Vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti o uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu

Po zaškolení teoretickém i praktickém a úspěšném vykonání testů vydá Ústav pověření pro odběr vzorků pro účely zkoušení a uznávání osiva a současně stanoví i výši následné kontroly. S dokladem o pověření je rovněž v rámci uznávacího řízení přiděleno razítko a průkaz pověřené osoby.

Další proškolování a spolupráce s pověřenými osobami

Další proškolování probíhá pravidelně 1x ročně v trvání 1-3 dnů a vždy je zakončeno praktickými nebo vědomostními testy. S jejich vyhodnocením jsou vzorkovatelé seznámeni. V případě neúspěšného vykonání testu je vzorkovatel Ústavem opětovně proškolen teoreticky i prakticky a musí znovu vykonat test, a to nejpozději do 3 měsíců. Po tuto dobu je pověření pozastaveno a odňat doklad a razítko. Po úspěšném vykonání testu je povolení obnoveno. Při opětovném špatném výsledku testu je vyškrtnut ze seznamu pověřených vzorkovatelů.

Kromě výše uvedeného pravidelného školení pověřených vzorkovatelů se mohou jednotlivci zúčastnit krátkodobých stáží v Ústavu.

II. Úřední dozor a následná kontrola

Úřední dozor – ruční vzorkování

Úředním dozorem se rozumí soubor všech kontrolních opatření prováděných Ústavem v celém procesu vzorkování, tj. kontrola dodržování správného postupu vzorkování.

Každý vzorkovatel pověřený k odebírání vzorků osiva bude kontrolován alespoň jedenkrát ročně při rozsahu odebíraných vzorků do 20 ks, nebo alespoň dvakrát ročně při rozsahu větším. Všechny kontrolní vzorky budou odebírány namátkově a bez ohlášení z partie, která již byla vzorkována. Vzorkovatel nesmí vědět, ze které partie bude kontrolní vzorek odebírán. Kontrolní vzorky budou zaslány do určené laboratoře osiv a sadby Ústavu, kde se prověří čistota osiva, klíčivost a příměs semen jiných rostlinných druhů (dále jen SJRD). Současně se vybere a odešle vzorek odebraný pověřenou osobou pro účely následné kontroly.Vzorky budou zkoušeny v souladu s metodikou zkoušení osiva a sadby. Oba vzorky z téže partie musí v laboratoři analyzovat stejná osoba. U zkoušky klíčivosti je třeba, aby oba vzorky byly zkoušeny ve stejnou dobu, na stejném klíčidle a byly zajištěny stejné zkušební podmínky. Vedoucí laboratoře nebo jím pověřený referent vyhodnotí rozdíl mezi zjištěnými výsledky (pro kontrolu porovná s výsledky vzorku pro uznávací řízení, které provedla pověřená laboratoř) a porovná s tabulkami přípustných odchylek v metodice zkoušení osiva a sadby:

u čistoty osiva: tab. 3.3. str. Věstníku MZe - Zkoušení osiva a sadby

u příměsi SJRD: tab. 4.1. str. Věstníku MZe - Zkoušení osiva a sadby

u klíčivosti: tab. 5.2. str. Věstníku MZe - Zkoušení osiva a sadby

Leží-li výsledky kontrolních rozborů mimo interval shodnosti, provede se opakování zkoušek v laboratoři z nově připraveného zkušebního vzorku a vzorky budou hodnoceny dvěma analytiky:

• 1. analytikem, který prováděl původní rozbory,

• 1. dalším analytikem ZL osiv a sadby Praha.

Jsou-li výsledky obou zkoušek opět mimo toleranci, je vyloučena chyba v laboratoři. V tomto případě se zvýší dohled nad oběma vzorkovateli, a to přímo vedoucím oddělení příslušného regionálního oddělení OS ÚKZÚZ nebo vedoucím oddělení terénní kontroly odboru OS ÚKZÚZ po dobu nejméně jednoho měsíce. Pokud se prokáže tímto postupem chyba vzorkovatele, je mu odebráno pověření s následným vyškrtnutím ze seznamu vzorkovatelů.

O provedených kontrolních odběrech a výsledcích laboratorních zkoušek jsou vedeny záznamy a jsou podkladem pro další období pověření a ke stanovení procenta kontroly. Záznamy o výsledcích kontrolního vzorkování musí být archivovány minimálně 6 let.

Úřední dozor – automatické vzorkovadlo

Úřední dozor se v případě automatického vzorkovadla, kromě kontroly dokladů a partie osiva, zaměřuje na správnost jeho funkčnosti a na způsob přípravy laboratorního vzorku.

Následná kontrola

• ruční vzorkování

k následné kontrole ve vegetační zkoušce jsou odebrány vzorky uložené pro tento účel u dodavatele v uzamčené místnosti. Následná kontrola činí minimálně 5% a její výši stanoví každoročně Ústav na základě hodnocení výsledku úředního dozoru a následné kontroly z předchozího sklizňového roku.

• automatické vzorkovadlo

k následné kontrole formou vegetační zkoušky se vzorky z automatického vzorkovadla při jeho správném nastavení nezasílají. Lze tak učinit pouze v případě, že je při úředním dozoru zjištěna závada a je důvodné podezření, že mohlo dojít ke vzniku nežádoucí příměsi jiného druhu nebo odrůdy. Aby byla vyloučena kontaminace partie, provede Ústav kontrolní vzorkování z dané partie i ručně. Oba vzorky jsou pak podrobeny následné kontrole, přičemž je možné podle povahy příměsi použít i laboratorní stanovení.

III. Odejmutí pověření

Zjistí-li Ústav nedostatky v technologickém postupu odběru vzorků, upozorní příslušného vzorkovatele na odchylky od správné metodiky a o zjištění vyhotoví zápis. Vzorkovatel je povinen podstoupit zvýšený úřední dozor. V případě opětovného vážného pochybení, které by vedlo k poškození odběratele osiva nebo dodavatele je mu odebráno pověření a je vyškrtnut ze seznamu úředních vzorkovatelů.

Za chyby v technologickém postupu se považuje:

• nedodržení předepsané četnosti vzorkování,

• hmotnost laboratorního vzorku není v souladu s Vyhláškou č. 206/2004 Sb.,

• nedostatky nalezené během kontroly vzorkování, které způsobují výše zmíněné body,

• chyba při kontrole dokladů o partii osiva,

• nedůsledná kontrola uzavření obalů a označení všech obalů v partii,

• nedostatečná kontrola automatického vzorkovadla, tj. zaplombování vzorkovadla a všech cest mezi vzorkovadlem a odběrnými nádobami,

• chyba při dělení vzorku, tj. při přípravě laboratorního vzorku,

• špatné uzavření (zaplombování) laboratorního vzorku,

• jakákoliv jiná nepřípustná manipulace se vzorkem.

Vzorkovatel, kterému bylo odebráno pověření ke vzorkování, musí vrátit průkaz, razítko a adjustační materiál.

O nové pověření může požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku a musí absolvovat nové proškolení (dle postupu zaškolení nových vzorkovatelů) a úspěšně složit test. Dále je provedeno 20 kontrolních odběrů současně vzorkovatelem Ústavu a vzorky jsou zkoušeny v laboratoři osiv a sadby Praha.

IV. Vzorkování – pracovní postup

Zařízení a pomůcky

Dodavatel je povinen zajistit následující pomůcky:

• vzorkovací zařízení (bodcové a tyčové dvouplášťové vzorkovadlo)

• dělidlo

• kbelík a lopatka na promíchání vzorku

• váhy

• vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček s potiskem)

• prošívací jehla

• motouz

• neprodyšné obaly (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, případně pro detekci výskytu živočišných škůdců

• plátěný sáček

• pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorků a administrativní činnost při vzorkování

Vzorkovatel musí být dále vybaven:

• úředními plombami - úředními samolepícími přelepkami

• samolepkami „Vzorkováno pověřenou osobou“ pro zacelení otvorů po odběru osiva, příp. pro podlepení dna papírové vzorkovnice

Tyto adjustační pomůcky získá pověřený vzorkovatel u Ústavu za úplatu.

! Úřední adjustační pomůcky musí být pod neustálým osobním dohledem vzorkovatele. Vzorkovatel vede evidenci o počtu přijatých a vydaných plomb.

Postup:

1) Kontrola žádosti a dalších dokladů

2) Kontrola označení partie partiovým štítkem

3) Kontrola všech obalů v partii

• návěsky – správnost, úplnost a čitelnost údajů

• plomby – přítomnost plomby a správnost použití

• stav obalů – uzavření, celistvost a nepoškozenost

4) Vlastní vzorkování

5) Příprava vzorků – laboratorního, kontrolního, rezervního a případně dalšího vzorku (VZ, dodávkový vzorek)

Odběr vzorků se provádí na základě žádosti dodavatele, který při vzorkování dále předloží:

• uznávací list ( příp. rozhodnutí) o uznání porostu,

• vzorkovnici s vypsanými veškerými požadovanými charakteristikami osiva,

• výrobní a skladovou evidenci,

• evidenci návěsek

Úřední vzorkovatel kontroluje shodnost údajů na žádosti o uznání osiva s údaji v evidenci a na vzorkovnici. Identitu dat potvrdí na žádosti na vzorkovnici svým podpisem, identifikačním razítkem vzorkovatele a datem vzorkování. Zároveň zaznamená odběr vzorků do knihy partií.

Vzorkovatel odebere vždy vzorek:

• laboratorní, určený pro semenářskou laboratoř, která provede potřebné zkoušky

• rezervní

• kontrolní, určený pro systém následné kontroly

• další úřední vzorek – ke zjištění KE, GLS, na vegetační zkoušku apod., popř. tzv. dodávkový vzorek

S ohledem na požadavek homogenity partie musí být osivo před konečným uzavřením do obalů dostatečně promícháno. Při jakékoliv známce heterogenity (osivo v obalech se liší např. velikostí, barvou, obsahem nečistot, příměsí, ....) se vzorek k uznávacímu řízení neodebere.

V takovém případě se odeberou vzorky a provede zkouška heterogenity.

Metody odběru vzorků

Odběr dílčích vzorků:

Ruční odběr vzorků

U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají

• a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl do středu obalu,

• 1. pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr přibližně 14 mm,

• 1. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr přibližně 20 mm,

• 1. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr přibližně 10 mm,

• b) z otevřených obalů – dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu. Doporučené rozměry jsou: délka 762 mm a minimální vnitřní průměr 25 mm.

Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky na několik (nejméně tři) samostatných komor.

Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva,

• c) z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem s přihrádkami délky, která odpovídá alespoň výšce naskladněného osiva tj. až 1 600 mm o průměru 38 mm s šesti nebo devíti štěrbinami.

U druhů těžce se sypajících (např. některé trávy) se dílčí vzorky odebírají rukou. U velkosemenných druhů (např. bob) se dílčí vzorky odebírají rovněž rukou, není-li k dispozici vzorkovadlo s dostatečně velkými otvory a vhodným vnitřním průměrem. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat.

Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst.

Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného vzorku.

Odběr vzorků pomocí vzorkovacího zařízení (dále jen „automatického vzorkovadla“)

Automatické vzorkovadlo

(1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů pomocí automatického vzorkovadla.

(2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla

• a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem,

• b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni,

• c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby,

• d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku,

• e) sběrná skříň musí být uzamykatelná,

• f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány Ústavem.

(3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem.

(4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli a vzorkovateli Ústavu.

(5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla kontrolované Ústavem jsou

• a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skříňce,

• b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva,

• c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň,

• d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat

• 1. v plášti nesmí být jiné otvory, než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky,

• 1. uvnitř je otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360 °, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni,

• 1. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob,

• 1. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědné osoby čistící stanice,

• e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku.

(6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením.

(7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pověřený vzorkovatel a Ústav.

Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla

(1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie.

(2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie.

(3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii.

(4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně.

Postup práce vzorkovatele

(1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, kontrolní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci.

(2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne.

Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně.

Odběr dílčích vzorků:

Četnost vzorkování – Vyhláška č. 206/2004 Sb., příloha 1

Vytvoření souhrnného vzorku

Pokud se dílčí vzorky jeví jako jednotné, sloučí se, čímž vznikne souhrnný vzorek. Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, má být celý doručen do laboratoře k redukci.

Vytvoření laboratorního vzorku

Laboratorní, kontrolní, rezervní a případně další vzorky se připravují promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to jednou z níže uvedených metod:

Mechanické dělení je vhodné pro všechna semena s výjimkou velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky:

• Musí poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku.

• Musí správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí.

• Nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek).

• Pracovní rychlost pohyblivých částí musí být rovnoměrná a nesmí přesáhnout 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší, než je maximální velikost semen.

• Dělící poměr musí být konstantní v požadovaných mezích.

Mechanická dělidla pracují na principu rozdělování procházejícího vzorku na dvě přibližně stejně velké části. Než se vzorek nechá proběhnout dělidlem, promíchá se. Po projití dělidlem se obě části sloučí opět dohromady a nechají se projít dělidlem podruhé, případně potřetí.Tím se docílí důkladného promíchání vzorku před vlastním dělením. Ve skladech osiv se nejčastěji používá spádového dělidla. Vhodným vybavením může být i dělidlo centrifugální (typ Gamet) a dělidlo kónické (typ Boerner).

Dělení rukou je vhodné pro těžce se sypající druhy (ovsík vyvýšený, trojštět žlutavý). Postupuje se takto:

• Souhrnný vzorek se rovnoměrně vysype na hladkou čistou plochu.

• Stěrkou (špachtlí) s rovnou hranou se osivo řádně promíchá a nakupí.

• Hromádka se rozdělí na dvě poloviny, přičemž se každá znovu rozpůlí, až vzniknou 4 díly. Každý ze čtyř dílů se opět rozpůlí, až vznikne 8 dílů, které se uspořádají do dvou řad po čtyřech dílech.

• Střídavě se díly slučují a ponechávají (např. se sloučí 1. a 3. díl první řady s 2. a 4. dílem druhé řady). Zbývající 4 díly se dají stranou.

• Je-li takto získaná polovina souhrnného vzorku stále větší, než je požadováno pro laboratorní vzorek, výše uvedený postup se opakuje, až se dosáhne potřebné hmotnosti vzorku.

Minimální hmotnost laboratorních vzorků

Minimální hmotnost laboratorních vzorků je uvedena ve Vyhlášce č. 206/2004 Sb. příloha 5. Hmotnost laboratorních vzorků směsí se volí podle převládajícího druhu ve směsi.

U malých partií osiva cenných druhů, speciálních odrůd nebo hybridů jejichž hmotnost je rovna nebo menší než 1% stanovené nejvyšší hmotnosti partie, může mít laboratorní vzorek hmotnost sníženu až na úroveň hmotnosti předepsané pro zkušební vzorek na rozbor čistoty. V tomto případě nelze provést početní stanovení příměsí.

Nedodržení předepsané hmotnosti laboratorního vzorku je důvodem pro odložení laboratorních zkoušek do doby doručení nového vzorku dostatečné hmotnosti. Výjimku pro nedodržení stanovené hmotnosti tvoří např. drahé osivo. V takovém případě může být rozbor proveden dle možnosti (např. pouze klíčivost z 200 semen). V certifikátu o rozboru se pak uvede následující poznámka:

„Zaslaný vzorek vážil jen x...g (nebo: obsahoval jen x...semen), což neodpovídá předepsaným požadavkům pro zkoušení osiva.“

! Laboratorní vzorky pro stanovení vlhkosti osiva a pro detekci výskytu živočišných škůdců musí být uzavřeny v neprodyšných obalech o objemu 50 – 250 ml v závislosti na botanickém druhu.

Stanovení vlhkosti

Za účelem zkoušení vlhkosti jsou odebírány zvláštní vzorky do k tomu určených neprodyšných obalů („vlhkovnic“), obvykle malých plastových nádobek se šroubovacím uzávěrem naplněných osivem až po hrdlo. Minimální hmotnost zkušebního vzorku pro stanovení vlhkosti je 100 gramů pro obilniny (kromě prosa), luskoviny, kukuřici a čiroky a 50 gramů pro ostatní druhy. Vzorkovnice musí být označena číslem partie.

Stanovení přítomnosti škůdců

Ke stanovení přítomnosti škůdců se odebírají vzorky do neprodyšného obalu, který je bezprostředně po odběru zasílán k rozboru. Velikost vzorků je shodná se stanovenou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, kde je určena hmotnost 250 gramů.

Při odběru je postupováno tak, že se vzorkuje z dolní části pytle (do výšky 200 mm) a nad touto vrstvou se odebírají dílčí vzorky střídavě z vnitřní a obvodové vrstvy. U osiv ve vacích a volně ložených se vzorkovatel zaměřuje na místa u podlahy, stěn a na zavlhlá místa uložené partie.

Zasílání vzorků a uložení vzorků kontrolních

Vzorky zasílá nebo doručí do laboratoře vzorkovatel osobně.

Kontrolní vzorky pro následnou kontrolu Ústavu se ukládají

• ve smluvních laboratořích v prostorách k tomu určených s přístupem pouze pro vzorkovatele Ústavu

• v případě nezávislých vzorkovatelů na místně příslušném regionálním oddělení osiv a sadby ÚKZÚZ

[image omitted]

Příloha č. 19 k vyhlášce č. 384/2006 Sb.

Podrobnosti laboratorního zkoušení pověřenými osobami

I. Pověření

Osoby

Laboratorní zkoušení osiva mohou vykonávat pouze osoby, které mají dostatečnou praxi v oboru a zkoušky provádějí za účelem zajištění plynulého laboratorního provozu. Pro udělení pověření platí

• 1. Vedoucí laboratoře a zástupce prokáží odbornou způsobilost a délku nezbytné praxe která činí u osob

• s vysokoškolským vzděláním v akreditovaném bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu v oblasti zemědělství nebo se zaměřením na biologii nebo s úplným středním odborným, popřípadě vyšším odborným vzděláním v oborech zemědělství minimálně dva roky praxe v oboru, nebo

• s minimálně středoškolským vzděláním i jiného zaměření minimálně tři roky praxe v oboru.

• 1. Dodržení zásady „nikdo nekontroluje sám sebe“, tj. musí být splněna podmínka zastupitelnosti.

• 1. Vedoucí pověřené laboratoře a jeho zástupce nesmí být nijak finančně zainteresováni na výrobě, zpracování a distribuci osiv, ani na výsledcích a počtu prováděných zkoušek. Tato skutečnost musí být doložena Prohlášením“.

Podání žádosti o pověření

Žadatel o uzavření smlouvy k provádění dílčích úkonů při uznávacím řízení požádá ÚKZÚZ, odbor osiv a sadby písemně, a to v rámci kalendářního roku do 30.4. nebo do 30.10. Součástí žádosti bude:

• seznam technického vybavení laboratoře nutného k zajištění zkoušek, které jsou předmětem uzavření smlouvy. U sít, teploměrů a vah budou předloženy kopie protokolů o ověření Českým metrologickým institutem (dále jen ČMI), příp. kalibračních listů vydaných akreditovanou kalibrační laboratoří (dále jen AKL) originál bude předložen při auditu na místě; kopie dokladu o vzdělání, přičemž originál bude předložen při auditu na místě;

• prokázání odborné způsobilosti předložením úředně ověřené kopie dokladu o vzdělání;

• prohlášení o délce odborné praxe a prohlášení o finanční nezainteresovanosti na výrobě, zpracování a distribuci osiv;

• doklad o oprávnění k podnikání včetně výpisu z obchodního rejstříku, je-li v něm zapsán, ne starší než 6 měsíců.

Proces pověřování a proškolení

Ústav

• prověří úplnost podané žádosti a přiložených dokladů;

• ověří do 1 měsíce od podání žádosti splnění všech předepsaných kritérií formou „Auditu na místě“;

• ověří, že probíhaly souběžné ověřovací laboratorní zkoušky minimálně 2 roky před podáním žádosti a že výsledky laboratoře žadatele dosahují alespoň 95% shodnosti s výsledky laboratoře osiv Ústavu;

• ověří účast laboratoře žadatele v kruhových testech pořádaných ÚKZÚZ a jejich vyhodnocení.

Proškolení:

Úvodní proškolení všech osob uvedených v části I. zajistí Ústav a probíhá podle plánu zaškolování. Zaškolování je ukončeno teoretickým testem a vyhodnocením srovnávacích zkoušek. Testy jsou organizovány vždy ve 2 termínech (v závislosti na doručení žádosti): květen/červen nebo listopad/ prosinec.

Plán zaškolení:

Plán zaškolení musí obsahovat minimálně:

• 1. Část teoretická:

dokonalé seznámení s platnými právními předpisy:

• Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby) a prováděcí předpisy,

• Věstník MZe – Zkoušení osiva a sadby.

• 1. Část praktická:

praktický postup při laboratorním zkoušení:

• příjem a příprava laboratorního vzorku,

• zkouška vlhkosti,

• zkoušky čistoty, semen jiných rostlinných druhů (dále jen JRD), hmotnosti tisíce semen,

• zkouška klíčivosti,

• další zkoušky v závislosti na povaze pověření,

• uložení a archivace vzorků,

• kontrola podkladů pro vydání Uznávacího listu (dále jen UL),

• vlastní vyplnění a tisk UL,

• kontrola správnosti UL,

• podpis a příprava k odeslání UL.

• 1. Složení zkoušky:

– teoretická

– praktická

Plán zaškolování stanovil:

Zaškolování ke vzorkování vedl:

Udělení pověření:

Po vyhodnocení a splnění všech podmínek bude rozhodnuto o udělení pověření. Procento následné kontroly stanoví Ústav každoročně pro jednotlivé pověřené laboratoře v závislosti na shodnosti s výsledky semenářských laboratoří ÚKZÚZ. Součástí kontrolní činnosti je i úřední dozor, v rámci kterého mohou být rovněž odebrány vzorky ke kontrole.

Další proškolování:

probíhá pravidelně 1x za 2 roky a vždy je zakončeno vědomostními testy. S vyhodnocením testů jsou všechny pověřené osoby seznámeny. V případě neúspěšného vykonání testu je dotčená osoby Ústavem opětovně proškolena teoreticky i prakticky a musí znovu vykonat test, a to nejpozději do 3 měsíců. Pověření je pozastaveno, jedná-li se o vedoucího laboratoře. Po úspěšném vykonání testu je povolení obnoveno.

Kromě výše uvedeného pravidelného školení se mohou jednotlivci zúčastnit krátkodobých stáží v Ústavu po předběžné dohodě.

II. Úřední dozor a následná kontrola

Úřední dozor

Úředním dozorem se rozumí soubor všech opatření prováděných Ústavem v celém procesu uznávání osiva. Úřední dozor provádí Ústav a lze jej rozdělit do následujících oblastí:

• 1. Kontrola kvality prováděných rozborů

Rozbor provádějí obě laboratoře (pověřená i ÚKZÚZ) a vedoucí laboratoře osiv a sadby ÚKZÚZ průběžně vyhodnocuje shodnost zkoušek vzorků rozborovaných pověřenou laboratoří a laboratoří ÚKZÚZ a výsledky zaznamenává. K porovnání výsledků se používají hodnoty uvedené v kap. 15 (Tolerance) Metodiky zkoušení OS. Součástí kontroly je rovněž úplnost a správnost vyhodnocení rozborů pověřenou laboratoří.

• 1. Kontrola vyhodnocení karet

Rozbor provádí pouze pověřená laboratoř a vedoucí laboratoře ÚKZÚZ kontroluje správnost vyhodnocení všech zkoušek, úplnost záznamů, výsledné hodnocení zkoušeného vzorku. V návaznosti na rozborové karty kontroluje vydané uznávací listy a výsledky zaznamenává. V případě chybného hodnocení rozhodne o provedení rozboru i laboratoří ÚKZÚZ.

• 1. Kontrola pověřené laboratoře na místě

• Pravidelnou kontrolu provádí vedoucí regionální laboratoře ve spolupráci s vedoucím oddělení a semenářským inspektorem minimálně dvakrát ročně po dohodě s vedoucím pověřené laboratoře.

• Účelová kontrola se provede okamžitě tehdy, pokud jsou zjištěny opakované rozdíly ve výsledcích zkoušek nebo vyhodnocování rozborů, aby se zjistily a odstranily příčiny nedostatků.

• Z kontrol laboratoře jsou vyhotovovány zápisy. Jeden originál zůstává laboratoři a druhý je uložen na odboru osiv a sadby v Praze v dokumentaci pověřené laboratoře.

• 1. Kontrola pověřené laboratoře na místě v rámci závěrečného ročního hodnocení.

Kontrolu provádí Ústav. Předmětem kontroly je:

• kontrola laboratoře

• kontrola vedení evidence – doporučený formulář pro vedení evidence je uveden v příloze. Evidence vzorků rozborovaných v rámci pověření bude vedená samostatně.

• Kontrola vlastního zkoušení

• a) kontrola dodržování metodických postupů, tj. dodržování předepsané navážky pro rozbor základního a zkušebního vzorku,

• b) volba vhodné metody pro stanovení klíčivosti a dodržování předepsané teploty při zkoušce klíčivosti,

• c) správná příprava základního a zkušebního vzorku,

• d) správný postup při zkoušce vlhkosti,

• kontrola používání metrologického vybavení ověřeného ČMI nebo AKL:

síta – doba kalibrace 2 roky

váhy – doba ověření nebo kalibrace 2 roky

teploměry – doba kalibrace 3 roky

• kontrola uložení vzorků v samostatně uzamčené místnosti (nebo skříni apod.) včetně podmínek skladování a kontroly uložení klíčů (1 ks vedoucí regionální laboratoře ÚKZÚZ, 1 ks SI, 1 ks v pověřené laboratoři v zalepené obálce opatřené razítkem SI),

• kontrola jednotného postupu v počtu nasazovaných semen pro zkoušku klíčivosti, kde u všech druhů osiv bude nasazováno 400 semen;

• kontrola provozu čistící stanice

• kontrola automatického vzorkovadla,

• kontrola uložení partií osiv, uzavření a označení obalů,

• kontrola průvodních dokladů od příjmu osiva po vyskladnění.

Roční vyhodnocení práce pověřené laboratoře

Výsledkem vyhodnocení dokladů o shodnosti rozborů prováděných v pověřené laboratoři a v laboratoři ÚKZÚZ, kruhových testů a výsledků kontrol pověřené laboratoře na místě je závěrečná zpráva o práci pověřené laboratoře, která je základem pro přípravu smlouvy pro další období. Součástí závěrečné zprávy je také doporučení procenta následné kontroly v následujícím období.

Následná kontrola

Následná kontrola pověřených laboratoří je prováděná ze vzorků označených „ÚKZÚZ“, odebraných jak úředním, tak i pověřeným vzorkovatelem, a to:

• při následné kontrole z uložených vzorků,

• ÚKZÚZ zkouší a hodnotí ty vlastnosti osiva, které pro daný druh stanovuje vyhláška a které jsou podmínkou uznání s výjimkou stanovení vlhkosti osiva.

• Uložení vzorků v pověřené laboratoři:

• Vzorky pro laboratoř osiv a sadby ÚKZÚZ a „R“ budou uloženy odděleně od ostatních vzorků v uzamčené místnosti v prostorách náležejících pověřené laboratoři. Klíč od této místnosti bude mít vzorkovatel, druhý vedoucí příslušné regionální laboratoře a třetí bude zapečetěn vzorkovatelem ÚKZÚZ a bude uložen na místě u vedoucího pověřené laboratoře.

• V případě, že pověřená laboratoř nedisponuje samostatnou místností, kterou může pro účely vzorků použít, je možné vzorky ukládat v uzamykatelných skříních, bednách apod.

• Vzorky musí být uloženy tak, aby nedošlo k jejich znehodnocení vlivem špatných skladovacích podmínek (teplo, vlhko, škůdci).

• Vzorky označené „ÚKZÚZ“, určené pro následnou kontrolu, budou ukládány bez vzorku pro zkoušku vlhkosti!

• Následná kontrola se provádí dle níže uvedených zásad:

• 1. Posouzení klíčivosti:

• vedoucí semenářské laboratoře ÚKZÚZ oznámí v době provádění NK vedoucí pověřené laboratoře, které partie byly pro NK vybrány

• pověřená laboratoř nasadí ve stejnou dobu tentýž vzorek opakovně na klíčivost a výsledek zašle do místně příslušné laboratoře ÚKZÚZ

• NK bude vyhodnocována na základě opakované zkoušky prováděné v pověřené laboratoři ve stejném termínu jako na pracovišti ÚKZÚZ z důvodu zvýšení objektivity hodnocení

• 1. Posouzení čistoty:

• vyhodnocení tolerancí stanovených Metodikou zkoušení OS pro čistotu a počet JRD se provede z původního výsledku zkoušky čistoty stanovené pověřenou laboratoří a výsledky stanovení ÚKZÚZ ze vzorku pro NK

• 1. Posouzení vlhkosti:

• v rámci NK se nehodnotí

• Vzorky se archivují do ukončení následujícího vegetačního období. U víceletých druhů do ukončení nejbližšího vegetačního období, kdy lze posoudit pravost druhu a odrůdy.

III. Odejmutí pověření

Zjistí-li Ústav nedostatky v technologickém postupu laboratorního zkoušení osiva a následného výsledku, upozorní příslušného vedoucího laboratoře na odchylky od správné metodiky a o zjištění vyhotoví zápis. Laboratoř je povinna podstoupit zvýšený úřední dozor. V případě opětovného vážného pochybení, které by vedlo k poškození dodavatele, je mu odebráno pověření.

Za chyby v technologickém postupu se považuje:

• neprovedené nebo neúplně či špatně provedené laboratorní zkoušení,

• opakovaně špatně nebo neúplně provedené závěrečné hodnocení partie osiva,

• opakované nedodržení podmínek laboratorního zkoušení,

• nevydání uznávacího listu,

• nezaslání podkladů Ústavu k vydání rozhodnutí o neuznání.

IV. Práce v pověřené laboratoři

• Vedoucí pověřené laboratoře a jeho zástupce podléhají na úseku laboratorní kontroly osiv metodickému řízení vedoucí příslušné regionální semenářské laboratoře ÚKZÚZ.

• Vedoucí pověřené laboratoře a jeho zástupce musí absolvovat před uzavřením smlouvy a dále každý druhý rok odborné školení v ÚKZÚZ. Podmínkou je úspěšné zakončení závěrečným testem (zkouškou).

• Laboratoř se při zkoušení osiv v rámci pověření řídí platnou legislativou a metodikou zkoušení.

• 1. Vzorkování

Vzorky odebírá úřední vzorkovatel ÚKZÚZ nebo příp. i pověřený vzorkovatel, který z každé vzorkované partie připraví 3 vzorky:

• 1. pro pověřenou laboratoř včetně vzorku na vlhkost. Ke vzorku bude přiložena vyplněná kopie žádosti o uznání osiva, podepsaná dodavatelem a vzorkovatelem.

• 1. pro „ÚKZÚZ“

• 1. rezervní vzorek označený „R“

Vzorek pro ÚKZÚZ a R budou uloženy v uzamčené místnosti v prostorách náležejících pověřené laboratoři. Klíč od této místnosti bude mít vzorkovatel ÚKZÚZ, druhý vedoucí příslušné regionální laboratoře a třetí bude zapečetěn v ÚKZÚZ a bude uložen na místě u vedoucího laboratoře.

Uložení vzorků v případě, že pověřená laboratoř je lokalizována mimo prostory ČSO:

Bude-li vzorek odebraný na ČSO zkoušen jinou pověřenou laboratoří, pak:

• Vzorek pro pověřenou laboratoř bude odeslán pod dohledem vzorkovatele

• Vzorky pro ÚKZÚZ a R budou uloženy v uzamčené místnosti v prostorách ČSO. Klíč od této místnosti bude mít vzorkovatel, druhý vedoucí místně příslušné regionální laboratoře a třetí bude zapečetěn ÚKZÚZ a bude uložen u vedoucího ČSO.

Po vzorkování bude postup následující:

• Pověřená laboratoř zahájí laboratorní zkoušky ze vzorku č. 1 odebraného pověřeným vzorkovatelem (pokud není pověřený vzorkovatel, pak ze vzorku odebraného vzorkovatelem úředním).

• Originály žádosti budou bezprostředně odeslány na pracoviště odboru osiv a sadby ÚKZÚZ. Kopie žádostí budou uloženy v laboratoři.

• Do laboratoří ÚKZÚZ budou odesílány vzorky č.2 dle pokynů stanovených každoročně pro jednotlivé laboratoře.

• 1. Vedení evidence v pověřené laboratoři

Pověřená laboratoř povede evidenci zkoušených vzorků na předepsaném tiskopise. Veškeré údaje v této evidenci a na rozborové kartě budou zaznamenány strojem, počítačem nebo propisovací tužkou. Chybné údaje se opraví jedním škrtnutím tak, aby byl původní údaj čitelný. Nový záznam se zapíše vedle původního a opravovatel se podepíše.

Upozornění:

Nepřípustné je - přeškrtání více čarami

přelepení štítkem

zatření opravným lakem

gumování záznamu

zapsání výsledků zkoušek obyčejnou tužkou.

Vzorky budou číslovány pro každou novou sezónu od prvního čísla číselné řady přidělené pověřené laboratoři.

• 1. Laboratorní zkoušení a vyhodnocení vzorku

U zkoušených vzorků budou provedeny všechny zkoušky, jejichž hodnoty jsou limitovány vyhláškou. Zkoušky budou prováděny v souladu s metodikou zkoušení, navážky pro stanovení čistoty a semen jiných rostlinných druhů jsou uvedeny v kap.2 Metodiky zkoušení osiva a sadby.

Vedoucí laboratoře provede po ukončení všech zkoušek celkové vyhodnocení, výsledek zapíše na rozborovou kartu a opatří svým podpisem s uvedením data ukončení zkoušek. Uzavřenou kartu opatří razítkem laboratoře. V případě pověřené laboratoře, která nebude vydávat rovněž uznávací listy odešle neprodleně originál karty k rukám příslušné vedoucí semenářské laboratoře ÚZKÚZ a kopii založí. Pověřená laboratoř, která bude vydávat rovněž uznávací listy, zašle na žádost Ústavu k rukám příslušné vedoucí semenářské laboratoře Ústavu kopii rozborové karty. Originál karty, který je podkladem pro vystavení uznávacího listu, založí. Originály rozborové karty + kopie UL se archivují po dobu 10 let.

• 1. Přezkoušení vzorku v laboratoři ÚKZÚZ

V odůvodněných případech (např. porucha zkušebního zařízení) zašle vedoucí pověřené laboratoře vzorky k rozborům do příslušné regionální laboratoře ÚKZÚZ.

Vedoucí laboratoře ÚKZÚZ je oprávněna rozhodnout o přezkoušení vzorku (pokud nebyl rozbor prováděn souběžně). V případě, že výsledky mezi laboratořemi vykazují rozdíly mimo povolené tolerance dle kapitoly 15 Metodiky zkoušení, provede se po dohodě s vedoucím regionálního oddělení a žadatelem rozbor rezervního vzorku.

Uvedení osiva do oběhu s kvalitativními parametry, přesahujícími hodnoty povolené tolerance, by mělo za následek zrušení smlouvy s dalšími dopady.

• 1. Vydávání dokladů na osivo

(1) UL může pověřená osoba vydat pouze za předpokladu, že

• osivo má vlastnosti stanovené zákonem a platnou vyhláškou,

• vzorek byl odebrán v souladu s vyhláškou o vzorkování,

• zkoušení proběhlo dle platných metod.

(2) UL bude vydáván na formuláři zveřejněném a schváleném ÚKZÚZ,

(3) UL budou vyplněny na počítači, každý bude opatřen razítkem a podpisem pověřené osoby,

(4) UL budou číslovány stejným způsobem jako v ÚKZÚZ, tj. číslo regionu, kde má laboratoř sídlo - číslo rozboru dle přidělené číselné řady / U/ rok zpracování,

(5) Doklady na osivo, které nemá vlastnosti stanovené zákonem a vyhláškou, vydává vždy pouze Ústav. V takovém případě předá pověřená osoba veškeré podklady místně příslušnému oddělení osiv a sadby k vydání rozhodnutí o neuznání.

Postup práce dodavatele

• Vyplnění žádosti s vyznačením osoby, která provede úřední zkoušky,

• Požadavek na vzorkování – dodavatel požádá úředního nebo pověřeného vzorkovatele o provedení vzorkování,

• Spolupráce při vzorkování, předložení potřebných dokladů a evidence.

Postup práce vzorkovatele

• Vzorkovatel provede vzorkování v souladu s vyhláškou 206/2004 Sb. a s manuálem vzorkovatele

• Zajistí odeslání nebo doručení vzorků a žádostí takto:

○ Originál žádosti vždy eviduje Ústav s ohledem na správní řízení.

○ Kopii žádosti s laboratorním vzorkem zašle do pověřené laboratoře.

○ Kontrolní vzorky se ukládají buď v pověřené laboratoři sem. firmy nebo na místně příslušném reg. odd. OS v případě laboratoře tzv. „nezávislé“.

Postup práce Ústavu

• Ústav zaeviduje přijaté žádosti, zkontroluje jejich věcnou správnost a provede počítačovou kontrolu údajů oproti UL na množitelský porost.

• Pokud jsou shledány závady, Ústav neprodleně informuje příslušnou laboratoř a do vyřešení nesrovnalostí pozastaví vydání UL.

• Pokud nejsou závady shledány, žádost se založí a laboratoř může vydat UL.

• Oddělení OS eviduje a zakládá kopie UL vydané pověřenými osobami.

Postup práce osoby pověřené k vydávání UL

• Pověřená osoba před vydáním UL provede kontrolu všech podkladů, tj. žádosti, rozborové karty a zda nemá informaci z Ústavu o pozastavení vydání UL

• Pokud jsou výsledky vyhovující vydá pověřená osoba UL, opatří ho podpisem a razítkem

• Originál UL obdrží dodavatel, kopii zašle na místně příslušné regionální oddělení k založení a evidenci

• 1. Vstup cizích osob do laboratoře a zachování obchodního tajemství

Do prostor pověřené laboratoře smí vstoupit cizí osoba pouze v doprovodu vedoucího laboratoře nebo jeho zástupce. Zkoušky a jejich vyhodnocení musí být prováděny tak, aby nemohlo dojít ke zneužití. Osoby pracující v laboratoři jsou povinny zachovávat mlčenlivost o výsledcích zkoušek před cizími osobami.

[image omitted]

Příloha č. 20 k vyhlášce č. 384/2006 Sb.

Barevné odlišení návěsek podle kategorií a generací rozmnožovacího materiálu a vzory úředních návěsek a návěsek

• 1. Barevné odlišení návěsek podle kategorií a generací

Kategorie rozmnožovacího materiálu	Symbol	Barva návěsky
Rozmnožovací materiál předstupňů	1. generace	SE 1	bílá s fialovým příčným pruhem po diagonále šíře 5 mm
2. generace	SE 2
3. generace	SE 3
Základní rozmnožovací materiál (Elita)	E	bílá
Certifikovaný rozmnožovací materiál	jediná generace	C	modrá
1. generace	C 1	modrá
2. generace	C 2	červená 1)
3. generace	C 3	červená
Standardní osivo	S	tmavě žlutá
Obchodní osivo	O	hnědá
Směsi osiv (druhové a odrůdové)		zelená
Osivo s neukončenou certifikací		šedá
Osivo úředně nezapsaných odrůd		oranžová

Pozn.: Pro osivo v kategorii šlechtitelský rozmnožovací materiál se při uvádění do oběhu používá návěska barvy fialové. Pro osivo sdružených odrůd se používá modrá návěska se zeleným příčným pruhem po diagonále.

Vysvětlivky k indexům:

1) Pro sadbu brambor kategorie C 2 jsou používány modré návěsky jako pro C 1.

• 1. Označování tříd sadby brambor

Kategorie rozmnožovacího materiálu	Symbol	Třída
Základní rozmnožovací materiál (Elita)	E	ES 1
ES 2
ES 3

• 1. Vzory úředních návěsek pro:

• a) osivo,

• b) sadbu brambor,

• c) směsi osiv,

• d) osivo s neukončenou certifikací

• e) osivo úředně nezapsaných odrůd zemědělských druhů

• a) vzor návěsky pro osivo

[image omitted]

• b) vzor návěsky pro sadbu brambor

[image omitted]

• c) vzor návěsky pro směs osiv

[image omitted]

• d) vzor návěsky pro osivo s neukončenou certifikací

[image omitted]

• f) vzor návěsky pro osivo úředně nezapsaných odrůd zemědělských druhů

[image omitted]

• U sadby brambor obsahuje tato návěska rovněž údaj o velikostním třídění

• 1. Vzory návěsek pro mezinárodní obchod - návěsek pro:

• a) ISTA certifikaci,

• b) OECD certifikaci.

• a) vzor návěsky pro ISTA certifikaci

[image omitted]

• b) vzor návěsky pro OECD certifikaci

[image omitted]

• 1. Vzory ostatních návěsek - návěsek pro:

• a) standardní osivo

• b) osivo úředně nezapsaných odrůd zelenin

• c) zvláštní návěska pro osivo uváděné do oběhu podle § 8 zákona nebo podle § 2 odstavce 2 vyhlášky

• a) vzor návěsky pro standardní osivo:

[image omitted]

• b) vzor návěsky pro osivo úředně nezapsaných odrůd zelenin

[image omitted]

• c) vzor zvláštní návěsky pro osivo uváděné do oběhu podle § 8 zákona nebo podle § 2 odstavce 2 vyhlášky

[image omitted]

• V případě uvádění do oběhu podle § 8 zákona (před ukončením úřední zkoušky klíčivosti) je zde uveden text: „Dodáno do oběhu před ukončením úřední zkoušky klíčivosti“

^1) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropských společenství promítnuty.

^2) Směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Rady 69/60/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Rady 69/63/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Rady 71/162/EHS ze dne 30. března 1971, kterou se mění směrnice ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin a sadby brambor na trh, směrnice ze dne 30. června 1969 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice ze dne 29. září 1970 o uvádění osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 72/274/EHS ze dne 20. července 1972, kterou se mění směrnice ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin a sadby brambor na trh, směrnice ze dne 30. června 1969 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice ze dne 29. září 1970 o uvádění osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Rady 72/418/EHS ze dne 6. prosince 1972, kterou se mění směrnice ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin a sadby brambor na trh, směrnice ze dne 30. června 1969 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice ze dne 29. srpna 1970 o uvádění osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd zemědělských rostlin. Směrnice Rady 73/438/EHS ze dne 11. prosince 1973, kterou se mění směrnice ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin a sadby brambor na trh, směrnice ze dne 30. června 1969 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice ze dne 29. září 1970 o uvádění osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Komise 74/268/EHS ze dne 2. května 1974, kterou se stanoví zvláštní požadavky pro výskyt Avena fatua v osivu pícnin a obilovin. Směrnice Rady 75/444/EHS ze dne 26. června 1975, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/402/EHS, 66//403/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor a osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Komise 75/502/EHS ze dne 25. července 1975, kterou se omezuje uvádění na trh osiva lipnice luční (Poa pratensis L.) na osivo, které bylo úředně certifikováno jako „základní osivo“ nebo „certifikované osivo“. Směrnice Rady 78/55/EHS ze dne 19. prosince 1977, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/402/EHS, 68//193/EHS, 69/208/EHS, 70/458/EHS a 70/457/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, révového vegetativního množitelského materiálu, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. První směrnice Komise 78/386/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. První směrnice Komise 78/387/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 78/511/EHS ze dne 24. května 1978, kterou se mění směrnice 74/268/EHS, kterou se stanoví zvláštní požadavky pro výskyt Avena fatua v osivu pícnin a obilovin. Směrnice Rady 78/692/EHS ze dne 25. července 1978, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/402/EHS, 66/403/EHS, 68/193/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, révového vegetativního množitelského materiálu, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 78/1020/EHS ze dne 5. prosince 1978, kterou se mění směrnice 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208//EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 79/692/EHS ze dne 24. července 1979, kterou se mění směrnice 66/401/EHS, 66/402/EHS, 70/458/EHS a 70/457/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Komise 80/754/EHS ze dne 17. července 1980, kterou se mění příloha II směrnice Rady 66/401/EHS o uvádění na trh osiva pícnin. Směrnice Komise 81/126/EHS ze dne 16. února 1981, kterou se mění přílohy směrnic Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69//208/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388//EHS. Směrnice Komise 82/287/EHS ze dne 13. dubna 1982, kterou se mění přílohy směrnic Rady 66/401/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388/EHS. Směrnice Komise 85/38/EHS ze dne 14. prosince 1984, kterou se mění přílohy I a II směrnice Rady 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 86/109/EHS ze dne 27. února 1986 o omezení uvádění osiva některých druhů pícnin, olejnin a přadných rostlin na trh na osiva úředně uznaná jako „základní osivo“ nebo „certifikované osivo“. Směrnice Rady 86/155/EHS ze dne 22. dubna 1986, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění některé směrnice o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Komise 86/320/EHS ze dne 20. června 1986, kterou se mění směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Komise 87/480/EHS ze dne 9. září 1987, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Rady 88/332/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění některé směrnice o uvádění osiva a sadby na trh, pokud jde o přijímání prováděcích pravidel k ustanovením o osivu a sadbě vyhovující méně přísným požadavkům. Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69//208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Komise 88/506/EHS ze dne 13. září 1988, kterou se mění příloha II směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 89/2/EHS ze dne 15. prosince 1988, kterou se mění směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 89/14/EHS ze dne 15. prosince 1988, kterou se určují skupiny odrůd mangoldu a červené řepy, na které odkazují požadavky na nejmenší povolené vzdálenosti porostu v příloze I směrnice Rady 70/458/EHS o uvádění osiva zeleniny na trh. Směrnice Komise 89/100/EHS ze dne 20. ledna 1989, kterou se mění příloha II směrnice Rady 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 89/424/EHS ze dne 30. června 1989, kterou se mění směrnice 86/109/EHS o omezení uvádění osiva některých druhů pícnin, olejnin a přadných rostlin na trh na osiva úředně uznaná jako „základní osivo“ nebo „certifikované osivo“. Směrnice Komise 91/376/EHS ze dne 25. června 1991, kterou se mění směrnice 86/109/EHS o omezení uvádění osiva některých druhů pícnin, olejnin a přadných rostlin na trh na osiva úředně uznaná jako „základní osivo“ nebo „certifikované osivo“. Směrnice Komise 92/19/EHS ze dne 23. března 1992, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Rady 92/33/ES ze dne 28. dubna 1992 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh. Směrnice Komise 93/2/EHS ze dne 28. ledna 1993, kterou se mění příloha II směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 93/17/EHS ze dne 30. března 1993 o vymezení tříd Společenství pro základní sadbu brambor a o podmínkách a označování těchto tříd. Směrnice Komise 93/61/EHS ze dne 2. července 1993, kterou se stanoví tabulka požadavků na sadbu a rozmnožovací materiál zeleniny mimo osivo podle směrnice Rady 92/33/EHS. Směrnice Komise 93/62/EHS ze dne 5. července 1993 o prováděcích opatřeních týkajících se dohledu nad dodavateli a zařízeními a jejich kontroly v rámci směrnice Rady 92/33/EHS o uvádění na trh sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo. Směrnice Komise 95/6/ES ze dne 20. března 1995, kterou se mění přílohy I a II směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 96/18/ES ze dne 19. března 1996, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 96/72/ES ze dne 18. listopadu 1996, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/402/EHS, 66//403/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 98/95/ES ze dne 14. prosince 1998, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/402/EHS, 66//403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin, pokud se týká konsolidace vnitřního trhu, geneticky modifikovaných rostlinných odrůd a genetických zdrojů rostlin. Směrnice Rady 98/96/ES ze dne 14. prosince 1998, kterou se mění, mimo jiné ve věci neúředních inspekcí, směrnice 66//400/EHS, 66/401/EHS, 66/402/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Komise 1999/8/ES ze dne 18. února 1999, kterou se mění směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 1999/54/ES ze dne 26. května 1999, kterou se mění směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 1999/66/ES ze dne 28. června 1999, kterou se stanoví požadavky na návěsku nebo jiný dokument vystavený dodavatelem na základě směrnice Rady 98/56/ES. Směrnice Rady 2001/64/ES ze dne 31. srpna 2001, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh a směrnice 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Rady 2002/53/ES ze dne 13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh. Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh. Směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Rady 2002/68/ES ze dne 19. července 2002, kterou se mění směrnice 2002/57/ES o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Komise 2003/45/ES ze dne 28. května 2003, kterou se mění směrnice Rady 2002/57/ES o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66//402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Komise 2004/55/ES ze dne 20. dubna 2004, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Rady 2004/117/ES ze dne 22. prosince 2004, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 2002/54//ES, 2002/55/ES a 2002/57/ES, pokud jde o zkoušky pod úředním dohledem a rovnocennost osiva vyprodukovaného ve třetích zemích. Směrnice Komise 2006/124/ES ze dne 5. prosince 2006, kterou se mění směrnice Rady 92/33/EHS o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh a směrnice Rady 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh.

^3) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

^4) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 140/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb. a zákona č. 559/2004 Sb.

^5) Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

^1) Vyhláška č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů, v platném znění.