Vyhláška, kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby

(1) Každá parcela se hodnotí jednotlivě. Hodnocení provádí pracovník Ústavu, podle úředního popisu odrůdy.

(2) Jednotlivé vlastnosti zkušebních vzorků se hodnotí porovnáváním s vlastnostmi standardního vzorku, přičemž se bere v úvahu povolená odchylka odrůdové čistoty uvedená v Tab. 4. Vzorek nevyhovuje, pokud počet odchylných typů rostlin je stejný nebo větší než hraniční hodnoty tyto hodnoty jsou uvedené v Tab. 4

| Tab. 4 | | | | | Vzorek (rostliny, klasy) | Standard odrůdové čistoty) | | | | 99,9 % | 99,7 % | 99,0 % | | | Počet odchylných rostlin | | | | | --- | --- | --- | --- | | 200 | -*) | - | 6 | | 300 | - | - | 7 | | 400 | - | 4 | 8 | | 1 000 | 4 | 7 | 16 | | 1 400 | 5 | 9 | 21 | | 2 000 | 6 | 11 | 29 | | 4 000 | 9 | 19 | 52 |

*) čistota 99,9 % znamená 1 odchylnou rostlinu z 1 000 přehlížených, hodnoty jsou stanoveny při 5 % úrovni statistické pravděpodobnosti,

**) hodnoty statisticky neprůkazné.

(3) V průběhu vegetace se provádějí opakovaná pozorování vždy v optimální růstové fázi rostlin pro sledovaný znak. Odchylné rostliny se hodnotí detailně a jsou viditelně označeny pro další pozorování.

(4) Výsledky jednotlivých pozorování se zapisují do polního zápisníku. Údaje z polního zápisníku se převedou do elektronické databáze Ústavu k dalšímu zpracování. Všechna data se archivují.

(5) Dodavatelé jsou informováni o výsledcích vegetačních zkoušek výpisem z databáze Ústavu.

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 206/2004 Sb.

Část I

Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků, zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky

Zemědělské druhy a zeleniny

Tabulka 1

| Druh - latinsky | Druh - česky | Maximální hmotnost partie kg | Minimální hmotnost laboratorního vzorku) g | Minimální hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty g | Minimální hmotnost zkušebního vzorku ) g | Minimální hmotnost vzorku na vegetační zkoušku g/ks | | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | Agropyron cristatum | Pýr hřebenitý | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 200 | | Agrostis canina | Psineček psí | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2.5) | 150 | | Agrostis capillaris | Psineček tenký | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 | | Agrostis gigantea | Psineček veliký | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 | | Agrostis stolonifera | Psineček výběžkatý | 10 000 | 50 (25) | 0,25 | 5 (2,5) | 150 | | Allium cepa | Cibule | 10 000 | 25 (80) | 8 | 80 | 70 | | Allium fistulosum | Cibule zimní (sečka) | 10 000 | 15 (50) | 5 | 50 | 70 | | Allium porrum | Pór | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 80 | | Allium sativum | Česnek | 10 000 | 20 (80) | 8 | 80 | 70 | | Allium schoenoprasum | Pažitka pravá | 10 000 | 15 (30) | 3 | 30 | 20 | | Alopecurus pratensis | Psárka luční | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 150 | | Anethum graveolens | Kopr vonný | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 40 | | Anthoxanthum odoratum | Tomka vonná | 10 000 | 25 | 2 | 20 | 150 | | Anthriscus cerefolium | Kerblík | 10 000 | 20 (60) | 6 | 60 | 20 | | Anthyllis vulneraria | Uročník bolhoj | 10 000 | 60 | 6 | 60 | 300/150 | | Apium graveolens | Celer | 10 000 | 5 (25) | 1 | 10 | 5 | | Arrhenatherum elatius | Ovsík vyvýšený | 10 000 | 200 (80) | 8 | 80 | 75 | | Asparagus officinalis | Chřest | 20 000 | 100 (1000) | 100 | 1000 | 100 | | Avena sativa | Oves | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Beta vulgaris | Řepa krmná, cukrovka | 20 000 | 500 | 50 | 500 | 200 | | Beta vulgaris var. vulgaris | Mangold | 10 000 (20 000) | 100 (500) | 50 | 500 | 300 | | Beta vulgaris var. conditiva | Řepa salátová | 10 000 (20 000) | 100 (500) | 50 | 500 | 300 | | Brassica juncea | Hořčice sareptská | 10 000 | 100 (40) | 4 | 40 | 250 | | Brassica napus | Řepka | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 250 | | Brassica napus var. napobrassica | Turín | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 10 | | Brassica nigra | Hořčice černá | 10 000 | 100 (40) | 4 | 40 | 250 | | Brassica oleracea | Kapusta krmná | 10 000 | 200 (100) | 10 | 100 | 250 | | Brassica oleracea | Brokolice, kedluben, kadeřávek, kapusta, květák, zelí | 10 000 | 25 (100) | 10 | 100 | 20 | | Brassica chinensis | Zelí čínské | 10 000 | 70 | 7 | 70 | 20 | | Brassica rapa | Řepice (řepák) | 10 000 | 200 (70) | 7 | 70 | 250 | | Brassica rapa | Vodnice, zelí pekingské | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 50 | | Bromus catharticus | Sveřep samužníkovitý | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 200 | | Bromus inermis | Sveřep bezbranný | 10 000 | 90 | 9 | 90 | 75 | | Bromus sitchensis | Sveřep sitecký | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 150 | | Camelina sativa | Lnička setá | 10 000 | 40 | 4 | 40 | 100 | | Cannabis sativa | Konopí seté | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 | | Capsicum annuum | Paprika | 10 000 | 40 (150) | 15 | 150 | 10 | | Carthamus tinctorius | Světlice barvířská (saflor) | 25 000 | 900 | 90 | 900 | 100 | | Carum carvi | Kmín | 10 000 | 200 (80) | 8 | 80 | 200 | | Cichorium endivia | Endivie štěrbák | 10 000 | 15 (40) | 4 | 40 | 10 | | Cichorium intybus | Čekanka (s výjimkou průmyslové) | 10 000 | 15 (50) | 5 | 50 | 25 | | Cichorium intybus | Čekanka průmyslová | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 100 | | Citrullus lanatus | Meloun vodní | 20 000 | 250 (1000) | 250 | 1000 | 100 ks | | Coriandrum sativum | Koriandr setý | 10 000 | 400 | 40 | 400 | 40 | | Coronilla varia | Čičorka pestrá | 10 000 | 100 | 10 | 100 | 100 | | Cucumis melo | Meloun cukrový | 10 000 | 100 (150) | 70 | - | 100 ks | | Cucumis sativus | Okurka | 10 000 | 25 (150) | 70 | - | 400 ks | | Cucurbita maxima | Tykev velkoplodá | 20 000 | 250 (1000) | 700 | 1000 | 100 ks | | Cucurbita pepo | Tykev obecná, cuketa | 20 000 | 150 (1000) | 700 | 1000 | 100 ks | | Cynara cardunculus | Karda | 10 000 | 50 (900) | 90 | 900 | 50 | | Cynara scolymus | Artyčok zeleninový | 10 000 | 900 | 90 | 900 | 50 | | Cynodon dactylon | Troskut prstnatý | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 (10) | - | | Cynosurus cristatus | Pohánka hřebenitá | 10 000 | 25 | 2 | 20 | 150 | | Dactylis glomerata | Srha říznačka | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 | | Dactylis polygama | Srha hajní | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 | | Daucus carota | Mrkev | 10 000 | 10 (30) | 3 | 30 | 80 | | Deschampsia cespitosa | Metlice trsnatá | 10 000 | 25 | 1 | 10 | 150 | | Elytrigia intermedia | Pýr prostřední | 10 000 | 150 | 15 | 150 | 150 | | Fagopyrum esculentum | Pohanka obecná | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 | | Festuca arundinacea | Kostřava rákosovitá | 10 000 | 100 (50) | 5 | 50 | 200 | | Festuca ovina | Kostřava ovčí | 10 000 | 100 (25) | 2,5 | 30 (25) | 200 | | Festuca pratensis | Kostřava luční | 10 000 | 100 (50) | 5 | 50 | 200 | | Festuca rubra | Kostřava červená | 10 000 | 100 (30) | 3 | 30 | 200 | | X Festulolium | Festulolium | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 200 | | Foeniculum vulgare | Fenykl | 10 000 | 25 (180) | 18 | 180 | 70 | | Glycine max | Sója | 25 000 | 1000 | 500 | 1000 | 1000 | | Hedysarum coronarium | Kopyšník | plod 10 000 sem. 10 000 | 1000 (300) 400 (120) | 30 12 | 300 120 | | | Helianthus annuus | Slunečnice | 25 000 | 1000 | 200 | 1000 | 250 | | Holcus lanatus | Medyněk vlnatý | 10 000 | 25 | 1 | 10 | 75 | | Hordeum vulgare | Ječmen | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Lactuca sativa | Salát hlávkový | 10 000 | 10 (30) | 3 | 30 | 15 | | Lens culinaris | Čočka jedlá | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 500 | | Lepidium sativum | Řeřicha setá | 10 000 | 60 | 6 | 60 | 10 | | Linum usitatissimum | Len | 10 000 | 300 (150) | 15 | 150 | 150 | | Lolium x boucheaneum | Jílek hybridní | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200 | | Lolium multiflorum | Jílek mnohokvětý italský | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200 | | Lolium perenne | Jílek vytrvalý | 10 000 | 200 (60) | 6 | 60 | 350/200 | | Lotus corniculatus | Štírovník růžkatý | 10 000 | 200 (30) | 3 | 30 | 300/150 | | Lotus ornithopodioides | Štírovnik jednoletý | 10 000 | 30 | 3 | 30 | 300/150 | | Lupinus albus | Lupina bílá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 | | Lupinus angustifolius | Lupina úzkolistá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 | | Lupinus luteus | Lupina žlutá | 25 000 | 1000 | 450 | 1000 | 1000 | | Lycopersicon esculentum | Rajče | 10 000 | 20 | 7 | - | 5 | | Malva verticillata | Sléz přeslenitý | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 5 | | Medicago lupulina | Tolice dětelová | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150 | | Medicago x varia | Vojtěška proměnlivá | 10 000 | 300 (80) | 10 | 50 (100) | 300/150 | | Medicago sativa | Vojtěška setá | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150 | | Melilotus alba | Komonice bílá | 10 000 | 50 | 5 | 50 | 300/150 | | Onobrychis viciifolia (plod) | Vičenec | 10 000 | 600 | 60 | 600 | 300/150 | | Onobrychis viciifolia (semeno) | Vičenec | 10 000 | 400 | 40 | 400 | 300/150 | | Origanum majorána | Majoránka zahradní | 10 000 | 25 | 0,5 | 5 | 0,5 | | Panicům miliaceum | Proso seté | 10 000 | 150 | 15 | 150 | 500 | | Papaver somniferum | Mák | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 100 | | Pastinaca sativa | Pastinák setý | 10 000 | 100 | 10 | 100 | 10 | | Petroselinum crispum | Petržel | 10 000 | 10 (40) | 4 | 40 | 60 | | Phacelia tanacetifolia | Svazenka | 10 000 | 300 (50) | 5 | 40 (50) | 100 | | Phalaris arundinacea | Lesknice rákosovitá | 10 000 | 30 | 3 | 30 | 200 | | Phalaris aquatica | Lesknice vodní | 10 000 | 100 (40) | 4 | 50 (40) | 200 | | Phalaris canariensis | Lesknice kanárská | 10 000 | 400 (200) | 20 | 200 | 200 | | Phalaris minor | Lesknice menší | 10 000 | 200 | 20 | 200 | 200 | | Phaseolus coccineus | Fazol šarlatový | 20 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 500 | | Phaseolus vulgaris | Fazol obecný | 25 000 | 700 (1000) | 700 | 1000 | 500 | | Phleum bertolonii | Bojínek cibulkatý | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 75 | | Phleum pratense | Bojínek luční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 75 | | Pimpinella anisum | Anýz vonný | 10 000 | 70 | 7 | 70 | 50 | | Pisum sativum | Hrách setý, peluška | 25 000 | 1000 | 900 | 1000 | 1000 | | Pisum sativum | Hrách zahradní | 25 000 | 500 (1000) | 900 | 1000 | 1000 | | Poa annua | Lipnice roční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 10 | 150 | | Poa compressa | Lipnice smáčknutá | 10 000 | 25 | 0,5 | 5 | 150 | | Poa nemoralis | Lipnice hajní | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 150 | | Poa palustris | Lipnice bahenní | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 150 | | Poa pratensis | Lipnice luční | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 | 150 | | Poa trivialis | Lipnice obecná | 10 000 | 50 (25) | 1 | 5 | 150 | | Raphanus sativus | Ředkev | 10 000 | 300 | 30 | 300 | 250 | | Raphanus sativus | Ředkvička, ředkev (zeleniny) | 10 000 | 50 (300) | 30 | 300 | 50 | | Rheum rhaponticum (Rheum rhabarbarum) | Reveň (rebarbora) | 10 000 | 135 (450) | 45 | 450 | - | | Scorzonera hispanica | Černý kořen | 10 000 | 30 (300) | 30 | 300 | 30 | | Secale cereale | Zito | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Setaria italica | Bér vlašský (čumíza, mohár) | 10 000 | 90 | 9 | 90 | 150 | | Sinapis alba | Hořčice bílá | 10 000 | 400 (200) | 20 | 200 | 250 | | Solanum melongena | Lilek vejcoplodý | 10 000 | 20 (150) | 15 | 150 | 10 | | Sorghum bicolor | Čirok (obecný) | 10 000 | 1000 (900) | 90 | 900 | 200 | | Sorghum bicolor x S. sudanense | Čirok obecný x Čirok súdánská tráva | 10 000 | 1000 (500) | 30 | 900 (300) | 200 | | Sorghum sudanense | Čirok súdánská tráva | 10 000 | 1000 (250) | 25 | 900 (250) | 200 | | Spinacia oleracea | Špenát setý | 10 000 | 75 (250) | 25 | 250 | 150 | | Tetragonia tetragonoides | Čtyřboč (špenát novozélandský) | 20 000 | 1000 | 200 | 1000 | 150 | | Trifolium alexandrinum | Jetel alexandrijský | 10 000 | 400 (60) | 6 | 60 | 300/150 | | Trifolium hybridům | Jetel švédský | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150 | | Trifolium incarnatum | Jetel nachový | 10 000 | 500 (80) | 8 | 80 | 300/150 | | Trifolium pratense | Jetel luční | 10 000 | 300 (50) | 5 | 50 | 300/150 | | Trifolium repens | Jetel plazivý | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150 | | Trifolium resupinatum | Jetel perský | 10 000 | 200 (25) | 2 | 20 | 300/150 | | Trigonella foenum-graecum | Pískavice řecké seno | 10 000 | 500 (450) | 45 | 450 | 300/150* | | Trisetum flavescens | Trojštět žlutavý | 10 000 | 50 (25) | 0,5 | 5 | 50 | | Triticosecale | Triíikale | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Triticum aestivum | Pšenice setá | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Triticum durum | Pšenice tvrdá | 30 000 | 1000 | 120 | 1000 | 1000 | | Triticum spelta | Pšenice špalda | 30 000 | 1000 | 270 | 1000 | 1000 | | Valerianella locusta | Kozlíček polníček | 10 000 | 20 (70) | 7 | 70 | 25 | | Viciafaba | Bob polní | 25 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 2000 | | Viciafaba | Bob zahradní | 25 000 | 1000 | 1000 | 1000 | 2000 | | Vicia panonica | Vikev panonská | 20 000 | 1000 | 120 | 1000 | 500 | | Vicia sativa | Vikev setá | 25 000 | 1000 | 140 | 1000 | 500 | | Vicia villosa | Vikev huňatá | 20 000 | 1000 | 100 | 1000 | 500 | | Zea mays | Kukuřice, k.pukancová, k. cukrová | 40 000 | 1000 | 900 | 1000 | 1000 | | Zea mays | Kukuřice – inbrední linie | 40 000 | 250 | 250 | 250 | 250 |

*) hmotnost vzorku pro vstupní / výstupní vegetační zkoušku

**) v závorkách jsou uvedeny hmotnosti podle pravidel ISTA, jsou-li odlišné od hmotností ES.

Maximální hmotnost partie, minimální hmotnost laboratorních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky sadby

Tabulka 2

| Druh latinsky | Druh sadby | Maximální hmotnost partie | Minimální hmotnost laboratorního vzorku | Minimální hmotnost vzorku na vegetační zkoušku | | kg | kg | kusy | | | | --- | --- | --- | --- | --- | | Solanum tuberosum | Sadba brambor - mechanický rozbor | 40 000 | 25 | - | | Alium cepa | Sazečka cibule | 5 000 | 1 | 80 cibulí | | Alium ascalonicum | Šalotka | 5 000 | 1 | 80 cibulí | | Alium sativum | Česnek | 2 500 | 100 cibulí | 120 cibulí |

Část II

Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva

(1) Příprava zkušebních vzorků

Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle části I tabulky 1.

Součástí zkušebního vzorku je zkušební vzorek pro rozbor čistoty, který je určen pro vyjádření čistoty osiva v hmotnostních procentech. Hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty je uvedena v části I tabulky 1 a je stanovena tak, aby vzorek obsahoval přibližně 2 500 semen zkoušeného druhu.

Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví části I tabulky 1.

(2) Zkoušení čistoty

Cílem rozboru čistoty je stanovit

• a) hmotnostní složení zkušebního vzorku, na základě kterého lze odvodit složení partie osiva,

• b) podíl a druh neškodných nečistot,

• c) totožnost semen jiných rostlinných druhů.

Při rozboru čistoty se zkušební vzorek pro rozbor čistoty rozdělí na tři části, a to na podíl čistých semen, neškodných nečistot a na semena jiných rostlinných druhů (plevelů a jiných kultur, které nenáleží ke zkoušenému botanickému druhu).

(3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a choroboplodných útvarů

Početní stanovení se provádí v souladu s požadavky pro daný botanický druh nebo na základě žádosti dodavatele vzorku.

(4) Zkoušení klíčivosti

Klíčivostí ve smyslu laboratorního zkoušení osiva se rozumí schopnost semen vyklíčit a poskytnout v optimálních podmínkách (vlhkost, teplota, světlo) a ve stanovené lhůtě normálně vyvinuté klíčence, u nichž se předpokládá, že v příznivých půdně klimatických podmínkách vyrostou ve vitální rostliny.

V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií na

• a) semena, která se ve stanovené lhůtě vyvinula v normální klíčence, kteří jsou předpokladem trvalého a uspokojivého vývoje rostliny,

• b) semena, která vyklíčila v abnormální (vadné) klíčence. Tito klíčenci nejsou schopni se v optimálních půdně klimatických podmínkách vyvinout ve vitální rostliny,

• c) jednotky osiva s více klíčky, které jsou schopné vytvořit více než jednu klíční rostlinu,

• d) svěží nevyklíčená semena. To jsou taková, která ani do konce zkušební lhůty nevyklíčila, ačkoli byla testována za optimálních podmínek.

(5) Biochemická zkouška životaschopnosti

Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva, zejména u druhů s dlouhou dobou klíčení nebo u dormantních semen.

Vyskytují-li se ve vzorku po ukončení zkoušky klíčivosti svěží nevyklíčená, případně tvrdá semena, zjistí se jejich životaschopnost biochemickou zkouškou. Životaschopná (zbarvená) semena se pak započítají do klíčivých.

O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených) tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya.

(6) Zkoušení vitality osiva

Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce klíčivosti.

• a) Vitalita osiva popisuje charakteristické znaky partie osiva, a to:

• 1. míru a vyrovnanost klíčení osiva,

• 1. schopnost semen vzcházet za nepříznivých podmínek prostředí,

• 1. schopnost uchování klíčivosti po dlouhodobém skladování osiva.

• b) Vitalita osiva se zjišťuje zkouškami

• 1. přímými, založenými na vytvoření stresových podmínek, ke kterým se řadí test urychleného stárnutí,

• 1. nepřímými, založenými na měření některých charakteristických znaků osiva. Jedná se například o zkoušku konduktivity u hrachu.

(7) Zkoušení zdravotního stavu

Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na potlačení nebo zničení škodlivých organismů.

Výskyt chorob se zjišťuje těmito metodami:

• a) metodou na agarových plotnách,

• b) metodou na filtračním papíře,

• c) odstřeďovací metodou a

• d) přímou identifikací.

(8) Zjišťování živočišných škůdců

Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí. Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou

• a) mikroskopickou,

• b) vyplavovací,

• c) prosévací,

• d) makroskopickou,

• e) inkubace semen při vyšší teplotě a vlhkosti.

(9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy

Za správnost označení druhu a odrůdy odpovídá dodavatel vzorku. V laboratoři se správnost označení druhu a odrůdy kontroluje ve všech případech, kdy je to možné zjistit makroskopicky podle vzhledu semen.

Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku. Výjimku tvoří vzorky, u kterých je taková zkouška stanovena. Jedná se o

• a) mikroskopické metody, kdy se mikroskopem stanovují specifické zvláštnosti týkající se morfologie semen, vnitřní anatomické stavby pletiv nebo buněčných struktur. Semena se vyšetřují buď stereolupou do 100 násobného zvětšení nebo mikroskopem do 1000 násobného zvětšení,

• b) fluorescenční metody, kdy působením krátkovlnných ultrafialových paprsků vydávají některé části semen a klíčních rostlinek, kořenové výměšky a výluhy semen viditelné (fluorescenční) světlo různé barvy a intenzity, na základě kterého lze různé druhy od sebe odlišit,

• c) chemické metody, které jsou založeny na barevné reakci semen nebo klíčních rostlin se specifickými chemickými látkami,

• d) fyzikálně chemické metody, kterými jsou odrůdy určovány na základě chemické izolace biologicky aktivních látek (proteinů, izoenzymů, nukleových kyselin) ze semen nebo klíčních rostlin. Tyto látky jsou pak separovány za konkrétních fyzikálních podmínek,

• e) cytologické metody, které se uplatňují u druhů s výskytem polyploidních odrůd a slouží k rozlišení diploidních semen od polyploidních na základě stanovení počtu chromozómů. Principem těchto metod je fixace meristematického pletiva v optimálním stadiu buněčného dělení, barvení chromozomů a jejich počítání pod mikroskopem,

• f) vegetační metody, kdy pravost a čistotu některých druhů, odrůd a forem lze stanovit hodnocením fenotypových znaků klíčních rostlin, mladých rostlin, popřípadě rostlin plně vyvinutých. Rostliny se pěstují v optimálním tepelném a světelném režimu, který je zpravidla v souladu s podmínkami pro zkoušku klíčivosti.

(10) Zkoušení vlhkosti

Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního množství vody.

Vlhkostí osiva se rozumí procenticky vyjádřený podíl fyzikálně vázané vody v osivu.

(11) Stanovení hmotnosti tisíce semen

Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost tisíce semen.

Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen.

(12) Obalované osivo

Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u osiva neobalovaného.

• a) Obalovaným osivem se rozumí

• 1. peletované osivo, kterým jsou víceméně kulovité jednotky vytvořené za účelem přesného výsevu, obsahující obvykle jediné semeno, jehož tvar a velikost nejsou okamžitě patrné. Peleta může kromě peletovací hmoty obsahovat i pesticidy, barviva, popřípadě další aditiva,

• 1. inkrustované osivo, kterým jsou jednotky, které víceméně zachovávají tvar semen, avšak velikost a hmotnost je odlišná. Inkrustovací hmota může obsahovat pesticidy, barviva nebo jiná aditiva,

• 1. granulované osivo, kterým jsou jednotky převážně válcovitého tvaru, obsahující zpravidla více než jedno semeno. Kromě granulovací hmoty mohou granule obsahovat také pesticidy, barviva nebo další aditiva,

• 1. osivové pásy, kterými jsou úzké pásky papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na němž jsou semena rozmístěna náhodně po skupinách nebo v jedné řadě,

• 1. osivové rohože, kterými jsou široké archy papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na kterých jsou semena uspořádána v řadách, ve skupinách nebo náhodně po celém povrchu archu,

• 1. mořené osivo, kterým je osivo ošetřené pouze pesticidy, barvivy nebo jinými aditivy. Tyto látky nezpůsobí oproti původnímu osivu významné změny ve velikosti, tvaru nebo hmotnosti, proto se takové osivo zkouší podle stejných metod jako osivo neošetřené.

• b) Příprava zkušebního vzorku

K přípravě vzorku nesmí být použito centrifugální dělidlo a výška pádu pelet nesmí přesáhnout 250 mm. V případě osivových pásů a rohoží se náhodně odebere takový počet, aby bylo k dispozici dostatečné množství semen pro zkoušku klíčivosti.

• c) Zkouška čistoty

Analýza čistoty peletovaného osiva, osivových pásů a rohoží se provádí na žádost dodavatele vzorku. Velikost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty stanoví Tabulka 1.

• 1. Zkouška čistoty peletovaných semen

zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na:

– čisté pelety,

– depeletovaná semena,

– neškodné nečistoty.

Zastoupení každého podílu se vyjádří jako procento hmotnosti. Veškeré jiné rostlinné druhy a neškodné nečistoty je nutno identifikovat.

• 1. ověřování pravosti druhu

Provádí se za účelem zjištění, zda osivo náleží k botanickému druhu deklarovaného dodavatelem vzorku. Ze 100 pelet náhodně odebraných z podílu čistých pelet se odstraní peletizační hmota a u každého semene se identifikuje botanický druh.

• d) Zkouška klíčivosti

Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců, kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu. Zkouška se provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala z materiálu pásky popřípadě rohože.

• e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění

Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný řádkový výsev.

Ve zváženém množství čistých pelet se spočítá počet pelet. Ze zjištěných hodnot se pak vypočítá hmotnost tisíce pelet.

Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o stanovené hmotnosti. Podíl každé frakce na sítech se vyjádří v procentech.

Část III

Metody zkoušení sadby brambor

Kontrola kvality sadby brambor se provádí

• a) jako součást uznávacího řízení množitelského porostu, a to zkoušky na přítomnost virových a bakteriálních chorob,

• b) jako součást uznávacího řízení sadby, a to mechanický rozbor sadby. Zkoušku provádí pracovník Ústavu nebo osoba, se kterou je uzavřena smlouva k provádění dílčích úkonů při uznávacím řízení podle § 17 odst. 1 zákona. Při rozboru se zjišťuje

• 1. velikostní třídění,

• 1. zastoupení jednotlivých vad v procentech hmotnosti.

Část IV

Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku

(1) Posuzování vzhledu sadby

Posuzování vzhledu sadby se provádí za účelem subjektivního posouzení těchto parametrů:

• a) celkového stavu (rozpadavost cibulí, stejnorodost a vyzrálost sadby),

• b) vyrovnanosti,

• c) odrůdové pravosti a čistoty (tvar a barva cibulí),

• d) vlhkosti (omakem).

(2) Laboratorní rozbor

Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení

• a) čistoty (jen u sazečky cibule),

• b) velikostního třídění,

• c) mechanického poškození,

• d) výskytu cibulí naklíčených a porostlých,

• e) výskytu cibulí napadených chorobami a škůdci,

• f) neškodných nečistot (jen u sazečky cibule).

Rozbor sazečky cibule

Z průměrného vzorku 1 000 g se připraví dva zkušební vzorky o hmotnosti 500 g. Jejich proséváním na Steineckerově prosévadle se z jednotlivých podílů vyberou nečistoty, které se sloučí do 4 skupin

• 1. cibule naklíčené,

• 1. cibule mechanicky poškozené,

• 1. cibule napadené hnilobou.

• 1. inertní materiál.

Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých cibulí se rovněž stanoví procenticky.

Rozbor česnekové sadby

Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za mechanicky poškozené.

Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným počtem stroužků v cibuli.

(3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty

Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí, u sazečky cibule hmotnostně z celého průměrného vzorku.

Ve sporných případech rozhoduje výsledek vegetační zkoušky.

^1) Směrnice Rady 66/401/EEC ze 14. června 1966 o obchodování s osivem krmných plodin. Směrnice Rady 66/402/EEC ze 14. června 1966 o obchodování s osivem obilnin. Směrnice Rady 2002/57/EC ze 13. června 2002 o obchodování s osivem olejnin a přadných plodin. Směrnice Rady 2002/56/EC ze 13. června 2002 o obchodování se sadbou brambor. Směrnice Rady 2002/55/EC ze 13. června 2002 o obchodování s osivem zeleniny. Směrnice Rady 2002/54/EC ze 13. června 2002 o obchodování s osivem řepy.

^1) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropských společenství promítnuty.

^2) Směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh. První směrnice Komise 78/386/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 86/155/EHS ze dne 22. dubna 1986, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění některé směrnice o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Komise 92/19/EHS ze dne 23. března 1992, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 96/18/ES ze dne 19. března 1996, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Rady 69/60/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. První směrnice Komise 78/387/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Komise 81/126/EHS ze dne 16. února 1981, kterou se mění přílohy směrnic Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388/EHS. Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva. Směrnice Rady 92/33/ES ze dne 28. dubna 1992 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva.