Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

• c) zdravotnické a důlní záchranné služby,

• d) pracovní stroje a speciální automobily, vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze^140) za neuzavřeného silničního provozu,

• e) která svými rozměry nebo rozměry svého nákladu přesahují míru stanovenou v § 12, pokud tak stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla, anebo orgán, který vydal povolení k zvláštnímu užívání silnice,^141)

• f) pro něž to stanovil orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla.

(2) Činnost těchto světel musí být nezávislá na ostatním vnějším osvětlení vozidla a musí být snadno a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče (opticky stálým nepřerušovaným kontrolním světlem žluté barvy).

(3) Světlo výstražných svítilen musí být nepřerušované, svítí-li dopředu, nebo přerušované (majáčky), svítí-li na všechny strany vozidla.

(4) Zvláštní charakter vozidla a jeho postavení vůči ostatním účastníkům silničního provozu je určen barvou výstražného světla, a to

• vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, červenou nebo modrou barvou,

• vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. a), jehož technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, a vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. b) a c) modrou barvou,

• vozidla uvedeného v odstavci 1 písm. d) až f) oranžovou barvou (autožluť).

(5) Efektu přerušovaného světla musí být dosaženo jiným způsobem než přerušovanou činností světelného toku zdroje (vlákna), to znamená, že zdroj světla musí svítit stálou intenzitou a efektu přerušovaného světla se dosahuje např. rotující clonkou.

(6) Výstražné přerušované světlo musí být umístěno na nejvyšším místě karosérie nebo nástavby, a to přibližně v podélné rovině souměrnosti vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách této roviny; u pojízdných pracovních strojů musí být výška světelného zdroje nejméně 1,9 m nad vozovkou.

(7) Zvláštní výstražná světla musí být na vozidle umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou, vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.

(8) Ve vzdálenosti menší než 750 mm v libovolném směru od světelného zdroje výstražného světla nesmí být na vozidle jiné světelné zdroje, jež by mohly způsobit vzájemnou záměnu nebo mylný výklad zvláštních výstražných světel.

(9) U výstražných světel, která budou montována na vozidlo po dni účinnosti této vyhlášky,

• a) musí mít přerušování výstražného světla kmitočet (f) 120—300 cyklů za 1 minutu;

• b) musí být svítivost světelného záblesku u modrého světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 4° nejméně 10 cd, u oranžového světla v rozmezí vertikálních úhlů geometrické viditelnosti ± 8° nejméně 30 cd; časová střední hodnota svítivosti světla musí být nejvýše 400 cd;^142)

• c) nesmí být trvání světelného záblesku delší než 0,6f

§ 54

Vnitřní osvětlení vozidel

(1) Vozidla, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí mít vnitřní osvětlení podle ustanovení odstavců 2 až 5.

(2) Budka řidiče motorových vozidel, karosérie osobních automobilů a karosérie autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být uvnitř tak osvětlena, aby za snížené viditelnosti byl řidiči a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště řidiče musí být vybaveno osvětlením u osobních automobilů nejméně 6 lx, u nákladních automobilů a autobusů nejméně 40 lx, měřeno na obvodu věnce volantu. Osvětlení musí mít zvláštní spínač, aby se dalo zapnout i bez vnějšího osvětlení vozidla.

(3) Kontrolní přístroje na přístrojové desce musí být osvětleny při zapnutí vnějšího osvětlení vozidla; osvětlení přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit rušivě při řízení vozidla, zejména se přístroje nesmějí zrcadlit v čelním skle.

(4) Autobusy a osobní autobusové přívěsy musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro cestující. Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení vozidla; musí být možno je ztlumit z místa řidiče bez ohledu na ostatní světla na vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie musí mít ve výši 1 m nad podlahou alespoň 60 lx, při plně tlumeném osvětlení 5 lx v kterémkoli přímo osvětlovaném místě karosérie. Při otevření dveří musí být vstupní a výstupní schůdky dostatečně osvětleny pro bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení nesmí být ovlivňováno tlumením vnitřních světel.

(5) Skříňová vozidla musí být uvnitř osvětlena svítidly chráněnými proti poškozování a musí mít osvětleny vstupní a výstupní schůdky a jejich nejbližší okolí. Osvětlení musí být možno uvést v činnost samostatným spínačem bez ohledu na činnost jiných světel na vozidle a jen při otevřených dveřích.

§ 55

Zvuková výstražná zařízení

(1) Motorová vozidla, s výjimkou pásových vozidel s největší konstrukční rychlostí nepřevyšující 8 km/h, musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu, které musí být na vozidle umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoli podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo záměně zvukových vlastností. Zařízení musí, je-li uvedeno dočasně v činnost, vydávat nepřetržitý rovnoměrný zvuk stejné výše nebo v harmonickém akordu. Zařízení, která vydávají pronikavé zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako píšťaly, sirény, zvonky, gongy apod., nejsou přípustná; pro jednostopá vozidla o objemu válců do 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km/h se povolují výstražné zvonky [§ 76 odst. 2 písm. h)].

(2) Na vozidle smí být namontováno jen zvukové výstražné zařízení schválené pro daný typ vozidla (§ 9); musí vyhovovat při dodržení příslušné technické normy,^143) při umístění mikrofonu 7 m před vozidlem a ve výši v rozmezí 0,5 až 1 m nad rovinou vozovky a při motoru vozidla v klidu hladinou vydávaného hluku níže uvedeným hodnotám:

	nejméně	nejvýše
- jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm3 bez akumulátoru	76 dB (A)	104 dB (A)
- ostatní jednostopá motorová vozidla a vícestopá motorová vozidla s největší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h	89 dB (A)	104 dB (A)
- ostatní motorová vozidla	93 dB (A)	104 dB (A)

(3) Vozidla záchranné služby a vozidla ozbrojených sborů a požární ochrany, která jsou vybavena zvláštními výstražnými světly, mohou kromě předepsaných zvukových výstražných zařízení mít ještě zvláštní zařízení vydávající typická zvuková znamení, u nichž musí být spodní hranice hladiny zvuku nejméně 105 dB (A).

(4) Ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 56

Stěrače a ostřikovače čelních skel, odmrazování a odmlžování skel

(1) Motorová vozidla s řidičskou budkou nebo s uzavřenou karosérií musí být opatřena nejméně jedním výkonným, motoricky poháněným stěračem pro čištění vnějšího povrchu čelního skla.

(2) Motorová vozidla — s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 3 — musí být opatřena schválenými^144) stěrači, u nichž je možné stírání se dvěma nebo více frekvencemi. U nákladních automobilů, silničních tahačů a autobusů, u nichž vzdálenost mezi osou otáčení ramena a nejvzdálenějším koncem stírací lišty přesahuje 600 mm, musí být vyšší frekvence nejméně 45 cyklů za minutu (na vlhkém čelním skle), nižší frekvence nejméně 20 cyklů za minutu a rozdíl mezi oběma frekvencemi nejméně 15 cyklů za minutu. U ostatních motorových vozidel musí být vyšší frekvence nejméně 60 cyklů za minutu (na vlhkém čelním skle), nižší frekvence nejméně 20 cyklů a nejvýše 50 cyklů za minutu; rozdíl mezi oběma frekvencemi musí však být nejméně 15 cyklů za minutu.^145) Požadované činnosti stěračů musí být dosaženo již

• u elektrických nebo vzduchotlakových stěračů při otáčkách motoru vozidla odpovídajících jízdě rychlostí 30 km/h se zařazeným nejnižším převodovým stupněm a se současně zapojenými tlumenými světly, topením a větráním, a jsou-li samostatné, s odmrazovacím a odmlžovacím zařízením čelního skla,

• u podtlakových stěračů za běhu motoru, kdy je dosažen nejnižší rovnoměrný chod motoru.

(3) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km/h mohou být vybavena samočinnými stěrači s jedinou frekvencí vyšší než 30 cyklů za minutu.

(4) Motorová vozidla, jež mají před řidičem průhledný ochranný čelní kryt takového provedení, které nedovoluje řidiči za deště nebo sněžení bezpečný výhled mimo něj, musí mít buď samočinný stěrač nebo průzorový otvor (štěrbinu apod.).

(5) U automobilů, motocyklů a skútrů musí být stěrač řešen tak, aby se rameno stěrače po vypnutí stěrače z činnosti samočinně vracelo do základní polohy. Rameno stěrače musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního čištění skla. Stěrače musí vykazovat dostatečný čistící účinek na celé stírané ploše při rychlostech do 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla, ale nepřevyšující 130 km/h.

(6) Stíraná plocha, která je částí povrchu čelního skla čištěného činností stěračů a ostřikovačů, musí

• u osobních automobilů překrývat nejméně 75 % velké a 99 % malé vztažné plochy,^146)

• u ostatních motorových vozidel být co největší.

(7) Osobní a nákladní automobily a autobusy musí být ke zlepšení výhledu za chladného a vlhkého počasí vybaveny dostatečně účinným zařízením pro odmrazování při teplotách do —15 °C a pro odmlžování čelního skla;^147) toto ustanovení se vztahuje přiměřeně také na boční a zadní skla.

(8) Motorová vozidla s řidičskou budkou nebo s uzavřenou karosérií, s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí, musí být opatřena výkonným ostřikováním čelního skla do plochy stírané stěrači. Systém ostřikování čelního skla musí být schopen činnosti v celém rozsahu provozních rychlostí vozidla. Tento systém musí být vybaven nádržkou na kapalinu o objemu nejméně 1 dm^3, umístěnou ve vozidle tak, aby byl snadný přístup k nalévacímu hrdlu při doplňování. Tato podmínka je splněna rovněž v případě, že je nádržka snadno a bez odpojování výjimatelná. Systém musí být z materiálů, které se nepoškodí ani nepraskají při zamrzání kapaliny a současně odolávají účinku teplot až do 80 °C. Ostřikování může být prováděno svalovou silou řidiče nebo motoricky poháněným čerpadlem a musí být spolehlivě činné při teplotách +65 °C až —15 °C s kapalinou, která netuhne při nízkých teplotách. Činnost systému ostřikování se nesmí zhoršit, je-li jako kapaliny použito 50 % metyl- nebo izopropyl-alkoholu.

(9) U vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 130 km/h a u dálkových luxusních a turistických autobusů musí být zařízení pro ostřikování s motorickým pohonem; toto zařízení musí být provedeno tak, aby je bylo možno ponechat na žádanou dobu společně se stěrači v činnosti, aniž řidič trvale působí na ovladač. Objem nádržky na kapalinu musí být nejméně 1,4 dm^3, u autobusů 2,8 dm^3.

(10) Ustanovení odstavců 2 až 9 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 57

Odrušení vozidel

(1) Každé motorové a přípojné vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie (dále jen „rušení‟) vznikající při provozu nepřesáhlo přípustné mezní hodnoty rušení.^148) Vozidla, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být z hlediska odrušení schválena.^149)

(2) Výrobce vozidel musí nejméně jednou ročně provést statistické kontrolní měření odrušení nejméně šesti namátkově vybraných vozidel všech hromadně vyráběných typů. U dovážených vozidel musí dovozce předložit jednou ročně osvědčení o shodnosti výroby se schváleným typem z hlediska odrušení.

(3) V konstrukci a provedení orgánů vozidla nesmějí být prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly rušení nad stanovenou hranici (při výměně originálních dílů, zejména částí vysokonapěťového systému zapalování, regulátorů nabíjení, dynama apod., za díly nepůvodní, dodatečné montáži doplňkových zdrojů elektrické energie apod.).

§ 58

Zasklení vozidel a clona proti slunci

(1) Průhledné ochranné sklo před řidičem (dále jen „čelní sklo‟), výplně všech ostatních oken (i střešních) a mezistěn, rovné nebo ohýbané, musí být u motorových a jejich přípojných vozidel ze schváleného^150) bezpečnostního skla,^151) aby se při rozbití snížilo nebezpečí zranění na nejmenší možnou míru.

(2) Čelní, postranní a zadní skla karosérie automobilů nebo budky řidiče musí být pro výhled dokonale průhledná, s vysokou světelnou propustností a bez optického a barevného zkreslování.^152) Čelní skla musí být leštěná nebo zpracovaná jinak s rovnocennou kvalitou povrchu a při prasknutí musí zabezpečovat alespoň částečnou viditelnost, aby bylo možno vozidlo bezpečně zastavit.

(3) U autobusů a osobních autobusových přívěsů nesmějí být nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.

(4) Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být bezpečnostní čelní skla automobilů vrstvená.

(5) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být použita pro zasklení:

• vnitřních mezistěn a přepážek,

• otevíracích střešních oken,

• oken skládacích dveří (např. u autobusů),

• oken přípojných vozidel za osobní automobily,

• ochranných čelních krytů jednostopých vozidel a jejich modifikací bez kabiny řidiče.

(6) Nekryté hrany zasklení — např. vyklápěcích větracích okének, spouštěcích dveřních oken, mezistěn apod. — musí být dostatečně zaobleny. U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být tyto hrany vhodně olemovány.

(7) Karosérie a budka řidiče motorového vozidla musí mít dvě clony proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem a musí se dát snadno a jednou rukou beze změny polohy trupu nastavovat.^153) Budka řidiče zemědělských a lesnických traktorů musí mít alespoň jednu clonu proti slunci.

(8) Clona proti slunci nesmí být provedena z lehce vznětlivého materiálu. U motorových vozidel, jejichž technická způsobilost bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky, musí být clona proti slunci provedena buď z materiálu, který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto materiálem úplně pokryta; držák clony proti slunci musí mít — je-li proveden z tuhého materiálu — poloměr zakřivení větší než 3,2 mm u hran, které mohou přijít ve styk s hlavou řidiče nebo spolujezdce.^154)

(9) Ustanovení odstavců 1, 2, 4, 5, 7 a 8 druhé věty neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 59

Počítače ujeté vzdálenosti, počítače motohodin, rychloměry a tachografy

(1) Motorová vozidla musí být v zorném poli řidiče vybavena počítačem ujeté vzdálenosti nebo motohodin a rychloměrem. Toto ustanovení se nevztahuje na motorová vozidla s plnými obručemi, na vozidla s gumovými pásy, na motorové vozíky pro invalidy, na vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, na vozidla vybavená tachografem, který obsahuje rychloměr, na jednostopá motorová vozidla s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm^3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h.

(2) Autobusy a nákladní automobily s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 40 km/h, které mají celkovou hmotnost větší než 7 t, musí být vybaveny tachografy v zorném poli řidiče. Toto ustanovení se nevztahuje na autobusy používané v městské hromadné dopravě osob.

(3) Počítače ujeté vzdálenosti, počítače motohodin, rychloměry a tachografy namontované na vozidlech musí splňovat tyto podmínky:

• a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně ± 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy (dopředu-dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat;

• b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy dopředu a dozadu je méně než 80 : 20, musí být vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m;

• c) rychloměry - i v tachografech - musí spolehlivě a zřetelně udávat rychlost vozidla v rozsahu posledních dvou třetin stupnice, avšak při rychlosti nad 50 km/h s odchylkou nejvýše + 8 % od okamžité skutečné rychlosti vozidla; při rychlostech vozidla od 20 km/h do 50 km/h nesmí být údaj rychloměru nižší než rychlost skutečná. Ukazatel rychlosti vozidla smí kmitat v rozsahu posledních dvou třetin stupnice v rozmezí ± 1 % oblouku celé stupnice, v první třetině v rozmezí ± 5 % oblouku;

• d) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů;

• e) tachografový hodinový strojek a jeho údaje nesmí vykazovat při jednom natažení strojku odchylky větší než ± 2 minuty za 24 hodin. Doba chodu strojku na jedno natažení musí být nejméně pro záznam

3hodinový	24 hodin,
6hodinový	48 hodin,
12hodinový	62 hodin,
24hodinový	168 hodin.

(4) Tachograf a rychloměr, jakož i jejich náhon musí být u nákladních automobilů a autobusů plombován.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 60

Vytápěcí a větrací systém

(1) Vozidlo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí konstrukčním provedením ani svou činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících; systém vytápění musí rozdělovat teplo co nejrovnoměrněji po celém prostoru pro cestující; systém vytápění a větrání — provedený jakýmkoli způsobem — musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.^155)

(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být systém vytápění a větrání snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních^156) z místa řidiče beze změny polohy trupu.^157) Toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. U zvláštních motorových vozidel (část třetí) musí vytápění a větrání odpovídat příslušným technickým normám.^158)

(3) K vytápění vozidel je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorách výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí tyto mít stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladícího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízení^159) a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních — s výjimkou zařízení podle odstavce 4 — a k vlastnímu ohřevu vytápěného prostoru nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly.

(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů nebo návěsů určených za pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být odizolovány.^160)

(5) Systém vytápění musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

• a) u všech automobilů, s výjimkou autobusů městské dopravy, musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie^161) při okolní teplotě — 15 °C výslednou teplotu nejméně + 18 °C za jízdy. U vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí větší než 80 km/h musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne menší než 80 km/h a ne větší než 140 km/h;

• b) u autobusů městské dopravy musí systém vytápění zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie^161) při okolní teplotě — 15 °C výslednou teplotu nejméně + 14 °C. Na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza;

• c) povrchová teplota v bezprostředně přímo přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit + 40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sedění nebo stání je 6 °C, u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou autobusů městské dopravy, kde se rozdíl nelimituje, 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u autobusů městské dopravy.

(6) Systém větrání prostoru karosérie musí být přetlakový a musí zajišťovat:

• a) u osobních automobilů, popřípadě v prostoru budky řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů při zavřených oknech a dveřích nejméně 45 m^3 vzduchu na 1 hodinu na každé místo k sezení za jízdy i při stání vozidla;

• b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů v prostoru pro cestující při uzavřených oknech a dveřích nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za 1 hodinu při stojícím vozidle (vztaženo na objem větraného prostoru) a nejméně 45 m^3 vzduchu za 1 hodinu na každou osobu (sedící i stojící) za jízdy vozidla rychlostí, odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla. Přitom část systému větrání musí působit jako odsávací zařízení vstupující v činnost při jízdě vozidla.

(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého topení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí — s výjimkou zařízení podle odstavce 4 — vyhovovat těmto požadavkům:

• palivo musí být shodné s palivem pro pohon vozidla,

• zařízení musí být pojištěno proti přehřátí (tepelná pojistka),

• spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 0,5 bar (kp/cm^2) (zkouška na těsnost),

• u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,

• ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,

• nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru; při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,

• instalace nezávislého topného zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie.

(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; ustanovení odstavce 2 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.

§ 61

Zařízení proti neoprávněnému použití vozidel

(1) Motorová a skříňová přípojná vozidla musí mít zajištění dveří, jakož i vík zavazadlového a - s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů - motorového prostoru proti neoprávněnému otevření zvenčí; přitom nejméně jedny dveře musí být zvenčí uzamykatelné.

(2) Motorová vozidla musí být při stání (parkování) zajištěna proti neoprávněnému použití dostatečně účinným zajišťovacím zařízením. Uzamčení dveří, vyjmutí klíčku zapalování, odejmutí řadící páky, volantu nebo řídítek se v tomto smyslu nepovažuje za zajištění.

(3) Motorová vozidla, s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 4, musí mít zajišťovací zařízení vytvořené takovou kombinací ústrojí, které zabraňuje spuštění motoru normálním ovládáním a zároveň zařízením působícím na jedno z následujících ústrojí:

• řízení,

• převodovku,

• řadící páku nebo ovládání řazení převodu,

• zařízení zabraňující běhu motoru.

(4) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h, jednostopá a třístopá motorová vozidla o celkové hmotnosti nepřevyšující 1 t musí mít zajišťovací zařízení působící na jedno z následujících ústrojí:

• řízení,

• převodovku,

• řadící páku nebo ovládání řazení převodů,

• zařízení zabraňující běhu motoru,

• paprsky nebo ramena kol.

(5) Zajišťovací zařízení podle odstavců 3 a 4 musí být schváleno^162) a musí zejména vyhovovat těmto požadavkům:

• a) musí být konstruováno tak, že pokud není uvedeno mimo činnost (tj. odjištěno), není možné ani spuštění motoru normálním ovládáním, ani jízda vozidla vlastní silou;

• b) musí být konstruováno tak, aby bylo nutno pro zajištění a odjištění použít jen jednoho klíče, který se vkládá do jednoho zámku; klíč k zajišťovacímu zařízení nesmí být možno zcela vyjmout, pokud zařízení nevstoupilo v činnost; tato podmínka nemusí být splněna u zámků řízení, jestliže klíč může být vyňat v poloze jiné než uzamykací; v tomto případě však musí být zařízení konstruováno tak, aby nebylo možno dosáhnout této polohy a vyjmout klíč mimovolně;

• c) musí být konstruováno tak, aby nemohlo být nepovolanou osobou jednoduchými prostředky, nepředepsaným klíčem nebo postupem rychle a nenápadně uvedeno mimo činnost (odjištěno), vyřazeno z činnosti nebo zničeno;

• d) nesmí být k vozidlům, s výjimkou jednostopých a tříkolových, dodáváno jako volné příslušenství, nýbrž musí být na vozidle jako trvalá součást výbavy vozidla; zařízení musí být k orgánům uvedeným v odstavcích 3 a 4 připevněno tak, že v uzamčeném stavu i po odmontování krytů může být demontováno pouze speciálním nářadím; pokud by se zařízení mohlo stát neúčinným uvolněním některých šroubů, musí být tyto šrouby kryty částmi zajišťovacího zařízení při jeho uzamčeném stavu;

• e) zámky musí být do zajišťovacího zařízení vozidla, s výjimkou vozidel jednostopých a tříkolových, zabudovány pevně;

• f) zámky zajišťovacího zařízení mohou být buď na patentní klíče, nebo kombinační; oba systémy musí být řešeny tak, aby počet možných různých kombinací uzamknutí byl nejméně 1000;

• g) zámky kombinační mohou být buď číslicové nebo písmenové, musí však mít vždy nejméně 3 volicí číslicové nebo písmenové polohy;

• h) musí být takové, aby nemohlo dojít k mimovolnému uvedení zajišťovacího zařízení v činnost, které by mohlo ohrozit bezpečnost jízdy;

• i) zajišťovací zařízení působící na řízení musí být dostatečně dimenzováno tak, aby odolalo působení statického momentu 196 Nm (20 kpm) v obou směrech otáčení volantem, a to bez poškození řídícího mechanismu, které by mohlo ohrozit bezpečnost jízdy;

• j) zajišťovací zařízení působící na řadící páku převodovky musí být schopno zabránit jakémukoliv řazení. U převodovek s ručním ovládáním musí být zajišťovací zařízení uzamykatelné v poloze zpětný chod nebo v poloze neutrál, anebo jen v poloze zpětný chod, u automatických převodovek v poloze P-parkování nebo v poloze N-neutrál, anebo jen v poloze P-parkování;

• k) jestliže uvedení zajišťovacího zařízení v činnost vyžaduje jiné energie než svalové, musí být tato energie použita pouze k ovládání zamykacího a odemykacího systému zařízení; zařízení musí být udržováno v zamčeném nebo odemčeném stavu (poloze) prostředky pouze mechanickými.

(6) Zajišťovací zařízení může být též vybaveno schválenou^162) zvukovou nebo optickou výstrahou; výstražné signály musí být krátké a musí samočinně skončit do uplynutí nejvýše 30 s; signály se mohou opakovat jen tehdy, pokud znovu dojde k neoprávněné manipulaci se zajišťovacím zařízením; pro zvukovou výstrahu smí být použito pouze zvukové výstražné zařízení namontované na vozidlo (§ 55); pro optickou výstrahu smí být použito pouze záblesku tlumených světel vozidla.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí jen pro vozidla, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1. 1. 1973, a pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, jejichž technická způsobilost bude schválena po 1.1.1974.

§ 62

Zařízení ke spojování vozidel do souprav

(1) Vozidla, která jsou určena k tažení, musí být vybavena spojovacím zařízením normalizovaných spojovacích a připevňovacích rozměrů. Zařízení musí přípojné vozidlo zajišťovat proti samovolnému uvolnění dvojitou mechanickou pojistkou. Zařízení musí působit samočinně nebo polosamočinně (druhá pojistka působí až po ručním ovládání); zařízení působící samočinně však musí mít mechanické dvojité zajištění a zajištěnou polohu zřetelně viditelnou. Nesamočinná zařízení jsou přípustná pouze u

• vozidel uvedených v odstavci 2 písm. a), b),

• tažných vozidel určených ke spojování s jednonápravovými přívěsy o celkové hmotnosti do 3,5 t.

V každém případě však musí být provedení spojovacího zařízení provozně bezpečné, lehce a rychle ovladatelné. Spojovacím zařízením nesmějí být vybaveny jednonápravové přívěsy a přívěsy s nájezdovou brzdou.

(2) Spojovací zařízení

• a) jednostopých motorových vozidel pro tažení jednokolových přívěsů musí být provedeno křížovým kloubem,

• b) osobních a dodávkových automobilů pro tažení jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti do 3,5 t musí být provedeno s koulí ISO 50, přičemž největší přípustné statické zatížení od přívěsu na kouli nesmí být větší než 980 N (100 kp) ve svislém směru; celý spoj, tj. koule tažného a závěs přípojného vozidla musí být schválen,^163)

• c) u ostatních vozidel pro tažení přívěsů musí být provedeno systémem válcový čep-oko; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky, u speciálních terénních vozidel a u zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí je přípustný též systém hák-oko, má-li tažný přívěs odpovídající oko oje.

(3) Spojovací zařízení pro tažení přívěsu musí umožnit pohyb jeho oje nejméně

- ve svislé rovině	± 20°,
- ve vodorovné rovině	± 75°,
u zemědělských a lesnických traktorů	± 60°,
- okolo podélné osy závěsného zařízení	± 25°,
u zemědělských a lesnických traktorů	± 20°.

(4) Automobily o celkové hmotnosti větší než 12 t, určené k tažení přívěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t, které jsou určeny pro mezinárodní dopravu, musí být vybaveny schváleným^164) zařízením systému válcový čep—oko o průměru 50 mm není dovoleno u jiných vozidel nově uváděných do provozu. Závěs tažného vozidla musí být odpružený, celý spoj, tj. závěs—oj smí vykazovat jen kmity velmi nízké amplitudy.

(5) Spojovací zařízení motorových vozidel systému válcový čep-oko, s výjimkou vozidel se sklápěcí karosérií pouze nazad, smí mít osu válcového čepu vzdálenou od zadního obrysu vozidla (směrem k jeho přídi) nejvýše 300 mm.

(6) Vozidla — s výjimkou jednostopých — která jsou určena k tažení přívěsů, musí být kromě hlavního spojovacího zařízení vybavena též závěsy pro pojistné spojovací zařízení (lana, řetězy), a to

• vozidla s kulovým závěsem podle odstavce 2 písm. b) závěsy pro křížové nebo vidlicovité zavěšení podle § 66 odst. 6,

• ostatní vozidla závěsy pro křížové zavěšení.

Zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny závěsy pro pojistné spojovací zařízení dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy.

(7) Oko oje, s výjimkou přípojných vozidel k zvláštním motorovým vozidlům uvedeným v části třetí, musí být upevněno k oji tak, že jeho otáčení kolem podélné osy oje je vyloučeno. Oka ojí přívěsů k automobilům uvedeným v odstavci 4 musí být schválena.^164)

(8) Přívěsy, s výjimkou přívěsů za jednostopá motorová vozidla, musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením (lana, řetězy), které musí při poruše hlavního spoje a následném přerušení spojení brzdové a elektrické soustavy mezi tažným vozidlem a přívěsem zajistit ještě částečnou řiditelnost přívěsu, popřípadě zabránit padnutí oje na vozovku. Přívěsy za zemědělské a lesnické traktory musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením podle předcházející věty dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy.

(9) Dvou- a vícenápravové přívěsy musí mít oj vyváženou tak, aby se nemohla dotknout vozovky, na níž přívěs stojí nebo po níž jede, a aby spojování přívěsu s tažným vozidlem se mohlo dít s nejmenší možnou námahou. Oj těchto přívěsů musí mít pokaždé oko v přibližně stejné výšce nad vozovkou, jako je závěs tažného vozidla, nebo musí být oj na tuto výšku seřiditelná.

(10) V případě, že síla pro ruční zvedání oje u návěsů a jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti větší než 100 kg přesahuje 245 N (25 kp), musí mít návěs, popřípadě přívěs přední převislou část před nápravou nebo oj vybavenu podpěrným zařízením, které

• zabrání převrácení vozidla při odpojení od tažného vozidla v rozsahu provozních zatížení i při nerovnoměrném rozdělení nákladu a při ložných manipulacích připuštěných v návodu k obsluze vozidla,

• umožní, že přípojné vozidlo může být v podepřeném stavu samočinně nebo — u závěsů s koulí — s nejmenší námahou zapojeno do spojovacího zařízení tažného vozidla.

(11) U dvou- a vícenápravových přívěsů s točnicovým řízením musí být oj tak dlouhá, aby vzdálenost mezi osou oka oje a mezi osou točnice byla nejméně o 1,2 m větší, než je obrysový poloměr přední části karosérie opsaný z osy točnice.

(12) Tahače návěsů musí mít pro spojovací čep návěsu buď polosamočinnou nebo samočinnou točnici, odpovídající nejvyššímu povolenému zatížení tahače. Točnice musí umožnit vzájemné vychýlení tahače a návěsu

• ve vodorovné rovině v rozsahu ± 90°, tj. 180° celkově,

• ve svislé podélné rovině nejméně ± 8°,

• v příčné svislé rovině nejvýše ± 3°.

Ovládání točnice musí být umístěno v pravé polovině tahače, pokud není provedeno z místa řidiče. Tahače musí být na převislé části za točnicí opatřeny nájezdovými lyžinami, které umožňují bezpečné zapojení návěsu bez jeho zvedání i při částečném poklesu návěsu.

(13) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena^164) a musí mít spojovací systém uzpůsoben pro uchycení spojovacího čepu návěsu o průměru 50,8 mm.

(14) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 15 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena i co do umístění,^164) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

• svou horní plochou musí být výše než 1,25 m ve stavu zatížení návěsem a níže než 1,47 m ve stavu bez zatížení návěsem,

• části tahače nad rovinou točnice a před svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být vně rotačního kužele, jehož osa je totožná s osou otáčení spojovacího čepu v točnici, jehož vrchol s polovičním vrcholovým úhlem 6° je pod rovinou točnice a jehož poloměr průseku s rovinou točnice je 2,09 m,

• části tahače pod rovinou točnice, za svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být uvnitř rotačního, zhruba válcového tělesa, jehož osa je totožná s osou spojovacího čepu a má poloměr nejvýše 2,2 m.

(15) Spojovací čep návěsu musí odpovídat největšímu povolenému zatížení návěsem.

(16) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislá zatížení nejvýše 20 t musí být schválen^164) a musí mít průměr činné části 50,8 mm.^165)

(17) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 15 t a se svislým zatížením na spojovací čep nejvýše 20 t musí být schválen i co do umístění,^164) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

• i nejvzdálenější části návěsu, s výjimkou pružných spojů brzdových a elektrických systémů, před svislou osou čepu a nad myšlenou rovinou točny musí ležet uvnitř válcového tělesa o poloměru 2,04 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu,

• spodní části návěsu — tzv. labutí krk — za svislou osou čepu a pod myšlenou rovinou točnice musí být vně rotačního, zhruba válcového tělesa o poloměru nejméně 2,3 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu.

(18) Motorová vozidla o pohotovostní hmotnosti větší než 400 kg musí být vpředu konstrukčně upravena a provedena tak, aby je bylo možné - tyčí nebo lanem - táhnout jinými vozidly (vyproštění, odtažení); motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být možno táhnout tyčí. U pojízdných pracovních strojů, např. s čelně umístěným nářadím apod. lze takové zařízení umístit vzadu.

(19) Tyče nebo lana k tažení vozidel uvedených v odstavci 18 musí být zřetelně viditelné; tyče musí být opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200x200 mm.^166)

(20) Vozidla — s výjimkou vozidel uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) — jež jsou vybavena spojovacím zařízením, musí mít na zadní části karosérie zřetelně a kontrastně vyznačenu nejvyšší přípustnou celkovou hmotnost přípojného vozidla, které je možno bezpečně vléci za všech provozních podmínek. Rozměry tohoto vyznačení stanoví § 80 odst. 3.

(21) Ustanovení odstavce 1 třetí až páté věty, odstavce 2 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 7 druhé věty a odstavců 10 až 14 a 16 až 18 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 63

Nárazníky automobilů a zařízení proti vklínění malých vozidel pod velká vozidla

(1) Všechny automobily o celkové hmotnosti nepřevyšující 3,5 t musí být opatřeny předním a zadním nárazníkem, pokud karosérie není provedena tak, že přejímá funkci nárazníků.

(2) Nárazníky nesmějí mít ostré okraje nebo výstupky, které mohou zranit chodce; povrch nárazníků, které nejčastěji vstupují ve styk s jiným vozidlem, např. kly, musí být pokryt pryží nebo jiným měkkým materiálem. Boční letmé konce nárazníku musí být zahnuty co nejblíže ke karosérii vozidla, směrem k jeho podélné ose tak, aby bylo vyloučeno nebezpečí zaháknutí (zaklesnutí, zachycení) s jiným vozidlem nebo chodcem či cyklistou apod. Tuhé vnější hrany nárazníku nebo klů, pokud nejsou zakryty pryží nebo jiným měkkým materiálem, musí být zaobleny s poloměrem nejméně 10 mm.

(3) Nárazník v celé šířce rozchodu kol a při zatížení vozidla v mezích povolené užitečné hmotnosti svými horními okraji - nebo je-li opatřen svislými kly, horními okraji klů - musí být výše než 420 mm a dolními okraji nesmí být výše než 590 mm od roviny vozovky. V těchto rozmezích musí být povrch nárazníku nejčastěji vstupující ve styk s jiným vozidlem nebo jinou překážkou souvislý a rovný nebo zaoblený s poloměrem nejméně 500 mm, měřeno ve svislé rovině řezu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na velmi nízké sportovní modifikace automobilů.

(4) Nárazník a jeho držáky včetně upevnění musí být konstruovány tak, aby po stránce pevnosti bez poškození vozidel vyhověly při odtlačení vozidla o přibližně stejné hmotnosti, nezabrzděného a s nezařazeným převodovým stupněm na vodorovné rovině.

(5) Automobily o celkové hmotnosti nad 3,5 t a přívěsy a návěsy musí být na zádi opatřeny zařízením proti vklínění malých vozidel podle odstavce 6, jestliže

• nemají plošinu nebo skříň,

• mají plošinu nebo skříň, která v zadní části je širší než 600 mm a je v této části od povrchu vozovky výše než 600 mm, u sklápěčkových vozidel 700 mm při nezatíženém stavu vozidla.

(6) Zařízení proti vklínění nesmí mít spodní hranu výše než 600 mm, u sklápěčkových vozidel 700 mm od povrchu vozovky při nezatíženém stavu vozidla. Toto zařízení musí být v celé šíři zadní části vozidla nebo nejvýše o 100 mm užší z každé strany vozidla. Provedení může být průběžné nebo dělené; je-li použito děleného zařízení, nesmí být vzájemná vzdálenost mezi vnitřními obrysovými kraji částí zařízení větší než 600 mm. Zařízení musí být pod vozidlem v úrovni zadního obrysu vozidla, nejvýše však 450 mm od něho směrem pod vozidlo, u sklápěčkových vozidel 600 mm.

(7) Zařízení a jeho upevnění musí být provedeno tak, aby nemělo ostré okraje a aby jeho letmá vodorovná ukončení u bočních obrysů vozidla omezovala na nejmenší míru možnost zachycení osob nebo vozidla a jejich poranění nebo poškození.

(8) Zvláštní zařízení proti vklínění není nutné, jestliže rám vozidla nebo karosérie vozidla ve své zadní části svým provedením vyhovuje podmínkám odstavců 6 a 7.

(9) Ustanovení odstavců 5 až 8 neplatí pro vozidla s právem přednostní jízdy,^167) tahače návěsů, rozpojitelné přívěsy pro přepravu klád a dlouhého dříví a pro stavební a pracovní stroje, jejichž provoz na veřejných pozemních komunikacích je omezen na nejmenší míru.

(10) Nárazníkem a zařízením proti vklínění malých vozidel nemusí být opatřena vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky; pokud však takové vozidlo je opatřeno zařízením proti vklínění malých vozidel, musí toto zařízení splňovat podmínky odstavců 6 a 7.

§ 64

Ochrana a pevnost budky (kabiny) řidiče proti jejímu poškození nákladem

(1) Motorová vozidla a návěsy, určené nebo použité pro přepravu tyčového materiálu, trámů a podobných nákladů, které posunem při náhlém prudkém brzdění mohou ohrozit bezpečnost osob v budce řidiče, musí být konstruovány nebo vybaveny tak, aby splňovaly podmínky stanovené v odstavcích 2 až 7.

(2) Ložná plocha nebo nákladní prostor vozidel^168) musí být vybaveny zařízením k upevnění nákladu, a to v počtu dostatečném pro spolehlivé upevnění nákladu.

(3) Vozidlo musí být opatřeno ochranným štítem (dále jen „štít“) v přední části přepravní plošiny nebo mezi zadní stěnou budky řidiče a touto plošinou, nebo je-li vozidlo bez plošiny, mezi zadní stěnou budky řidiče a nákladem. Štít může být snímatelný.

(4) Štít nesmí mít šířku menší, než je šířka budky, popřípadě kabiny řidiče. Štít musí být vysoký alespoň jako výška nákladu, nejméně však 800 mm nad ložnou plošinou.

(5) Štít se smí upevňovat pouze:

• a) bezprostředně na rám nebo jinou nosnou konstrukci vozidla,

• b) na přední čelo ložné plošiny,

• c) u soupravy tahače s návěsem na přední čelo ložné plošiny návěsu,

• d) na kostru budky řidiče spojené přímo s karosérií.

(6) Štít a jeho upevnění včetně upevnění ložné plošiny na rám nebo jinou nosnou konstrukci (v případě upevnění štítu na přední čelo ložné plošiny) musí být takové, aby bez jakéhokoliv poškození odolal rovnoměrně rozloženému tlaku 7850 N (800 kp) z každé započaté tuny dovoleného nákladu vozidla.^169)

(7) Štítem nemusí být vybavena motorová vozidla, jestliže přední čelo jejich karosérie a plošina nebo zadní stěna budky řidiče spojené přímo s karosérií svým provedením a upevněním odpovídají požadavkům odstavců 4 až 6, a motorová vozidla, u kterých náklad jde mimo budku řidiče, jako např. vozidla s bočně neseným nákladem nebo nákladem, umístěným a upevněným pod vlastní budkou řidiče apod.

§ 65

Vybavení motorových vozidel bezpečnostními pásy a kotevními úchyty

(1) Osobní automobily uvedené do provozu po 1. 1. 1969 musí být vybaveny na předních místech k sezení bezpečnostními pásy pro dospělé osoby (dále jen „bezpečnostní pásy“) a příslušnými kotevními úchyty v karosérii; bezpečnostními pásy nemusí být vybavena vozidla dosud neevidovaná a jezdící pod prozatímní státní poznávací značkou.

(2) Osobní automobily uvedené do provozu před 1. 1. 1969 musí být vybaveny na předních sedadlech bezpečnostními pásy, jen pokud jsou vybaveny předepsanými kotevními úchyty v karosérii (odstavce 3 až 5).

(3) Bezpečnostní pásy - s výjimkou pásů uvedených v odstavci 4 - musí být s tříbodovým uchycením;^170) federální ministerstvo dopravy může stanovit jiný způsob uchycení.

(4) Bezpečnostní pásy s dvoubodovým uchycením^170) jsou přípustné pro

• vozidla se sklopnou, shrnovací nebo odnímatelnou střechou,

• prostřední sedadla; pro tato sedadla je přípustný jen pás břišní,

• sedadla, která přímo nesousedí se vstupními nebo výstupními dveřmi vozidla,^171)

• zemědělské a lesnické traktory, samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje a pojízdné pracovní stroje.

(5) Kotevní úchyty v karosérii uvedené v odstavcích 1 a 2 musí umožnit upevňování bezpečnostních pásů pevnostními šrouby se závitem 7/16 - 20 UNF 2B.

(6) Bezpečnostní pásy a kotevní úchyty v karosérii musí být schváleny.^172)

(7) Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být bezpečnostními pásy a příslušnými kotevními úchyty v karosérii vybavena zadní sedadla osobních automobilů, sedadla budek řidičů nákladních automobilů, sedadla řidičů autobusů a sedadla pro cestující v dálkových autobusech. Dnem, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být zadní sedadla osobních automobilů a sedadla pro cestující v dálkových autobusech vybavena též bezpečnostními pásy pro děti. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 60 km/h a pro autobusy městské dopravy, které nejsou provozovány mimo obec.

§ 66

Přípojná vozidla za osobní automobily

(1) Pro přípojná vozidla (dále jen „přívěsy“) za osobní automobily platí všechna ustanovení,^173) platná pro ostatní přípojná vozidla, pokud dále není uvedeno jinak.

(2) Celková hmotnost přívěsu nesmí být větší než 80 % pohotovostní hmotnosti tažného vozidla.

(3) Přívěsy nesmějí být používány k přepravě osob.

(4) Výška přívěsu nesmí být větší než 1,7 násobek rozchodu kol.

(5) Pokud příslušný republikový orgán při schvalování technické způsobilosti typu přívěsu nestanoví jinak, nesmí být nejvyšší rychlost přívěsu vyšší než 80 km/h.

(6) Přívěsy, jejichž celková hmotnost převyšuje 350 kg, musí být rovněž vybaveny pojistným závěsným zařízením, kterým se připojují k tažnému vozidlu křížově nebo vidlicovitě, přičemž vrchol vidlice smí být pouze na tažném vozidle.

(7) Závěsná zařízení přívěsů musí splňovat podmínky § 62.

§ 67

Zvláštní podmínky pro jednostopá motorová vozidla a jejich postranní a přívěsné vozíky

(1) Jednostopá motorová vozidla musí být opatřena stojánkem nebo jiným zařízením, umožňujícím jejich bezpečné postavení, opustí-li je řidič.

(2) Primární řetěz, a pokud je použit, také sekundární řetěz musí mít bezpečnostní řetězové kryty.

(3) Při použití ochranných krytů (kolen apod.) nesmějí tyto přesahovat největší šířku měřenou přes řídítka vozidla a nesmějí snižovat manévrovací schopnost a ovládání vozidla. Mezi ovládacími orgány vozidla (řazení převodů, spojky, brzdy, akcelerace apod.) a pevnými částmi vozidla (nádrž, převodovka, kryty apod.) musí být ve směru obvyklého přístupu k těmto orgánům a jejich pohybu dostatečně velký, nejméně 70 mm široký volný prostor; u pedálů se tato hodnota posuzuje od středu nášlapných ploch na obě strany.

(4) Je-li jednostopé motorové vozidlo vybaveno dalším sedadlem nebo místem pro spolujezdce, musí být rovněž vybaveno odpovídajícími opěrami pro nohy (§ 32 odst. 9).

(5) Všechny ovládací orgány vozidla, které mohou při dopravní nehodě zvětšit vážnost zranění jak řidiče, tak osob střetnuvších se s vozidlem, musí být zakončeny tak, aby bylo možno do této části vepsat kouli o průměru nejméně 19 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

(6) Postranní vozík může být určen pro přepravu jedné dospělé osoby nebo nákladu; musí být schváleného typu a smí být připojen jen k jednostopému motorovému vozidlu, u něhož objem válců motoru je nejméně 170 cm3 a jehož konstrukce toto připojení umožňuje.

(7) Celková hmotnost postranního vozíku nesmí být větší než 60 % celkové hmotnosti jednostopého motorového vozidla.

(8) Rozvor mezi kolem postranního vozíku a předním kolem jednostopého motorového vozidla nesmí být větší než rozvor kol tažného vozidla.

(9) Přívěsný vozík za jednostopé motorové vozidlo je určen pouze pro přepravu nákladů; smí být připojen k jednostopému motorovému vozidlu, jehož konstrukce připojení umožňuje.

(10) Celková hmotnost přívěsného vozíku nesmí být větší než 50 % pohotovostní hmotnosti jednostopého motorového vozidla; přívěsný vozík nemusí být vybaven brzdou.

(11) Vzdálenost nápravy nebo osy kola přívěsného vozíku od osy zadního kola tažného vozidla nesmí být větší, než je rozvor kol tažného vozidla.

(12) Za jednostopé motorové vozidlo s postranním vozíkem lze připojovat ještě přívěsný vozík za podmínky, že objem válců motoru je větší než 450 cm3 a kolo postranního vozíku je jím poháněno.

§ 69

Vozidla pro přepravu živých zvířat

Vozidla pro přepravu živých zvířat musí mít pevnou nesklápěcí karosérii a musí mít nejméně dvě nápravy; jejich konstrukce a provedení musí zajišťovat bezpečnost řidiče, obsluhy, živých zvířat a ostatních účastníků silničního provozu, nesmí znečišťovat pozemní komunikace a obtěžovat jejich uživatele.

ČÁST TŘETÍ

Zvláštní motorová vozidla

§ 70

Zemědělské a lesnické traktory^174)

(1) Zemědělské a lesnické traktory (dále jen „traktory“) jsou dvounápravové stroje opatřené pneumatikami, které jsou určeny k sunutí, nesení a pohonu pracovního zařízení, nářadí, přívěsů a k vykonávání různých prací, hlavně tažnou silou a jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 25 km/h.^175) Ustanovení platná pro traktory platí přiměřeně i pro pásové traktory určené ke stejným pracím; pro jejich používání na pozemních komunikacích platí ustanovení § 2 písm. c).

(2) Pro traktory platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 3 až 13.

(3) Traktor může být vybaven sedadly pro spolujezdce (popřípadě další obsluhu mimo řidiče) za těchto podmínek:

• a) připouští se nejvýše dvě sedadla pro spolujezdce,

• b) jsou-li tato sedadla umístěna na blatnících (krytech kol), smí být na jednom blatníku pouze jedno sedadlo,

• c) každé sedadlo pro spolujezdce musí být spolehlivě připevněno k traktoru, musí mít opěradlo nejméně s jednou loketní opěrou nebo madlem pro držení a odpovídající opěru pro nohy,

• d) sedadlo pro spolujezdce musí mít šířku nejméně 400 mm a hloubku nejméně 300 mm,

• e) žádné sedadlo pro spolujezdce, včetně opěry pro nohy nesmí přesahovat vnější obrys traktoru, s výjimkou traktorů o celkové šířce nejvíce 1,4 m, u nichž sedadlo spolujezdce smí přesahovat obrys nejvýše o 50 mm na každé straně vozidla.

(4) Při jakémkoliv provozním zatížení traktoru v rozsahu od pohotovostní hmotnosti včetně hmotnosti řidiče až po celkovou nesmí zatížení řízené nápravy - měřeno při stání na vodorovné vozovce - být menší než 25 % okamžité hmotnosti traktoru. Připouští se však nižší zatížení řízené nápravy po namontování různých pracovních nářadí a nákladních plošin při současném snížení nejvyšší přepravní rychlosti na 15 km/h; přitom v žádném případě zatížení řízené nápravy nesmí být menší než

• 20 % u traktorů o celkové hmotnosti

nejvýše	3,2 t,

• 19 % u traktorů o celkové hmotnosti

vyšší než	3,2 t,
avšak nejvýše	4,5 t,

• 18 % u traktorů o celkové hmotnosti

vyšší než	4,5 t.

(5) Na traktoru může být upevněna nákladní plošina za těchto podmínek:

• plošina musí být upevněna souměrně k jeho podélné svislé rovině souměrnosti a nesmí být výše než 1,5 m nad vozovkou,

• plošina nesmí snižovat výhled řidiče, omezovat ovladatelnost traktoru a narušovat předepsanou geometrickou viditelnost jeho vnějšího osvětlení,

• šířka plošiny nesmí přesahovat jeho celkovou šířku.

(6) Traktorem nesené nářadí a jeho upevnění musí v transportní poloze na pozemní komunikaci odpovídat požadavkům na plošinu (odstavec 5), s výjimkou šířky, která nesmí být větší než 3 m.

(7) Traktory musí být vybaveny schváleným ochranným rámem nebo budkou řidiče se stejnými vlastnostmi z hlediska bezpečnosti^176) jako ochranný rám. Budka řidiče musí splňovat podmínky stanovené technickými a hygienickými předpisy;^177) ustanovení § 31 odst. 2 pro traktory neplatí.

(8) V odůvodněných případech mohou být u traktorů umístěna světla (odrazky) odchylně od § 45 až 50, a to:

• a) tlumená světla ve výši až 1,35 m a od bočního obrysu dále než 400 mm,

• b) obrysová a koncová světla ve výši až 1,9 m, přičemž vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů činných svítících ploch nesmí být menší než 500 mm,

• c) brzdová světla ve výši až 1,9 m,

• d) směrová světla ve výši až 2,1 m, přičemž spodním okrajem činné svítící plochy nesmí být níže než 500 mm nad vozovkou,

• e) odrazky spodním okrajem činné plochy ve výši nejméně 500 mm a horním okrajem činné plochy nejvýše 1,2 m nad vozovkou, přičemž vzájemná vzdálenost vnitřních okrajů jejich činných ploch nesmí být menší než 500 mm.

(9) Soubor brzdových zařízení na traktoru musí splňovat podmínky stanovené pro provozní, parkovací a ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, i nouzové brzdění v § 15, s výjimkou odstavce 20, a v § 16 odst. 1, 2, 3 písm. a), odst. 4, 5, 8, 11, 12, 13 a 14 písm. a).

(10) Zařízení, která zajišťují brzdění provozní, parkovací a nouzové, mohou mít společné části za těchto podmínek:

• a) musí mít nejméně dva na sobě nezávislé a oddělené ovládací orgány a převody,

• b) ovládací orgán a převod pro provozní brzdění musí být nezávislé na ovládacím orgánu a převodu pro parkovací brzdění,

• c) je-li společný orgán pro provozní a nouzové brzdění, musí být soustava parkovacího brzdění provedena tak, aby mohla působit i při pohybujícím se vozidle,

• d) činné elementy vlastního parkovacího brzdového ústrojí musí být udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi.

(11) Jestliže provozní brzdění působí pouze na kola jedné nápravy, nesmí působit přes vypínatelná převodová ústrojí (ozubená převodová kola). Účinek provozního brzdění nesmí být menší, než odpovídá střednímu zpomalení 2,5 m/s^2 za podmínek uvedených v § 20 odst. 4.^178) Pro pokles účinnosti provozního brzdění po zahřátí brzd platí ustanovení § 20 odst. 5.

(12) Účinek parkovacího brzdění musí spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla zatíženého na celkovou hmotnost na sklonu 30 %, bez použití vypojitelného pohonu náprav.^178)

(13) Ustanovení odstavců 7 a 9 až 12 neplatí pro traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 71

Jednonápravové kultivační traktory a jejich přívěsy

(1) Jednonápravový kultivační traktor (dále jen „kultivační traktor“) je samojízdný víceúčelový stroj s jedinou nápravou, který je řiditelný pomocí řídítek řidičem, jdoucím za ním pěšky.

(2) Kultivační traktor může táhnout pouze takový přívěs nebo přípojné zemědělské nářadí, které je opatřeno sedadlem pro řidiče.

(3) Motorová sekačka, půdní fréza apod. jsou posuzovány stejně jako kultivační traktor, i když nejsou řešeny jako víceúčelové stroje.

(4) Pro rozměry a hmotnost kultivačních traktorů a jejich přívěsů, pokud není stanoveno jinak, platí mezní hodnoty uvedené v § 12 a 14.

(5) Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru řízeného výlučně pěšky jdoucím řidičem nesmí být větší než 6 km/h. Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru řízeného řidičem sedícím na sedadle přívěsu nebo přípojného zemědělského nářadí nesmí být větší než 20 km/h.

(6) Kultivační traktor, jehož celková hmotnost nepřesahuje 100 kg, nemusí být vybaven brzdami.

(7) Kultivační traktor, jehož celková hmotnost přesahuje 100 kg, musí být opatřen zařízeními pro brzdění provozní a parkovací, přičemž obě mohou mít společné části. Brzdové zařízení musí být dostatečně robustní konstrukce a musí umožnit plynulé řízení brzdného účinku. Zařízení pro provozní brzdění musí svým účinkem odpovídat § 70 odst. 11. Zařízení pro parkovací brzdění musí působit čistě mechanicky a svým účinkem odpovídat § 70 odst. 12.

(8) Kultivační traktor, i když jeho celková hmotnost nepřesahuje 100 kg, může být zapojován do soupravy s přívěsem nebo přípojným zemědělským nářadím jen tehdy, odpovídá-li taková souprava brzdným účinkům provozního brzdění podle § 70 odst. 11 a parkovacího brzdění podle § 70 odst. 12.^179)

(9) Kultivační traktor musí být vybaven vnějším osvětlením s vlastním energetickým zdrojem podle těchto podmínek:

• a) nepřesahuje-li jeho největší šířka 1 m, musí mít nejméně jedno bílé tlumené světlo svítící dopředu,^180)

• b) přesahuje-li jeho největší šířka 1 m a u třístopého kultivačního traktoru s koly uspořádanými souměrně k podélné svislé rovině souměrnosti 1,30 m, musí mít dvě bílá tlumená světla svítící dopředu,^180)

• c) podle šířky vozidla [písmena a), b)] musí být vybaven vzadu jedním nebo dvěma červenými koncovými světly,^180)

• d) musí být opatřen vzadu červenými odrazkami třídy I,

• e) nemusí být vybaven směrovými a brzdovými světly.

Provedení i umístění vnějšího osvětlení musí odpovídat ustanovením § 43 až 52.

(10) Kultivační traktor řízený pěšky jdoucím řidičem nemusí být vybaven vnějším osvětlením s vlastním energetickým zdrojem; nesmí se však pohybovat

• na silnicích I. a II. třídy vůbec,

• na silnicích III. třídy a veřejných polních a lesních cestách za snížené viditelnosti.

(11) Přívěs tažený kultivačním traktorem musí z hlediska vnějšího osvětlení vyhovovat ustanovením § 46 až 49.

(12) Ustanovení odstavců 7 až 9 a 11 neplatí pro kultivační traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 72

Samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje

(1) Pro samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje (dále jen „stroje“) platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 2 až 8.

(2) Stroj, u něhož není vzhledem k jeho technickému uspořádání zajištěn potřebný výhled dopředu z místa řidiče, musí být opatřen zvláštním sedadlem pro řidičova pomocníka, s vhodnými podmínkami pro výhled dopředu. Je-li stroj vybaven budkou řidiče, musí tato budka splňovat podmínky stanovené technickými a hygienickými předpisy.^181) Ustanovení § 31 odst. 2 pro stroje neplatí.

(3) Stroj musí být vybaven zpětnými zrcátky, aby řidič měl zajištěn výhled dozadu [§ 26 odst. 6 písm. c), odst. 8 a 9].

(4) Soubor brzdových zařízení stroje musí vyhovovat požadavkům § 70.

(5) Za stroj nesmí být při provozu na veřejných pozemních komunikacích zapojována jakákoliv přípojná vozidla, s výjimkou vlastních součástí stroje.

(6) Vnější osvětlení a světelná signalizace stroje musí odpovídat § 43 až 52, v odůvodněných případech s odchylkami podle odstavce 7 a podle § 70 odst. 8.

(7) V odůvodněných případech mohou být tlumená světla odchylně od § 45 umístěna takto:

• a) výška tlumeného světla může být až 2,10 m, přičemž jeho seřízení musí být provedeno tak, aby rozhraní světla a tmy protínalo vozovku ve vzdálenosti 30 m od světlometů,

• b) jestliže tyto světlomety vyzařují rušivé světlo, které může obtěžovat ostatní účastníky silničního provozu, musí být opatřeny clonami zabraňujícími oslnění.

(8) Ustanovení odstavců 2 až 4 neplatí pro stroje, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 73

Pojízdné pracovní stroje

(1) Pojízdné pracovní stroje jsou vozidla, která podle svého účelu a podle svých zvláštních, s vozidlem pevně spojených zařízení jsou určena a vhodná pouze k vykonávání práce, nikoliv k dopravě nákladů nebo zboží. Tyto stroje jsou buď samojízdné nebo přípojné. Jsou určeny převážně k práci na uzavřených místních pracovištích a po pozemních komunikacích se pohybují jen při přesunech z jednoho pracoviště na druhé.^182)

(2) Pro pojízdné pracovní stroje platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 3 až 15.

(3) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů^183) s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h musí splňovat požadavky kladené na brzdění provozní, nouzové a parkovací podle § 15 a 16, s výjimkou, že pro výpočet brzdné dráhy podle § 16 odst. 18 platí vzorce pro

provozní brzdění

S=0,15v0+v02115,

nouzové brzdění

S=0,15 v0+2v02115,

že v0 = 40 km/h a u strojů, které této rychlosti nedosahují, v0 = nejvyšší konstrukční rychlosti a že zkušební svah podle § 16 odst. 25 má sklon 30 %.

(4) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí splňovat podmínky § 20, přičemž platí pro soustavu parkovacího brzdění požadavek zkušebního svahu o sklonu 30 %.

(5) Soubor brzdových zařízení přípojných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h musí splňovat podmínky stanovené pro brzdění provozní a parkovací podle § 15 a 17, s výjimkou § 17 odst. 11, přičemž zde platí požadavek zkušebního svahu o sklonu 30 %.

(6) Soubor brzdových zařízení přípojných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí splňovat podmínky § 21, přičemž zde platí pro soustavu parkovacího brzdění požadavek zkušebního svahu o sklonu 30 %.

(7) Za samojízdný pracovní stroj nesmí být při provozu na pozemní komunikaci zapojováno žádné přípojné vozidlo, s výjimkou vlastních součástí stroje. Přípojný pracovní stroj může být zapojen pouze za motorové tažné vozidlo, nikoli za přípojné vozidlo; pro soupravu s přípojným pracovním strojem opatřeným brzdovým zařízením podle odstavce 5 platí podmínky § 18, pro soupravu s přípojným pracovním strojem opatřeným brzdovým zařízením podle odstavce 6 platí podmínky § 22.

(8) Řídící ústrojí pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 30 km/h nesmí při nastavení kol do přímého směru vykazovat na volantu mechanickou vůli

• a) u strojů uváděných do provozu větší než 18°,

• b) u strojů po uplynutí záruční doby větší než 36°.

Řídící ústrojí pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 30 km/h, avšak nepřevyšující 60 km/h nesmí při nastavení kol do přímého směru vykazovat na volantu mechanickou vůli

• a) u strojů uváděných do provozu větší než 12°,

• b) u strojů po uplynutí záruční doby větší než 30°.

Pro ostatní pojízdné pracovní stroje platí podmínky § 24 odst. 4.

(9) Nejvyšší přípustné síly na ovládacích orgánech pojízdných pracovních strojů musí odpovídat ustanovení § 25 odst. 7.

(10) Řízení pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 15 km/h musí být konstruováno tak, aby počet otáček volantu nepřesáhl 6 při plném vychýlení řídících kol (z jedné krajní polohy do druhé).

(11) Výhled z místa řidiče pojízdných pracovních strojů, a pokud jsou opatřena sedadlem pro obsluhu, i výhled z tohoto místa musí být konstrukčně zajištěn tak, aby byl co největší a pokud možno všemi směry. Pro viditelnost dozadu musí být pojízdný pracovní stroj vybaven nejméně jedním zpětným zrcátkem [§ 26 odst. 6 písm. c), odst. 8 a 9].

(12) Je-li pojízdný pracovní stroj opatřen budkou řidiče nebo obsluhy, musí tato budka splňovat podmínky stanovené technickými a hygienickými předpisy;^184) ustanovení § 31 odst. 2 pro pojízdné pracovní stroje neplatí.

(13) Vnější osvětlení a světelná signalizace pojízdných pracovních strojů musí splňovat podmínky stanovené v § 43 až 52, s případnými odchylkami v odůvodněných případech jako v § 70 a 72.

(14) Pojízdné pracovní stroje s přepravním charakterem^185) musí být vybaveny rychloměrem a počítačem ujeté vzdálenosti podle § 59.

(15) Ustanovení odstavců 3 až 11 a 14 neplatí pro pojízdné pracovní stroje, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 74

Motorové ruční vozíky

(1) Motorové ruční vozíky smějí mít největší

• celkovou délku (bez vodící oje) 3 m,

• celkovou šířku 1,8 m,

• celkovou hmotnost 3 t,

• konstrukční rychlost 8 km/h.

(2) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny obrysovými, parkovacími, koncovými a směrovými světly podle § 46, 47 a 49 a

• vpředu dvěma bílými odrazkami podle § 50 odst. 2 písm. a),

• vzadu dvěma červenými odrazkami podle § 50 odst. 1.

(3) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny brzdovým systémem, umožňujícím plynulé řízení brzdného účinku, aniž by řidič vozíku při jeho ovládání musel sejmout ruce z řízení (vodící oje), a udržení stojícího vozidla na stoupání nebo klesání na svahu 16 % za nepřítomnosti řidiče; je-li zaručen předepsaný brzdný účinek, je přípustný brzdový systém, působící prostřednictvím ovládání akcelerace nebo přerušením dodávky elektrického proudu u elektricky poháněných vozíků.

(4) Motorové ruční vozíky musí být provedeny tak, aby bylo zabráněno jejich neoprávněnému použití. Řídící a ovládací zařízení se musí automaticky vypojit z funkce v případě, že řidič z nich sejme ruce; přitom současně musí vstoupit v činnost brzdový systém vozíku.

ČÁST ČTVRTÁ

Nemotorová vozidla

§ 75

Potahová vozidla

(1) Potahová vozidla musí mít alespoň jednu brzdu ovládanou snadno, rychle a bezpečně z místa vozky beze změny jeho polohy na sedadle. Není-li vozidlo vybaveno sedadlem pro vozku, musí být uzpůsobeno pro řízení a ovládání brzdy z pravé strany. Účinnost brzdy musí být taková, aby u plně zatíženého vozidla spolehlivě zabránila protáčení kol na svahu 20 %.

(2) Vozidlo musí být vybaveno vzadu dvěma červenými trojúhelníkovými odrazkami, shodnými s odrazkami předepsanými pro automobilové a traktorové přívěsy. Odrazky musí být umístěny co nejblíže k nejvzdálenějšímu bočnímu obrysu vozidla, ne dále než 400 mm od něho a nejvýše 600 mm nad vozovkou.

(3) Vozidlo musí být vybaveno vpředu bílými odrazkami třídy I, shodnými s čelními odrazkami pro automobilové a traktorové přívěsy; odrazky musí být umístěny co nejblíže k nejvzdálenějšímu obrysu vozidla, ne dále než 100 mm od něho a nejvýše 1,2 m nad vozovkou.

(4) Za snížené viditelnosti musí být vozidlo vybaveno na zádi dvěma červenými světly a na přídi buď jedním bílým světlem na straně přilehlé ke středu vozovky, nebo jedním bílým světlem na každé straně, vyznačujícími největší obrysovou šířku vozidla a viditelnými v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 150 m. K osvětlení je zakázáno používat pochodně a lampy s otevřeným ohněm.

(5) Pokud kola vozidla nejsou vybavena pneumatikami nebo plnými pryžovými obručemi, musí být šířka kovových obručí nejméně 70 mm. Nejvyšší statické zatížení vozovky kolem nesmí překročit 100 kg a měrné zatížení vozovky 125 kg na 1 cm šířky kovové obruče. Kovové obruče nesmějí mít na svém povrchu ostré výstupky, výčnělky, hroty a ostré hrany, které by mohly poškozovat vozovku. Rychlost vozidla s kovovými obručemi nesmí přesáhnout 8 km/h.

§ 76

Jízdní kola

(1) Jízdní kola vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1973 musí být schváleného typu^186) a musí splňovat podmínky stanovené v odstavcích 2 až 4.

(2) Jízdní kola musí být vybavena:

• a) účinnými blatníky, které musí překrývat šířku běhounu nezatížené pneumatiky z každé strany; toto ustanovení neplatí pro závodní silniční kola opatřená galuskami;

• b) dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s plynulým řízením brzdného účinku, který odpovídá účinkům brzd jednostopých motorových vozidel s objemem válců motoru nepřesahujícím 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (§ 19 odst. 6 — kategorie L 1);

• c) žlutými odrazkami na obou stranách šlapátek (pedálů) ve schváleném provedení;^187)

• d) zadní odrazkou červené barvy;^187) tato odrazka může být kombinovaná se svítilnou koncového červeného světla; odrazka musí být pevně umístěna v podélné svislé rovině souměrnosti jízdního kola nebo po levé straně co nejblíže k ní ve výšce 250—900 mm nad rovinou vozovky; činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky a kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti jízdního kola;

• e) koncovým červeným světlem schváleného typu,^187),^188) které musí být viditelné na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch; podmínky pro umístění tohoto světla jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky podle písmene d);

• f) světlometem schváleného typu,^187),^188) svítícím dopředu bílým světlem, které musí být viditelné v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 300 m a nesmí oslňovat. Světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče měnit; světlomet musí být zapojen tak, aby svítil současně s koncovým světlem;

• g) zdrojem elektrického proudu; jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle písmen e) a f) po dobu nejméně 1,5 h bez přerušení;

• h) jasně znějícím zvonkem slyšitelným na dostatečnou vzdálenost;

• i) volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny (zátkami, rukojeťmi apod.);

• j) zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo — jsou-li použity tuhé materiály — musí mít hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové matice a rychloupínače nábojů kol musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo — jsou-li použity tuhé materiály — musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm;

• k) matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové nebo rychloupínací, musí být uzavřené.

(3) Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno na rám jízdního kola před cyklistou a opatřeno pevnými opěrami pro nohy dítěte. Sedadlo a opěry musí být umístěny tak, aby nemohlo dojít k ohrožení bezpečnosti jízdy.

(4) Dětská jízdní kola používaná dětmi ve věku do 10 let a vybavená pro silniční provoz podle ustanovení odstavce 2 písm. a), b) a h) až k) jsou způsobilá k provozu na pozemních komunikacích pouze za nesnížené viditelnosti a za podmínek stanovených pravidly silničního provozu.^189) Jinak musí být tato kola plně vybavena podle odstavce 2.

(5) Jízdní kola vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973 musí být vybavena podle odstavců 2 až 4 nejpozději dnem 1. 1. 1975.

(6) Závodní kola nemusí být vybavena podle ustanovení odstavce 2 písm. c) až h); v tom případě jich však smí být používáno pouze za nesnížené viditelnosti cyklistou, který má závodnickou licenci, nebo na uzavřených tratích nebo po dobu závodů na pozemní komunikaci.

(7) Jízdní kola mohou být vybavena dodatečně pomocným motorkem; přitom však musí být zachován původní charakter jízdního kola a jízdní kolo

• a) musí vyhovovat svým provedením a vybavením § 23 odst. 5 a 6, § 26 odst. 6 písm. a), 7 a 12, § 36 odst. 1 č. 1 až 3, § 40, § 43 odst. 1, § 57, § 67 odst. 2 a 4;

• b) musí být vybaveno světlometem s tlumeným světlem seřízeným tak, aby osvětlení ve vzdálenosti 25 m před světlometem na rovině kolmé k vozovce ve výši referenční osy světlometu a nad ní nebylo větší než 1 lx;

• c) nesmí mít motor o objemu válců větším než 50 cm^3; motor nesmí jízdnímu kolu zatíženému na přípustnou celkovou hmotnost umožnit dosažení rychlosti větší než 40 km/h.

§ 77

Ruční vozíky

(1) Každý ruční vozík s celkovou šířkou větší než 0,6 m, používaný v provozu na pozemních komunikacích - s výjimkou dětských kočárků - musí být vybaven schválenými odrazkami^190) takto:

• a) dvounápravový vozík

• na přední straně dvěma bílými odrazkami netrojúhelníkového tvaru, umístěnými co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm,

• na zadní straně dvěma červenými odrazkami netrojúhelníkového tvaru, umístěnými co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm,

• b) jednonápravový vozík na přední i zadní straně po dvou červených odrazkách^191) netrojúhelníkového tvaru, umístěných co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm.

(2) Každý ruční vozík s povolenou celkovou hmotností větší než 400 kg musí být vybaven alespoň jednou brzdou podle § 75 odst. 1.

ČÁST PÁTÁ

Doplňková výstroj a vybavení vozidel

§ 78

Ochranné přilby pro motoristy

Ochranné přilby a jejich doplňkové příslušenství musí svou konstrukcí a provedením odpovídat technickým normám a musí být schváleny.^192)

§ 79

Výrobní štítky a výrobní čísla

(1) U všech motorových vozidel, přívěsů a návěsů musí být na snadno přístupném místě v přední části pravé strany vozidla (motoru) dobře čitelný a trvanlivý výrobní (tovární) štítek s těmito údaji:^193)

• výrobce vozidla a značka (výrobce motoru, značka),

• typ vozidla (typ motoru),

• měsíc a rok výroby,

• tovární číslo podvozku (motoru),

• přípustná celková hmotnost vozidla — soupravy,

• přípustné nápravové tlaky.

Toto ustanovení neplatí pro přípojné zemědělské a lesnické pracovní stroje, které mohou pouze za jízdy vykonávat práci odpovídající jejich účelu (pluhy, secí a žací stroje apod.).

(2) Výrobní (tovární) číslo podvozku musí být kromě toho na snadno přístupném místě v přední části pravé strany vyraženo čitelně na rámu nebo jej nahrazující části nebo vyznačeno na přinýtovaném štítku nebo jiným způsobem trvale umístěno. Jsou-li po výměně rámu nebo jej nahrazující části vymontovaný rám nebo jej nahrazující část znovu použity, musí být

• vyražené číslo trvale překřížkováno tak, aby zůstalo čitelné,

• číslo podvozku vozidla, na kterém jsou rám nebo jej nahrazující část opět použity, vyraženo vedle překřížkovaného čísla,

• překřížkované číslo zaznamenáno do technického průkazu a záznam opatřen razítkem příslušné opravny.

(3) Není-li výrobní (tovární) číslo podvozku čitelné nebo vůbec zjistitelné, nebo nelze-li je bezpečně určit, musí být vyraženo nové číslo přidělené orgánem, u něhož je vozidlo evidováno.

(4) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 80

Značení některých údajů na karosérii vozidel

(1) Nákladní automobily, autobusy, zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, a přípojná vozidla musí mít na zádi karosérie vyznačenou nejvyšší povolenou rychlost. Označení se provede bílými kruhy červeně lemovanými o vnějším průměru 200 mm; písmena v kruhu musí mít výšku „k“ 35 mm, „m“ 24 mm, číslice 75 až 80 mm, tloušťku písmen 6 mm, číslic 12 mm, barvu nápisu černou.^194) Kruhy nesmějí být zakryty.

(2) Výjimečně u samojízdných sklizňových zemědělských a lesnických strojů a u pojízdných pracovních strojů, není-li možno umístit značku o průměru 200 mm, je přípustné použít značku o průměru 150 mm.^194)

(3) Ostatní nápisy, které musí být vyznačeny na karosérii podle této vyhlášky, musí mít rozměry písmen i číslic: výška 24 mm, popř. 35 mm, tloušťka 6 mm; barva nápisu musí být bílá.

§ 81

Hasicí přístroje

(1) Autobusy s obsaditelností do 22 osob (mimo řidiče), autobusy městské dopravy, osobní autobusové přívěsy a obilní samojízdné sklizňové stroje musí být vybaveny nejméně jedním hasicím přístrojem s náplní nejméně 6 kg; ostatní autobusy musí být vybaveny nejméně dvěma hasicími přístroji s náplní nejméně po 6 kg.

(2) Hasicí přístroje musí být schváleného typu (§ 9) a musí být na vozidle v pohotovostním stavu proti požárům pevných, kapalných i plynných látek (vytékajících pod tlakem), umístěny na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj musí být v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.

(3) Podrobnější podmínky, zejména pokud jde o provedení, upevnění a kontrolu hasicích přístrojů, pokyny o zacházení s nimi, stanoví republikové ministerstvo vnitra - hlavní správa požární ochrany.

§ 82

Přenosný výstražný trojúhelník

(1) Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci musí být nákladní automobily a autobusy o celkové hmotnosti větší než 3,5 t vybaveny schváleným^195) přenosným výstražným trojúhelníkem; to platí i pro soupravy, které mají celkovou hmotnost větší než 3,5 t.

(2) Ostatní motorová vozidla - s výjimkou jednostopých - musí být vybavena přenosným výstražným trojúhelníkem nebo jiným rovnocenným zařízením^196) dnem 1. 1. 1974.

§ 83

Další vybavení motorových a přípojných vozidel

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno prostředky a pomůckami, s jejichž pomocí je možno opravit běžné závady vzniklé na vozidle.^197)

(2) Osobní a nákladní automobily, autobusy, silniční tahače a zemědělské a lesnické traktory musí mít tuto minimální výbavu:

• a) klíč na zapalovací svíčky nebo klíč na upevnění vstřikovače a převlečné matice vedení paliva — podle druhu motoru,

• b) nejméně jednu zapalovací svíčku s těsněním nebo nejméně jeden vstřikovač s nejdelším vedením paliva od vstřikovacího čerpadla ke vstřikovači — podle druhu motoru,

• c) náhradní elektrické pojistky, pokud jsou v elektrické instalaci používány,

• d) po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu světelného zařízení pro vnější světla vozidla,

• e) příruční zvedák o nosnosti, která je nejméně o 20 % větší, než je zatížení nejvíce zatížené nápravy vozidla,

• f) klíč na matice kol,

• g) náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru a s takovým upevněním držáku, které zajišťuje, že síla při snímání nebo vkládání kola z držáku nebo do držáku nepřesáhne 490 N (50 kp); tato povinnost se nevztahuje na zemědělské a lesnické traktory a na jednonápravové kultivační traktory; tahač návěsu může mít náhradní kolo umístěno na připojeném návěsu,

• h) měřič tlaku vzduchu v pneumatikách,

• i) zdravotnické potřeby v samostatném pouzdře (skříňce), jehož obsah stanoví zvláštní předpis.^198)

(3) Přívěsy o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru, upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při sejímání nebo vkládání kola z nebo do držáku nepřesáhne 490 N (50 kp); souprava tahače s návěsem může v případě stejných rozměrů pneumatik mít jedno společné náhradní kolo. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro jednoúčelové zemědělské návěsy a přívěsy (přípojné pracovní stroje); výrobce, popřípadě dovozce k nim dodá náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou volně ložené.

(4) Motocykly a skútry musí mít tuto minimální výbavu:

• a) jednu zapalovací svíčku s těsněním,

• b) jednu náhradní pojistku,

• c) po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu světelného zařízení pro vnější světla vozidla,

• d) hustilku nebo láhev se stlačeným plynem (vzduchem),

• e) klíč na zapalovací svíčku,

• f) záložní duši nebo soupravu pro opravu duše,

• g) zdravotnické prostředky v samostatném pouzdře (skříňce), jehož obsah stanoví zvláštní předpis.^198)

(5) Jednotlivé druhy a typy motorových vozidel, jejich přívěsy a návěsy musí mít mimoto ještě vybavení, stanovené technickými a přejímacími podmínkami výrobce nebo odběratele.

ČÁST ŠESTÁ

Závěrečná ustanovení

§ 84

Výklad některých pojmů

(1) Nejvyšší konstrukční rychlost vozidla je nejvyšší rychlost určená konstruktérem nebo výrobcem vozidla; tato rychlost při seřízení vozidla předepsaném konstruktérem nebo výrobcem je zpravidla - pokud příslušný republikový orgán nestanoví jinak - nejvyšší dovolenou rychlostí vozidla. Zkouškou zjišťovaná skutečná nejvyšší rychlost vozidla se nesmí za předepsaných podmínek lišit od nejvyšší konstrukční rychlosti o více než ± 10 % u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h a o ± 5 % u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h.

(2) Celková hmotnost (dříve celková váha) vozidla je součet pohotovostní a užitečné hmotnosti.

(3) Pohotovostní hmotností (dříve pohotovostní vahou) vozidla se rozumí hmotnost kompletně vybaveného a vystrojeného vozidla, tj. s předepsaným nářadím, náhradními součástkami, s plnou zásobou paliva, maziv a chladící kapaliny; do pohotovostní hmotnosti se zahrnuje i hmotnost pomocných nebo pracovních zařízení k vozidlu trvale pevně připojených (např. navijáky, nakládací jeřáby apod.).

(4) Užitečnou hmotností (dříve užitečným zatížením) vozidla se rozumí hmotnost nákladu, osob a pomocného nebo pracovního zařízení přechodně i nepevně připojeného (např. snímatelná sněhová radlice u upravených běžných silničních vozidel pro dopravu po pozemních komunikacích, demontovatelné nástavné díly výložníků a protizávaží těžkých kolových samojízdných jeřábů, rypadel, automobilových jeřábů, automobilových rypadel apod.).

(5) Při stanovení užitečné hmotnosti se počítá s velikostmi hmotnosti:

• a) jedné dospělé osoby v autobusech městské dopravy 70 kg,

• b) jedné dospělé osoby v osobních automobilech, jednostopých vozidlech a jejich vícestopých modifikacích a v ostatních autobusech 75 kg,

• c) řidiče a obsluhy autobusů, nákladních automobilů a zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí 80 kg,

• d) zavazadel pro jednu dospělou osobu

• 5 kg u autobusů linkové dopravy,

• 20 kg u autobusů dálkové dopravy (dálkových, turistických, cestovních autobusů),

• e) jedné nedospělé osoby (dítěte ve věku do 15 let a jeho zavazadel) 50 % hodnot uvedených pod písmeny a), b) a d).

(6) Přívěs je silniční vozidlo pro přepravu osob nebo nákladů, které nemá vlastní zdroj pohonu a připojuje se za motorové vozidlo.

(7) Návěs je nesamostatné silniční vozidlo pro přepravu osob nebo nákladů, které nemá vlastní zdroj pohonu a jehož přední část je upravena k nasazení na tažné motorové vozidlo, na které se přenáší i podstatná část celkové hmotnosti návěsu.

(8) Osobními automobily se rozumějí automobily pro dopravu jen sedících osob v počtu nejvýše 9 včetně řidiče a příslušných cestovních zavazadel. Mezi modifikace osobních automobilů patří osobní automobily s uzavřenou karosérií (dvoudveřové, čtyřdveřové, pětidveřové, osobní dodávkové, kupé s 2 až 3 místy k sezení v jedné řadě a s prostorem pro zavazadla nebo nouzovými sedátky za sedadly, mikrobusy pro 6 až 9 osob včetně řidiče), s měnitelnou karosérií (se skládací střechou) nebo s otevřenou karosérií (roadstery); k modifikacím osobních automobilů se nepočítají dodávkové automobily používající hlavních skupin osobních automobilů, určené pro přepravu nákladů o užitečné hmotnosti do 1,5 t (pick-up, valníkový a skříňový dodávkový automobil).

(9) „Vozidla uvedená do provozu ...“ jsou vozidla, jimž je poprvé přidělována státní poznávací značka, nebo vozidla neopatřená státní poznávací značkou, jichž jejich provozovatel poprvé použije k provozu na pozemních komunikacích.

§ 85

Výjimky

(1) Příslušný republikový orgán může při schválení typu vozidla nebo pro typ vozidla stanovit další podmínky pro provoz vozidel dotčeného typu, jestliže to vyžaduje jejich určení, rychlost nebo zvláštní konstrukce; pro provoz jednotlivých vozidel (§ 3 odst. 1) může tyto další podmínky stanovit orgán, který schvaluje jejich technickou způsobilost.^199)

(2) Příslušný republikový orgán může v odůvodněných případech při schválení typu vozidla nebo pro typ vozidla nebo pro provoz jednotlivých vozidel povolit výjimky z této vyhlášky. K zajištění nezbytné celostátní jednotnosti může federální ministerstvo dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány vydat zásady pro povolování těchto výjimek. Každé povolení výjimky musí být vyznačeno v technickém průkazu, popřípadě v technickém osvědčení vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak; týká-li se povolení výjimky typu vozidla, musí být oznámeno ve Věstníku dopravy.

(3) O povolování výjimek z § 12 a 14 pro provoz jednotlivých vozidel na pozemních komunikacích platí zvláštní předpisy.^200) Povolení výjimky se vyžaduje i pro provoz strojů (§ 72), i když jejich šířka nepřesahuje 3 m, pokud nejde o jízdy na krátké přepravní vzdálenosti v rámci obvodu zemědělského nebo lesního závodu.

(4) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na zvláštní motorová vozidla ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva a pro něž tato ministerstva stanoví zvláštní podmínky.

§ 86

Přechodná ustanovení

(1) Ustanovení této vyhlášky platí i pro silniční vozidla, která byla uvedena do provozu, vyrobena nebo dovezena, nebo jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem její účinnosti, pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak; v těchto případech musí vozidla splňovat podmínky stanovené dosavadními předpisy.

(2) Provozovatel vozidla je povinen provést nutné úpravy na vozidle vyplývající z této vyhlášky do jednoho roku ode dne její účinnosti, pokud v jednotlivých ustanoveních není stanovena jiná lhůta.

§ 87

Technická nezpůsobilost vozidel k provozu

(1) Neodpovídá-li vozidlo technickým podmínkám stanoveným pro jeho provoz v takové míře, že bezprostředně ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuje pozemní komunikaci, musí být vyřazeno z provozu po dobu, pokud závady nejsou odstraněny.^201)

(2) Za takové závady se pokládají zejména:

• 1. nedosahuje-li účinnost brzd stanoveného limitu;

• 1. je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdného účinku;

• 1. závažné závady na převodech a příslušenství brzd;

• 1. vůle řízení převyšující povolenou maximální hodnotu;

• 1. zjevné deformace přední nápravy nebo dílů řídícího ústrojí, kmitání kol řídící nápravy;

• 1. podstatné snížení průhlednosti čelního skla;

• 1. převyšuje-li opotřebení nebo poškození pneumatik přípustnou mez;

• 1. poškozené pérování a tlumiče pérování;

• 1. zjevné unikání paliva nebo oleje;

• 1. převyšuje-li objemový obsah kysličníku uhelnatého (CO) ve spalinách benzínového motoru nebo stupeň kouřivosti naftového motoru povolenou hodnotu;

• 1. nesvítí-li tlumená, koncová, obrysová, brzdová nebo směrová světla nebo nesplňují-li předepsanou svítivost;

• 1. nemožnost tlumit dálková světla;

• 1. chybně seřízené nebo poškozené světlomety, tlumená světla a světlomety do mlhy způsobující oslnění a chybně zapojená jednotlivá světla;

• 1. použití jiného než schváleného bezpečnostního skla u vozidel vyráběných (dovážených) s těmito skly;

• 1. nadměrně poškozené, deformované nebo nevhodné ráfky a disky kol včetně připevňovacích elementů;

• 1. poškození nebo deformace rámu nebo karosérie, které mohou bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu.

§ 88