Vyhláška o veterinárních kontrolách při obchodování se živočišnými produkty

§ 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství^1) upravuje

• a) způsob provádění veterinární kontroly živočišných produktů určených k obchodování v místě původu a při příchodu na místo určení,

• b) součinnost a pomoc osob, které získávají, vyrábějí, zpracovávají, ošetřují, balí, skladují, přepravují a uvádějí do oběhu živočišné produkty (dále jen „zacházejí se živočišnými produkty“), poskytovanou orgánům provádějícím veterinární kontroly uvedené pod písmenem a),

• c) podrobnosti o opatřeních, která činí orgány provádějící veterinární kontroly uvedené pod písmenem a) na základě zjištění, že nejsou splněny podmínky stanovené pro obchodování, jakož i postup v případě, že v souvislosti s těmito opatřeními dojde ke sporu mezi osobou zacházející se živočišnými produkty a orgány provádějícími veterinární kontrolu při příchodu na místo určení,

• d) lhůtu, v níž lze požádat o vydání osvědčení zdravotní nezávadnosti, jež provází živočišné produkty určené k obchodování, náležitosti a dobu platnosti tohoto osvědčení, jak a na základě čeho se toto osvědčení vydává.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí

• a) veterinární kontrolou – jakákoli fyzická kontrola nebo administrativní úkon, týkající se živočišných produktů, jehož účelem je přímá nebo nepřímá ochrana zdraví lidí nebo zvířat,

• b) podnikem – jakýkoli podnik či jiné zařízení, ve kterém se zachází se živočišnými produkty,

• c) příslušným úřadem – ústřední úřad členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“) oprávněný k provádění veterinárních kontrol nebo jiný úřad členského státu, jemuž byla tato pravomoc svěřena,

• d) obchodováním – obchodování mezi členskými státy se živočišnými produkty, které mají původ v členských státech, jakož i se živočišnými produkty, pocházejícími ze třetích zemí, jež jsou v členských státech ve volném oběhu.

§ 3

Živočišné produkty, na které se vztahují zvláštní právní předpisy uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce a které jsou určeny k obchodování, podléhají veterinární kontrole v místě původu a veterinární kontrole při příchodu na místo určení.

Veterinární kontrola v místě původu

§ 4

(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona provádí krajská veterinární správa a Městská veterinární správa v Praze na území hlavního města Prahy (dále jen „krajská veterinární správa“) veterinární kontrolu v místě původu, kterou zejména zjišťuje, zda živočišné produkty určené k obchodování

• a) byly získány, kontrolovány, označeny a opatřeny etiketou v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními právními předpisy uvedenými v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce a se zřetelem ke svému určení,

• b) splňují podmínky stanovené zvláštními právními předpisy uvedenými v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, popřípadě – jde-li o živočišné produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce – podmínky členského státu, který je členským státem určení,

• c) jsou opatřeny prvopisem správně a úplně vyplněného osvědčení zdravotní nezávadnosti, vystaveného úředním veterinárním lékařem, anebo jinými doklady, vyžadovanými zvláštními právními předpisy uvedenými v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce, popřípadě – jde-li o živočišné produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce – právními předpisy členského státu určení, jimiž mají být provázeny až ke konečnému příjemci.

(2) Osoby, které zacházejí se živočišnými produkty, dbají při provádění vlastní kontroly hygienických podmínek výroby podle § 22 odst. 1 písm. e) zákona také o to, aby živočišné produkty určené k obchodování odpovídaly požadavkům uvedeným v odstavci 1.

(3) V souvislosti s prováděním veterinární kontroly v místě původu krajská veterinární správa provádí veterinární kontroly podniků za účelem zjištění, zda živočišné produkty určené k obchodování vyhovují požadavkům uvedeným v odstavci 1, popřípadě – jde-li o případy uvedené v § 5 odst. 3 – požadavkům členského státu určení. Shledá-li důvody k podezření, že tomu tak není, provede další nezbytné veterinární kontroly, a potvrdí-li se její podezření, vydá v souladu se zákonem odpovídající závazné pokyny nebo vyhlásí mimořádná veterinární opatření; tato opatření mohou zahrnovat i pozastavení nebo odejmutí schválení podniku [§ 22 odst. 1 písm. a) zákona].

§ 5

(1) Zahrnuje-li přeprava několik míst určení, musí být živočišné produkty seskupeny do tolika partií, kolik je míst určení. Každá partie musí být provázena osvědčením zdravotní nezávadnosti nebo jiným dokladem uvedeným v § 4 odst. 1 písm. c).

(2) Jsou-li živočišné produkty určeny k vývozu do země, která není členským státem (dále jen „třetí země“), zůstává jejich přeprava pod celním dohledem až do místa výstupu z území členských států (dále jen „území Společenství“).

(3) Dochází-li k dovozům živočišných produktů do České republiky z některé třetí země, s níž nejsou dovozní podmínky zcela harmonizovány (tzv. nestandardní dovozy), informuje o tom Státní veterinární správa Komisi Evropského společenství (dále jen „Komise“) a členské státy. Jsou-li živočišné produkty takto dovážené do České republiky uváděny na území Společenství jiným členským státem než Českou republikou, je kontrola dokladů o původu a určení produktů prováděna v tomto státě způsobem uvedeným v § 9 odst. 1. Obchodování s takto dováženými živočišnými produkty (reexpedice těchto produktů) je možné, jen pokud jsou určeny do jiného členského státu, který rovněž využívá možnosti takových dovozů.

§ 6

(1) Při provádění veterinární kontroly v místě původu krajská veterinární správa zjišťuje, zda osoby, které zacházejí se živočišnými produkty, dodržují veterinární požadavky na dané živočišné produkty ve všech stádiích zacházení s těmito živočišnými produkty. Sleduje zejména, zda živočišné produkty

• a) získané v souladu se zvláštními právními předpisy uvedenými v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce jsou z veterinárního hlediska kontrolovány vždy stejným způsobem bez ohledu na to, zda jsou určeny k obchodování nebo pro tuzemský trh,

• b) uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce nejsou odesílány na území jiného členského státu, jestliže nemohou být obchodně využity na území České republiky.

(2) Bylo-li zjištěno porušení zvláštních právních předpisů, zejména byl-li zjištěn nesoulad osvědčení zdravotní nezávadnosti nebo jiného dokladu se skutečným stavem živočišných produktů, anebo bylo-li zjištěno, že byly označením zdravotní nezávadnosti opatřeny živočišné produkty neodpovídající uvedeným předpisům, uplatňují se sankce podle zákona.

Veterinární kontrola při příchodu na místo určení

§ 7

(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru v souladu s § 52 zákona může krajská veterinární správa provádět veterinární kontrolu při příchodu na místo určení. Nediskriminujícími namátkovými veterinárními kontrolami může zejména ověřovat, zda jsou splněny požadavky vyplývající z § 4 a 5; v případě potřeby může odebrat vzorky k laboratornímu vyšetření. Vedle toho může provádět veterinární kontroly také během přepravy živočišných produktů na území České republiky, včetně kontrol dopravních prostředků, jestliže má poznatky nasvědčující podezření, že dochází k porušování veterinárních podmínek obchodování se živočišnými produkty.

(2) Jsou-li živočišné produkty pocházející z jiného členského státu určeny

• a) pro podnik pod státním veterinárním dozorem, úřední veterinární lékař vykonávající tento dozor musí zajistit, aby do tohoto podniku byly jeho provozovatelem přijímány jen živočišné produkty, jejichž označení a průvodní doklady odpovídají požadavkům uvedeným v § 4, popřípadě – jde-li o živočišné produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce – jen živočišné produkty, jež jsou provázeny dokladem požadovaným právními předpisy České republiky jako členského státu určení,

• b) registrovanému zprostředkovateli nebo obchodníkovi, který dělí partie živočišných produktů, anebo obchodnímu podniku s několika pobočkami nebo jinému podniku, který není pod státním veterinárním dozorem, musí tento zprostředkovatel, obchodník nebo provozovatel podniku před rozdělením živočišných produktů nebo obchodováním s nimi zkontrolovat označení živočišných produktů a jejich průvodní doklady v souladu s písmenem a) a jakékoli pochybení či odchylku oznámit krajské veterinární správě,

• c) jinému příjemci, zejména v případě částečného vykládání živočišných produktů v průběhu přepravy, musí být partie živočišných produktů provázena prvopisem osvědčení zdravotní nezávadnosti podle § 4 odst. 1 písm. c).

(3) Zvláštní veterinární záruky, jejichž splnění je požadováno na příjemcích živočišných produktů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c), musí být sjednány v dohodě uzavřené těmito příjemci s krajskou veterinární správou v době jejich registrace; krajská veterinární správa provádí namátkové veterinární kontroly dodržování těchto záruk.

(4) Jestliže předpisy Evropských společenství nestanoví podmínky pro živočišné produkty příslušných druhů, anebo jde-li o živočišné produkty uvedené v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce a obchodování s nimiž podléhá veterinárním kontrolám podle této vyhlášky, může Česká republika jako členský stát určení vyžadovat, aby podnik původu dodržoval podmínky platné v České republice, a ověřovat, zda příslušné živočišné produkty těmto podmínkám odpovídají. To platí i obráceně, vyžaduje-li to jiný členský stát, který je členským státem určení.

§ 8

Příjemci, kteří mají živočišné produkty dodané jim z jiného členského státu nebo kteří zabezpečují úplné rozdělení partií těchto produktů, v souladu s § 30 odst. 3 písm. a) a c) zákona

• a) oznamují podle požadavků krajské veterinární správy a v rozsahu nezbytném k provedení veterinárních kontrol uvedených v § 7 příchod živočišných produktů z jiného členského státu,

• b) vedou záznamy o dodávkách živočišných produktů z jiného členského státu,

• c) uchovávají osvědčení zdravotní nezávadnosti a jiné doklady uvedené v § 4 odst. 1 písm. c) po dobu nejméně 1 roku a na požádání je předkládají orgánům státního veterinárního dozoru.

§ 9

(1) Při veterinárních kontrolách prováděných v místech, jimiž mohou živočišné produkty uvedené v § 3 přicházet z třetích zemí na území Společenství, jako jsou přístavy, letiště a místa pohraniční veterinární kontroly,

• a) se kontrolují doklady o původu živočišných produktů,

• b) se postupuje tak, že živočišné produkty

• 1. pocházející z území Společenství podléhají pravidlům veterinární kontroly stanoveným v § 7 a 8,

• 1. z třetích zemí podléhají pravidlům stanoveným zvláštním právním předpisem.^2)

(2) Všechny živočišné produkty přepravované dopravními prostředky, které zajišťují pravidelné a přímé spojení mezi dvěma zeměpisnými body na území Společenství, však podléhají pravidlům veterinární kontroly stanoveným v § 7 a 8.

Opatření na základě výsledku veterinární kontroly

§ 10

(1) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, přítomnost původců nákazy uvedené v příloze č. 1 k zákonu, nemoc přenosnou ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jinou možnou příčinu závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí, anebo že živočišné produkty pocházejí z oblasti zamořené nákazou, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona. Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona uvědomí bez prodlení Komisi a členské státy o výsledcích šetření, přijatých rozhodnutích a jejich důvodech.

(2) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, že živočišné produkty nesplňují veterinární podmínky obchodování s nimi uplatňované v souladu se zvláštními právními předpisy, anebo – v případě uvedeném v § 7 odst. 4 – podmínky platné v České republice, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, popřípadě i v souladu s § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona.

(3) Dojde-li ke sporu mezi odesilatelem a krajskou veterinární správou, mohou se obě strany dohodnout, že jej předloží nejdéle do 1 měsíce k posouzení odborníkovi uvedenému v seznamu sestaveném Komisí. Tento odborník vydá své stanovisko do 72 hodin po předložení sporu, anebo po obdržení výsledků potřebného vyšetření. Náklady tohoto stanoviska nesou Evropská společenství.

§ 11

(1) Dojde-li k případu uvedenému v § 10 odst. 1 nebo 2, uvědomí o něm Státní veterinární správa neprodleně příslušný úřad členského státu odeslání s tím, aby ji informoval o výsledcích svého šetření, přijatých opatřeních a jejich důvodech. Nepovažuje-li Státní veterinární správa tato opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o způsobech a prostředcích nápravy; k nim může patřit i veterinární kontrola na místě.

(2) O opakovaném pochybení uvědomí Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Komisi a členské státy.

(3) Státní veterinární správa může požádat členský stát odeslání, aby po dobu šetření Komise posílil veterinární kontroly živočišných produktů pocházejících z příslušného podniku, a vyžadují-li to vážné veterinární nebo hygienické důvody, aby pozastavil nebo zrušil schválení příslušného podniku. Zároveň může být posílena veterinární kontrola živočišných produktů, které pocházejí z uvedeného podniku, při příchodu na místo určení.

(4) Je-li Česká republika členským státem odeslání, platí odstavce 1 až 3 obdobně.

§ 12

(1) Vyskytne-li se na území České republiky nákaza, která nepodléhá povinnému hlášení podle zákona a prováděcího právního předpisu k zákonu,^3) jakékoli onemocnění přenosné ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jiná možná příčina závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí,

• a) Státní veterinární správa oznámí tuto skutečnost bez prodlení Komisi a členským státům,

• b) příslušný orgán veterinární správy vyhlásí nebo nařídí v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu^3) vhodná mimořádná veterinární opatření a Státní veterinární správa sdělí Komisi a členským státům, jaká opatření byla přijata.

(2) Je-li v průběhu veterinární kontroly při příchodu na místo určení zjištěna přítomnost nákazy, jiného onemocnění nebo jiné příčiny uvedené v odstavci 1,

• a) příslušný orgán veterinární správy může v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu,^3) považuje-li to za nutné, vyhlásit nebo nařídit vhodná mimořádná veterinární opatření,

• b) Státní veterinární správa oznámí bez prodlení Komisi a členským státům, jaká opatření byla přijata a které důvody vedly k jejich přijetí.

(3) V případě uvedeném v odstavci 1 může Státní veterinární správa požádat Komisi o vyslání jednoho nebo více zástupců, aby se přesvědčili na místě, jaká opatření byla přijata, a aby k nim vydali své stanovisko.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 13

(1) Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona

• a) sdělí Komisi a členským státům podmínky a postupy, které uplatňuje při obchodování se živočišnými produkty uvedenými v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce a obchodování s nimiž podléhá veterinárním kontrolám podle této vyhlášky,

• b) předkládá Komisi požadované informace o veterinárních kontrolách prováděných podle této vyhlášky,

• c) sdělí Komisi a příslušným úřadům členských států na základě jejich odůvodněné žádosti o poskytnutí spolupráce a pomoci, zda jsou dodržovány právní předpisy v oblasti její působnosti, zda a jaká byla přijata opatření k zajištění dodržování povinností a požadavků stanovených těmito právními předpisy, a to v rozsahu a způsobem stanoveným předpisem Evropských společenství^3a).

(2) Informace podle odstavce 1 písm. b) se podávají

• a) za každý kalendářní rok, a to vždy nejpozději 1. května roku následujícího po roce, v němž byly kontroly provedeny,

• b) podle jednotlivých sektorů činnosti uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce,

• c) v elektronické podobě v souladu se vzorem uvedeným v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 14

(1) Mají-li být živočišné produkty provázeny osvědčením zdravotní nezávadnosti uvedeným v § 4 odst. 1 písm. c), vystavuje je úřední veterinární lékař na základě prohlídky (vyšetření) živočišných produktů na formuláři vydaném Státní veterinární správou v souladu se vzorem osvědčení zdravotní nezávadnosti pro živočišné produkty příslušného druhu, stanoveným předpisy Evropských společenství. Toto osvědčení musí být vyhotoveno nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu odeslání (původu) a nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu určení, a to na jediném listu; není-li to však možné a je-li osvědčení vyhotoveno na více listech, musí být tyto listy vhodně spojeny a označeny tak, aby tvořily nedělitelný celek. Osvědčení zdravotní nezávadnosti musí být určeno pro jednoho příjemce.

(2) Osvědčení zdravotní nezávadnosti se opatřuje razítkem a podpisem úředního veterinárního lékaře v barvě odlišné od barvy ostatního textu, jakož i jednacím číslem.

(3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy,^4) anebo krajská veterinární správa zejména se zřetelem na druh živočišných produktů, způsob a dobu jejich přepravy něco jiného, činí doba platnosti osvědčení zdravotní nezávadnosti 10 dnů ode dne jeho vystavení. Určí-li krajská veterinární správa v souladu s § 49 odst. 1 písm. l) zákona jinou dobu platnosti osvědčení zdravotní nezávadnosti, musí ji v tomto osvědčení vyznačit.

(4) O vydání osvědčení zdravotní nezávadnosti uvedeného v § 4 odst. 1 písm. c) je třeba požádat ve lhůtě nejméně

• a) 14 dnů přede dnem předpokládaného odeslání živočišných produktů, jde-li o produkty, k jejichž posouzení je třeba provést laboratorní vyšetření,

• b) 2 pracovních dnů přede dnem jejich předpokládaného odeslání v ostatních případech.

§ 15

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Ministr:

Ing. Palas v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 373/2003 Sb.

OBLASTI ČINNOSTI

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 373/2003 Sb.

NÁZEV OBLASTI:

(Směrnice Rady /..../)

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 373/2003 Sb.

ČÁST A

ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY, KTERÉ SE VZTAHUJÍ NA ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY PODLÉHAJÍCÍ PŘI OBCHODOVÁNÍ VETERINÁRNÍM KONTROLÁM PODLE TÉTO VYHLÁŠKY

• 1. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 201/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 202/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 203/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na mléko a mléčné výrobky, ve znění pozdějších předpisů, ve kterých je transponována směrnice Rady 2002/99/ES ze dne 16. prosince 2002, kterou se stanoví veterinární předpisy pro produkci, zpracování, distribuci a dovoz produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě.

• 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu, v platném znění.

• 1. Vyhláška č. 379/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování s živočišnými produkty, na které se nevztahují zvláštní právní předpisy, a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve které je transponována směrnice Rady 92/118/EHS ze dne 17. prosince 1992 o veterinárních a hygienických předpisech pro obchod s produkty živočišného původu ve Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní předpisy Společenství uvedené v kapitole I přílohy A směrnice 89/662/EHS, a pokud jde o patogenní původce, směrnice 90/425/EHS.

• 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, v platném znění.

ČÁST B

ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY, NA KTERÉ SE NEVZTAHUJÍ ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY UVEDENÉ V ČÁSTI A, ALE OBCHODOVÁNÍ S NIMI PODLÉHÁ VETERINÁRNÍM KONTROLÁM PODLE TÉTO VYHLÁŠKY

Jiné živočišné produkty, na které se nevztahují zvláštní právní předpisy uvedené v části A této přílohy, ani příloha č. 3 k vyhlášce č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty, a které byly určeny v souladu s postupem stanoveným Evropskou komisí.

^1) Směrnice Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu. Směrnice Rady 92/67/EHS ze dne 14. července 1992, kterou se mění směrnice 89/662/EHS o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu. Směrnice Rady 96/93/ES ze dne 17. prosince 1996 o osvědčeních pro zvířata a živočišné produkty. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/41/ES ze dne 21. dubna 2004, kterou se zrušují některé směrnice týkající se hygieny potravin a hygienických podmínek produkce určitých produktů živočišného původu určených pro lidskou spotřebu a jejich uvádění na trh, a kterou se zrušují směrnice Rady 89/662/EHS a 92/118/EHS a rozhodnutí Rady 95/408/ES.

^2) Vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů ze třetích zemí.

^3) Vyhláška č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.

^3a) Směrnice Rady 89/608/EHS ze dne 21. listopadu 1989 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění správného uplatňování veterinárních a zootechnických právních předpisů.

^4) Vyhláška č. 202/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky. Vyhláška č. 201/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře. Vyhláška č. 203/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na mléko a mléčné výrobky. Vyhláška č. 200/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na vaječné výrobky. Vyhláška č. 379/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování s živočišnými produkty, na které se nevztahují zvláštní právní předpisy, a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí.