Vyhláška Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

ČÁST PRVNÍ

Silniční vozidla a jiná než silniční vozidla

§ 1

Podmínky, které musí silniční vozidlo (dále jen „vozidlo“) nebo jiné než silniční vozidlo (dále jen „jiné vozidlo“) splňovat z hlediska konstrukce, provedení a výbavy, jsou uvedeny v částích III. až VIII. této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda je vozidlo zapsáno v evidenci vozidel a opatřeno státní poznávací značkou, či nikoliv.

§ 2

Kategorie vozidel

Vozidla se dělí pro účely stanovení technických podmínek do těchto kategorií^1)

• a) kategorie L - motorová vozidla, která mají dvě nebo tři kola,

• b) kategorie M - motorová vozidla určená pro přepravu osob, která mají nejméně čtyři kola,

• c) kategorie N - motorová vozidla určená pro přepravu věcí, která mají nejméně čtyři kola,

• d) kategorie T - traktory,

• e) kategorie O - přípojná vozidla,

• f) kategorie R - ostatní vozidla.

§ 3

Vozidla kategorie L

(1) Do kategorie L patří motorová vozidla

• a) kategorie L1 se dvěma koly (dále jen „dvoukolová“) a s motorem se zdvihovým objemem válců nepřevyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu,

• b) kategorie L2 se třemi koly s motorem se zdvihovým objemem válců nepřevyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu,

• c) kategorie L3 se dvěma koly (dále jen „dvoukolová“) s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu,

• d) kategorie L4 se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu (motocykl s postranním vozíkem),

• e) kategorie L5 se třemi koly umístěnými souměrně k podélné střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu.

(2) Do kategorie L se zahrnuje též jízdní kolo s trvale zabudovaným hnacím motorem (motokolo) s objemem válců motoru nepřevyšujícím 50 cm^3 v případě pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 20 km.h^-1 při jakémkoli druhu pohonu a patřící do kategorie LM.

§ 4

Vozidla kategorie M

(1) Do kategorie M patří motorová vozidla

• a) kategorie M1 - jsou určena pro přepravu jen sedících osob a jejich zavazadel a která mají nejvýše devět míst k sezení včetně místa řidiče; celková hmotnost nesmí převýšit 3,5 t a prostor pro zavazadla nesmí být větší než prostor pro přepravu osob; do tohoto prostoru se nezapočítává prostor získaný sklopením nebo přechodnou demontáží sedadel,

• b) kategorie M2 - mají devět a více míst pro cestující, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 5 t,

• c) kategorie M3 - mají devět a více míst pro cestující, jejichž celková hmotnost převyšuje 5 t.

(2) Vozidla kategorií M2 a M3 se dále dělí do následujících tříd

• a) třída I - městský autobus se sedadly a místy pro stojící cestující,

• b) třída II - meziměstský autobus se sedadly a místy pro stojící cestující jen v uličce,

• c) třída III - dálkový autobus pouze se sedadly pro cestující (není zařízen pro přepravu stojících cestujících).

§ 5

Vozidla kategorie N

(1) Do kategorie N patří motorová vozidla

• a) kategorie N1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t,

• b) kategorie N2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 12 t,

• c) kategorie N3- jejichž celková hmotnost převyšuje 12 t.

(2) Do této kategorie se zahrnují též

• a) speciální automobily určené pro vykonávání určitých prací,

• b) tahače určené k tažení návěsů nebo přívěsů.

(3) U tahače určeného ke spojení s návěsem (tahače návěsu), se za hmotnost uvažovanou pro klasifikaci vozidla považuje hmotnost tahače v pohotovostním stavu, zvětšená o hmotnost odpovídající maximálnímu statickému svislému zatížení, kterým působí návěs na tahač a tam, kde to přichází v úvahu, zvětšená dále o maximální hmotnost vlastního nákladu tahače.

§ 6

Vozidla kategorie T

Do kategorie T patří traktor s koly nebo pásy, nejméně se dvěma nápravami, jehož funkce je dána tažnou silou, konstrukčně určené pro tažení, tlačení, nesení nebo pohon určitých nářadí, strojů nebo přípojných vozidel určených pro užívání v zemědělském, lesním nebo jiném hospodářství; může být proveden pro přepravu nákladu a doprovodné obsluhy.

§ 7

Vozidla kategorie O

(1) Přípojné vozidlo je vozidlo používané pro přepravu věcí, případně osob, nemá vlastní zdroj pohonu a zpravidla nemá hnací nápravy. Je určeno k tažení motorovým vozidlem nebo tahačem, případně traktorem.

(2) Do kategorie O patří přípojná vozidla

• a) kategorie O1- s jednou nápravou, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 0,75 t,

• b) kategorie O2- jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t, pokud nepatří do kategorie O1,

• c) kategorie O3- jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 10 t,

• d) kategorie O4- jejichž celková hmotnost převyšuje 10 t.

(3) Návěs je tažené vozidlo, jehož náprava nebo nápravy jsou umístěny za těžištěm vozidla (při rovnoměrném rozložení nákladu) a které je vybaveno spojovacím zařízením, umožňujícím přenášet vodorovné a svislé síly na tažné vozidlo. Jedna nebo více náprav může být poháněna tažným vozidlem. Pro klasifikaci návěsů pro zařazení do příslušné kategorie je určující součet jeho povoleného zatížení náprav.

(4) Přívěs je tažené vozidlo nejméně s jednou nápravou, vybavené spojovacím zařízením, které se může pohybovat svisle (vzhledem k přívěsu) a řídí směr přední nápravy nebo náprav a nepůsobí významným zatížením na tažné vozidlo. Jedna nebo více náprav může být poháněna tažným vozidlem.

(5) Přívěs s centrální nápravou je tažené vozidlo vybavené tažným zařízením, které se nemůže pohybovat svisle vzhledem k přívěsu a mající nápravu nebo nápravy umístěny v blízkosti těžiště vozidla (při rovnoměrném rozložení nákladu) tak, aby na tažné vozidlo působilo jen malé statické svislé zatížení (buď nepřevyšující 10 % zatížení odpovídajícího celkové hmotnosti přívěsu, nebo zatížení maximálně 10 kN, a to podle toho, která hodnota je menší).

(6) Přípojná vozidla traktorů se dělí do těchto kategorií:

• a) kategorie OT1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 1,5 t,

• b) kategorie OT2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 1,5 t, avšak nepřevyšuje 3,5 t,

• c) kategorie OT3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak nepřevyšuje 6,0 t,

• d) kategorie OT4 - jejichž celková hmotnost převyšuje 6,0 t.

§ 8

Vozidla kategorie R

Do kategorie R patří ostatní vozidla, která nelze zařadit do kategorií L, M, N, T a O.

§ 9

Terénní vozidlo

(1) Terénní vozidlo je motorové vozidlo patřící do vozidel kategorie M nebo N se zvýšenou průjezdností, splňující další technické podmínky podle § 80.

(2) Vozidla podle odstavce 1 se označují doplňkovým písmenem G (např. M3G, N3G).

§ 10

Druhy vozidel

(1) Vozidla se podle druhů dělí na

• a) motocykly,

• b) tříkolky a čtyřkolky,

• c) osobní automobily,

• d) autobusy,

• e) nákladní automobily,

• f) speciální automobily,

• g) tahače,

• h) přípojná vozidla,

• i) traktory,

• j) ostatní vozidla.

(2) Motocykl je motorové vozidlo kategorie L1, L3 nebo L4 používané obvykle pro přepravu osob (dále jen „dvoukolové vozidlo“).

(3) Tříkolka je motorové vozidlo kategorie L2 nebo L5 používané pro přepravu osob nebo věcí.

(4) Čtyřkolka je motorové vozidlo se čtyřmi koly mající charakter konstrukce motocyklu a následujících parametrů a které je pro účely této vyhlášky zařazeno do kategorie L

• a) lehká čtyřkolka - její hmotnost v nenaloženém stavu (pohotovostní hmotnost plus hmotnost řidiče) nepřevyšuje 0,35 t (u elektrických vozidel se nezapočítává hmotnost akumulátorů), její nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 50 km.h^-1 a zdvihový objem motoru nepřevyšuje 50 cm^3 v případě spalovacího motoru (u jiných druhů motoru nepřevyšuje maximální čistý výkon 4 kW); tato vozidla se pokládají za vozidla kategorie L2,

• b) čtyřkolka - její hmotnost v nenaloženém stavu (pohotovostní hmotnost plus hmotnost řidiče) nepřevyšuje 0,4 t nebo 0,55 t u vozidel určených k přepravě zboží (u elektrických vozidel se nezapočítává hmotnost akumulátorů) a maximální čistý výkon motoru nepřevyšuje 15 kW; tato vozidla se pokládají za vozidla kategorie L5.

(5) Osobní automobil je motorové vozidlo kategorie M1.

(6) Autobus je motorové vozidlo kategorie M2 nebo M3; může být jednopodlažní nebo dvoupodlažní, a to i v kloubovém provedení a konstrukčně a svým vybavením určen pro některý druh přepravy cestujících (např. městskou, meziměstskou, dálkovou).

(7) Nákladní automobil je motorové vozidlo kategorie N.

(8) Speciální automobil je motorové vozidlo kategorie N určené pro vykonávání určitých prací; není určeno pro přepravní činnost.

(9) Tahač je motorové vozidlo kategorie N určené k tažení návěsu nebo přívěsu.

(10) Traktor je motorové vozidlo kategorie T.

(11) Přípojné vozidlo je vozidlo kategorie O.

(12) Ostatní vozidlo je vozidlo kategorie R a zahrnuje zejména jízdní kolo, potahové vozidlo, jednonápravový traktor s přívěsem, vozík pro invalidy motorový, pokud nepatří do jiných vozidel (§ 11 odst. 6) apod.

(13) Bližší popis a dělení kategorií a druhů vozidel a používání zkratek při vyplňování průkazů a schvalovacích dokladů je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky.

§ 11

Druhy jiných vozidel

(1) Jiná vozidla se podle druhů dělí na

• a) pracovní stroje (kategorie S),

• b) vozidla uvedená v odstavci 6 tohoto paragrafu,

• c) vojenská vozidla.

Jiným vozidlem není vozidlo, které je postaveno na kompletním podvozku automobilu, traktoru nebo přívěsu a návěsu.

(2) Pracovní stroj samojízdný je jiné vozidlo s vlastním zdrojem pohonu připuštěné k provozu na pozemních komunikacích a konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností; není určeno pro přepravní činnost. Zařazuje se do kategorie SS.

(3) Pracovní stroj přípojný je jiné vozidlo bez vlastního zdroje pohonu, připojované k motorovému vozidlu přizpůsobenému pro jeho připojení a konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro vykonávání určitých pracovních činností; není určeno pro přepravní činnost. Zařazuje se do kategorie SP.

(4) Pracovní stroj nesený je závěsné pracovní zařízení bez vlastního zdroje pohonu, které v přepravní poloze není v přímém styku s pozemní komunikací. Zařazuje se do kategorie SN.

(5) Pracovní stroje přípojné pro zemědělskou činnost se dělí do těchto kategorií

• a) kategorie SP1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3 t,

• b) kategorie SP2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3 t, avšak nepřevyšuje 6 t,

• c) kategorie SP3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 6 t.

(6) Mezi jiná vozidla dále patří

• a) nemotorové vozidlo nebo nemotorový pracovní stroj, tažené nebo tlačené pěšky jdoucí osobou,

• b) vozík pro invalidy s ručním nebo elektrickým pohonem, pokud jeho šířka nebo délka nepřesahují 1 m nebo jeho konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h^-1 nebo jeho celková hmotnost nepřevyšuje 0,45 t.

(7) Vojenské vozidlo je jiné vozidlo určené pro plnění bojových úkolů Armády České republiky, jehož technická způsobilost se schvaluje podle zvláštního předpisu.^2)

(8) Bližší popis a dělení kategorií a druhů jiných vozidel a používání zkratek při vyplňování průkazů a schvalovacích dokladů je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky.

ČÁST DRUHÁ

Schvalování technické způsobilosti

§ 12

Schvalování technické způsobilosti typu vozidla

(1) Typem vozidla se rozumí vozidla shodného provedení, vyrobená týmž výrobcem, která jsou výrobcem oficiálně shodně označena (výrobní značkou, výrobcem, typem, kódem vozidla VIN, obchodním označením apod.). Typovému schválení podléhají vozidla, jejichž celkový počet určený pro obchodní účely (pro cizí potřebu) v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců činí šest a více kusů; výroba nebo dovoz takových vozidel se považuje za hromadnou výrobu (dále jen „výroba“).

(2) Schválení technické způsobilosti typu vozidla provede Ministerstvo dopravy (dále jen „ministerstvo“) podle konečného provedení prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených vzorků vozidel a příslušné technické dokumentace a žádosti výrobce nebo zahraničním výrobcem pověřeného zástupce se sídlem v České republice (dále jen „výrobce“).

(3) Výrobce k žádosti o schválení technické způsobilosti hromadně vyráběného vozidla obsahující základní údaje o výrobci a o vozidle přikládá dále, pokud není pro jednotlivé kategorie vozidel uvedených v části I. stanoveno jinak

• a) celkový technický popis vozidla s podklady pro zpracování základního technického popisu schvalovaného typu vozidla,

• b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů vozidla, údaje o pohotovostní a celkové hmotnosti a jejich rozdělení na jednotlivé nápravy,

• c) situační výkres vnějšího osvětlení a světelné signalizace,

• d) výkres s uvedením specifikace výhledu řidiče,

• e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie, schéma zavěšení kol,

• f) schéma brzdových zařízení s popisem činnosti,

• g) základní schéma elektrické instalace,

• h) specifikaci použitelných pneumatik a ráfků (rozměry, huštění, nosnosti, rychlostní kategorie apod.),

• i) seznam výbavy vozidla s uvedením její hmotnosti,

• j) návod k obsluze a údržbě v českém jazyce, popřípadě další obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem,

• k) protokoly o kontrole vozidla pro schválení technické způsobilosti,

• l) homologační protokoly (homologační osvědčení a technický protokol) emisí škodlivin, hluku, odrušení, brzd, vnějšího osvětlení a světelné signalizace, pokud jsou pro příslušnou kategorii vozidel předepsány, a seznam dalších předepsaných homologačních protokolů; v dalším řízení může ministerstvo v odůvodněných případech prominout předložení některého homologačního protokolu a jako rovnocenný doklad uznat technický protokol o zkoušce podle příslušného předpisu EHK s prohlášením o shodě výroby,

• m) zvláštní technické údaje, pokud jsou jím stanoveny, s upozorněními pro případnou potřebu stanic technické kontroly a stanic měření emisí,

• n) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje technické podmínky stanovené touto vyhláškou, a pokud žádá z některých ustanovení výjimku, pak její specifikaci se zdůvodněním.

Ministerstvo může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska orgánů hygienické služby, protipožární ochrany, bezpečnosti práce, v případě dovozu vozidla doklad výrobce o shodnosti se schváleným typem vozidla (osvědčení shody) vydaný ve státě výroby daného typu vozidla apod., uložit provedení provozních zkoušek typu vozidla, popřípadě dalších zkoušek vozidla a stanovit podmínky pro tyto zkoušky.

(4) Před zahájením výroby prototypové, nulté nebo zahajovací série vozidel výrobce k žádosti o schválení technické způsobilosti typu těchto sérií vozidla přikládá

• a) základní informace o způsobu výroby vozidel této série, rozsahu a doby její výroby a další potřebné informace po vzájemné dohodě,

• b) technické podklady podle odstavce 3 tohoto paragrafu s výjimkou údajů, které vyplývají nebo jsou podmíněny výsledky dlouhodobých zkoušek a definitivním výrobním provedením hromadné výroby.

Schválení technické způsobilosti typu takového vozidla se uděluje nejvýše na dobu 12 kalendářních měsíců po sobě následujících.

(5) Při schvalování se ověřuje shodnost vozidla s předloženou dokumentací.

(6) Výrobce je povinen na požádání poskytnout ministerstvu na přiměřenou dobu vozidlo, jehož typ má být nebo již byl schválen, k ověření technicko provozních parametrů, a to včetně soupravy dílů nutných k zabezpečení dobrého technického stavu a provozuschopnosti během provozních zkoušek.

§ 13

(1) Technická způsobilost typu vozidla k provozu na pozemních komunikacích bude schválena za předpokladu

• a) splnění technických podmínek stanovených v částích III. až VIII. této vyhlášky,

• b) splnění podmínek stanovených pro tyto účely mezinárodními předpisy o homologaci,^3)

• c) splnění podmínek, jejichž plnění pro určité druhy přepravy vyžaduje zvláštní předpis, např. Dohoda o přepravě nebezpečných věcí (ADR); nové typy vozidel kategorie N a O musí při schvalování technické způsobilosti splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^3a) a musí být podle něho homologovány,

• d) kladného výsledku zkoušek typu vozidla u právnické osoby pověřené ministerstvem k provádění homologačních a schvalovacích zkoušek vozidel (dále jen „pověřená zkušebna“) nebo u výrobce za účasti schvalujícího orgánu; není-li stanoven způsob a rozsah těchto zkoušek mezinárodními předpisy o homologaci, provádějí se zkoušky podle jednotných podmínek a postupů schválených ministerstvem,

• e) zajištění servisu a náhradních dílů na území České republiky po celou dobu výroby a dovozu a dále nejméně po dobu pěti let po ukončení výroby nebo dovozu.

(2) Pro hromadnou výrobu vozidla, jehož technickou způsobilost schválí, vystaví ministerstvo osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla, jehož přílohou je základní technický popis schváleného typu vozidla s omezenou platností. Výrobce (držitel osvědčení) je povinen vystavit pro vozidla, která budou evidována a opatřena státní poznávací značkou, technický průkaz vozidla nebo pro vozidla, která nebudou evidována a opatřena státní poznávací značkou, technické osvědčení. Tyto doklady vyplní výrobce podle základního technického popisu. Podrobnosti jsou uvedeny v přílohách č. 1 a 2 této vyhlášky.

(3) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby ministerstvu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech žádosti o schválení typu vozidla nebo údajů v základním technickém popisu schváleného typu vozidla. V případě dovozu je výrobce povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem upravených vozidel, které se svým provedením liší od vozidel již schválených jako typ.

(4) Schválení technické způsobilosti typu vozidla platí pro všechna hromadně vyráběná vozidla, která svým provedením a výbavou plně odpovídají schválenému typu a byla vyrobena nebo dovezena v době platnosti základního technického popisu schváleného typu vozidla. Kontrola schválení technické způsobilosti typu vozidla se provádí nejméně jednou za tři roky, přičemž je výrobce povinen poskytnout vozidlo k jejímu provedení.

(5) Nestanoví-li mezinárodní předpis pro homologaci povinnost a podmínky pro kontrolu plnění podmínek souvisejících s udělením homologace pro daný výrobek, pak pověřená zkušebna, která předmětnou homologaci udělila, musí takové kontroly provádět v přiměřených intervalech. Tyto kontroly podle povahy výrobku, objemu výroby a stability kvality výroby se provádějí zpravidla v intervalu 12 kalendářních měsíců po sobě následujících, nejdéle však v intervalu tří roků.

(6) Zjistí-li ministerstvo po schválení technické způsobilosti hromadně vyráběného vozidla, že není shodné se schváleným typem, nebo zjistí-li konstrukční nebo výrobní závady ohrožující bezpečnost silničního provozu nebo poškozující životní prostředí nad stanovenou míru touto vyhláškou, může nařídit provedení technicko provozních zkoušek, přičemž je výrobce povinen poskytnout vozidlo k jejich provedení.

(7) Při hromadné výrobě vozidla ve více stupních postupuje výrobce obdobně jako při schvalování technické způsobilosti hromadně vyráběného vozidla, přičemž výrobce vozidla určeného k postupné výrobě ve více stupních vystavuje technický průkaz vozidla nebo technické osvědčení vozidla s příslušnými údaji a další výrobci postupně doplňují technický průkaz vozidla nebo technické osvědčení vozidla dalšími schválenými údaji podle stupně výroby daného vozidla.

(8) Vozidlo, jehož technická způsobilost má být typově schválena a je vyrobené nebo upravené pro ověření konstrukčních, provozních nebo přepravních vlastností, může být provozováno na pozemních komunikacích se zvláštní státní poznávací značkou pro zkušební účely^4) přidělovanou pověřené zkušebně nebo výrobci jen se souhlasem ministerstva.

(9) Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob používání vozidla, ministerstvo stanoví další zvláštní podmínky provozu.

(10) Zkoušky podle § 12 odst. 3 a 6 a § 13 odst. 1 písm. d), odst. 5 a 6 této vyhlášky se provádějí na náklady výrobce.

§ 14

(1) U hromadně vyráběných jiných vozidel uvedených v § 11 této vyhlášky se ověřuje (osvědčuje) plnění technických podmínek stanovených touto vyhláškou. Na základě ministerstvem schváleného a vydaného osvědčení o technické shodnosti jiného vozidla vystavuje výrobce typu jiného vozidla osvědčení o plnění stanovených technických podmínek tohoto vozidla.

(2) Při ověřování a vystavování osvědčení o plnění stanovených technických podmínek typu jiných vozidel uvedených v odstavci 1 tohoto paragrafu postupuje ministerstvo obdobně jako při schvalování technické způsobilosti typu vozidla.

§ 15

Technické podmínky pro stavbu jednotlivého vozidla

(1) Stavbou jednotlivého vozidla se rozumí výroba vozidla podle vlastní konstrukce s možností použití ústrojí, výstroje a dílů vozidel, jejichž technická způsobilost k provozu na pozemních komunikacích byla schválena jako typ vozidla. Za stavbu vozidla se považuje i sestavba vozidla z náhradních dílů nebo výměna (popřípadě změna) dvou a více podstatných částí vozidla.

(2) Ústrojí, výstroj a díly použité při stavbě vozidla musí být homologovány podle mezinárodních předpisů, pokud takovéto homologaci podléhají. V odůvodněných případech lze příslušný homologační protokol nahradit technickým protokolem vydaným pověřenou zkušebnou, kterým se prokáže, že příslušné ústrojí, výstroj nebo díly splňují technické podmínky příslušných mezinárodních předpisů.

(3) Výrobce jednotlivého vozidla k žádosti o povolení jeho stavby předkládá zejména

• a) technický popis vozidla nejméně v rozsahu údajů uváděných v technickém průkazu nebo technickém osvědčení vozidla,

• b) výkres celkové sestavy vozidla s uvedením příslušných rozměrů a hmotností,

• c) údaje o předpokládaných provozních, jízdních a dynamických vlastnostech,

• d) přehled použití schválených (homologovaných) ústrojí, výstroje a dílů použitých z jiných typů vozidel.

(4) Při stavbě vozidla musí být dodrženy technické podmínky stanovené v částích III. až VIII. této vyhlášky. Plnění podmínek stanovených pro vnější hluk, emise škodlivin, odrušení, brzdy, vnější osvětlení a světelnou signalizaci, výhled a dosahy musí být doloženo technickým protokolem pověřené zkušebny. Plnění podmínek pasivní bezpečnosti vozidla se dokládá posouzením příslušné pověřené zkušebny. Rozsah této dokumentace se stanoví při povolení stavby podle konkrétní kategorie vozidla a použití schválených (homologovaných) ústrojí, výstroje a dílů. Předloženou dokumentaci správní orgán označí otiskem úředního razítka nebo jiným vhodným způsobem, aby v průběhu prováděné přestavby nemohla být nahrazena (vyměněna) jinou.

(5) Ustanovení tohoto paragrafu se nevztahuje na právnické a fyzické osoby, v jejichž náplni činnosti je výzkum, vývoj a výroba silničních vozidel včetně jejich příslušenství a výbavy podléhající typovému schválení.

§ 16

Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla

(1) Jednotlivé vozidlo je vozidlo jednotlivě vyrobené (§ 15) nebo jednotlivě dovezené (ojeté nebo nové), které se neshoduje s typem vozidla schváleným v České republice, fyzickou nebo právnickou osobou pro vlastní potřebu a jejichž celkový počet shodného typu vyrobených týmž výrobcem nebo dovezených týmž dovozcem činí nejvýše pět kusů v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců; tato jednotlivá vozidla podléhají individuálnímu schválení jejich technické způsobilosti. Doklad o shodnosti vozidla s typem schváleným v České republice vystavuje výrobce vozidla.

(2) K žádosti o schválení technické způsobilosti jednotlivého vozidla musí být přiloženy

• a) technické údaje vozidla alespoň v rozsahu údajů zapisovaných do technického průkazu vozidla,

• b) doklad o výsledku technické kontroly pro schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného vozidla a doklad o výsledku měření emisí ve stanici měření emisí [nenahrazuje doklad podle odstavce 8 písm. c) tohoto paragrafu], přičemž doba od vystavení těchto dokladů ke dni podání žádosti o schválení technické způsobilosti daného vozidla nesmí být delší než tři kalendářní měsíce; rozsah technické kontroly a měření emisí pro schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného vozidla je stanoven v odstavcích 8 až 10 tohoto paragrafu,

• c) návod k údržbě a obsluze vozidla (k nahlédnutí),

• d) u stavby vozidla dále technická dokumentace předepsaná při jejím povolení, prohlášení výrobce o tom, že splňuje technické podmínky stanovené touto vyhláškou, s případným doložením povolených výjimek.

(3) Pro posouzení technické způsobilosti jednotlivého vozidla může být vyžadována jen další dokumentace nebo doklady nebo provedení provozních zkoušek vozidla v rozsahu stanoveném touto vyhláškou. Životnostní a destrukční zkoušky nesmí být požadovány.

(4) Předpokladem schválení technické způsobilosti jednotlivého vozidla k provozu na pozemních komunikacích je

• a) řízení automobilu na levé straně (kromě automobilu určeného ke zvláštnímu určení vyžadujícího řízení na pravé straně),

• b) řádný technický stav vozidla,

• c) splnění technických podmínek stanovených v částích III. až VI. s případnými povolenými úlevami podle § 21 odst. 2 této vyhlášky.

(5) Ojetým vozidlem se pro účely schvalování technické způsobilosti dovezených jednotlivých vozidel rozumí vozidlo, které již bylo provozováno nebo evidováno v jiném státě a ode dne jeho první evidence uplynulo nejméně šest kalendářních měsíců (183 kalendářní dny).

(6) Schválení technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo osvědčování plnění technických podmínek jednotlivého jiného vozidla se potvrzuje vydáním technického průkazu vozidla nebo technického osvědčení vozidla. Při osvědčování plnění technických podmínek jiných vozidel se přiměřeně postupuje podle tohoto paragrafu.

(7) Ověření plnění stanovených technických podmínek nepodléhají ostatní vozidla [§ 2 písm. f) této vyhlášky] a jiná vozidla uvedená v § 11 odst. 6 této vyhlášky a pracovní stroje samojízdné, které je možno ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h^-1, a jednonápravové traktory, které nejsou konstrukčně přizpůsobeny k připojení přívěsu a které je možno ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h^-1, která jsou jednotlivě vyrobena nebo dovezena pro vlastní potřebu fyzické nebo právnické osoby. Při provozu na pozemních komunikacích však musí splňovat podmínky stanovené pro ně touto vyhláškou.

(8) Rozsah technické kontroly jednotlivého ojetého vozidla

• a) kontrola dokumentace předkládané ke schválení technické způsobilosti,

• b) kontrola vozidla, zda svým provedením a vybavením odpovídá požadavkům částí III. až VIII. této vyhlášky s případným uplatněním úlev uvedených v § 21 této vyhlášky,

• c) kontrola plnění podmínek § 25 až 30 a 51 této vyhlášky buď kontrolou vozidla, nebo doložením dokladů, že dané vozidlo stanovené požadavky plní (homologační protokol, prohlášení výrobce nebo technický protokol vypracovaný pověřenou zkušebnou),

• d) v případě zjištění zásahu do původního provedení vozidla nedoloženého dokladem o jeho schválení (např. zápisem v původním technickém průkazu při přestavbě), či zjevný zásah do konstrukce vozidla - kontrola dokladu o posouzení nebo schválení této změny (homologační protokol, technický protokol pověřené zkušebny, stanovisko výrobce),

• e) měření emisí [pokud již není provedeno v rámci řízení podle písmene c) tohoto odstavce] a technická prohlídka.

(9) Rozsah technické kontroly jednotlivě dovezeného nového vozidla (typově schváleného v jiném státě)

• a) kontrola dokumentace předkládané ke schválení technické způsobilosti,

• b) kontrola vozidla, zda svým provedením a vybavením odpovídá požadavkům částí III. až VII. této vyhlášky s případným uplatněním výjimek povolených pro danou typovou řadu vozidel, pokud byla v České republice typově schválena,

• c) kontrola plnění podmínek stanovených v § 25 až 30, 51, 52 a 69, případně v § 56 až 64 této vyhlášky podle dokladů (homologace EHK nebo EU, doklad výrobce o plnění daných předpisů),

• d) v případě zjištění zásahu do původního provedení vozidla nedoloženého dokladem o jeho schválení (např. zápisem v původním technickém průkazu nebo jiném úředním dokladu k vozidlu při přestavbě), či zjevný zásah do konstrukce vozidla - kontrola dokladu o posouzení nebo schválení této změny (homologační protokol, technický protokol pověřené zkušebny, stanovisko výrobce),

• e) technická prohlídka, pokud jsou zjištěny okolnosti uvedené v písmenu d) tohoto odstavce.

(10) Rozsah technické kontroly jednotlivě vyrobeného vozidla podle § 15 této vyhlášky

• a) kontrola dokumentace předkládané ke schválení technické způsobilosti,

• b) kontrola vozidla, zda svým provedením a vybavením odpovídá požadavkům částí III. až VIII. této vyhlášky,

• c) kontrola technických protokolů a posouzení vozidla předepsaných příslušným dopravním inspektorátem Policie České republiky při povolení stavby,

• d) technická prohlídka.

§ 17

Technické podmínky přestavby vozidla

(1) Přestavbou vozidla, které je již provozováno, se rozumí změna některé jeho podstatné části mechanismu nebo konstrukce nebo taková úprava vozidla, při níž došlo ke změně

• a) podvozkové části, hmotnosti, kategorie vozidla, rozměrů a obsaditelnosti, druhu a užití vozidla, řízení vozidla nebo brzd,

• b) druhu pohonu motoru (změna druhu pohonných hmot),

• c) typu motoru,

• d) druhu karosérie nebo nástavby.

(2) Při přestavbě vozidla podle odstavce 1 tohoto paragrafu výměnou motoru, u něhož jsou hodnoty parametrů vnější výkonové charakteristiky nově instalovaného motoru vyšší nejméně o 20 %, lze přestavbu povolit pouze se souhlasem výrobce vozidla.

(3) Celkovou hmotnost vozidla lze snížit jen při přestavbě na speciální vozidlo jednoúčelového využití za podmínky, že nedojde ke změně kategorie vozidla. Změna kategorie se připouští jen v případě přestavby kategorie M3 na N3 (M3 do 12 t na N2), M2 na N2 do 5 t a M1 na N1.

(4) Při přestavbě vozidla nesmí být celková hmotnost a dovolené zatížení jednotlivých náprav (kol) přestavěného vozidla vyšší než u vozidla před přestavbou podle údajů uvedených v technickém průkazu nebo technickém osvědčení přestavovaného vozidla.

(5) Při přestavbě vozidel kategorie M nebo N musí být zachována jejich původní hmotnostní kategorie.

(6) Vozidla kategorií N2 a N3 nelze přestavovat na vozidla kategorie M.

(7) Vozidla kategorií N2 a N3 s pevnou nástavbou lze přestavovat na použití výměnných nástaveb na základě kladného vyjádření výrobce přestavovaného vozidla nebo odborného posudku pověřené zkušebny.

(8) Přestavbu vozidla výměnou karosérie lze povolit jen v rámci jedné typové řady vozidla.

(9) Při přestavbě vozidla musí být dodrženy technické podmínky stanovené v částích III. až VIII. této vyhlášky. Pokud při přestavbě vozidla jsou změněny části ovlivňující vnější hluk, emise, odrušení, brzdy, vnější osvětlení a světelnou signalizaci, výhled a dosahy a není-li daná část homologována podle příslušného zvláštního předpisu, musí být tyto změny doloženy technickým protokolem pověřené zkušebny. Rozsah předkládané dokumentace stanoví příslušný správní orgán podle kategorie vozidla a rozsahu přestavby při jejím povolování. Pokud je vyžadováno vyjádření výrobce vozidla jako jediný doklad pro držitele vozidla, je výrobce povinen takovýto doklad vydat.

(10) Opakovaná změna jedné a téže podstatné části vozidla podle odstavce 1 tohoto paragrafu se pokládá vždy za přestavbu.

§ 18

Schvalování technické způsobilosti přestavby vozidla

(1) K žádosti o povolení přestavby vozidla podle § 17 této vyhlášky se zejména předkládají

• a) popis uvažované přestavby,

• b) změny, jimiž se mění údaje v technickém průkazu nebo technickém osvědčení vozidla,

• c) v případě použití nehomologovaných nebo neschválených ústrojí, výstroje a dílů, jejich technický popis a výkresová dokumentace.

Předloženou dokumentaci správní orgán označí otiskem úředního razítka nebo jiným vhodným způsobem, aby v průběhu prováděné přestavby nemohla být nahrazena (vyměněna) jinou.

(2) Jestliže u vozidla byla provedena přestavba podle § 17 této vyhlášky, musí být před jeho uvedením do provozu po této změně opět schválena jeho technická způsobilost. Hromadná přestavba vozidel podléhá typovému schválení technické způsobilosti a přestavba jednotlivého vozidla podléhá individuálnímu schválení technické způsobilosti. Typovému schválení podléhají přestavby vozidel, jejichž celkový počet určený pro obchodní účely (pro cizí potřebu) v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců činí šest a více kusů; přestavba takového počtu vozidel se považuje za hromadnou přestavbu. Individuálnímu schválení podléhají přestavby jednotlivých vozidel, jejichž celkový počet shodného typu a provedení činí v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců nejvýše pět kusů.

(3) Při schvalování technické způsobilosti hromadné přestavby vozidla postupuje ministerstvo shodně jako při schvalování technické způsobilosti typu vozidla. Při schvalování technické způsobilosti přestavby jednotlivého vozidla nebo osvědčování plnění technických podmínek jednotlivého jiného vozidla postupuje dopravní inspektorát Policie České republiky přiměřeně jako při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo osvědčování jednotlivého vozidla.

(4) Ověření plnění stanovených technických podmínek nepodléhají ostatní vozidla [§ 2 písm. f)] a jiná vozidla uvedená v § 11 odst. 6 této vyhlášky a pracovní stroje samojízdné, které je možno ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h^-1, a jednonápravové traktory, které nejsou konstrukčně přizpůsobeny k připojení přívěsu a které je možno ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h^-1, která jsou jednotlivě přestavěna pro vlastní potřebu fyzické nebo právnické osoby. Při provozu na pozemních komunikacích však musí splňovat podmínky stanovené pro ně touto vyhláškou.

(5) Po provedené přestavbě jednotlivého vozidla podléhá toto vozidlo technické kontrole v rozsahu stanoveném pro schvalování technické způsobilosti jednotlivého ojetého vozidla. Toto ustanovení se netýká hromadných přestaveb schválených ministerstvem. K technické kontrole je držitel nebo majitel vozidla, který přestavbu provedl, povinen předložit dokumentaci předepsanou při jejím povolení.

§ 19

Schvalování technické způsobilosti pevné nástavby vozidla, výměnné nástavby vozidla nebo pracovního stroje neseného

(1) Pevná nástavba (dále jen „nástavba“) může být nákladní všeobecného účelu nebo nákladní speciální nebo speciální a je určena pro vícestupňovou výrobu automobilů nebo přípojných vozidel.

(2) Výměnná nástavba může být nákladní všeobecného účelu nebo nákladní speciální nebo speciální a je určena pro použití na vozidlech k tomu účelu přizpůsobených.

(3) Pracovní stroj nesený je určen pro provádění specifikovaných prací nebo činností a lze jej namontovat na vozidlo k tomu určené a uzpůsobené.

(4) Schvalování technické způsobilosti typu nástavby, výměnné nástavby nebo osvědčování typu pracovního stroje neseného se provádí obdobným způsobem jako schvalování technické způsobilosti hromadně vyráběného vozidla. Při schvalování technické způsobilosti jednotlivé nástavby, výměnné nástavby nebo osvědčování plnění technických podmínek jednotlivého pracovního stroje neseného postupuje dopravní inspektorát Policie České republiky jako při schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo osvědčování jednotlivého jiného vozidla.

(5) Při montáži schválené nástavby na silniční vozidlo výrobce dané nástavby doplní potřebné údaje do technického průkazu vozidla vystaveného výrobcem strojového podvozku daného vozidla.

(6) Výměnná nástavba podle odstavce 2 tohoto paragrafu nebo pracovní stroj nesený podle odstavce 3 tohoto paragrafu, jejichž technická způsobilost byla samostatně schválena podle odstavce 4 tohoto paragrafu, mohou být použity na vozidle k tomuto účelu upravenému a schválenému a jako celek musí splňovat technické podmínky stanovené touto vyhláškou.

(7) Výrobce typu výměnné nástavby a výrobce typu pracovního stroje neseného vystavuje ke každému výrobku osvědčení o technické způsobilosti na základě ministerstvem schváleného základního technického popisu dané nástavby nebo daného pracovního stroje neseného.

§ 20

Schvalování technické způsobilosti součástí a příslušenství vozidla

(1) Schválení technické způsobilosti podle této vyhlášky podléhají v rámci schvalování typu vozidla součásti a příslušenství uvedené v částích III. až VIII. a podle tohoto paragrafu pak dále typ doplňkového příslušenství a výbava. Rozsah a podmínky jsou uvedeny v příloze č. 3 této vyhlášky. Doplňkovým příslušenstvím a výbavou se rozumí technický celek, ústrojí nebo díl vozidla, kterým je vozidlo opatřeno nad rámec jeho schváleného typu a provedení a jehož použití na vozidle není povinně předepsáno mezinárodními předpisy nebo touto vyhláškou a které při provozu vozidla ovlivňují jeho aktivní a pasivní bezpečnost a životní prostředí. U doplňkového příslušenství a výbavy, které jsou samostatně homologovány podle mezinárodních předpisů (EHK-OSN) ministerstvo schválí jejich užití (umístění a zabudování) na vozidle.

(2) Ministerstvo schvaluje typ doplňkového příslušenství a výbavy vozidla podle odstavce 1 tohoto paragrafu na žádost výrobce z hlediska jeho funkce, tvaru, zapojení a zástavby apod. do vozidla podle předložených vzorků a příslušné dokumentace.

(3) K žádosti o schválení technické způsobilosti výrobce musí předložit zejména

• a) celkový technický popis výrobku včetně jeho vyobrazení,

• b) výkresovou dokumentaci (sestava s kusovníkem),

• c) další technickou dokumentaci podle povahy a účelu výrobku (funkční schéma, elektrické schéma apod.),

• d) dokumentaci dodávanou s každým výrobkem, která musí obsahovat zejména účel použití výrobku, návod k jeho montáži na vozidle, schéma elektrického zapojení vlastního výrobku a jeho připojení k elektrickému systému vozidla, návod na obsluhu a údržbu, seznam záručních a pozáručních opraven (servisů) apod.,

• e) protokoly o technických zkouškách pro schválení technické způsobilosti provedených pověřenou zkušebnou,

• f) homologační protokol pověřené homologační zkušebny, pokud výrobek podléhá homologaci podle příslušných zvláštních předpisů,^3)

• g) prohlášení o tom, že výrobek splňuje technické podmínky stanovené touto vyhláškou, a pokud žádá výjimku z některých podmínek, pak její specifikaci se zdůvodněním,

• h) v případě dováženého výrobku doklad výrobce o shodnosti výrobku se schváleným (homologovaným) typem výrobku (osvědčení shody) vystavený ve státě výroby daného typu výrobku,

• i) návrh umístění schvalovací značky a štítku nebo dalšího značení výrobku.

Ministerstvo může předepsat předložení další technické dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska orgánů hygienické služby, protipožární ochrany, bezpečnosti práce apod., uložit provedení provozních zkoušek a stanovit podmínky pro tyto zkoušky.

(4) Výrobce doplňkového příslušenství a výbavy vozidla podle odstavce 1 tohoto paragrafu je povinen poskytnout ministerstvu výrobek s požadovanou dokumentací k provedení schvalovacích i kontrolních zkoušek u pověřené zkušebny. Tyto zkoušky se provádějí na náklady výrobce.

(5) Každý výrobek podle odstavce 1 tohoto paragrafu, jehož technická způsobilost byla schválena jako typ a který se shoduje se schváleným typem, musí být opatřen minimálně znakem výrobce, označením výrobku a schvalovací značkou.

(6) Ke každému výrobku, pokud to jeho povaha a určení vyžaduje, musí být přiložen v českém jazyce návod pro obsluhu a údržbu výrobku, návod k jeho montáži na vozidlo a schéma připojení k elektrickému systému vozidla, případně jiné podmínky stanovené při schvalování jeho technické způsobilosti, včetně potvrzení shodnosti se schváleným typem.

(7) Výrobce je povinen předložit před uvedením na trh ministerstvu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech žádosti o schválení typu doplňkového příslušenství a výbavy. V případě dovozu je výrobce povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem upravených výrobků.

(8) Zjistí-li ministerstvo po schválení technické způsobilosti daného výrobku podle odstavce 1 tohoto paragrafu jeho konstrukční nebo výrobní závady negativně ovlivňující bezpečnost silničního provozu nebo negativně působící na životní prostředí nad míru stanovenou touto vyhláškou nebo mezinárodními předpisy, uloží výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou lhůtu. Za tím účelem může uložit provedení kontrolních provozních zkoušek na náklady výrobce. Při zjištění nedostatků ministerstvo může v odůvodněných případech pozastavit platnost nebo odebrat schválení technické způsobilosti, zakázat jejich prodej nebo použití.

§ 21

Výjimky a úlevy

(1) Žádost o povolení výjimky z technických podmínek vozidla, pokud je zákon nezakazuje, musí obsahovat základní údaje o žadateli, údaje o vozidle, pro které se povolení výjimky žádá, z jaké technické podmínky se výjimka požaduje a odůvodnění požadované výjimky.

(2) U ojetých vozidel dovezených do České republiky se oproti stanoveným technickým podmínkám připouštějí tyto úlevy

• a) symboly ovladačů a sdělovačů nemusí odpovídat stanoveným podmínkám,

• b) zajištění uzávěru (zámku) dveří nemusí mít dvě jednoznačně rozlišitelné polohy (zajištěno - odjištěno),

• c) nouzová zásoba paliva nemusí být signalizována kontrolním světlem,

• d) elektrická instalace nemusí odpovídat stanoveným podmínkám,

• e) nemusí být zásuvka pro přenosnou svítilnu,

• f) nemusí být nastavování sklonu světlometů s potkávacím světlem z místa řidiče, je-li touto vyhláškou vyžadováno, pokud lze světlomety seřídit bez použití nářadí alespoň ve dvou stupních v závislosti na zatížení vozidla,

• g) vozidla kategorií M1 a N1 nemusí mít boční (třetí) směrové světlo,

• h) nemusí být zpětný světlomet,

• ch) nemusí být elektricky vyhřívané zadní sklo,

• i) větrák vytápěcího a větracího systému může být jednorychlostní,

• j) zakončení ovládací páky motorových vozidel kategorie L musí být zakončeno koulí o průměru nejméně 15 mm,

• k) výrobní štítek vozidla nemusí obsahovat všechny předepsané údaje,

• l) vozidlo nemusí mít štítek s uvedením udělených homologací,

• m) vozidla kategorie M1 nemusí mít hlavové opěrky u sedadel umístěných ve druhé a dalších řadách, pokud bez nich byla schválena jejich technická způsobilost při původním uvedení těchto vozidel do provozu.

(3) Výjimky platné pro typ vozidla schválený v České republice platí i pro vozidla schvalovaná nebo schválená jednotlivě.

(4) Každá povolená odchylka nebo výjimka musí být stručně a výstižně vyznačena v technickém průkazu vozidla nebo v technickém osvědčení vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak.

(5) Pro historická vozidla, u nichž skončila platnost technické způsobilosti, může ministerstvo povolit jejich omezený provoz; pro sportovní vozidla může ministerstvo povolit výjimky plynoucí z jejich charakteru, a to pouze u těch vozidel, která jsou vybavena průkazem historického nebo sportovního vozidla vydaným příslušným národním orgánem Mezinárodní federace FIA, FIVA nebo FIM a pouze pro provoz uskutečňovaný v rámci podniků organizovaných těmito organizacemi.

ČÁST TŘETÍ

Technické podmínky, konstrukce a provedení vozidel

§ 22

Rozměry vozidel a jízdních souprav

(1) Největší přípustné rozměry bez plusové tolerance vozidel a jízdních souprav (dále jen „souprava“) včetně nákladu jsou

a)	celková šířka	2,55 m,
	- vozidla s tepelně izolovanou nástavbou, jejichž tloušťka stěn je větší než 45 mm	2,60 m,
- přívěsného vozíku za dvoukolové motorové vozidlo	1,00 m,
- samojízdných a přípojných pracovních strojů a nesených pracovních strojů v soupravě s nosičem	3,00 m,
- tramvají	2,65 m,
b)	celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší pracovní poloze)	4,00 m,
	- přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 vybaveného spojovacím zařízením s koulí ISO 50 ne větší než 1,8násobek rozchodu jeho kol, nejvýše však	3,00 m,
c)	celková délka
	- jednotlivého vozidla s výjimkou návěsu	12,00 m,
- autobusu za podmínky plnění ustanovení odstavce 4	15,00 m,
- kloubového dvoučlánkového autobusu a trolejbusu	18,00 m,
- kloubového tříčlánkového autobusu a trolejbusu	22,00 m,
- soupravy tahače s návěsem	15,50 m,
- soupravy tahače s návěsem za podmínek, že vodorovná vzdálenost jakéhokoliv bodu přídě návěsu od osy návěsového čepu nepřekročí hodnotu 2,04 m a současně maximální vzdálenost osy návěsového čepu od zadního obrysu návěsu nepřekročí hodnotu 12,00 m	16,50 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem	18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem za podmínek, že maximální vzdálenost měřená rovnoběžně s podélnou osou přívěsové soupravy mezi nejpřednějším vnějším obrysem ložné plochy za kabinou motorového vozidla a nejzadnějším vnějším obrysem přívěsu nepřekročí hodnotu 16,00 m a současně součet délek vnějšího obrysu ložných ploch motorového vozidla a přívěsu nepřekročí hodnotu 15,65 m	18,75 m,
- soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem	22,00 m,
- přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 vybaveného spojovacím zařízením s koulí ISO 50 (včetně oje)	8,00 m,
- tramvaje (sólo) včetně spřáhel	18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel	40,00 m,
d)	délka přívěsného vozíku za dvoukolové motorové vozidlo nesmí být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však smí činit 2,50 m,
e)	délka zadního převisu vozidla, s výjimkou přívěsu s nápravou (nápravami) uprostřed, nesmí být větší než 1/3 celkové délky vozidla, nejvíce však smí být 3,50 m,
f)	vzdálenost předního obrysu vozidla kategorie M nebo N (včetně nástaveb) nesmí být větší než 3,0 m od bodu H sedadla řidiče a u vozidel kategorií T a SS (včetně nástaveb a pracovních strojů nesených) nejvýše 4,0 m

Při stanovení dalších parametrů se vychází z doporučené technické normy.^5)

(2) Pevné části vozidla (s výjimkou vozidel se skříňovou karosérií a autobusů) nesmějí překročit obrys ložné míry uváděné v doporučené technické normě pro přepravu po železnici.^6)

(3) Největší šířku vozidla smějí přesahovat dopředu i dozadu sklopné nebo snadno poddajné části vnějších zpětných zrcátek, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, protiskluzové řetězy nebo jim podobná zařízení namontovaná na kolech vozidla; světelná zařízení na bocích vozidla nesmějí největší šířku vozidla přesahovat více než o několik málo centimetrů.

(4) Vozidla a soupravy (s výjimkou tramvají a jejich souprav) smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360° s vnějším obrysovým poloměrem 12,5 m zabírat obrysově nejvýše 7,2 m šířky vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m, u kloubových autobusů, kloubových trolejbusů a souprav trolejbusů se speciálním spojovacím zařízením o více než 1,2 m tečnu vnějšího kruhu zatáčky. Hodnota vnějšího stopového průměru zatáčení jednotlivého vozidla při maximálním natočení řídicích kol vlevo nebo vpravo smí být nejvýše 20 m, přičemž se vychází z doporučené technické normy.^7)

(5) Pro používání vozidel, která včetně nákladu přesahují stanovené rozměry, na pozemních komunikacích platí zvláštní předpisy.^8)

(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 23

Vyznačení obrysů vozidel a jejich souprav

(1) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně upevněné na vozidle. (Poddajností se rozumí možnost vychýlení zařízení silou 45 N působící na volný konec tykadla). Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(2) Vozidla a pracovní stroje samojízdné, jejichž šířka je větší než 2,55 m, u vozidel s tepelně izolovanou nástavbou větší než 2,60 m, u tramvají větší než 2,65 m, pracovní stroje přípojné a speciální automobily kategorie N vykonávající práci za jízdy nebo za stání v jízdní dráze musí být na předních a zadních čelních plochách co nejblíže k dolním a bočním obrysům vozidla označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, směřujícími od podélné střední roviny vozidla pod úhlem 45° dolů. Šířka barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto označení musí být 0,10 m^2, přičemž tato plocha musí mít tvar pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních komunikacích na vozidle připevněny.

(3) Volný konec antény, která je delší než 1,40 m (s výjimkou výsuvných antén), musí být připevněn k vozidlu tak, aby anténa nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Nosiče zavazadel apod., reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby a jiná zařízení dodatečně montovaná na vozidlo musí být spolehlivě přichyceny k vozidlu, nesmějí s výjimkou jejich uchycení, přesahovat půdorysný obrys střechy vozidla a nesmějí mít žádné hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Nosiče zavazadel apod. musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů. Upevnění nosiče a zavazadel musí spolehlivě odolávat zrychlení všemi směry nejméně o hodnotě 5 g.

§ 24

Hmotnost připadající na nápravu, celková hmotnost vozidla a hmotnost připadající na kladku u pásového vozidla

(1) U vozidel v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení okamžité hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou a levou polovinou, pokud to dovoluje únosnost pneumatiky, nejvýše však 15 % hmotnosti připadající na nápravu. Hmotnost připadající na jednotlivé řízené nápravy motorového vozidla (včetně kloubového autobusu) - měřeno při stání na vodorovné vozovce - nesmí poklesnout pod 20 % a u ostatních autobusů pod 25 % okamžité hmotnosti. Pro traktory platí ustanovení § 81 této vyhlášky.

(2) Měrný tlak mezi vozovkou a otiskem dezénu pneumatiky u nápravy se statickým zatížením do 10 t včetně nesmí překročit hodnotu 1000 kPa a u nápravy se statickým zatížením přesahujícím 10 t nesmí překročit hodnotu 800 kPa. Podíl statického zatížení z celkové hmotnosti vozidla připadající na jeho jednotlivé nápravy nesmí překročit

a)	u jednotlivé nápravy	10,00 t,
b)	u jednotlivé hnací nápravy	11,50 t,
c)	u dvojnápravy motorových vozidel součet zatížení obou náprav dvojnápravy nesmí překročit při jejich dílčím rozvoru
	- do 1,0 m - od 1,0 m a méně než 1,3 m	11,00 t, 16,00 t,
- od 1,3 m a méně než 1,8 m	18,00 t,
- od 1,3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,5 t	19,00 t,
d)	u dvojnápravy přípojných vozidel součet zatížení obou náprav dvojnápravy nesmí překročit při jejím dílčím rozvoru - od 1,0 m a méně než 1,3 m	16,00 t,
	- od 1,3 m do 1,8 m včetně	18,00 t,
e)	u trojnápravy přípojných vozidel součet zatížení tří náprav trojnápravy nesmí překročit při jejich dílčím rozvoru jednotlivých náprav
	- do 1,3 m včetně	21,00 t,
- nad 1,3 m do 1,4 m včetně	24,00 t.

Dvojnápravou se rozumí dvě za sebou umístěné nápravy, jejichž středy jsou při přípustné hmotnosti od sebe vzdáleny (dílčí rozvor) více než 1 m, nejvýše však 1,8 m; je-li dílčí rozvor dvojnápravy menší než 1 m, je považována za jednotlivou nápravu.

Trojnápravou se rozumí tři za sebou umístěné nápravy, jejichž součet dílčích rozvorů činí nejvýše 2,8 m.

(3) Celková hmotnost smí být nejvýše

a)	u motorových vozidel se dvěma nápravami	18,00 t,
b)	u motorových vozidel se třemi nápravami	25,00 t,
	je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,5 t, pak	26,00 t,
c)	u motorových vozidel se čtyřmi a více nápravami	32,00 t,
d)	u přívěsů se dvěma nápravami	18,00 t,
e)	u přívěsů se třemi nápravami	24,00 t,
f)	u přívěsů se čtyřmi a více nápravami	32,00 t,
g)	u dvoučlánkových kloubových autobusů	28,00 t,
h)	u tříčlánkových kloubových autobusů	32,00 t,
i)	u jízdních souprav	48,00 t,
j)	u pásových vozidel	18,00 t.

Celková hmotnost vozidla v provozu může být z důvodů znečištění (bláto, sníh, voda apod.) překročena nejvýše o 3 %.

(4) Jestliže má vozidlo kola, která nejsou opatřena pneumatikami (např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné), nesmí být hmotnost vozidla připadající na jednu nápravu větší než 4,00 t.

(5) Pro používání vozidel a souprav, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje přípustnou celkovou hmotnost stanovenou v odstavci 3 nebo u nichž hmotnost připadající na nápravu přesahuje hmotnost uvedenou v odstavci 2 tohoto paragrafu, platí zvláštní předpisy.^9)

(6) Celková hmotnost vozidla je součet pohotovostní a užitečné hmotnosti. U návěsových jízdních souprav se celkovou hmotností soupravy rozumí numerický součet hmotností připadajících na jednotlivé nápravy vozidel této soupravy.

(7) Pohotovostní hmotností vozidla se rozumí hmotnost kompletně vybaveného vozidla, tj. s předepsaným nářadím a předepsanou výbavou, s plnou zásobou provozních hmot; do pohotovostní hmotnosti se zahrnuje i hmotnost pomocných nebo pracovních zařízení k vozidlu trvale (pevně) připojených (např. navijáky, nakládací jeřáby apod.).

(8) Užitečnou hmotností vozidla se rozumí hmotnost nákladu, osob a pomocného nebo pracovního zařízení přechodně i nepevně připojeného (např. snímatelná sněhová radlice u upravených běžných silničních vozidel pro dopravu po pozemních komunikacích, demontovatelné nástavné díly výložníků a protizávaží těžkých kolových samojízdných jeřábů, rýpadel, automobilových jeřábů, automobilových rýpadel apod.).

(9) Okamžitou hmotností vozidla se rozumí hmotnost vozidla zjištěná v daném okamžiku při provozu.

(10) Obsaditelností vozidla se pro účely této vyhlášky u vozidel kategorií M1 a N rozumí celkový počet míst k sezení a lůžek včetně řidiče vozidla. U vozidel kategorií M2 a M3 celkový počet míst určených pro sedící, ležící a stojící cestující ve vozidle.

(11) U kategorií vozidel L, M1 a N1 se uvažuje s jmenovitou hmotností osob 75 kg, u kategorií N2, N3, SS a T - 80 kg a u kategorií M2 a M3 třídy I - 68 kg a tříd II a III - 71 kg včetně 3 kg (počítáno na zavazadla) u každé osoby. Do této hmotnosti se nezapočítávají zavazadla umístěná v zavazadlovém prostoru vozidla, který je přístupný z vnějšku.

(12) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových pásech, nesmí hmotnost připadající na jednu vodicí kladku, na rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti vyšší než 8 t musí být vodicí kladky umístěny tak, aby u stojícího vozidla hmotnost připadající na vodicí kladku zvednutou o 60 mm nebyla vyšší než dvojnásobek hmotnosti přípustné pro vodicí kladku na rovné vozovce.

(13) Pásové vozidlo smí působit svou hmotností na vozovku mezi první a poslední vodicí kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Je-li hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední a zadní dosedací plochy alespoň 3 m, může dosahovat 6 t na 1 m vozovky.

(14) Zapojení vozidel a provoz souprav je dovolen jen za těchto podmínek:

• okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km.h^-1 nejvýše 2,5násobku okamžité hmotnosti tahače,

• okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km.h^-1 nejvýše 1,5násobku okamžité hmotnosti tahače,

• prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,

• náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně rozložen a řádně zajištěn,

• vozidla kategorie O1 mohou být zapojována jen za vozidla, jejichž pohotovostní hmotnost je nejméně dvojnásobkem okamžité hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak,

• vzdálenost mezi poslední nápravou motorového vozidla, jehož celková hmotnost převyšuje 3 500 kg, a první nápravou přívěsu, jehož celková hmotnost převyšuje 3 500 kg, musí být nejméně 3,00 m.

§ 25

Brzdy vozidel kategorií L, M, N a O

(1) Všechna vozidla kategorií L, M, N a O s konstrukční rychlostí nad 25 km.h^-1, s výjimkou vozidel kategorie O1 (která nejsou vybavena brzdami), musí z hlediska brzdového zařízení a brzdění splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^10), ^10a) a přílohy č. 7 k této vyhlášce a musí být podle nich schválena. U vozidel kategorie O může ministerstvo v odůvodněných případech uznat technický protokol podle tohoto zvláštního předpisu. Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního vozidla platí technické podmínky z hlediska jeho brzdění:

• a) pro vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 podle homologačního předpisu EHK č. 13.06 do 30. září 1997,

• b) pro vozidla kategorií M1, N1, O1 a O2 podle homologačního předpisu EHK č. 13.06 do 31. prosince 1999,

• c) pro vozidla kategorie L podle homologačního předpisu EHK č. 78.01 do 31. prosince 1999.

(2) Každé vozidlo (s výjimkou vozidel kategorie O1) musí mít zařízení pro provozní brzdění. Vozidla, jak je stanoveno dále a podle kategorií, musí nebo mohou mít zařízení pro nouzové brzdění a zařízení pro parkovací brzdění. Výše uvedená brzdová zařízení mohou být stanovenými způsoby kombinována. Vozidla kategorií M, N a O mohou mít zařízení pro odlehčovací brzdění a v případech, kdy bez něho nemohou splnit určité požadované brzdné účinky, toto zařízení mít musejí. U přípojných vozidel, která mají zařízení pro provozní brzdění, s výjimkou vozidel, u nichž je to dále stanoveno jinak, musí tato zařízení být schopná vykonat samočinné brzdění. Jízdní soupravy s přípojnými vozidly kategorií O2, O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění s průběžným nebo poloprůběžným brzděním. Vozidla kategorií O1 a O2 s výjimkou návěsů mohou mít tuto soustavu alternativně s nájezdovým brzděním (§ 28 odst. 1).

(3) Provozní brzdění musí umožnit ovládání pohybu vozidla a jeho spolehlivé, rychlé a účinné zastavení při jakékoli rychlosti a při každé okamžité hmotnosti a na všech svazích (ve stoupání i klesání), které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Účinek provozního brzdění musí být odstupňovatelný. Řidič musí mít možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu ze svého sedadla, aniž by sejmul ruce z řízení vozidla. (Brzdění se pokládá za odstupňovatelné, pokud v normálním rozsahu činnosti zařízení, a to jak při brzdění, tak i při odbrzďování

• řidič může v každém okamžiku plynule zvětšit nebo zmenšit brzdnou sílu působením na ovládací orgán;

• brzdná síla se mění ve stejném smyslu jako působení na ovládací orgán;

• je možné snadno regulovat dostatečně jemně brzdnou sílu.

Termín „ovládat beze změny polohy trupu“ vychází z podmínky, že řidič je v sedadle upoután tříbodovým bezpečnostním pásem. U dvoukolových motorových vozidel a u vozidel, při jejichž řízení řidič stojí, se tímto termínem rozumí, že jednotlivé orgány jsou řidiči snadno dosažitelné a že při jejich ovládání nemusí odvracet pozornost od jízdní dráhy ani sejmout ruce z řízení vozidla).

(4) Nouzové brzdění musí umožnit zastavit vozidlo na přiměřené vzdálenosti při poruše provozního brzdění. Musí být odstupňovatelné. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou. Pro účely tohoto ustanovení se předpokládá, že současně se nemůže vyskytnout více než jedna porucha v soustavě provozního brzdění (viz též odstavec 12 tohoto paragrafu).

(5) Parkovací brzdění musí umožnit udržení stojícího vozidla nebo jízdní soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného vozidla na svahu (ve stoupání i klesání) i za nepřítomnosti řidiče. Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, u přípojných vozidel musí být možnost je ovládat osobou stojící na zemi. U přípojných vozidel určených pro dopravu osob musí být ovládání parkovacího brzdění uvnitř vozidla. Je přípustné ovládat zároveň vzduchovou brzdu přípojného vozidla a parkovací brzdu tažného vozidla za podmínky, že řidič je schopen kdykoli se ujistit, že účinek parkovacího brzdění jízdní soupravy, který se zajišťuje zařízením pro parkovací brzdění výhradně mechanickými částmi, je dostatečný. Na tuto skutečnost musí být řidič upozorněn v návodu k obsluze.

(6) Pro nájezdové brzdění se využívá sil, které vyvolává přiblížení přívěsu k tažnému vozidlu.

(7) Odlehčovací brzdění musí umožnit omezení rychlosti vozidla nebo její udržení při sjíždění svahu, aniž se použije provozního, nouzového nebo parkovacího brzdění. Jeho úkolem není zastavit vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat toto brzdění ze svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení vozidla nejméně jednou rukou. K odlehčovacímu brzdění slouží zejména brzdný účinek motoru samého, výfuková brzda, motorová brzda a retardér nebo kombinace některých těchto zařízení. S výjimkou brzdného účinku motoru samého se odlehčovací brzdou rozumí její úplný systém včetně ovládacího orgánu. Odlehčovací brzda může mít tyto vazby s jinými brzdovými zařízeními

• „nezávislá odlehčovací brzda“ znamená odlehčovací brzdu, její ovládací orgán je oddělený od ovládacího orgánu provozního brzdění a od ovládacích orgánů ostatních brzdových soustav,

• „integrovaná odlehčovací brzda“ znamená odlehčovací brzdu, jejíž ovládací orgán je integrován s ovládacím orgánem provozního brzdění, a to tak, že jak odlehčovací brzda, tak soustavy pro provozní brzdění obou vozidel soupravy se uvádějí v činnost zároveň nebo s vhodným odstupem při působení na kombinovaný ovládací orgán, přičemž provozní brzdy musí být ovládány shodným ovládacím tlakem u tažného a přípojného vozidla,

• „kombinovaná odlehčovací brzda“ znamená integrovanou odlehčovací brzdu, která má navíc zařízení ke svému vyřazení z činnosti a toto zařízení umožňuje ovládat kombinovaným ovládacím orgánem samotnou soustavu pro provozní brzdění.

(8) Průběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém

• a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně ovládat brzdění soupravy,

• b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,

• c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(9) Poloprůběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní soupravy, při kterém

• a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně ovládat brzdění soupravy,

• b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána dvěma různými zdroji, z nichž jedním může být svalová síla řidiče,

• c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném umístění v soupravě.

(10) Samočinné brzdění je brzdění, které musí automaticky zastavit přípojné vozidlo (vozidla), při oddělení vozidel, která byla spřažena do jízdní soupravy, včetně přetržení spojovacího zařízení, aniž by zbytek jízdní soupravy přestal být brzděn.

(11) Předepsaného brzdného účinku se musí dosáhnout bez blokování kol, aniž by vozidlo vybočovalo ze směru jízdy a bez abnormálních vibrací. Účinek provozního brzdění musí působit na kola téže nápravy souměrně k podélné střední rovině vozidla. U vozidel kategorií M, N, O3 a O4 musí být účinek provozního brzdění rozdělen na jednotlivé nápravy v mezích předepsaných z hlediska bezpečnosti při jakékoliv okamžité hmotnosti vozidla a za různých adhezních podmínek.^11) U provozního brzdění, jehož soustava závisí úplně nebo částečně na jiném zdroji energie, než je svalová síla řidiče, musí při nejrychlejším působení na ovládací orgán dosáhnout zpomalení vozidla nebo tlak v brzdovém válci nejnepříznivěji umístěném z hlediska náběhu tlaku, které odpovídají předepsanému brzdnému účinku za nejdéle 0,6 sekund od okamžiku začátku působení na ovládací ústrojí. Pro vozidla se vzduchovým brzdovým zařízením stanoví zvláštní předpis^10) další podmínky a způsob zkoušení. Všechna vozidla vybavená vzduchovým brzdovým systémem musí splňovat podmínku na rychlost poklesu tlaku, kdy při rychlém uvolnění ovládacího orgánu provozní brzdy (do 0,2 s) nesmí být čas poklesu tlaku v kterémkoliv brzdovém válci a na spojkové hlavici ovládací větve delší jak 0,8 s. Tento čas se měří v rozmezí 75 až 10 % hodnoty měřeného tlaku.

(12) Mechanické části brzdového zařízení, zejména pedál a jeho uchycení, hlavní válce a jejich písty (pro kapalinové soustavy), brzdič (pro kapalinové nebo vzduchové soustavy), spojení mezi pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich písty (pro kapalinové nebo vzduchové soustavy) a klíče brzdového ústrojí s pákami klíčů, musí být dostatečně dimenzovány, snadno přístupné pro údržbu a musí dávat nejméně takové záruky bezpečnosti, jako se požadují na ostatních podstatných částech vozidla (například mechanismu řízení); za těchto podmínek se mechanické části brzdového zařízení považují za neporušitelné. Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.

(13) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo po určitém opotřebení brzdového obložení, až do hodnoty odpovídající hodnotě seřízení předepsané výrobcem vozidla, byl zajištěn brzdný účinek, aniž by bylo nutno provést ihned seřízení.

(14) Bez souhlasu výrobce vozidla nebo ministerstva nesmějí být u vozidel v provozu prováděny zásahy do brzdových systémů, včetně případného odebírání energie pro vedlejší spotřebiče. V žádném případě nesmějí ostatní spotřebiče pro svou činnost odebírat energii z okruhů pružinové brzdy a dále nesmějí odebírat energii ani z ostatních částí brzdového systému tak, aby hladina energie v něm poklesla pod předepsanou hodnotu.

(15) Na všech zásobnících energie vzduchových a vzduchokapalinových brzd musí být zařízení pro vypouštění kondenzátu. Vypouštěcí zařízení musí být na nejnižším místě zásobníků a musí směřovat dolů k vozovce. Pokud zařízení není automatické, musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů musí být toto zařízení, pokud není automatické, konstruováno tak, aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez jakéhokoli nářadí. Na štítcích zátěžových regulátorů, pokud jsou jimi vozidla vybavena, musí být uvedeno, pro kterou nápravu platí.

(16) Brzdové soustavy musí být těsné. Vzduchotlakové brzdové soustavy musí být opatřeny přípojkami podle doporučené technické normy^12) pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být snadno přístupné.

(17) Tahače návěsů a přívěsy musí být vybaveny držáky hlavic spojkových hadic.

(18) Ustanovení odstavce 5 čtvrté věty tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 26

Brzdy vozidel kategorií M a N

(1) U vozidel kategorií M a N musí brzdové zařízení splňovat požadavky na provozní, nouzové a parkovací brzdění. Soustavy zajišťující provozní, nouzové a parkovací, popřípadě odlehčovací brzdění mohou mít společné části, přičemž musí mít nejméně dva na sobě nezávislé ovládací orgány. Ovládací orgány provozního a parkovacího brzdění musí být vždy nezávislé. Jestliže mají soustavy provozního a nouzového brzdění tentýž ovládací orgán, musí být soustava parkovacího brzdění konstruována tak, aby mohla být uvedena v činnost, je-li vozidlo v pohybu. Toto ustanovení neplatí, pokud je možno uvést v činnost, třeba částečně, provozní brzdu vozidla pomocným ovládacím orgánem.