Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknuté objemy a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaných chromatogramech jsou zřetelně odděleny píky oxidu uhličitého a oxidu dusného.

Obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; provede se plynová chromatografie (2.2.28). Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část plynu, která se odebere.

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 5 ml/m^3 oxidu uhelnatého R v oxidu dusném R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 60 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru s methanizérem.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknuté objemy a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače.

Obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m^3 v plynné a kapalné fázi; stanoví se za použití chemiluminiscenčního analyzátoru (2.5.26).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací směs (a). Oxid dusný R.

Porovnávací směs (b). Směs obsahující 2 ml/m^3 oxidu dusnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích směsí (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého; odděleně se zkouší vzorky zkoušené látky odebrané z plynné fáze a z kapalné fáze.

Voda. Nejvýše 67 ml/m^3; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28).

Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Oxid dusný R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (250 μm až 355 μm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 50 ml/min,

• tepelně vodivostního detektoru.

Teplota kolony a nástřikového prostoru se udržují na 60 °C a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknuté objemy a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Plocha píku oxidu dusného na chromatogramu zkoušeného plynu je nejméně 98,0 % píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) odpovídá referenčnímu spektru Ph. Eur. oxidu dusného.

B. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane.

C. Zkoušený plyn se zavádí do pyrogallolu zásaditého RS; nevznikne hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se lahev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6).

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6).

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část zkoušeného plynu.

Vodní pára. Nejvýše 67 ml/m^3; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6).

Uchovávání

Zkapalněný pod tlakem ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510 nebo ČSN EN 1089-3. Kohouty a ventily se nepromazávají a neolejují.

Nečistoty

A. oxid uhličitý,

B. oxid uhelnatý,

C. oxid dusnatý,

D. oxid dusičitý,

E. voda.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Diphenhydramini hydrochloridum zní:

„

† Diphenhydramini hydrochloridum [image omitted]

Difenhydraminiumchlorid

[image omitted]

C17H22ClNO	Mr 291,82	CAS 147-24-0

Je to [2-(difenylmethoxy)ethyl]dimethylamoniumchlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H22ClNO.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 172 °C.

B. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje tři maxima: při 253 nm, 258 nm a 264 nm. Specifické absorbance v uvedených maximech jsou asi 12, 15 a 12.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru difenhydraminiumchloridu CRL. Měří se tablety látek s chloridem draselným R.

D. K 0,05 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml kyseliny sírové R. Roztok se zbarví intenzivně žlutě a po přidání 0,5 ml kyseliny dusičné R červeně. Přidá se 15 ml vody R, ochladí se, přidá se 5 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví intenzivně fialově.

E. Vyhovuje zkouškám na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prostě oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S a roztok S pětkrát zředěný jsou čiré (2.2.1). Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu H pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Připravuje se těsně před použitím.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a chloroformu R (1 + 20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu, postříká se kyselinou sírovou R a zahřívá se 10 min při 120 °C, nebo tak dlouho, dokud se neobjeví skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,18 mg C17H22ClNO.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Emetini dihydrochloridum heptahydricum zní:

„

† Emetini dihydrochloridum heptahydricum [image omitted]

Heptahydrát emetiniumdichloridu

Synonymum. Emetini hydrochloridum heptahydricum

[image omitted]

C29H42Cl2N2O4.7H2O	Mr 679,67 Mr bezvodého 553,57	CAS 79300-08-6

Je to heptahydrát (2S,3R,11bS)-2-{[(R)-6,7-dimethoxy-1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-2-ium-1-yl]methyl}-3-ethyl-9,10-dimethoxy-1,3,4,6,7,11b-hexahydro-2H-benzo[a]chinolizin-5-ium-dichloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C29H42Cl2N2O4.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru heptahydrátu emetiniumdichloridu CRL.

B. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml peroxidu vodíku zředěného RS, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřeje se; vzniká oranžové zbarvení.

D. Asi 5 mg se nasype na povrch 1 ml molybdenan-kyseliny sírové RS2; vzniká světle zelené zbarvení.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 nebo HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 4,0 až 6,0; měří se roztok připravený zředěním 4 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16° až +19°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním množství odpovídajícího 1,250 g vysušené látky ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R, obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg heptahydrátu emetiniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg isoemetiniumdibromidu CRL se rozpustí v methanolu R, obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R, obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg cefaëliniumdichloridu CRL se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R, obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R, obsahujícím 1 % (V/V) amoniaku zředěného RS2 na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 1 ml porovnávacího roztoku (a), 1 ml porovnávacího roztoku (b) a 1 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají.

Roztoky se připravují bezprostředně před použitím.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d) a 30 μl porovnávacího roztoku (e) a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, vody R, methanolu, methoxyethanolu R a chloroformu R (0,5 + 2 + 5 + 20 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a v dobře větrané digestoři se postříká jodem v chloroformu RS a 15 min se suší při 60 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající isoemetinu a cefaëlinu není intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c) (2,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících isoemetinu a cefaëlinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). 15,0 % až 19,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi obsahující 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,68 mg C29H42Cl2N2O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Enoxaparinum natricum doplňuje článek Enoxolonum, který zní:

„

Enoxolonum [image omitted]

Enoxolon

[image omitted]

C30H46O4	Mr 470,69	CAS 471-53-4

Je to kyselina 3β-hydroxy-11-oxoolean-12-en-30-ová.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C30H46O4.

Vlastnosti

Vzhled. Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek.

Rozpustnost. Prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu, mírně rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).

Porovnání. S enoxolonem CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně 0,2 g zkoušené látky a 0,2 g referenční látky v 6 ml ethanolu R. Vaří se 1 h pod zpětným chladičem a přidá se 6 ml vody R, tvoří se sraženina. Ochladí se asi na 10 °C a zfiltruje se za pomoci vakua. Sraženina se promyje 10 ml lihu 96% R, usuší se v sušárně při 80 °C a zaznamenají se nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg enoxolonu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Mobilní fáze. Směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (5 + 10 + 90).

Nanášení. Po 5 μl.

Vyvíjení. Po dráze menší než 2/3 vrstvy.

Sušení. Na vzduchu 5 min.

Detekce. Vrstva se postříká se anisaldehydem RS a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C.

Limit. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. 50 mg se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml acetanhydridu R a 0,3 ml kyseliny sírové R; vzniká růžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Takto připravený roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +145° až +154°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,1 g kyseliny 18α-glycyrrhetinové R se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 100,0 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Kolona:

• velikost: délka je 0,25 m, vnitřní průměr je 4,6 mm,

• stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný pro chromato grafu R (5 μm),

• teplota: 30 °C.

Mobilní fáze. Připraví se směs objemových dílů tetrahydrofuranu R a roztoku octanu sodného R (1,36 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 4,8, (430 + 570).

Průtoková rychlost. 0,8 ml/min.

Detekce. Spektrofotometr při 250 nm.

Nástřik. Nastřikuje se po 20 μl za použití injektorové smyčky.

Doba záznamu. Čtyřnásobek retenčního času enoxolonu.

Test způsobilosti systému:

• rozlišení: nejméně 2,0 mezi píky enoxolonu a kyseliny 18α-glycyrrhetinové na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Limity:

• další nečistota: nejvýše sedminásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,7 %),

• celkový obsah všech nečistot: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %),

• zanedbatelnost píků: 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).

Těžké kovy (2.4.8). Nejvýše 20 μg/g; 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100° C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,330 g se rozpustí v 40 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 47,07 mg C30H46O4.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 3β-hydroxy-11-oxo-18α-olean-12-en-30-ová,

[image omitted]

B. kyselina 3β,24-dihydroxy-11-oxoolean-12-en-30-ová.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ephedrini hydrochloridum zní:

„

(§) † Ephedrini hydrochloridum [image omitted]

Efedriniumchlorid

[image omitted]

C10H16ClNO	Mr 201,70	CAS 50-98-6

Je to (1R,2S)-(1-fenyl-1-hydroxy-2-propyl)methylamoniumchlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H16ClNO.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Taje při teplotě asi 219 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru efedriniumchloridu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 0,2 ml síranu měďnatého RS a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vznikne fialové zbarvení. Přidají se 2 ml etheru R a protřepe se; etherová vrstva je červenofialová a vodná vrstva je modrá.

E. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -33,5° až -35,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se 12,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg efedriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, amoniaku 26% R a 2-propanolu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 5 min při 110 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám světlejším než je pozadí.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,17 mg C10H16ClNO.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Prekursor. Separandum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ergocalciferolum zní:

„

† Ergocalciferolum [image omitted]

Ergokalciferol

Synonyma. Calciferolum, Vitaminům D2

[image omitted]

C28H44O	Mr 396,65	CAS 50-14-6

Je to (5Z,7E,22E)-9,10-sekoergosta-5,7,10(19),22-tetraen-3β-ol. Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C28H44O. 1 mg ergokalciferolu odpovídá antirachitickou účinností na potkanech 40 000 m.j. vitaminu D.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek, nebo bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v mastných olejích. Vlivem vzduchu, tepla a světla se rozkládá. Roztoky v těkavých rozpouštědlech jsou nestabilní a připravují se v čas potřeby.

V roztoku dochází k reverzibilní izomerizaci na pre-ergokalciferol v závislosti na teplotě a času. Aktivita je dána oběma sloučeninami.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety ergokalciferolu CRL.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +103° až +107°; měří se roztok do 30 min připravený takto: 0,200 g se rychle a bez zahřívání rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 25,0 ml.

Redukující látky. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% prostém aldehydů R a zředí se jím na 10,0 ml. Přidá se 0,5 ml roztoku modři tetrazoliové R (5 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a 0,5 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS. Nechá se stát přesně 5 min a přidá se 1,0 ml kyseliny octové ledové R. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 10,0 ml roztoku obsahujícího 0,2 μg hydrochinonu R v 1 ml lihu 96% prostého aldehydů R. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků při 525 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je 10,0 ml lihu 96% prostého aldehydů R zpracovaného stejným způsobem. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (20 μg/l).

Ergosterol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalanR (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g ergokalciferolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 2 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 5 mg ergosterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R, který obsahuje squalan R (10 g/l) a butylhydroxytoluen R (0,1 g/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Připraví se bezprostředně před použitím.

Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a etheru prostého peroxidických látek R, která obsahuje butylhydroxytoluen R (0,1 g/l), po dráze 15 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva třikrát postříká chloridem antimonitým RS1. Chromatogramy se hodnotí za 3 min až 4 min po postříkání. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je zpočátku oranžově žlutá a potom se zbarví hnědě. Na chromatogramu zkoušeného roztoku těsně pod hlavní skvrnou může být patrna pomalu se objevující fialová skvrna (odpovídající ergosterolu), která není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou jiné skvrny, než které jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede co nejrychleji za ochrany před světlem a vzduchem.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg ergokalciferolu CRL se bez zahřívání rozpustí v 10,0 ml toluenu R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml cholekalciferolu pro test způsobilosti CRL se zředí mobilní fází na 5,0 ml. Roztok se zahřívá 45 min ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem a ochladí se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů pentanolu R a hexanu R (3 + 997); průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Automatickým dávkovačem nebo injektorovou smyčkou se nastříkne vhodný objem porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nástřik se opakuje šestkrát. Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, jsou přibližné relativní retenční časy, vzhledem k cholekalciferolu, následující: 0,4 pro pre-cholekalciferol a 0,5 pro trans-cholekalciferol. Relativní směrodatná odchylka odezvy pro cholekalciferol není větší než 1 % a rozlišení pro píky pre-cholekalciferolu a trans-cholekalciferolu není menší než 1,0. Je-li třeba, upraví se složení a průtoková rychlost mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedeného rozlišení.

Nastříkne se vhodný objem porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se stejný objem zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram stejným způsobem.

Obsah ergokalciferolu v procentech se vypočítá ze vzorce:

m´m´.SDS´D.100,

v němž značí:

m - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,

m´ - navážku ergokalciferolu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,

SD - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

S´D - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech v atmosféře dusíku, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřených obalů se ihned spotřebuje.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (5E,7E,22E)-9,10-sekoergosta-5,7,10(19),22-tetraen-3β-ol (trans-vitamin D2),

[image omitted]

B. (22E)-ergosta-5,7,22-trien-3β-ol (ergosterol),

[image omitted]

C. (22E)-9β,10α-ergosta-5,7,22-trien-3β-ol (lumisterol2),

[image omitted]

D. (6E,22E)-9,10-sekoergosta-5(10),6,8(14),22-tetraen-3β-ol (iso-tachysterol2),

[image omitted]

E. (6E,22E)-9,10-sekoergosta-5(10),6,8,22-tetraen-3β-ol (tachysterol2).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Ergotamini tartaras zní:

„

(§) †† Ergotamini tartras [image omitted]

Ergotaminiumtartarat

Synonyma. Ergotaminium tartaricum, vínan ergotaminia

[image omitted]

C70H76N10O16	Mr 1313,43	CAS 379-79-3

Je to bis[(6aR,9R)-9-{N-[(2R,5S,10aS,10bS)-5-benzyl-10-hydroxy-2-methyl-3,6-dioxo-2,3,5,6,9,10,10a,10b-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]karbamoyl}-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-7-ium]-tartarat^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C70H76N10O16. Může obsahovat dvě molekuly krystalového methanolu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je slabě hygroskopický, těžce rozpustný v lihu 96%. Vodné roztoky se pomalu kalí následkem hydrolýzy; tomu lze předejít přidáním kyseliny vinné.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 360 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 311 nm až 321 nm a minimum při 265 nm až 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 118 až 128, počítáno na vysušenou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky odpovídá spektru tablety ergotaminiumtartaratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se rozetřou a odděleně se smíchají s 0,2 ml methanolu R a poté s bromidem draselným R způsobem popsaným v obecné stati.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se pozoruje nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Po postřiku dimethylaminobenzaldehydem RS7 se vrstva pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny octové ledové R, 0,05 ml chloridu železitého RS1 a 1 ml kyseliny fosforečné R a zahřívá se ve vodní lázni při 80 °C. Asi po 10 min vzniká modré nebo fialové zbarvení, které se stáním stává intenzivnějším.

E. Asi 10 mg se rozpustí v 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Roztok se převede do dělicí nálevky a třepe se s 5 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se odstraní a vodná vrstva se zneutralizuje několika kapkami kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1). Reakční směs se nalije do 1 ml vody R; vzniká červené nebo hnědavě červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Zkoušky se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem.

Roztok S. 30 mg se jemně rozetře s asi 15 mg kyseliny vinné R a rozpustí se třepáním v 6 ml vody R.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 4,0 až 5,5; měří se suspenze připravená takto: 10 mg se jemně upráškuje a třepe se se 4 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -154° až -165°, počítáno z úhlu otočení a koncentrace ergotaminové báze. Měří se následující roztok: 0,40 g se rozpustí ve 40 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l). Přidá se 0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R, opatrně v několika dávkách, a důkladně se promíchá. Třepe se čtyřikrát s 10 ml chloroformu R, který byl předem promyt pětkrát 50 ml vody R na 100 ml chloroformu R. Organické vrstvy se spojí a zfiltrují přes malý filtr zvlhčený chloroformem R, promytým výše popsaným postupem. Filtrát se zředí chloroformem R, promytým výše uvedeným postupem, na 50,0 ml. Změří se úhel otočení roviny polarizovaného světla.

Množství ergotaminové báze v chloroformovém roztoku se stanoví takto: k 25,0 ml chloroformového roztoku se přidá 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 29,08 mg C33H35N5O5.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví bezprostředně před použitím v dále uvedeném pořadí.

Porovnávací roztok (a). 10 mg ergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 7,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Ke 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se přidají 4,0 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9).

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10,0 ml.

Na vrstvu se ihned odděleně nanese po 5 (μl každého porovnávacího roztoku a potom po 5 μl každého zkoušeného roztoku. Nanesené body se ihned exponují párami amoniaku přesně 20 s pohybem desky ze strany na stranu nad kádinkou vysokou 55 mm a 45 mm v průměru, obsahující asi 20 ml amoniaku 26% R. Start desky se suší přesně 20 s proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R, dichlormethanu R, dimethylformamidu R a etheru R (5 + 10 + 15 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se suší asi 2 min v proudu studeného vzduchu a pozoruje se nejvýše 1 min v ultrafialovém světle při 365 nm pro zkoušku totožnosti. Vrstva se postříká v nadbytku dimethylaminobenzaldehydem RS7 a asi 2 min se suší v proudu teplého vzduchu. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 0,100 g se suší 6 h ve vakuové sušárně při 95 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/l VS odpovídá 32,84 mg C70H76N10O16.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Prekursor. Venenum.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Estriolum doplňuje článek Estrogena coniugata, který zní:

„

† Estrogena coniugata [image omitted]

Konjugované estrogeny

Synonymum. Estrogeni coniuncti

[image omitted]

C18H21NaO5S + C18H19NaO5S	Mr 372,41 + 370,40

Jsou to triturace směsi různých konjugovaných forem estrogenů získaných z moči březích klisen nebo syntézou ve vhodném práškovém základu.

Dvě hlavní složky jsou: natrium-17-oxoestra-1,3,5(10)-trien-3-yl-sulfat^1) (natrium-estron-sulfat)^2) a natrium-17-oxoestra-1,3,5(10),7-tetraen-3-yl-sulfat^3) (natrium-ekvilin-sulfat)^4). Průvodní látky jsou: natrium-17α-estradiol-sulfat^5), natrium-17α-dihydroekvilin-sulfat^6) a natrium- 17β-dihydroekvilin-sulfat^7).

Obsahují 52,5 % až 61,5 % natrium-estron-sulfatu, 22,5 % až 30,5 % natrium-ekvilin-sulfatu, 2,5 % až 9,5 % natrium-17α-estradiol-sulfatu, 13,5 % až 19,5 % natrium-17α-dihydroekvilin-sulfatu, 0,5 % až 4,0 % natrium-17β-dihydro-ekvilin-sulfatu. Celkový obsah natrium-estron-sulfatu a natrium-ekvilin-sulfatu je 79,5 % až 88,0 %.

Všechna procenta jsou vztažena k obsahu uvedenému v označení na obalu.

Vlastnosti

Téměř bílý až nahnědlý amorfní prášek.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Retenční časy a velikosti dvou hlavních píků odpovídajících estronu a ekvilinu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají přibližně dvěma hlavním pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. Hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (b) získaný ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu jsou patrné dodatečné píky odpovídající 17α-estradiolu, 17α-dihydroekvilinu a 17β-dihydroekvilinu, jejichž relativní retenční čas vzhledem k 3-O-methylestronu (vnitřní standard) je asi 0,24, 0,30 a 0,35.

Zkoušky na čistotu

Chromatografický profil. Zkouška se provede způsobem popsaným ve Stanovení obsahu s následujícími dodatečnými informacemi.

Zkoušený roztok (b). Připraví se zkoušený roztok způsobem popsaným ve Stanovení obsahu, bez přídavku sulfatasy a použije se 6,0 ml horní vrstvy místo 3,0 ml. Stejným způsobem se připraví kontrolní roztok.

Porovnávací roztok (b). Připraví se porovnávací roztok způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Před přidáním vnitřního standardu se roztok desetinásobně zředí ethanolem R.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a) a měří se plochy píků 17α-dihydroekvilinu, estronu a 3-O-methylestronu s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu, asi 0,30,0,80 a 1.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a) a určí se píky s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu (1) asi 0,24, 0,29, 0,30, 0,35, 0,56, 0,64, 0,90 a 1,3 a změří se jejich plochy.

Procentuální obsah složek, vyskytujících se jako soli síranu sodného, se vypočítá podle níže uvedeného vztahu (1).

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b) a měří se plochy píků estronu a 3-O-methylestronu s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu, asi 0,80 a 1.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (b) a určí se píky s relativním retenčním časem, vzhledem k 3-O-methylestronu, asi 0,30, 0,80 a 0,87 a změří se součet jejich ploch.

Procentuální obsah 17α-dihydroekvilinu, estronu a ekvilinu, které se vyskytují jako volné steroidy se vypočítá podle vztahu (2):

S´A . S1 . mR . 137,8 . 1000SR . S´1 .m . LC 1,

S´FS . S1 . mE . 100 . 1000SE . S´1 .m . LC 2,

v nichž značí:

S1 - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S´1 - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

SR - plochu píku referenční látky (viz tabulka 1) na chromatogramu porovnávacího roztoku,

S´A - plochu píku analytu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

mR - navážku porovnávací látky (viz tabulka 1) v miligramech v odpovídajícím porovnávacím roztoku,

m - navážku zkoušené látky v miligramech v odpovídajícím zkoušeném roztoku,

S´FS - součet ploch píků 17α-dihydroekvilinu, estronu a ekvilinu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

SE - plochu píku estronu CRL na chromatogramu porovnávacího roztoku,

mE - navážku estronu CRL v miligramech v odpovídajícím porovnávacím roztoku,

LC - obsah v miligramech na gram uvedený v označení na obalu.

Rozmezí procentuálních obsahů:

natrium-17α-estradiolsulfat: 2,5 % až 9,5 %,

natrium-17α-dihydroekvilin-sulfat: 13,5 % až 19,5 %,

natrium-17β-dihydroekvilin-sulfat: 0,5 % až 4,0 %,

natrium-17β-estradiolsulfat: nejvýše 2,25 %,

natrium-17α-dihydroekvilenin-sulfat: nejvýše 3,25 %,

natrium-17β-dihydroekvilenin-sulfat: nejvýše 2,75 %,

natrium-8,9-didehydroestron-sulfat: nejvýše 6,25 %,

natrium-ekvilenin-sulfat: nejvýše 5,5 %,

celkový estron, ekvilin a 17α-dihydroekvilin: nejvýše 1,3 %.

Tab. 1

Relativní retenční čas (vzhledem k 3-O-methylestronu)	Látka	Referenční látka	Přítomný jako
0,24	17α-estradiol	17α-dihydroekvilin CRL	sůl síranu sodného
0,29	17α-estradiol	estron CRL	sůl síranu sodného
0,30	17α-dihydroekvilin	17α-dihydroekvilin CRL	volný steroid, sůl síranu sodného (stanovení obsahu)
0,35	17β-dihydroekvilin	17α-dihydroekvilin CRL	sůl síranu sodného
0,56	17α-dihydroekvilenin	estron CRL	sůl síranu sodného
0,64	17β-dihydroekvilenin	estron CRL	sůl síranu sodného
0,80	estron	estron CRL	volný steroid, sůl síranu sodného (stanovení obsahu)
0,87	ekvilin	ekvilin CRL	volný steroid, sůl síranu sodného (stanovení obsahu)
0,90	8,9-didehydroestron	estron CRL	sůl síranu sodného
1	3-O-methylestron	vnitřní standard
1,3	ekvilenin	estron CRL	sůl síranu sodného

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 3-O-methylestronu R, jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 8 mg 3-O-methylestronu R se rozpustí v 10,0 ml ethanolu R. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 10,0 ml.

Tlumivý roztok octanový o pH 5,2. 10 g octanu sodného R se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml kyseliny octové zředěné RS, zředí se vodou R na 500 ml a pH se upraví na hodnotu 5,2 ±0,1.

Zkoušený roztok (a). Podle obsahu uvedeného v označení na obalu se převede přesně zvážené množství odpovídající asi 2 mg konjugovaných estrogenů do 50ml odstřeďovací zkumavky obsahující 15 ml tlumivého octanového roztoku o pH 5,2 a 1 g chloridu barnatého R. Zkumavka se těsně uzavře a 30 min se třepe. Je-li třeba, pH roztoku se upraví kyselinou octovou R nebo roztokem octanu sodného R (120 g/l) na hodnotu 5,0 ±0,5. Na 30 s se vloží do ultrazvukové lázně a pak se třepe 30 min. Přidá se vhodný sulfatasový přípravek odpovídající 2500 jednotkám a 10 min se třepe mechanicky ve vodní lázni při (50 ±1) °C. Obsah zkumavky se ručně krouživým pohybem promíchá, pak se 10 min třepe mechanicky ve vodní lázni a nechá se ochladit. Ke směsi se přidá 15,0 ml dichlorethanu R, zkumavka se ihned těsně uzavře a třepe se 15 min. Odstřeďuje se 10 min nebo do vyčeření spodní vrstvy. Organická vrstva se převede do zkumavky se šroubovacím uzávěrem a přidá se 5 g síranu sodného bezvodého R a protřepe se. Roztok se nechá stát do vyčeření, při čemž se chrání před ztrátou odpařením.

3,0 ml čirého roztoku se převede do vhodné odstřeďovací zkumavky se šroubovacím uzávěrem a přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Tato směs se odpaří do sucha v proudu dusíku R při teplotě nižší než 50 °C. K vysušenému zbytku se přidá 15 μl pyridinu bezvodého R a 65 μl N,O-bis(trimethylsilyl)trifluoracetamidu R obsahujícího 1 % chlotrimethylsilanu R. Zkumavka se ihned těsně uzavře, opatrně se promíchá a nechá se 15 min stát, pak se přidá 0,5 ml toluenu R

a mechanicky se promíchá.

Porovnávací roztok (a). Rozpustí se odděleně 8 mg estronu CRL, 7 mg ekvilinu CRL a 5 mg 17α-dihydroekvilinu CRL v 10,0 ml ethanolu R. 2,0 ml, 1,0 ml a 1,0 ml těchto roztoků se smíchají a zředí se ethanolem R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu se převedou do odstřeďovací zkumavky se šroubovacím uzávěrem, odpaří se do sucha v proudu dusíku R při teplotě nižší než 50 °C. K vysušení zbytku se přidá 15 μl pyridinu bezvodého R a 65 μl N,O-bis(trimethylsilyl)trifluoracetamidu R obsahujícího 1% chlotrimethylsilan R. Zkumavka se ihned těsně uzavře, opatrně se promíchá, nechá se 15 min stát a pak se přidá 0,5 ml toluenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární křemenné kolony délky 15 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm s vnitřním povrchem potaženým poly[(kyanpropyl)(methyl)][(fenyl)(methyl)] siloxanem R (tloušťka filmu 0,25 μm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 2 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1 : 20 až 1 : 30.

Teplota kolony se udržuje na 220 °C, nástřikového prostoru a detektoru na 260 °C. Teplota a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a). Relativní retenční časy 17α-dihydroekvilinu, estronu, ekvilinu a 3-O-methylestronu, vzhledem k 3-O-methylestronu, jsou asi 0,30, 0,80, 0,87 a 1.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky estronu a vnitřního standardu je nejméně 1,2. Relativní směrodatná odchylka poměru ploch píku estronu a vnitřního standardu, získaná z nejméně šesti nástřiků, je nejvýše 2,0 %.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a) a změří se plochy píků estronu nebo ekvilinu a O-methylestronu. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a) a změří se plochy píků estronu, ekvilinu a 3-O-methylestronu.

Obsah natrium-estron-sulfatu a natrium-ekvilin-sulfatu v procentech se vypočítá podle vztahu (1).

Uchovávání

Chráněn před mrazem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• název látky,

• obsah látky,

• povaha rozpouštědla.

Nečistoty a průvodní látky

[image omitted]

A. R^1 = OH, R^2 = H, R^3 = SO3Na: natrium-17α-hydroxyestra-1,3,5(10)-trien-3-yl-sulfat^8) (natrium- 17α-estradiol-sulfat)^9),

D. R^1 = H, R^2 = OH, R^3 = SO3Na: natrium-17β-hydroxyestra-1,3,5(10)-trien-3-yl-sulfat^10) (natrium-17β-estradiol-sulfat)^11),

I. R^1, R^2= O, R^3 = H: 3-hydroxyestra-1,3,5(10)-trien-17-on (estron),

[image omitted]

B. R^1 = OH, R^2 = H, R^3 = SO3Na: natrium-17α-hydroxyestra-1,3,5(10),7-tetraen-3-yl-sulfat^12) (natrium-17α-dihydroekvilin-sulfat)^13),

C. R^1 = H, R^2 = OH, R^3 = SO3Na: natrium-17β-hydroxyestra-1,3,5(10),7-tetraen-3-yl-sulfat^14) (natrium-17β-dihydroekvilin-sulfat)^15),

J. R^1, R^2 = O, R^3 = H: 3-hydroxyestra-1,3,5(10),7-tetraen-17-on (ekvilin),

K. R^1 = OH, R^2 = R^3 = H: estra-1,3,5(10),7-tetraen-3,17α-diol (17α-dihydroekvilin),

[image omitted]

E. R^1 = OH, R^2 = H: natrium-17α-hydroxyestra-1,3,5(10),6,8-pentaen-3-yl-sulfat^16) (natrium-17α-dihydroekvilenin-sulfat)^17),

F. R^1 = H, R^2 = OH: natrium-17β-hydroxyestra-1,3,5(10),6,8-pentaen-3-yl-sulfat^18) (natrium-17β-dihydroekvilenin-sulfat)^19),

H. R^1, R^2= O: natrium-17-oxoestra-1,3,5(10),6,8-pentaen-3-yl-sulfat^20) (natrium-ekvilenin-sulfat)^21),

[image omitted]

G. natrium-17-oxoestra-1,3,5(10),8-tetraen-3-yl-sulfat^22) (natrium-8,9-didehydroestron-sulfat)^23).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Etodolacum doplňuje článek Etofenamatum, který zní:

„

Etofenamatum [image omitted]

Etofenamát

[image omitted]

C18H18F3NO4	Mr 369,34	CAS 30544-47-9

Je to 2-(2-hydroxyethoxy)ethyl-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat^1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C18H18F3NO4.

Vlastnosti

Vzhled. Nažloutlá viskózní tekutina.

Rozpustnost. Prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s ethylacetatem a s lihem 96%.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).

Porovnání. S etofenamatem CRL.

Příprava. Měří se látky ve formě filmu.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ1 (2.2.2, Metoda II).

Nečistota F. Nejvýše 0,1 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Vnitřní standard. Tetradekan R.

Roztok A. 6,0 mg tetradekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Roztok B. K 6,0 mg diethylenglykolu R v 10ml odměrné baňce se přidají 3 ml N-methyltrimethylsilyl-trifluoracetamidu R a zahřívá se 30 min při 50 °C. Po ochlazení se zředí N-methyltrimethylsilyl-triflouracetamidem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok. K 0,200 g se přidá 10 µl roztoku A a 2 ml N-methyltrimethylsilyl-triflouracetamidu R a zahřívá se 30 min při 50 °C.

Porovnávací roztok. K 2,0 ml N-methyltrimethylsilyl-triflouracetamidu R se přidá 10 µl roztoku A a 10 µl roztoku B.

Kolona:

• rozměry: délka je 25 m, vnitřní průměr je 0,20 mm,

• stacionární fáze: vrstva poly(difenyl)(dimethyl)siloxanu R (tloušťka filmu 0,33 µm).

Nosný plyn. Vodík pro chromatografii R.

Průtoková rychlost. 0,9 ml/min.

Teplotní program:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)
kolona	0 - 13	60 → 150	7
13 - 19	150 → 300	25
19 - 34	300
nástřikový prostor		150
detektor		300

Detekce. Plamenoionizační detektor.

Nástřik. Nastřikuje se přímo po 0,2 µl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve 30 ml methanolu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg etofenamatu nečistoty G CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (40 + 60) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (40 + 60) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (b).

Porovnávací roztok (d). 10,0 mg etofenamatu pro test způsobilosti CRL (obsahuje etofenamat s přídavkem 1 % nečistot A, B, C, D a E) se rozpustí v 6,0 ml methanolu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Kolona:

• rozměry: délka je 0,10 m, vnitřní průměr je 4,0 mm,

• stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný pro chromatografii R (3 µm),

• teplota: 40 °C.

Mobilní fáze:

• mobilní fáze A: 1,3 g hydrogenfosforečnanu amonného R a 4,0 g tetrabutylamoniumhydroxidu R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 8,0 a zředí se vodou R na 1000 ml,

• mobilní fáze B: methanol R,

gradientovy program:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 3	40	60
13 - 20	40 → 10	60 → 90
20 - 25	10	90
25 26	10 → 40	90 → 60
26 - 31	40	60

Průtoková rychlost. 1,2 ml/min.

Detekce. Spektrofotometr při 286 nm.

Nástřik. 20 µl.

Test způsobilosti systému:

• retenční časy: nečistota A = 3 min; nečistota C = 9 min; nečistota G = 11 min; etofenamat = 13 min; nečistota E = 20 min; nečistota B = 21 min; nečistota D = 22 min,

• rozlišení: nejméně 2,3 mezi pikem nečistoty G a pikem etofenamatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Limity:

• korekční faktory: korigované plochy píků se získají za použití následujících korekčních faktorů: nečistota A = 0,62; nečistota C = 0,45; nečistota D = 0,77,

• nečistota A (korigovaná plocha): nejvýše 1,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %),

• nečistota B: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %);

• nečistota C (korigovaná plocha): nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %),

• nečistota D (korigovaná plocha): nejvýše 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %),

• nečistota E: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %),

• nečistota G: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %),

• jakákoliv další nečistota: nejvýše polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %),

• celkový obsah všech nečistot: nejvýše šestinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b)(1,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). Nejvýše 10 µg/g; 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 3,000 g se přidá 20,0 ml 2-propanolu R a 20,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a 2 h se zahřívá pod zpětným chladičem. Přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a po ochlazení se titruje kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,3694 g C18H18F3NO4.

Nečistoty

[image omitted]

A. R-COOH: kyselina 2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoová (kyselina flufenamová),

[image omitted]

B. butyl-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat (butylflufenamat)^2),

C. R-H: N-fenyl-3-(trifluormethyl)anilin^3),

[image omitted]

D. (oxydiethylen)-bis{2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat}^4),

[image omitted]

E. [2-(2-butoxyethoxy)ethyl]-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat^5),

[image omitted]

F. 2,2'-oxydiethanol^6) (diethylenglykol),

[image omitted]

G. (2-hydroxyethyl)-2-[3-(trifluormethyl)anilino]benzoat^7).

Následující chromatogram je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

[image omitted]

Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Etofyllinum doplňuje článek Etomidatum, který zní:

„

† Etomidatum [image omitted]

Etomidát

[image omitted]

C14H16N2O2	Mr 244,29	CAS 33125-97-2

Je to ethyl-1-[(1R)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylat^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0% až 101,0 % sloučeniny C14H16N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Taje při asi 68 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru etomidatu CRL.

B. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +67° až +70°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a vody R (50 + 50) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg etomidatu CRL a 5,0 mg etomidatu nečistoty B CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a vody R (50 + 50) a zředí se stejnou směsí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů ethanolu R a vody R (50 + 50) na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min a s následujícím gradientovým programem:

• mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l),

• mobilní fáze B - acetonitril R.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 5	90 → 30	10 → 70	lineární gradient
5 - 6	30 → 10	70 → 90	lineární gradient
6 - 10	10	90	izokraticky
10 - 11	10 → 90	90 → 10	lineární gradient
11 - 15	90	10	znovuustalování

• spektrofotometrického detektoru, 235 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak se ustálí promýváním mobilní fází o počátečním složení po dobu nejméně 5 min.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) získaného při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy nečistoty B asi 4,5 min a etomidatu asi 5,0 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem nečistoty B a pikem etomidatu je nejméně 5,0. Pokud je třeba, upraví se koncentrace uhličitanu amonného R v mobilní fázi nebo časový program lineárního gradientu.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 40 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C14H16N2O2.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted] a enantiomer

A. R = H: kyselina 1-[(RS)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylová,

B. R = CH3: methyl-1-[(1RS)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylat^2) (metomidát),

C. R = CH(CH3)2: isopropyl-1-[(1RS)-1-fenylethyl]-1H-imidazol-5-karboxylat^3).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Eucalypti etheroleum zní:

„

Eucalypti etheroleum [image omitted]

Blahovičníková silice

Synonyma. Oleum eucalypti, Eucalypti aetheroleum

Je to silice získaná z čerstvých listů nebo čerstvých koncových větévek různých druhů rodu Eucalyptus bohatých na 1,8-cineol, zejména Eucalyptus globulus LABILL., Eucalyptus fructicetorum F. v. MUELL. (Eucalyptus polybractea R.T BAK.) a Eucalyptus smithii R.T. BAK. destilací s vodní párou a následnou rektifikací.

Vlastnosti

Bezbarvá nebo světle žlutá kapalina aromatického kafrového pachu a pronikavé kafrové chuti.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní zkouška: A, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 μl cineolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna cineolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je poblíž čela intenzivní fialová skvrna (uhlovodíky). Kromě toho zde mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční časy pěti píků odpovídají retenčním časům pěti píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,906 až 0,925.

Index lomu (2.2.6). 1,458 až 1,470.

Optické otáčivost (2.2.7). 0° až + 10°; měří se úhel optické otáčivosti.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Rozpouští se v pěti objemových dílech lihu R 70 % (V/V).

Aldehydy. 10 ml zkoušené látky se převede do zkumavky o vnitřním průměru 25 mm a délky 150 mm se zabroušenou zátkou, přidá se 5 ml toluenu R a 4 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS. Silně se protřepe a ihned se titruje hydroxidem draselným 0,5 mol/l v lihu 60 % VS do změny červeného zbarvení na žluté. V titraci se za protřepávání pokračuje; bod ekvivalence je dosažen, jestliže se žluté zbarvení spodní vrstvy nezmění do 2 min po důkladném protřepání

a následném oddělení vrstev. Reakce je ukončena do asi 15 min.

Stanovení se opakuje s dalšími 10 ml zkoušené látky. Jako porovnávací roztok pro bod ekvivalence se použije ztitrovaný roztok z prvního stanovení, k němuž se přidá 0,5 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60 % VS. Při druhé titraci se spotřebuje nejvýše 2,0 ml hydroxidu draselného 0,5 mol/l v lihu 60 % VS.

Chromatografický profil. Zkouší se metodou plynové chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. 80 μl α-pinenu R, 10 μl β-pinenu R, 10 μl α-felandrenu R, 10 μl limonenu R, 0,8 ml cineolu R a 10 mg kafru R, se rozpustí v 10 ml acetonu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1 : 100.

Teplota kolony se udržuje po dobu 5 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 200 °C, při níž se udržuje 5 min, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 220 °C.

Nastříkne se asi 0,5 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limonenu při 110 °C a rozlišení píků limonenu a cineolu je nejméně 1,5.

Nastříkne se asi 0,5 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky přítomné ve zkoušeném roztoku. Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

α-pinen: 2 % až 8 %,

β-pinen: méně než 0,5 %,

α-felandren: méně než 1,5 %,

limonen: 4 % až 12 %,

cineol: nejméně 70 %,

kafr: méně než 0,1 %.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před teplem.

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

[image omitted]

Obr. 1 Vzorový chromatogram blahovičníkové silice pro zkoušku chromatografický profil. 1 = α-pinen, 2 = β-pinen, 3 = α-felandren, 4 = limonen, 5 = cineol, 6 = kafr.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Fenticonazoli nitras doplňuje článek Ferri chloridum hexahydricum,který zní:

„

Ferri chloridum hexahydricum [image omitted]

Hexahydrát chloridu železitého

FeCl3.6H2O	Mr 270,30	CAS 10025-77-1

Obsahuje 98,0 % až 102,0 % FeCl3 . 6H2O.

Vlastnosti

Krystalická látka nebo oranžovožluté až hnědožluté velmi hygroskopické krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce (c) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Kysele reagující látky. Ve vhodné polyethylenové nádobě se rozpustí 3,0 g fluoridu draselného R v 15 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení. Přidá se 10 ml roztoku S a nechá se 3 h stát, zfiltruje se a použije se 12,5 ml filtrátu. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,30 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Volný chlor. 5 ml roztoku S se zahřívá; papír škrobový s jodidem draselným R se účinkem par nezbarví modře.

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni a přidá se 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Nechá se ochladit a zfiltruje se. Filtrát se neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou RS na papír lakmusový modrý R a odpaří se na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Železo (Fe^2+). K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml vody R, 4 ml kyseliny fosforečné R a 0,05 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Po 10 min není modré zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml vody R a 1 ml čerstvě připraveného roztoku síranu železnatého R (0,250 g/l) (50 μg Fe/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Přidají se 2 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a odpaří se na 5 ml. Nechá se ochladit a zředí se kyselinou chlorovodíkovou RS na 20 ml a roztok se převede do dělicí nálevky. Třepe se třikrát 3 min vždy s 20 ml isobutylmethylketonu R1. Spodní vrstva se oddělí a odpaří se na polovinu svého objemu a zředí se vodou R na 25 ml. 10 ml tohoto roztoku se neutralizuje amoniakem zředěným RS1 na papír lakmusový červený R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

0,200 g v kónické baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 g jodidu draselného R. Baňka se uzavře a nechá se 1 h stát chráněna před světlem. Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 5 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg FeCl3 . 6H2O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Flumazenilum doplňuje článek Flumequinum, který zní:

„

† Flumequinum [image omitted]

Flumechin

[image omitted] a enantiomer

C14H12FNO3	Mr 261,25	CAS 42835-25-6

Je to kyselina (RS)-9-fluor-5-methyl-1-oxo-6,7-dihydro-1H,5H-benzo[i,j]chinolizin-2-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H12FNO3.

Vlastnosti

Bílý mikrokrystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů, mírně rozpustný v dichlormethanu a velmi těžce rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru flumechinu CRL.

B. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 5 mg flumechinu CRL se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 5 mg se smísí s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do vzniku téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Potom se ochladí, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a potom se porovná zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným za stejných podmínek. Zbarvení zkoušeného roztoku se mění z červeného na žluté, zbarvení kontrolního roztoku zůstává červené.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,00 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,5 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se úhel optické otáčivosti roztoku S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 35,0 mg se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg flumechinu CRL a 5,0 mg flumechinu nečistoty B CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,36 g/l) (49 + 51), s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 313 nm,

• injektorové smyčky, 10 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: flumechinu nečistoty B asi 11 min a flumechinu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky flumechinu a flumechinu nečistoty B je nejméně 2,0.

Nastříkne se odděleně dimethylformamid R jako kontrolní roztok, zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času flumechinu. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas flumechinu nečistoty A asi 0,67, vztaženo k píku flumechinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému s dimethylformamidem a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,13 mg C14H12FNO3.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted] a enantiomer

A. kyselina (RS)-5-methyl-1-oxo-6,7-dihydro-1H,5H-benzo[i,j]chinolizin-2-karboxylová (defluorflumechin),

[image omitted] a enantiomer

B. ethyl-(RS)-9-fluor-5-methyl-1-oxo-6,7-dihydro-1H,5H-benzo[i,j]chinolizin-2-karboxylat^1) (ethylester flumechinu).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Flumetasoni pivalas zní:

„

† Flumetasoni pivalas [image omitted]

Flumetasonpivalat

[image omitted]

C27H36F2O6	Mr 494,57	CAS 2002-29-1

Je to 6α,9-difluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxopregna-1,4-dien-21-yl-2,2-dimethylpropanoat^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H36F2O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz. Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru flumetasonpivalatu CRL. Pokud spektra získaná se vzorky v pevném stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg flumetasonpivalatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.