektorové smyčky vhodný objem porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nástřik se opakuje šestkrát. Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, jsou přibližné relativní retenční časy, vzhledem k cholekalciferolu následující: 0,4 pro pre- chole-kalciferol a 0,5 pro trans-cholekalciferol. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol není větší než 1 % a rozlišení mezi píky pre-cholekalciferolu a trans-cholekalciferolu není menší než 1,0. Je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení.

Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (d) a (e) a zaznamenají se chromatogramy. Vypočítá se přepočítací faktor (ƒ) podle vzorce:

f=K-LM,

v němž značí:

K - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d),

L - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e),

M - plochu (nebo výšku) píku pre-cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Hodnota ƒ stanovená dvakrát v různé dny může být použita během celého postupu.