Nařízení vlády, kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší

§ 1

Předmět úpravy

Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství^1) stanoví imisní limity, meze tolerance, cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle. Dále se stanoví způsob posuzování úrovně znečištění ovzduší, oblasti a místa se zhoršenou a dobrou kvalitou ovzduší a zásady měření úrovně znečištění ovzduší.

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto nařízení se rozumí

• a) cílovým imisním limitem – koncentrace znečišťující látky ve vnějším ovzduší stanovená za účelem odstranění, zabránění nebo omezení škodlivých účinků na lidské zdraví a na životní prostředí celkově, které je třeba dosáhnout, pokud je to možné, ve stanovené době,

• b) dlouhodobým imisním cílem pro ozon – taková úroveň znečištění ovzduší troposférickým ozonem, pod níž lze na základě současného stavu vědeckého poznání vyloučit přímý škodlivý vliv na zdraví lidí nebo zvířat nebo na životní prostředí,

• c) posuzováním kvality ovzduší – tímto nařízením stanovená, popřípadě orgány ochrany ovzduší schválená metoda k provádění měření, výpočtu, předpovědi nebo odborného odhadu úrovně znečištění ovzduší,

• d) horní mezí pro posuzování úrovně znečištění ovzduší – hodnota koncentrace znečišťující látky, při jejímž dosažení či překročení na určitém území je nutno užívat k posuzování úrovně znečištění ovzduší pouze měření,

• e) dolní mezí pro posuzování úrovně znečištění ovzduší – hodnota koncentrace znečišťující látky, pod níž je na určitém území možné užívat k posuzování úrovně znečištění ovzduší pouze modelových výpočtů nebo odborných odhadů,

• f) referenční metodou měření – postup, který zahrnuje popis odběru, transportu a úpravy vzorku ovzduší a stanovení koncentrace dané látky,

• g) ekvivalentní metodou – metoda, kterou se prokazatelně vykazují stejné jakostní znaky a která poskytuje stejné, v případě metod rozptylu znečišťujících látek v ovzduší srovnatelné výsledky jako metoda referenční,

• h) oxidy dusíku – směs oxidu dusnatého a oxidu dusičitého, jejichž koncentrace je součtem koncentrací oxidu dusnatého a oxidu dusičitého sečtených v jednotkách ppbv a vyjádřených jako oxid dusičitý v mikrogramech na metr krychlový,

• i) suspendovanými částicemi – částice, které v důsledku zanedbatelné pádové rychlosti přetrvávají dlouhou dobu v atmosféře,

• j) suspendovanými částicemi frakce PM10 – částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 μm odlučovací účinnost 50 %,

• k) jemnými suspendovanými částicemi frakce PM2,5 – částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 μm odlučovací účinnost 50 %,

• l) metoda pro výpočet rozptylu znečištění ovzduší (rozptylová metoda) – způsob výpočtu koncentrací znečišťujících látek a jejich rozptylu v čase a prostoru,

• m) prekurzory ozonu – znečišťující látky vstupující do fotochemických reakcí vedoucích ke vzniku troposférického ozonu,

• n) depozičním limitem – maximální přípustné množství látek znečišťujících ovzduší usazené nebo vstřebané na jednotce plochy zemského povrchu za časovou jednotku v důsledku vynášecích a vymývacích procesů z atmosféry, které nevyvolá žádné negativní efekty a procesy v ekosystému,

• o) liniovým zdrojem znečišťování ovzduší – dopravní komunikace, která je používána pro provoz mobilních zdrojů znečišťování ovzduší nebo je k užívání pro provoz těchto zdrojů navrhována v rámci územního, stavebního, kolaudačního nebo jiného řízení,

• p) prašným spadem – hmotnost deponovaného materiálu, který se po předcházejícím znečištění ovzduší usadil na jednotku plochy zemského povrchu za časovou jednotku v důsledku vynášecích a vymývacích procesů z atmosféry,

• r) troposférickým ozonem – ozon nacházející se v přízemní vrstvě atmosféry a vznikající na základě vzájemných chemických reakcí prekurzorů ozonu.

§ 3

Imisní limity, meze tolerance, cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle, depoziční limit

(1) Imisní limity a meze tolerance se stanoví pro tyto znečišťující látky

• a) oxid siřičitý,

• b) suspendované částice frakce PM10,

• c) oxid dusičitý a oxidy dusíku,

• d) olovo,

• e) oxid uhelnatý,

• f) benzen,

• g) kadmium,

• h) arsen,

• i) nikl,

• j) polycyklické aromatické uhlovodíky vyjádřené jako benzo(a)pyren.

(2) Pro troposférický ozon se stanoví cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle.

(3) Pro prašný spad se stanoví depoziční limit, k jehož výši se přihlíží v případě nutnosti zjišťování aktuálního znečištění.

(4) Pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a ozon se kromě imisních limitů a dlouhodobých imisních cílů pro ochranu zdraví lidí a zvířat stanoví další hodnoty imisních limitů a dlouhodobých imisních cílů k ochraně ekosystémů a vegetace.

§ 4

Posuzování úrovně znečištění ovzduší

(1) Při posuzování úrovně znečištění ovzduší se hodnotí ty znečišťující látky, pro které se stanoví imisní limity a cílové imisní limity, dále jemné suspendované částice frakce PM2,5 a dále prekurzory ozonu uvedené v příloze č. 7 k tomuto nařízení.

(2) V případě technické dostupnosti odpovídajících přístrojů je posuzována úroveň znečištění ovzduší jemnými suspendovanými částicemi frakce PM2,5 a prekurzory ozonu. Zjišťování koncentrací prekurzorů ozonu se provádí z důvodů zajištění dalších vědeckých poznatků o způsobu vzniku troposférického ozonu. Koncentrace jemných suspendovaných částic frakce PM2,5 v ovzduší se hodnotí z hlediska škodlivosti této látky na lidské zdraví.

(3) Koncentrace látek uvedených v odstavci 2 se hodnotí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší.

(4) Posuzování úrovně znečištění ovzduší se provádí

• a) měřením v sídelních seskupeních (§ 7 odst. 2 zákona), měřením v oblastech, kde úroveň znečištění ovzduší znečišťující látkou dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování, a měřením v oblastech, kde úroveň znečištění ozonem překračuje dlouhodobé imisní cíle (během posledních 5 let),

• b) modelováním nebo odborným odhadem v oblastech, kde úroveň znečištění ovzduší znečišťující látkou nepřesahuje dolní mez pro posuzování,

• c) kombinací měření a modelování v oblastech, kde úroveň znečištění ovzduší dosahuje nebo přesahuje dolní mez pro posuzování a současně je nižší než horní mez pro posuzování.

(5) Pro posuzování úrovně znečištění ovzduší znečišťujícími látkami ve vnějším ovzduší se stanoví

• a) imisní limity, meze tolerance, cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle – příloha č. 1 k tomuto nařízení,

• b) depoziční limit pro prašný spad – příloha č. 1 k tomuto nařízení,

• c) horní a dolní meze pro posuzování vybraných znečišťujících látek a další požadavky pro posouzení koncentrací znečišťujících látek – příloha č. 2 k tomuto nařízení,

• d) způsob klasifikace a kritéria výběru míst měření koncentrací znečišťujících látek – příloha č. 3 k tomuto nařízení,

• e) kritéria pro stanovení minimálního počtu míst kontinuálního měření koncentrací znečišťujících látek – příloha č. 4 k tomuto nařízení,

• f) jakostní znaky dat a vyhodnocení výsledků posuzování úrovně znečištění vnějšího ovzduší – příloha č. 5 k tomuto nařízení,

• g) referenční metody měření znečišťujících látek, kalibrace přístrojů a stanovení hmotnosti prašného spadu – příloha č. 6 k tomuto nařízení,

• h) požadavky pro měření prekurzorů ozonu – příloha č. 7 k tomuto nařízení,

• i) soubor metod pro výpočet rozptylu znečišťujících látek v ovzduší – příloha č. 8 k tomuto nařízení.

(6) Posuzování kvality ovzduší se provádí kombinací imisního měření, emisní inventury a modelování.

§ 5

Oblasti a místa se zhoršenou a dobrou kvalitou ovzduší

(1) Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší stanovené na základě imisních koncentrací ozonu podléhají národnímu programu snižování emisí prekurzorů troposférického ozonu.

(2) Místa, oblasti a sídla, kde znečištění nedosahuje imisních limitů, jsou považována za oblasti s dobrou kvalitou ovzduší.

(3) V oblastech uvedených v příloze č. 10 k tomuto nařízení a zveřejněných ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (dále jen „Věstník ministerstva“) musí být dodržovány imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

§ 6

Měření úrovně znečištění ovzduší

(1) Na území celého státu zajišťuje provoz automatizované měřicí sítě pro kontinuální měření koncentrací znečišťujících látek v ovzduší, doplněné měřeními manuálními, Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) nebo jím zřízená právnická osoba. Měřicí stanice (dále jen „stanice“) v bodech vzorkování jsou umístěny podle zásad stanovených v přílohách č. 3 a č. 4 k tomuto nařízení. K hodnocení kvality ovzduší jsou využívány také výsledky měření provedené jinými autorizovanými subjekty.

(2) Požadavky pro posouzení koncentrací znečišťujících látek, klasifikaci a umísťování stanic a kritéria pro jejich počet, referenční a ekvivalentní metody měření a analýzy, referenční a ekvivalentní metody modelování, metody kalibrování a cílová kvalita údajů musí být totožné s požadavky § 4 odst. 5. Umístění stanic projedná ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba s příslušnými orgány krajů a obcí.

(3) Spolehlivost údajů podle odstavce 2 zajišťuje ministerstvo nebo jím zřízená právnická osoba.

§ 7

Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.

Předseda vlády:

Ing. Zeman v. r.

Ministr životního prostředí:

RNDr. Kužvart v. r.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Hodnoty imisních limitů a mezí tolerance, depozičního limitu, cílových imisních limitů a dlouhodobých imisních cílů

Všechny uvedené limitní hodnoty se vztahují na standardní podmínky - objem přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U všech uvedených limitních hodnot se jedná o aritmetické průměry. Rokem je pro účely této přílohy myšlen kalendářní rok.

Uvedené imisní limity platí ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády č. 350/2002 Sb., ve znění tohoto nařízení, pokud není uvedeno jinak.

Část A

Imisní limity, meze tolerance a depoziční limit vyhlášené pro ochranu zdraví lidí

• 1. Imisní limity vybraných znečišťujících látek

Znečišťující látka	Doba průměrování	Hodnota imisního limitu / maximální povolený počet jejího překročení za rok	Datum, do něhož musí být limit dosažen
Oxid siřičitý	1 hodina	350 μg.m-3 / 24	-
Oxid siřičitý	24 hodin	125 μg.m-3 / 3	-
Oxid dusičitý	1 hodina	200 μg.m-3 / 18	1.1.2010
Oxid dusičitý	1 rok	40 μg.m-3	1.1.2010
Oxid uhelnatý	Maximální denní osmihodinový klouzavý průměr1)	10 mg.m-3	-
Suspendované částice PM10	24 hodin	50 μg.m-3 / 35	-
Suspendované částice PM10	1 rok	40 μg.m-3	-
Benzen	1 rok	5 μg.m-3	1.1.2010
Olovo	1 rok	0,5 μg.m-3	-

Poznámka: ^

1) Osmihodinový průměr je připsán dni, ve kterém končí.

Meze tolerance vybraných znečišťujících látek

Znečišťující látka	Doba průměrování	2005	2006	2007	2008	2009
Oxid dusičitý	1 hodina	50 μg.m-3	40 μg.m-3	30 μg.m-3	20 μg.m-3	10 μg.m-3
Oxid dusičitý	1 rok	10 μg.m-3	8 μg.m-3	6 μg.m-3	4 μg.m-3	2 μg.m-3
Benzen	1 rok	5 μg.m-3	4 μg.m-3	3 μg.m-3	2 μg.m-3	1 μg.m-3

Hodnocení koncentrací suspendovaných částic frakce PM2,5

Koncentrace jemných suspendovaných částic velikostní frakce PM2,5 se hodnotí z hlediska ročního aritmetického průměru, ročního mediánu, ročního 98. percentilu a ročního maxima z dvacetičtyřhodinových průměrných hodnot.

Hodnocení koncentrací rtuti

Koncentrace rtuti se hodnotí z hlediska ročního aritmetického průměru.

• 1. Depoziční limit pro prašný spad

Doba	Hodnota depozičního limitu
1 měsíc	12,5 g.m-2

Část B

Imisní limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace

Znečišťující látka	Doba průměrování	Hodnota imisního limitu
Oxid siřičitý	Rok a zimní období (1. října – 31. března)	20 μg.m-3
Oxidy dusíku	1 rok	30 μg.m-3

Část C

Cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle

• 1. Cílové imisní limity vybraných znečišťujících látek vyhlášené pro ochranu zdraví lidí^1^)

Znečišťující látka	Doba průměrování	Hodnota cílového imisního limitu2)	Datum splnění limitu
Arsen	1 rok	6 ng.m-3	31.12.2012
Kadmium	1 rok	5 ng.m-3	31.12.2012
Nikl	1 rok	20 ng.m-3	31.12.2012
Benzo(a)pyren	1 rok	1 ng.m-3	31.12.2012

Poznámky:

1) K dosažení cílových imisních limitů jsou přijímána veškerá opatření, která nepřinášejí nepřiměřené náklady a nepovedou k odstavení zdrojů.

2) Pro celkový obsah v suspendovaných částicích velikostní frakce PM10.

• 1. Cílové imisní limity pro troposférický ozon^1^)

Účel vyhlášení	Doba průměrování	Hodnota cílového imisního limitu	Datum splnění limitu2)
Ochrana zdraví lidí	Maximální denní osmihodinový klouzavý průměr3)	120 μg.m-3, nesmí být překročena ve více než 25 dnech za rok, v průměru za 3 roky4)	1.1.2010
Ochrana vegetace	AOT 40, vypočtená z hodinových hodnot v období od května do července5)	18000 μg.m-3.h zprůměrovaná za 5 let	1.1.2010

Poznámky:

1) K dosažení cílových imisních limitů jsou přijímána veškerá přiměřená opatření, která jsou obsahem programů zpracovaných podle § 6 a § 7 zákona.

2) Splnění cílového imisního limitu se posuzuje od tohoto data. Rok 2010 bude prvním rokem, ve kterém budou údaje použity pro výpočet plnění v průběhu následujících 3, popřípadě 5 let.

3) Osmihodinové klouzavé průměry se počítají z hodinových koncentrací a přepočítávají se každou hodinu. Každý osmihodinový průměr je připsán dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00 dne následujícího. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu od 16:00 do 24:00 hodin.

4) Pokud nelze vyhodnotit průměrné hodnoty za 3 nebo 5 let na základě úplného uspořádaného souboru ročních dat, minimální roční údaj nutný pro kontrolu splnění cílových hodnot je:

5) Pro účely tohoto nařízení AOT 40 znamená součet rozdílů mezi hodinovou koncentrací větší než 80 μg.m^-3 (= 40 ppb) a hodnotou 80 μg.m^-3 v dané periodě užitím pouze hodinových hodnot změřených každý den mezi 8:00 a 20:00 SEČ.

• 1. Dlouhodobé imisní cíle pro troposférický ozon

Účel vyhlášení	Doba průměrování	Dlouhodobý imisní cíl, který I nesmí být překročen
Ochrana zdraví lidí	Maximální denní osmihodinový klouzavý průměr / rok	120 μg.m-3
Ochrana vegetace	AOT 40, vypočtená z hodinových hodnot v období od května do července	6000 μg.m-3.h

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Stanovení požadavků pro posuzování koncentrací vybraných znečišťujících látek v ovzduší

Rokem je pro účely této přílohy myšlen kalendářní rok.

• 1. Horní a dolní mez pro posuzování (v % limitní hodnoty)

• a) oxid siřičitý

	Ochrana zdraví (24-hodinový imisní limit)	Ochrana ekosystémů
Horní mez pro posuzování	60 % (75 μg.m-3 smí být překročena max. 3krát za rok)	60 % (12 μg.m-3)
Dolní mez pro posuzování	40 % (50 μg.m-3 smí být překročena max. 3krát za rok)	40 % (8 μg.m-3)

• b) oxid dusičitý

	Hodinový imisní limit	Roční imisní limit
Horní mez pro posuzování	70 % (140 μg.m-3 smí být překročena max. 18krát za rok)	80 % (32 μg.m-3)
Dolní mez pro posuzování	50 % (100 μg.m-3 smí být překročena max. 18krát za rok)	65 % (26 μg.m-3)

• c) suspendované částice PM10

	24-hodinový imisní limit	Roční imisní limit
Horní mez pro posuzování	30 μg.m-3 smí být překročena max. 7krát za rok	14 μg.m-3
Dolní mez pro posuzování	20 μg.m-3 smí být překročena max. 7krát za rok	10 μg.m-3

• d) ostatní znečišťující látky

	Horní mez pro posuzování	Dolní mez pro posuzování
Oxidy dusíku	80 % (24 μg.m-3)	65%(19,5 μg.m-3)
Oxid uhelnatý	70 % (7 mg.m-3)	50 % (5 mg.m-3)
Benzen	70 % (3,5 μg.m-3)	40 % (2 μg.m-3)
Olovo	70 % (0,35 μg.m-3)	50% (0,25 μg.m-3
Arsen	60 % (3,6 ng.m-3)	40 % (2,4 ng.m-3)
Kadmium	60 % (3 ng.m-3)	40% (2 ng.m-3)
Nikl	70 % (14 ng.m-3)	50% (10 ng.m-3)
Benzo(a)pyren	60 % (0,6 ng.m-3)	40 % (0,4 ng.m-3)

• 1. Stanovení případů překročení horních a dolních mezí pro posuzování

• a) Překročení horní a dolní meze pro posuzování se zjišťuje na základě koncentrace během předcházejících pěti let, pokud jsou k dispozici dostatečné údaje. Mez pro posuzování se považuje za překročenou, pokud byla během těchto pěti let překročena nejméně ve třech kalendářních letech.

• b) Pokud je k dispozici méně údajů než za období pěti let, mohou se spojit krátkodobé měřicí kampaně během ročního období a v místech, která budou pravděpodobně reprezentativní pro nejvyšší úrovně znečištění, s výsledky získanými z údajů z emisních inventur a modelování za účelem určení překročení horních a dolních mezí pro posuzování.

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Umístění bodů vzorkování (míst měření) pro měření koncentrací znečišťujících látek ve vnějším ovzduší

Část A

Klasifikace míst pro umístění bodů vzorkování pro kontinuální měření koncentrací oxidu siřičitého, suspendovaných částic, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, olova, oxidu uhelnatého a benzenu ve vnějším ovzduší a kritéria jejich výběru

• 1. Umísťování bodů vzorkování v makroměřítku

• 1.1.Ochrana zdraví lidí

• 1.1.1. Body vzorkování zaměřené na ochranu zdraví lidí se umisťují tak, aby

• a) poskytovaly údaje o lokalitách v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a o sídelních seskupeních, v nichž dochází k výskytu nejvyšších koncentrací, jimž populace může být pravděpodobně přímo nebo nepřímo exponována po dobu, která je významná vzhledem k době průměrování relevantní limitní hodnoty (limitních hodnot);

• b) poskytovaly údaje o úrovních v dalších lokalitách uvnitř oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních, které jsou reprezentativní z hlediska expozice obecné populace.

• 1.1.2. Body vzorkování se umisťují

• a) tak, aby bylo vyloučeno měření ve velmi malých mikroprostředích a v jejich bezprostředním okolí.

• b) tak, aby reprezentovaly, pokud je to možné, kvalitu ovzduší v okolí alespoň 200 m^2 u lokalit orientovaných na dopravu a několik čtverečních kilometrů u městských lokalit,

• c) tak, aby modelově reprezentovaly, pokud je to možné, podobné lokality, které neleží v jejich bezprostředním okolí, z důvodu zajištění minimalizace počtu měřících míst se zachováním požadované efektivnosti sítě.

• 1.2. Ochrana ekosystémů a vegetace

Body vzorkování zaměřené na ochranu ekosystémů nebo vegetace se umisťují více než 20 km od sídelních seskupení nebo více než 5 km od jiných zastavěných oblastí, průmyslových zařízení nebo dálnic. Bod vzorkování se zpravidla umisťuje tak, aby reprezentoval kvalitu ovzduší v okolí alespoň 1000 km^2.

• 1. Umísťování bodů vzorkování v mikroměřítku

• 2.1. Body vzorkování se umisťují, je-li to možné, tak, aby

• a) tok vzduchu okolo vstupního otvoru odběrové sondy vzorkovacího zařízení nebyl omezován žádnou překážkou ovlivňující tok vzduchu v okolí vzorkujícího zařízení (obvykle vzdáleného několik metrů od budov, balkonů, stromů a dalších překážek a nejméně 0,5 m od nejbližší budovy v případě bodů vzorkování reprezentujících kvalitu vnějšího ovzduší v prostoru linie začínající zástavby),

• b) vstupní otvor odběrové sondy vzorkovacího zařízení byl ve výši mezi 1,5 m (dýchací zóna) a 4 m nad zemí. Vyšší polohy (až do 8 m) jsou nutné a vhodné, pokud mají být údaje získané stanicí reprezentativní pro rozsáhlejší oblasti,

• c) vstupní otvor odběrové sondy vzorkovacího zařízení nebyl umístěn v bezprostředním okolí zdrojů znečišťování ovzduší, a to proto, aby se vyloučil přímý odběr vzorků emisí nezředěných mícháním s okolním ovzduším,

• d) u výstupního otvoru odběrové sondy vzorkovacího zařízení nebyla znemožněna recirkulace vytékajícího odebraného vzduchu zpět do vstupního otvoru vzorkujícího zařízení,

• e) vzorkovací zařízení orientované na dopravu

• 1. pro měření všech znečišťujících látek bylo alespoň 25 m od kraje velkých křižovatek a alespoň 4 m od středu nejbližšího jízdního pruhu,

• 1. pro měření oxidu dusičitého a oxidu uhelnatého mělo vstupní otvory odběrové sondy maximálně 5 m od okraje silnice (od obrubníku),

• 1. pro měření hmotných částic, olova a benzenu mělo vstupní otvory odběrové sondy umístěny tak, aby reprezentovaly kvalitu ovzduší v blízkosti linie začínající zástavby.

• 2.2. Body vzorkování se umisťují rovněž tak, aby byly brány v úvahu následující faktory

• a) spolupůsobící zdroje znečišťování ovzduší

• b) bezpečnost obsluhy vzorkovacího zařízení

• c) přístupnost ke vzorkovacímu zařízení,

• d) dostupnost elektřiny a telefonního spojení,

• e) viditelnost místa ve vztahu k jeho okolí,

• f) bezpečnost veřejnosti,

• g) požadavky na společné umístění vzorkovacích zařízení pro různé znečišťující látky,

• h) požadavky územního plánování.

• 1. Dokumentace a přezkum výběru míst

Postup výběru míst a vybraná místa bodů vzorkování se zdokumentují v etapě klasifikace podle kriterií Evropské agentury pro životní prostředí. Povinně se pořídí fotografie okolí vybraného místa ve směrové růžici (ve všech směrech pokrývajících celý rozsah dílků kompasu) a podrobné mapy. Umístění bodů vzorkování se pravidelně přezkoumává a pořizuje se nová dokumentace, aby byla doložena průběžná platnost výběrových kritérií.

Část B

Klasifikace míst pro umístění bodů vzorkování pro kontinuální měření koncentrací ozonu a kritéria jejich výběru

• 1. Umísťování v makroměřítku

Typ stanice	Cíle měření	Reprezentativnost	Kritéria pro umísťování v makroměřítku
Městská	Ochrana zdraví lidí: posouzení expozice městské populace ozonu, tj. v místech, kde je zároveň relativně vysoká hustota obyvatelstva a koncentrace ozonu	Několik km2	V místech, kde nepůsobí vliv zdrojů místních emisí, jako je doprava, benzinové stanice a pod.; Větraná místa, kde je předpokládáno dobré promíchání vzduchu; Místa, jako jsou obytné a obchodní oblasti měst, parky (daleko od stromů), velké ulice nebo náměstí s velmi malou nebo žádnou dopravou, otevřené oblasti charakterizované vzdělávacími, sportovními nebo rekreačními zařízeními.
Předměstská	Ochrana zdraví lidí a vegetace: určení expozice populace a vegetace nacházející se ve vnějších částech aglomerací, kde úrovně ozonu bývají nejvyšší	Několik desítek km2	V určité vzdálenosti od oblasti s maximálními emisemi, po hlavním směru (hlavních směrech) větru v době, kdy jsou dobré podmínky pro tvorbu ozonu; V místech na vnějším okraji aglomerace, kde obyvatelstvo, citlivé plodiny nebo přírodní ekosystémy jsou vystaveny vysokým úrovním ozonu; Kde je to vhodné, některé předměstské stanice se mohou nacházet také proti směru větru od oblasti s maximálními emisemi, za účelem určení regionálních úrovní ozonu v pozadí.
Venkovská	Ochrana zdraví lidí a vegetace: určení expozice populace, plodin a přírodních ekosystémů koncentracím ozonu v subregionálním měřítku	Subregionální úrovně (několik stovek km2)	Stanice mohou být umístěny v malých obcích anebo oblastech s přírodními ekosystémy, lesy nebo plodinami; Místa reprezentativní pro úrovně ozónu mimo oblasti působnosti okamžitých lokálních emisí, jako jsou průmyslová zařízení nebo silnice; V otevřených oblastech, nikoli však na vrcholech vyšších hor.

Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací znečišťujících látek ve vnějším ovzduší

Část A

Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací oxidu siřičitého (SO2), suspendovaných částic, oxidu dusičitého (NO2) a oxidů dusíku, olova, oxidu uhelnatého, benzenu, kadmia a amoniaku ve vnějším ovzduší

• 1. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro účely posouzení dodržování imisních limitů na ochranu lidského zdraví a zvláštních imisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních, kde jediným zdrojem informací je kontinuální měření

• a) při znečištění z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší

Velikost populace v sídelním seskupení nebo v oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (v tisících)	Jestliže koncentrace překračují horní mez posouzení	Jestliže maximální koncentrace leží mezi horní a dolní mezí posouzení	Pro SO2 a NO2, v sídelních seskupeních, kde maximální koncentrace leží pod dolní mezí posouzení
0-250	1	1	-
250-499	2	1	1
500-749	2	1	1
750-999	3	1	1
1 000-1 499	4	2	1
1 500-1 999	5	2	1
2 000-2 749	6	3	2
2 750-3 749	7	3	2
3 750-4 749	8	4	2
4 750-5 999	9	4	2
> 6 000	10	5	3
0	Pro NO2 a suspendované částice se zahrnuje nejméně 1 stanice pro měření pozadí a 1 stanice orientovaná na měření vlivu dopravy

• b) při znečištění z bodového zdroje znečišťování ovzduší

Počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro účely posuzování znečištění v blízkosti bodových zdrojů znečišťování ovzduší se vypočítá s přihlédnutím k úrovni emisí, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci ve vnějším ovzduší a potenciální expozici populace.

• 1. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro posouzení dodržování imisních limitů pro ochranu ekosystémů a vegetace v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší kromě sídelních seskupení

Jestliže maximální koncentrace překračují horní mez posouzení	Jestliže maximální koncentrace leží mezi horní a dolní mezí posouzení
jedna stanice na každých 20 000 km2	jedna stanice na každých 40 000 km2

Část B

Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací ozonu a relevantních prekurzorů ozonu

• 1. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro účely posouzení dodržování cílových imisních limitů, dlouhodobých imisních cílů, zvláštních imisních limitů pro informování a varování veřejnosti v místech, kde je kontinuální měření jediným zdrojem informací

Velikost populace (v tisících)	Sídelní seskupení (městské a předměstské)*	Jiné oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší* (předměstské a venkovské)	Venkovské pozadí
< 250		1	1 stanice/ 25 000 km2 jako průměrná hustota pro všechny oblasti na území státu
< 500	1	2
< 1000	2	2
< 1500	3	3
< 2000	3	4
< 2750	4	5
< 3750	5	6
> 3750	1 další stanice na každé 2 milióny obyvatel	1 další stanice na každé 2 milióny obyvatel

Poznámka:

• Alespoň 1 stanici umístit do předměstských oblastí, pokud je zde vyšší expozice populace. V sídelních seskupeních nejméně 50 % stanic umístit do předměstských oblastí.

• 1. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro oblasti (oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelní seskupení) dosahující dlouhodobých imisních cílů

Počet bodů vzorkování ozonu musí být, ve spojení s jinými způsoby doplňkového posuzování, jako je zejména modelování kvality ovzduší a společné měření pro ozon a oxid dusičitý, dostatečný pro zkoumání trendu znečištění ovzduší ozonem a kontrolu plnění dlouhodobých cílů. Počet stanic umístěných v předměstských oblastech sídelních seskupení a ve venkovských oblastech kolem sídelních seskupení může být snížen na jednu třetinu počtu uvedeného v bodu 1. Pokud by v důsledku tohoto postupu nepřipadala na oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší žádná stanice, je nutné zajistit v souladu s počtem stanic v sousedních oblastech dostatečné posouzení koncentrací ozonu vzhledem k dlouhodobým cílům.

V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a v sídelních seskupeních, ve kterých je měření ozonu povinné, se též umisťují body vzorkování pro kontinuální měření oxidu dusičitého, a to na minimálně 50 % měřicích míst ozonu, která jsou lokalizována v každé oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší nebo v sídelním seskupení v souladu s výše uvedenými kritérii (část B, bod 1).

V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a v sídelních seskupeních, ve kterých je informace z povinných stanic nahrazena informací z ostatních zdrojů, jako je objektivní odhad, modelování, náhodné měření nebo indikativní měření, se celkový počet měřicích míst stanovený ve větě páté snižuje na jednu třetinu. V každé oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelním seskupení musí být umístěna nejméně 1 stanice. V tomto případě se oxid dusičitý měří na všech stanicích s výjimkou venkovských pozaďových stanic, je stanice reprezentující úroveň znečišťujících látek v daném území v místech, která nejsou zatížena emisemi zdroje znečišťování ovzduší.

Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Cíle kvality údajů a kompilace výsledků posouzení kvality vnějšího ovzduší

• 1. Cíle kvality údajů

• a) jako vodítko pro programy zlepšení kvality ovzduší jsou stanoveny následující cíle kvality údajů pro požadovanou přesnost a správnost metod posuzování, a minimální pokrytí času a sběru dat měření

	Oxid siřičitý	Hmotné částice a olovo	Benzen	Oxid uhelnatý	Ozon, oxid dusnatý a oxid dusičitý
Kontinuální měření
Nejistota jednotlivých měření	15%	25%	25%	15%	15%
Minimální sběr verifikovaných dat	90%	90%	90%	90%	90% během léta 75% během zimy
Minimální pokrytí času			35 % městské pozaďové stanice a dopravní stanice (rozložena během roku tak, aby postihla různé meteorologické a dopravní situace) 90% průmyslové stanice
Indikativní měření
Nejistota jednotlivých měření	25%	50%	30%	25%	30%
Minimální sběr verifikovaných dat	90%	90%	90%	90%	90%
Minimální pokrytí času	14 % *	14 % *	14 % *	14 % *	> 10% během letního období
Modelování Nejistota:
Hodinové průměry **	50 % - 60 %	-	-	-	50%
Osmihodinové denní maximum	-	-	-	-	50%
Osmihodinové průměry	-	-	-	50%	-
Denní průměry	50%	-	-	-	-
Roční průměry	30%	50%	50%	-	-
Objektivní odhad
Nejistota	75%	100%	100%	75%	75%

Poznámka:

• 1 měření týdně, rovnoměrně po celý rok, nebo 8 týdnů, rovnoměrně rozložených po celý rok.

** Přes den (nikoli v noci).

• b) přesnost měření je definována v “Příručce pro vyjádření nejistoty měření“ (ISO 1993) nebo v ISO 5725-1 “přesnost (a správnost) metod měření a výsledků“ (1994). Procenta uvedená v tabulce se týkají jednotlivých měření zprůměrovaných za dobu pro výpočet imisních limitů, resp. cílových imisních limitů a dlouhodobých imisních cílů, pro 95% interval důvěryhodnosti. Přesnost pro kontinuální měření je třeba interpretovat tak, že se použije v případě koncentrace použité pro daný limit.

• c) přesnost modelování a objektivní odhadování je definováno jako maximální odchylka od naměřených a vypočítaných úrovní koncentrace za dobu pro výpočet daného limitu, aniž by byl brán v potaz čas události.

• d) pokrytí času je definováno jako procento času uvažovaného pro stanovení imisního limitu, během kterého je měřena koncentrace znečišťující látky. Sběr dat je definován jako procento času měření, během kterého přístroj poskytuje platné údaje. Požadavky na minimální sběr dat a pokrytí času nezahrnují ztráty dat v důsledku pravidelné kalibrace nebo obvyklé údržby přístrojů.

• 1. Výsledky posouzení kvality vnějšího ovzduší

(1) V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních, ve kterých jsou k doplnění informací získaných měřením nebo jako jediný způsob posouzení kvality vnějšího ovzduší používány jiné zdroje informací než měření, je třeba provést kompilaci následujících informací:

• a) popis provedeného posuzování,

• b) použité specifické metody s odkazy na popis těchto metod,

• c) zdroje dat a informací,

• d) popis výsledků, včetně posouzení správnosti údajů, a zejména rozsah jakékoli oblasti nebo délka silnice v oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší nebo sídelním seskupení, v nichž koncentrace překračují hodnotu (hodnoty) imisních limitů, resp. cílových imisních limitů nebo dlouhodobé imisní cíle nebo případně hodnoty imisních limitů zvětšené o meze tolerance, a jakékoli oblasti, v níž koncentrace překračují horní mez posuzování nebo dolní mez pro posuzování,

• e) pro imisní limity, cílové imisní limity nebo dlouhodobé imisní cíle, jejichž cílem je ochrana zdraví lidí, skupiny populace, jež jsou potenciálně exponovány koncentracím přesahujícím limitní hodnoty.

(2) V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a v sídelních seskupeních se vytvářejí mapy ukazující distribuci koncentrací znečišťujících látek.

• 1. Standardizace

Pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, benzen, oxid uhelnatý a ozon musí být objem přepočten na teplotu 293,15 K a tlak 101,325 kPa.

Příloha č. 6 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Referenční metody měření a analýzy znečišťujících látek, kalibrace přístrojů a stanovení hmotnosti prašného spadu

Část A

Referenční metody měření a analýzy znečišťujících látek

• 1. Referenční metoda pro analýzu oxidu siřičitého

• a) Norma ISO 6767 Stanovení hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého s tetrachlortuťnatanem a pararosanilinem

• b) Norma ISO/FDIS 10498 Vnější ovzduší - stanovení oxidu siřičitého - UV-fluorescenční metoda

• 1. Referenční metoda pro vzorkování a měření suspendovaných částic frakce PM10

• a) ČSN ISO 7708 (definice frakcí) Velkoobjemové zařízení k odběru vzorků nebo nízkoobjemové zařízení s průtokem alespoň 2 m^3.h^-1 s impaktorem, gravimetrické stanovení

• b) Norma EN 12341 “Kvalita ovzduší - Zkušební postup prokazování ekvivalence k referenční metodě vzorkování pro frakci PM10 suspendovaných částic“. Princip měření je založen na zachycování frakce PM10 suspendovaných částic na filtru a jejich gravimetrickém stanovení.

• 1. Referenční metody analýzy oxidu dusičitého a oxidů dusíku

Norma ISO 7996: 1985 Vnější ovzduší - stanovení hmotnostních koncentrací oxidů dusíku - chemiluminiscenční metoda.

• 1. Referenční metoda pro vzorkování olova a pro analýzu olova

• a) Referenční metodou pro vzorkování olova je metoda atomové absorpční spektrometrie.

• b) Norma ISO 9855: 1993 Vnější ovzduší - stanovení obsahu olova v částicích aerosolu zachycených ve filtrech. Metoda atomové absorpční spektroskopie.

• 1. Referenční metoda pro analýzu oxidu uhelnatého

Bezrozptylová infračervená spektrometrická metoda

• 1. Referenční metoda pro vzorkování benzenu a pro analýzu benzenu

• a) US EPA TO 14 Odběr pomocí kanystrů s aktivním odběrem, plynová chromatografie s plamenoionizačním detektorem

• b) US EPA TO 17 Aktivní odběr volatilních látek na sorbenty

• 1. Referenční metoda pro stanovení koncentrace kadmia

Odběr thorakálních částic a stanovení metodou atomové absorpční spektroskopie

• 1. Referenční metoda pro stanovení koncentrace amoniaku

Norma ČSN 834728 fotometrická metoda - Nessler

• 1. Referenční metoda pro stanovení koncentrace arsenu

Norma CEN/TC 264 WG 14

• 1. Referenční metoda pro stanovení koncentrace niklu

Norma CEN/TC 264 WG 14

• 1. Referenční metoda pro stanovení koncentrace rtuti

• a) Nízkoteplotní plynová atomová fluorescenční spektrometrie

• b) Manuální metoda - křemenný filtr + amalgamátor

• 1. Referenční metoda pro stanovení koncentrace polycyklických aromatických uhlovodíků vyjádřených jako benzo(a)pyren

HPLC a GC-MS metoda – US EPA TO 13

• 1. Referenční metoda pro analýzu ozonu

Norma ISO FDIS 13964 UV fotometrická metoda

• 1. Referenční metoda pro stanovení množství prašného spadu

Spad se zachycuje do otevřených nádob vystavených volně na sledovaném místě. Zachycený spad se váží. Podrobné stanovení postupu odběru vzorků a analýzy je uvedeno v části C této přílohy.

Část B

Kalibrování přístrojů pro měření ozonu

Kalibrační metoda pro kalibrování přístrojů pro měření ozonu je stanovena normou ISO FDIS 13964, VDI 2468, Bl. 6 - Referenční UV-fotometr.

Část C

Stanovení hmotnosti prašného spadu

Zařízení potřebná pro realizaci metody:

• 1. Sedimentační nádoby – zavařovací láhve „masovky“ obsahu 1 litr, vnitřní průměr 90 ± 2 mm, výška 145 mm, s víčky, gumovým těsněním a plechovými uzávěry.

• 1. Držáky sedimentačních lahví s vhodnou objímkou pro upevnění na sloupech, stožárech apod. (podle místních podmínek) a s plechovým krytem na sedimentační láhev, jejíž okraj má být aspoň 40 cm od okraje sloupu. Kryt je opatřen drátěným kruhem o poloměru o 15 cm větším, než je poloměr krytu umístěný 15 cm nad jeho okrajem. Kruh slouží k ochraně sedimentu před znečištěním ptačím trusem.

• 1. Odpařovací skleněné, porcelánové nebo platinové misky.

Odběr vzorků:

Držáky sedimentačních lahví se umísťují ve výšce okolo 3 m vždy po 2 na stanovených místech ve sledovaném území. Dvojice sedimentačních lahví se umísťují tak, aby byl co nejvíce vyloučen vliv větrného stínu nosného sloupu. Láhve se plní 250 ml destilované vody obsahující 25 ml propanolu nebo izopropanolu, v zimě lze užít roztok až 1 + 1. Odkryté láhve se exponují vždy 1 měsíc.

Provedení analýzy:

Obsah lahví se kvantitativně přenese na zvážené odpařovací misky a při 105 °C odpaří do konstantní hmotnosti a váží. Z rozdílu hmotnosti se zjistí hmotnost sedimentu. V odpařeném sedimentu se podle potřeby stanoví pH 1 % výluhu (odparek se rozpustí v takovém množství destilované vody, aby na 100 ml suspenze připadl 1 g prachu), látky v žáru netěkající (vyžíháním při 700 °C do konstantní hmotnosti) nebo obsah jiných škodlivin. Hmotnost sedimentu v každé láhvi se stanoví zvlášť.

Výpočet analýzy:

Je-li a – hmotnost zachyceného sedimentu v g,

e – expozice ve dnech,

d – průměr sedimentační nádoby v cm

je prašný spad roven

3,82*10^5 * a / d^2 * e (g/m^2) za 30 dní.

Příloha č. 7 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Měření prekurzorů ozonu

• 1. Cíle měření prekurzorů ozonu

Hlavními cíli těchto měření je analyzovat jakékoli trendy prekurzorů ozonu, kontrolovat účinnost strategií snižování emisí, kontrolovat konzistentnost emisních bilancí a pomoci přiřazovat zdroje znečišťování ovzduší koncentracím znečišťujících látek.

Dalším cílem je podporovat porozumění procesům tvorby ozonu a rozptylování prekurzorů a aplikovat fotochemické modely.

• 1. Prekurzory ozonu

Měření prekurzorů ozonu musí zahrnovat minimálně oxid dusnatý a odpovídající těkavé organické látky (VOC). Seznam těkavých organických látek doporučených k měření

	1-Buten	Isopren	Ethylbenzen
Ethan	Trans-2-Buten	n-Hexan	m,p-Xylen
Ethylen	Cis-2-Buten	i-Hexen	o-Xylen
Acetylen	1,3-Butadien	n-Heptan	1,2,4-Trimethylbenzen
Propan	n-Pentan	n-Oktan	1,2,3-Trimethylbenzen
Propen	i-Pentan	i-Oktan	1,3,5-Trimethylbenzen
n-Butan	1-Penten	Benzen	Formaldehyd
i-Butan	2-Penten	Toluen	Ethyltolueny (o,m,p)

Poznámka:

Referenční metoda pro měření koncentrací oxidů dusíku a benzenu je uvedena v příloze č. 6 k tomuto nařízení.

• 1. Umísťování bodů vzorkování

Měření je třeba provádět zejména v městských a předměstských oblastech v jakémkoli bodu vzorkování stanoveném v souladu s požadavky tohoto nařízení, které odpovídá cílům měření uvedeným v bodu 1.

Měření oxidu dusičitého musí být prováděno minimálně v 50 % bodů vzorkování pro ozon. Měření oxidu dusičitého musí být kontinuální, vyjma venkovských pozaďových stanic, na kterých mohou být použity jiné měřicí metody.

Příloha č. 8 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Soubor metod pro výpočet rozptylu znečišťujících látek v ovzduší

• 1. Referenční metody pro výpočet rozptylu znečišťujících látek v ovzduší

Jméno modelu	Oblasti použití	Velikost výpočetní oblasti	Určen pro znečišťující látky
ATEM	Městské oblasti nad úrovní střech budov; Bodové, plošné a mobilní zdroje znečišťování ovzduší	do 100 km od zdroje znečišťování ovzduší	SO2, NOx, CO, prašný aerosol*) a další méně reaktivní látky (benzen...)
SYMOS'97	Venkovské oblasti; Bodové, plošné a mobilní zdroje znečišťování ovzduší	do 100 km od zdroje znečišťování ovzduší	SO2, NOx, CO, prašný aerosol*), NH3 a další méně reaktivní látky (benzen...)
AEOLIUS	Městské oblasti v uličních kaňonech; Mobilní zdroje znečišťování ovzduší	jednotlivé ulice	Znečištění z dopravy

Poznámka:

^*) modely pracují pouze s primární prašností (nejsou zahrnuty sekundární částice ani sekundární prašnost)

Modely nejsou vhodné pro výpočet polutantů s krátkou dobou setrvání v atmosféře ani pro rychle reagující látky (ozon apod.), ani pro výpočet imisního pozadí ze vzdálenějších zdrojů znečišťování ovzduší.

V modelech musí být zahrnuty požadavky plynoucí z tohoto nařízení.

• 1. Závazná metoda výpočtu rozptylu znečišťujících látek v ovzduší

Ve smyslu § 17 odst. 5 zákona je závaznou metodou pro výpočet rozptylu znečišťujících látek SYMOS'97. Metoda SYMOS'97 je závazná také v případě výpočtu výšky komína podle § 3 odst. 7 zákona.

Příloha č. 10 k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Zóny pro ochranu ekosystémů a vegetace

Území, na kterém musí být dodržovány imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace, jsou následující:

• a) území národních parků a chráněných krajinných oblastí,

• a) území o nadmořské výšce 800 m n.m. a vyšší,

• b) ostatní vybrané přírodní lesní oblasti - každoroční publikace ve Věstníku ministerstva.

Poznámka:

Pro umístění bodů vzorkování platí zásady uvedené v příloze č. 3.

^1) Směrnice Rady 96/62/ES, o hodnocení a řízení kvality ovzduší. Směrnice Rady 1999/30/ES, o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý, oxidy dusíku, suspendované částice a olovo ve vnějším ovzduší. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/69/ES, o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý ve vnějším ovzduší. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES, o ozonu ve vnějším ovzduší.