Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

ČÁST PRVNÍ

Základní podmínky provozu vozidel

§ 1

Všeobecná ustanovení

(1) Na pozemních komunikacích ^1) se smí používat jen vozidel, která svou konstrukcí, provedením a technickým stavem splňují požadavky bezpečného a plynulého provozu, neohrožují bezpečnost a zdraví osob a neznečišťují a nepoškozují pozemní komunikace.

(2) Konstrukční a technicko-provozní podmínky, jimž musí vozidlo odpovídat v provozu na pozemní komunikaci, jsou uvedeny v části druhé až páté této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda vozidlo je zapsáno v evidenci motorových vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.

(3) Ustanovení platná pro motorová vozidla platí, pokud není stanoveno jinak,

• a) pro motorová vozidla,^2) která nejsou vázána na koleje ani na elektrické vedení, přičemž druh pohonu není rozhodující,

• b) pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí.

(4) Ustanovení platná pro osobní automobily platí, pokud není stanoveno jinak, i pro jejich modifikace (§ 84 odst. 8).

(5) Ustanovení platná pro autobusy platí pro motorová vozidla, zařízená pro dopravu více než osmi sedících osob (mimo řidiče); pokud není stanoveno jinak, platí tato ustanovení též pro trolejbusy. Pro tramvaje platí pouze ustanovení § 11, § 12 odst. 1 písm. a) až c), § 13 odst. 1 a 3, § 25 odst. 1 a 6, § 26 odst. 8, 10 až 16 (bez podmínek stanovených v odstavci 6), § 27 odst. 1, § 33 odst. 1, 2, 4 a 5, § 34 odst. 1, 2 a 7 až 11, § 45 odst. 1, 3, 4, 5 a 8, § 47 odst. 3, 4 a 6, § 48, § 49 s výjimkou odstavců 3, 4 a 11, § 50 s výjimkou odstavců 1 a 2, § 51 s výjimkou odstavce 3, § 52, § 53, § 56 odst. 1, 2 a 5 a § 58 odst. 1, 2, 5, 6 a 7.

(6) Ustanovení platná pro nákladní automobily platí pro vozidla zvlášť upravená pro dopravu nákladů, pro speciální vozidla, a pokud není stanoveno jinak, i pro silniční tahače a pro vozidla dodávková, používající hlavních skupin osobních automobilů a určená pro dopravu nákladů o užitečné hmotnosti do 1,5 t (§ 84 odst. 8).

§ 2

Způsobilost motorových a jejich přípojných vozidel k provozu

V provozu na pozemních komunikacích se smí užívat motorových a jejich přípojných vozidel jen:

• a) shodují-li se se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu,

• b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka, pokud této povinnosti podléhají,

• c) pásových vozidel, jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo ocelovými pásy s pryžovými polštáři na opěrných plochách; nosné kladky musí být samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně 40 mm.

Schvalování technické způsobilosti typů motorových a jejich přípojných vozidel

§ 3

(1) O technické způsobilosti typů motorových a jejich přípojných vozidel, která mají být hromadně (podle typu) vyráběna nebo která mají být dovezena prostřednictvím organizace zahraničního obchodu, rozhoduje na žádost výrobce nebo dovozce republikové ministerstvo vnitra nebo jím pověřený orgán (dále jen „příslušný republikový orgán“), a to podle konečného provedení prototypu (nebo vozidla z ověřovací série) nebo dovezených vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace.^3) Jednou z podmínek schválení typu je důsledné zabezpečení výroby (dovozu) a distribuce náhradních dílů a celků pro daný typ a provedení vozidla, jakož i zabezpečení kompletních oprav a servisních a záručních služeb nejméně po dobu 10 let po ukončení jeho výroby (dovozu). Hromadnou výrobou se rozumí výroba více než 5 motorových vozidel stejného provedení celkem.

(2) Výrobce nebo dovozce je povinen k žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla předložit zejména

• a) celkový technický popis vozidla s typovým listem,

• b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů, pohotovostní a celkové hmotnosti a jejího rozdělení na jednotlivé nápravy,

• c) výkres vnějšího a vnitřního osvětlení včetně vyznačení úhlů geometrické viditelnosti, typů svítidel a jejich charakteristiky,

• d) výkres s uvedením úhlu výhledu řidiče,

• e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie a ovládací síly,

• f) schéma brzdových zařízení s uvedením činnosti a ovládací síly,

• g) schéma elektrické instalace, včetně uvedení typu zařízení nebo přístrojů,

• h) charakteristiku doporučených pneumatik a jejich huštění a charakteristiku ráfků s potvrzením výrobce,

• i) seznam výbavy a výstroje vozidla,

• j) návod k obsluze a údržbě, směrná čísla kilometrických výkonů do jednotlivých druhů oprav vozidla, seznam náhradních dílů a dílenskou příručku (popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem),

• k) protokoly o zkoušce vozidla a jeho částí a homologační protokoly; homologační zkoušky^4) provádějí organizace, které tím pověří federální ministerstvo dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány,

• l) technické údaje pro kontrolu a seřízení vozidla a jeho částí včetně zvláštních upozornění pro potřebu stanic technické kontroly,

• m) stanovisko příslušného orgánu státního odborného dozoru nad bezpečností práce a orgánu hygienické služby.

(3) Příslušný republikový orgán může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska státního dozoru v oboru protipožární ochrany apod. a uložit provedení úplných typových a provozních zkoušek.

(4) Výrobce nebo dovozce je povinen na požádání zapůjčit příslušnému republikovému orgánu vozidlo, jehož typ má být schválen, k ověření v provozu na přiměřenou dobu, včetně soupravy dílů k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během zkoušek.

(5) Příslušný republikový orgán při schválení technické způsobilosti typu motorového nebo přípojného vozidla rozhodne, zda vozidlo bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou nebo zda se připouští k provozu bez státní poznávací značky vzhledem k své konstrukci a jízdním vlastnostem. Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob používání vozidla, stanoví zvláštní podmínky provozu. Pro typ, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví „Osvědčení o technické způsobilosti typu motorového vozidla“, jehož nedílnou součástí je „Základní technický popis schváleného typu vozidla“, který je pro výrobce nebo dovozce podkladem k vyplnění technického průkazu pro vozidlo, které bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou, nebo technického osvědčení pro vozidlo, které nebude opatřeno státní poznávací značkou.

(6) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby příslušnému republikovému orgánu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném, jež se dotýká způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Dovozce je povinen předložit ke schválení každou změnu provedenou na vozidle schváleného typu, jež se dotýká způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích, ještě před dovozem takto upravených vozidel.

(7) Schválení technické způsobilosti typu motorového a přípojného vozidla platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která svým provedením a výbavou plně odpovídají schválenému typu; podléhá revizi, která se provádí v časových obdobích určených příslušným republikovým orgánem.

(8) Typové a provozní zkoušky vozidel (odstavec 3), ověřovací zkoušky (odstavec 4) a revizní zkoušky (odstavec 7) se provádějí na náklad výrobce, popřípadě dovozce vozidla.

§ 4

Zjistí-li se po schválení technické způsobilosti typu motorového nebo přípojného vozidla konstrukční nebo výrobní závady, uloží příslušný republikový orgán výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu; může také podle závažnosti závad výrobci, popřípadě dovozci zakázat uvádění takových vozidel do provozu, popřípadě zakázat další provoz vozidel již uvedených do provozu do té doby, dokud závady nebudou odstraněny. Náklady spojené s odstraněním závad nese výrobce, popřípadě dovozce.

§ 5

(1) Příslušný republikový orgán zašle stejnopis rozhodnutí o schválení typu motorového nebo přípojného vozidla se „Základním technickým popisem schváleného typu vozidla“, rozhodnutí o změně tohoto schválení, jakož i opatření podle § 4 federálnímu ministerstvu dopravy.

(2) Příslušný republikový orgán, popřípadě v součinnosti s ním federální ministerstvo dopravy mohou kdykoliv u výrobce, dovozce, prodejní organizace nebo v opravně (servisu) překontrolovat, zda motorová a jejich přípojná vozidla odpovídají schválenému typu a zda jsou dodrženy podmínky stanovené při schválení technické způsobilosti.

§ 6

Údržba motorových a jejich přípojných vozidel

(1) Všechny socialistické organizace jsou povinny pečovat o to, aby motorová a jejich přípojná vozidla, která provozují, byla udržována v dobrém technickém i vzhledovém stavu; přitom postupují podle návodu k obsluze a údržbě, který jsou výrobci i dovozci povinni dodat ke každému vozidlu, a podle metodických pokynů, které vydá příslušný republikový orgán nebo s jeho souhlasem odvětvový ústřední orgán státní správy.

(2) Národní výbory kontrolují, zda organizace plní povinnosti uložené jim v odstavci 1.

§ 7

Stavby jednotlivých motorových vozidel

Souhlas ke stavbě jednotlivého motorového vozidla (§ 3 odst. 1) bude dán tehdy, jestliže stavěné vozidlo je odlišné od hromadně vyráběných nebo dovážených vozidel a jde-li o

• a) speciální vozidlo určené k plnění důležitých speciálních přepravních úkolů nebo k odstranění hygienicky závadných, namáhavých nebo nebezpečných ručních prací při nakládce a vykládce;

• b) sportovní vozidlo a motoristická organizace žádost doporučí; stavba sportovního vozidla se však nepovolí, je-li z přiložené dokumentace zřejmé, že úpravy, jimiž se vozidlo bude lišit od hromadně vyráběných nebo dovážených vozidel, jsou takového druhu, že zamýšleného cíle lze výhodněji dosáhnout úpravou takového vozidla;

• c) stavbu vozidla s novými konstrukčními prvky, jestliže žadatel předloží s technickou dokumentací doporučení Ústavu pro výzkum motorových vozidel; za nové konstrukční prvky nelze pokládat takové úpravy a změny, které je možné provést a vyzkoušet na hromadně vyráběných vozidlech nebo které se vyskytují na vozidlech zahraniční výroby;

• d) stavbu motorového vozidla (vozíku) pro tělesně postižené osoby, jejichž tělesný stav neumožňuje použít hromadně vyráběného nebo dováženého motorového vozidla, ani toto vozidlo nelze vhodně upravit.

§ 8

Přestavba motorového vozidla^5)

(1) Souhlas k přestavbě motorového vozidla nelze udělit, jde-li o

• a) přestavbu vozidla na autobus, s výjimkou speciálních vozidel s autobusovým strojovým spodkem nebo autobusovou karosérií,

• b) přestavbu sklápěcího vozidla na jiný druh.

(2) K hromadným přestavbám a modernizacím motorových vozidel (§ 3 odst. 1) je třeba souhlasu příslušného republikového orgánu, který zašle stejnopis svého souhlasného vyjádření federálnímu ministerstvu dopravy.

§ 9

Schvalování technické způsobilosti částí a příslušenství vozidel

(1) Technickou způsobilost částí a příslušenství vozidel důležitých pro bezpečnost silničního provozu schvaluje z hlediska použití na typu vozidla příslušný republikový orgán na základě předložených vzorků a na základě

• a) rozhodnutí příslušné státní zkušebny, jde-li o výrobky stanovené ke schvalování podle předpisů o státním zkušebnictví,^6)

• b) v ostatních případech osvědčení zkušebny, pověřené federálním ministerstvem dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány.^7)

(2) Typy hasicích přístrojů (§ 81) schvaluje republikové ministerstvo vnitra - hlavní správa požární ochrany.

§ 10

Vozidla pro hromadnou přepravu osob

(1) Autobusy a osobní autobusové přívěsy musí odpovídat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich konstrukci a provoz v části druhé a páté této vyhlášky.

(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo jeho typu k těmto podmínkám přihlédnuto, musí být technická způsobilost přezkoušena dopravním inspektorátem Veřejné bezpečnosti. Výsledek se poznamená v technickém průkaze vozidla.

(3) K hromadné přepravě osob je možno za podmínek stanovených zvláštními předpisy^8) použít též nákladního valníkového automobilu nebo valníkového traktorového přívěsu.

§ 11

Schvalování technické způsobilosti trolejbusů a tramvají

Schvalování technické způsobilosti typů trolejbusů a tramvají se řídí též předpisy platnými pro drážní vozidla.^9)

ČÁST DRUHÁ

Motorová a jejich přípojná vozidla

§ 12

Rozměry motorových a jejich přípojných vozidel a jejich jízdních souprav^10)

(1) Největší přípustné rozměry motorových a jejich přípojných vozidel a jejich jízdních souprav (dále jen „souprav“) včetně nákladu jsou:

a) celková šířka	2,50 m,
přívěsů za motocyklem	1,00 m,
zemědělských a lesnických strojů uvedených v § 72 a 73	3,00 m,
tramvají	2,65 m;
b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)	4,00 m;
c) celková délka vozidla jednotlivého (solo)	12,00 m,
- kloubového autobusu a trolejbusu	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s návěsem	15,00 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem	22,00 m,
- přípojných vozidel za osobní automobil (včetně oje)	8,00 m,
- tramvaje (solo) včetně spřáhel	18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel	40,00 m;
d) největší přípustná délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než 1/3 celkové délky, nejvýše však	3,50 m.

(2) Největší šířku vozidla smí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobné zařízení namontované na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.

(3) Vozidla a soupravy - s výjimkou tramvají a jejich souprav - smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360 stupňů s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Střední hodnota z vnějších stopových průměrů zatáčení jednotlivého vozidla při zatáčení doleva a doprava smí být nejvýše 20 m.^11)

(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 13

Vnější povrchové plochy a vyznačení obrysů vozidel a souprav

(1) Z vnějších povrchových ploch vozidel - s výjimkou vozidel jednostopých - nesmí vyčnívat žádná jejich část (mimo spřáhla tramvají) tak, že by ohrožovala bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a že by mohla způsobit případná další zranění nebo poškození při nehodě; zejména nesmějí být na přední, zadní a bočních částech vozidla, na karosérii, strojovém spodku a jejich součástech ostré hrany, hroty a výstupky (okrasné předměty, kování, uzávěry bočnic ap.). Dveřní kliky musí být konstruovány a namontovány na vozidlo tak, aby vylučovaly nebezpečí zachycení chodce, cyklisty nebo jiného účastníka provozu na pozemních komunikacích.

(2) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle.^12)

(3) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,5 m, popřípadě 2,65 m u tramvají, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje (§ 72), pojízdné pracovní stroje (§ 73) a pracovní stroje a speciální automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze [§ 53 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolnímu a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, skloněnými pod úhlem 45° od svislé roviny. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,1 m^2, přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.

(4) Používání křídlových matic nábojů kol a jejich okrasných napodobenin po 1. 1. 1973 se zakazuje.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 14

Zatížení náprav a celková hmotnost vozidla; zatížení kladky u pásových vozidel^13)

(1) U motorových a jejich přípojných vozidel opatřených pneumatikami nesmí statické zatížení vozovky nápravou překročit

a) u jednoduché nápravy	10 t,
b) u dvounápravy s dílčím rozvorem
od 1,0 m do 1,1 m	11,5 t,
přes 1,1 m do 1,2 m	13 t,
přes 1,2 m do 1,3 m	14,5 t,
přes 1,3 m do 2,0 m	16 t,

přitom však statické zatížení vozovky jednou nápravou nesmí překročit 10 t.

Dvounápravou se rozumějí dvě za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž středy při plném zatížení jsou od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za jednoduchou nápravu.

(2) Jestliže vozidlo má kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí statické zatížení vozovky jednou nápravou být větší než 4 t.

(3) Největší přípustná celková hmotnost je:

a)	u vozidel se dvěma nápravami	16 t,
b)	u vozidel se třemi nápravami	22 t,
c)	u vozidel se čtyřmi a více nápravami	32 t,
d)	u kloubového autobusu	28 t,
e)	u jízdní soupravy	38 t,
f)	u pásových vozidel	18 t.

(4) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí zatížení jedné vodící kladky na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti větší než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla zatížení vodící kladky zvednuté o 60 mm nebylo větší než dvojnásobek zatížení vodící kladky přípustného na rovné vozovce.

(5) Pásové vozidlo smí zatěžovat vozovku mezi první a poslední vodící kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Zatížení může dosahovat 6 t na 1 m vozovky, je-li hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední a zadní dosedací plochy alespoň 3 m.

(6) Zatížení jednotlivých řízených a hnacích náprav motorových vozidel, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, nesmí v žádném případě — měřeno při stání na vodorovné vozovce — poklesnout pod 20 % (u autobusů pod 25 %) okamžité hmotnosti vozidla.

(7) Dovoluje se zapojování vozidel do soupravy za podmínek, že

• poměr okamžité hmotnosti tahače a přívěsu nebo návěsu, popřípadě tahače a dvou přívěsů nebo tahače a návěsu s přívěsem je u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 25 km/h nejvýše 1 : 1,4, u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 25 km/h nejvýše 1 : 2,5, u jednonápravových přívěsů nejvýše 1 : 3,

• prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,

• náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn.

§ 15

Brzdy

(1) Provozní brzdění musí umožňovat ovládání pohybu vozidla a jeho účinné, spolehlivé a rychlé zastavení při všech velikostech zatížení a rychlostí a na všech svazích, které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Musí být plynule řiditelné.^14) Řidič musí mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul obě ruce z řízení vozidla.^15)

(2) Nouzové brzdění musí umožňovat zastavení vozidla při poruše provozního brzdění za předpokladu, že současně nedojde k více než jedné poruše provozního brzdění. Nouzové brzdění musí být plynule řiditelné a musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.^15)

(3) Parkovací brzdění musí umožňovat udržení stojícího vozidla nebo soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného vozidla na svahu (ve stoupání nebo klesání) i za nepřítomnosti řidiče (§ 16 odst. 25). Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti. Řidič musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu,^15) u přípojných vozidel podle § 17 odst. 12.

(4) Odlehčovací brzda musí umožňovat omezení rychlosti vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu. Jejím úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat odlehčovací brzdu beze změny polohy trupu ze svého sedadla, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.^15)

(5) Průběžné brzdění vozidel spojených do soupravy je brzdění prováděné soustavou, která splňuje tyto podmínky:

• a) má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého stanoviště plynule řídit brzdění soupravy,

• b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,

• c) brzdová soustava zajišťuje současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(6) Poloprůběžné brzdění vozidel spojených do soupravy je brzdění prováděné soustavou, která splňuje podmínky stanovené pro průběžné brzdění uvedené v odstavci 5 písm. a) a c); energie pro toto poloprůběžné brzdění vozidel soupravy je však dodávána dvěma různými zdroji (jedním z nich může být svalová síla řidiče).

(7) Samočinné brzdění musí zastavit přípojná vozidla při poruše spojení, včetně zlomu zařízení pro spojení vozidel, aniž by byl ohrožen brzdný účinek zbývající části brzdné soustavy.

(8) Soustavy pro parkovací a nouzové brzdění, pokud mají oddělený ovládací orgán, a kombinovaná soustava pro parkovací a nouzové brzdění se společným ovládacím orgánem musí umožňovat plynulé odbrzdění vozidla (soupravy) nejméně za podmínek stanovených pro účinek parkovacího brzdění jednotlivých druhů vozidel a souprav.

(9) Nájezdové brzdění je brzdění docílené využitím sil vznikajících při přibližování se přívěsu k tažnému vozidlu.

(10) Druhy zkoušek brzd^16) pro ověření předepsaného účinku brzdění jsou:

• a) zkouška typu 0 je základním měřením účinku provozního a nouzového brzdění. Brzdný účinek se zjišťuje při studených brzdách měřením brzdné dráhy v závislosti na počáteční rychlosti nebo měřením doby náběhu působení brzdného účinku a středního plného zpomalení,

• b) zkouška typu I je zkouškou poklesu účinku provozního brzdění po zahřátí; tato zkouška se provádí

• u automobilů a silničních tahačů zjištěním brzdného účinku brzd zahřátých opakovaným brzděním, nebo

• u přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t zjištěním poklesu brzdného účinku brzd zahřátých trvalým brzděním při sjíždění krátkého svahu,

• c) zkouška typu II je zkouškou brzdění vozidla při sjíždění dlouhého svahu (6 % klesání) se zapojeným motorem a odlehčovací brzdou, pokud je jí vozidlo vybaveno,

• d) zkouška typu III je zkouškou brzdění vozidla jinak než brzděním provozním, nouzovým a parkovacím při sjíždění dlouhého svahu (7 % klesání) se zapojeným motorem a odlehčovací brzdou.

(11) Plnící otvory (hrdla) vyrovnávacích nádržek u brzd s hydraulickým převodem musí být snadno přístupné a dobře chráněné. Vyrovnávací nádržka (zásobník) pro kapalinu musí být konstruována a umístěna tak, aby umožňovala snadnou vizuální kontrolu hladiny bez nutnosti snímání uzávěru. Je-li kapaliny z téže vyrovnávací nádržky se společným plnícím hrdlem užito pro více hydraulických převodů (okruhů brzd, spojky atd.), musí být tato nádržka konstruována tak, aby únik kapaliny vlivem poruchy kterékoli soustavy neohrozil činnost ostatních soustav napojených na tuto nádržku.

(12) U vozidel, která jsou vybavena kapalinovými brzdovými soustavami, musí být jak konstrukcí, tak provedením zajištěna možnost používání brzdové kapaliny vyhovující příslušné normě.^17)

(13) Vozidla s brzdovými soustavami, uváděnými v činnost energií ze zásobníku zcela nebo zčásti, která bez této energie nemohou být brzděna s předepsaným účinkem, musí být - kromě manometru - vybavena výstražným zařízením zapojeným přímo a trvalým způsobem do soustavy, které oznámí opticky^18) nebo akusticky, že množství energie v kterékoli části soustavy předcházející brzdič nebo ventil s rovnocennou funkcí pokleslo na hodnotu rovnou nebo nižší než 65 % plné provozní hodnoty; pro pružinové brzdy platí odstavec 23 písm. f). Opticky pracující výstražné zařízení musí vydávat červené signální světlo v zorném poli řidiče, viditelné i za denního světla. Toto signalizační zařízení musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu. Akustický signál musí jednoznačně a výrazně změnit spektrum vnitřního hluku ve vozidle v místě řidiče při jinak nejvyšší hladině tohoto hluku.

(14) U soustavy pro parkovací brzdění s posilovačem musí být činnost a účinek parkovacího brzdění zajištěny i při selhání posilovače, v případě potřeby i s pomocí zásobníku nezávislého na normálním zásobníku energie. Tímto zásobníkem může být zásobník pro provozní brzdění. Pojem „činnost“ zahrnuje rovněž uvolnění brzdy.

(15) Vedlejší spotřebiče smějí odebírat svou energii pouze za podmínky, že zásoba energie pro brzdění neklesne na nižší hodnotu, než je uvedeno v odstavci 13, a to i v případě poruchy zdroje energie. V žádném případě nesmějí však ostatní spotřebiče odebírat svou energii z okruhů pružinové brzdy a z okruhu plnící větve spojovacího potrubí průběžného brzdění.

(16) Zdroje energie a zásobníky energie pro brzdění musí splňovat tyto podmínky:

• a) je-li pro činnost brzd motorových vozidel nezbytný motoricky poháněný zdroj energie (kompresor, vývěva), musí být, aniž by tím byla dotčena ustanovení písmene b), zásobní množství energie pro brzdění takové, aby i po zastavení tohoto zdroje bylo jak provozní, tak i nouzové brzdění schopno zastavit vozidlo nejméně jednou s předepsaným účinkem;

• b) vozidla, u nichž pro činnost brzdové soustavy je nutný tlakový vzduch a jejichž brzdová soustava neumožňuje bez jakékoli zásoby tlakového vzduchu dosáhnout brzdného účinku alespoň rovného účinku předepsanému pro nouzové brzdění, musí být vybavena vzduchojemy, splňujícími z hlediska objemu tyto požadavky:

• ba) vzduchojemy motorových vozidel musí být takové, aby po osmi plných zdvizích ovládacího orgánu provozního brzdění bylo ještě možné zajistit brzdný účinek předepsaný pro nouzové brzdění;^19) po osmi plných zdvizích nesmí tlak v ovládacím potrubí při dalším zdvihu mít hodnotu nižší než polovinu hodnoty zjištěné při prvním zabrzdění;

• bb) vzduchojemy přípojných vozidel musí být takové, aby po osmi plných zdvizích ovládacího orgánu provozního brzdění tažného motorového vozidla nepoklesl tlak dodávaný do brzdových válců pod polovinu hodnoty, která byla zjištěna při prvním zabrzdění;^20)

požadavky uvedené pod písmeny ba) a bb) platí pro brzdy seřízené na nejmenší ovládací zdvih.

(17) Zásobníky energie vzduchových a vzduchokapalinových brzd musí být na vozidlo upevněny tak, aby vypouštěcí zařízení bylo na nejnižším místě zásobníků a směřovalo dolů k vozovce. Vypouštěcí zařízení musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být toto zařízení konstruováno tak, aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez jakéhokoliv nářadí.

(18) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo při opotřebení brzdového obložení byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno provést ihned seřízení. U vozidel o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, musí být možná kontrola tloušťky brzdového obložení bez demontáže brzdových bubnů a štítů.

(19) Odolnost brzdových potrubí a zásobníků energie proti vnější povrchové korozi musí být taková, aby byla rovnocenná pozinkování o tloušťce 12 mikronů na oceli. Odolnost zásobníků energie proti vnitřní korozi musí být z hlediska jejich životnosti nejméně stejná jako odolnost proti vnější korozi.

(20) Spojení vzduchotlakových nebo smíšených brzdových systémů vozidel v soupravách musí být pro zajištění vzájemné zaměnitelnosti v soupravách provedeno schváleným^21) vzduchotlakovým dvouhadicovým propojovacím systémem, a to s jednou hadicí (plnící větví), která slouží k plnění zásobníku energie brzdového systému přípojného vozidla tlakovým vzduchem a pro automatické brzdění, a s druhou hadicí (ovládací větví), která slouží k ovládání brzdění přípojného vozidla; přitom se požaduje, aby tlak v brzdových válcích přípojného vozidla rostl přímo úměrně s tlakem ve spojovací ovládací větvi. Hadice musí být opleteny měkkým pozinkovaným drátem nebo musí být provedeny ve dvou různobarevných vrstvách; musí být vyřazeny, jsou-li tak poškozeny, že je přerušena souvislost opletení nebo odkryta spodní vrstva. Spojení hadic vozidel musí být provedeno po 1.1.1975 schválenými^21) spojkovými hlavicemi typu EHK. Pro přechodnou dobu do tohoto data musí být hlavice, pokud nemají mechanické jištění proti chybnému zapojení, označeny barevně, a to plnící červeně a ovládací modře. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na zvláštní motorová vozidla uvedená v § 70 a 72, která musí být opatřena spojkovými hlavicemi podle příslušných technických norem,^22) a na pojízdné pracovní stroje (§ 73), které mohou být podle svého charakteru opatřeny buď hlavicemi typu EHK, nebo podle technických norem.^22)

(21) Spojkové hlavice u přívěsové soupravy musí být montovány na tažném vozidle pevně; pružné spojovací brzdové hadice s příslušnou spojkovou hlavicí (protikusem) musí být montovány trvale na přívěsu. Spojkové hlavice u návěsové soupravy musí být s pružnou spojovací brzdovou hadicí součástí tažného vozidla; návěs musí mít spojkovou hlavici (protikus) namontovanou pevně. Spojkové hlavice typu EHK u tažného vozidla musí být vybaveny automatickým zařízením zajišťujícím bez ručního zásahu propojení potrubí při spojení hlavic a uzavření potrubí na tažném vozidle při rozpojení hlavic.

(22) Vzduchotlakové brzdové soustavy musí být opatřeny přípojkami pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být u brzdových válců první a poslední nápravy (nebo v rozvětvení potrubí na nápravě) a u hrdel těch vzduchojemů, z nichž se přímo odebírá vzduch do brzdových válců.

(23) U vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1.1.1974, musí brzdové soustavy obsahující pružinové brzdy splňovat tyto další podmínky:

• a) pružinové brzdy nesmějí být použity pro provozní brzdění,

• b) při všech velikostech tlaku, které mohou být v okruhu plnění komory, z které se stlačuje pružina (v tomto odstavci dále jen „komora“), nesmí mít malá změna tohoto tlaku za následek velkou změnu brzdné síly,

• c) plnící okruh komor musí obsahovat zásobu energie, která se neodebírá pro žádné jiné zařízení; toto ustanovení neplatí, pokud se pružiny mohou udržovat ve stlačeném stavu nejméně dvěma systémy na sobě nezávislými,

• d) soustava musí být provedena tak, aby bylo možno zabrzdit a uvolnit brzdy nejméně třikrát při přerušeném doplňování této části soupravy tlakovým vzduchem, přičemž se vychází z počátečního tlaku v komoře, rovného největšímu provoznímu tlaku; to platí pro brzdy seřízené na co nejmenší ovládací zdvih,

• e) tlak v komoře, při němž při seřízení brzd na nejmenší ovládací zdvih pružiny začínají brzdit, nesmí být větší než 80 % hodnoty nejmenšího tlaku, který je normálně v provozu v komoře k dispozici,^23)

• f) poklesne-li tlak v komoře na 90 % hodnoty nejmenšího tlaku, který je normálně v provozu k dispozici,^23) musí být řidič na to upozorněn výstražným zařízením (optickým nebo akustickým),

• g) vozidlo vybavené pružinovými brzdami smí táhnout přípojné vozidlo s průběžným nebo poloprůběžným brzdovým zařízením, jestliže automatický vstup v činnost těchto pružinových brzd uvede v činnost rovněž brzdy přípojného vozidla,

• h) brzdné účinky předepsané v § 16 odst. 17 musí být splněny, i když obložení každé brzdy s pružinovým válcem na vozidle jsou opotřebována na přípustnou míru, kterou udá výrobce vozidla,

• i) pružinové brzdy musí být provedeny tak, aby v případě poruchy^24) je bylo možno uvolnit bez použití jejich normálního ovládacího orgánu. Tento požadavek lze splnit pomocným zařízením (vzduchotlakovým, mechanickým atd.); pokud pro ovládání tohoto zařízení je nutné použití nářadí nebo klíče, musí se toto nářadí nebo klíč nalézat ve vozidle.

(24) Motorová vozidla musí být konstruována tak, aby kromě účinku normálního brzdového ústrojí, tj. provozního, nouzového a odlehčovacího brzdění, mohla být zpomalována pasivními brzdnými účinky motoru a převodného ústrojí.^25)

(25) Ustanovení odstavce 3 poslední věty a odstavců 11, 12, 13, 16, 18, 19, 23 a 24 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; dvouhadicovým propojovacím systémem podle odstavce 20 musí být tato vozidla vybavena nejpozději dnem 1.1.1974, přípojkami pro kontrolní měření ve vzduchotlakové brzdové soustavě podle odstavce 22 nejpozději dnem 1.1.1975.

§ 16

Brzdy automobilů a silničních tahačů

(1) Soubor brzdových zařízení na automobilu a silničním tahači s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 25 km/h musí, pokud dále není stanoveno jinak, splňovat podmínky stanovené pro provozní, nouzové a parkovací brzdění, popřípadě odlehčovací brzdění.^26)

(2) Zařízení, která zajišťují brzdění provozní, nouzové a parkovací, smí mít společné části za těchto podmínek:

• a) musí mít nejméně dva na sobě nezávislé ovládací orgány,

• b) ovládací orgán a převod pro provozní brzdění musí být nezávislé na ovládacím orgánu a převodu pro parkovací brzdění,

• c) je-li pro provozní a nouzové brzdění společný ovládací orgán, nesmí se během provozu vozidla změnit spojení mezi ovládacím orgánem a jednotlivými částmi převodu,

• d) je-li pro provozní a nouzové brzdění společný ovládací orgán, musí být soustava zajišťující parkovací brzdění provedena tak, aby mohla působit i při pohybujícím se vozidle,

• e) porušení části brzdové soustavy jiné než vlastní brzdy nebo porušení částí uvedených v odstavci 4 nebo jakákoliv jiná porucha, popřípadě selhání v soustavě pro provozní brzdění (nesprávná funkce, částečné nebo úplné vyčerpání zásoby energie) nesmí zabránit, aby soustava zajišťující nouzové brzdění nebo část soustavy pro provozní brzdění, která není dotčena poruchou, mohla zastavit vozidlo za podmínek předepsaných pro nouzové brzdění.

(3) Jestliže ovládací orgán a převod soustavy sloužící pro nouzové brzdění jsou tytéž jako pro provozní brzdění, musí být splněny tyto podmínky:

• a) pokud je provozní brzdění zajišťováno svalovou energií řidiče posilovanou energií z jednoho nebo více zásobníků, musí nouzové brzdění v případě selhání tohoto posílení zůstat zajištěno samotnou svalovou energií řidiče, popřípadě podporováno tím zdrojem energie, který není dotčen poruchou; přitom ovládací síly nesmějí překročit předepsané nejvyšší hodnoty (§ 25),

• b) pokud je účinek provozního brzdění a převod jeho soustavy zajišťován výhradně zásobou energie řízenou řidičem, musí být na vozidle nejméně dva navzájem nezávislé zásobníky energie a rovněž navzájem nezávislé příslušné převody brzdových soustav; každý z převodů smí působit pouze na brzdu dvou nebo více kol zvolených tak, aby sám mohl zajistit nouzové brzdění, aniž by při brzdění byla zhoršena směrová stabilita vozidla; každý ze zásobníků energie musí být vybaven snímačem, který uvádí v činnost výstražné signalizační zařízení stanovené v § 15 odst. 13,

• c) porucha jakékoliv části hydraulického převodu musí být signalizována řidiči červeným signálním světlem v zorném poli řidiče před nebo při použití brzd; toto světlo musí mít značně vyšší intenzitu než ostatní kontrolní světla, aby byla zajištěna jeho bezpečná viditelnost i za denního světla; toto signalizační zařízení musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu; jakákoli porucha části signalizačního zařízení nesmí způsobit úplnou ztrátu účinku brzdové soustavy.

(4) Za neporušitelné, pokud jsou bohatě dimenzovány, jsou snadno přístupné pro údržbu a dávají nejméně takové záruky bezpečnosti, jaké se požadují na ostatních podstatných částech vozidla (např. mechanismus řízení), se považují zejména tyto mechanické části brzdového zařízení: pedál a jeho uchycení, hlavní válec a jeho písty (pro kapalinové soustavy), brzdič (pro vzduchotlakové soustavy), spojení mezi pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich písty (pro kapalinové nebo vzduchotlakové soustavy) a klíče brzdového ústrojí s pákami klíčů. Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se podstatněji deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.

(5) V případě oddělených ovládacích orgánů pro provozní a nouzové brzdění nesmí současné ovládání obou orgánů znemožnit ani provozní, ani nouzové brzdění, a to ať jsou obě brzdové soustavy v bezporuchovém stavu nebo na některé z nich dojde k poruše.

(6) Soustava pro provozní brzdění musí zajišťovat - nezávisle na tom, zda má společné části se soustavou pro nouzové brzdění či nikoliv - aby v případě poruchy v části jejího převodu byl brzděn ovládacím orgánem pro provozní brzdění ještě dostatečný počet kol zvolených tak, aby její zbývající brzdný účinek byl rovný nejméně 30 % účinku předepsaného pro příslušnou kategorii vozidla.^27) Toto ustanovení neplatí pro tahače návěsů, jestliže převod pro provozní brzdění návěsu je nezávislý na převodu brzd tahače. Pro osobní automobily (M1), autobusy nepřesahující celkovou hmotnost 5 t (M2) a nákladní automobily o celkové hmotnosti nepřesahující 12 t (N1 a N2) je v nezatíženém stavu vyhovující zbývající brzdný účinek rovný nejméně 25 % předepsaného účinku; u osobních automobilů mohou být mimoto zbývající brzdné účinky předepsané pro nezatížený i zatížený stav dosažený silou na ovládacím orgánu provozního brzdění větší než 490 N (50 kp), avšak nepřesahující 686,5 N (70 kp).

(7) Pokud je ovládání brzd automobilů a silničních tahačů zajištěno výhradně zásobou energie řízenou řidičem, může být k dispozici pouze jediný zdroj energie (vzduchový kompresor, hydraulické čerpadlo); pohon zdroje energie však musí být proveden s velkou bezpečností. Při poruše části převodu brzd musí být nadále zajištěno doplňování (zásobování) části soustavy nedotčené poruchou, jestliže je to nutné pro trvalou možnost zastavování vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění. Tento požadavek musí být možno splnit zařízeními, která lze snadno uvést v činnost při stojícím vozidle, nebo automatickým zařízením.

(8) Podmínky odstavců 2, 3, 6 a 7 musí být splněny bez použití automatického brzdového zařízení takového typu, jehož selhání by nemohlo být zpozorováno, protože jeho části, které jsou normálně v klidové poloze, vstupují v činnost pouze při poruše v brzdové soustavě.

(9) Provozní brzdění musí působit na všechna kola vozidla. Jeho účinek musí být rozdělen na nápravy a na kola téže nápravy souměrně k podélné ose automobilu nebo silničního tahače tak, aby nedošlo k vybočení vozidla ze směru jízdy ani k blokování některého z kol při brzdění s předepsaným účinkem.

(10) Automobily a silniční tahače se vzduchotlakovými brzdami, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, a ostatní nákladní automobily, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, musí být schváleny^28) z hlediska bezpečnosti při provozním brzdění za různých stavů zatížení vozidla a za různých adhezních podmínek.^29)

(11) Soustavy pro provozní, nouzové a parkovací brzdění musí působit na brzdné plochy stále připojené ke kolům částmi dostatečně robustní konstrukce. U soustav pro nouzové a provozní brzdění je přípustné odpojení brzdné plochy od kol, jen pokud toto odpojení je pouze momentální, například při řazení rychlostních stupňů, a pokud provozní nebo nouzové brzdění vykazuje nadále předepsaný účinek. Pro parkovací brzdění je odpojení brzdných ploch od kol přípustné za podmínky, že je může provést pouze řidič ze svého stanoviště (místa) pomocí zařízení, které se nemůže uvést v činnost vlivem netěsnosti.

(12) U automobilů a silničních tahačů, které jsou určeny k tažení přípojných vozidel, jejichž brzdy ovládá řidič tažného vozidla, musí být soustava pro provozní brzdění tažného vozidla opatřena zařízením, které zajišťuje, že tažné vozidlo může být zabrzděno ještě s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, jestliže brzdy přípojného vozidla selžou nebo se přeruší pneumatická spojení (nebo jiný druh spojení) mezi tažným vozidlem a přípojným vozidlem. Zařízení musí být umístěno na tažném vozidle.

(13) Soustava pro provozní brzdění automobilů a silničních tahačů určených k tažení přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být při zapojení přípojného vozidla do soupravy průběžná nebo poloprůběžná.

(14) U automobilů a silničních tahačů, které jsou určeny k tažení přípojných vozidel o celkové hmotnosti přesahující 3,5 t, musí být splněny tyto podmínky:

• a) jakmile vstoupí v činnost nouzové brzdění tažného vozidla, musí současně nastat řiditelné brzdění přívěsu nebo návěsu,

• b) skládá-li se soustava pro provozní brzdění tažného vozidla nejméně ze dvou nezávislých okruhů, musí v případě poruchy v této soustavě její část nebo části, které nejsou dotčeny touto poruchou, uvést v činnost zcela nebo zčásti brzdy přívěsu nebo návěsu; tento brzdný účinek přívěsu nebo návěsu musí být plynule řiditelný,

• c) v případě poruchy nebo netěsnosti některé z větví pneumatických spojení (nebo použitého spojení jiného druhu) musí mít řidič možnost uvést brzdy přívěsu nebo návěsu v činnost zcela nebo zčásti, a to ovládacím orgánem pro provozní nebo nouzové brzdění, nebo dalším ovládacím orgánem, pokud tato porucha nebo únik tlakového média neuvedly automaticky v činnost brzdění přívěsu nebo návěsu.

(15) U automobilů (zejména se vzduchovými nebo smíšenými brzdovými soustavami), které nejsou určeny pro tažení přívěsů, nesmí být doba mezi okamžikem, kdy řidič začíná působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v brzdovém válci, umístěném na vozidle nejnepříznivěji z hlediska doby plnění, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,5 s.^30) Při odbrzďování nesmí být doba, za kterou tlak v brzdovém válci, umístěném na vozidle nejnepříznivěji z hlediska doby vyprazdňování, poklesne ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 1 s.^31)

(16) U automobilů a silničních tahačů (zejména se vzduchovými nebo smíšenými brzdovými soustavami), určených k tažení přípojných vozidel, musí být splněny tyto požadavky z hlediska reakční doby a synchronizace brzdových systémů:^31)

• a) mezi okamžikem, kdy řidič začíná působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby plnění na nejnepříznivější nápravě, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, nesmí uplynout doba delší než 0,6 s. Při odbrzdění nesmí být doba, za kterou tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby vyprazdňování na nejnepříznivější nápravě, poklesne ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 1 s,

• b) při měření na automobilu nebo silničním tahači bez přívěsu a bez návěsu, avšak s plnou spojkovou hlavicí nesmí být doba mezi okamžikem, kdy řidič začne působit na ovládací orgán pro provozní brzdění, a okamžikem, kdy tlak v ovládací větvi spojovacího potrubí, měřeno bezprostředně za spojkovou hlavicí, dosáhne

• 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,2 s,

• 75 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,4 s.

(17) Účinek provozního a nouzového brzdění automobilů a silničních tahačů podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] se stanoví buď brzdnou drahou při počáteční rychlosti nebo dobou náběhu brzdného účinku a střední hodnotou plného zpomalení. Tento účinek musí vyvodit brzdy vozidla se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče,^32) aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná podle § 25 odst. 7; předepsaného účinku se musí dosáhnout bez blokování kol a aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy.

(18) Při měření účinku brzdění brzdnou drahou musí být brzdy vozidla schopny zastavit vozidlo nejvýše na vzdálenosti vypočtené z následujících vzorců:

• a) Provozní brzdění

osobní automobily	s=0,1vo+vo2150

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení^33) 5,8 m/s^2),

autobusy	s=0,15vo+vo2130

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 2,5 m/s^2),

ostatní automobily a silniční tahače	s=0,15vo+vo2115

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 4,4 m/s^2), kde s je brzdná dráha v m a v0 je počáteční rychlost v km/h.

• b) Nouzové brzdění

osobní automobily	s=0,1vo+2vo2150

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 2,9 m/s^2),

autobusy	s=0,15vo+2vo2130

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 5,0 m/s^2),

ostatní automobily a silniční tahače	s=0,15vo+2vo2115

(druhý člen pravé strany vzorce odpovídá střední hodnotě plného brzdného zpomalení 2,2 m/s^2).

Vozidla se zkoušejí z počáteční rychlosti uvedené v následující tabulce, největší přípustná brzdná dráha vypočtená ze vzorců je uvedena v posledních dvou sloupcích této tabulky:

| Kategorie vozidla | Počáteční rychlost km/h | Největší přípustná brzdná dráha | | | Provoz. brzdění m | Nouz. brzdění m | | | | --- | --- | --- | --- | | Osobní automobily (M1) | 80 | 50,7 | 93,4 | | Autobusy (M2, M3) | 60 | 36,7 | 64,4 | | Ostatní automobily a silniční tahače | | | | | - nepřesahující celkovou hmotnost 3,5 t (N1) | 70 | 53,1 | 95,7 | | - o celkové hmotnosti přes 3,5 t a nepřesahující 12 t (N2) | 50 | 29,2 | 51,— | | - o celkové hmotnosti přes 12 t (N3) | 40 | 19,9 | 33,8 |

Vozidla, která mají nejvyšší konstrukční rychlost nižší, než je počáteční rychlost předepsaná pro příslušnou kategorii, se zkoušejí z počáteční rychlosti rovné nejvyšší konstrukční rychlosti.

(19) Při měření účinku brzdění dobou náběhu brzdného účinku a střední hodnotou plného zpomalení musí náběh brzdného účinku splňovat požadavek uvedený v odstavcích 15 a 16 a střední hodnota plného zpomalení musí mít nejméně hodnotu odpovídající druhému členu pravé strany vzorců pro brzdnou dráhu uvedených v odstavci 18 (např.vo2150 ).

(20) Účinek vzduchotlakových, průběžných nebo poloprůběžných brzdových soustav automobilů a silničních tahačů, určených k tažení přípojných vozidel, musí mimo požadavky uvedené v odstavcích 18 a 19 splňovat též požadavky na závislost poměrné brzdné síly^34) na tlaku ve spojkové hlavici ovládací větve.

(21) Tlak vzduchu dodávaného tažným vozidlem do soustavy brzd přípojných vozidel musí mít

• měřeno ve spojkových hlavicích —

• u plnící větve hodnotu 6,5—8,0 bar (kp/cm^2),

• u ovládací větve hodnotu 6,0—7,5 bar (kp/cm^2).

(22) Automobily a silniční tahače musí rovněž vyhovět podmínkám zkoušky typu I opakovaným brzděním [§ 15 odst. 10 písm. b)]. Zbývající účinek brzdy u automobilů a silničních tahačů po zahřátí, zjištěný na konci zkoušky typu I za podmínek zkoušky typu 0 s odpojeným motorem, nesmí být nižší než 80 % účinku předepsaného pro příslušnou kategorii a zároveň nesmí být nižší než 60 % účinku naměřeného při zkoušce typu 0.

(23) Nákladní automobily a silniční tahače návěsů o celkové hmotnosti větší než 12 t musí vyhovět též podmínkám zkoušky typu II [§ 15 odst. 10 písm. c)]. Účinek brzd po zahřátí, zjištěný na konci zkoušky typu II za podmínek zkoušky typu 0 s odpojeným motorem, nesmí být nižší než 75 % hodnoty předepsané pro zkoušku typu 0 s odpojeným motorem.

U vozidel, kde požadovanou energii absorbuje samotný motor, popřípadě vybavený výfukovou nebo motorovou brzdou a kde tento účinek motoru se ověřuje měřením zpomalení, pokládá se požadavek tohoto odstavce za splněný, je-li střední měřené zpomalení nejméně 0,5 m/s^2.

(24) Autobusy o celkové hmotnosti větší než 5 t musí vyhovět podmínkám zkoušky typu III [§ 15 odst. 10 písm. d)]; tato zkouška v tomto případě nahrazuje zkoušku typu II. U vozidel, kde požadovanou energii absorbuje samotný motor, popřípadě vybavený výfukovou nebo motorovou brzdou a kde tento účinek motoru se ověřuje měřením zpomalení, pokládá se požadavek tohoto odstavce za splněný, je-li střední měřené zpomalení nejméně 0,6 m/s^2.

(25) Soustava pro parkovací brzdění - aniž by byla překročena největší ovládací síla podle § 25 - musí být schopna spolehlivě zabránit protáčení kol^35) vozidla zatíženého na celkovou hmotnost při stoupání i klesání

• a) u osobních automobilů - nejméně 30 %,

• b) u ostatních automobilů a u silničních tahačů, bez použití vypojitelného pohonu všech náprav, u nichž je takové vypojení možné,

• jednotlivých (sólo) nejméně 20 %,

• v soupravě (zatížené na celkovou přípustnou hmotnost) nejméně 12 %.

(26) Brzdová soustava automobilů a silničních tahačů, které jsou vybaveny odlehčovací brzdou, musí splňovat tyto další podmínky:

• a) musí být vybavena zařízením uvádějícím současně s odlehčovací brzdou^36) v činnost i provozní nebo nouzové brzdění, popřípadě odlehčovací brzdu přípojného vozidla,

• b) odlehčovací brzda musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho svislé podélné roviny souměrnosti,

• c) ovládací orgán odlehčovací brzdy musí být oddělený a nezávislý na ovládacích orgánech pro ostatní brzdové soustavy,

• d) brzdný účinek odlehčovací brzdy musí být řiditelný.

(27) Ustanovení odstavců 1, 6 a 9 až 26 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 17

Brzdy přípojných vozidel^37)

(1) Soubor brzdových zařízení na přípojném vozidle určeném pro provoz rychlostí větší než 25 km/h musí, pokud dále není stanoveno jinak, splňovat požadavky kladené na provozní a parkovací brzdění, popřípadě i na odlehčovací brzdění.

(2) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti nepřevyšující 750 kg a přípojná vozidla s protipožárním zařízením o celkové hmotnosti nepřevyšující 900 kg nemusí být opatřena zařízením pro provozní brzdění. Je-li však celková hmotnost takového přípojného vozidla větší než 50 % pohotovostní hmotnosti tažného vozidla, musí toto přípojné vozidlo odpovídat ustanovení odstavce 3.

(3) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti převyšující 750 kg a přípojná vozidla s protipožárním zařízením o celkové hmotnosti převyšující 900 kg a v obou případech o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t musí mít zařízení pro provozní brzdění, a to u návěsů průběžné nebo poloprůběžné, u přívěsů průběžné, poloprůběžné nebo nájezdové. Zařízení pro nájezdové brzdění musí být schváleného typu^38) a je přípustné jen za podmínky, že celková hmotnost přívěsu nepřevyšuje 75 % celkové hmotnosti motorového vozidla.

(4) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti převyšující 3,5 t musí být opatřena soustavou pro průběžné nebo poloprůběžné provozní brzdění.

(5) Provozní brzdění musí působit na všechna kola přípojných vozidel; jeho účinek musí být rozdělen na nápravy přípojného vozidla odpovídajícím způsobem tak, aby nedošlo k vybočení vozidla ze směru jízdy nebo k blokování některého z kol při brzdění s předepsaným účinkem.

(6) Přípojná vozidla se vzduchotlakovými brzdami o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být schválena^39) z hlediska bezpečnosti při provozním brzdění za různých stavů zatížení vozidla a za různých adhezních podmínek.

(7) Účinek každého brzdového zařízení musí být rozdělen na kola téže nápravy přípojného vozidla souměrně k podélné ose přívěsu nebo návěsu tak, aby nedošlo k blokování některého z kol při brzdění s předepsaným účinkem.

(8) Přípojná vozidla o celkové hmotnosti převyšující 3,5 t, která jsou vybavena vzduchotlakovou soustavou pro provozní brzdění, musí mít tuto soustavu provedenou tak, aby v případě poruchy části jejího převodu, s výjimkou poruchy ovládací větve spojovacího potrubí, byl ještě při použití ovládacího orgánu provozní brzdy brzděn dostatečný počet kol zvolených tak, aby zbývající brzdný účinek byl nejméně 30 % brzdného účinku předepsaného pro provozní brzdění. Brzděná kola musí být zvolena tak, aby bylo zásobování části soustavy nedotčené poruchou zajištěno zdrojem energie. Tato podmínka musí být splněna zařízeními, která lze snadno uvést v činnost při stojícím vozidle, nebo automatickým zařízením.

(9) Brzdné plochy nutné k dosažení předepsaného brzdného účinku musí být připojeny ke kolům vozidla trvale a tuhým spojem nebo dalšími částmi tak robustní konstrukce, že u nich nelze předpokládat porušení.

(10) Brzdové soustavy přívěsů a návěsů musí být vybaveny zařízením, které zajišťuje za jízdy samočinné zastavení přívěsů a návěsů v případě jejich odpojení nebo utržení od tažného vozidla. Toto ustanovení neplatí pro jednonápravové přívěsy, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 1,5 t, pokud tyto přívěsy mají mimo hlavní spojovací zařízení ještě pojistné spojovací zařízení, řetěz nebo ocelové lano, které zabrání, aby se oj nedotkla vozovky při neúmyslném odpojení (§ 62 odst. 8 a 9).

(11) Účinek provozního brzdění přípojných vozidel musí:

• a) - u přípojných vozidel za osobní automobily, které mají zařízení pro provozní brzdění,

• u přípojných vozidel s protipožárním zařízením o celkové hmotnosti převyšující 900 kg, ale nepřevyšující 3,5 t,

• u ostatních přípojných vozidel o celkové hmotnosti převyšující 750 kg, ale nepřevyšující 3,5 t

zajišťovat, že součet sil na obvodu brzdících kol je nejméně 45 % z celkové hmotnosti nesené staticky koly,

• b) u přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t, ale nepřevyšující 10 t kromě podmínky podle písmene a) splnit požadavky podle zkoušky typu I,

• c) u přípojných vozidel o celkové hmotnosti větší než 10 t kromě podmínky podle písmene a) splnit ještě požadavky podle zkoušek typu I a II nebo III.

(12) Přípojná vozidla, pro která je předepsáno provozní brzdění, musí mít zároveň zařízení pro parkovací brzdění, schopné bez překročení nejvyšší přípustné ovládací síly předepsané v § 25 spolehlivě zabránit protáčení kol přívěsu nebo návěsu zatíženého na celkovou hmotnost tehdy, je-li přívěs nebo návěs odpojen od tažného vozidla, a to ve stoupání nebo klesání o sklonu nejméně 20 %.^40) Zařízení pro parkovací brzdění musí být možno obsluhovat na zemi stojící osobou z pravé strany nebo ze zádi vozidla. U osobních autobusových přívěsů musí být možno obsluhovat toto zařízení z vnitřku přívěsu. Zařízením pro parkovací brzdění nemusí však být vybaveno přípojné vozidlo, které nelze odpojit od tažného vozidla bez demontáže spojovacího zařízení; v tom případě musí být zařízení pro parkovací brzdění tažného vozidla ovládané z místa řidiče podle § 15 odst. 3 schopno spolehlivě zabránit protáčení kol plně naložené soupravy ve stoupání nebo klesání o sklonu nejméně 20 %.

(13) Přípojná vozidla, která mají zařízení umožňující trvalé vyřazení vzduchotlakové části brzdové soustavy z provozu, musí mít toto zařízení provedeno tak, že je uvedeno nuceně do klidové polohy, jakmile je přívěs zásobován opět tlakovým vzduchem.

(14) Účinek vzduchotlakových soustav pro průběžné nebo poloprůběžné brzdění přípojných vozidel musí mimo podmínky odstavce 11 splňovat též požadavky na závislost poměrné brzdné síly^41)^42) na tlaku ve spojkové hlavici ovládací větve.

(15) Při zkoušce reakční doby a synchronizace činnosti vzduchotlakových brzdových soustav samotných přípojných vozidel, nezapojených do soupravy, prováděné simulátorem,^43) nesmí být doba mezi okamžikem, kdy tlak dodaný simulátorem do ovládací větve spojovacího potrubí dosáhne 10 % své asymptotické hodnoty,^44) a okamžikem, kdy tlak v brzdových válcích, umístěných z hlediska doby plnění na nejnepříznivější nápravě, dosáhne 75 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,4 s.

Při odbrzďování provedeném spojením spojkové hlavice ovládací větve spojovacího potrubí s atmosférou nesmí být doba, za kterou poklesne tlak v brzdovém válci, umístěném z hlediska doby vyprazdňování na nejnepříznivější nápravě, ze 75 % své asymptotické hodnoty na 10 % své asymptotické hodnoty, delší než 0,8 s.

(16) Ustanovení odstavců 1 až 6, 8 a 12 druhá věta neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 18

Brzdy jízdních souprav

(1) U soupravy, která se skládá z vozidel, jejichž konstrukční rychlost je větší než 25 km/h, musí být účinek provozního a nouzového brzdění stejný jako účinek stanovený pro provozní a nouzové brzdění jednotlivého (sólo) motorového vozidla o celkové hmotnosti odpovídající celkové hmotnosti soupravy.

(2) Účinek provozního a nouzového brzdění se zjišťuje zkouškou typu 0; přitom síla na ovládací orgán nesmí překročit hodnotu stanovenou pro tažné vozidlo.

(3) Podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2 se pokládají za splněné, pokud jednotlivá vozidla, z nichž se skládá souprava, vyhověla ustanovením § 15 až 17.

(4) Pokud u soupravy, skládající se z osobního automobilu a z přípojného vozidla, splnění podmínek stanovených pro nouzové brzdění soupravy vyžaduje spolupůsobení poloprůběžného brzdového zařízení přípojného vozidla, může být toto brzdové zařízení ovládáno přídavným ovládacím orgánem. Řidič musí mít možnost ovládat toto brzdové zařízení i soustavu pro nouzové brzdění automobilu současně nebo po sobě a přitom stále ovládat řízení vozidla.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 19

Brzdy dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností^45) nepřesahující 1 t

(1) Každé motorové vozidlo dvoukolové (bez ohledu na objem válců motoru a na konstrukční rychlost) a každé motorové vozidlo tříkolové s motorem o objemu válců nejvýše 50 cm^3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km/h^46) musí být vybaveno dvěma nezávislými brzdovými soustavami s nezávislými ovládacími orgány, z nichž jedna působí na přední kolo nebo kola a druhá na zadní kolo nebo kola; parkovací brzdové zařízení není povinné.

(2) Každé motorové vozidlo se třemi koly nesouměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti (s postranním vozíkem), s objemem válců motoru větším než 50 cm^3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přes 40 km/h^47) musí být vybaveno brzdovými soustavami, jaké se vyžadují pro vozidlo bez postranního vozíku; jestliže tyto soustavy dovolují dosáhnout při zkouškách vozidla s postranním vozíkem požadovaného účinku, není požadována brzda působící na kolo postranního vozíku; parkovací brzdové zařízení není povinné.

(3) Každé motorové vozidlo tříkolové s koly souměrně umístěnými k podélné svislé rovině souměrnosti, s celkovou hmotností nepřesahující 1 t, jehož objem válců motoru je větší než 50 cm^3 nebo jehož nejvyšší konstrukční rychlost převyšuje 40 km/h,^48) musí být vybaveno dvěma nezávislými brzdovými soustavami, jejichž soubor uvádí v činnost brzdy všech kol; mimoto musí být na kole nebo kolech alespoň jedné nápravy zajištěno parkovací brzdění a jeho soustava, která může být tvořena jednou z uvedených dvou soustav, musí být nezávislá na soustavě působící na ostatní nápravy.

(4) Nejméně jedna z brzdových soustav musí působit na brzdné plochy připojené ke kolům pevně nebo prostřednictvím částí, u nichž nelze předpokládat porušení.

(5) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo automaticky; u vozidel uvedených v odstavci 3 musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy působící na zadní nápravu mít takovou rezervu zdvihu, aby po zahřátí brzd nebo po určitém opotřebení brzdového obložení byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo třeba provést ihned seřízení.

(6) Přední a zadní brzdy dvoukolových a tříkolových motorových vozidel podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] musí být schopny zastavit vozidlo se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče nejvýše na vzdálenosti uvedené v následujících tabulkách, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná podle § 25 odst. 7, aniž by došlo k blokování kol a aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy:

Dvoukolová motorová vozidla s objemem válců motoru ne větším než 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (kategorie L 1)
Brzdění brzdou	Zatížení vozidla	Počáteční rychlost (v0) v km/h	Největší brzdná dráha v m	Vzorec	Odpovídající střední zpomalení v m/s2
Zadní	řidič	40	29,1	vo255	2,1
Zadní	řidič a spolujezdec	40	21,3	vo275	2,9
Zadní a přední současně	řidič	40	14,6	vo2110	4,2
Tříkolová motorová vozidla s objemem válců motoru ne větším než 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (kategorie L 2)
Přední a zadní současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	14,6 (souměrné vozidlo)	vo2110	4,2
Přední a zadní současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	16,0 (nesouměrné vozidlo)	vo2100	3,9
Přední a zadní současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	35,5	vo245	1,7
Dvoukolová motorová vozidla s objemem válců motoru přes 50 cm3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h (kategorie L 3)
Přední	řidič	40	16,0	vo2100	3,9
Zadní	řidič	40	20,0	vo280	3,1
Přední a zadní současně	řidič	60	27,7	vo2130	5,0
Zadní	řidič a spolujezdec	40	16,8	vo295	3,7
Tříkolová motorová vozidla s koly nesouměrně umístěnými k podélné ose souměrnosti, s objemem válců motoru přes 50 cm3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přes 40 km/h (s postranním vozíkem) (kategorie L 4)
Zadní a přední současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	60	30,0	vo2120	4,6
Tříkolová motorová vozidla s koly souměrně umístěnými k podélné ose souměrnosti, s objemem válců motoru přes 50 cm3 nebo s nejvyšší konstrukční rychlostí přes 40 km/h, vždy však s celkovou hmotností nepřesahující 1 t (kategorie L 5)
Zadní a přední současně	postupně řidič a zatížené vozidlo	60	30,0	vo2120	4,6
Zvlášť zadní a přední	postupně řidič a zatížené vozidlo	40	32,0	vo250	1,9

(7) Účinek brzdění každou jednotlivou brzdou, popřípadě parkovacího brzdění dvoukolových a tříkolových motorových vozidel s celkovou hmotností nepřesahující 1 t musí spolehlivě - aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná v § 25 odst. 7 - zabránit otáčení kol vozidla zatíženého na celkovou hmotnost na vozovce s pevným a suchým povrchem ve stoupání i klesání nejméně 20 %.

(8) Ustanovení odstavce 6 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 20

Brzdy silničních tahačů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h

(1) Soubor brzdových zařízení na silničním tahači s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí splňovat podmínky stanovené pro provozní a parkovací brzdění. Silniční tahače, které jsou určeny k vlečení přívěsů o celkové hmotnosti větší, než je pohotovostní hmotnost samotného tahače, musí být vybaveny dalším zařízením zajišťujícím též nouzové brzdění.

(2) Silniční tahače musí mít nejméně dvě nezávislá brzdová zařízení s nezávislými ovládacími orgány.

(3) Soustava pro brzdění musí působit na kola nejméně jedné nejvíce zatížené nápravy. Jestliže provozní brzdění působí pouze na kola jedné nápravy, nesmí působit přes převodová ústrojí (ozubená převodová kola). Zařízení, zajišťující provozní, parkovací a nouzové brzdění podle odstavce 1 druhé věty, musí splňovat podmínky stanovené v § 16 odst. 2 až 8, 11 až 14 a 16.

(4) Účinek brzd silničních tahačů podle zkoušky typu 0 [§ 15 odst. 10 písm. a)] musí být v mezích určených takto: Brzdy musí být schopny zastavit silniční tahač se zatížením na celkovou i pohotovostní hmotnost včetně řidiče, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla předepsaná v § 25 odst. 7, aniž by vozidlo vybočilo ze směru jízdy a aniž by došlo k blokování kol, nejvýše na vzdálenosti vypočtené ze vzorců:

a) pro provozní brzdění	s=0,15vo+vo2130,
b) pro nouzové brzdění	s=0,15vo+2vo2130.
---	---

(5) Pokles účinnosti provozního brzdění po zahřátí brzd se kontroluje u silničního tahače a jeho souprav podle podmínek zkoušky typu Ia.^49)^50) Touto zkouškou zjištěná účinnost (brzdná dráha) nesmí být nižší než 80 % předepsaného účinku a zároveň nesmí být nižší než 60 % účinku zjištěného měřením při zkoušce typu 0.

(6) Účinek parkovacího brzdění musí odpovídat podmínkám stanoveným pro parkovací brzdění automobilů a jejich souprav podle § 16 odst. 25 písm. b), přičemž ovládací síla nesmí překročit hodnotu předepsanou podle § 25 odst. 7.

(7) Ustanovení odstavců 1, 3 druhé a třetí věty, 4 a 6 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 21

Brzdy přípojných vozidel, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 25 km/h

(1) Soubor brzdových zařízení přípojných vozidel musí splňovat podmínky stanovené pro automobilové přívěsy a návěsy podle § 17, s výjimkou odstavce 8, a pokud se týká přípojných vozidel zemědělských a lesnických traktorů, též s výjimkou odstavců 11 a 12 první věty.

(2) Účinky jednotlivých brzdových zařízení přípojných vozidel musí odpovídat účinkům příslušných brzdových zařízení tahače.

(3) Sezónní a charakterem použití podobná^51) přípojná vozidla, jejichž celková hmotnost nepřesahuje 1,5 t, nemusí být vybavena zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 15 km/h; jestliže jejich celková hmotnost nepřesahuje 2,5 t, nemusí být vybavena zařízením pro provozní brzdění při současném snížení nejvyšší rychlosti soupravy na 10 km/h.

(4) Sezónní přípojná vozidla, která nemají přepravní charakter a jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 5,5 t, musí mít brzděnu nejméně jednu nápravu.

(5) Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 22

Brzdy souprav vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h

(1) Soupravy vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí mít soustavu provozního a nouzového brzdění vzájemně silově a časově sladěnou tak, aby v celém rozsahu zatížení a provozních rychlostí bylo možno citlivě řídit brzdný účinek.^52)

(2) Účinek provozního a nouzového brzdění soupravy musí být stejný jako účinek, stanovený pro samotný tahač (sólo) o celkové hmotnosti odpovídající celkové hmotnosti soupravy, s výjimkou vozidel uvedených v § 21 odst. 3. Tento účinek se ověřuje zkouškou typu 0, přitom síla na ovládací orgán nesmí být vyšší, než je stanoveno pro tažné vozidlo.

(3) Přípojná vozidla, která nejsou vybavena zařízením pro provozní brzdění (§ 21 odst. 3), mohou být připojována pouze za silniční tahače, jejichž pohotovostní hmotnost je jedenapůlkrát větší než celková hmotnost těchto přípojných vozidel; za silniční tahač lze připojit pouze jedno takové vozidlo.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 23

Motor a výkon motoru

(1) Motor musí být pro každý typ vozidla konstruován tak, aby při výkonu potřebném pro dosažení předepsaných jízdních vlastností vozidla nebo soupravy nebyl přetížen; jeho chod musí být v celém pracovním režimu rovnoměrný, klidný a musí zajišťovat hospodárný provoz. Motory sloužící k pohonu vozidel musí být schváleny.^53)

(2) Motor, jeho díly a příslušenství musí být konstrukčně provedeny a sestaveny tak, aby

• a) byl snadný přístup ke všem místům běžné obsluhy a údržby,

• b) byla snadná a přístupná demontáž příslušenství a jednotlivých dílů pro běžné opravy, bez demontáže motoru z vozidla.

(3) Motory pro automobily, silniční tahače a motorové tříkolky^54) musí být konstruovány a provedeny tak, aby bez pomoci cizího zdroje energie byly snadno, spolehlivě a v době co nejkratší uvedeny do chodu po stání vozidla trvajícím nejméně 14 hodin, při okolní teplotě až do - 15 °C, za podmínek a postupů stanovených výrobcem vozidla a za použití výrobcem předepsaných provozních hmot běžné obchodní jakosti a běžně dosažitelných na tuzemském trhu.

(4) Výkon motoru samotných automobilů (sólo) i automobilů a silničních tahačů pro soupravy musí činit^55)^56) nejméně 4,413 kW (6 k) na 1 t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla (sólo) nebo soupravy. Výkon motoru vozidel uvedených v předcházející větě, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, musí činit nejméně 5,1485 kW (7 k) na 1 t celkové hmotnosti vozidla (sólo) nebo soupravy, vozidel pro mezinárodní dopravu, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1974, nejméně 5,885 kW (8 k) na 1 t celkové hmotnosti vozidla (sólo) nebo soupravy. U těžkých silničních tahačů^57) musí činit výkon motoru nejméně 2,21 kW (3 k) na 1 t celkové hmotnosti soupravy. Ustanovení tohoto odstavce se netýká vozidel poháněných elektrickou energií.

(5) Motory mopedů nesmějí mít objem válců větší než 50 cm^3.^58)

(6) Motory mopedů a motocyklů s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm^3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h musí být na snadno přístupném místě označeny znakem sestávajícím z písmen CM a číslic vyjadřujících pracovní objem válců. Označení musí být lehce čitelné, nesnímatelné a odlité nebo vyražené (například CM-48 cm^3).^59)

(7) Ustanovení tohoto paragrafu, s výjimkou odstavce 5, neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 24

Řízení vozidel

(1) Každé motorové i přípojné vozidlo musí mít řízení konstruováno a provedeno s maximální robustností tak, aby se zřetelem k zatížení řízených kol celkovou hmotností a k nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla byla stále zaručena jeho bezpečná, snadná a rychlá ovladatelnost (zvláště směrová). Mechanismus a geometrie řízení musí být provedeny tak, aby byly potlačeny kmity (shimmy) a rázy v řízení.

(2) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 25 km/h — s výjimkou jednostopých motorových vozidel a třístopých s jedním kolem vpředu — musí mít konstruováno řízení tak, aby se řízená kola po projetí zatáčky samočinně vracela do přímého směru nebo aby k vracení kol do přímého směru byla potřebná podstatně menší síla než pro pohyb do zatáčky. Tato podmínka neplatí pro vozidla s výhradně hydraulickým převodem řízení.

(3) Spoje součástí řídícího ústrojí se nesmějí opotřebováním uvolnit tak, aby mohlo dojít k jejich porušení; šroubové spoje musí být bezpečně zajištěny.

(4) Řídící ústrojí motorových vozidel při nastavení kol do přímého směru nesmí mít mechanickou vůli větší než 36 stupňů u vozidel s volantem s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h a větší než 18° u ostatních vozidel s volantem; axiální vůle u jednostopých a třístopých motorových vozidel s řídítky musí být udržována podle předpisu výrobce.

(5) Každé motorové vozidlo, u něhož zatížení vozovky řízenou nápravou (nápravami) činí nejméně 3,5 t, musí mít řízení vybaveno posilovacím zařízením.

(6) U motorových vozidel uvedených v odstavci 5 musí být při selhání posilového účinku zajištěna možnost řídit vozidlo (soupravu) čistě mechanickým způsobem, i když se značně vyšší ovládací silou (§ 25 odst. 7).

(7) Řízení osobních automobilů, nákladních automobilů a autobusů, pokud nejsou vybaveny posilovacím zařízením, musí být konstruováno tak, aby počet otáček volantu nepřesáhl 5 z polohy odpovídající vychýlení vnitřního řízeného kola vozidla o 35° zprava do stejné polohy vlevo nebo z jedné krajní polohy do druhé, pokud není docíleno úhlu vychýlení řízeného kola 35°. Krajní vychýlení řídících kol musí být omezeno krajními dorazy.

(8) Osobní automobily, s výjimkou bezkapotových a polokapotových provedení, u nichž více než polovina délky motoru je za nejpřednějším bodem základny čelního skla nebo u nichž náboj volantu je v přední čtvrtině délky vozidla, musí být schváleny^60) z hlediska bezpečnosti při čelní srážce a musí splňovat zejména tyto podmínky:

• a) při srážce vozidla o hmotnosti rovnající se jeho pohotovostní hmotnosti a bez zkušební figuríny s překážkou při rychlosti 48,3 km/h nesmí se horní část sloupku řízení a hřídele volantu pohnout směrem dozadu, vodorovně a rovnoběžně s podélnou svislou rovinou souměrnosti vozidla o více než 127 mm vzhledem k bodu vozidla neovlivněnému nárazem, přičemž tato vzdálenost musí být stanovena dynamickým měřením;

• b) při nárazu zkušební figurínou na volant relativní rychlostí 24,1 km/h nesmí síla vyvozená na hrudník zkušební figuríny volantem překročit 11 110 N (1135 kp);

• c) konstrukce, provedení a upevnění volantu musí být bez nebezpečných výčnělků nebo ostrých hran, které by mohly poranit řidiče v případě srážky, a nesmí obsahovat části nebo příslušenství, včetně ovládání houkačky, za které se mohou zachytit šaty řidiče (např. rukávy) nebo klenoty a bižuterie (náramky, náramkové řetízky apod.) při normálních řídících pohybech.

(9) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 25

Ovládací a kontrolní ústrojí

(1) Každé motorové vozidlo musí mít zařízení, která slouží k jeho ovládání za jízdy, umístěna tak, aby je řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by odvracel pozornost od jízdní dráhy.

(2) U automobilů a silničních tahačů musí být všechna zařízení sloužící k ovládání vozidla za jízdy a ostatní zařízení obsluhovaná řidičem během jízdy, a to zejména:

• řízení,

• brzdění provozní, nouzové, parkovací a odlehčovací,

• zařízení pro zvukovou signalizaci,

• akcelerační zařízení (plynový pedál, rukojeť),

• řazení,

• vypínání a zapínání spojky,

• zapalování,

• spouštěcí a zastavovací zařízení motoru (včetně žhavení),

• obrysová, dálková, tlumená a směrová světla, výstražná světla a světla do mlhy (pokud jsou), světelné výstražné zařízení,

• systém stírání čelního skla,

• systém ostřikování čelního skla,

• sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční),

• clona proti slunci u řidiče,

• systém topení a větrání, zapínání a vypínání, regulace,

• systém ovládání bočních oken na straně řidiče,

• zapalovač cigaret pro řidiče (pokud je),

• otvírání a zavírání dveří automobilu,

• rozhlasový přístroj (nevztahuje se na dálkové autobusy s vícečlennou obsluhou vozidla),

• vnitřní zpětné zrcátko,

• popelníček pro řidiče,

• systém odmlžování a odmrazování,

• osvětlení interiéru vozidla,

umístěna v operačním dosahu řidiče tak,^61) aby je mohl bez podstatné změny polohy trupu na svém sedadle snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ovládat, aniž by musel odvracet pozornost od jízdní dráhy. Přitom zejména pedály brzdy, spojky a akcelerace musí být provedeny tak, aby noha na nich při jejich ovládání nesklouzávala a nebyla nadměrně unavována.^62) Žádné z výše uvedených zařízení v osobním automobilu nesmí svým umístěním a tvarovým provedením bránit řidiči přemístit se ze svého sedadla za účelem vystoupení z vozidla na opačné straně, než kde sedí.

(3) U motorových vozidel uvedených v odstavci 2 musí být pro bezpečnou identifikaci ovládací zařízení pro

• hlavní přepínač vnějšího osvětlení,

• dálková světla a tlumená světla (světlomety), směrová světla a výstražná světla,

• systém stírání čelního skla,

• systém ostřikování čelního skla,

• systém vytápění a větrání,

• systém odmrazování a odmlžování,

• sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční),

• světla do mlhy,

• ovládací orgán nouzového brzdění (je-li jím vozidlo zvlášť vybaveno),

• systém ovládání bočních oken na straně řidiče,

pokud jsou umístěna na přístrojové desce, označena jednotnými symboly, které spolehlivě udávají jejich funkci.

Jestliže uvedená zařízení nejsou umístěna na přístrojové desce, avšak přesto jsou označena, musí být tato označení shodná se symboly pro jednotlivá zařízení.

(4) Řadicí páky automatických převodovek automobilů musí vyhovovat těmto dalším požadavkům:^63)

• neutrální poloha páky mezi polohami pro jízdu vpřed a vzad musí být označena písmenem N; při této poloze musí být možný volnoběh motoru a spouštění motoru,

• je-li páka pod volantem a upevněna na sloupek řízení, musí být pohyb z neutrální polohy do polohy pro jízdu vpřed ve směru pohybu ručiček hodin (zleva doprava),

• je-li v postupném řazení polohy páky zahrnuta i poloha pro parkování s mechanickým blokováním, která musí být označena písmenem P, musí být tato poloha na konci řazení přilehlém k poloze pro jízdu vzad označena písmenem R,

• je-li u vozidla více než jeden rychlostní stupeň pro jízdu vpřed, musí jeden z těchto stupňů zajistit větší účinek brzdění motorem než při nejvyšším rychlostním stupni při rychlosti menší než 40 km/h,

• spouštění motoru (spouštěče) musí být vyloučeno při poloze páky pro jízdu vpřed a vzad.

(5) U automobilů s automatickými převodovkami a s převodovkami s nuceným ručním řazením musí mít řidič ve svém zorném poli trvalé vyznačení posloupnosti řazení; přitom u převodovek s nuceným ručním řazením musí být poloha řadicí páky pro jízdu vzad označena vždy písmenem R.

(6) Vozidla musí být vybavena kontrolními přístroji buď stupnicovými, které ukazují vzrůstající hodnoty stupnic stejným směrem (doprava nebo nahoru),^64) nebo bezstupnicovými. Hodnoty stupnic musí být vyznačeny zřetelnými symboly (písmeny a číslicemi, znaky, barevnými poli, nebo jejich vzájemnými kombinacemi) provedenými výraznými kontrastními barvami; zásady pro čitelnost číslicových údajů platí i pro bezstupnicové tlačítkové kontrolní přístroje.

(7) Nejvyšší přípustné síly na ovládacích orgánech vozidla nesmějí přesahovat tyto hodnoty:

Orgán	Nákladní automobily, silniční tahače, autobusy, přípojná vozidla N (kp)	Osobní automobily N (kp)	Dvoukolová a tříkolová motorová vozidla s celkovou hmotností nepřesahující 1 t N (kp)	Zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí N (kp)
Řízení65)
- bez posilového zařízení nebo s posilovým zařízením v činnosti	245 (25)	117,5 (12)	-	117,5 (12)
- při selhání posilového zařízení	490 (50)	-	-	490 (50)
provozního, nouzového a parkovacího brzdění ovládaného nožně	686,5 (70)	490 (50)	-	588,5 (60)
nouzového a parkovacího brzdění ovládaného ručně	588,5 (60)	392,5 (40)	-	294 (30)
nožně ovládané brzdy na zadní a přední kolo (kola) a nožně ovládaný orgán parkovacího brždění	-	-	u kategorií L 1, L 2 392,5 (40) u kategorií L 3; L 4, L5 490 (50)	-
ručně ovládané brzdy na přední kolo (kola) a ručně ovládaný orgán parkovacího brždění	-	-	196 (20)	-
spojky66)	196 (20)	147 (15)	78,5 (8)	245 (25)

(8) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 26

Výhled z motorových vozidel z místa řidiče a zpětná zrcátka

(1) Každé motorové vozidlo musí být konstruováno a vybaveno tak, aby byla zajištěna za všech možných provozních a povětrnostních podmínek největší možná viditelnost z místa řidiče všemi směry.

(2) Výhled z místa řidiče u automobilů a silničních tahačů musí být schválen;^67) to platí v přiměřeném rozsahu pro výhled dozadu i u jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací s otevřenou karosérií. Výhled z místa řidiče je určen prostorovou soustavou přímek procházejících výhledovými body (V-body), jejichž poloha je vztažena k poloze projektovaného vztažného bodu sedění (R-bodu) na sedadle řidiče.^68) Tento R-bod pro účely určení výhledu leží při krajní zadní poloze řidičova sedadla, určené výrobcem k sezení, ve vztažné podélné svislé rovině procházející zřejmým středem sedadla. Jestliže střed sedadla nelze stanovit, musí být tato vztažná rovina nahrazena rovnoběžnou rovinou procházející středem volantu.

U automobilů, s výjimkou osobních automobilů, je dále pro určení podmínek výhledu rozhodující poloha vztažného bodu výhledu (P-bodu), ležícího 627 mm svisle nad R-bodem, při sklonu opěradla sedadla 25 stupňů nazad od svislice; pro odlišné základní nastavení sklonu opěradla je nutno polohu P-bodu upravit.^69)

(3) U osobních automobilů musí být pro výhled řidiče dopředu splněny tyto podmínky:

• a) průhledná plocha čelního skla musí obsahovat 6 údajových bodů, vzniklých jako průsečíky přímek vycházejících z V-bodů s vnějším povrchem čelního skla;^69)

• b) pro účely ověření velikosti stíraného vnějšího povrchu čelního skla se stanoví:

• ba) velká vztažná plocha průhledu čelním sklem, z níž musí být nejméně 75 % stíráno stěrači vozidla;

• bb) malá vztažná plocha průhledu čelním sklem, z níž musí být nejméně 99 % stíráno jedním stěračem;

• c) úhel zakrývání dvojokého výhledu sloupky čelního okna, popřípadě dělícími sloupky zasklení předních dveří se zjišťuje ve vodorovné rovině, procházející P-bodem, tečnami k obrysům těchto sloupků, vycházejícími z výhledových bodů; jeho hodnota nesmí být větší než 4°30´;

• d) v prostoru pro výhled v rozsahu 180° dopředu omezeném shora i zdola soustavou smluvních ploch, které procházejí V-body, nesmějí být překážky bránící dvojokému výhledu z V-bodů, s výjimkou sloupků uvedených v písmenu c), s výjimkou předepsaných součástí výbavy vozidla (zpětná zrcátka, ramena stěračů) a s výjimkou překážek, jejichž šířka měřená ve vodorovném směru kolmo k přímkám z V-bodů nepřesahuje 65 mm.

(4) U ostatních automobilů, silničních tahačů, s výjimkou tahačů podle odstavce 5, a u pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 50 km/h musí být splněny tyto podmínky pro výhled řidiče dopředu:

• a) průhledná plocha čelního skla musí být nejméně tak velká jako vztažná plocha průhledu, vymezená na vnějším povrchu čelního skla jeho průsečnicemi se čtyřmi rovinami procházejícími P-bodem, z nichž

• horní rovina je kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a ve vzdálenosti 12 m od P-bodu prochází bodem ležícím ve výši 5 m nad vozovkou;

• dolní rovina je kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a u bezkapotového provedení vozidla ve vzdálenosti 1 m od přídě vozidla prochází bodem ležícím ve výši 1 m nad vozovkou, u polokapotového a kapotového provedení protíná rovinu vozovky ve vzdálenosti 10 m od P-bodu; pokud u bezkapotového provedení vozidla není splněna podmínka výhledu dolů, musí být vozidlo vybaveno nejméně jedním zrcátkem, které zajistí viditelnost průsečnice dolní roviny s rovinou vozovky v celé šířce vozidla;

• levá svislá rovina svírá se vztažnou svislou rovinou úhel 18°;

• pravá svislá rovina svírá se vztažnou svislou rovinou úhel 56°;

pro vozidla s asymetricky umístěnou budkou řidiče a pro vozidla s jednomístnou budkou řidiče tyto podmínky neplatí;

• b) pro úhel zakrývání dvojokého výhledu sloupky čelního okna, popřípadě dělícími sloupky zasklení předních dveří platí tytéž podmínky jako v odstavci 3 písm. c);

• c) v prostoru pro výhled z rozsahu 180° dopředu, omezeném shora i zdola soustavou smluvních ploch, platí tytéž podmínky jako v odstavci 3 písm. d).

(5) U silničních tahačů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h a u zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, je nutno zajistit viditelnost průsečnice dolní roviny kolmé ke svislé podélné rovině souměrnosti vozidla s rovinou vozovky ve vzdálenosti 10 m od P-bodu v šíři nejméně 5 m na každé straně od svislé podélné roviny souměrnosti vozidla.

(6) Vozidla musí být vybavena schválenými zpětnými zrcátky,^70) a to:

• a) jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace nejméně jedním zrcátkem na levé straně vozidla,

• b) automobily a silniční tahače nejméně jedním vnitřním a jedním vnějším zrcátkem na levé straně vozidla, popř. dalšími zpětnými zrcátky předepsanými v odstavci 4 písm. a), a není-li u nich možný průhled vnitřkem karosérie (dozadu i do stran), ještě dalším vnějším zrcátkem na pravé straně vozidla,

• c) zemědělské a lesnické traktory, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje a pojízdné pracovní stroje nejméně jedním vnějším zrcátkem na levé straně vozidla.

(7) Zpětná zrcátka předepsaná podle odstavce 6 musí splňovat tyto podmínky pro výhled dozadu:

• a) zpětným zrcátkem jednostopých motorových vozidel a jejich modifikací s otevřenou karosérií musí být zachycen bez podstatného rozměrového zkreslení obraz vozovky ubíhající k obzoru, počínaje ve vzdálenosti 20 m od zrcátka, široký alespoň 4 m,^71) měřeno na levé straně vozidla;

• b) vnitřním zrcátkem musí být bez podstatného rozměrového zkreslení zachycen obraz povrchu vozovky ubíhající k obzoru, počínaje ve vzdálenosti 60 m od zádi vozidla, a to v horizontálním úhlu alespoň 10° po každé straně svislé podélné roviny souměrnosti vozidla.^72) Obraz může být částečně zakryt sedícími cestujícími nebo hlavovými opěrkami sedadel;

• c) vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla musí být bez podstatného rozměrového zkreslení zachycen obraz povrchu vozovky ubíhající k obzoru v šířce nejméně 2,5 m, počínaje ve vzdálenosti 10 m od zrcátka, měřeno na levé straně vozidla;^71)^72)