Zákon atomový zákon

Soustavný dohled nad radiační ochranou

(1) Držitel povolení k nakládání se zdrojem ionizujícího záření, k nakládání s radioaktivním odpadem, k provozu pracoviště III. kategorie nebo pracoviště IV. kategorie a k jednotlivým etapám vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie je povinen zajistit soustavný dohled nad radiační ochranou dohlížející osobou a na pracovišti II. a vyšší kategorie také osobou s přímým dohledem nad radiační ochranou.

(2) Držitel povolení k poskytování služeb v kontrolovaném pásmu provozovateli pracoviště IV. kategorie je povinen zajistit soustavný dohled nad radiační ochranou dohlížející osobou. Při poskytování služeb v kontrolovaném pásmu provozovateli pracoviště IV. kategorie je provozovatel kontrolovaného pásma, ve kterém je činnost vykonávána, povinen zajistit soustavný dohled nad radiační ochranou fyzických osob provádějících poskytování služeb v kontrolovaném pásmu osobou s přímým dohledem nad radiační ochranou.

(3) Soustavný dohled nad radiační ochranou musí být zajištěn v rozsahu odpovídajícím vykonávané činnosti, způsobu nakládání se zdrojem ionizujícího záření a míře možného ozáření včetně potenciálního ozáření.

(4) K vykonávání soustavného dohledu nad radiační ochranou na energetickém jaderném zařízení musí držitel povolení k provozu pracoviště IV. kategorie zřídit specializovaný útvar radiační ochrany organizačně nezávislý na provozních a výrobních útvarech držitele povolení.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) rozsah a způsob vykonávání činnosti dohlížející osoby,

• b) kategorii radiačního pracovníka v případě dohlížející osoby,

• c) rozsah a způsob vykonávání činnosti osoby s přímým dohledem nad radiační ochranou,

• d) kategorii radiačního pracovníka v případě osoby s přímým dohledem nad radiační ochranou,

• e) rozsah a způsob vykonávání činností specializovaným útvarem radiační ochrany zajišťujícím soustavný dohled nad radiační ochranou na energetickém jaderném zařízení.

Oddíl 2

Požadavky na bezpečný provoz pracoviště se zdrojem ionizujícího záření

§ 73

Kontrolované pásmo

(1) Na pracovišti se zdrojem ionizujícího záření, kde lze předpokládat, že by efektivní dávka mohla být vyšší než 6 mSv ročně nebo že by ekvivalentní dávka mohla být vyšší než tři desetiny limitu pro radiačního pracovníka pro kůži anebo končetiny nebo 15 mSv pro oční čočku, je držitel povolení podle § 9 odst. 2 písm. b) a f) povinen vymezit kontrolované pásmo, dokumentovat jeho provoz a zajistit radiační ochranu fyzické osoby do něj vstupující.

(2) Držitel povolení vymezující kontrolované pásmo je povinen neprodleně oznamovat Úřadu

• a) vymezení kontrolovaného pásma,

• b) změnu vymezení kontrolovaného pásma a

• c) zrušení kontrolovaného pásma.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) rozsah a způsob vymezení kontrolovaného pásma,

• b) rozsah omezení vstupu do kontrolovaného pásma,

• c) podmínky výkonu práce v kontrolovaném pásmu,

• d) způsob zajištění radiační ochrany v kontrolovaném pásmu,

• e) požadavky na dokumentaci provozu kontrolovaného pásma.

§ 74

Sledované pásmo

(1) Na pracovišti se zdrojem ionizujícího záření, kde lze předpokládat, že by efektivní dávka mohla být vyšší než 1 mSv ročně nebo by ekvivalentní dávka mohla být vyšší než jedna desetina limitu ozáření pro radiačního pracovníka pro oční čočku, kůži a končetiny, je držitel povolení nebo registrant povinen vymezit sledované pásmo, dokumentovat jeho provoz a zajistit radiační ochranu fyzické osoby do něj vstupující.

(2) Sledované pásmo se nevymezuje, pokud by jeho rozsah nepřesáhl vymezení kontrolovaného pásma.

(3) Držitel povolení nebo registrant vymezující sledované pásmo je povinen neprodleně oznamovat Úřadu

• a) vymezení sledovaného pásma,

• b) změnu vymezení sledovaného pásma a

• c) zrušení sledovaného pásma.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) rozsah a způsob vymezení sledovaného pásma,

• b) způsob zajištění radiační ochrany ve sledovaném pásmu,

• c) požadavky na dokumentaci provozu sledovaného pásma.

§ 75

Bezpečný provoz pracoviště

(1) Držitel povolení vykonávající činnost v rámci plánované expoziční situace, registrant nebo ohlašovatel používající schválený typ drobného zdroje ionizujícího záření

• a) je povinen zajistit, aby pracoviště, kde má být vykonávána radiační činnost, bylo navrženo, postaveno a uvedeno do provozu způsobem, který umožní bezpečné nakládání se zdrojem ionizujícího záření při provozu a zajistí dostatečnou radiační ochranu fyzických osob na pracovišti a fyzických osob pobývajících v jeho okolí,

• b) je povinen dodržovat podmínky bezpečného provozu pracoviště se zdrojem ionizujícího záření a

• c) smí ukončit provoz pracoviště I. kategorie nebo pracoviště II. kategorie až po odstranění všech zdrojů ionizujícího záření nebo po jejich zajištění proti neoprávněnému použití a po očistě pracoviště od radioaktivní látky; po očistě pracoviště nesmí být na pracovišti překročena hodnota plošné aktivity pro povrchovou kontaminaci povrchů pracoviště mimo kontrolované a sledované pásmo.

(2) Držitel povolení k provozu pracoviště III. kategorie nebo pracoviště IV. kategorie je povinen

• a) informovat Úřad, rozhodne-li se ukončit provoz pracoviště, a před ukončením provozu podat žádost o povolení jednotlivých etap vyřazování z provozu provozovaného pracoviště,

• b) vytvářet rezervu na vyřazování z provozu provozovaného pracoviště obdobně podle § 51 odst. 2 až 4 a odstavce 6 písm. c) a peněžní prostředky rezervy použít pouze na přípravu a realizaci vyřazování z provozu a po schválení Správou a

• c) provést vyřazování z provozu provozovaného pracoviště.

(3) Povinnost vytvářet rezervu na vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie se nevztahuje na organizační složky státu a státní příspěvkové organizace, veřejné vysoké školy a organizační složky a příspěvkové organizace zřizované územními samosprávnými celky a na státní podnik, u kterého zakladatel vyhlásil útlum.

(4) Držitel povolení k jednotlivým etapám vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie je povinen zpracovat návrh čerpání peněžních prostředků rezervy na vyřazování z provozu v souladu se schváleným plánem vyřazování z provozu a peněžní prostředky rezervy použít pouze na přípravu a realizaci vyřazování z provozu a po schválení Správou.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) podmínky bezpečného provozu pracoviště se zdrojem ionizujícího záření s ohledem na typ zdroje ionizujícího záření,

• b) rozsah a způsob vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie,

• c) rozsah a způsob ukončení vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie,

• d) způsob stanovení rezervy na vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie a pracoviště IV. kategorie.

§ 76

Uvolňování radioaktivní látky z pracoviště, na němž se vykonává radiační činnost

(1) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště, na němž se vykonává radiační činnost, bez povolení Úřadu, nejsou-li překročeny uvolňovací úrovně stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) Výjimka podle odstavce 1 neplatí pro

• a) pracoviště s jaderným zařízením,

• b) pracoviště, kde je prováděna činnost související se získáváním radioaktivního nerostu, nebo

• c) pracoviště, kde je zpracováváno kamenivo z odvalů pocházejících z činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu.

(3) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště bez povolení Úřadu též v případě, že efektivní dávka každého jednotlivce z obyvatelstva způsobená v kalendářním roce uvolněním radioaktivní látky je menší než 0,01 mSv.

(4) Výjimka podle odstavce 3 neplatí pro vypouštění radioaktivní látky z pracoviště s jaderným zařízením do ovzduší nebo do vodoteče.

(5) Každý, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště podle odstavce 3, je povinen předcházet neodůvodněnému nahromadění radioaktivní látky uvolňované z pracoviště a oznámit Úřadu nejméně 60 dní předem

• a) druh uvolňované radioaktivní látky,

• b) aktivitu radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce,

• c) místo, čas a způsob uvolňování a

• d) zhodnocení ozáření jednotlivce z obyvatelstva prokazující splnění podmínky uvolňování podle odstavce 3.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví hodnoty uvolňovacích úrovní pro pracoviště, na němž se vykonává radiační činnost, a podmínky, za nichž se považují za překročené.

§ 77

Přechodné pracoviště

(1) Držitel povolení k používání zdroje ionizujícího záření je oprávněn vykonávat činnost na předem nespecifikovaném přechodném pracovišti určeném pro používání zdroje ionizujícího záření (dále jen „přechodné pracoviště“) po dobu nejdéle 30 dnů, zajistí-li radiační ochranu obyvatelstva, pracovníků a okolí přechodného pracoviště. Výkon činnosti na přechodném pracovišti je držitel povolení k používání zdroje ionizujícího záření povinen předem oznámit Úřadu.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) rozsah a způsob vymezení kontrolovaného pásma na přechodném pracovišti,

• b) způsob zajištění radiační ochrany obyvatelstva, pracovníků a okolí přechodného pracoviště,

• c) rozsah, způsob a lhůtu oznamování výkonu činnosti na přechodném pracovišti Úřadu.

Oddíl 3

Zvláštní požadavky na radiační ochranu pracovníků, obyvatel a pacientů

Pododdíl 1

Radiační ochrana pracovníků

§ 78

Radiační pracovníci

(1) Držitel povolení k vykonávání činností v rámci expozičních situací a registrant jsou povinni

• a) zařadit radiačního pracovníka do kategorie A nebo B,

• b) vést seznam svých radiačních pracovníků,

• c) v případě změny pracovních podmínek, která by mohla vést ke změně ozáření radiačního pracovníka, ověřit správnost zařazení radiačního pracovníka do kategorie A nebo B,

• d) zajistit osobní monitorování radiačního pracovníka a monitorování pracoviště v závislosti na rozsahu a způsobu vykonávané činnosti,

• e) stanovit monitorovací úrovně a postupy při jejich překročení v souladu s obecnými postupy při jejich překročení stanovenými prováděcím právním předpisem,

• f) vybavit radiačního pracovníka kategorie A osobními dozimetry v případě vystavení zevnímu ozáření a zajistit jejich vyhodnocování a v případě radiačního pracovníka kategorie A pracujícího v podzemí, kde se provádí hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem, též osobním dozimetrem pro měření ozáření dceřinými produkty přeměny radonu a z příjmu směsi dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa,

• g) zajistit žákům a studentům stejnou úroveň radiační ochrany jako ostatním radiačním pracovníkům a

• h) poskytnout radiačnímu pracovníkovi výsledky jeho osobního monitorování.

(2) Radiačním pracovníkem může být pouze pracovník starší 18 let, s výjimkou žáků a studentů ve věku od 16 do 18 let, kteří jsou povinni v průběhu svého studia pracovat se zdrojem ionizujícího záření. Žáci a studenti ve věku od 16 do 18 let mohou být zařazeni pouze do kategorie B. Žáci a studenti starší 18 let mohou být zařazeni do kategorie A nebo B podle vykonávané činnosti.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) požadavky na osobní monitorování radiačního pracovníka,

• b) požadavky na monitorování pracoviště,

• c) druhy monitorovacích úrovní pro hodnocení výsledků monitorování a obecné postupy při jejich překročení,

• d) postupy hodnocení veličin měřených v rámci monitorování,

• e) pravidla vybavení radiačního pracovníka kategorie A osobními dozimetry, nakládání s nimi a jejich vyhodnocování, včetně délky období pro jejich vyhodnocování,

• f) způsob poskytování výsledků osobního monitorování radiačnímu pracovníkovi.

§ 79

Externí pracovníci

(1) Externí pracovník kategorie A, který vykonává radiační činnost v kontrolovaném pásmu, musí být vybaven osobním radiačním průkazem.

(2) Zajistit v plném rozsahu radiační ochranu externího pracovníka včetně jeho vybavení osobním radiačním průkazem, je-li požadován tímto zákonem, je povinen

• a) zaměstnavatel externího pracovníka, který je držitelem povolení,

• b) externí pracovník sám, je-li držitelem povolení a vykonává-li práci ve sledovaném nebo v kontrolovaném pásmu jiného držitele povolení osobně,

• c) provozovatel sledovaného nebo kontrolovaného pásma, ve kterém externí pracovník vykonává práci, pokud zaměstnavatel externího pracovníka nebo externí pracovník sám není držitelem povolení, nebo

• d) držitel povolení k poskytování služeb v kontrolovaném pásmu pracoviště IV. kategorie využívající externího pracovníka, který sám není držitelem povolení nebo jehož zaměstnavatel není držitelem povolení.

(3) Nemá-li provozovatel sledovaného nebo kontrolovaného pásma, ve kterém externí pracovník vykonává práci, údaje potřebné k zajištění radiační ochrany externího pracovníka, zaměstnavatel externího pracovníka je povinen mu tyto údaje poskytnout. Zaměstnavatel externího pracovníka a provozovatel sledovaného nebo kontrolovaného pásma, ve kterém externí pracovník vykonává práci, musí sjednat rozsah údajů, které je zaměstnavatel povinen poskytnout provozovateli.

(4) Provozovatel kontrolovaného pásma, ve kterém externí pracovník kategorie A vykonává práci, je povinen

• a) ověřit, že je externí pracovník správně kategorizován jako radiační pracovník kategorie A,

• b) zajistit externímu pracovníkovi při výkonu práce v kontrolovaném pásmu úroveň radiační ochrany jakoby byl jeho zaměstnancem,

• c) před započetím práce externího pracovníka v kontrolovaném pásmu ověřit, zda je zdravotně způsobilý pro práci, kterou bude v kontrolovaném pásmu vykonávat,

• d) zajistit vyhodnocení osobní dávky obdržené externím pracovníkem v kontrolovaném pásmu v souladu s programem monitorování,

• e) zaznamenat obdrženou dávku do osobního radiačního průkazu externího pracovníka nebo informaci o ní neprodleně po vyhodnocení předat osobě mající povinnost v tomto případě zajistit radiační ochranu externího pracovníka podle odstavce 2, která je povinna ji do jeho osobního radiačního průkazu zaznamenat, a

• f) poučit externího pracovníka o specifických podmínkách práce v daném kontrolovaném pásmu.

(5) Provozovatel sledovaného pásma, ve kterém externí pracovník vykonává práci, je povinen

• a) zajistit externímu pracovníkovi při výkonu práce ve sledovaném pásmu úroveň radiační ochrany jakoby byl jeho zaměstnancem a

• b) poskytnout externímu pracovníkovi pracovní pokyny odpovídající riziku souvisejícímu s činnostmi, které bude externí pracovník ve sledovaném pásmu vykonávat.

(6) Osoba mající povinnost zajistit radiační ochranu externího pracovníka podle odstavce 2 je povinna

• a) kontrolovat osobní radiační průkaz a pravidelně aktualizovat údaje v něm uvedené, pokud je jím externí pracovník vybaven,

• b) průběžně sledovat celkovou osobní dávku externího pracovníka a porovnávat ji se stanovenými limity pro radiační pracovníky,

• c) zajistit odbornou přípravu a informování externího pracovníka,

• d) zajistit externímu pracovníkovi pracovnělékařské služby podle § 80,

• e) ve spolupráci s provozovatelem kontrolovaného pásma stanovit dávkové optimalizační meze pro externího pracovníka pro dané období, pokud sama není tímto provozovatelem kontrolovaného pásma,

• f) neprodleně poté, co žena, která je externím pracovníkem, oznámí těhotenství, upravit podmínky její práce k omezení ozáření plodu tak, aby součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních dávek z vnitřního ozáření plodu po zbývající dobu těhotenství nepřekročil 1 mSv, a

• g) neprodleně poté, co žena, která je externím pracovníkem, oznámí, že kojí dítě, upravit podmínky její práce k omezení ozáření kojence příjmem radionuklidu z kontaminovaného mateřského mléka a přeřadit ji z práce v kontrolovaném pásmu pracoviště s otevřeným radionuklidovým zdrojem.

(7) Externí pracovník, který je vybaven osobním radiačním průkazem, je povinen dbát, aby osobní radiační průkaz nebyl poškozen, ztracen nebo odcizen.

(8) Externí pracovník je povinen oznámit osobě mající povinnost zajistit radiační ochranu externího pracovníka podle odstavce 2 písm. a), c) a d) každou skutečnost, která by mohla snížit úroveň zajištění jeho radiační ochrany, včetně toho, že je vybaven více než jedním osobním radiačním průkazem nebo obdobným zahraničním dokladem. Osoba mající povinnost zajistit radiační ochranu externího pracovníka podle odstavce 2 oznámí v takovém případě tuto skutečnost neprodleně Úřadu.

(9) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) pravidla vydávání osobního radiačního průkazu, lhůty pro podání žádosti a dobu platnosti osobního radiačního průkazu,

• b) pravidla nakládání s osobním radiačním průkazem,

• c) obsahové náležitosti osobního radiačního průkazu včetně identifikačních údajů externího pracovníka,

• d) rozsah a způsob aktualizace údajů v osobním radiačním průkazu.

§ 80

Pracovnělékařské služby poskytované radiačním pracovníkům

(1) Zaměstnavatel radiačního pracovníka postupuje při zajišťování pracovnělékařských služeb, pokud dále není stanoveno jinak, podle zákona upravujícího specifické zdravotní služby.

(2) Radiační pracovník, který nevykonává práci v mezích základního pracovněprávního vztahu, je povinen zajistit pracovnělékařské služby pro svou osobu u poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým uzavře smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb. Při zajišťování pracovnělékařských služeb radiačnímu pracovníkovi, který nevykonává práci v rámci pracovněprávního vztahu, se postupuje, pokud dále není stanoveno jinak, obdobně podle zákona upravujícího specifické zdravotní služby.

(3) Zaměstnavatel uvedený v odstavci 1 nebo radiační pracovník uvedený v odstavci 2 musí zajistit poskytovateli pracovnělékařských služeb přístup ke všem informacím nutným k ověření zdravotního stavu radiačního pracovníka z hlediska jeho schopnosti plnit svěřené úkoly, včetně údajů o pracovním prostředí, a k výsledkům osobního monitorování.

(4) Pracovnělékařské služby poskytované radiačním pracovníkům musí zahrnovat

• a) lékařskou prohlídku před zařazením radiačního pracovníka do kategorie A,

• b) periodickou lékařskou prohlídku nejméně jednou ročně, jde-li o radiačního pracovníka kategorie A,

• c) lékařskou prohlídku po skončení rizikové práce, pokud vlivy pracovních rizik působí i po skončení rizikové práce a poskytovatel pracovnělékařských služeb tak stanoví v rámci výstupní lékařské prohlídky,

• d) mimořádnou lékařskou prohlídku, pokud byl překročen některý z limitů pro radiační pracovníky nebo došlo ke změně zdravotního stavu radiačního pracovníka; poskytovatel pracovnělékařské služby je oprávněn stanovit podmínky pro další práci se zdrojem ionizujícího záření lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti a

• e) výstupní lékařskou prohlídku, jde-li o radiačního pracovníka kategorie A.

Pododdíl 2

Radiační ochrana obyvatel

§ 81

Výpusti

(1) Každý, kdo vykonává činnosti v rámci plánované expoziční situace, je povinen zajistit radiační ochranu obyvatel před ozářením v důsledku nakládání se zdrojem ionizujícího záření na pracovišti nebo vypouštění radioaktivní látky do okolí pracoviště.

(2) Držitel povolení k provozu pracoviště IV. kategorie, držitel povolení k jednotlivým etapám vyřazování z provozu pracoviště IV. kategorie, držitel povolení k uvolňování radioaktivní látky z pracoviště III. kategorie, který uvolňuje radioaktivní látku formou výpusti, a držitel povolení k jednotlivým etapám vyřazování z provozu pracoviště III. kategorie, který uvolňuje radioaktivní látku formou výpusti, je povinen

• a) zajistit monitorování výpustí a okolí pracoviště,

• b) stanovit monitorovací úrovně a postupy při jejich překročení v souladu s obecnými postupy při jejich překročení stanovenými prováděcím právním předpisem,

• c) zajistit monitorování všech potenciálních cest úniku, existuje-li možnost úniku radioaktivní látky z pracoviště, a

• d) hodnotit ozáření reprezentativní osoby, výsledky hodnocení ozáření reprezentativní osoby předávat Úřadu a na žádost je poskytnout dotčeným osobám.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) rozsah a způsob monitorování výpustí a okolí pracoviště podle odstavce 2 písm. a),

• b) druhy monitorovacích úrovní pro hodnocení výsledků monitorování výpustí a okolí pracoviště podle odstavce 2 písm. a), pravidla pro jejich stanovení a obecné postupy pro jejich překročení,

• c) postupy hodnocení veličin měřených v rámci monitorování výpustí a okolí pracoviště podle odstavce 2 písm. a),

• d) pravidla pro stanovení reprezentativní osoby a hodnocení jejího ozáření.

§ 82

Optimalizace radiační ochrany obyvatel

(1) Každý, kdo vykonává radiační činnost, je povinen zajistit, aby v důsledku této činnosti, a to i v případě nahromadění radioaktivní látky uvolňované z pracoviště, byla při optimalizaci radiační ochrany použita dávková optimalizační mez pro reprezentativní osobu 0,25 mSv za rok a v případě energetického jaderného zařízení současně 0,2 mSv pro výpusti do ovzduší a 0,05 mSv pro výpusti do povrchových vod. V případě energetického jaderného zařízení tato dávková optimalizační mez platí souhrnně pro všechna jaderná zařízení v daném území k umístění jaderného zařízení.

(2) Dávkovou optimalizační mez pro uvolňování radioaktivní látky z pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření stanoví Úřad v podmínkách povolení podle § 9 odst. 2 písm. e).

(3) Úřad může za účelem stanovení autorizovaného limitu ozáření reprezentativní osoby rozhodnutím uložit žadateli o povolení k uvolňování radioaktivní látky z pracoviště, aby zajistil provedení optimalizační studie.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví obsah optimalizační studie pro stanovení autorizovaného limitu ozáření reprezentativní osoby.

§ 83

Nelékařské ozáření

(1) Nelékařské ozáření musí být předem odůvodněno též s ohledem na zvláštní povahu účelu tohoto ozáření, jímž není diagnostický nebo léčebný přínos.

(2) Nelékařské ozáření radiologickým zařízením lze provádět, pokud

• a) je prováděno poskytovatelem zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření, oprávněným podle jiného právního předpisu,

• b) je prováděno podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality fyzické osoby, která je ozařována, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti,

• c) jsou použity přiměřené techniky, z nichž jsou přednostně použity techniky spojené s nízkou dávkou fyzické osobě, která ozáření podstupuje,

• d) je vzat v úvahu zvláštní účel tohoto ozáření,

• e) jsou vzaty v úvahu vlastnosti a zdravotní stav fyzické osoby, která je ozařována, a

• f) je prováděno v souladu s požadavky tohoto zákona a jiných právních předpisů na lékařské ozáření, které jsou splnitelné vzhledem ke zvláštní povaze nelékařského ozáření a jeho odůvodnění.

(3) Držitel povolení nebo registrant, který provádí nelékařské ozáření, je povinen vést o něm záznamy.

(4) Držitel povolení nebo registrant, který provádí nelékařské ozáření jiným zdrojem ionizujícího záření, je povinen dodržovat dávkové optimalizační meze.

(5) Fyzická osoba vystavená nelékařskému ozáření musí být informována o riziku ozáření a o možnostech použití metody bez ionizujícího záření, kterou je možno dosáhnout stejného účelu.

(6) Fyzická osoba vystavená nelékařskému ozáření může podstoupit ozáření jen se svým souhlasem, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

(7) Prováděcí právní předpis stanoví obsah záznamů podle odstavce 3.

Pododdíl 3

Radiační ochrana pacientů

§ 84

Optimalizace lékařského ozáření

(1) Pro posouzení optimalizace lékařského ozáření při zdravotních výkonech v radiodiagnostice a intervenční radiologii a při diagnostických zdravotních výkonech v nukleární medicíně musí být používány diagnostické referenční úrovně.

(2) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni pro zdravotní výkony významné z hlediska radiační ochrany v radiodiagnostice, intervenční radiologii a diagnostické nukleární medicíně

• a) stanovit místním šetřením typické hodnoty veličin sloužící k posouzení optimalizace pomocí diagnostických referenčních úrovní,

• b) pravidelně přezkoumávat místními šetřeními typické hodnoty podle písmene a),

• c) vést záznamy o průběhu a výsledcích místních šetření,

• d) v případě, že je místním šetřením zjištěno soustavné překračování diagnostických referenčních úrovní nebo typických hodnot podle písmene a), provést přezkoumání, zda je lékařské ozáření optimalizováno,

• e) bez zbytečného prodlení provést nápravné opatření, pokud přezkoumání podle písmene d) odhalí nedostatky v optimalizaci lékařského ozáření, a

• f) vést záznamy o průběhu, výsledcích a času provádění přezkoumání podle písmene d) a o povaze a času provádění nápravného opatření podle písmene e).

§ 85

Sledování dávek z lékařského ozáření

(1) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni zaznamenávat veličiny a parametry umožňující stanovení dávky u každého pacienta pro konkrétní zvolené vyšetření nebo léčbu a předávat je na vyžádání Úřadu.

(2) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni při provádění lékařského ozáření dětí, lékařského ozáření, které je spojeno s vysokými dávkami pacientům při radioterapii, intervenční radiologii, výpočetní tomografii a nukleární medicíně, a v rámci vyhledávacího vyšetření věnovat zvýšenou pozornost hodnocení ozáření pacientů a volbě postupů určených pro lékařské ozáření.

(3) Zdravotní pojišťovna je povinna poskytnout Úřadu na vyžádání údaje o zdravotních službách, při nichž bylo použito ionizující záření a které byly poskytovatelem zdravotních služeb vykázány a zdravotní pojišťovnou uhrazeny. Údaje podle věty prvé se použijí pro stanovení distribuce dávek u obyvatelstva z lékařského ozáření.

(4) Zadavatel klinického hodnocení radiofarmak je povinen bez zbytečného odkladu oznámit Úřadu podání žádosti o povolení klinického hodnocení radiofarmak podle zákona o léčivech.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, strukturu a způsob předávání údajů o zdravotních službách zdravotní pojišťovnou a obsah oznámení o podání žádosti o povolení klinického hodnocení radiofarmak.

§ 86

Vybavení pracoviště a domácí péče

(1) Držitel povolení nebo registrant provádějící lékařské ozáření jsou povinni vybavit pracoviště, na kterém se provádí lékařské ozáření, přístroji a pomůckami k zajištění radiační ochrany pacienta a fyzické osoby, která mu poskytuje pomoc.

(2) Pacient po léčebné nebo diagnostické aplikaci radionuklidu může být propuštěn do domácí péče pouze za předpokladu, že

• a) nebudou překročeny hodnoty stanovené v § 64 odst. 1,

• b) je poučen o rizicích a bezpečném způsobu chování a

• c) je vybaven písemnými pokyny k bezpečnému způsobu chování, stanoví-li tak prováděcí právní předpis.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) požadavky na zdroj ionizujícího záření používaný při lékařském ozáření a vybavení pracoviště pro rentgenovou diagnostiku a radioterapii,

• b) způsob provádění léčebné nebo diagnostické aplikace radionuklidu,

• c) podmínky propouštění pacienta po léčbě nebo vyšetření radionuklidem,

• d) případy, kdy je vyžadováno vybavení pacienta písemnými pokyny k bezpečnému způsobu chování po léčebné nebo diagnostické aplikaci radionuklidu.

§ 87

Radiologické události

(1) Držitel povolení nebo registrant musí provádět lékařské ozáření tak, aby byla minimalizována pravděpodobnost vzniku radiologické události. V případě radioterapeutické činnosti musí držitel povolení provádět analýzu rizika vzniku radiologické události.

(2) Dojde-li k radiologické události, jsou držitel povolení nebo registrant povinni postupovat s ohledem na její závažnost tak, aby byl její následek co nejmírnější. Držitel povolení a registrant musí kategorizovat radiologickou událost do kategorií A, B nebo C podle míry ohrožení zdraví pacientů a závažnosti chyby, která ji způsobila. Úřad může kategorii radiologické události rozhodnutím změnit. Při rozhodování o zařazení radiologické události do jiné kategorie Úřad zohlední míru ohrožení zdraví pacientů a závažnost chyby, která ji způsobila.

(3) Držitel povolení nebo registrant musí zajistit prošetření radiologické události a potenciální radiologické události a přijmout opatření k předcházení jejich vzniku. Postup držitele povolení nebo registranta musí odpovídat riziku spojenému s radiologickou událostí nebo potenciální radiologickou událostí. Držitel povolení nebo registrant musí vést a uchovávat záznamy o jejich kategorizaci, z jejich prošetření a o přijatém opatření v návaznosti na ně.

(4) O radiologické události a potenciální radiologické události musí držitel povolení nebo registrant informovat Úřad, indikujícího lékaře, aplikujícího odborníka a pacienta nebo jeho zákonného zástupce.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) kritéria pro zařazení radiologických událostí do kategorií,

• b) postupy pro případ výskytu radiologické události a potenciální radiologické události podle odstavce 3,

• c) obsah a dobu uchovávání záznamů podle odstavce 3,

• d) rozsah informování o radiologické události a potenciální radiologické události a lhůty k jeho provedení.

Oddíl 4

Podmínky nakládání s některými zvláštními druhy zdrojů ionizujícího záření

§ 88

Činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu

(1) Produkt hornické činnosti uložený na odvalu nebo v odkališti jako těžební odpad^12) obsahující přírodní radionuklid není radioaktivním odpadem.

(2) Pokud je součástí těžebního odpadu po činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu radioaktivní látka, postupuje se při nakládání s ním podle tohoto zákona, co se týče jeho radioaktivní vlastnosti.

(3) Práce vykonávaná hornickým způsobem v podzemí z ložiska dobývání radioaktivního nerostu musí být vykonávána za stejných podmínek jako činnost související se získáváním radioaktivního nerostu.

(4) Osoba, která má v držbě odval, odkaliště nebo jiný zbytek po činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu nebo po jiné hornické činnosti doprovázené výskytem radioaktivního nerostu, musí zajistit monitorování těchto zbytků podle § 149 a v případě překročení uvolňovacích úrovní zajistit nápravu.

(5) Vlastník pozemku, na němž se provádí monitorování nebo zajištění nápravy podle odstavce 4, je povinen strpět úkony spojené s jejich provedením.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na zajištění radiační ochrany při činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu.

§ 89

Vysokoaktivní zdroj

(1) Držitel povolení k výrobě nebo dovozu vysokoaktivního zdroje a osoba, která má v držbě vysokoaktivní zdroj, jsou povinni zajistit identifikaci a označení vysokoaktivního zdroje a jeho příslušenství, zejména obalu, přepravního obalu a zařízení, v němž je vysokoaktivní zdroj instalován.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví způsob identifikace a označování vysokoaktivního zdroje a jeho příslušenství.

§ 90

Zvláštní povinnosti při nakládání s radionuklidovým zdrojem

(1) Držitel povolení, který má v držbě radionuklidový zdroj, pro který již nemá další využití, je povinen jej předat neprodleně jeho dodavateli, uznanému skladu, držiteli povolení k nakládání s radioaktivním odpadem nebo jinému oprávněnému uživateli.

(2) Držitel povolení k nakládání s radionuklidovým zdrojem je povinen trvale zajistit peněžní prostředky k bezpečnému ukončení tohoto nakládání.

(3) Držitel povolení, který má v držbě jednoduchý nebo významný radionuklidový zdroj, jehož využití nepředpokládá po dobu delší než 12 měsíců, je povinen jej předat na své náklady ke skladování do uznaného skladu.

(4) Držitel povolení k nakládání s radionuklidovým zdrojem, na kterého bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, je povinen neprodleně po nabytí právní moci rozhodnutí o úpadku předat na své náklady radionuklidový zdroj, pro nějž nemá využití, ke skladování do uznaného skladu. Náklady na skladování radionuklidového zdroje a na jeho konečné zneškodnění jsou součástí nákladů správy majetkové podstaty.

§ 91

Opuštěný zdroj

(1) Provozovatel zařízení určeného k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu je povinen přijmout opatření k vyhledávání opuštěného zdroje a pracovníka, který může být vystaven ionizujícímu záření z opuštěného zdroje,

• a) informovat o účincích ionizujícího záření na lidský organismus,

• b) poučit o tom, jak opuštěný zdroj vizuálně rozpoznat,

• c) poučit o opatřeních při nálezu opuštěného zdroje nebo vzniku podezření na jeho přítomnost a

• d) pravidelně školit o skutečnostech podle písmen a) až c).

(2) Je-li nalezen opuštěný zdroj

• a) v zařízení určeném k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu, jeho provozovatel

• 1. musí zajistit radiační ochranu fyzických osob, které by mohly přijít se zdrojem ionizujícího záření do styku, a zabezpečit zdroj ionizujícího záření před přístupem nepovolaných fyzických osob a

• 1. se stává vlastníkem zdroje ionizujícího záření, není-li původní vlastník zjištěn do 60 dnů od nalezení, nebo

• b) mimo zařízení určené k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu,

• 1. je Správa povinna převzít zdroj ionizujícího záření a vlastníkem zdroje ionizujícího záření se stává Česká republika, není-li původní vlastník zjištěn do 60 dnů od nalezení, nebo

• 1. Úřad rozhodne o vrácení zdroje ionizujícího záření původnímu vlastníkovi, jsou-li zajištěny podmínky pro další bezpečné nakládání s ním, nebo rozhodne o prohlášení zdroje ionizujícího záření za radioaktivní odpad.

(3) Náklady spojené s vyhledáním a identifikací zdroje ionizujícího záření při podezření, že je opuštěným zdrojem, bezpečným předáním, skladováním nebo zneškodněním opuštěného zdroje nese původní vlastník, je-li znám, jinak je nese Česká republika nebo provozovatel zařízení určeného k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu, stane-li se vlastníkem zdroje ionizujícího záření podle odstavce 2 písm. a) bodu 2. V případě, že se zdroj ionizujícího záření nestal opuštěným zdrojem s vědomím nebo zaviněním původního vlastníka nebo by takové náklady představovaly pro původního vlastníka nepřiměřenou zátěž, kterou po něm nelze spravedlivě požadovat, náklady nese Česká republika. Původní vlastník musí požádat o převzetí nákladů Úřad do 60 dnů poté, co je zjištěn, jinak je nese sám. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 60 dnů.

§ 92

Dovoz a vývoz radionuklidového zdroje

(1) Držitel povolení k dovozu radionuklidového zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení je povinen

• a) informovat o chystaném dovozu Úřad 30 dní předem; součástí informace musí být

• 1. údaje o druhu radionuklidu a aktivitě dováženého radionuklidového zdroje,

• 1. identifikační údaje dodavatele radionuklidového zdroje,

• 1. údaje o způsobu přepravy a

• 1. předpokládané datum dovozu,

• b) sdělit Úřadu nejméně 3 dny před uskutečněním dovozu jeho skutečné datum a jednoznačnou identifikaci dováženého radionuklidového zdroje.

(2) Držitel povolení k vývozu radionuklidového zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení je povinen

• a) vyvézt radionuklidový zdroj jen do státu, který je schopen trvalého bezpečného nakládání s radionuklidovým zdrojem,

• b) informovat o chystaném vývozu Úřad 30 dní předem; součástí informace musí být

• 1. předpokládané datum vývozu,

• 1. identifikační údaje příjemce v cílové zemi, včetně adresy sídla nebo místa pobytu příjemce a údajů o existenci a platnosti oprávnění příjemce k nakládání s radionuklidovým zdrojem,

• 1. druh radionuklidu a aktivita vyváženého radionuklidového zdroje a

• 1. počet a celková aktivita vyvážených radionuklidových zdrojů,

• c) sdělit Úřadu nejméně 7 kalendářních dnů před uskutečněním vývozu jeho skutečné datum a jednoznačnou identifikaci vyváženého radionuklidového zdroje.

(3) Vývoz radionuklidového zdroje 1. kategorie zabezpečení je zakázán v případě, že nelze prokázat, že příjemce nebo přejímající stát je schopen zajistit bezpečné nakládání s tímto zdrojem.

(4) Je-li doba mezi uzavřením smluvního vztahu o dovozu nebo vývozu zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení a uskutečněním jeho plnění kratší než 30 dní, je držitel povolení k tomuto dovozu nebo vývozu povinen informovat Úřad nejpozději den následující po dni uzavření smluvního vztahu o tomto chystaném dovozu nebo vývozu.

(5) Je-li doba mezi uzavřením smluvního vztahu o dovozu zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení a skutečným datem tohoto dovozu kratší než 3 dny, nebo je-li doba mezi uzavřením smluvního vztahu o vývozu zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení a skutečným datem tohoto vývozu kratší než 7 dní, je držitel povolení k dovozu nebo vývozu povinen informovat Úřad nejpozději den následující po dni uzavření smluvního vztahu o skutečném datu dovozu nebo vývozu radionuklidového zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení.

Oddíl 5

Plánované expoziční situace na pracovišti s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření

§ 93

Pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření

(1) Pracovištěm s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření je

• a) paluba letadla při letu ve výšce nad 8 km,

• b) pracoviště s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu,

• c) kosmická loď při letu nebo v kosmickém prostoru.

(2) Každý, kdo vykonává činnost, při níž je provozováno pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření, je povinen

• a) zajistit měření za účelem stanovení osobních dávek pracovníka a evidenci výsledků měření a osobních dávek pracovníka,

• b) oznamovat Úřadu informace o pracovišti, výsledcích měření a osobních dávkách pracovníka,

• c) zajistit optimalizaci radiační ochrany pracovníka, pokud je překročena stanovená úroveň,

• d) zajistit ochranu těhotné ženy podle § 64 odst. 3 a

• e) informovat pracovníka o

• 1. možném zvýšeném ozáření z přírodního zdroje záření,

• 1. výsledcích měření na pracovišti, osobních dávkách a o související zdravotní újmě v důsledku ozáření a

• 1. provedených opatřeních ke snížení ozáření.

(3) Každý, kdo provozuje pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření, kterým je paluba letadla při letu ve výšce nad 8 km, na němž může být efektivní dávka člena posádky letadla vyšší než 1 mSv za rok, je povinen hodnotit ozáření člena posádky letadla a na základě výsledků tohoto hodnocení zvážit úpravu rozpisu služeb člena posádky letadla za účelem snížení ozáření.

(4) Ozáření člena posádky kosmické lodi, které může překročit limity pro radiační pracovníky, se považuje za výjimečné ozáření podle § 65. Toto ozáření musí být odůvodněné, optimalizované a schválené rozhodnutím Úřadu. Úřad při vydávání tohoto rozhodnutí postupuje obdobně podle § 65.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) výčet pracovišť s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu,

• b) způsob, rozsah a četnost měření za účelem stanovení osobních dávek pracovníka, způsob stanovení osobních dávek pracovníka a rozsah, způsob a dobu evidence osobních dávek pracovníka,

• c) rozsah a obsah informací oznamovaných Úřadu o pracovišti, včetně identifikačních údajů provozovatele pracoviště, a četnost jejich oznamování,

• d) úroveň, po jejímž překročení musí být na pracovišti s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu zajištěna optimalizace radiační ochrany.

§ 94

Pracoviště se zvýšeným ozářením z přírodního zdroje záření

(1) Pokud po provedení optimalizace radiační ochrany podle § 93 odst. 2 písm. c) může na pracovišti s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření překročit ozáření pracovníka efektivní dávku 6 mSv za rok, pracoviště se považuje za pracoviště se zvýšeným ozářením z přírodního zdroje záření.

(2) Každý, kdo vykonává činnost, při níž je provozováno pracoviště se zvýšeným ozářením z přírodního zdroje záření, je povinen

• a) vymezit pracoviště nebo jeho část, kde může efektivní dávka pracovníka překročit 6 mSv za rok, označit je a zabezpečit proti vstupu nepovolaného,

• b) zařadit svého pracovníka jako radiačního pracovníka kategorie A,

• c) provést každoroční poučení pracovníka o radiačním riziku na pracovišti,

• d) zajistit pracovníkovi pracovnělékařské služby podle § 80,

• e) zpracovat pokyny pro práci na pracovišti včetně pokynů pro její bezpečné vykonávání a pro vstup fyzické osoby, která není pracovníkem, na pracoviště,

• f) zajistit pro pracovníka ochranné pracovní pomůcky,

• g) zajistit zpracování postupu monitorování pracoviště a pracovníků a

• h) zajistit vedení dokumentace o rozsahu a způsobu zajištění radiační ochrany.

§ 95

Podmínky uvolňování radioaktivní látky z některých pracovišť s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření

(1) Každý, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b), je povinen

• a) předcházet neodůvodněnému nahromadění radioaktivní látky uvolňované z pracoviště,

• b) zajistit měření a hodnocení obsahu radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště, a to včetně případů, kdy je uvolňovaná radioaktivní látka určena pro opakované použití nebo recyklaci,

• c) výsledky měření podle písmene b) evidovat a oznamovat Úřadu,

• d) zpracovat vnitřní předpis pro nakládání s radioaktivní látkou uvolňovanou z pracoviště a postupovat podle něj a

• e) v případě použití radioaktivní látky uvolňované z pracoviště za účelem výroby stavebního materiálu informovat odběratele o druhu a obsahu přírodních radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce.

(2) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b) bez povolení Úřadu, nejsou-li překročeny uvolňovací úrovně stanovené prováděcím právním předpisem.

(3) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b) bez povolení Úřadu též v případě, že efektivní dávka každého jednotlivce z obyvatelstva způsobená v kalendářním roce uvolněním radioaktivní látky je menší než 0,3 mSv.

(4) Každý, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště podle odstavce 3, je povinen oznámit Úřadu nejméně 60 dní předem

• a) druh uvolňované radioaktivní látky,

• b) aktivitu radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce,

• c) místo, čas a způsob uvolňování radioaktivní látky a

• d) zhodnocení ozáření jednotlivce z obyvatelstva prokazující splnění podmínky uvolňování podle odstavce 3.

(5) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b) bez povolení Úřadu též v případě použití uvolňované radioaktivní látky k výrobě stavebního materiálu. Při tomto způsobu uvolňování radioaktivní látky z pracoviště nelze postupovat podle odstavce 3. Každý, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště za účelem použití uvolňované radioaktivní látky k výrobě stavebního materiálu, je povinen oznámit Úřadu nejméně 60 dní předem

• a) druh uvolňované radioaktivní látky,

• b) aktivitu radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce,

• c) dobu a rozsah uvolňování radioaktivní látky a

• d) identifikační údaje výrobce stavebního materiálu.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) rozsah, způsob a četnost provádění měření a hodnocení obsahu radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště,

• b) způsob a dobu vedení evidence výsledků měření obsahu radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště a četnost jejich oznamování Úřadu,

• c) obsah vnitřního předpisu pro nakládání s radioaktivní látkou uvolňovanou z pracoviště,

• d) hodnoty uvolňovacích úrovní pro pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření a podmínky, za nichž se považují za překročené.

Díl 3

Existující expoziční situace

Oddíl 1

Ozáření z radonu na pracovišti

§ 96

Pracoviště s možným zvýšeným ozářením z radonu

(1) Pracovištěm s možným zvýšeným ozářením z radonu je

• a) pracoviště v podzemí,

• b) pracoviště, na němž je čerpáním, shromažďováním nebo jiným obdobným způsobem nakládáno s vodou z podzemního zdroje, zejména čerpací stanice, lázeňské zařízení, stáčírna, úpravna vody nebo vodojem,

• c) pracoviště umístěné v podzemním nebo prvním nadzemním podlaží budovy, které splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) Každý, kdo vykonává činnost, při níž je provozováno pracoviště s možným zvýšeným ozářením z radonu, je povinen

• a) oznamovat Úřadu informace o pracovišti,

• b) zajistit měření za účelem stanovení efektivní dávky pracovníka na pracovišti a evidenci výsledků měření a efektivní dávky pracovníka, s výjimkou pracoviště, kde doba pobytu pracovníka na pracovišti nepřekročí 100 hodin za rok,

• c) zajistit optimalizaci radiační ochrany, pokud je měřením podle písmene b) prokázáno překročení referenční úrovně stanovené prováděcím právním předpisem, a

• d) informovat pracovníka o

• 1. možném zvýšeném ozáření z radonu,

• 1. výsledcích měření na pracovišti, efektivních dávkách a o související zdravotní újmě v důsledku ozáření a

• 1. provedených opatřeních ke snížení ozáření z radonu.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) podmínky pro zařazení pracoviště umístěného v podzemním nebo prvním nadzemním podlaží budovy mezi pracoviště s možným zvýšeným ozářením z radonu,

• b) rozsah, způsob a četnost provádění měření za účelem stanovení efektivní dávky pracovníka na pracovišti a pravidla stanovení efektivní dávky pracovníka,

• c) rozsah, způsob a dobu vedení evidence výsledků měření a efektivní dávky pracovníka,

• d) rozsah a obsah informací o pracovišti oznamovaných Úřadu, včetně identifikačních údajů provozovatele pracoviště, a četnost jejich oznamování Úřadu.

§ 97

Pracoviště se zvýšeným ozářením z radonu

(1) Pokud může na pracovišti podle § 96 odst. 1 překročit ozáření pracovníka efektivní dávku 6 mSv za rok, pracoviště se považuje za pracoviště se zvýšeným ozářením z radonu.

(2) Každý, kdo vykonává činnost na pracovišti se zvýšeným ozářením z radonu, je povinen

• a) uplatňovat limity pro radiační pracovníky,

• b) vymezit pracoviště nebo jeho část, kde může efektivní dávka pracovníka překročit 6 mSv za rok,

• c) provést každoroční poučení pracovníků o radiačním riziku na pracovišti,

• d) zpracovat pokyny pro práci na pracovišti včetně pokynů pro její bezpečné vykonávání,

• e) zajistit zpracování postupu monitorování a

• f) zajistit vedení dokumentace o rozsahu a způsobu zajištění radiační ochrany.

Oddíl 2

Ozáření z přírodního zdroje záření ve stavbě

§ 98

Prevence pronikání radonu do stavby

(1) Každý, kdo žádá o povolení nové stavby nebo přístavby s obytnými nebo pobytovými místnostmi, je povinen zajistit stanovení radonového indexu pozemku.

(2) Každý, kdo žádá o povolení provedení změny dokončené stavby, která bude nově obsahovat obytné nebo pobytové místnosti, nebo žádá o změnu v užívání stavby, která bude nově obsahovat obytné nebo pobytové místnosti, nebo takovou změnu oznamuje, je povinen zajistit měření úrovně objemové aktivity radonu ve stávající stavbě.

(3) Stanovení radonového indexu pozemku se nemusí provádět, bude-li stavba umístěna v terénu tak, že všechny její obvodové konstrukce budou od podloží odděleny vzduchovou vrstvou, kterou může volně proudit vzduch, nebo pokud je projektováno preventivní protiradonové opatření založené na odvětrání radonu z podloží mimo objekt.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví způsob stanovení radonového indexu pozemku.

§ 99

Ochrana před přírodním ozářením ve stavbě

(1) Vlastník budovy s obytnou nebo pobytovou místností, v níž bylo zjištěno překročení referenční úrovně, je povinen usilovat o to, aby ozáření fyzických osob ve stavbě bylo tak nízké, jakého lze rozumně dosáhnout při uvážení všech hospodářských a společenských hledisek.

(2) Vlastník budovy sloužící škole nebo školskému zařízení nebo budovy sloužící pro zajištění sociálních anebo zdravotních služeb při dlouhodobém pobytu fyzických osob je povinen zajistit měření objemové aktivity radonu ve vnitřním ovzduší při uvedení do provozu a vždy po provedení změn dokončené stavby, které by mohly objemovou aktivitu radonu ve vnitřním ovzduší ovlivnit, zejména po provedení zásahů do izolace stavby proti pronikání radonu z podloží a úprav, které mohou vést ke snížení účinnosti ventilace ve stavbě.

(3) Překročí-li objemová aktivita radonu ve vnitřním ovzduší budovy podle odstavce 2 referenční úroveň, vlastník budovy je povinen provést opatření ke snížení ozáření na úroveň tak nízkou, jaké lze rozumně dosáhnout při zohlednění všech hospodářských a společenských hledisek.

(4) Vlastník budovy s obytnými nebo pobytovými místnostmi, ve které bylo zjištěno překročení stanovené hodnoty ročního průměru objemové aktivity radonu ve vzduchu, je povinen provést opatření, která snižují míru ozáření.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) kritéria pro přípravu a hodnocení plánovaných opatření, která snižují míru ozáření z přírodního zdroje záření ve stavbě,

• b) hodnotu ročního průměru objemové aktivity radonu ve vzduchu, při jejímž překročení je vlastník budovy s obytnou nebo pobytovou místností povinen provést opatření, která snižují míru ozáření.

Oddíl 3

Voda a stavební materiál

§ 100

Voda

(1) Pitná voda nesmí být dodávána pro veřejnou potřebu a balená voda nesmí být dodávána na trh v České republice, pokud

• a) objemová aktivita radonu nebo tritia překročí nejvyšší přípustnou hodnotu, nebo

• b) obsah radionuklidů překročí referenční úroveň a nebylo provedeno opatření, které snižuje míru ozáření na úroveň tak nízkou, jaké lze rozumně dosáhnout při zohlednění všech hospodářských a společenských hledisek.

(2) Osoba povinná zajistit, aby dodávaná pitná voda měla jakost pitné vody podle zákona o ochraně veřejného zdraví (dále jen „dodavatel vody“) a výrobce a dovozce balené vody jsou povinni

• a) zajistit systematické měření a hodnocení obsahu radionuklidů ve vodě,

• b) vést evidenci výsledků měření obsahu radionuklidů ve vodě a dalších údajů a oznamovat je Úřadu,

• c) v případě překročení nejvyšší přípustné hodnoty objemové aktivity radonu nebo tritia provést opatření, která snižují jejich objemovou aktivitu pod tuto hodnotu,

• d) v případě překročení referenční úrovně obsahu radionuklidů provést opatření, která snižují míru ozáření na úroveň tak nízkou, jaké lze rozumně dosáhnout při zohlednění všech hospodářských a společenských hledisek, a

• e) v případě překročení referenční úrovně poskytnout veřejnosti informace o výsledcích měření, o efektivní dávce z vody a s ní spojeném riziku a o provedeném opatření, které snižuje míru ozáření.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) nejvyšší přípustnou hodnotu objemové aktivity radonu nebo tritia v pitné vodě pro veřejnou potřebu a pro dodávání balené vody na trh,

• b) referenční úrovně obsahu radionuklidů v pitné vodě pro veřejnou potřebu a pro dodávání balené vody na trh,

• c) rozsah, četnost a způsob systematického měření a hodnocení obsahu radionuklidů ve vodě,

• d) rozsah, způsob a dobu vedení evidence výsledků měření a dalších údajů, včetně identifikačních údajů dodavatele vody a výrobce a dovozce balené vody, a četnost jejich oznamování Úřadu.

§ 101

Stavební materiál

(1) Stavební materiál nesmí být dodáván na trh v České republice, pokud by efektivní dávka reprezentativní osoby ze zevního ozáření zářením gama při užívání budovy s obytnými nebo pobytovými místnostmi mohla překročit referenční úroveň a jeho dodávání na trh není povoleno Úřadem podle § 9 odst. 2 písm. j).

(2) Výrobce a dovozce stavebního materiálu jsou povinni

• a) zajistit systematické měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu,

• b) vést evidenci výsledků měření indexu hmotnostní aktivity a dalších údajů a oznamovat je Úřadu a

• c) při dodávání na trh poskytnout v případě překročení referenční úrovně veřejnosti informace o výsledcích systematického měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu.

(3) Pokud výrobce nebo dovozce stavebního materiálu na základě provedeného měření obsahu přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu zjistí, že ve stavebním materiálu není překročena referenční úroveň, nemusí provádět systematické měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu, dokud nedojde ke změně, která by mohla obsah přírodních radionuklidů ovlivnit.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) referenční úroveň pro stavební materiál,

• b) způsob výpočtu indexu hmotnostní aktivity pro stavební materiál a hodnotu tohoto indexu,

• c) rozsah, způsob a četnost systematického měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu,

• d) rozsah, způsob a dobu vedení evidence výsledků měření a dalších údajů, včetně identifikačních údajů výrobce a dovozce stavebního materiálu, a četnost jejich oznamování Úřadu.

Oddíl 4

Jiné existující expoziční situace a poskytování dotací v některých existujících expozičních situacích

§ 102

Existující expoziční situace jako následek nehodových expozičních situací nebo jiných okolností

(1) Úřad je oprávněn formou opatření obecné povahy stanovit opatření k regulaci ozáření v existující expoziční situaci, která je následkem nehodové expoziční situace nebo ukončené činnosti v rámci plánované expoziční situace (dále jen „přetrvávající ozáření“), pokud by beze změny stavu mohlo dojít k významnému zvýšení zdravotní újmy v důsledku ozáření jednotlivce z obyvatelstva.

(2) Přetrvávající ozáření reguluje Úřad podle odstavce 1 stanovením referenčních úrovní pro průměrnou efektivní dávku reprezentativní osoby za kalendářní rok v rozmezí od 1 do 20 mSv. Radioaktivní kontaminaci potravin, krmiva nebo vody Úřad reguluje též stanovením nejvyšších přípustných úrovní radioaktivní kontaminace pro příslušnou existující expoziční situaci.

(3) Existující expoziční situace neuvedené v § 96 až 101, které jsou významné z hlediska radiační ochrany, podléhají ohlášení Úřadu podle § 11 a přiměřeně se řídí požadavky tohoto zákona na plánované expoziční situace.

(4) Správa kontaminované oblasti, jejíž kontaminace je následkem nehodové expoziční situace, včetně opatření, které umožní bydlení a obnovu sociálních a hospodářských činností, se řídí strategií optimalizované radiační ochrany, která je součástí národního radiačního havarijního plánu.

§ 103

Poskytování dotací v některých existujících expozičních situacích

(1) Ministerstvo financí může poskytnout dotaci na

• a) zjištění rizika vyplývajícího z přítomnosti radonu a jeho produktů přeměny ve vnitřním ovzduší staveb pro bydlení a pobyt veřejnosti,

• b) přijetí odůvodněného opatření, které snižuje míru ozáření z přítomnosti radonu a jeho produktů přeměny ve vnitřním ovzduší staveb pro bydlení a pobyt veřejnosti, nebo

• c) přijetí opatření, která snižují obsah přírodních radionuklidů v pitné vodě určené pro veřejnou potřebu.

(2) Dotace podle odstavce 1 může být poskytnuta na základě žádosti dokládající skutečnosti uvedené v odstavci 1.

(3) Poskytnutí dotace zprostředkovává kraj a jeho orgán v přenesené působnosti.

(4) Dotace podle odstavce 1 může být poskytnuta jen po předchozím souhlasu Úřadu, a to po posouzení míry rizika a předpokládané účinnosti navrhovaných opatření, která snižují míru ozáření po jejich realizaci.

(5) Krajský úřad informuje vlastníky staveb o podmínkách získání dotace podle odstavce 1 písm. a) a b), přijímá žádosti o poskytnutí této dotace a spolu se svým stanoviskem a souhlasem Úřadu je předává Ministerstvu financí.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) podmínky poskytnutí dotace podle odstavce 1,

• b) postup při přijímání žádostí o poskytnutí dotace podle odstavce 1,

• c) postup při zprostředkování dotace krajem,

• d) náležitosti žádosti o poskytnutí dotace podle odstavce 1 a lhůty pro její podání.

Díl 4

Nehodové expoziční situace

§ 104

(1) Ozáření fyzických osob v nehodových expozičních situacích musí být každým, kdo provádí činnosti v rámci nehodové expoziční situace, omezeno prováděním individuální ochrany, omezením pohybu a pobytu fyzických osob na zasaženém území a

• a) zavedením neodkladných ochranných opatření, kterými jsou zejména

• 1. ukrytí,

• 1. použití jódové profylaxe,

• 1. evakuace, a

• b) zavedením následných ochranných opatření, kterými jsou zejména

• 1. přesídlení obyvatel,

• 1. omezení používání radionuklidem kontaminovaných potravin a vody,

• 1. omezení používání radionuklidem kontaminovaných krmiv.

(2) Každý, kdo plánuje a připravuje ochranná opatření, musí posoudit, zda jsou odůvodněna přínosem, který převyšuje náklady na jejich provedení a škody jimi působené.

(3) Každý, kdo plánuje a připravuje ochranná opatření, musí postupovat tak, aby přinesla co největší rozumně dosažitelný přínos. Při rozhodování o zavedení nebo odvolání ochranných opatření musí být vzaty v úvahu referenční úrovně.

(4) Pro omezení havarijního ozáření zasahující osoby v nehodové expoziční situaci se použijí limity pro radiační pracovníky. V případech, kdy nelze vyloučit překročení limitů ozáření, optimalizuje se havarijní ozáření zasahující osoby za použití referenční úrovně

• a) 100 mSv za rok, nebo

• b) 500 mSv za rok, jedná-li se o případ záchrany lidských životů či zabránění rozvoje nehodové expoziční situace s možnými rozsáhlými společenskými a hospodářskými důsledky.

(5) Osoba vysílající zasahující osobu k zásahu je povinna u zasahující osoby, jejíž vyslání k zásahu se předem předpokládá, zajistit

• a) pravidelné vzdělávání a procvičování a vedení záznamů o nich,

• b) informování o riziku spojeném se zásahem a o ochranných opatřeních,

• c) monitorování a hodnocení velikosti ozáření při zásahu, uchovávání údajů získaných z těchto činností a jejich předávání Úřadu v případě, že je prováděno osobní monitorování,

• d) vstupní lékařskou prohlídku, která zohledňuje riziko ionizujícího záření, pokud nebyla obdobná prohlídka provedena podle jiných právních předpisů,

• e) osobní ochranné prostředky a pomůcky,

• f) mimořádnou lékařskou prohlídku a

• g) vedení seznamu zasahujících osob.

(6) Pokud by mohla být překročena referenční úroveň podle odstavce 4 písm. a), zasahující osoba se může účastnit zásahu pouze se svým souhlasem.

(7) Osoba vysílající zasahující osobu k zásahu, je povinna u zasahující osoby, jejíž vyslání k zásahu se předem nepředpokládá, postupovat přiměřeně podle odstavce 5.

(8) Zasahující osoba, jejíž vyslání k zásahu se předem nepředpokládá, se může účastnit zásahu pouze se svým souhlasem.

(9) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) podmínky zavádění a odvolávání ochranných opatření a požadavky na ně,

• b) způsob informování zasahující osoby o riziku spojeném se zásahem a způsob prokázání souhlasu zasahující osoby s účastí na zásahu,

• c) základní charakteristiky osobních ochranných prostředků a pomůcek pro zasahující osobu,

• d) dobu uchovávání záznamů a údajů podle odstavce 5 písm. a) až c) a g),

• e) rozsah a dobu předávání údajů o velikosti ozáření při zásahu získaných z osobního monitorování Úřadu.

HLAVA III

ÚPLNÉ VYŘAZENÍ

§ 105

(1) Držitel povolení k úplnému vyřazení je povinen uchovávat dokumentaci podle bodu 7 přílohy č. 1 tohoto zákona po dobu 20 let od úplného vyřazení.

(2) Není-li úplné vyřazení prováděno, je žadatel o povolení podle § 9 odst. 1 písm. e) nebo odst. 2 písm. d) povinen určit podmínky dalšího využití území a systémů, konstrukcí nebo komponent, včetně rozsahu a způsobu sledování, měření, hodnocení, ověřování a zaznamenávání veličin a skutečností důležitých z hlediska radiační ochrany a monitorování radiační situace.

HLAVA IV

NAKLÁDÁNÍ S RADIOAKTIVNÍM ODPADEM A VYHOŘELÝM JADERNÝM PALIVEM

§ 106

Vymezení některých pojmů v oblasti nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem

Pro účely tohoto zákona se rozumí

• a) skladováním radioaktivního odpadu předem časově omezené umístění radioaktivního odpadu do prostoru, objektu nebo zařízení s úmyslem jej znovu vyjmout,

• b) ukládáním radioaktivního odpadu trvalé umístění radioaktivního odpadu do prostoru, objektu nebo zařízení bez úmyslu jej vyjmout,

• c) přepracováním vyhořelého jaderného paliva činnost vykonávaná s cílem získat z vyhořelého jaderného paliva materiál pro další použití,

• d) institucionální kontrolou soubor činností, kterými je zajišťována údržba a sledování území a vlastního úložiště radioaktivního odpadu po uzavření úložiště radioaktivního odpadu, a to po dobu stanovenou v dokumentaci pro povolovanou činnost,

• e) nakládáním s vyhořelým jaderným palivem všechny činnosti, které souvisí se shromažďováním, skladováním, přepracováním nebo uložením vyhořelého jaderného paliva, s výjimkou přepravy mimo prostor zařízení, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.

§ 107

Základní pravidla nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem

(1) Pokud je radioaktivní odpad zasílán z České republiky do jiného členského státu Euratomu nebo do státu, který není členským státem Euratomu, ke zpracování nebo přepracování, je Česká republika nadále povinna zajistit bezpečné a zodpovědné uložení tohoto odpadu, včetně odpadu vzniklého jako vedlejší produkt zpracování nebo přepracování.

(2) Radioaktivní odpad vzniklý v České republice lze ukládat v jiném členském státě Euratomu nebo ve státě, který není členským státem Euratomu, je-li uzavřena dohoda mezi Českou republikou a tímto státem o využívání jeho úložiště radioaktivního odpadu. Před uskutečněním přepravy do státu, který není členským státem Euratomu, Úřad informuje Evropskou komisi o obsahu dohody.

(3) Dohodu podle odstavce 2 mezi Českou republikou a státem, který není členským státem Euratomu, lze uzavřít, pokud tento stát

• a) uzavřel dohodu s Euratomem týkající se nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivním odpadem nebo je jednou ze stran Společné úmluvy o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým jaderným palivem a o bezpečnosti při nakládání s radioaktivním odpadem a

• b) má program pro nakládání s radioaktivním odpadem a jeho ukládání, jehož cíl představuje vysokou úroveň bezpečného nakládání a je rovnocenný cíli stanovenému předpisem Euratomu^13), a úložiště radioaktivního odpadu je

• 1. schváleným zařízením pro radioaktivní odpad,

• 1. v provozu již před uskutečněním přepravy radioaktivního odpadu do něj a

• 1. řízeno v souladu s požadavky stanovenými programem tohoto státu pro nakládání s radioaktivním odpadem a jeho ukládání.

(4) Česká republika je povinna zajistit nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivním odpadem vzniklými na jejím území, není-li zajištěno podle § 106 až 117, a to včetně monitorování radiační situace okolí úložiště radioaktivního odpadu a institucionální kontroly po uzavření úložiště radioaktivního odpadu.

§ 108

Koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem

(1) Pro nakládání s radioaktivním odpadem, včetně radioaktivního odpadu vzniklého při radiační havárii jako její důsledek, a vyhořelým jaderným palivem zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu koncepci nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem, kterou pravidelně vyhodnocuje, nejméně jednou za 10 let, a v případě potřeby ji aktualizuje. O koncepci nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem, jejím vyhodnocení a aktualizaci informuje Ministerstvo průmyslu a obchodu Evropskou komisi.

(2) S radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem lze nakládat pouze tak, aby současným i budoucím generacím nebyla způsobena nepřiměřená technická, ekonomická a společenská zátěž.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) obsah koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem,

• b) způsob hodnocení a aktualizace koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem,

• c) způsob informování Evropské komise o vyhodnocení a aktualizaci koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem.

§ 109

Podmínky nakládání s radioaktivním odpadem

(1) Na nakládání se zbytky po těžbě nerostu, který obsahuje přírodní radionuklid, a na odpad obsahující přírodní radionuklid, který nepochází z radiační činnosti, se požadavky na nakládání s radioaktivním odpadem nevztahují.

(2) Při nakládání s radioaktivním odpadem musí být brány v úvahu všechny jeho fyzikální, chemické a biologické vlastnosti, které by mohly bezpečné nakládání s ním ovlivnit.

§ 110

Podmínky nakládání s vyhořelým jaderným palivem

(1) Do doby, než vyhořelé jaderné palivo jeho původce označí záznamem do průvodního listu radioaktivního odpadu za radioaktivní odpad nebo než Úřad rozhodne, že vyhořelé jaderné palivo je radioaktivním odpadem, se na nakládání s ním, kromě požadavků vyplývajících z jiných ustanovení tohoto zákona, vztahují také požadavky na radioaktivní odpad.

(2) Původce vyhořelého jaderného paliva je povinen nakládat s ním tak, aby nebyla ztížena možnost jeho další přepravy a dalšího nakládání s ním.

§ 111

Povinnosti původce radioaktivního odpadu a držitele povolení k nakládání s radioaktivním odpadem

(1) Držitel povolení k nakládání s radioaktivním odpadem nebo původce radioaktivního odpadu, nebyl-li radioaktivní odpad předán držiteli povolení k nakládání s radioaktivním odpadem, je povinen

• a) vypracovat strategii nakládání s radioaktivním odpadem, která zohlední principy obsažené v koncepci nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem,

• b) omezit množství vznikajícího radioaktivního odpadu technickými a organizačními opatřeními,

• c) nést veškeré náklady spojené s nakládáním s radioaktivním odpadem od jeho vzniku až po uložení; smlouva o převodu práva nakládat s radioaktivním odpadem nebo o převodu vlastnického práva k radioaktivnímu odpadu vyžaduje písemnou formu,

• d) nést veškeré náklady spojené s nakládáním s radioaktivním odpadem po jeho uložení, včetně monitorování úložiště radioaktivního odpadu po uzavření úložiště radioaktivního odpadu a s potřebnými výzkumnými a vývojovými pracemi; tyto náklady jsou hrazeny formou poplatků na jaderný účet, který je veden u České národní banky (dále jen „jaderný účet“),

• e) vést evidenci radioaktivních odpadů podle druhu odpadu, s výjimkou Správy ji uchovávat po dobu 10 let od předání nebo zneškodnění radioaktivního odpadu a předávat údaje z této evidence Správě,

• f) zohlednit v dostatečné míře vzájemnou souvislost jednotlivých kroků při nakládání s radioaktivním odpadem od jeho vzniku až po uložení a

• g) vypracovat a vést průvodní list radioaktivního odpadu.

(2) Držitel povolení k nakládání s radioaktivním odpadem je povinen

• a) nakládat s radioaktivním odpadem tak, aby množství a aktivita radioaktivního odpadu byly udržovány na co nejnižší úrovni při uvážení všech bezpečnostních, hospodářských a společenských hledisek,

• b) nakládat s radioaktivním odpadem pouze na pracovišti, které splňuje technické požadavky pro bezpečné nakládání s radioaktivním odpadem,

• c) dodržovat postupy pro bezpečné shromažďování, třídění, zpracování, úpravu, skladování a ukládání radioaktivních odpadů a

• d) seznámit se strategií nakládání s radioaktivním odpadem a jejími změnami Správu a Ministerstvo průmyslu a obchodu, kteří způsob naplňování této strategie zohlední při případné aktualizaci koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

• a) technické požadavky na zařízení pro pracoviště, kde se nakládá s radioaktivním odpadem,

• b) postup pro shromažďování, třídění, zpracování, úpravu, skladování a ukládání radioaktivního odpadu,

• c) rozsah a způsob vedení evidence radioaktivních odpadů a průvodního listu radioaktivního odpadu,

• d) rozsah a způsob monitorování úložiště radioaktivního odpadu.

§ 112

Povinnosti držitele povolení k uzavření úložiště radioaktivního odpadu

(1) Držitel povolení k uzavření úložiště radioaktivního odpadu je povinen

• a) provádět institucionální kontrolu po dobu stanovenou v podmínkách povolení,

• b) provádět opatření k nápravě stavu, dojde-li k úniku radionuklidu do životního prostředí, a

• c) uchovávat záznamy o úložných prostorech a o množství, radioaktivitě a formě radioaktivního odpadu v nich uloženého po dobu stanovenou v dokumentaci pro povolovanou činnost.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví způsob provádění uzavření úložiště radioaktivního odpadu.

§ 113

Správa, její činnost a hospodaření

(1) Správa je organizační složka státu zřízená Ministerstvem průmyslu a obchodu pro zajišťování činností spojených s ukládáním radioaktivního odpadu. Správa vykonává činnosti na základě povolení podle tohoto zákona.

(2) Činnost Správy je financována prostřednictvím státního rozpočtu z prostředků jaderného účtu. Nevyčerpané prostředky jsou nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku předmětem ročního zúčtování k jadernému účtu.

(3) Správa z prostředků jaderného účtu nevytváří nároky z nespotřebovaných výdajů podle rozpočtových pravidel^14).

(4) Předmětem činnosti Správy je

• a) příprava, výstavba, uvádění do provozu, provoz a uzavření úložišť radioaktivního odpadu,

• b) monitorování vlivu úložiště radioaktivního odpadu na okolí,

• c) institucionální kontrola úložiště radioaktivního odpadu,

• d) nakládání s radioaktivním odpadem,

• e) úprava vyhořelého jaderného paliva do formy vhodné pro uložení nebo následné využití po jeho prohlášení za radioaktivní odpad,

• f) správa poplatků za ukládání radioaktivního odpadu,

• g) kontrola tvorby rezervy na vyřazování z provozu včetně podmínek smlouvy o vedení vázaného účtu,

• h) poskytování služeb v oblasti nakládání s radioaktivním odpadem,

• i) nakládání s radioaktivním odpadem dopraveným na území České republiky ze zahraničí, který nelze vrátit,

• j) zajišťování bezpečného nakládání s jaderným materiálem nebo jiným zdrojem ionizujícího záření, které byly nalezeny nebo zachyceny, v souladu s rozhodnutím Úřadu,

• k) zajišťování bezpečného vykonávání činností při hospodaření s jaderným materiálem nebo jiným zdrojem ionizujícího záření, které jsou majetkem státu,

• l) správa radioaktivního odpadu a zdrojů ionizujícího záření zajištěných podle trestního řádu,

• m) poskytování příspěvků obcím podle § 117,

• n) poskytování dotací na likvidaci staré radiační zátěže podle § 114,

• o) schvalování čerpání peněžních prostředků rezervy na vyřazování z provozu,

• p) ověřování průkazu o finančním krytí a ověřování odhadu nákladů na vyřazování z provozu.

(5) Svou činnost vykonává Správa na základě vládou schváleného statutu a ročního, tříletého a dlouhodobého plánu činnosti.

(6) Na financování činností podle odstavce 4 písm. i) až k) a na nakládání s radioaktivním odpadem, který vznikl před 1. červencem 1997 a představuje starou radiační zátěž, nelze použít prostředky jaderného účtu. Správa na tento účel použije prostředky státního rozpočtu.

§ 114

Likvidace staré radiační zátěže

Správa může poskytnout dotaci

• a) na zneškodnění radioaktivního odpadu, který vznikl do doby privatizace původce radioaktivního odpadu,

• b) na likvidaci radioaktivní kontaminace životního prostředí, ke které došlo do doby privatizace jejího původce,

• c) v rozsahu poměrné části nákladů na zneškodnění radioaktivního odpadu vzniklého z látek nebo předmětů, které byly kontaminovány radionuklidem do doby privatizace původce radioaktivního odpadu, nebo

• d) v rozsahu poměrné části nákladů na vyřazování z provozu v případě zařízení uvedeného do provozu před jeho privatizací.

§ 115

Jaderný účet

(1) Ministerstvo financí spravuje jaderný účet. Jaderný účet je součástí účtů státních finančních aktiv. Peněžní prostředky na jaderném účtu lze použít pouze podle tohoto zákona.

(2) Příjmy jaderného účtu jsou zejména

• a) poplatky za ukládání radioaktivních odpadů,

• b) výnosy z operací s peněžními prostředky jaderného účtu na finančním trhu podle § 116,

• c) příjmy Správy,

• d) dotace, peněžní dary a granty.

§ 116

Investování peněžních prostředků na jaderném účtu

(1) Peněžní prostředky na jaderném účtu je oprávněno investovat Ministerstvo financí. Při investování peněžních prostředků postupuje s odbornou péčí a bezpečným způsobem.

(2) Investovat peněžní prostředky lze do

• a) státních dluhopisů vydaných Českou republikou,

• b) dluhopisů vydaných Českou národní bankou, nebo

• c) cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky vydaných

• 1. členským státem Evropské unie nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, jestliže stát, který je vydal, je hodnocen alespoň investičním stupněm ratingu vydaným ratingovou agenturou podle odstavce 6,

• 1. centrální bankou státu podle bodu 1,

• 1. Evropskou unií, Evropskou centrální bankou, Evropskou investiční bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj, Evropským fondem finanční stability nebo Evropským stabilizačním mechanismem,

• 1. Mezinárodním měnovým fondem nebo Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj,

• 1. mezinárodní finanční organizací, jejímž členem je jeden nebo více států podle bodu 1 a tyto státy převzaly záruky za její dluhy, nebo

• 1. osobou, za niž převzala záruku Česká republika, stát podle bodu 1 nebo osoba podle bodu 3 nebo 4.

(3) Cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír podle odstavce 2 může být obchodován pouze na evropském regulovaném trhu nebo zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu.

(4) Nelze investovat více než 15 % peněžních prostředků na jaderném účtu do cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů podle odstavce 2, pokud byly vydány týmž emitentem. To neplatí, pokud je emitentem osoba podle odstavce 2 písm. a) nebo b).

(5) S investičními nástroji podle odstavce 2 může Ministerstvo financí obchodovat na vlastní účet, nakupovat je a prodávat je, a to samostatně nebo prostřednictvím osoby, která má dostatečné znalosti s obchodováním na příslušném trhu.

(6) Při investování do cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů lze použít pouze rating vydaný ratingovou agenturou registrovanou nebo certifikovanou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o ratingových agenturách^15), pokud je tato ratingová agentura uvedena v seznamu zveřejňovaném na internetových stránkách Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy.

§ 117

Příspěvky z jaderného účtu

(1) Příspěvek z jaderného účtu náleží obci, na jejímž katastrálním území je

• a) stanoveno průzkumné území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech,

• b) stanoveno chráněné území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech,

• c) povoleno provozování úložiště radioaktivního odpadu.

(2) Obci, které náleží v kalendářním roce příspěvek podle odstavce 1 písm. a) nebo c), příspěvek podle odstavce 1 písm. b) nenáleží.

(3) Každá obec obdrží jednorázový příspěvek z jaderného účtu ve výši

• a) 1 000 000 Kč, pokud Správa podala žádost o stanovení průzkumného území pro ukládání radioaktivního odpadu v katastrálním území obce; příspěvek nelze poskytnout opakovaně,

• b) 60 000 000 Kč, pokud na jejím katastrálním území bylo stanoveno chráněné území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech; v kalendářním roce, v němž byl obci poskytnut tento příspěvek, nelze poskytnout příspěvek podle odstavce 1 písm. b).

(4) Vláda stanoví nařízením

• a) způsob výpočtu příspěvku podle odstavce 1 písm. a) s přihlédnutím k velikosti průzkumného území pro zvláštní zásah do zemské kůry k ukládání radioaktivního odpadu v podzemním prostoru,

• b) pravidla pro poskytování příspěvku a výši příspěvku podle odstavce 1 písm. b) a c),

• c) pravidla pro poskytování příspěvku podle odstavce 3.

HLAVA V

POPLATKY ZA UKLÁDÁNÍ RADIOAKTIVNÍCH ODPADŮ

Díl 1

Vymezení poplatků

§ 118

Poplatky za ukládání radioaktivních odpadů jsou

• a) pravidelný poplatek a

• b) jednorázový poplatek.

Díl 2

Pravidelný poplatek

§ 119

Subjekt poplatku

Poplatníkem pravidelného poplatku je původce radioaktivního odpadu provozující

• a) energetické jaderné zařízení,

• b) výzkumné jaderné zařízení se jmenovitým tepelným výkonem vyšším než 1 MW.

§ 120

Předmět poplatku

Předmětem pravidelného poplatku je uložení radioaktivního odpadu vzniklého z vyhořelého jaderného paliva nebo z jeho přepracování.

§ 121

Základ poplatku

Základem pravidelného poplatku je u původce radioaktivního odpadu provozujícího

• a) energetické jaderné zařízení množství vyrobené elektrické energie v MWh měřené na svorkách generátoru,

• b) výzkumné jaderné zařízení množství vyrobené tepelné energie v MWh.

§ 122

Sazba poplatku

Sazba pravidelného poplatku činí

• a) 55 Kč u poplatníka provozujícího energetické jaderné zařízení,

• b) 30 Kč u poplatníka provozujícího výzkumné jaderné zařízení.

§ 123

Výpočet poplatku