Legalize / Česká republika / Vyhláška

Vyhláška o hygienických požadavcích na výrobky přicházejícími do přímého styku s vodou a na úpravu vody

Typ Vyhláška

Publikace 2005-10-17

Naposledy aktualizováno 2022-01-01

Stav Platný

Zdroj e-Sbírka

článků 16

Historie novel JSON API

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tato vyhláška stanoví hygienické požadavky na

a) složení a značení výrobků určených k přímému styku s pitnou nebo teplou vodou nebo surovou vodou (dále jen „voda“) a úpravu jejich povrchů,

b) složení a značení chemické látky nebo chemické směsi určené k úpravě na vodu pitnou nebo teplou (dále jen „chemické látky nebo chemické směsi“),

c) způsob ověření, že nedojde k nežádoucímu ovlivnění pitné nebo teplé vody, a náležitosti záznamu o jeho provedení,

d) vodárenské technologie k vodárenské úpravě surové vody a chemické látky nebo chemické směsi, které lze používat k úpravě vody.

(2) Tato vyhláška se nevztahuje na

a) obaly balených vod, zařízení ke stáčení balených vod, zařízení sloužící k ohřevu, chlazení nebo čepování balených vod; zařízení na akumulaci, chlazení, ohřev nebo čepování pitné vody u spotřebitele, v potravinářském průmyslu při výrobě potravin nebo v provozovnách společného stravování při přípravě pokrmů, která nejsou do vnitřního vodovodu trvale zabudována nebo na něj vůbec napojena,

b) výrobky pro zdravotně technické vybavení staveb, uvedené v příloze č. 2 tabulce 12 položce 1 zvláštního právního předpisu^1).

§ 2

Výklad pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí

a) odborným stanoviskem – soubor činností směřující k vyjádření souladu výsledku zkoušky s jednotlivými technickými požadavky podle této vyhlášky,

b) ověřením – provedení zkoušky výrobku a formulace odborného stanoviska prováděné zkušební laboratoří,

c) záznamem o ověření – dokument vydaný zkušební laboratoří ve formě protokolu o zkoušce, obsahující výsledky zkoušky a stanovení souladu či nesouladu výsledků zkoušky s jednotlivými technickými požadavky podle této vyhlášky,

d) zkouškou – soubor odborných činností spočívající ve stanovení jedné nebo více charakteristik vzorku daného výrobku,

e) zkušební metodou – specifikovaný zkušební postup podle této vyhlášky vedoucí ke stanovení hodnoty sledované charakteristiky vzorku výrobku,

f) zkušební laboratoří – autorizovaná nebo akreditovaná laboratoř provádějící jak zkoušku výrobku, tak formulující odborné stanovisko,

g) výrobkem – vyrobený předmět v konečné podobě či část vyrobeného předmětu, která přichází do styku s vodou; jedná se zejména o výrobky používané k jímání, odběru, dopravě, úpravě, rozvodu, shromažďování a měření dodávky pitné, teplé nebo surové vody,

h) nestejnorodým výrobkem – výrobek, u kterého povrch přicházející do styku s vodou je z jednoho nebo více materiálů, které se liší od materiálů tvořících zbytek výrobku a jejichž oddělené samostatné zkoušení není technicky možné,

i) zkušebním vzorkem – výrobek, sestava výrobků nebo část výrobku, odebraných ke zkoušce a vyhovující podmínkám zkoušky,

j) zkušební vodou nebo upravenou zkušební vodou – voda vyhovující technickým požadavkům podle této vyhlášky pro provedení zkoušky,

k) vyluhováním – postup pro migraci složek ze zkušebního vzorku za použití zkušební vody a specifikovaných podmínek,

l) výluhem – zkušební voda po vystavení zkušebního vzorku vyluhování,

m) migrací – přesun látky či látek ze zkušebního vzorku výrobku do zkušební vody,

n) migračním číslem – číslo udávající hmotnost složky či složek migrujících ze zkušebního vzorku o stanovené ploše do stanoveného objemu zkušební vody, za stanovenou dobu a při stanovené teplotě,

o) konverzním faktorem – faktor používaný k přepočtu migračního čísla na modifikovanou koncentraci zohledňující podmínky použití výrobku ve stavbě,

p) TOC – celkový obsah organického uhlíku,

q) CHSKMn – chemická spotřeba kyslíku manganistanem,

r) krátkodobým stykem s vodou – stav, kdy za obvyklých podmínek dochází během 24 hodin nejméně jedenkrát k obměně celého objemu vody uvnitř výrobku nebo výrobek není ve styku s vodou po celých 24 hodin; jako výrobky pro krátkodobý styk lze hodnotit vodovodní armatury, montážní materiál, těsnicí kroužky a vodoměry. Za výrobky pro krátkodobý styk s vodou se nepovažují vnitřní vystýlky potrubních rozvodů ani potrubí vnitřního vodovodu, vystýlky vodojemů a jiných akumulačních nádrží a výrobky trvale ponořené,

s) surovou vodou – voda odebraná z povrchových vodních zdrojů nebo podzemních vodních zdrojů pro účely úpravy na vodu pitnou a voda v průběhu úpravy,

t) chemickou látkou a chemickou směsí – chemické látky nebo chemické směsi podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího klasifikaci, označování a balení látek a směsí^4) v konečné podobě určené k použití pro úpravu na vodu pitnou nebo teplou,

u) tvarovkou – součást potrubí vyjma trubek, umožňující odbočení, změnu směru nebo průměru; patří sem též přírubové kusy s hrdlem a hladkým koncem a hrdlové přesuvky,

v) armaturou – součást umožňující uzavření nebo regulaci průtoku a tlaku vody, například uzavírací armatura, regulační armatura, redukční ventil, zavzdušňovací a odvzdušňovací ventil, zpětná klapka a hydrant,

w) plasty – organické makromolekulární sloučeniny získané polymerací, polykondenzací, polyadicí nebo jiným obdobným postupem z molekul o nižší molekulové hmotnosti, nebo chemickou přeměnou přírodních makromolekul; k těmto makromolekulárním sloučeninám mohou být přidány další látky,

x) správnou výrobní praxí – dodržení souboru hygienických, technických a technologických postupů, nezbytných k zajištění zdravotní nezávadnosti, bezpečnosti a funkčnosti výrobků se zřetelem na jejich druh, vlastnosti a určení.

§ 3

Obecné hygienické požadavky na výrobky přicházející do přímého styku s vodou

(1) Výrobky přicházející do přímého styku s vodou musí být vyrobeny v souladu se správnou výrobní praxí tak, aby za obvyklých a předvídatelných podmínek používání nedocházelo k přenosu jejich složek do vody v množství, které by mohlo být nebezpečné pro lidské zdraví, nebo způsobit nežádoucí změny ve složení vody, popřípadě ovlivnit její senzorické vlastnosti; nesmějí obsahovat patogenní mikroorganismy, být zdrojem mikrobiálního nebo jiného znečištění vody a obsahovat radioaktivní látky nad limity stanovené zvláštním právním předpisem^2).

(2) Výluhovou zkouškou provedenou za podmínek a podle postupů stanovených v příloze č. 1 může zjištěný podíl na znečištění vody způsobený výrobkem přicházejícím do přímého styku s vodou, který je určen k trvalému styku s pitnou vodou, dosáhnout nejvýše 10 % hygienického limitu sledovaného ukazatele pitné vody, stanoveného zvláštním právním předpisem^3), s výjimkou ukazatelů TOC, CHSKMn a rtuť, kde podíl může dosáhnout u TOC nejvýše 20 % a u CHSKMn a rtuti nejvýše 30 % hygienického limitu, a ukazatele hliník u výrobků na bázi cementu, kde podíl může dosáhnout hygienického limitu. Podílem se rozumí příspěvek výrobku na znečištění vody ve třetím výluhu vyjádřený jako koncentrace migrované složky K72 nebo příspěvek výrobku na znečištění vody ve třetím výluhu modifikovaný konverzním faktorem podle přílohy č. 1 bodu 11 vyjádřený jako modifikovaná koncentrace C3. U ukazatelů barva, pach a chuť musí být splněn hygienický limit stanovený zvláštním právním předpisem^3).

(3) Výluhovou zkouškou provedenou za podmínek a podle postupů stanovených v příloze č. 1 zjištěný podíl na znečištění vody způsobený

a) výrobkem přicházejícím do přímého styku s vodou, určeným ke krátkodobému styku s pitnou vodou,

b) výrobkem přicházejícím do přímého styku s vodou, jehož plocha ve styku s pitnou vodou nepřesahuje 100 cm^2 nebo poměr jeho plochy ku ploše všech ostatních výrobků (materiálů) ve vodojemu nebo v rozvodné vodovodní síti je menší než 1 : 1000, resp. je menší než 1 : 100 u vnitřního vodovodu, nebo

c) výrobkem přicházejícím do přímého styku s vodou, určeným pro přímý styk s teplou nebo surovou vodou,

může dosáhnout nejvýše hygienického limitu sledovaného ukazatele pitné vody, stanoveného zvláštním právním předpisem^3). Podílem se rozumí příspěvek výrobku na znečištění vody ve třetím výluhu vyjádřený jako koncentrace migrované složky K72 nebo příspěvek výrobku na znečištění vody ve třetím výluhu modifikovaný konverzním faktorem podle přílohy č. 1 bodu 11 vyjádřený jako modifikovaná koncentrace C3. U ukazatelů barva, pach a chuť musí být splněn hygienický limit stanovený zvláštním právním předpisem^3).

(4) Ve výluhu se zjišťuje přítomnost a koncentrace složek, které jsou charakteristické jako přirozená součást nebo možná nečistota pro zkoušený výrobek a jsou rizikové z hlediska ochrany zdraví obyvatelstva. Minimální rozsah sledovaných složek pro jednotlivé okruhy výrobků je uveden v příloze č. 1 bodě 15. Přítomnost a koncentrace dalších složek se stanoví na základě přesného chemického složení výrobku, respektive výčtu všech chemických látek použitých při výrobě výrobku, předloženého žadatelem o provedení výluhové zkoušky.

(5) Zkušební laboratoř musí při ověřování výrobku zohlednit a uznat výsledky výluhových zkoušek provedených ve zkušební akreditované laboratoři jiného členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Turecka a neprovádět stanovení těch složek, u kterých je z předloženého zkušebního protokolu zřejmé, že při použití srovnatelné metody vyluhování s podmínkami výluhové zkoušky uvedené v příloze č. 1 byly splněny požadavky této vyhlášky.

(6) Pro účely této vyhlášky se pro ukazatele neuvedené ve vyhlášce, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, stanoví tyto další hygienické limity pro pitnou vodu:

a) ftaláty (DEPH)	0,008 mg/l,
b) fenoly (těkající s vodní parou)	0,05 mg/l,
c) baryum	0,7 mg/l,
d) cín (anorganický)	3,0 mg/l,
e) cín (tributylcínoxid)	0,002 mg/l,
f) zinek	3,0 mg/l,
g) sloučeniny s NH2 skupinou	0,3 mg/l,
h) primární aromatické aminy	< 0,01 mg/l (mez detekce),
i) styren	0,02 mg/l,
j) ethylbenzen	0,02 mg/l,
k) xyleny	0,2 mg/l,
l) toluen	0,2 mg/l,
m) vanad	0,05 mg/l,
n) kobalt	0,01 mg/l.

§ 4

Požadavky na analytické metody a testování nestejnorodých výrobků a výrobků určených pro styk s pitnou i teplou vodou

(1) Při určování koncentrace sledovaných ukazatelů ve výluzích pro porovnání s hygienickými limity stanovenými touto vyhláškou a zvláštním právním předpisem^3) se používá jen takových metod, které splňují požadavky na metody stanovené ve zvláštním právním předpisu^3), s výjimkou meze detekce, která musí být nejvýše na úrovni 10 % hygienického limitu sledovaných ukazatelů stanoveného ve zvláštním právním předpisu^3), a které jsou dostatečně citlivé pro stanovované látky a pro způsob interpretace výsledků výluhové zkoušky vyplývající z přílohy č. 1.

(2) Nestejnorodé výrobky určené pro styk s vodou se hodnotí jako celek ve stavu určeném pro konečné užití, přičemž vyluhování musí být vystaveny pouze ty povrchy výrobku, které přicházejí do přímého styku s vodou.

(3) Je-li výrobek určen pro styk s pitnou i teplou vodou, musí být výluhová zkouška provedena ve zkušební vodě při teplotách (23 ± 2) °C a zároveň (60 ± 2) °C. Výjimkou jsou vodovodní baterie a vodoměry, které se zkouší pouze při teplotě (23 ± 2) °C.

§ 5

Označení výrobků

(1) Výrobky určené pro styk s vodou musí být při uvádění na trh označeny

a) obchodní firmou a sídlem výrobce, distributora, oprávněného zástupce nebo dovozce, jde-li o právnickou osobu, jménem, popřípadě jmény a příjmením, popřípadě dodatkem, a místem podnikání, jde-li o fyzickou osobu podnikající,

b) slovy „pro trvalý styk s pitnou vodou“, „pro krátkodobý styk s pitnou vodou“, „pro styk s teplou vodou“ nebo „pro styk se surovou vodou“ podle § 3 odst. 2 nebo 3 a

c) podmínkou nutnou s ohledem na specifickou povahu výrobku a jeho používání; podmínkou se rozumí například omezení použití výrobku na vodu o určitém složení podle § 9.

(2) Označení podle odstavce 1 musí být provedeno tak, aby uváděné údaje byly dobře viditelné a snadno čitelné, a to

a) na výrobku nebo jeho obalu,

b) na štítku připojeném k výrobku nebo k jeho obalu, nebo

c) na příbalovém letáku s uvedením jednoznačné identifikace výrobku.

(3) Na obale, visačce, v průvodní dokumentaci nebo v návodu na použití se označí údaje podle odstavce 1 písm. a) a c).

§ 7

Barvení, potiskování a dekorace

(1) K barvení, potiskování a dekoraci výrobků pro styk s vodou lze použít jen barviv a pigmentů, které budou ve výrobcích pevně zabudovány a budou vyhovovat požadavkům čistoty upraveným čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS.

(2) Výrobky pro styk s vodou mohou být potištěny jen na plochách, které nepřicházejí do styku s vodou. U výrobků tvořených několika vrstvami může být potisk v mezivrstvě, nesmí však pronikat plochami, které přijdou do styku s vodou. Avšak výrobky, které nemají žádné viditelné povrchy nepřicházející do styku s vodou, smí být potiskovány i na plochách přicházejících do styku s vodou, jestliže použité potiskovací barvy splňují požadavky § 3 odst. 2 nebo 3 a § 7 odst. 1, 3 a 4. Rozpouštědla barev musí být dokonale odvětraná.

(3) Pro barvení a potisk výrobků pro styk s vodou nelze používat barvicích prostředků na základě sloučenin antimonu, arsenu, šestimocného chromu, kadmia, olova, rtuti a selenu.

(4) Pro barvení a potisk výrobků pro styk s vodou se nesmí použít azobarviva, jejichž rozkladem vznikají tyto aromatické aminy: 4-amino-bifenyl, benzidin, 4-chlor-o-toluidin, 2-naftylamin, o-aminoazotoluen, 2-amino-4-nitro-toluol, p-chlor-anilin, 2,4-diamino-anisol, 4,4'-diamino-difenylmetan, 3,3'-dichlor-benzidin, 3,3'-dimetoxy-benzidin, 3,3'-dimetyl-benzidin, 3,3'dimetyl-4,4'-diaminodifenylmetan, p-keresidin, 4,4'-metylen-bis(2-chloranilin), 4,4'oxy-dianilin, 4,4'-thio-dianilin, o-toluidin, 2,4-toluylendiamin, 2,4,5-trimetyl-anilin, 4-aminoazobenzen nebo o-anisidin.

(5) Saze používané jako přísada do výrobků pro styk s vodou musí odpovídat požadavkům čistoty upraveným zvláštním právním předpisem^5).

§ 8

Povrchová úprava výrobků

(1) Povrchová úprava výrobků, zejména nátěrem, pocínováním nebo povlakem z plastů, musí být souvislá, stejnoměrně provedená, s minimálním množstvím mikroskopických pórů a dobře lpící na výrobku a musí po dobu životnosti zařízení bezpečně chránit plochu, která je v kontaktu s pitnou vodou. Po dobu používání výrobku pro styk s vodou se při předepsaných podmínkách používání povrchová úprava nesmí odlupovat a mít zjevné rýhy, trhliny, puchýřky nebo jiná porušení.

(2) K úpravě povrchů výrobků přicházejících do přímého styku s vodou lze podle této vyhlášky použít pouze

a) metalizaci kovem nebo slitinou za podmínek uvedených v § 9,

b) pocínování povrchů výrobků za předpokladu, že použitý cín neobsahuje více než 0,01 % olova, 0,01 % arsenu, 0,01 % bismutu, 0,01 % antimonu, 0,01 % kadmia, 0,01 % chromu a 0,01 % niklu; že výrobek splňuje požadavky § 3 odst. 2 nebo 3 písm. a) až c) a že vrstva cínu je ≥1 μm (v případě chemického pocínování), resp. ≥ 4 μm (v případě žárového pocínování),

c) pokrytí povrchu nitridem titaničitým nebo oxidem zirkoničitým,

d) chromování,

e) plasty vyhovující hygienickým požadavkům podle § 10,

f) pryže a elastomery vyhovující hygienickým požadavkům podle § 11,

g) nátěrové hmoty splňující požadavky § 3 odst. 2 nebo 3 písm. a) až c) a § 7, nebo

h) cementaci (pokrytí povrchu maltovou hmotou na bázi písku a cementu) splňující požadavky § 3 odst. 2 nebo 3 písm. a) až c).

§ 9

Výrobky z kovových materiálů

(1) Požadavky pro výrobu výrobků z kovových materiálů přicházejících do přímého styku s vodou splňují pro jednotlivé druhy výrobků následující kovy a slitiny:

a) korozivzdorné ocele (nerez ocele): 1.4401 (X5CrNiMo17-12-2), 1.4404 (X2CrNiMo17-12-2), 1.4571 (X6CrNiMo17-12-2), 1.4521 (X2CrMoTi18-2), 1.4462 (X2CrNiMoN22-5-3), 1.4301 (X5CrNi18-10), 1.4307 (X2CrNi18-10), 1.4510 (X3CrTi17), 1.4520 (X2CrTi17), 1.4539 (X1NiCrMoCu25-20-5),

b) stříbro, zlato, platina, iridium, rhodium, titan a jejich vzájemné slitiny,

c) měď obsahující nejméně 99,90 % Cu+Ag a fosfor (P) v rozmezí 0,015 – 0,040 %. Výrobky z mědi smějí být použity jen tehdy, když rozváděná voda má stabilní pH v rozmezí 6,5 až 9,5 a není jinak agresivní – musí splňovat minimálně hodnotu kyselinové neutralizační kapacity KNK4,5 ≥ 1,0 mmol/l, CO2 (celkový) ≤ 44 mg/l; dokladem je statistické hodnocení příslušné lokality sítě formou údajů minimum, maximum, průměr, a to minimálně ze šesti analýz, rovnoměrně rozložených v jednom roce nebo protokol o jakosti vody z individuálního zdroje,

d) slitiny mědi, a to mosaz a mosaz odolná vůči odzinkování jako například CuZn39Pb3 (CW614N), CuZn40Pb2 (CW617N), CuZn36Pb2As (CW602N) neobsahující více než 2,2 % olova a 0,1 % arsenu; dále bronz jako např. CuSn10-C (CC480K), CuSn3Zn8Pb5-C (CC490K), CuSn5Zn5Pb5-C (CC491K) neobsahující více než 3,0 % olova a 0,6 % niklu, které však mohou být použity jen pro výrobu tvarovek a armatur,

e) slitiny zinku, pokud neobsahují vyšší množství příměsí (prvků) než 0,01 % arsenu, 0,01 % antimonu, 0,005 % beryllia, 0,01 % bismutu, 5 % chromu, 0,01 % kadmia, 2,5 % mědi, 1 % niklu, 0,25 % olova, 5 % hliníku, ostatní prvky jednotlivě do 0,1 %, úhrnně však do 0,8 %; hořčík, vápník, křemík, titan, stříbro, zlato, iridium a rhodium mohou být přítomny bez omezení množství.

(2) U výrobků splňujících podmínky uvedené v odstavci 1 se nemusí provádět výluhová zkouška. Výrobce, dovozce nebo distributor těchto výrobků musí mít ověření o chemickém složení ve formě zkušebního protokolu vydaného zkušební laboratoří.

(3) V případě vyššího obsahu látek ve výrobcích uvedených v odstavci 1 nebo jiného složení výrobku je rozhodující splnění požadavků uvedených v § 3 odst. 2 nebo 3. K výluhové zkoušce lze použít zkušební vodu podle přílohy č. 1 bodu 3 písm. b) nebo upravenou zkušební vodu podle přílohy č. 1 bodu 3 písm. c). V případě použití pouze upravené zkušební vody lze při splnění požadavků uvedených v § 3 odst. 2 nebo 3 uvést takový výrobek na trh pouze s uvedením omezujících podmínek uvedených v odstavci 4.

(4) Tyto výrobky lze použít jen tehdy, když rozváděná pitná voda:

a) má stabilní pH v rozmezí 7,0 až 9,5 (dokladem je protokol o jakosti vody z dané zásobované oblasti nebo individuálního zdroje) a

b) není vůči výrobku jinak agresivní podle specifikace výrobce.

(5) Litiny, oceli vyjma korozivzdorných ocelí a slitiny železa musí být opatřeny vhodnou povrchovou úpravou zabraňující korozi podle § 8 vyhovující požadavkům § 3 odst. 2 nebo 3.

(6) Povrch výrobků přicházející do přímého styku s vodou musí být bez makroskopicky zjištěných poškození: trhlin, skvrn, zjevných rýh, známek koroze, otřepků, zalisovaných předmětů, promáčklin, vydutin, ostřin nebo ostrých přelisků. Je přípustný jen takový stupeň deformace kovových výrobků, který neovlivní nepříznivě jejich funkci.

§ 10

Výrobky z plastů

Pro výrobu plastů a výrobků z plastů pro styk s vodou lze použít pouze monomery a jiné výchozí látky a přísady uvedené v seznamu monomerů a jiných výchozích látek podle článku 11 nařízení Komise (EU) č. 10/2011 ze dne 14. ledna 2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami, v platném znění.

§ 11

Výrobky z pryží a elastomerů

Výrobky z pryží a elastomerů určené pro styk s vodou musí splňovat požadavky uvedené v § 3 odst. 2 nebo 3. V případě těsnění o celkové ploše menší než 100 cm^2 lze pro styk s vodou použít též výrobky odpovídající kategoriím I až III podle § 15 a 16 zvláštního právního předpisu^5).

§ 12

Vodovodní potrubí a vodojemy opatřené na místě vnitřní vystýlkou na bázi cementu

(1) Vodovodní potrubí do průměru DN 300 včetně, které bylo opatřeno na místě vnitřní vystýlkou na bázi cementu, může být uvedeno do provozu až poté, kdy bylo 7 dní ve styku s pitnou vodou, která byla minimálně třikrát obměněna po minimální stagnaci 24 hodin, a když bylo po nejméně 24hodinové stagnaci pitné vody v potrubí zkouškou ověřeno, že kvalita této vody odpovídá vodě pitné^3), a to provedením rozboru této vody v rozsahu kráceného rozboru, uvedeného v příloze č. 5 zvláštního právního předpisu^3) a stanovením hodnoty koncentrace hliníku.

(2) Vodovodní potrubí většího průměru než DN 300, které bylo opatřeno na místě vnitřní vystýlkou na bázi cementu, může být uvedeno do provozu až poté, kdy po proplachu bylo zkouškou ověřeno, že kvalita pitné vody po 24hodinové stagnaci odpovídá vodě pitné^3), a to provedením rozboru této vody v rozsahu kráceného rozboru, uvedeného v příloze č. 5 zvláštního právního předpisu^3) a stanovením hodnoty koncentrace hliníku.

(3) Nový nebo rekonstruovaný vodojem, který má plochy stěn přicházejících do styku s pitnou vodou z betonu nebo kryté vystýlkou na bázi cementu, může být uveden do provozu až poté, kdy jeho stěny byly dostatečně opláchnuty pitnou vodou, a když bylo po nejméně 24hodinové stagnaci pitné vody ve vodojemu zkouškou ověřeno, že kvalita této vody odpovídá vodě pitné^3), a to provedením rozboru vody v rozsahu kráceného rozboru, uvedeného v příloze č. 5 zvláštního právního předpisu^3) a stanovením hodnoty koncentrace hliníku.

§ 13

Chemické látky a chemické směsi určené k úpravě vody na vodu pitnou nebo teplou

(1) Chemické látky nebo chemické směsi určené k úpravě vody na vodu pitnou nebo teplou nesmí v množství přesahujícím detekční limit metody, uvedený v příloze č. 6 písm. B zvláštního právního předpisu^3), obsahovat žádné cizorodé látky typu pesticidů, polyaromatických uhlovodíků nebo kyanidů, které nejsou přirozenou součástí výchozí suroviny nebo nevznikají ze suroviny během výroby chemické látky nebo chemické směsi. Chemické látky nebo chemické směsi nesmějí dále obsahovat patogenní mikroorganismy, být zdrojem mikrobiálního nebo jiného znečištění vody a obsahovat radioaktivní látky nad limity stanovené zvláštním právním předpisem^2). Požadavky na čistotu a bezpečnost základních chemických látek nebo chemických směsí používaných k úpravě vody na vodu pitnou nebo teplou jsou obsaženy v příloze č. 2.

(2) Pro aplikaci ostatních chemických látek nebo chemických směsí k úpravě vody, k jejichž dovozu či výrobě obdržel výrobce, prodejce, oprávněný zástupce nebo dovozce souhlas orgánu ochrany veřejného zdraví podle § 5 odst. 5 a 6 zákona, je nutno dodržet podmínky uvedené v příloze č. 3. Stejné podmínky platí i pro neuvedené přirozené příměsi chemických látek nebo chemických směsí uvedených v příloze č. 2.

(3) Účinnost dezinfekčních a algicidních chemických látek nebo chemických směsí^6) určených k úpravě vody na vodu pitnou nebo teplou se ověřuje postupem uvedeným v příloze č. 4.

§ 14

Vodárenské technologie

(1) Technologický postup úpravy vody musí odpovídat jakosti upravované vody a nesmí být příčinou vnesení cizorodých, zdraví škodlivých látek do pitné vody. Musí co nejvíce respektovat přírodní složení vody a zachovávat biologickou hodnotu pitné vody.

(2) Zavedení nové technologie úpravy vody nesmí přímo či nepřímo vést ke zhoršení stávající chemické, fyzikální nebo mikrobiologické jakosti vody a jejích organoleptických vlastností. Za zhoršení se považuje zvýšení původních hodnot koncentrací chemických ukazatelů o více než 10 % při překročení 50 % hygienického limitu stanoveného zvláštním právním předpisem^3). Technologie snižující obsah rozpuštěných látek nebo obsah vápníku a hořčíku lze použít jen v těch případech, kdy je obsah vápníku a hořčíku ve vodě vyšší než doporučená hodnota stanovená ve zvláštním právním předpise^3) a kdy voda po úpravě nebude mít obsah těchto prvků nižší než dolní mez doporučené hodnoty a obsah rozpuštěných látek nebude nižší než 150 mg/l. Pokud je zvýšení hodnoty koncentrace chemického ukazatele nedílnou součástí technologie určené ke snížení koncentrace jiné nežádoucí součásti pitné vody, orgán ochrany veřejného zdraví na základě hodnocení zdravotních rizik a s přihlédnutím k jiným dostupným technologiím posoudí přijatelnost navrhované technologie.

(3) Podle jakosti surové vody v konkrétní lokalitě se musí aplikovat postup úpravy ověřený zkouškou upravitelnosti této vody podloženou laboratorní, poloprovozní nebo provozní zkouškou, jejíž trvání musí být prokázáno požadovanou účinností úpravy vody. Pro úpravu vody lze použít tyto technologické postupy:

a) odstraňování organismů na mikrosítech,

b) provzdušňování vody,

c) filtrace na vhodném materiálu,

d) stabilizace vody pomocí filtrace vody přes vápenec nebo jinou odkyselovací hmotu nebo dávkováním vápna, případně dávkováním oxidu uhličitého,

e) jedno nebo dvoustupňové odželezování a odmanganování vody,

f) jednostupňová separace, zejména filtrací přes vrstvu zrnitého materiálu,

g) dvoustupňová separace zařazením prvního separačního stupně před filtraci vrstvou zrnitého materiálu,

h) membránová separace za podmínky dodržení požadavků uvedených v odstavci 2,

i) adsorpce na práškovém nebo granulovaném aktivním uhlí a jiných sorpčních materiálech,

j) oxidace anorganických složek s použitím chloru, chlornanu sodného, chlornanu vápenatého, oxidu chloričitého, manganistanu draselného, peroxidu vodíku nebo ozonu,

k) oxidace organických složek s použitím ozonu, manganistanu draselného nebo jejich kombinací v pokročilých oxidačních procesech s peroxidem vodíku, Fentonovým činidlem, katalyzátory nebo UV zářením; po těchto procesech musí kvůli zachování biologické stability vody následovat sorpce oxidačních produktů na aktivním uhlí nebo pomalá biologická filtrace,

l) pomalá biologická filtrace,

m) úprava pH,

n) dezinfekce vody s použitím chloru, chlornanu sodného, chlornanu vápenatého, oxidu chloričitého, chloraminu nebo ozonu,

o) ozařování ultrafialovým zářením o vlnové délce 250 - 270 nm a minimální dávce 400 J/m^2 v celém objemu vody s tím, že 85 % radiačního výkonu musí být při vlnové délce 253,7 nm u monochromatické nízkotlaké lampy, nebo o vlnové délce v rozmezí 200 - 400 nm a minimální dávce 400 J/m^2 u polychromatické středotlaké lampy a při dodržení ostatních podmínek uvedených v ČSN 75 5050-3 Hospodářství pro dezinfekci vody ve vodohospodářských provozech - Část 3: Dezinfekce prováděná UV zářením,

p) úprava na principu iontové výměny, nebo

q) protikorozní ochrana dávkováním inhibitorů koroze za podmínky dodržení požadavků uvedených v části F přílohy č. 2.

(5) Pro úpravu teplé vody, nikoliv však pitné vody, lze kromě technologických postupů uvedených v odstavci 3 použít rovněž magnetickou a elektromagnetickou úpravu vody.

§ 15

Záznam o ověření

(1) Zkušební laboratoř provádějící zkoušku a formulující odborné stanovisko vydá o svých zjištěních záznam o ověření, v němž uvede, zda vlastnosti výrobku, vlastnosti chemické látky nebo chemické směsi nebo vodárenské technologie stanovené zkouškou odpovídají požadavkům na tyto vlastnosti podle zákona a této vyhlášky. Záznam se skládá ze dvou částí:

a) informace o zkoušce, včetně výsledku zkoušky, název protokolu o zkoušce; název a adresa laboratoře provádějící zkoušku a formulující odborné stanovisko, jednoznačnou identifikaci protokolu na každé jeho stránce; název, adresa zákazníka, adresa výrobce a země jeho původu nebo oprávněného zástupce, popřípadě adresa prodejce nebo dovozce; obchodní název výrobku, jeho popis a typové označení; materiály použité pro kompletaci výrobku včetně jejich výrobce; rámcové chemické složení výrobku; deklarované použití výrobku zejména pro krátkodobý styk s pitnou vodou, pro styk s teplou vodou; způsob vzorkování a označení odebraných vzorků; popis zkušebního vzorku, popřípadě zkušební sestavy; identifikaci a popis zkušební metody; uvedení výsledku zkoušky; uvedení nejistoty stanovení; jméno, funkci a podpis odpovědné osoby za provedení zkoušky. Konkretizaci technických údajů uvádí příloha č. 1, a

b) odborného stanoviska a vyjádření souladu nebo nesouladu výsledku zkoušky s jednotlivými technickými požadavky podle zákona a této vyhlášky; v odborném stanovisku se dále uvede výčet veškerých podkladů použitých pro formulaci stanoviska; hodnocení výsledků zkoušky; uvedení požadavku na hodnoty vlastností a identifikaci předpisu stanovující požadavky; uvedení omezujících podmínek interpretace a vyjádřeného souladu či nesouladu; uvedení výsledku šetření – vyjádření souladu či nesouladu daných vlastností výrobků stanovených zkouškou s požadavky na tyto vlastnosti podle zákona a vyhlášky; jméno, funkci a podpis odpovědné osoby za interpretaci a stanovení souladu.

(2) Zkušební laboratoř provádějící zkoušku a formulující odborné stanovisko může o svých zjištěních vedle záznamu o ověření podle odstavce 1 vydat na žádost zákazníka zkrácený protokol o zkoušce, který je stručným shrnutím zjištění zkušební laboratoře a obsahuje nejméně:

a) název protokolu o zkoušce,

b) název a adresu laboratoře provádějící zkoušku a formulující odborné stanovisko,

c) jednoznačnou identifikaci protokolu na každé jeho stránce,

d) název, adresu zákazníka, adresu výrobce a zemi jeho původu nebo oprávněného zástupce, popř. adresu prodejce nebo dovozce,

e) obchodní název výrobku, jeho stručný popis a typové označení; deklarované použití výrobku (například pro krátkodobý styk s pitnou vodou, pro styk s teplou vodou),

f) odkaz na nezkrácený protokol podle odstavce 1,

g) uvedení omezujících podmínek interpretace a vyjádřeného souladu či nesouladu,

h) uvedení výsledku šetření a vyjádření souladu či nesouladu daných vlastnosti výrobků stanovených zkouškou s požadavky na tyto vlastnosti podle zákona a vyhlášky,

i) jméno, funkci a podpis odpovědné osoby za provedení zkoušky, interpretaci a stanovení souladu.

§ 16

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se vyhláška č. 37/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody.

§ 17

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. listopadu 2005.

Ministryně:

doc. MUDr. Emmerová, CSc. v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 409/2005 Sb.

Výluhová zkouška

1. Touto přílohou se specifikuje postup ke stanovení migrace látek z průmyslově vyráběných nebo užívaných výrobků přicházejících do přímého styku s vodou, např. potrubí, drobný montážní materiál (např. fitinky), těsnicí kroužky, nátěry, povlaky, membrány a další.

1. Princip výluhové zkoušky - po předčištění zkušebního vzorku přesně stanoveným postupem podle bodu 8. je povrch zkušebního vzorku přicházející do přímého styku s vodou uveden do styku se zkušební vodou během tří po sobě následujících časových intervalů:

a) zkušební vzorek výrobku určený pro styk s pitnou vodou se zkouší postupně ve třech po sobě následujících 72 hodinových intervalech při teplotě zkušební vody (23 ± 2) °C,

b) zkušební vzorek výrobku určený pro styk s teplou vodou se zkouší postupně ve třech po sobě následujících 24 hodinových intervalech při teplotě zkušební vody (60 ± 2) °C.

Chemické rozbory se provádějí z výluhů (extraktů) každého časového intervalu zvlášť a stanovují se hodnoty koncentrací sledovaných ukazatelů.

1. Používané reagencie:

a) čerstvá voda z vodovodu, nebo jiná voda vyhovující následujícím požadavkům - pitná voda^3) s obsahem volného chloru menším než 0,2 mg/l a obsahem vápníku větším než 30 mg/l a hořčíku větším než 10 mg/l; používá se k ověření funkce zařízení na úpravu pitné vody v místě spotřeby. Pro předčištění zkušebních vzorků podle bodu 8 je možné použít i čerstvou vodu z vodovodu s nižším obsahem vápníku a hořčíku,

b) zkušební voda - voda bez chloru, s konduktivitou menší než 2 mS/m a obsahem TOC menším než (0,2 ± 0,1) mg/l vyjádřeno jako uhlík, připravená pomocí reversní osmosy, deionisací nebo destilací s následnou filtrací aktivním uhlím; používá se k provedení výluhových zkoušek,

c) upravená zkušební voda - zkušební voda podle podbodu b) s přídavkem 50 mg NaCl, 50 mg Na2SO4 a 37 mg Ca(OH)2 na 1 litr zkušební vody /roztok je do vyčeření okyselen probubláním oxidem uhličitým na hodnotu pH méně než 5 a poté upraven probubláním vzduchem čištěným přes vhodný filtr zachycující látky, které jsou předmětem výluhové zkoušky na hodnotu pH (7,5 ± 0,1)/; používá se k provedení výluhových zkoušek pro vybrané kovové výrobky s omezeným použitím (např. výrobky z mědi),

d) porovnávací voda pro senzorické hodnocení - voda, která je popsána zkušebním panelem jako zcela prostá pachu a chuti a která se používá při senzorickém hodnocení vody pitné. Porovnávací voda může být vodovodní voda, balená pitná, pramenitá nebo kojenecká voda, popřípadě balená přírodní minerální voda s nízkým obsahem minerálních látek nebo voda připravená podle přílohy D v ČSN EN 1622:2007,

e) karbonatační roztok - zkušební voda s přídavkem (222 ± 2) mg chloridu vápenatého bezvodého a (336 ± 2) mg hydrogenuhličitanu sodného na 1 litr zkušební vody; hodnota pH musí být upravena na 7,4 ± 0,1 probubláváním vzduchem a/nebo CO2 podle ČSN EN 14944-1; používá se pro simulaci stárnutí výrobků na bázi cementu.

1. Laboratorní vybavení:

a) laboratorní sklo vhodné pro chemické zkoušky včetně stopové analýzy, pro mikrobiologické zkoušky a pro určení pachu a chuti,

b) nádoby, nádržky, zátky a spojky musí být z materiálu, který je stálý v průběhu zkoušky, jako je sklo, PET, PTFE či nerezová ocel,

c) vybavení, které je schopno zajistit požadovanou zkušební teplotu pro vyluhování při (23 ± 2) °C nebo (60 ± 2) °C po dobu trvání zkoušky beze změny objemu zkušební vody, nebo upravené zkušební vody.

1. Příprava zkušebních vzorků a požadavky na zkoušení:

a) zkušební vzorky se připraví tak, aby zkušební vodě (bod 3 podbod b) nebo c)) byl vystaven pouze povrch, který je určený ke styku s vodou. U zcela homogenních zkušebních vzorků je možno vystavit celý zkušební vzorek zkušební vodě, včetně povrchů, které nejsou určeny pro přímý styk s vodou,

b) zkušební vzorky výrobků na bázi cementu musí být připraveny ve formě trámků (40 x 40 x 160 mm) a musí se uchovávat způsobem stanoveným v ČSN EN 196-1 Metody zkoušení cementu - Část 1: Stanovení pevnosti; maximální doba zrání, neurčí-li výrobce kratší dobu zrání, je 28 dní, z toho posledních 8 dní se zkušební vzorky musí uložit do karbonatačního roztoku; uložení do karbonatačního roztoku neplatí pro zkušební vzorky materiálů vysprávkového typu (stěrky, torkrety), u kterých výrobce předpokládá kratší dobu mezi aplikací a uvedením do provozu. Po uplynutí této doby je nutné ihned začít s předčištěním a se zkoušením vzorků; zkušební vzorky stěrkových hmot na bázi cementu se musí připravit nanesením stěrkové hmoty na trámky připravené podle ČSN EN 196-1 nebo destičky s pískem matovaného skla nebo kompaktně odlité destičky ze stěrkové hmoty. Přísady do výrobků na bázi cementu se musí zkoušet tak, že se porovná hodnota koncentrací stanovovaných složek z referenčních vzorků, připravených podle ČSN EN 196-1, s hodnotou koncentrací stanovovaných složek ze stejně připravených vzorků, do kterých byla přidána přísada,

c) zkušební vzorky lepidel a pájek pro spojování trubek se nezkouší samostatně, ale po aplikaci podle návodu k použití; vzorky pro zkoušení se připraví tak, že se slepí (spájí) dva kusy (nebo více kusů) trubek pomocí spojky (fitinku) ze stejného materiálu a takto připravený zkušební vzorek trubky se - po předčištění podle bodu 8 - naplní zkušební vodou a provede se výluh vnitřní části zkušebního vzorku (sloupec vody v trubce musí dosahovat maximálně 5 cm na každou stranu od krajních spojů); průměr použitých trubek musí být zvolen tak, aby se poměr S : V co nejvíce přiblížil poměru 1 cm^2 / 1 cm^3; vzdálenost jednotlivých spojů na zkušebním vzorku má být maximálně 5 cm; pro zkoušku se použije takový počet spojů, aby byl dosažen vhodný objem zkušební kapaliny pro stanovení všech sledovaných ukazatelů; výsledky hodnot koncentrací sledovaných ukazatelů stanovené ze 3. výluhu se porovnávají s výsledky stejně provedeného výluhu referenčního zkušebního vzorku, kterým je část stejné trubky bez aplikovaného lepidla (pájky); objem vody u obou typů zkušebních vzorků musí být stejný,

d) zkušební vzorky nátěrů nebo povlaků se připraví natřením nebo nanesením zkoušeného nátěru nebo povlaku na destičky z nerezové oceli či pískem matovaného skla postupem podle údajů výrobce; průmyslově provedené nátěry nebo povlaky potrubí, včetně povlaků na bázi cementu, se zkouší podle bodu 7 podbod d) nebo e),

e) zkušební vzorky filtračních tkaniv a membrán musí obsahovat všechny materiály používané pro hotový výrobek,

f) zkušební vzorky nestejnorodých výrobků nebo výrobků s povrchovou úpravou musí mít stejnou skladbu jako hotové výrobky; vzorky se zkouší takovým způsobem, že se vystavují zkušební vodě /bod 3 podbod b)/ pouze zkušební vzorky těch částí výrobků, jejichž povrch přichází do přímého styku s vodou,

g) není-li k dispozici postup pro specifický druh výrobku, nebo nemůže-li z technických důvodů být zkušební vzorek zkoušen za zmíněných podmínek, jsou možné odchylky od zkušebního postupu; tyto výjimky musí být řádně zdůvodněny a vyznačeny ve zkušebním protokolu.

1. Doprava a skladování vzorků výrobků:

vzorky výrobků musí být dopravovány a skladovány takovým způsobem, aby během dopravy a skladování nedošlo k negativnímu ovlivnění vzorků výrobků. Skladování se děje za nepřístupu světla, při teplotě (21 ± 4) °C, s výjimkou případů kdy dodavatel výrobků přiloží jiné instrukce pro skladování, tj. zachování takových podmínek, kterým je výrobek vystaven v praxi.

1. Stanovení poměru povrchu zkušebního vzorku k objemu zkušební vody:

a) plocha povrchu zkušebního vzorku, který má přijít do styku se zkušební vodou, má být vůči objemu zkušební vody v poměru 1 : 1 (1 cm^2 / 1 cm^3), ale může být, pokud to vyžadují technické parametry zkušebního vzorku, akceptován i jiný poměr povrchu zkušebního vzorku k objemu zkušební vody s tím, že tato skutečnost musí být zohledněna při vyhodnocení zkoušky; velikost plochy zkušebního vzorku a z ní vyplývající objem zkušební vody se musí zvolit tak, aby byly splněny požadavky na množství výluhu požadovaného pro chemický rozbor,

b) jestliže nemá zkušební vzorek hladký povrch přicházející do styku s vodou, nebo tvar zkušebního vzorku je takový, že nelze provést přesný výpočet povrchu přicházejícího do styku se zkušební vodou, pak se použije pro určení objemu zkušební vody odhadnutá plocha povrchu zkušebního vzorku spolu s dostatečně podrobným popisem výrobku (výrobků), aby bylo možno připravit další zkušební vzorky v rozmezí ± 10 % ploch povrchu původního zkušebního vzorku; poměr plochy zkušebního vzorku ve styku s vodou vůči objemu zkušební vody by se měl blížit hodnotě 1 : 1 (1 cm^2 / 1 cm^3), nesmí však být menší než 1 : 2 (1 cm^2 / 2 cm^3); hodnota poměru včetně odhadnuté plochy vzorku musí být vždy zaznamenána do protokolu o zkoušce,

c) migrace stanovovaných látek z materiálů používaných na vnitřní cementové vystýlky potrubí a vodojemů se musí stanovit za použití zkušebních vzorků a zkušební vody tak, aby byl zachován následující poměr povrchu vzorku k objemu testovací vody S (cm^2) : V (cm^3):

1 : 1 u potrubí o průměru menším než 80 mm;

1 : 2 u potrubí o průměru od 80 mm do 300 mm;

1 : 8 u potrubí o průměru větším než 300 mm nebo vnitřních cementových vystýlek vodojemů,

d) výrobky v sypkém stavu (vyjma aktivního uhlí), u kterých není možné přesně definovat velikost povrchu přicházejícího do styku s vodou, se vyluhují v poměru 100 ml zkušebního vzorku k 1 litru zkušební vody; testování aktivního uhlí se provádí podle metody uvedené v ČSN EN 12902,

e) migrace stanovovaných látek z přívodního potrubí a potrubí pro vnitřní vodovod (potrubí o průměru ≤ 80 mm) se stanoví za použití zkušebních vzorků o délce, která poskytuje dostatečný objem výluhu (extraktu) pro chemické rozbory; zkušební vzorky se naplní zkušební vodou /bod 3 podbod b)/ a uzavřou na obou koncích zátkou /bod 4 podbod c)/; pokud nelze vzhledem k technickým parametrům potrubí použít zkušební vzorek potrubí o vnitřním průměru 40 mm (S : V = 1 : 1), je akceptován i jiný poměr povrchu zkušebního vzorku přicházejícího do styku s vodou k objemu zkušební vody s tím, že tato skutečnost musí být zohledněna při vyhodnocení výluhové zkoušky,

f) migrace stanovovaných látek z přívodního potrubí a potrubí vodovodu (potrubí o průměru > 80 mm), není-li k dispozici jako potrubí o malém průměru, se stanoví ponořením segmentů potrubí do zkušební vody /bod 3 podbod b)/ v celoskleněných nádobách /bod 4 podbod b)/; poměr plochy zkušebního vzorku potrubí ve styku s vodou vůči objemu zkušební vody by měl být 1 : 1 (1 cm^2 / 1 cm^3),

Poznámka: Není-li možné ponořovat segmenty celého potrubí, pak může být zkušební vzorek zkoušen podle alternativních uspořádání zkoušky, např. podle ČSN EN ISO 8795 Plastové potrubní systémy pro rozvod pitné vody - Stanovení migrace - Stanovení migračních hodnot plastových trubek, tvarovek a jejich spojů.

g) migrace stanovovaných látek z nátěrů nebo povlaků se stanoví ponořením destiček natřených zkoušeným nátěrem nebo povlakem /bod 5 podbod d)/ do zkušební vody /bod 3 podbod b)/ ve víkem uzavřených nádobách /bod 4 podbod b)/; destičky se nesmějí při louhování navzájem dotýkat ani být položeny na dně nebo se celou plochou dotýkat stěny nádoby; musí být zvoleno takové množství zkušebních vzorků a zkušební vody, aby byl splněn požadavek S : V = 1 cm^2 : 1 cm^3.

1. Předčištění zkušebních vzorků:

v případě, že výrobce v návodu k použití uvádí způsob předúpravy, je zkušební vzorek laboratoří takto upraven před vlastním předčištěním vzorku. Pokud je zkušební vzorek mastný nebo je jeho povrch znečištěn jiným způsobem a není to jeho přirozená vlastnost, ošetří se před působením stojaté vody neagresivním odmašťovacím prostředkem. Poté se zkušební vzorek vystaví postupně působení stojaté vody a předběžnému proplachování takto:

a) působení stojaté vody:

zkušební vzorky, určené pro styk s pitnou vodou, se ponoří do čerstvé vody z vodovodu a nechají se stát po dobu (24 ± 0,5) hodin při teplotě prostředí (23 ± 2) °C.

Zkušební vzorky, určené pro styk s teplou vodou, se ponoří do čerstvé vody z vodovodu vytemperované na zkušební teplotu (60 ± 2) °C a nechají se stát po dobu (7,5 ± 0,5) hodin při teplotě prostředí (60 ± 2) °C. Po této době se voda odstraní a nahradí čerstvou vodou z vodovodu vytemperovanou na teplotu (60 ± 2) °C a vzorky se nechají stát (16 ± 0,5) hodin při teplotě prostředí (60 ± 2)°C.

Zkušební vzorky výrobků na bázi cementu používaných k vnitřní vystýlce potrubních rozvodů vodovodní sítě nebo vodojemů se před začátkem zkoušení opláchnou zkušební vodou a následně se při zachování předepsaného poměru plochy ku objemu vody uloží třikrát na 24 hodin, jedenkrát na 72 hodin a jedenkrát na 24 hodin do vždy čerstvé vody z vodovodu při teplotě prostředí (23 ± 2) °C. Po ukončení této předběžné úpravy a po proplachu podle bodu 8 podbodu b) je u zkušebních vzorků na bázi cementu nutné ihned zahájit zkoušku.

Ve všech případech se poté voda odstraní a zkušební vzorky jsou proplachovány následujícím způsobem:

b) předběžné proplachování:

Zkušební vzorky se buď umístí do vhodné nádoby, kterou protéká čerstvá voda z vodovodu /bod 3 podbod a)/ ze dna nádoby nahoru po dobu (60 ± 10) minut tak, aby rychlost na horním otevřeném povrchu nádoby byla (5 ± 2) cm/s; nebo se zkušební vzorek připojí vhodnou přípojkou k vodovodu tak, aby byl při proplachování čerstvou vodou z vodovodu /bod 3 podbod a)/ po dobu (60 ± 10) minut zkušební povrch úplně pokryt vodou a proplachuje se pod stálým proudem vody o rychlosti (5 ± 2) cm/s. Poté se zkušební vzorky oplachují zkušební vodou nebo upravenou zkušební vodou /bod 3 podbod b)/ o teplotě (23 ± 2) °C aspoň po dobu 2 minut.

Poznámka: Není-li z časových důvodů možné provést v laboratoři zkušební postupy bez přerušení, je dovoleno práci přerušit v průběhu postupu přípravy vzorků, s výjimkou zkušebních vzorků výrobků na bázi cementu. Avšak migrační intervaly musí následovat po sobě bez přerušení.

1. Zkušební postup:

a) každá zkouška se provede dvojmo, tj. paralelně se dvěmi stejnými zkušebními vzorky výrobku. Vyluhování se provedou bezprostředně po předčištění zkušebních vzorků, a to ponořením povrchu zkušebního vzorku určeného pro styk s vodou (nebo celých zkušebních vzorků) do zkušební vody o předepsané zkušební teplotě za statických podmínek (bez míchání zkušební vody). Vyluhování se provádějí buď při (23 ± 2) °C - výrobky pro styk s pitnou vodou, nebo (60 ± 2) °C - výrobky pro styk s teplou vodou. Vyluhování probíhá třikrát po sobě, vždy po dobu (72 ± 1) hodin, pokud jde o výrobek určený pro styk s pitnou vodou, nebo po dobu (24 ± 1) hodin, je-li výrobek určen pro styk s teplou vodou. Je nutno dodržet zkušební teploty. Po prvním a druhém vyluhovacím intervalu se vždy odlije veškerý výluh (extrakt) do vhodných nádob (v souladu s analytickými požadavky) a ihned se nahradí stejným objemem čerstvé zkušební vody o předepsané zkušební teplotě. Rozbor se provádí z výluhů každé vyluhovací doby zvlášť. Specifické podmínky pro zkoušení některých typů výrobků jsou popsány v bodech 5 a 7,

b) nádoby či nádržky, v nichž se provádí vyluhování, je nutno uzavírat tak, aby nedošlo k úniku stanovovaných těkavých látek či ke kontaminaci výluhu,

c) senzorická zkouška se provede s jedním zkušebním vzorkem a jednou kontrolou. Vyluhování se provedou bezprostředně po předčištění zkušebních vzorků, a to ponořením povrchu zkušebního vzorku určeného pro styk s vodou nebo celých zkušebních vzorků do porovnávací vody pro senzorické hodnocení o předepsané zkušební teplotě podle písmene a). Po prvním a druhém vyluhovacím intervalu se vždy odlije veškerý výluh do odpadu a ihned se nahradí stejným objemem čerstvé porovnávací vody pro senzorické hodnocení o předepsané zkušební teplotě. Senzorické hodnocení se provádí pouze ze třetího výluhu.

1. Analýza:

a) stanovení koncentrace sledovaných ukazatelů ve výluhu se provádí na konci každé doby vyluhování u obou paralelních výluhů; stanovení ukazatelů vinylchlorid, epichlorhydrin a akrylamid se provádí pouze po třetím vyluhování; stanovení pachu a chuti se provádí jen u třetího výluhu (u prvního a druhého výluhu se stanovení neprovádí),

b) kontrolní zkouška (slepý pokus) se provádí zároveň s každým zkušebním vzorkem, a to za použití stejných podmínek zkoušky (zkušební voda, zkušební teplota, doba vyluhování, zátky, atd.) jak je popsáno v bodu 9, ale s vynecháním zkušebního vzorku. Na konci každé doby vyluhování se stanoví koncentrace K0;n (n je pořadové číslo doby vyluhování) každé stanovované složky (nebo interferující látky) s požadovanou citlivostí a přesností. Jestliže kterýkoliv výsledek kontrolních zkoušek je větší než nejnižší zjištěná koncentrace stanovované složky ve výluhu, pak je nutno zjistit zdroj kontaminace, odstranit jej a celý postup zkoušky zopakovat s novým zkušebním vzorkem.

Poznámka: Kontrolní zkoušky se provádějí dvojmo, ale při současném zkoušení většího množství zkušebních vzorků (to znamená více než 2), pak stačí jedna dvojice slepých pokusů s dostatečným množstvím zkušební vody k provedení všech analýz, pokud je použito jedné šarže zkušební vody. Stanovení K0;n se provede na konci každé doby vyluhování u obou paralelních kontrolních zkoušek.

Vyjádření výsledků: Pro výpočty a hodnocení se používají střední hodnoty z naměřených hodnot koncentrací migrované složky Kn zmenšené o střední hodnoty hodnot koncentrací získaných analýzou kontrolní zkoušky K0;n pro každou dobu vyluhování zvlášť. Migrační číslo M24 pro migrovanou složku se vypočítá z výsledné střední hodnoty koncentrace migrované složky třetího výluhu (extraktu) za použití jedné z těchto rovnic:

a) pro vyluhování prováděném při teplotě (23 ± 2) °C

M24 = 1/3 • K72 • V/S [mg•dm^-^2•24 h^-1]

b) pro vyluhování prováděném při teplotě (60 ± 2) °C

M24 = K24 • V/S [mg•dm^-2•24 h^-1]

kde:

M24 je migrační číslo v miligramech na čtvereční decimetr za 24 hodin,

K72 je koncentrace stanovované složky ve výluhu v miligramech na litr za dobu 72 hodin /při zkoušení zkušební vodou o teplotě (23 ± 2) °C/; K72 = Kn - K0;n,

K24 je koncentrace stanovované složky ve výluhu v miligramech na litr za dobu 24 hodin /při zkoušení zkušební vodou o teplotě (60 ± 2) °C/; K24 = Kn - K0;n,

V je objem výluhu v litrech,

S je plocha povrchu zkušebního vzorku přicházející do přímého styku se zkušební vodou v decimetrech čtverečních.

Výsledná migrační čísla migrovaných složek se vyjádří jako M^Tt;n a výsledné koncentrace migrovaných složek se vyjádří jako K^Tt;n přičemž:

T je zkušební teplota ve stupních Celsia,

t je doba vyluhování v hodinách,

n je pořadové číslo doby vyluhování.

Poznámka: Z praktických důvodů se předpokládá, že migrace stanovované složky je lineární s časem. V důsledku toho se používá faktor 1/3 v rovnici a) pro výpočet migračního čísla M24 za 24 hodin, z hodnoty koncentrace stanovené při 72 hodinové době vyluhování.

1. Modifikace konverzním faktorem:

konverzní faktor (F) se používá k přepočtu migračního čísla na modifikovanou koncentraci zohledňující podmínky použití výrobku ve stavbě.

Modifikovaná koncentrace (C) se vypočte podle následující rovnice:

C^Tt,3 = F × M^Tt,3

kde:

F je konverzní faktor,

M^Tt,3 je migrační číslo (v miligramech na čtvereční decimetr za 24 hodin) vypočítané z výsledné střední hodnoty koncentrace migrované složky ve třetím výluhu za použití jedné z rovnic bodu 10 b),

T je zkušební teplota ve stupních Celsia,

t je doba vyluhování v hodinách.

Konverzní faktor (F) se vypočte podle následující rovnice:

F = Fg • Fo

kde:

Fg je geometrický faktor (vztah mezi plochou výrobku, která je ve styku s vodou a objemem vody obsaženém ve výrobku v praxi),

Fo je operační faktor (předpokládaná doba zdržení vody ve výrobku v praxi).

Geometrický faktor (Fg) se vypočte podle jedné z následujících rovnic:

(a) Fg = S/V

kde:

S je vnitřní povrch potrubí, tvarovky armatury nebo vodoměru (v dm^2), který je v praxi ve styku s vodou vztažený na jednotku délky,

V je objem vody v potrubí, tvarovce, armatuře nebo vodoměru (v litrech) vztažený na jednotku délky v praxi

(b) Fg = 400/DN

kde:

DN je jmenovitý průměr potrubí, tvarovky, armatury nebo vodoměru (v milimetrech).

Operační faktory (F0)^7) pro jednotlivé kategorie výrobků jsou uvedeny v následující tabulce:

Kategorie výrobku	Operační faktor (ve dnech)
tvarovky, armatury, vodoměry	0,05
potrubí - vnitřní vodovody o průměru 12 - 25 mm	0,5
potrubí - přípojky o průměru 32 - 90 mm	0,5
potrubí - zásobní řady o průměru 100 - 280 mm	1,5
potrubí - hlavní a rozváděcí řady o průměru 300 mm a více	1,5

1. Hodnocení výsledků:

pro hodnocení zdravotní bezpečnosti zkoušeného výrobku dle § 3 odstavec 2 nebo 3 písm. a) až c) vyhlášky se použije

A) v případě potrubních systémů (a jejich výstelek), tvarovek, armatur a vodoměrů vypočítaná modifikovaná koncentrace migrovaných složek C^2372,3 (C^6024,3) podle bodu 11,

B) v případě ostatních výrobků, u kterých nelze pro praxi jednoznačně určit poměr plochy výrobku a objemu vody v kontaktu s výrobkem, výsledná střední koncentrace migrovaných složek ve 3. výluhu K^2372,3 (K^6024,3).

Nejistota měření se do hodnocení nezahrnuje. Současně je nutno přihlédnout k hodnotám koncentrací stanovované složky v prvním až třetím výluhu, nedochází-li k vzestupu migrace. Pokud dojde ve třetím výluhu k vzestupu koncentrace stanovované složky o více než 20 % hygienického limitu oproti hodnotě v prvním výluhu a přesáhne 75 % hygienického limitu, výsledek výluhové zkoušky se považuje za nevyhovující. Pokud byl při zkoušení výrobku z objektivních důvodů použit jiný, přesně známý poměr povrchu zkušebního vzorku a objemu zkušební vody než 1 : 1 (1 cm^2/1 cm^3) (netýká se výrobků na bázi cementu, které mají předepsaný odlišný poměr), provede se pro účely hodnocení přepočet výsledku koncentrace migrované složky na poměr S : V = 1 cm^2 : 1 cm^3 za pomoci vzorce pro výpočet migračního čísla M24 (viz bod 10). Stanovení pachu a chuti se provádí způsobem uvedeným v ČSN EN 1622 Jakost vod - Stanovení prahového čísla pachu (TON) a prahového čísla chuti (TFN). Jednotky pachu (TON) se označují jako prahová čísla (č. 1, 2, 3, ...) a požadavkům vyhlášky vyhovují prahová čísla 1 a 2. Jednotky chuti (TFN) se označují slovně, pro TFN 1 a 2 se chuť udává jako přijatelná, pro vyšší TFN jako nepřijatelná.

1. Protokol obsahuje tyto náležitosti:

a) název a adresu laboratoře provádějící zkoušku a formulující odborné stanovisko,

b) identifikační číslo (značku) a datum vystavení protokolu,

c) obchodní název (jméno) a bydliště žadatele o ověření,

d) obchodní název výrobku,

e) jméno výrobce výrobku, jeho sídlo, jde-li o právnickou osobu nebo místo podnikání, jde-li o fyzickou osobu, a datum výroby (kde to je účelné),

f) číslo přidělené každému zkušebnímu vzorku,

g) datum přijetí zkušebního vzorku,

h) datum začátku zkoušky,

i) předčištění zkušebního vzorku (zkušební sestavy) podle bodu 8,

j) úplný popis zkušebního vzorku včetně velikostí plochy povrchu přicházející do styku s vodou a objemu zkušební vody,

k) u nátěrů podrobný popis zahrnuje:

ka) názvy použitých primerů a podkladových nátěrů,

kb) úplný popis přípravy a nanášení nátěru (nátěrů) včetně metody nanášení (aplikace) na zkušební destičky a podmínky úplného vysychání / vytvrzení,

l) údaj o počtu zkušebních vzorků výrobku, počtu provedených výluhů u každého zkušebního vzorku a druhu zkušební vody,

m) jakákoliv odchylka od zkušebního postupu s jejím zdůvodněním,

n) metoda analýzy, její zdroj, včetně nejistoty měření,

o) hodnoty koncentrací K^Tt;n a K^T0;n v miligramech na litr zkušební vody u každé stanovované složky stanovené po první, druhé a třetí době vyluhování pro každý z dvojice zkušebních vzorků a střední hodnotu K^Tt;n zmenšenou o střední hodnotu kontrolní zkoušky K^T0;n,

p) v případě potrubních systémů (a jejich výstelek), tvarovek, armatur a vodoměrů dále hodnoty modifikované koncentrace C^Tt,3 migrovaných složek ve 3. výluhu; migrační čísla M^T24;3; použitý konverzní faktor, geometrický faktor a operační faktor, a

q) pro ukazatele vinylchorid, epichlorhydrin a akrylamid hodnotu migračního čísla M^T24;3 v miligramech na decimetr čtvereční za 24 hodin (mg.dm^-2.24 h^-1) po třetí době vyluhování; údaj slouží osobám uvedených v § 3 odst. 2 zákona k výpočtu koncentrace těchto látek v pitné vodě a ověření, zda je splněn hygienický limit stanovený zvláštním právním předpisem^3).

1. Zařízení na úpravu pitné vody v místě spotřeby se zkouší a posuzují následujícím způsobem:

a) jednotlivé materiály, které jsou v kontaktu s vodou, musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu^5),

b) zařízení se dále zkouší jako celek při provozu, a to při průtoku vody za výrobcem stanovených podmínek a s použitím čerstvé vody z vodovodu podle bodu 3 písm. a), aby se ověřilo, zda

ba) zařízení nezhoršuje kvalitu vstupní vody v mikrobiologických a základních chemických ukazatelích - za tímto účelem se porovnává kvalita vstupní a výstupní vody; zkouška musí být provedena u zařízení po nejméně dvoutýdenním provozu; pro stanovení stříbra nebo jiného použitého bakteriostatického prostředku se odebírá první podíl vody (cca 100 ml) po 16 hodinovém odstavení zařízení mimo provoz; pro stanovení počtu kolonií při 22 °C a 36 °C se odebírá první podíl upravené vody (100 ml) po 16 hodinovém odstavení zařízení mimo provoz a odtočení 1 litru vody, hned poté se provede další odtočení vody po dobu 1 minuty a zařízení se nechá 2 hodiny mimo provoz, poté se opět odebere první podíl upravené vody (100 ml) po odtočení 1 litru vody na stanovení počtu kolonií při 22 °C a 36 °C; výsledky počtů kolonií pří 22 °C ve vstupní vodě nesmí přesáhnout 200 KTJ/ml a počty kolonií při 36 °C 40 KTJ/ml, jinak je nutné zkoušku opakovat; popsaný způsob odběru se provádí u průtočných zařízení, ale pokud je součástí zařízení nádrž, ve které se upravená voda akumuluje a odtud se podle potřeby odebírá, provede se odběr vzorku vody na výtoku z akumulační nádrže a to po 16 hodinovém odstavení zařízení mimo provoz,

bb) zařízení má požadovaný 99,99 % dezinfekční účinek; ověřuje se pouze v případě, že výrobcem je dezinfekční účinek deklarován.

Hodnocení: Hodnoty počtů při 22 °C a 36 °C ve vodě na výstupu ze zařízení nesmí být vyšší než 1000 KTJ/ml. Přídavek cizorodých látek nesmí být větší než 10 % hygienického limitu sledovaného ukazatele pitné vody stanoveného zvláštním právním předpisem^3). Obsah vápníku a hořčíku nesmí být nižší o více než 10 % vůči hodnotě ve vstupní vodě. V případě použití technologie snižující obsah rozpuštěných látek a tvrdost vody, která může být použita jen v případě, kdy obsah vápníku a hořčíku je výrazně vyšší než horní hranice doporučeného rozmezí hodnot stanovených zvláštním právním předpisem^3), musí být dodržena minimální hodnota obsahu vápníku a hořčíku ve vodě stanovená zvláštním právním předpisem^3) a obsah rozpuštěných látek musí být větší než 150 mg/l.

1. Minimální rozsah stanovovaných ukazatelů pro jednotlivé okruhy nejpoužívanějších druhů materiálů (výběr ostatních stanovovaných ukazatelů se provádí na základě předloženého specifického složení každého výrobku; v případě, že laboratoř nezařadí do vyšetření některou ze složek minimálního rozsahu, uvede v protokolu důvod):

a) Litina, železo:

Cr, Ni, Mn, Fe, Pb, As, Cd, pH, barva, zákal

b) Galvanizovaná (pozinkovaná) ocel:

Pb, Cr, Cd, Ni, Zn, pH, barva, chuť

c) Nerezová ocel:

Pb, Cr, Cd, Ni, Mn, pH, chuť

d) Měď:

Pb, As, Cu, Cr, pH, chuť, TOC (u měděných trubek)

e) Mosaz:

Pb, Zn, Cd, Sb, Cu, Ni, Sn, pH, chuť

f) Bronz:

Pb, Zn, Cu, Cr, Cd, Ni, Sn, pH, chuť, Al (u hliníkového bronzu)

g) Pryž:

TOC, CHSKMn, Cd, Pb, Zn, Ba, fenoly, pH, primární aromatické aminy, pach, chuť, barva, zákal, PAU v případě použití sazí jako plniva