Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

ČÁST PRVNÍ

Základní podmínky provozu vozidel

§ 1

Všeobecná ustanovení

(1) Na pozemních komunikacích^1) se smí používat jen vozidel, která svou konstrukcí, provedením a technickým stavem splňují požadavky bezpečného a plynulého provozu, neohrožují bezpečnost a zdraví osob, neznečisťují a nepoškozují pozemní komunikace a nad míru přípustnou podle jednotlivých ustanovení této vyhlášky neznehodnocují životní prostředí.

(2) Podmínky, které musí vozidlo splňovat z hlediska konstrukce a provedení, jsou uvedeny v části druhé až páté této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda vozidlo je zapsáno v evidenci vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.

(3) Silničním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které splňuje podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 a je vyrobené a určené k provozu na pozemních komunikacích.

(4) Zvláštním vozidlem (motorovým nebo nemotorovým) se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo vyrobené a určené k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích, po nichž se pohybuje pouze ve výjimečných případech. Je to např. zemědělský a lesnický traktor, jednonápravový kultivační traktor a jeho přívěs, samojízdný zemědělský a lesnický stroj, pojízdný pracovní stroj a jeho souprava a motorový ruční vozík. Pojízdným pracovním strojem není vozidlo, které je postaveno na kompletním podvozku automobilu nebo jeho přívěsu a návěsu.

(5) Základní rozdělení a druhy vozidel uvádí zvláštní předpis.^2)

(6) Ustanovení této vyhlášky platná pro autobusy platí, pokud není stanoveno jinak, též pro trolejbusy.

(7) Pro tramvaje platí § 11 odst. 1 písm. a) až c), § 12 odst. 2, § 21 odst. 1 věta prvá a odst. 2, 3 a 7, § 22 odst. 1, 2, 6 a 8, § 23 odst. 1, § 27 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 28 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 31 odst. 10, § 33 odst. 1, 4 až 7, § 41 odst. 1 a 2, § 43 odst. 3 věta prvá a odst. 5, 7 a 8, § 44 odst. 1, 2, 4 a přiměřeně 5, § 46 odst. 2, § 47 odst. 1, 2 a 4, § 48 odst. 1, 2, 4 a 6, § 49 odst. 1 a 3, § 50 odst. 1 věta prvá a čtvrtá, odst. 3 a 4, § 53 odst. 1 s výjimkou druhé aliney, odst. 2 a odst. 3 věta prvá, druhá a čtvrtá, § 54 odst. 1 věta prvá, § 55 odst. 1 věta prvá a odst. 2, § 57 odst. 3 a 6.

(8) Ustanovení této vyhlášky platná pro nákladní automobily (kategorie N) a jejich přípojná vozidla platí i pro speciální automobily^2) a jejich přípojná vozidla, a pokud není stanoveno jinak, též pro silniční tahače.

(9) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na vozidla ozbrojených sil a ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva; pro tato vozidla mohou příslušné orgány stanovit zvláštní podmínky.

§ 2

Způsobilost vozidel k provozu

(1) V provozu na pozemních komunikacích se smí užívat jen vozidel,

• a) která se shodují se schváleným typem (§ 3) nebo byla-li schválena jejich technická způsobilost k provozu,

• b) byla-li pro ně přidělena státní poznávací značka, pokud této povinnosti podléhají.

(2) Na pozemních komunikacích se smí užívat pásových vozidel, jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo ocelovými pásy s pryžovými polštáři na opěrných plochách; nosné kladky musí být samostatně odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně 40 mm.

(3) Pro vozidla v mezinárodním provozu se použije ustanovení této vyhlášky, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.^3) Vozidlem v mezinárodním provozu se rozumí vozidlo, které

• a) náleží osobě nebo organizaci, která má trvalý pobyt (sídlo) mimo území Československé socialistické republiky,

• b) není evidováno v Československé socialistické republice a

• c) je na území Československé socialistické republiky dočasně dovezeno; za dočasně dovezené se nepovažuje vozidlo, které je na území Československé socialistické republiky déle než jeden rok bez přerušení trvajícího déle než tři měsíce.

(4) Jízdní souprava vozidel je v mezinárodním provozu, splňuje-li alespoň jedno její vozidlo podmínky odstavce 3.

§ 3

Schvalování technické způsobilosti typů vozidel

(1) Technickou způsobilost typů vozidel, která mají být hromadně podle typu vyráběna nebo hromadně podle typu dovážena, schvaluje na žádost výrobce nebo dovozce ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České republiky^5) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské republiky^6) (dále jen „příslušný orgán republiky“), a to podle konečného provedení prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených vzorkových vozidel a příslušné technické dokumentace. Podmínkou schválení typu je splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky a zabezpečení náhradních dílů a servisu po dobu nejméně 10 let po dokončení výroby nebo dovozu vozidel schváleného typu. Hromadnou výrobou a hromadným dovozem se pro účely této vyhlášky rozumí výroba nebo dovoz více než 5 vozidel stejného typu a provedení celkem.

(2) Ke schválení technické způsobilosti typu vozidla se vyžaduje schválení vozidla nebo jeho výstroje a součástí podle předpisů o homologaci (ověřování shodnosti)^7) z hledisek stanovených v části druhé a třetí této vyhlášky; schvalování provádí federální ministerstvo dopravy, potřebné zkoušky provádějí a protokoly o nich vystavují organizace,^8) které tím pověří federální ministerstvo dopravy po projednání s jejich nadřízeným ústředním orgánem. Není-li stanoven způsob zkoušení typu vozidla, jeho výstroje a součástí předpisy uvedenými ve větě první, provádějí se zkoušky podle jednotných podmínek stanovených federálním ministerstvem dopravy. Nestanoví-li zvláštní předpis^7) povinnost ověřovat, zda jsou v průběhu sériové výroby typu vozidla, jeho výstroje a součástí plněny podmínky schválené homologace, musí tak příslušné organizace^8) učinit nejméně jednou za rok, a to na náklad výrobce (dovozce).

(3) Výrobce nebo dovozce je povinen k žádosti o schválení technické způsobilosti typu vozidla předložit zejména

• a) celkový technický popis vozidla s typovým listem,

• b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů, pohotovostní a celkové hmotnosti a jejího rozdělení na jednotlivé nápravy,

• c) výkres vnějšího a vnitřního osvětlení včetně vyznačení úhlů geometrické viditelnosti, typů svítidel a jejich charakteristiky,

• d) výkres s uvedením úhlů výhledu řidiče,

• e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie a ovládací síly,

• f) schéma brzdových zařízení s uvedením činnosti a ovládací síly,

• g) schéma elektrické instalace včetně uvedení typu zařízení nebo přístrojů,

• h) charakteristiku doporučených pneumatik a jejich huštění a charakteristiku ráfků s potvrzením výrobců (§ 25 odst. 2),

• i) seznam výbavy a výstroje vozidla,

• j) návod k obsluze a údržbě, údaj o počtu ujetých kilometrů do jednotlivých druhů oprav vozidla, dobu (počet ujetých km), po kterou nebudou při předepsaném seřízení motoru a palivové soustavy překročeny přípustné emise škodlivin, seznam náhradních dílů a dílenskou příručku (popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem),

• k) protokoly o zkoušce vozidla a jeho částí a homologační protokoly,

• l) technické údaje pro kontrolu a seřízení vozidla a jeho částí (diagnostické údaje) včetně zvláštních upozornění pro potřebu stanic technické kontroly,

• m) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje podmínky stanovené touto vyhláškou, nebo seznam požadovaných výjimek se zdůvodněním,

• n) v případě dovozu doklad o shodnosti se schváleným typem vydaný výrobcem vozidla (osvědčení shody).

(4) Příslušný orgán republiky může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska orgánu hygienické služby, protipožární ochrany apod., uložit provedení úplných provozních zkoušek typu vozidla, popřípadě dalších zkoušek, a stanovit podmínky pro tyto zkoušky.

(5) Výrobce nebo dovozce je povinen na požádání zapůjčit příslušnému orgánu republiky na přiměřenou dobu vozidlo, jehož typ má být nebo je schválen k ověření v provozu včetně soupravy dílů k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během zkoušek.

(6) Příslušný orgán republiky při schválení technické způsobilosti typu vozidla se souhlasem federálního ministerstva vnitra stanoví, zda vozidlo bude vzhledem ke své konstrukci a jízdním vlastnostem evidováno a opatřeno státní poznávací značkou nebo zda se připouští k provozu bez státní poznávací značky. Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob používání vozidla, stanoví další, popřípadě zvláštní podmínky provozu. Pro typ, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví „Osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla“ a „Základní technický popis schváleného typu vozidla“ s omezenou platností, který je pro výrobce nebo dovozce podkladem k vyplnění technického průkazu pro vozidlo, které bude evidováno a opatřeno státní poznávací značkou, nebo technického osvědčení pro vozidlo, které nebude opatřeno státní poznávací značkou.

(7) Zkoušky typu vozidla podle odstavců 4 a 5 se provádějí na náklad výrobce, popřípadě dovozce vozidla.

(8) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby příslušnému orgánu republiky ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech požadovaných v odstavci 3 nebo údajů v „Základním technickém popisu schváleného typu vozidla“. Dovozce je povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem upravených vozidel.

(9) Schválení technické způsobilosti typu vozidla platí pro všechna vyrobená nebo dovezená vozidla, která svým provedením a výbavou plně odpovídají schválenému typu.

(10) Schválení technické způsobilosti typů není třeba pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 7. 1972, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 15 km/h; toto ustanovení se nevztahuje na kolové a pásové traktory.

§ 4

Schvalování technické způsobilosti výstroje a součástí vozidel

(1) Technickou způsobilost výstroje a součástí důležitých pro bezpečnost silničního provozu, které jsou hromadně vyráběny nebo které jsou dovezeny prostřednictvím dovozce, schvaluje příslušný orgán republiky na základě předložených vzorků a příslušné dokumentace. U výstroje a součástí, které jsou schvalovány podle předpisů o homologaci, schválí příslušný orgán republiky pouze jejich použití na typu vozidla.

(2) Pro schválení typů hasicích přístrojů (§ 78) platí zvláštní předpisy.^9)

(3) Zařízení k pohonu silničního motorového vozidla poháněného zkapalněným plynem propan-butan musí být schváleno podle zvláštního předpisu.^9a)

§ 5

(1) Zjistí-li se po schválení technické způsobilosti typu vozidla, popřípadě jeho výstroje a součástí, konstrukční nebo výrobní závady, uloží příslušný orgán republiky výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu. Za tím účelem může uložit provedení provozních zkoušek, popřípadě zapůjčení vozidla k jejich provedení. Podle závažnosti závad může také výrobci nebo dovozci zakázat uvádění vozidel do provozu, popřípadě zakázat další provoz vozidel do provozu již uvedených. Náklady spojené s odstraněním závad a provedením provozních zkoušek hradí výrobce, popřípadě dovozce.

(2) Příslušné orgány republik mohou u výrobce, dovozce, prodejní organizace, popřípadě v opravně kdykoli ověřit, zda vozidla, jejich součásti a výstroj odpovídají schválenému typu a zda jsou dodrženy podmínky stanovené při schválení technické způsobilosti. Federální ministerstvo dopravy sleduje, jak se ve výrobě i dovozu uplatňují, dodržují a osvědčují ustanovení této vyhlášky. Výrobci, dovozci, prodejní organizace a opravny jsou povinni těmto orgánům kontrolu umožnit.

(3) V zájmu jednotné technické politiky v dopravě zabezpečuje federální ministerstvo dopravy vzájemnou součinnost a koordinaci příslušných orgánů republik. K tomu využívá podkladů poskytovaných příslušnými orgány republik, zejména stejnopisů opatření vydaných v souvislosti se schvalováním technické způsobilosti typů vozidel, součástí a výstroje a v souvislosti s udělováním souhlasu k hromadným stavbám a přestavbám vozidel.

§ 5a

Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla

(1) Technickou způsobilost vozidla, které se neshoduje s typem vozidla schváleným podle § 3 této vyhlášky, schvaluje na žádost příslušný orgán státní správy.^9b) K žádosti musí být přiloženo

• a) technický popis vozidla alespoň v rozsahu technického průkazu,

• b) doklad o technické prohlídce vozidla ve stanici technické kontroly v České a Slovenské Federativní Republice, od níž při podání žádosti neuplynula doba delší než tři měsíce,

• c) návod k údržbě a obsluze vozidla (k nahlédnutí).

Je-li to nutné pro posouzení technické způsobilosti vozidla, může orgán státní správy žádat předložení další dokumentace nebo dokladů nebo provedení jízdních zkoušek vozidla a stanovit pro tyto zkoušky podmínky.

(2) Předpokladem schválení technické způsobilosti vozidla k provozu je

• a) řádný technický stav vozidla,

• b) splnění podmínek stanovených v části druhé až páté této vyhlášky s případnými odchylkami uvedenými v odstavcích 3 a 4.

(3) U nových vozidel dovezených do České a Slovenské Federativní Republiky se připouštějí tyto odchylky:

• a) symboly ovladačů a sdělovačů nemusí odpovídat ustanovení § 21 odst. 3,

• b) nouzová zásoba paliva nemusí být signalizována kontrolním světlem podle § 35 odst. 7,

• c) koncová část výfukového potrubí může směřovat dolů k vozovce,

• d) elektrická instalace nemusí odpovídat příslušné ČSN podle § 42 odst. 1,

• e) nemusí být zásuvka pro přenosnou svítilnu podle § 42 odst. 2,

• f) nemusí být boční směrové světlo podle § 48 odst. 3,

• g) rozsvícení předních a zadních světel do mlhy je možné při zapnutých obrysových, potkávacích i dálkových světlech,

• h) výrobní štítek nemusí obsahovat všechny předepsané údaje podle § 76 odst. 1,

• j) homologační štítek nemusí mít vyznačeny všechny homologace podle § 76 odst. 4.

(4) U ojetých vozidel se kromě odchylek uvedených v odstavci 3 připouštějí tyto další odchylky:

• a) zajištění dveří nemusí mít dvě jednoznačně rozlišitelné polohy podle § 33 odst. 3,

• b) šířka dveří do obytné nástavby vozidel nesmí být menší než 550 mm,

• c) nemusí být uzamykatelný uzávěr palivové nádrže podle § 35 odst. 4,

• d) výfukové potrubí vedené svisle vzhůru nad vozidlo může mít vyústění i v pravé polovině vozidla a nemusí přesahovat o více než 100 mm, přitom však musí být opatřeno klapkou nebo odvodňovacím ventilem v nejnižším místě a výfukový systém musí být těsný,

• e) u vozidel kategorie N1 nemusí být odpojovač elektrického zařízení podle § 42 odst. 4,

• f) osvětlení státní poznávací značky, zpětný světlomet a doplňková obrysová světla nemusí být homologována podle příslušného předpisu EHK a nemusí být označena homologační značkou podle § 43 odst. 1,

• g) nemusí být nastavování světlometů z místa řidiče a štítek se základním nastavením světlometů,

• h) nemusí být svítilna se zpětným světlem,

• i) přední světlomety do mlhy trvale zabudované do karoserie vozidla mohou mít žlutou barvu světla,

• j) nemusí být elektricky vyhřívané zadní sklo,

• k) větrák vytápěcího a větracího systému může být jednorychlostní,

• l) zakončení ovládací páky jednostopých motorových vozidel musí být zakončeno koulí o průměru větším než 15 mm,

• m) nemusí být homologační štítek podle § 76 odst. 4,

• n) ve výfukových plynech kontrolovaných při volnoběhu motoru nesmí objem oxidu uhelnatého (CO) překročit 3,5 % a od roku 1993 kromě toho objem nespálených uhlovodíků (HC) nesmí překročit 800 ppm.

(5) Ojetým vozidlem se pro účely této vyhlášky rozumí vozidlo, které již bylo provozováno a evidováno v České a Slovenské Federativní Republice nebo v jiném státě.

§ 6

Stavba jednotlivého vozidla^10)

(1) Souhlas ke stavbě jednotlivého vozidla se udělí, jen jestliže stavěné vozidlo je odlišné od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce a jde-li o

• a) speciální vozidlo určené k plnění důležitých speciálních přepravních úkolů nebo k odstranění hygienicky závadných, namáhavých nebo nebezpečných ručních prací při nakládce a vykládce,

• b) sportovní vozidlo a motoristická organizace žádost doporučí; stavba sportovního vozidla se však nepovolí, je-li z přiložené dokumentace zřejmé, že úpravy, jimiž se vozidlo bude lišit od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce, jsou takového druhu, že zamýšleného cíle lze výhodněji dosáhnout úpravou vozidla,

• c) stavbu vozidla s novými konstrukčními prvky; za nové konstrukční prvky nelze pokládat takové úpravy a změny, které je možné provést a vyzkoušet na hromadně vyráběných vozidlech nebo které se vyskytují na vozidlech zahraniční výroby,

• d) stavbu vozidla (vozíku) pro tělesně postižené osoby, jejichž tělesný stav neumožňuje použít vozidla hromadně vyráběného nebo dováženého prostřednictvím dovozce,

• e) stavbu elektromobilu, jestliže žadatel předloží vyjádření Svazu pro spolupráci s armádou.

(2) Souhlas ke stavbě jednotlivého přípojného vozidla se udělí jen, jde-li o přípojné vozidlo

• a) k tažnému vozidlu kategorie M1, byly-li ke stavbě použity základní díly (např. úplné nápravy, popřípadě hlavy kol, kola, brzdová ústrojí) používané u některého schváleného motorového nebo přípojného vozidla,

• b) k tažnému vozidlu kategorie M1 stavěné podle dokumentace, která byla schválená pro účely jednotlivých staveb určitých provedení těchto přípojných vozidel,

• c) k vozidlu kategorie N, jestliže stavěné vozidlo je odlišné od vozidel hromadně vyráběných nebo dovážených prostřednictvím dovozce.

(3) Hromadnou stavbou se rozumí stavba více než 5 vozidel stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle jednotné dokumentace.

§ 7

Přestavba jednotlivého vozidla^11)

(1) Souhlas k přestavbě jednotlivého vozidla se neudělí, jde-li o

• a) přestavbu vozidla na autobus, s výjimkou speciálních vozidel s autobusovým podvozkem nebo autobusovou karosérií,

• b) přestavbu na vozidlo shodné s jiným současně vyráběným (dováženým) schváleným typem, s výjimkou přestavby nákladního automobilu na speciální.

(2) Změna druhu paliva k pohonu motoru se nepovažuje za přestavbu, umožňuje-li tuto změnu u téhož typu vozidla výrobce. Při schvalování změny stávajícího druhu pohonu na pohon zkapalněným plynem propan-butan se přiměřeně použijí příslušná ustanovení zvláštního předpisu o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných stlačeným plynem.^12a)

(3) Hromadnou přestavbou se rozumí přestavba více než 5 vozidel stejného provedení u jednoho provozovatele nebo podle jednotné dokumentace.

§ 9

Schvalování technické způsobilosti trolejbusů a tramvají

Schvalování technické způsobilosti typů trolejbusů a tramvají se řídí předpisy platnými pro drážní vozidla.^13)

§ 10

Kategorie vozidel

(1) Vozidla se pro účely této vyhlášky dělí do těchto kategorií:

• a) silniční motorová vozidla, která mají dvě kola nebo mají tři kola a jejich celková hmotnost nepřevyšuje 1 t (kategorie L),

• b) silniční motorová vozidla určená pro dopravu osob, která mají tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají nejméně čtyři kola (kategorie M),

• c) silniční motorová vozidla určená pro dopravu věcí, která mají tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t nebo mají nejméně čtyři kola (kategorie N),

• d) přípojná vozidla (kategorie O),

• e) zvláštní vozidla uvedená v části třetí,

• f) vozidla uvedená v části čtvrté.

(2) Do kategorie L patří motorová vozidla

• a) se dvěma koly, šlapátky a objemem válců nepřesahujícím 50 cm^3 (kategorie L1 – mopedy),

• b) se třemi koly a objemem válců nepřesahujícím 50 cm^3 (kategorie L2),

• c) se dvěma koly a pevnými stupačkami (kategorie L3 – skútry a motocykly),

• d) se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné střední rovině vozidla a objemem válců přesahujícím 50 cm^3 (kategorie L4),

• e) se třemi koly umístěnými souměrně k podélné střední rovině vozidla a objemem válců přesahujícím 50 cm^3 (kategorie L5).

(3) Do kategorie M patří motorová vozidla,

• a) která jsou určena pro dopravu jen sedících osob v počtu nejvýše devět včetně řidiče a celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t (kategorie M1 – osobní automobily); do této kategorie se zahrnují též vozidla

– konstruovaná především pro dopravu osob, která mohou být za sedadlem řidiče upravena pro přepravu věcí,

– konstruovaná především pro dopravu věcí, která mohou být za sedadlem řidiče snadno upravena^14) pro dopravu více než tří osob,

– která mohou být upravena jako obytná;

• b) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče a celkovou hmotnost nepřevyšující 5 t (kategorie M2 – autobusy),

• c) která mají více než devět míst k sezení včetně řidiče a celkovou hmotnost převyšující 5 t (kategorie M3 – autobusy).

(4) Do kategorie N patří nákladní automobily

• a) s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t (kategorie N1),

• b) s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 12 t (kategorie N2),

• c) s celkovou hmotností převyšující 12 t (kategorie N3).

(5) Přípojná vozidla se zařazují do kategorie O a dělí se na

• a) jednonápravové přívěsy s celkovou hmotností nepřevyšující 0,75 t (kategorie O1),

• b) přípojná vozidla s celkovou hmotností nepřevyšující 3,5 t, pokud nepatří do kategorie O1, (kategorie O2),

• c) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 3,5 t, avšak nepřevyšující 10 t (kategorie O3),

• d) přípojná vozidla s celkovou hmotností převyšující 10 t (kategorie O4).

ČÁST DRUHÁ

Podmínky konstrukce a provedení vozidel

§ 11

Rozměry vozidel a jízdních souprav

(1) Největší přípustné rozměry vozidel a jízdních souprav (dále jen „souprava“) včetně nákladu jsou

a) celková šířka	2,50 m,
– přípojného vozidla za osobní automobil	2,30 m,
– přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo	1,00 m,
– samojízdných zemědělských a lesnických strojů a pojízdných pracovních strojů	3,00 m,
– tramvají	2,65 m;
b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)	4,00 m,
– přípojného vozidla za osobní automobil ne větší než 1,8 násobek rozchodu jeho kol, nejvýše však	3,00 m;
c) celková délka
– jednotlivého vozidla (sólo) s výjimkou návěsu	12,00 m,
– kloubového autobusu a trolejbusu	18,00 m,
– soupravy motorového vozidla s návěsem	15,50 m,
– soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18,00 m,
– soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem	22,00 m,
– přípojného vozidla za osobní automobil (včetně oje)	8,00 m,
– tramvaje (sólo) včetně spřáhel	18,00 m,
– soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel	40,00 m;
d) délka přívěsného vozíku za jednostopé motorové vozidlo nesmí být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však smí činit 2,50 m;
e) délka převisu u autobusů a trolejbusů nesmí být větší než 1/3 celkové délky, nejvýše však smí činit 3,50 m.

(2) Pevné části vozidla – s výjimkou vozidel se skříňovou karosérií a autobusů – nesmějí překročit obrys ložné míry stanovený zvláštními předpisy pro přepravu po železnici.^15)

(3) Největší šířku vozidla smějí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, řetězy nebo jim podobná zařízení namontovaná na kolech vozidla; boční směrové svítilny nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.

(4) Vozidla a soupravy – s výjimkou tramvají a jejich souprav – smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360° s vnějším poloměrem 12 m zabírat obrysově nejvýše 6,7 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m, u kloubových autobusů, kloubových trolejbusů a souprav trolejbusů se speciálním spojovacím zařízením o více než 1,2 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Hodnota vnějších stopových průměrů zatáčení jednotlivého vozidla při zatáčení doleva nebo doprava smí být nejvýše 20 m.^16)

(5) Pro používání vozidel, která včetně nákladu přesahují stanovené rozměry, na pozemních komunikacích, platí zvláštní předpisy.^17)

(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 12

Vyznačení obrysů vozidel a jejich souprav

(1) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle.^18) Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(2) Vozidla, jejichž šířka je větší než 2,50 m, popřípadě 2,65 m u tramvají, samojízdné zemědělské a lesnické stroje (§ 69), pojízdné pracovní stroje (§ 70) a pracovní stroje a speciální automobily vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze [§ 52 odst. 1 písm. d)] musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolním a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, směřujícími od podélné střední roviny vozidla pod úhlem 45° dolů. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,10 m^2, přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.

(3) Volný konec antény, která je delší než 1,40 m – s výjimkou výsuvných antén – musí být připevněn k vozidlu tak, aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Nosiče zavazadel a lyží, reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby a jiná příslušenství vozidel musí být spolehlivě přichyceny k vozidlu, nesmějí s výjimkou jejich uchycení, přesahovat půdorysný obrys střechy vozidla a nesmějí mít žádné hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Nosiče zavazadel a lyží musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů.

§ 13

Hmotnost připadající na nápravu, celková hmotnost vozidla^19) a hmotnost připadající na kladku u pásového vozidla

(1) Hmotnost vozidla – s výjimkou vozidel uvedených v § 69 a 70 – nesená koly jednotlivých náprav a vyplývající z okamžité hmotnosti vozidla musí být rovnoměrně rozložena. U vozidel v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje konstrukce pneumatiky, nejvýše však 15 % hmotnosti připadající na nápravu. Hmotnost připadající na jednotlivé řízené nápravy motorového vozidla (včetně kloubového autobusu) – měřeno při stání na vodorovné vozovce – nesmí poklesnout pod 20 % a u ostatních autobusů pod 25 % okamžité hmotnosti vozidla. Pro zemědělské a lesnické traktory platí ustanovení § 67 odst. 4.

(2) Hmotnost připadající na nápravu motorových a jejich přípojných vozidel opatřených koly s pneumatikami nesmí překročit

• a) u jednoduché nápravy 10 t a plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 1000 kPa,

• b) u jednoduché hnací nápravy 11 t a plošné měrné zatížení tvrdé vozovky na ploše styku s pneumatikou hodnotu 800 kPa,

• c) u dvounápravy s dílčím rozvorem

od 1,0 m do 1,1 m	11,5 t,
přes 1,1 m do 1,2 m	13 t,
přes 1,2 m do 1,3 m	14,5 t,
přes 1,3 m do 1,4 m	16 t,
přes 1,4 m do 2,0 m	18 t,

přitom však hmotnost připadající na jednu nápravu nesmí překročit 10 t,

• d) u trojnápravy s rozvorem krajních náprav

nepřesahujícím 2,3 m	22 t,
nepřesahujícím 2,8 m	24 t.

U jednoduché nápravy, na kterou připadá hmotnost menší než 10 t nesmí být ekvivalent plošného měrného zatížení větší, než je uvedeno v písmeně a). Dvounápravou se rozumí dvě za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž středy jsou při přípustné hmotnosti od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) alespoň 1 m, nejvýše však 2 m; je-li dílčí rozvor dvounápravy menší než 1 m, je považována za jednoduchou nápravu. Trojnápravou se rozumí tři za sebou umístěné jednoduché nápravy, jejichž odpružení má vzájemnou vazbu.

(3) Celková hmotnost smí být nejvýše

a) u motorových vozidel se dvěma nápravami	16 t,
b) u motorových vozidel se dvěma nápravami, u nichž na hnací nápravu připadá hmotnost 11 t, za podmínky stanovené v odst. 2 písm. b)	17 t,
c) u přívěsů se dvěma nápravami	20 t,
d) u motorových vozidel a přívěsů se třemi nápravami	24 t,
e) u motorových vozidel a přívěsů se čtyřmi a více nápravami	32 t,
f) u kloubových autobusů	28 t,
g) u souprav	48 t,
h) u pásových vozidel	18 t.

(4) Jestliže má vozidlo kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí být hmotnost vozidla připadající na jednu nápravu větší než 4 t.

(5) Pro používání vozidel a souprav, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje přípustnou celkovou hmotnost stanovenou v odstavci 3 nebo u nichž hmotnost připadající na nápravu přesahuje hmotnost uvedenou v odstavci 2, platí zvláštní předpisy.^20)

(6) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí hmotnost připadající na jednu vodící kladku, na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti vyšší než 8 t musí být vodící kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla hmotnost připadající na vodící kladku zvednutou o 60 mm nebyla vyšší než dvojnásobek hmotnosti přípustné pro vodící kladku na rovné vozovce.

(7) Pásové vozidlo smí působit svou hmotností na vozovku mezi první a poslední vodící kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Je-li hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední a zadní dosedací plochy alespoň 3 m, může dosahovat 6 t na 1 m vozovky.

(8) Zapojení vozidel a provoz souprav je dovolen jen za těchto podmínek:

– okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 25 km . h^-1 nejvýše 2,5 násobku okamžité hmotnosti tahače; celková hmotnost jednonápravového přívěsu^21) však smí činit nejvýše trojnásobek celkové hmotnosti tažného vozidla,

– okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 25 km . h^-1 nejvýše 1,4 násobku okamžité hmotnosti tahače,

– prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,

– náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn,

– vozidla kategorie O1, která nejsou vybavena zařízením pro provozní brzdění, mohou být zapojována jen za vozidla, jejichž pohotovostní hmotnost je nejméně dvojnásobkem okamžité hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak.

Brzdy vozidel

§ 14

(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být každé vozidlo vybaveno nejméně dvěma na sobě nezávislými brzdovými zařízeními, z nichž jedno umožňuje dostatečně jemné odstupňovatelné ovládání pohybu vozidla a jeho účinné a spolehlivé zastavení (provozní brzdění), druhé zajišťuje udržení stojícího vozidla (parkovací brzdění). Brzdová zařízení na vozidlech kategorie M a N musí být taková, aby v případě poruchy soustavy pro provozní brzdění umožňovala zastavit vozidlo nouzovým brzděním. Vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí z hlediska brzdění splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^22) a musí být podle nich schválena.

(2) Soustava provozního brzdění musí umožnit ovládání pohybu vozidla a jeho spolehlivé, rychlé a účinné zastavení při jakékoli rychlosti a při každé okamžité hmotnosti a na všech svazích (ve stoupání i klesání), které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Účinek provozního brzdění musí být odstupňovatelný.^23) Řidič musí mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul obě ruce z řízení vozidla.^24)

(3) Nouzové brzdění musí umožnit zastavit vozidlo při poruše provozního brzdění. Musí být odstupňovatelné a musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.

(4) Parkovací brzdění musí umožnit udržení stojícího vozidla nebo soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného vozidla na svahu (ve stoupání i klesání) i za nepřítomnosti řidiče. Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, u přípojných vozidel musí být umožněno ovládání z pravé strany nebo ze zádi vozidla osobou stojící na zemi. U přívěsů určených pro dopravu osob musí být ovládání parkovacího brzdění uvnitř vozidla.

(5) Pro nájezdové brzdění se využívá sil, které vyvolává přiblížení přívěsu k tažnému vozidlu.

(6) Odlehčovací brzdění musí umožnit omezení rychlosti vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu, aniž se použije provozního, nouzového nebo parkovacího brzdění motorového vozidla. Jeho úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat toto brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou.

(7) Průběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém

• a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně řídit brzdění soupravy,

• b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,

• c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(8) Poloprůběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém

• a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně řídit brzdění soupravy,

• b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána dvěma různými zdroji, z nichž jedním může být svalová síla řidiče,

• c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(9) Samočinné brzdění je brzdění, které musí automaticky zastavit přípojné vozidlo (vozidla) při oddělení vozidel, která byla spřažena do jízdní soupravy, včetně přetržení spojovacího zařízení, aniž by zbytek jízdní soupravy přestal být brzděn.

(10) Předepsaný brzdný účinek musí být dosažen bez blokování kol a aniž by vozidlo vybočovalo ze směru jízdy. Účinek provozního brzdění musí působit na kola téže nápravy souměrně k podélné střední rovině vozidla. U vozidel kategorie M, N, O3 a O4 musí být účinek provozního brzdění rozdělen na jednotlivé nápravy v mezích předepsaných z hlediska bezpečnosti při jakékoliv okamžité hmotnosti vozidla a za různých adhezních podmínek.

(11) Mechanické části brzdového zařízení, zejména pedál a jeho uchycení, hlavní válce a jejich písty (pro kapalinové soustavy), brzdič (pro vzduchotlakové soustavy), spojení mezi pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich písty (pro kapalinové nebo vzduchotlakové soustavy) a klíče brzdového ústrojí s pákami klíčů musí být dostatečně dimenzovány, snadno přístupné pro údržbu a musí dávat nejméně takové záruky bezpečnosti, jako se požadují na ostatních podstatných částech vozidla (například mechanismu řízení); za těchto podmínek se mechanické části brzdového zařízení považují za neporušitelné. Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se podstatněji deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.

(12) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo při určitém opotřebení brzdového obložení odpovídajícím hodnotě seřízení předepsané výrobcem vozidla byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno provést ihned seřízení. U vozidel o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí být možná kontrola tloušťky brzdového obložení bez demontáže brzdových bubnů a celých štítů.

(13) Spojení vzduchotlakových nebo smíšených brzdových systémů vozidel v soupravách musí být pro zajištění vzájemné zaměnitelnosti v soupravách provedeno vzduchotlakovým dvouhadicovým propojovacím systémem s předepsanými spojkovými hlavicemi.^25) Hadice musí být opleteny měkkým pozinkovaným drátem nebo musí být provedeny ve dvou různobarevných vrstvách a musí být vyřazeny, jsou-li tak poškozeny, že je přerušena souvislost opletení nebo odkryta spodní vrstva. Jsou přípustné hadice z jednobarevných plastických materiálů určených pro tento účel (například ve tvaru šroubovice).

(14) Bez souhlasu výrobce vozidla nesmějí být u vozidel v provozu prováděny zásahy do brzdových systémů, včetně případného odebírání energie pro vedlejší spotřebiče. V žádném případě nesmějí ostatní spotřebiče pro svou činnost odebírat energii z okruhů pružinové brzdy a dále nesmějí odebírat energii ani z ostatních částí brzdového systému tak, aby hladina energie v něm poklesla pod předepsanou hodnotu.

(15) Na dostatečném počtu zásobníků energie vzduchotlakových a vzduchokapalinových brzd musí být zařízení pro vypouštění kondenzátu. Vypouštěcí zařízení musí být na nejnižším místě zásobníků a musí směřovat dolů k vozovce. Pokud zařízení není automatické, musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být toto zařízení, pokud není automatické, konstruováno tak, aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez jakéhokoli nářadí.

(16) Brzdové soustavy musí být těsné. Vzduchotlakové brzdové soustavy musí být opatřeny přípojkami^26) pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být snadno přístupné.

§ 15

Brzdy vozidel kategorie M a N

(1) U vozidel kategorie M a N mohou mít soustavy zajišťující provozní, nouzové a parkovací, popřípadě odlehčovací brzdění společné části, přičemž musí mít nejméně dva na sobě nezávislé ovládací orgány. Ovládací orgány provozního a parkovacího brzdění musí být vždy nezávislé.

(2) Pokud se účinku předepsaného pro provozní brzdění dosáhne pouze energií ze zásobníku, řidičem jen řízenou, musí být na vozidle nejméně dva na sobě nezávislé zásobníky energie a odpovídající počet na sobě nezávislých převodů brzdového zařízení.

(3) V případě poruchy části brzdových zařízení, s výjimkou částí, které se pokládají za neporušitelné, musí být schopna soustava pro nouzové brzdění nebo neporušená část soustavy pro provozní brzdění zastavit vozidlo s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, přičemž síla na ovládacím orgánu nesmí překročit předepsanou mezní hodnotu (§ 21). V případě poruchy v části brzdového zařízení musí být zajištěno doplňování energie do neporušených částí, pokud je to nutné k dosažení účinku předepsaného pro nouzové brzdění.

(4) Soustava pro provozní brzdění musí být, ať již je kombinována se soustavou pro nouzové brzdění či nikoli, provedena tak, aby při poruše v části jejího převodu byla brzděna ještě část kol při působení na ovládací orgán pro provozní brzdění. Zbývající brzdný účinek musí přitom dosahovat nejméně 30 % účinku předepsaného pro provozní brzdění. Porucha v části hydraulického nebo pneumatického převodu brzdového zařízení musí být signalizována řidiči.

(5) U vozidel určených k tažení přípojných vozidel, jejichž brzdy ovládá řidič motorového vozidla, musí být zajištěno, aby motorové vozidlo mohlo být zabrzděno ještě s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, jestliže brzdy přípojného vozidla selžou nebo se přeruší spojení mezi vozidly. Vstupuje-li v činnost nouzové brzdění motorového vozidla, musí být brzděno odstupňovatelně rovněž přípojné vozidlo kategorie O3 a O4.

(6) Motorová vozidla s brzdami s hydraulickým převodem a motorová vozidla s brzdovými soustavami uváděnými v činnost energií ze zásobníku musí být vybavena výstražným zařízením. Poruchu některé části hydraulického převodu signalizuje optické výstražné zařízení, jež vstupuje v činnost nejpozději při sešlapování brzdového pedálu. Je přípustné, aby místo tohoto požadavku optické zařízení signalizovalo, že hladina v nádržce brzdové kapaliny poklesla pod předepsanou hodnotu. U soustav uváděných v činnost energií ze zásobníku musí optické nebo akustické výstražné zařízení signalizovat, že hladina energie v kterékoli části soustavy poklesla pod předepsanou hodnotu. Optické výstražné zařízení musí být umístěno v zorném poli řidiče a musí vydávat signální světlo červené barvy viditelné i za denního světla; musí být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat, zda žárovka signálního světla je schopna provozu. Akustický signál musí jednoznačně a výrazně změnit spektrum vnitřního hluku ve vozidle v místě řidiče při jinak nejvyšší hladině tohoto hluku.

§ 16

Brzdy přípojných vozidel

(1) Přípojná vozidla kategorie O1, pokud musí být vybavena soustavou pro provozní brzdění (§ 13 odst. 8), mohou mít tuto soustavu průběžného, poloprůběžného nebo nájezdového typu. Přípojná vozidla kategorie O2 musí mít soustavu pro provozní brzdění, a to průběžného, poloprůběžného nebo nájezdového typu. Přípojná vozidla kategorie O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění průběžného nebo poloprůběžného typu. Nájezdové brzdění není přípustné pro návěsy a přípojná vozidla kategorie O3 a O4.

(2) Přípojná vozidla, která mají soustavu pro provozní brzdění, musí mít také soustavu, která zajišťuje parkovací brzdění.

(3) Brzdové soustavy průběžného a poloprůběžného typu musí být vybaveny zařízením, které zajišťuje za jízdy samočinné zastavení přípojných vozidel v případě jejich odpojení nebo utržení od motorového vozidla.

(4) Přípojná vozidla kategorie O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění takovou, aby v případě poruchy v jejím převodu bylo ještě možno brzdit část kol s účinkem rovnajícím se nejméně 30 % účinku předepsaného pro provozní brzdění. Do neporušené části se musí i nadále dodávat energie pro brzdění.

§ 17

Brzdy vozidel kategorie L

(1) Vozidla kategorie L musí mít dvě brzdové soustavy navzájem nezávislé, s nezávislými ovládacími orgány. Nejméně jedna z brzdových soustav musí působit na brzdné plochy připojené ke kolům přímo nebo částmi dostatečně robustní konstrukce. U vozidel kategorie L1 až L4 musí jedna z brzdových soustav působit na přední kolo nebo kola a druhá na zadní kolo nebo kola. Každá brzdová soustava u vozidel kategorie L5 musí uvádět v činnost brzdy všech kol.

(2) Vozidla kategorie L5 musí mít zařízení pro parkovací brzdění, přičemž tomuto účelu může sloužit jedna z brzdových soustav uvedených v odstavci 1.

§ 18

Účinek brzd

(1) V rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla musí být brzdy vždy schopny zastavit vozidlo nejméně na vzdálenost^27) uvedenou v následujících tabulkách, aniž by byla překročena nejvyšší přípustná ovládací síla (§ 21).

• a) Vozidla kategorie L

Brzdění brzdou	Hmotnost vozidla	Vzorec	Jmenovitá počáteční rychlost (V0) v km.h-1	Nejdelší jmenovitá brzdná dráha (s) v m
L1
zadní	řidič	s≦V0255	40	29,1
zadní	řidič a spolujezdec	s≦V0275	40	21,3
zadní a přední současně	řidič	s≦V02110	40	14,6
L2
přední a zadní současně	postupně řidič až celková hmotnost vozidla	s≦V02110	40	14,6 (souměrné vozidlo)
přední a zadní současně	postupně řidič až celková hmotnost vozidla	s≦V02100	40	16,0 (nesouměrné vozidlo)
zvlášť přední a zadní	postupně řidič až celková hmotnost vozidla	s≦V0245	40	35,5
L3
přední	řidič	s≦V02100	40	16,0
zadní	řidič	s≦V0280	40	20,0
přední a zadní současně	řidič	s≦V02130	60	27,7
zadní	řidič a spolujezdec	s≦V0295	40	16,8
L4
přední a zadní současně	postupně řidič až celková hmotnost vozidla	s≦V02120	60	30,0
L5
přední a zadní současně	postupně řidič až celková hmotnost vozidla	s≦V02120	60	30,0
zvlášť přední a zadní	postupně řidič až celková hmotnost vozidla	s≦V0250	40	32,0

• b) Vozidla kategorie M

Brzdění brzdou	Vzorec	Jmenovitá počáteční rychlost (V0) v km . h-1	Nejdelší jmenovitá brzdná dráha (s) v m
M1
provozní	s≦0,1V∘+V02150	80	50,7
nouzovou	s≦0,1V∘+2V02150	80	93,4
M2 a M3
provozní	s≦0,15V∘+V02130	60	36,7
nouzovou	s≦0,15V∘+2V02130	60	64,4

• c) Vozidla kategorie N

Brzdění brzdou	Vzorec	Jmenovitá počáteční rychlost (V0) v km . h-1	Nejdelší jmenovitá brzdná dráha (s) v m
N1
provozní	s≦0,15V∘+V02115	70	53,1
nouzovou	s≦0,15V∘+2V02115	70	95,7
N2
provozní	s≦0,15V∘+V02115	50	29,2
nouzovou	s≦0,15V∘+2V02115	50	51,0
N3
provozní	s≦0,15V∘+V02115	40	19,9
nouzovou	s≦0,15V∘+2V02115	40	33,8

• d) Vozidla kategorie O

Provozní brzdění

• aa) průběžné nebo poloprůběžné součet brzdových sil na obvodu brzděných kol se musí rovnat nejméně 45 % síly tíže vozidla naloženého na celkovou hmotnost,

• bb) nájezdové při suvné síle ve spoji vozidel nepřesahující 6 % součtu největších sil, kterými působí kola přívěsu na vozovku; součet brzdových účinků na obvodu kol musí být nejméně 45 % síly tíže vozidla naloženého na celkovou hmotnost.

(2) Souprava, v níž je alespoň jedno vozidlo určené pro hromadnou dopravu osob, musí splňovat podmínky stanovené pro vozidla kategorie M2 a M3.

(3) Soupravy složené z motocyklu a přívěsného vozíku musí splňovat podmínky stanovené pro tažné vozidlo.

(4) Parkovací brzdění musí být schopno spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla při jeho celkové hmotnosti na svahu (ve stoupání i klesání):

• a) u vozidel kategorie L – nejméně 16 %,

• b) u vozidel kategorie M1 – nejméně 18 %,

• c) u vozidel kategorie M2, M3 a N bez použití vypojitelného pohonu náprav – nejméně 18 % u jednotlivého vozidla a nejméně 12 % u souprav,

• d) u vozidel kategorie O odpojených od tažného vozidla – nejméně 18 %.

Přitom nesmí být překročena nejvyšší přípustná ovládací síla (§ 21).

§ 19

Motor a výkon motoru

(1) Motor musí být pro každý typ vozidla konstruován tak, aby při výkonu potřebném pro dosažení předepsaných jízdních vlastností vozidla nebo soupravy byl jeho chod v celém pracovním režimu rovnoměrný, klidný a zajišťoval hospodárný provoz; motor musí být schválen.^28)

(2) Motor, jeho díly a příslušenství musí být konstrukčně provedeny a sestaveny tak, aby

• a) byl umožněn snadný přístup ke všem místům běžné obsluhy a údržby,

• b) byla snadná demontáž příslušenství a jednotlivých dílů pro běžné opravy, bez demontáže motoru z vozidla.

(3) Motory vozidel kategorií M, N a L5 musí být konstruovány a provedeny tak, aby bez pomoci cizího zdroje energie byly snadno, spolehlivě a v době co nejkratší uvedeny do chodu po stání vozidla trvajícím nejméně 14 hodin, při teplotě oleje, elektrolytu akumulátorů (§ 41 odst. 3) a nasávaného vzduchu –15 °C, za podmínek a postupů stanovených výrobcem vozidla a za použití výrobcem předepsaných provozních hmot běžné obchodní jakosti a běžně dosažitelných na tuzemském trhu.

(4) Výkon motoru vozidel musí činit nejméně 4,4 kW na 1 t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo soupravy. U vozidel kategorie M a N, jejichž technická způsobilost je schválena po 1. 1. 1973, s výjimkou vozidel speciálních nebo se sklápěcí karosérií, musí výkon motoru činit^29) nejméně 5,15 kW na 1 t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo soupravy; výkon motoru vozidel určených pro mezinárodní dopravu musí činit nejméně 5,9 kW na 1 t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo soupravy; u těžkých silničních tahačů^30) musí činit výkon motoru nejméně 2,2 kW na 1 t celkové hmotnosti soupravy.

(5) Motory vozidel kategorie L1 nesmějí mít objem válců větší než 50 cm^3.^31)

(6) Motory vozidel kategorie L1 musí být na snadno přístupném místě označeny znakem sestávajícím z písmen CM a číslic vyjadřujících zdvihový objem válců. Označení musí být lehce čitelné, nesnímatelné a odlité nebo vyražené (např. CM – 48 cm^3).^32)

(7) Ustanovení tohoto paragrafu, s výjimkou odstavce 5, neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(8) Ustanovení odstavců 3 až 6 se netýkají vozidel poháněných elektrickou energií.

(9) Zážehové benzinové motory vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1992 musí umožňovat trvalý provoz vozidla na bezolovnatý benzin.

(10) Zážehové motory vozidel kategorie L5 s pohotovostní hmotností vyšší než 400 kg a vozidel kategorie M a N uvedených do provozu po nabytí účinnosti této vyhlášky nesmí být mazány na principu směsi paliva s mazacím olejem.

§ 20

Řízení vozidel

(1) Motorová a přípojná vozidla s výjimkou vozidel kategorie L musí z hlediska řízení splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^33) a musí být podle nich schválena. Řízení musí být konstruováno tak, aby byla stále zaručena snadná, rychlá a bezpečná ovladatelnost vozidla.^34) Mechanismus řiditelné nápravy (náprav) a geometrie řízení musí být konstruovány a provedeny tak, aby nevznikaly kmity (shimmy) a rázy v řízení. Šroubové spoje musí být bezpečně zajištěny.

(2) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 25 km . h^–^1 – s výjimkou vozidel kategorie L – musí mít konstruováno řízení tak, aby se řízená kola po projetí zatáčky samočinně vracela do přímého směru nebo aby k vracení kol do přímého směru byla potřebná podstatně menší síla než pro pohyb do zatáčky. Tato podmínka neplatí pro vozidla se strojním řízením.

(3) Řídící ústrojí motorových vozidel při nastavení kol do přímého směru nesmí mít mechanickou vůli na volantu větší než 36° u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřesahující 25 km.h^-1, větší než 27° u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřesahující 100 km.h^-1 a větší než 18° u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 100 km.h^-1.^35) Tolerance axiální vůle u vozidel kategorie L s řídítky musí být udržována podle předpisu výrobce.

(4) Řízení motorových vozidel, pokud není vybaveno posilovacím zařízením, musí být konstruováno tak, aby počet otáček volantu nepřesáhl 5 z polohy odpovídající vychýlení vnitřního řízeného kola vozidla o 35° zprava do stejné polohy vlevo nebo z jedné krajní polohy do druhé, pokud není docíleno úhlu vychýlení řízeného kola 35°. Krajní vychýlení řídících kol musí být omezeno dorazy.

(5) Motorová vozidla, u nichž hmotnost připadající na řízenou nápravu (nápravy) činí nejméně 3,5 t, musí mít řízení vybaveno posilovacím zařízením. Při selhání tohoto zařízení musí být možno řídit vozidlo (soupravu) svalovou silou řidiče, i když se značně vyšší ovládací silou (§ 21).

(6) Vozidla kategorie M1 a N1 – s výjimkou bezkapotových a polokapotových provedení, u nichž více než polovina délky motoru je za nejpřednějším bodem základny čelního skla nebo u nichž náboj volantu je v přední čtvrtině délky vozidla – musí z hlediska ochrany řidiče proti mechanismu řízení splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^36) a musí být podle nich schválena.

(7) Vozidla určená k provozu na pozemních komunikacích nesmějí být vybavena strojním řízením. Samojízdné pracovní stroje a samojízdné zemědělské a lesnické stroje opatřené koly s pneumatikami, u kterých je jízda po pozemních komunikacích povolena pouze k přejetí z místa stanoviště na pracoviště a zpět, mohou být vybaveny strojním řízením, jestliže

• a) v případě poruchy speciálního zařízení (zdroje energie) je zajištěno ovládání vozidla nejméně dvakrát z přímého směru do plného pravého a levého krajního vychýlení řídících kol,

• b) porucha speciálního zařízení je opticky nebo akusticky signalizována řidiči,

• c) potrubí (hadice) odolává čtyřnásobku nejvyššího provozního tlaku udávaného výrobcem,

• d) hadice jsou označeny údajem o nejvyšším provozním tlaku s datem výroby.

V technických podmínkách stroje musí být uveden časový rozvrh kontrol řízení a výměny hadic.

(8) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. První věta odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 21

Ovládací a kontrolní zařízení

(1) Zařízení, která slouží k ovládání motorového vozidla za jízdy, a ostatní zařízení obsluhovaná řidičem za jízdy musí být ve všech vozidlech umístěna v operačním dosahu řidiče^37) tak, aby je řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ze svého místa ovládat, aniž by musel měnit polohu trupu a odvracet pozornost od jízdní dráhy.

Jedná se zejména o

– řízení,

– brzdění provozní, nouzové, parkovací a odlehčovací,

– zařízení pro zvukovou signalizaci,

– akcelerační zařízení (plynový pedál, rukojeť),

– řazení,

– vypínání a zapínání spojky,

– zapalování,

– spouštěcí a zastavovací zařízení motoru (včetně žhavení),

– sytič, popřípadě přidavač (pokud je ruční), je-li umístěn v kabině řidiče,

– obrysová, dálková, potkávací a směrová světla, výstražná světla a světla do mlhy,

– světelné výstražné zařízení,

– vnitřní zpětné zrcátko,

– vnější zpětné zrcátko alespoň na levé straně vozidla, pokud je ovládáno zevnitř vozidla,

– systém stírání a ostřikování čelního, popřípadě zadního skla a světlometů,

– systém topení a větrání, zapínání, vypínání a regulace,

– systém odmlžování a odmrazování skel,

– clona proti slunci u řidiče,

– systém ovládání bočních oken na straně řidiče,

– zapalovač cigaret pro řidiče,

– otvírání a zavírání dveří řidiče automobilu,

– rozhlasový přístroj a přehrávač kazet (nevztahuje se na dálkové autobusy s vícečlennou obsluhou vozidla),

– popelníček pro řidiče,

– osvětlení interiéru vozidla.

V osobním automobilu nesmí žádné z výše uvedených zařízení svým umístěním a tvarovým provedením bránit řidiči přemístit se ze svého sedadla za účelem vystoupení z vozidla na opačné straně, než kde sedí.

(2) Pedály brzdy, spojky a akcelerace musí být provedeny tak, aby z nich noha při jejich ovládání nesklouzávala a nebyla nadměrně unavována. Pedál akcelerace musí být umístěn tak, aby při jeho ovládání byla pata nohy podepřena.

(3) Motorové vozidlo musí mít ovladače zařízení obsluhovaných za jízdy řidičem a sdělovače označeny symboly stanovenými zvláštními předpisy^38) a podle nich schválenými.

(4) Vozidla vybavená automatickými převodovkami musí mít polohy voliče označeny písmenným nebo číselným kódem (dále jen „symbol“). Výrobce (dovozce) musí v návodu k obsluze vozidla určit význam symbolů. Z použitých symbolů musí vždy znamenat P – parkování, R – zpětný chod, N – neutrál.^39) Voliče automatických převodovek automobilů musí splňovat tyto podmínky:

• a) je-li volič v poloze N, musí být možný běh motoru a jeho spouštění spouštěčem,

• b) při poloze voliče pro jízdu vpřed a vzad musí být vyloučeno spouštění motoru spouštěčem,

• c) je-li volič pákový, pod volantem a upevněn na sloupek řízení, musí být pohyb páky z polohy N do polohy pro jízdu vpřed ve směru pohybu hodinových ručiček (zleva doprava),

• d) je-li v postupném řazení pákového voliče zahrnuta i poloha P pro parkování s mechanickým blokováním, musí být tato poloha na konci řazení za polohou pro jízdu vzad označenou písmenem R.

(5) Vozidlo vybavené automatickou převodovkou, která má více než jeden rychlostní stupeň pro jízdu vpřed, musí při poloze páky označené L, popřípadě 1 a 2, mít zajištěn větší účinek brzdění motorem.

(6) U automobilů musí mít řidič ve svém zorném poli trvale vyznačenou posloupnost řazení; poloha řadicí páky pro jízdu vzad musí být označena vždy písmenem R.

(7) Vozidla musí být vybavena kontrolními přístroji buď stupnicovými, které ukazují vzrůstající hodnoty stupnic stejným směrem (doprava nebo nahoru)^40) nebo bezstupnicovými. Hodnoty stupnic musí být vyznačeny zřetelnými symboly (písmeny, číslicemi, znaky, barevnými poli nebo jejich vzájemnými kombinacemi), provedenými výraznými kontrastními barvami; zásady pro čitelnost číslicových údajů platí i pro bezstupnicové tlačítkové kontrolní přístroje.

(8) Nejvyšší přípustné síly (N = newton) na ovládacím orgánu spojky nesmějí přesahovat u vozidel kategorie M1 – 150 N, u vozidel kategorie L – 80 N a u ostatních vozidel – 200 N.

(9) Ustanovení odstavců 1, 2, 5, 6, 7 a 8 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 22

Výhled z místa řidiče a zpětná zrcátka

(1) Každé motorové vozidlo musí být konstruováno a vybaveno tak, aby byla zajištěna za všech provozních a povětrnostních podmínek největší možná viditelnost z místa řidiče všemi směry. Vozidla kategorie M musí z hlediska výhledu z místa řidiče splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^41) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené zvláštním předpisem pro výhled z místa řidiče autobusu platí přiměřeně i pro vozidla kategorie N, trolejbusy a tramvaje. Není-li u vozidel bezkapotového provedení splněna podmínka výhledu dolů těsně před vozidlo, musí být vozidlo vybaveno nejméně jedním zrcátkem, které zajistí viditelnost průsečnice dolní roviny vozidla s rovinou vozovky v celé šířce vozidla. Pokud konstrukce samojízdného pracovního stroje s pracovním zařízením umístěným v přední části stroje v přepravní poloze neumožňuje výhled z místa řidiče, musí být výhled umožněn pomocí zrcátek tak, aby byl zajištěn bezpečný provoz vozidla.

(2) Na zasklené plochy vozidel lze připevňovat pouze průhledné barevné folie, které nemění ani nepohlcují barvu předmětů, návěstních světel a světelných signálů a jsou schváleny podle § 4. V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty (např. okrasné a upomínkové), které by omezovaly výhled řidiče, s výjimkou schválených označení určených k umístění na sklo vozidla.

(3) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno zpětnými zrcátky pro sledování vozovky za vozidlem a vedle vozidla, a to

• a) jednostopá motorová vozidla nejméně jedním zpětným zrcátkem na levé straně vozidla,

• b) vozidla kategorie L2, L5 a M1 jedním vnitřním zpětným zrcátkem a nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla; vozidla kategorie L2 a L5 v provedení s karosérií a vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1986 musí mít další vnější zpětné zrcátko na pravé straně vozidla,

• c) vozidla kategorie M2, M3 a N vyrobená nebo dovezená po 1. 7. 1984 nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na každé straně vozidla,

• d) zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla.

(4) Zpětná zrcátka musí

• a) být plochá, opticky klidná, nezkreslující a se sníženou odrazivostí,

• b) mít barevnou reprodukci obrazu takovou, aby byly jasně rozlišitelné dopravní světelné signály,

• c) mít povrch účinné plochy odolný proti odírání a narušování vlivem čistění.

Jestliže by ploché zrcátko svou velikostí bylo neúměrné vnitřnímu prostoru vozidla nebo by přesahovalo nadměrně vnější celkový obrys vozidla, může být použito sféricky vypouklých zpětných zrcátek.

(5) Konstrukce a provedení zrcátek u souprav musí zajistit řidiči tažného vozidla stejnou viditelnost jako u jednotlivého vozidla, bez ohledu na šířku přípojných vozidel; pro stanovení viditelnosti se vychází z nejzazších vnějších okrajů nejširšího vozidla soupravy.

(6) Zpětná zrcátka musí být na vozidle, popřípadě ve vozidle umístěna tak, aby

– co nejméně bránila ve výhledu z místa řidiče,

– řidič viděl do vnějších zpětných zrcátek buď bočními okny nebo plochou čelního skla očisťovanou stírači,

– při provozu byla co nejméně znečisťována.

(7) Zpětná zrcátka určená pro vozidla kategorie M a N musí z hlediska vlastností a provedení a z hlediska umístění na vozidle splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^42) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené těmito předpisy platí přiměřeně i pro vozidla kategorie L. Při použití zrcátek sféricky vypouklých nesmí u vozidel kategorie L být poloměr zakřivení menší než 1000 mm a větší než 1200 mm.

(8) Hodnota koeficientu odrazivosti nesmí být

• a) u jednopolohového zpětného zrcátka menší než 40 %,

• b) u dvoupolohového zpětného zrcátka (denní a noční poloha) menší než 40 % v denní poloze a menší než 4 % v noční poloze.

(9) Vozidla kategorie M2 a M3 a vozidla kategorie N určená pro dálkovou a mezinárodní dopravu musí být vybavena zpětnými zrcátky s vyhřívacím zařízením.

(10) Ustanovení odstavce 1 s výjimkou první věty a ustanovení odstavce 7 neplatí pro zpětná zrcátka a vozidla, jejichž technická způsobilost je schválena před 1. 10. 1984. Ustanovení odstavce 9 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 10. 1986.

§ 23

Zařízení pro zpětnou jízdu a zajištění vozidel proti samovolnému pohybu

(1) Každé motorové vozidlo – s výjimkou tříkolových motorových vozidel s koly souměrně umístěnými k podélné střední rovině vozidla, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 400 kg a jednostopých motorových vozidel – musí být opatřeno zařízením pro zpětnou jízdu (couvání), které je ovladatelné z místa řidiče.

(2) Motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t a přípojná vozidla o celkové hmotnosti větší než 750 kg musí být vybavena nejméně jedním zakládacím klínem. Motorová a přípojná vozidla se třemi a více nápravami, jednonápravové přívěsy o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí být vybaveny nejméně dvěma zakládacími klíny. Tyto klíny musí být schopny účinně zajistit vozidlo proti samovolnému pohybu, musí být lehce přístupné obsluze a bezpečně uchopitelné.

(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na zemědělské a lesnické traktory, pásová vozidla a pojízdné pracovní stroje, které je možno zajistit proti samovolnému pohybu vlastní součástí stroje.

§ 24

Kryty kol a protiskluzové řetězy

(1) Vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 20 km.h^-1 musí mít všechna kola opatřena účinnými kryty (blatníky, podběhy) a alespoň u kol poslední nápravy i účinnými lapači nečistot, které v dostatečné míře zabrání rozstřiku nečistot dozadu za jedoucím vozidlem.

(2) Blatníky, podběhy a lapače nečistot vozidel uvedených v odstavci 1 musí překrývat šířku běhounu pneumatiky a vnější boční okraje blatníků musí být zaobleny; u předních řízených kol přívěsu může být za tyto kryty považována nástavba (karosérie přívěsu); u dvou a více náprav jdoucích bezprostředně za sebou, postačí společný kryt kol. U vozidel se sklápěcí karosérií postačí, jsou-li zadními kryty opatřena kola poslední nápravy na jejich zadní straně.

(3) Kryty kol a lapače nečistot musí splňovat tyto další podmínky:

• a) při pohotovostní hmotnosti automobilů, přívěsů a návěsů musí kryty kol – s výjimkou zadních blatníků vozidel se sklápěcí karosérií – zakrývat kola tak, aby přední i zadní hrana krytu kola byla nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kola,

• b) zadní kryt na zadní straně u vozidel se sklápěcí karosérií musí být svou horní hranou nejméně tak vysoko, jako je nejvyšší bod pneumatiky při celkové hmotnosti vozidla, a spodní hranou tak nízko, aby byla vždy níže, než je střed kola vozidla při jeho pohotovostní hmotnosti,

• c) při pohotovostní hmotnosti jednostopého a jeho přípojného vozidla musí být kryty kol provedeny tak, aby přední hrana byla před svislou rovinou procházející středem kola a zadní hrana nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kola,

• d) při pohotovostní hmotnosti zemědělského a lesnického traktoru, který je určen i k provozu na pozemních komunikacích, musí kryty kol zakrývat kola tak, aby přední hrana u přední nápravy byla před svislou rovinou procházející středem kola a aby zadní hrana u přední nápravy a přední a zadní hrana u zadní nápravy byla nejvýše jednu čtvrtinu výšky kol nad vodorovnou rovinou procházející středem kol,

• e) lapače nečistot musí být spodní hranou tak nízko, aby rovina proložená teoretickým bodem styku pneumatiky při celkové hmotnosti vozidla a spodní hranou lapače svírala s rovinou vozovky úhel nejvýše 15°, u jednostopých motorových vozidel a u zemědělských a lesnických traktorů nejvýše 25°.

(4) U vozidel kategorie M1 musí být možné namontovat protiskluzové řetězy na kola hnací nápravy. U vozidel kategorie M2, M3 a N musí být možné namontovat protiskluzový řetěz na kola zadní hnací nápravy (náprav); v případě použití protiskluzového řetězu ve dvojmontáži musí být zaručena taková konstrukce vozidla a řetězu, aby nedocházelo při jeho použití k přetěžování vnějších pneumatik ve dvojmontáži. Prostor mezi koly a podběhy, karosérií, rámem vozidla apod. musí být tak velký, aby při celkové hmotnosti vozidla byla dostatečná vůle mezi pevnými částmi vozidla a koly s protiskluzovými řetězy.

(5) Protiskluzové řetězy musí být dodávány s osvědčením o schválení, návodem k montáži a s uvedením rozměrů pneumatik, na které mohou být namontovány.

(6) Ustanovení odstavce 2, odstavce 3 písm. a) až d) a odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 25

Kola, pneumatiky a plné pryžové obruče

(1) Kola vozidel musí být opatřena pneumatikami^43) – pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak – a jim odpovídajícími ráfky. Pneumatiky musí být pro každý typ vozidla voleny tak, aby jejich konstrukce, provedení, rozměry a huštění odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové hmotnosti vozidla (hmotnostem připadajícím na nápravy) a jeho nejvyšší konstrukční rychlosti, a přitom dosahovaly co největší životnosti a hospodárnosti provozu vozidla. Na celém obvodu a v celé šířce běhounu musí být pneumatiky opatřeny profilovými drážkami nebo zářezy. Pneumatiky pro vozidla kategorie M1 a jejich přípojná vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 a pneumatiky pro vozidla kategorie M2, M3 a N a jejich přípojná vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^44) a musí být podle nich schváleny.

(2) Na vozidle – pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak – smí být používáno pouze pneumatik určených pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Nosnost pneumatik nesmí být nižší, než je hmotnost vozidla připadající na kolo (nápravu) vozidla při celkové hmotnosti vozidla. Jako náhradního kola s pneumatikou smí být použito pro nouzové dojetí kolo s pneumatikou jiné nebo zvláštní konstrukce určené pro tento účel výrobcem vozidla a výrobcem pneumatiky.

(3) Na vozidle nesmějí být – s výjimkou nouzového dojetí^45) – na téže nápravě současně pneumatiky různých konstrukcí;^46) v případě použití různých konstrukcí pneumatik na vozidle musí být

– pneumatiky radiální na zadní a pneumatiky diagonální nebo smíšené konstrukce (BIAS.BELTED) na přední nápravě,

– pneumatiky smíšené konstrukce (BIAS.BELTED) na zadní a pneumatiky diagonální na přední nápravě,

– pneumatiky s označením ALL STEEL na zadní a pneumatiky s označením STEEL na přední nápravě,

– pneumatiky s označením ALL STEEL a STEEL nesmějí být kombinovány s pneumatikami jiných konstrukcí.

Pneumatiky různých konstrukcí nesmějí – s výjimkou nouzového dojetí – být na nápravách dvounápravy. Na téže nápravě (nápravách dvounápravy) smějí být, s výjimkou nouzového dojetí, jen pneumatiky stejného typu desénu.^47) Od 1. 1. 1986 smějí být na téže nápravě vozidla používány pouze shodné pneumatiky.^48)

(4) Pneumatiky musí být vždy řádně nahuštěny na tlak předepsaný výrobcem pneumatik ve spolupráci s výrobcem vozidla. U dvojité montáže kol musí být pro huštění vnitřní pneumatiky ventily uspořádány a kola provedena tak, aby tlak vzduchu v pneumatice se dal kdykoli snadno upravit nebo měřit, a to ze strany vnějšího kola, bez demontáže kol nebo jiné obtížné manipulace. Náhradní pneumatiky musí být nahuštěny nejméně na tlak odpovídající nejvyššímu huštění pneumatik na vozidle.

(5) Pláště pneumatik nesmějí mít na svém vnějším obvodu (oblast koruny, ramene, boku a patky pláště) trhliny nebo poškození, které obnažují kordovou kostru nebo ji narušují. Činná plocha pláště pneumatiky v provozu musí mít po celém obvodu a celé šíři vrchního běhounu jasně viditelný desén s hloubkou desénových drážek nebo zářezů nejméně 1 mm.

(6) Vzájemný rozdíl vnějších průměrů jednotlivých nezatížených pneumatik ve dvojité montáži nesmí být větší než 2 % vnějšího průměru.

(7) Pneumatiky mohou být protektorovány jen se souhlasem výrobce pneumatik a protektorovaná pneumatika smí být zařazena pouze do své původní nebo nižší rychlostní kategorie. Podmínky protektorování pneumatik stanoví zvláštní předpisy.^49)

(8) Drážky desénu plášťů pneumatik určených pro vozidla kategorie M2, M3, N a jejich přípojná vozidla, označených výrobcem^50) smějí být dodatečně prohloubeny jen způsobem předepsaným výrobcem pneumatik. Prohlubování drážek desénu plášťů pneumatik osobních automobilů je zakázáno.

(9) Používání pneumatik s protiskluzovými hroty je pro všechna vozidla, s výjimkou vozidel záchranné služby, zakázáno; tento zákaz platí i pro vozidla v mezinárodním provozu.

(10) Speciální vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí do 20 km.h^-1 mohou být výjimečně opatřena plnými pryžovými obručemi; hmotnost vozidla připadající na 10 mm šířky základní plochy obruče nesmí překročit 100 kg a u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí do 8 km.h^-1 125 kg.

(11) Každá pneumatika musí být dodána s návodem k obsluze, který musí obsahovat alespoň údaje o maximální rychlosti, huštění, způsobu montáže a typu vozidla, pro který je určena.

§ 26

Pérování vozidel

(1) Každé motorové vozidlo – s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km.h^–^1 – musí být dostatečně odpruženo, s případným použitím tlumičů pérování a stabilizátorů. Pérování a jeho tlumení musí být voleno tak, aby vozidlo vykazovalo co nejmenší dynamické síly do vozovky a karosérie; zároveň musí být zajištěn co nejmenší úhel klopení (kolébání) vozidla.

(2) Sanitní automobily musí být odpruženy tak, aby vykazovaly co nejnižší dosažitelné zrychlení karosérie ve všech směrech.

(3) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

Karosérie vozidel a kabina řidiče

§ 27

(1) Karosérie vozidel a kabina řidiče musí být konstruovány tak, aby zajišťovaly co největší míru bezpečnosti jak při nárazech, tak i při převrácení vozidla. Vozidla kategorie M1 a ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, kategorie N musí z tohoto hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.^51) Podmínky stanovené v těchto předpisech platí přiměřeně i pro vozidla kategorie M2 a M3.

(2) Karosérie vozidel kategorie M a kabina řidiče musí být těsněny proti vnikání prachu, vody (jak proudem vody o tlaku nejméně 150 kPa, tak i mírným oplachováním při stání vozidla), výfukových plynů a jiných nečistot. Spojení s hnacími i hnanými orgány vozidla, popřípadě s podvozkem, musí být provedeno tak, aby se hluk a vibrace od jejich zdrojů přenášely do karosérie, kabiny řidiče a na ovládací orgány vozidla v co nejmenší míře. Hodnoty vibrací nesmějí přesáhnout hodnoty uvedené ve zvláštních předpisech.^52)

(3) Motorový prostor a prostor s jakýmkoli jiným zdrojem tepla (např. nezávislé topení, výfukové potrubí) musí být oddělen od prostoru pro cestující a pro náklad buď pevnou stěnou, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie, nebo víkem, které je s konstrukcí karosérie spolehlivě spojeno. Stěny a víka, která oddělují prostor motoru od prostoru pro cestující a pro náklad, musí být konstruovány a provedeny tak, aby nemohlo dojít k jejich nasáknutí palivem, mazivem ani mycími prostředky a aby její hořlavost nepřekročila 125 mm.min^-1^53) Na stěnách ani v prostoru motoru se nesmí zdržovat olej, palivo ani jiné hořlavé materiály. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na jednostopá motorová vozidla a na ložné prostory automobilů, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a motorem.

(4) Jsou-li v podlaze vozidel otvory pro přístup k obsluze a údržbě podvozkových a hnacích orgánů, musí být jejich kryty upraveny tak, aby jimi byl vyloučen jakýkoli nežádoucí zásah zvenčí do vnitřku karosérie.

(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 28

(1) Vnitřek vozidla určený pro řidiče a cestující musí být uspořádán tak, aby nemohlo dojít k poranění osob při obvyklé manipulaci s vozidlem a aby případná poranění při neočekávaném prudkém zastavení nebo nárazu byla vhodným vybavením a provedením omezena na nejmenší míru. Vozidla kategorie M1 musí z tohoto hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^54) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené v těchto předpisech platí přiměřeně i pro ostatní motorová vozidla. Hořlavost materiálů použitých v interiéru vozidla nesmí být větší než 101,5 mm.min^-1. Splnění tohoto limitu se ověřuje podle zvláštních předpisů.^53)

(2) Vnější povrch vozidel kategorie M, N a O nesmí mít špičaté nebo ostré výčnělky směřující ven (mimo spojovací zařízení na zadní části vozidla a spřáhla tramvají), které by svým tvarem, rozměry nebo tvrdostí zvětšovaly nebezpečí poranění osob, na které by karosérie narazila nebo které by se po karosérii v případě kolize sunuly. Části směřující ven, které by mohly zachytit ostatní účastníky silničního provozu, musí být opatřeny ochrannými lištami nebo podobným zařízením tvořícím dostatečný náběh nebo vedení přibližně rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla. Používání křídlových matic nábojů kol a jejich okrasných napodobenin není dovoleno.

(3) Vozidla kategorie M1, N a O musí z hlediska vnějších výčnělků splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^55) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené v předpisech pro kabinu vozidel kategorie N platí přiměřeně i pro vozidla kategorie M2 a M3.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla kategorie M1, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972 a pro vozidla kategorie N, O, M2 a M3, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 29

(1) Kabina řidiče musí mít vnitřní světlou šířku^56),^57) nejméně

jednomístná	750 mm,
dvoumístná	1250 mm,
třímístná	1700 mm,
třímístná a dvoumístná s lůžkem (lůžky)	1900 mm.

(2) U vozidel kategorie N a O s valníkovou, skříňovou nebo sklápěcí karosérií musí být odjištění a zajištění, otvírání a zavírání bočnic, zadních čel nebo dveří a jejich sklápění umožněno takovým konstrukčním provedením kování, závěsů a závěrů, aby jakákoli ruční (svalová) manipulace byla snadná, bez nadměrné fyzické námahy a pokud možno bez jiných pomůcek. U vozidel se sklápěcí karosérií může být otvírání a zavírání zadního čela nebo bočnic, popřípadě zadního čela a bočnic automatické nebo ovládané z místa řidiče. Sklápěcí karosérie musí být konstrukčně provedena tak, aby byla zajištěna proti samovolnému pohybu. Bočnice musí být konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému otvírání a odolné proti bočním deformacím způsobujícím změnu vnějšího obrysu vozidla. Při ruční manipulaci se zadním čelem a s bočnicemi nesmí ovládací síla (svalová) přesahovat 245 N.

(3) Ložné plochy vozidel kategorie N a O s pevnou (nesklápěcí) karosérií musí být konstruovány tak, aby splňovaly požadavky pro ložení normovaných krabic, beden, palet a kontejnerů, přičemž výška ložné plochy karosérie nad vozovkou musí být co nejmenší.

(4) Každé vozidlo určené nebo použité k přepravě sloupů nebo tyčového materiálu (roury, klády, tyče apod.) s výjimkou deskového nebo hraněného řeziva, který posunem při náhlém prudkém zabrzdění nebo nárazu může ohrozit bezpečnost osob v kabině řidiče, musí být konstruováno nebo vybaveno tak, aby samo nebo jeho ochranné zařízení odpovídalo těmto podmínkám:

• a) musí udržet rovnoměrně rozloženou sílu 7850 N z každé započaté tuny nákladu vozidla,

• b) zabránit alespoň v rozsahu celé šířky a celé výšky kabiny řidiče posunu nákladu vozidla.

Při přepravě tyčového nebo trubkového železného materiálu je dovoleno použít pro vnitřní stěnu čela vozidla nebo ochranného zařízení žlábkované železné desky 5 mm tlusté.

(5) U vozidel se sklápěcí karosérií o celkové hmotnosti nejméně 8,5 t musí být ochranným zařízením chráněn prostor mezi kabinou řidiče a korbou; u vozidel určených pro práci pod bagrem a k nakládání balvanů, kamení apod. musí být chráněna také kabina řidiče.

(6) Ustanovení odstavců 2, 3 a 5 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 30

(1) Minibusy musí z hlediska konstrukce, provedení a vybavení, s výjimkou samoobslužného otvírání dveří, splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^58) a musí být podle něj schváleny. Obdobně se postupuje u autobusů.^59) Tyto předpisy se vztahují přiměřeně na osobní autobusové přívěsy.

(2) V autobusech (vozidla kategorie M2 a M3) a v osobních autobusových přívěsech se stanoví minimální plocha rovné podlahy na jedno místo

a) k stání	0,125 m2	u městských autobusů a trolejbusů,
	0,150 m2	u meziměstských autobusů,
b) k sezení	0,315 m2	u všech autobusů a osobních autobusových přívěsů.
---	---	---

Předepsaná plocha pro jednu osobu má tvar pravoúhlého čtyřúhelníku, u něhož poměr kratší k delší straně není větší než 1 : 1,2; místa k sezení mohou být nad podběhy kol. Na dobře viditelném místě uvnitř vozidla musí být vyznačen počet míst k sezení a k stání.

(3) V městských a meziměstských autobusech vyrobených po 1. 1. 1985 musí být možnost snadno vytvořit prostor pro bezpečnou přepravu dětského kočárku nebo invalidního vozíku (v neskládacím provedení) včetně vhodného zařízení zabraňujícího jejich samovolnému pohybu.

(4) Každý minibus, autobus a osobní autobusový přívěs musí být podle obsaditelnosti opatřen nouzovými východy, a to nejméně

– třemi při obsaditelnosti od 9 do 16 osob (mimo řidiče) minibus,

– čtyřmi při obsaditelnosti od 17 do 22 osob (mimo řidiče),

– pěti při obsaditelnosti od 23 do 35 osob (mimo řidiče),

– šesti při obsaditelnosti nad 35 osob (mimo řidiče).

Nouzové východy musí být rozmístěny tak, aby – kromě případných dveří v zadní stěně vozidla – na každém boku vozidla byl v podstatě stejný počet nouzových východů. Na pravém boku vozidla může být o jeden nouzový východ méně, je-li již nouzový východ v zadní stěně vozidla. Každý nouzový východ musí být opatřen zřetelným nápisem „Nouzový východ“, umístěným na dobře viditelném místě uvnitř i vně karosérie; u každého ovladače nouzového východu musí být stručný a jasný návod k jeho otevření. U kloubového autobusu se jeho části posuzují jako samostatné vozidlo.

(5) Meziměstský autobus může být vybaven střešním nosičem nákladů, který musí být opatřen na všech stranách bezpečným zábradlím, vysokým nejméně 0,25 m. Na střešní nosič nákladů musí být bezpečný přístup ze zádi nebo z pravé strany vozidla.

(6) Ustanovení odstavců 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, a odstavce 1 pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 31

Sedadla a lůžka vozidel

(1) Sedadlo řidiče motorových vozidel musí být konstruováno tak, aby řidič při jízdě byl co nejméně psychicky a fyzicky unavován;^60) to platí obdobně i pro sedadla cestujících. Každé sedadlo vozidel kategorie M1 – včetně zařízení pro jeho uchycení k vozidlu – musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^61) a musí být podle nich schváleno. Podmínky stanovené těmito předpisy se vztahují přiměřeně i na sedadla ostatních motorových vozidel.

(2) Sedadlo řidiče musí mít šířku činných ploch nejméně 450 mm a jeho sedák musí mít hloubku nejméně 400 mm. Sedadla cestujících musí mít šířku a hloubku činných ploch sedáku pro 1 osobu nejméně 400 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro sportovní modifikace osobních automobilů, jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace.

(3) Sedadlo řidiče u vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být samostatné a podle míry odpružení vozidla jako celku, též samostatně odpruženo se seřiditelnou tuhostí podle hmotnosti řidiče. Sedadlo musí být seřiditelné v podélném směru v rozmezí nejméně 100 mm, ve svislé rovině musí být seřiditelné v rozmezí nejméně 80 mm, s výjimkou sedadel, jejichž posuv v podélném směru je větší než 100 mm, a musí být zajištěno dosažení nejpříznivějších úhlů tělesných částí řidiče. U vozidel o užitečné hmotnosti nepřevyšující 3,4 t – s výjimkou jednostopých vozidel a jejich modifikací – pokud není zajištěna seřiditelnost sedadla řidiče ve svislém směru, musí být sedadlo řidiče samostatné a seřiditelné v podélném směru alespoň v rozmezí 150 mm.

(4) Sklon opěradla sedadla řidiče a sedadla vedle sedících spolujezdců musí být – s ohledem na nejpříznivější fyziologickou polohu sedící osoby – konstruován a proveden nebo seřiditelný – od 1. 1. 1986 konstruován, proveden a seřiditelný směrem dozadu od vertikály

• a) u vozidel kategorie M1 v rozmezí 19° až 25°,

• b) u vozidel kategorie M2, M3 a N v rozmezí 14° až 25°.

Při nastavování uvedeného rozmezí úhlu sklonu opěradla nesmí být úhel mezi sedákem a opěradlem sedadla menší než 95°. Sedák sedadla musí být pro dosažení potřebné stability sezení skloněn dozadu pod úhlem nejméně 2° od horizontály.^62)

(5) Sklopná sedadla a sklopná opěradla sedadel musí být vybavena automaticky blokovaným přídržným mechanismem konstruovaným tak, aby zamezil uvolnění opěradla nebo sedadla při zpoždění 20 gn ve směru podélné osy vozidla. Stejně musí být konstruováno ovládací zařízení tohoto mechanismu a musí být snadno přístupné osobě sedící na sedadle nebo osobě sedící za sedadlem. Při zatížení vodorovnou silou působící ve směru podélné osy vozidla v těžišti opěradla nebo celého sedadla směrem vpřed a rovnou 20 násobku celkové hmotnosti opěradla nesmí se zajišťovací zařízení uvolnit nebo selhat.

(6) Vozidla kategorie M1 musí z hlediska vztahu mezi sedadlem, volantem a nožními pedály splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^63) a musí být podle nich schválena. Pedály pro provozní brzdění a spojky vozidel kategorie M2, M3 a N musí být umístěny tak, aby

– mezi nimi procházela podélná střední svislá rovina sedadla, vzdálenosti středů nášlapných ploch těchto pedálů od uvedené roviny nepřekročily 180 mm a součet vzdáleností zmíněných středů od uvedené roviny 320 mm,

– mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající ke spojkovému pedálu a odvrácenou hranou nášlapné plochy tohoto pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 130 mm,

– mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající k brzdovému a akceleračnímu pedálu (např. kryt motoru, převodovky) a k ní přivrácenou hranou nášlapné plochy brzdového pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 140 mm,

– mezi sousedními hranami nášlapných ploch pedálů spojky a brzdy nebyla vzdálenost menší než 50 mm, pedálů brzdy a akcelerace menší než 60 mm a pedálů spojky a akcelerace menší než 150 mm.

U vozidel kategorií M a N musí být dostatečný prostor pro odpočinek volné levé nohy řidiče sedícího na sedadle v uvolněné poloze.

(7) Vnitřek kabiny řidiče nebo karosérie vozidla musí být konstruován takto:

• a) vzdálenost mezi bodem H^57) a stropem měřená v podélné střední svislé rovině sedadla na přímce jdoucí tímto bodem a skloněné o 8° od vertikály směrem dozadu musí být nejméně 1000 mm u řidičských kabin při nejnižší poloze výškově seřiditelného sedadla a současně v zadní krajní poloze určené výrobcem k sezení a nejméně 820 mm u vozidel kategorie M1 s výjimkou jejich sportovních modifikací,

• b) kolem volantu musí být volný prostor široký nejméně 100 mm, měřeno v rovině věnce volantu,

• c) ve výši loktů řidiče^64) musí být volný ovládací prostor řidiče široký nejméně 640 mm, symetricky k sedadlu řidiče, a to v celém rozsahu poloh sedadla určených výrobcem k sezení,

• d) minimální vzdálenost povrchu zatíženého opěradla sedadla od věnce volantu musí být u vozidel kategorie M1 nejméně 380 mm a u vozidel ostatních kategorií 350 mm,^65)

• e) spodní okraj volantu musí být vzdálen od povrchu nezatíženého sedáku sedadla při všech polohách nastavení sedadla u vozidel kategorie M1 nejméně 120 mm a u vozidel ostatních kategorií – s výjimkou sedáků sedadel, jejichž konstrukce a odpružení umožňuje snadné posazení na sedadlo a odchod z něj – nejméně 180 mm,

• f) rukojeť řadicí páky převodovky nesmí být svým horním okrajem v jednotlivých pracovních polohách níže než povrch řidičova sedadla zatíženého figurínou o hmotnosti 75 kg a seřízeného do nejvyšší a krajní zadní polohy určené výrobcem k sezení,

• g) kolem rukojetí ovládacích pák (páky převodových ústrojí, závěru diferenciálu, parkovací, nouzové a odlehčovací brzdy) ve všech pracovních polohách musí být volný prostor nejméně 70 mm; toto ustanovení se nevztahuje na ovladače vzduchových a hydraulických rozvaděčů a u vozidel kategorie M1 na rukojeti ovládacích pák za podmínky, že je umožněno jejich rychlé a bezpečné uchopení.