Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

Po odpalu nálože se změří na mechanických snímačích s přesností na 1 mm délka hladké části až k prvnímu zřetelnému vrypu po měděném drátku. Délka hladké části snímače odpovídá oblasti působení předdetonačních tlaků, zbývající část od prvního zřetelného vrypu po měděném drátku odpovídá oblasti detonace. Za platnou zkoušku se považuje, lze-li spolehlivě změřit délku předdetonační zóny alespoň na jednom snímači.

[image omitted]

1 - ocelová trubka, 2 - mechanický snímač, 3 - rozněcovadlo, 4 - textilní lepící páska

Obr. Schema nálože ke stanovení délky předdetonační zóny

Zhodnocení výsledku zkoušky

• 1. Délka předdetonační zóny se vyjadřuje v mm. Čím je její hodnota větší, je náchylnost prachu ke vzniku detonace menší.

Jako výsledek zkoušky délky předdetonační zóny se uvede aritmetický průměr výsledků tří souběžných nebo opakovaných stanovení změřených hodnot délky hladkých částí snímačů k prvnímu zřetelnému vrypu po měděném drátku v mm. Liší-li se výsledky jednotlivých stanovení od takto zjištěného aritmetického průměru o více než 10 mm, zkouška se opakuje.

Jsou-li po odpalu náloží mechanické snímače po celé délce bez zřetelného vrypu po měděném drátku, nepřechází výbuchové hoření v detonaci a jako výsledek zkoušky se uvede “bez detonace“.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 25

Zkouška dopravní a manipulační bezpečnosti pyrotechnických výrobků na stabilním imitátoru transportu - SIT

Podstata zkoušky

• 1. Pyrotechnické výrobky se zkouší exponováním na stabilním imitátoru transportu - SIT při dodržení níže stanovených podmínek.

Účel a význam zkoušky

• 1. Stabilní imitátor transportu - SIT (dále jen SIT) se používá pro zkoušky bezpečnosti pyrotechnických výrobků (dále jen výrobků), u kterých se nahrazuje jejich zatížení při běžné dopravě a manipulaci.

U testovaného výrobku nesmí dojít k závadám, které mají vliv na jeho funkční a dopravní bezpečnost a spolehlivost, a to zejména:

• náhodná iniciace

• vypracování, případně vydrolování pyrotechnických složí a výbušnin

• porušení sestavy

• deformace.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška dopravní a manipulační bezpečnosti výrobků se provádí režimem zatížení č. 5 po dobu 120 minut (dle tab. č. 2), což odpovídá hodnotě maximálního přetížení 2,5 v počtu 28 800 rázů. Hodnota maximálního přetížení 2,5 je hodnotou, která vzniká při běžné silniční dopravě a skladové manipulaci. Zkouška se provádí při stávající teplotě a vlhkosti zkušební místnosti. Zkouší se výrobky v nejmenším spotřebním balení.

Zkušební zařízení

• 1. Celkový pohled na zařízení je na obr. č. 1. Zařízení sestává z litinového rámu 1, na kterém je pomocí pružin 2 zavěšena plošina 3. Na plošině je umístěný elektromotor 4, rychlostní mechanismus 5, převodový mechanismus 6 a stůl 8, sloužící k upevnění zkoušených vzorků výrobků.

• 1. Kinematické schema SIT je na obr. č. 2. Rychlostní mechanismus je v podstatě převodovkou, která se skládá z ozubených kol Z1 = 22, Z2 = 22, Z3 = 22, Z4 = 44; z výměnných ozubených kol Z5 = 90, Z5 = 60 a z ozubeného segmentu Z9 = 80.

• 1. Rychlostní převodový mechanismus slouží k přenášení otáčivého pohybu na vibrační mechanismus. Vibrační mechanismus se skládá ze dvou párů kol volně se otáčejících na hřídelích, pevně spojených se stolem. Každé vačkové kolo má po obvodě 5 výstupků a 5 prohlubní. U každého páru vačkových kol, umístěných na jednom hřídeli, musí být výstupek jednoho kola oproti vybrání druhého kola. Orientace výstupků a vybrání vačkových kol, sesazených na různých hřídelích, může být libovolná a v průběhu práce zařízení se mění podle rozdílu úhlových rychlostí a otáčení obou hřídelí. Přepínáním ozubených kol v rychlostním mechanismu je možno dosáhnout na SIT 4 rychlostní stupně, odpovídající různým rychlostem otáčení vačkových kol. Označení rychlostních stupňů a jim odpovídající zapojení ozubených kol je uvedeno v tabulce 1.

Tabulka č. 1

Rychlostní stupeň	Zapojení ozubených kol v rychlostním mechanismu	Jmenovitá hodnota střed. počtu rázů/sec
I.	Z3 = 22 a Z5 = 90	4
II	.Z3 = 22 a Z5 = 60	6,5
III.	Z2 = 22 a Z5 = 90	9
IV.	Z2 = 22 a Z5 = 60	11,5

Hodnota rázů za sekundu je hodnotou, která udává počet rázů přenášených na pracovní stůl za sekundu (dále jen HZ).

Změna jednoho rychlostního stupně na druhý se provádí výměnou ozubených kol Z5 = 90 za Z5 = 60 a pootočením ozubeného segmentu pomocí ručního kola. Přitom ukazatel spojený s ručním kolem se na příslušnou požadovanou hodnotu (obr. č. 1) a zajišťovací kolík (obr. č. 2) zapadne do jednoho z otvorů konzoly.

• 1. SIT je vybaven dvěmi soupravami diskových kol - s gumovými obručemi a bez gumových obručí. Použitím těchto kol je možno dosáhnout 8 různých způsobů zatížení:

• 4 základní s použitím kol bez obručí

• 4 doplňková - s použitím kol s gumovými obručemi.

Označení daných režimů zatížení je uvedeno v tabulce č. 2

Tabulka č. 2

Typ diskových kol	Způsob zatížení	Režim zatížení	Odpovídající označení (HZ)
litinové bez obručí	základní	1	4
2	6,5
3	9
4	11,5
litinové s gumovými obručemi	doplňkový	5	4
6	6,5
7	9
8	11,5

Příprava a postup zkoušky

• 1. Před započetím zkoušky se provede:

• a) sejmutí stolu

• b) kontrola úplnosti viditelných součástí, zvláště pružin, řetězů, ozubených kol rychlostního mechanismu, vačkových a diskových kol.

• c) Zkontroluje se:

• pevnost uložení vačkových kol na hřídelích; pevnost spojení hřídelí diskových kol a jednotlivých desek na nosnících stolu

• napětí řetězů (řetězy nesmí spadat z řetězových kol)

• spojení hřídele el. motoru s hřídelí rychlostního mechanismu

• správnost mazání; pracovní povrch vačkových a diskových kol tukem V1 (ČSN 65 6915).

• d) Nastavení zařízení na zadaný režim práce dle čl. 3.

• e) Zapnutí zařízení na 1 - 2 minuty ke kontrole jeho správné funkce, zejména nedochází-li k zadírání diskových kol.

• f) Upevnění zkoušených vzorků na stůl pomocí upínacích pomůcek.

• g) Zkontroluje se, zda se na stole zařízení a na plošině nenachází volně ležící nepotřebné předměty.

• h) Po opuštění pracovního prostoru se zajistí vstup bezpečnostními dveřmi a spustí zařízení SIT.

• 1. V průběhu zkoušení se sleduje:

• doba zkoušení

• charakter zvuku, při jakékoliv jeho změně zařízení vypnout a provést kontrolu stavu testovaných vzorků a zkušebního zařízení

• vizuální kontrolou přes bezpečnostní průzor případné uvolnění upevnění vzorků.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Po ukončení zkoušení provede prohlídka sestavy vzorku a zhodnotí se jeho stav se zaměřením na údaje uvedené v čl. 2.

• 1. O průběhu zkoušky a o výsledku prohlídky se provede záznam do protokolu o zkoušce.

Záznam o zkoušce

• 1. Uvedou se údaje požadované v § 5 této vyhlášky, dále:

• a) zkušební metoda

• b) zkušební zařízení

• c) osoby odpovědné za zkoušku

• d) počet zkušebních vzorků (specifikace nejm. spotř. balení)

• e) režim a doba zatížení.

[image omitted]

Obr. 1 SIT

Poloha zajišťovacího kolíku	Ozubená kola v záběru	Frekvence výkyvů v Hz
I.	z1 - z4 - z3 - z'5	4
II.	z1 - z4 - z3 - z''5	6,5
III.	z1 - z2 - z'5	9
IV.	z1 - z2 - z''5	11,5

[image omitted]

Obr. č.2

Kinematické schéma

Závazný postup č. 26

Zkouška rozbušek průrazem na zkušební destičce

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje účinek výbuchu rozbušky ve směru její osy, který se hodnotí velikostí otvoru proraženého ve zkušební destičce.

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou se posuzuje rozněcovací schopnost určitého typu rozbušky a kontroluje se pravidelnost výroby rozbušek.

Měrná jednotka

• 1. Otvor proražený výbuchem rozbušky na zkušební destičce se měří v milimetrech (mm).

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Zkušební zařízení (příklad viz obr.1) sestává z části sloužící k uchycení rozbušky a z části pro uložení zkušební destičky. Je nutno, aby toto zařízení zajistilo uchycení rozbušky v místě zaškrcení tak, aby dosedala celou plochou dna na zkušební destičku a aby byl zamezen její samovolný pohyb. Pod středem zkušební destičky je ve zkušebním zařízení volný prostor hloubky nejméně 20 mm a průměru nejméně 30 mm.

[image omitted]

1 - rozbuška, 2 - zkušební destička

Obr. 1.

• 1. Zkušební destička z měkkého olova Pb 99,9, tvrdost HB (10/100/60“) = 3,5 až 5,5, tloušťka destičky je (6 ± 0,1) mm pro zkoušení rozbušek v provedení z mědi (Cu) a (5 ± 0,1) mm pro zkoušení rozbušek v provedení z hliníku (Al). Tvar destičky je buď čtvercový rozměrů nejméně 40 x 40 mm nebo kruhový o průměru nejméně 40 mm.

• 1. K roznětu zážehových rozbušek se použije zápalnice nebo elektrický palník.

Zkušební zařízení pro roznět se sestaví podle obr. 2.

Postup zkoušky

• 1. Zážehové rozbušky

• a) rozněcované zápalnicí:

Zápalnice se seřízne kolmo na osu a takto upraveným koncem se zasune do volného prostoru v dutince zkoušené rozbušky. Zaškrcením dutinky u ústí se zabrání případnému vysunutí zápalnice. Rozbuška se zápalnicí se umístí ve zkušebním zařízení svisle, aby dno rozbušky dosedalo na střed zkušební destičky a uchytí se v místě zaškrcení. Zažehnutím zápalnice se rozbuška přivede k roznětu.

• b) rozněcované elektrickým palníkem:

Elektrický palník se zasune na zkoušenou rozbušku a takto upravený celek se ve zkušebním zařízení umístí svisle, aby dno rozbušky dosedalo na střed zkušební destičky a uchytí se za dutinku palníku. Elektrický palník se připojí na zkušební zařízení pro roznět podle obr. 2. Roznětným proudem se přivede rozbuška k roznětu.

[image omitted]

B - zdroj stejnosměrného proudu, R1, R2 - měnitelné odpory, A - ampérmetr, P - přepinač, M Wheatstoneův můstek upravený tak, aby v žádné poloze přepínače neprocházel měřeným odporem proud větší než 20 mA, r - zkoušené rozněcovadlo

Obr. 2.

• 1. Elektrické rozbušky

Zkoušená rozbuška se přivede k roznětu plamenem elektrické pilule, která je nedílnou součástí elektrické rozbušky a je připojena vodiči na zkušební roznětné zařízení. Umístění rozbušky ve zkušebním zařízení a roznět je shodný jako v čl. 8b.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Je nezbytné, aby u všech typů rozbušek (Cu a Al) při zkoušce došlo k proražení zkušební destičky a k rovnoměrnému rozložení paprsků po celé ploše destičky. Velikost proraženého otvoru v mm se měří zkušebním trnem odpovídajících rozměrů.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) údaj o použité zkušební destičce

• b) počet zkoušených kusů

Závazný postup č. 27

Zkouška manipulační bezpečnosti rozněcovadel

Podstata zkoušky

• 1. Rozněcovadla se zkouší natřásáním na předepsaném přístroji za dodržení předepsaných podmínek.

Účel a význam zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje manipulační a dopravní odolnost rozněcovadel, přičemž nesmí být porušena jejich funkční spolehlivost.

Zkušební podmínky

• 1. Zkouška manipulační bezpečnosti se provádí při pádové výšce 150 mm, 60 rázy za minutu po dobu 5 minut a při stávající teplotě a vlhkosti zkušebního prostoru.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkouškám se používá natřásací přístroj (schema viz obr.).

[image omitted]

1 - otočný závěs, 2 - základní rovina, 3 - truhlík, 4 - padací deska, 5 - podložka

Přístroj sestává z pevného rámu s řemenicí, poháněnou elektrickým motorem, na jehož hřídeli je segment nazdvihující padací desku na jednom konci otočně upevněnou. Padací deska po vysmeknutí segmentu ze záběru dopadá na dřevěnou podložku na vrchní ploše rámu. Na padací desce je upevněn dřevěný truhlík, do něhož se vkládají zkoušená rozněcovadla.

• 1. Přístroj splňuje následující požadavky:

• a) počet zdvihů padací desky 60 ± 1 za minutu

• b) výška pádu 150 ± 2 mm a 100 ± 2 mm.

Výška pádu je udána ke středu základny truhlíku na padací desce.

• c) padací deska je vyrobena z jakostního bukového nebo březového dřeva. Je nutno, aby obě plochy byly hladce opracovány, naprosto rovné a po ustavení přístroje vodorovné.

Rozměry desky asi 950 x 250 mm, hmotnost nezatížené desky 5 kg (včetně zvedacího nástavku)

• d) styk padací desky s podložkou (po dopadu) je zajištěn po celé ploše.

• 1. Natřásací přístroj je volně postaven na 500 až 700 mm vrstvu sypkého materiálu, např. škváry, písku nebo jiného materiálu podobných vlastností, udusaného do vodorovné roviny a umístěn tak, aby bylo vyloučeno jakékoliv nebezpečí pro obsluhu v případě samoaktivace výrobků v průběhu zkoušek.

• 1. Natřásací přístroj je ovládán dálkově z bezpečného úkrytu.

Postup zkoušky

• 1. Zážehová rozněcovadla určená ke zkoušce se uloží do dřevěných pouzder, tzv.penálků, po 15 kusech. Na ústí rozbušek se položí čistý černý papír a pouzdro se uzavře šoupátkem. Pouzdro s rozněcovadly se uloží do truhlíku natřásacího přístroje tak, aby svým ústím směřovala nahoru. Volný prostor v truhlíku přístroje se vyplní např. kousky plsti, papíru apod. a rozněcovadla se podrobí natřásání.

Po zkoušce se rozněcovadla jednotlivě vyjmou, překlopí na čistý černý papír a kontroluje se, zda nedošlo k závadám.

• 1. Nárazová a nápichová rozněcovadla. Pro zkoušku předepsaný počet rozněcovadel v původním balení se uloží do truhlíku přístroje tak, aby osa rozněcovadel souhlasila se směrem natřásání. Volný prostor v truhlíku se vyplní a rozněcovadla se podrobí natřásání.

• 1. Elektrická rozněcovadla se zkouší tak, že se rozněcovadla se sesmyčkovanými přívodními vodiči položí přímo do truhlíku natřásacího přístroje kolmo na směr natřásání. Volný prostor v truhlíku se vyplní a rozněcovadla se podrobí natřásání.

Speciální elektrická rozněcovadla s krátkými vodiči se zkouší v původním balení.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Při zkoušce všech druhů rozněcovadel nesmí dojít k samoaktivaci.

• 1. U rozněcovadel zážehových, nárazových a nápichových nesmí dojít k uvolnění nebo vysypání výbušniny, uvolnění součástí nebo poprášení dutinky či kalíšku rozněcovadla výbušninou.

• 1. Požaduje se, aby elektrická rozněcovadla po zkoušce manipulační bezpečnosti vyhověla zkoušce průrazem podle Závazného postupu č. 26.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) pádovou výšku a dobu natřásání

• b) počet zkoušených kusů

Závazný postup č. 28

Zkouška mechanické pevnosti sestavy elektrických rozněcovadel

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje pevnost uchycení přívodních vodičů elektrické pilule a těsnící zátky v dutince elektrického rozněcovadla a odolnost tohoto spojení proti vytažení nebo roznětu (aktivaci) elektrické pilule.

Zkouška se provádí metodou:

• a) statickou, kdy působí na vodiče rozněcovadla tahová síla vyvolaná tíhovou silou závaží předepsané hmotnosti,

• b) dynamickou, kdy působí na vodiče rozněcovadla trh vyvolaný pádem závaží předepsané hmotnosti z předepsané výšky.

Podmínky při zkoušce

• 1. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, provádí se zkouška za laboratorních podmínek.

Zkušební zařízení

• 1. Pro zkoušku mechanické pevnosti sestavy elektrických rozněcovadel prováděnou metodou:

• a) statickou, sestává zkušební zařízení (viz obr. 1 ) z části sloužící k uchycení elektrického rozněcovadla a závaží.

Zkušební zařízení zajišťuje uchycení elektrického rozněcovadla za vnější válcovou část dutinky v místě volného vnitřního prostoru, tj. bezprostředně pod těsnící zátkou přidržující elektrickou piluli s přívodními vodiči v dutince rozněcovadla (viz obr. 1).

Zkušební zařízení je vyváženo tak, aby byla dodržena souosost elektrického rozněcovadla a závaží a stejnoměrnost namáhání obou přívodních vodičů.

• b) dynamickou, sestává zkušební zařízení (viz obr. 2) ze základní nosné konstrukce (1), v jejíž horní části je dvojitý pancéřový kryt (2) pro umístění elektrického rozněcovadla (3). Vnější i vnitřní plášť krytu jsou na válcové části opatřeny otvorem pro vkládání zkoušeného elektrického rozněcovadla. Pancéřový kryt se uzavírá pootočením vnějšího pláště. Středová část zařízení (4) je opatřena pákou (5) se západkou (12) (detail viz obr.3) pro zajištění zkušebního závaží (6) v pohotovostní poloze.

Závaží se pohybuje ve vodítkách (7). Na jednom z vodítek je stavítko (8), sloužící k nastavení výšky pádu (hd) zkušebního závaží. Výška pádu se nastavuje v pohotovostní poloze závaží (11) a měří se ode dna závaží po horní hranu stavítka (8). Závaží (6) je opatřeno úchytným hákem (9) (detail viz obr. 4) pro uchycení přívodních vodičů (10) elektrického rozněcovadla. Je nutno, aby při zkoušce byla dodržena souosost dráhy pádu závaží a rozněcovadla. Při pádu závaží nesmí vodiče zachytit za konstrukci zařízení.

• 1. K vyhodnocení zkoušky mechanické pevnosti sestavy je třeba zařízení pro zkoušku současnosti podle Závazného postupu č. 34.

Postup a provedení zkoušek

• 1. Při statické zkoušce se elektrické rozněcovadlo upne do zkušebního zařízení (viz obr. 1) a spojené přívodní vodiče se zatíží.

Po této zkoušce se rozněcovadlo podrobí zkoušce současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34.

[image omitted]

Obr. 1. Zařízení pro statickou zkoušku

• 1. Při dynamické zkoušce (zkušební zařízení viz obr. 2) je postup zkoušky následující: zkušební závaží (6) hmotnosti podle čl. 7 se zvedne do pohotovostní polohy a zajistí západkou páky (5). Ode dna závaží se naměří požadovaná výška pádu (viz čl. 7) a v této výšce se upne stavítko (8). Do středu pancéřovaného krytu (2) se vloží elektrické rozněcovadlo (3) a jeho přívodní vodiče (10) se v mírně napnutém stavu připevní k úchytnému háku závaží (9) (detail viz obr. 4). Vnější plášť pancéřového krytu (2) se uzavře, závaží (6) se zvedne do pohotovostní polohy (11), stavítko (8) se vysune do polohy mimo dráhu pádu závaží a pákou (5) se závaží uvolní.

Vodiče jsou upraveny tak, aby při pádu závaží lehce zapadlo do výřezu ve středové části (4) zkušebního zařízení.

• 1. Dynamická zkouška podle čl. 6 se provádí:

• a) se závažím Qdl z výšky pádu hdl (ověřuje se bezpečnost rozněcovadla). Hodnoty Qdl, hdl jsou uvedeny v technickém požadavku příslušného typu elektrického rozněcovadla a nesmí při nich dojít k aktivaci rozněcovadla (viz dále čl. 8b),

• b) se závažím Qd2 z výšky pádu hd2 (ověřuje se funkčnost rozněcovadla). Po tomto namáhání se rozněcovadlo podrobí zkoušce současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34. Hodnoty Qd2, hd2 jsou uvedeny v technickém požadavku příslušného typu elektrického rozněcovadla a nesmí při nich dojít k aktivaci ani k selhávce při zkoušce současnosti roznětu (viz dále čl. 8c).

[image omitted]

Obr. 2. Zařízení pro dynamickou zkoušku

[image omitted]

Obr. 3. Detail (4) středové části zařízení

Zhodnocení zkoušek

• 1. Elektrické rozněcovadlo vyhovuje zkoušce mechanické pevnosti sestavy:

• a) nedojde-li v sérii pokusů při statickém namáhání k porušení sestavy rozněcovadel (zejména k uvolnění nebo k vytržení přívodních vodičů těsnící zátky z dutinky) nebo k selhávce při zkoušce současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34 ve větším počtu pokusů než udává tabulka č. 1 v Závazném postupu č. 54 při stanovené spolehlivosti tvrzení P, že pravděpodobnost nevyhovujícího výsledku nepřekročí mez p, při hmotnosti závaží Qs a délce vodičů hs,

• b) nedojde-li v sérii pokusů při dynamickém namáhání podle čl. 7a k aktivaci rozněcovadIa ve větším počtu než udává tabulka č. 1 v Závazném postupu č. 54, při stanovené spolehlivosti tvrzení P, že pravděpodobnost nevyhovujícího výsledku nepřekročí stanovenou mez p,

• c) nedojde-li v sérii pokusů při dynamickém namáhání podle čl. 7b k aktivaci rozněcovadla nebo k selhávce při zkoušce současnosti roznětu ve větším počtu pokusů než udává tabulka č. 1 v Závazném postupu č. 54 při stanovené spolehlivosti tvrzení P, že pravděpodobnost nevyhovujícího výsledku nepřekročí stanovenou mez p.

• 1. Hodnoty P, p, Qs, hs (Qdl, hdl, Qd2, hd2) jsou uvedeny v technickém požadavku příslušného typu elektrického rozněcovadla.

[image omitted]

Obr. 4. Detail (9) úchytný hák závaží

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) údaje o zkušebním zařízení a metodě zkoušky

• b) zkušební podmínky

• c) počet zkoušených kusů

Závazný postup č. 29

Zkouška elektrické pevnosti elektrických rozněcovadel

Definice

• 1. Elektrická pevnost rozněcovadel je určena velikostí stejnosměrného napětí, při němž nedojde za podmínek zkoušky k elektrickému průrazu izolace přívodních vodičů (dále jen průraz) nebo k přeskoku mezi kovovou dutinkou a vnitřním vodivým systémem rozněcovadla (dále jen přeskok).

Měrná jednotka

• 1. Elektrická pevnost se udává v kilovoltech (kV).

Podstata zkoušky

• 1. Dutinka zkoušeného rozněcovadla (dále jen dutinka) a jeho přívodní vodiče (dále jen vodiče) se zatíží napětím zkušebního kondenzátoru stanovené kapacity na předepsanou dobu.

Sleduje se, zda nedojde k průrazu nebo k přeskoku.

• 1. Zkouší se elektrická pevnost:

• a) vodičů bez předchozího namáhání

• b) vodičů předem namáhaných na oděr podle čl. 9,

• c) dutinky.

Zkoušku podle bodů a) a c) je možno provádět současně, s rozněcovadlem v dodávaném stavu.

Podmínky při zkoušce

• 1. Zkouška se provádí při teplotě 20 ± 2 ^oC a relativní vlhkosti do 80 %.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce jsou potřebná tato zkušební zařízení:

• a) zařízení pro zkoušku oděru podle obr. 1,

• b) zařízení pro zkoušku elektrické pevnosti:

• zdroj regulovatelného stejnosměrného napětí v rozmezí asi 0-10 kV, např. typ 4204 fy Statron, býv.NDR.

• vysokonapěťový kondenzátor kapacity 0,5 μF, např. typ WK 72055 fy Tesla

• elektrostatický voltmetr s rozsahem nejméně do 3 kV, např. typ GTSV fy Nesuko, Švýcarsko nebo S-53 výr. býv. SSSR

• nádobka s nasyceným roztokem chloridu sodného pro zkoušky vodičů podle čl. 4a, 4b.

• bezpečnostní box pro zkoušky dutinek podle čl. 4c

• silnostěnná kovová nádoba s nasyceným roztokem chloridu sodného pro zkoušky rozněcovadel v dodávaném stavu současně podle čl. 4a a 4c.

[image omitted]

Obr.1. Zařízení pro zkoušku oděru vodičů

• 1. Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení:

[image omitted]

Obr. 2.

Kde:	B	zdroj regulovatelného vysokého napětí
	C	kondenzátor O,5 μF
---	---	---
	V	elektrostatický voltmetr
---	---	---
	Pn	vysokonapěťový přepínač
---	---	---
	R1, R2, R3	omezovací odpory 1 MΩ
---	---	---
	S, Z	připojovací svorky
---	---	---

Příprava zkušebních vzorků

• 1. Pro zkoušky vodičů podle čl. 4a se smyčka vodičů oddělí od dutinky ve vzdálenosti 10 cm. Čtyři konce oddělených vodičů ve smyčce se odizolují v délce asi 3 cm. Odizolované konce se vzájemně svinou 3 až 5 závity.

• 1. Pro zkoušky vodičů podle čl. 4b se vzorek vodiče délky 1,5 m na jednom konci zatíží závažím o hmotnosti 0,5 kg a přetáhne se jednou přes ocelovou strunu průměru l mm tak, aby obě části vzorku spolu svíraly úhel 90° (viz obr. 1). Délka posunu vodiče přes strunu musí být nejméně 0,5 m.

Po tomto namáhání se vzorek na obou koncích odizoluje v délce asi 3 cm, vodič se svine do smyčky a odizolované konce se vzájemně svinou 3 až 5 závity.

• 1. Pro zkoušky dutinek podle čl. 4c se použijí dutinky po oddělení smyček vodičů podle čl. 8. Zkrácené vodiče dutinky se na koncích odizolují v délce asi 3 cm a oba odizolované konce se vzájemně svinou 3 až 5 závity.

• 1. Pokud se zkouší rozněcovadlo v dodávaném stavu podle čl. 4a, 4c současně, odizolují se konce vodičů v délce asi 3 cm a vzájemně svinou 3 až 5 závity. Vodiče zůstanou nerozvinuty ve smyčce.

Postup zkoušky

• 1. Vzorky vodičů, upravených do smyček podle čl. 8 a 9, se podrobí zkoušce elektrické pevnosti. Smyčka se ponoří do nasyceného roztoku chloridu sodného tak, aby odizolované konce byly 5 až 10 cm nad hladinou. Odizolované konce vodičů se propojí na svorku S podle obr. č. 2, nasycený roztok chloridu sodného je spojen se svorkou Z.

Dále se postupuje podle čl. 15.

• 1. Dutinky, upravené podle čl. 10 se umístí v bezpečnostním boxu. Odizolované konce zkrácených vodičů se propojí na svorku S, dutinka na svorku Z.

Dále se postupuje podle čl. 15.

• 1. Při zkoušce rozněcovadel v dodávaném stavu podle čl. 11 se rozněcovadlo i se smyčkou ponoří do silnostěnné kovové nádoby roztokem chloridu solného tak, aby odizolované konce vodičů byly 5 až 10 cm nad hladinou. Odizolované konce vodičů se propojí na svorku S podle obr. č. 2, nasycený roztok chloridu solného je spojen se svorkou Z.

Dále se postupuje podle čl. 15.

• 1. Napětí zkušebního zdroje B se nastaví na hodnotu uvedenou v technickém požadavku výrobku. Přepínač Pn je přitom v poloze 1. Po nabití kondenzátoru C na požadované napětí se přepínač Pn přepne do polohy 2 na jednu sekundu. Sleduje se, zda nedojde k průrazu nebo přeskoku, které se projeví vybitím převážné části náboje kondenzátoru C a poklesem napětí na hodnotu menší než 30 % původní hodnoty. Průraz je současně provázen světelnými i zvukovými efekty, přeskok může být doprovázen výbuchem rozbušky.

Po uplynutí této zkušební doby musí být zbytkové napětí vybito přepnutím přepínače do polohy 3.

• 1. Počet vzorků (n) pro každý z postupů podle čl. 12 až 14 se stanoví na základě požadavků příslušného technického požadavku výrobku podle ukazatele spolehlivosti P a p (v %) z tabulky č. 1 matematicko-statistického hodnocení (viz Závazný postup č. 54).

Zhodnocení zkoušky

• 1. Rozněcovadlo vyhovělo zkoušce elektrické pevnosti, bylo-li u všech postupů podle čl. 12 až 14 pro požadované ukazatele spolehlivosti P a p při zkoušeném počtu n vzorků zjištěno nejvýše x nevyhovujících výsledků, max. však dva.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) údaje o použitém zkušebním zařízení a metodě zkoušky

• b) zkušební podmínky

• c) počet zkoušených kusů

Závazný postup č. 30

Stanovení mechanické odolnosti přívodních vodičů elektrických rozněcovadel

Účel zkoušky

• 1. Z výsledků zkoušek lze soudit, zda přívodní vodiče a jejich izolace vykazují dostatečnou odolnost proti mechanickým a klimatickým vlivům, vyskytujícím se při jejich používání.

Podstata zkoušek

• 1. Vodiče, jejichž izolace je předem namáhána na oděr, se přezkouší na elektrickou pevnost podle čl. 4a) Závazného postupu č. 29.

• 1. Vodiče, předem namáhané na odolnost proti mezním teplotám, se přezkouší na elektrickou pevnost podle čl. 4a) Závazného postupu č. 29.

• 1. Izolace vodičů se podrobí zkoušce na odolnost proti šíření plamene podle čl. 11 tohoto závazného postupu.

• 1. Jádra vodičů se podrobí zkoušce na odolnost proti ohybům podle čl. 12 tohoto závazného postupu.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Ke zkoušce je třeba:

• zařízení pro zkoušku oděru podle obr. 1,

• zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla podle obr. 2,

• dva kovové trny o průměru 5 mm,

• Bunzenův kahan,

• svěrák.

Příprava zkušebních vzorků

• 1. Vzorek vodiče délky 1 m se na jednom konci zatíží závažím o hmotnosti 1 kg a přetáhne pětkrát tam a zpět (celkem deset přetahů) přes smirek standardního zrnění 100, napnutý na válci o průměru 100 mm tak, aby obě části vzorku spolu svíraly úhel 90° (viz obr. 1). Přes každé místo smirku smí být vodič přetažen pouze jednou.

• 1. Vzorek vodiče délky 0,2 m je na dobu 4 hodin uložen v klimatizační komoře při teplotě 60° C, zatížený tlakem v přípravku podle obr. 2. Síla působící na trn s pravoúhlým ostřím šířky 0,75 mm je 1,25 N.

• 1. Vodič délky 1,2 m, těsně navinutý na kovový trn o průměru 5 mm, je na dobu 4 hodin uložen v chladničce při teplotě -20° C. Po této době se v prostoru chladničky vodič protisměrně převine na druhý trn stejného průměru.

Postup zkoušky

• 1. Vodiče, předem namáhané podle čl. 7 až 9 (každý vzorek je podroben pouze jednomu druhu namáhání), se podrobí zkoušce na elektrickou pevnost způsobem podle čl. 4a) Závazného postupu č. 29. Není-li v technickém požadavku zkoušeného vodiče uvedeno jinak, provádí se zkouška při zkušebním napětí 1,5 kV. Sleduje se, zda nedojde k průrazu izolace vzorku.

• 1. Vzorek přívodního vodiče délky 600 ± 25 mm se svisle upne svorkami na horním a spodním konci. Bunzenův hořák se seřídí tak, aby délka plamene činila přibližně 125 mm a délka vnitřní modravé části plamene asi 40 mm. Kahan se upne tak, aby jeho osa svírala s osou zkoušeného vodiče úhel 45° a modravá část plamene se dotýkala vodiče v jeho střední části. Plamen se nechá působit po dobu 6O sekund.

Požaduje se, aby po ukončení expozice vzniklé hoření izolace samo uhaslo. Po zhasnutí se vzorek otře. Zuhelnatělá nebo plamenem narušená část izolace nesmí sahat až k hornímu konci vzorku.

[image omitted]

Obr. 1. Přípravek pro zkoušku oděru

• 1. Vzorek vodiče, zbavený izolace, se svisle upne do svěráku o poloměru horní hrany 0,5 mm a pětkrát se ohne o 180°. Nesmí dojít ke zlomení vodiče.

[image omitted]

Obr. 2. Zařízení pro zkoušku odolnosti izolace proti tlaku za tepla

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce obsahuje údaje podle § 5 této vyhlášky.

Závazný postup č. 31

Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje správná a bezpečná funkce rozněcovadel, které byly vystaveny účinkům vody za předepsaných podmínek.

Stupeň přísnosti zkoušky

• 1. Podle typu rozněcovadel se zkouška vodotěsnosti provádí těmito způsoby:

• a) Ponořením rozněcovadel do otevřené nádoby s vodou, přitom rozněcovadla jsou předem temperována na teplotu vody.

• b) Ponořením rozněcovadel do otevřené nádoby s vodou, přitom rozněcovadla jsou předem temperována na teplotu vyšší, než je teplota vody.

• c) Vystavením rozněcovadel zvýšenému přetlaku vody.

Zkušební podmínky

• 1. Zkoušky dle bodů 2a) a 2c) se provádí při teplotě vody 20 ± 3° C. Před zkouškou se rozněcovadla temperují při této teplotě po dobu 2 hodin.

• 1. Zkouška dle bodu 2b) se provádí při teplotě vody 0° C. Před zkouškou se rozněcovadla temperují po dobu 2 hodin při teplotě uvedené v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla, nejméně však při teplotě dle bodu 3.

Zkušební zařízení

• 1. Zkušební zařízení pro zkoušky podle čl. 2a) a 2b) se skládá z vhodné nádoby o průměru nejméně 0,2 m a výšce do 0,4 m.

• 1. Zkušební zařízení pro zkoušku podle čl. 2c) se skládá z tlakové nádoby s odnímatelným víkem, opatřené pojistným ventilem a přívodem tlakové vody od tlakové zkoušečky. Je nutno, aby tlaková zkoušečka byla schopna dodávat přetlak ve výši stanovené v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.

Postup zkoušky

• 1. Při zkoušce podle čl. 2a) se rozněcovadla po předepsané temperaci podle čl. 3 ponoří do nádoby s vodou teploty podle čl. 3 na dobu, stanovenou v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.

• 1. Při zkoušce podle čl. 2b) se rozněcovadla bezprostředně po předchozí temperaci podle čl. 4 ponoří do nádoby s vodou teploty podle čl. 4 na dobu 1 hodiny.

• 1. Při zkoušce podle čl. 2c) se rozněcovadla po předchozí temperaci podle čl. 3 vloží do tlakové nádoby naplněné vodou teploty podle čl. 3. Nádoba se hermeticky uzavře a po uzavření se vytvoří v nádobě přetlak, předepsaný v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.

• 1. Po vyjmutí rozněcovadel z vody se zkoušené vzorky podrobí zkoušce současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34.

• 1. Počet vzorků (n) pro některý z postupů podle čl. 7, 8 a 9 se stanoví na základě technického požadavku zkoušeného rozněcovadla podle ukazatelů spolehlivosti P a p (v %) z tabulky č. 1 matematicko- statistického hodnocení (viz Závazný postup č. 54).

Zhodnocení zkoušky

• 1. Rozněcovadlo vyhovuje požadované odolnosti proti vodě, je-li počet vzorků, u nichž došlo při zkoušce podle čl. 10 k selhávce, stejný nebo nižší, než limitní počty (x) uvedené v tabulce, přičemž u každé ze zkoušek podle čl. 2 se povolují nejvýše dvě selhávky (x).

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) počet zkoušených kusů

• b) zkušební podmínky

Závazný postup č. 32

Zkouška ohmického odporu elektrických rozněcovadel

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje velikost odporu pilule rozněcovadla v ohmech (Ω).

Zkušební podmínky

• 1. Zkouší se v ochranném zařízení při teplotě zkušebního prostoru 20 ± 5 °C.

Zkušební zařízení

• 1. Zkušební zařízení sestává z ochranného bezpečnostního zařízení pro uložení rozněcovadla a dále z ohmmetru třídy přesnosti do 1,5 s možností čtení hodnot odporu v rozsahu 0,01 až 10 Ω. Rozmezí hodnot může být rozděleno podle typu přístroje do několika měřících rozsahů.

Měřící proud ohmmetru nesmí přesáhnout

• 20 mA pro rozněcovadla s bezpečným proudem 0,18-0,39 A (NO)

• 50 mA pro rozněcovadla s bezpečným proudem 0,40-3,90 A (SO)

• 100 mA pro rozněcovadla s bezpečným proudem nad 4 A (VO).

Postup zkoušky

• 1. Přívodní vodiče se zkrátí na délku 40 ± 1 mm, ke které se připočítá délka potřebná k odizolování konců, nutných k připojení ke svorkám ohmmetru.

Odizolované konce přívodních vodičů před připojením do měřícího ohmmetru se řádně očistí tak, aby přechodový odpor byl co nejmenší. Při měření odporů menších než 1 Ω se doporučuje použít ohmmetru s možností čtyřsvorkového připojení.

Před každou zkouškou se měřící ohmmetr nastaví na nulu přes kontrolní zkratovací svorku.

Měří se celkový odpor rozněcovadla (vodičů a pilule).

Výpočet

• 1. Odpor pilule (Rp) v Ω se vypočítá podle vzorce:

Rp = Rc - Rv,

kde	Rc	celkový odpor rozněcovadla.
	Rv	odpor přívodních vodičů 40 ± 1 mm dlouhých. K této délce se nepřipočítává délka odizolovaných konců, které jsou ve styku s připojovacími svorkami ohmmetru.
---	---	---

Pro Fe vodiče s jmenovitým průměrem 0,6 mm je jmenovitý odpor 0,05 Ω, pro Cu vodiče s jmenovitým průměrem 0,5 mm je jmenovitý odpor 0,01 Ω.

• 1. Neodpovídá-li vypočtená hodnota Rp podle čl. 5 požadavku čl. 7, provede se kontrolní zkouška odporu pilule bez přívodních vodičů po delaboraci rozněcovadla.

Vyhodnocení zkoušky

• 1. Je nutno, aby odpor pilule včetně odchylek odpovídal jmenovitým hodnotám odporu pilule podle technického požadavku výrobku.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) počet zkoušených kusů

Závazný postup č. 33

Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel

Všeobecně

• 1. Bezpečný impuls eb je nejvyšší přípustné množství elektrické energie, přivedené na každou jednotku odporu rozněcovadla, aniž by je přivedlo k pracovní činnosti.

• 1. Zážehový impuls ez je množství elektrické energie, která se musí dodat každé jednotce odporu rozněcovadla, aby bylo přivedeno k pracovní činnosti.

• 1. Není-li v podnikové normě rozněcovadla předepsáno jinak, zkouší se při stávající teplotě a vlhkosti zkušebního prostoru.

Účel a význam zkoušky

• 1. Z výsledku zkoušky zážehového impulsu lze usuzovat, zda citlivost k zážehu rozněcovadel je v mezích, předepsaných technickým požadavkem rozněcovadla.

Podstata zkoušky

• 1. Vzorek rozněcovadla, zapojený v elektrickém obvodu o předepsané hodnotě celkového odporu Rc se zatíží proudovým impulsem ze zkušebního kondenzátoru předepsané kapacity a napětí a zjišťuje se, zda došlo k roznětu zkoušeného vzorku.

Zkušební zařízení

• 1. Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení:

[image omitted]

G - generátor

P1 - voltmetr

P2 - ohmmetr

C - kondenzátor

S - tlačítko

R - nastavitelný odpor

E - elektrické rozněcovadlo

Ke zkoušce je třeba:

Generátor stejnosměrného napětí s plynulou regulací, s rozsahem napětí do 3000 V.

Zkušební kondenzátor s papírovým dielektrikem o kapacitě 10 μF ± 2 % pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a o kapacitě 80 μF ± 2 % pro rozněcovadla s bezpečným proudem rovným nebo větším než 4 A.

Voltmetr s rozsahem od 0 do 3000 V třídy přesnosti do 1.

Ohmmetr třídy přesnosti 2,5 upravený tak, aby jeho proud nakrátko nebyl větší než 20 mA.

Dvoupólové tlačítko.

Nastavitelný odpor s rozsahem 0 až 40 Ω.

Bezpečnostní box - např. krabice ze silnostěnného plechu, do něhož se umístí rozněcovadlo opatřené rozbuškou.

Zkušební vzorky

• 1. U odebraných zkušebních vzorků se kontrolují mezní hodnoty zážehového impulsu, předepsaného podnikovou normou rozněcovadla. Polovina vzorků se přezkouší na bezpečný impuls eb, přičemž žádný kus nesmí zažehnout, druhá polovina na zážehový impuls ez, přičemž u žádného vzorku nesmí dojít k selhávce zážehu.

Postup zkoušky

• 1. Zkušební zařízení se sestaví podle vyobrazení schematu a zkoušený vzorek se připojí do obvodu. Tlačítko S je přitom v klidové poloze 1. Nastavitelným odporem R se nastaví celkový odpor obvodu Rc = R + E, na hodnotu Rc = 40 Ω pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a 10 Ω pro rozněcovadla s bezpečným proudem velikosti 4 A a vyšším. Napětí U, na kondenzátoru C, měřené voltmetrem P1 se nastaví na hodnotu odpovídající bezpečnému eb resp. zážehovému ez impulsu. Napětí U ve voltech se vypočte ze vztahu:

U= 2 . Rc . eC

kde	Rc	hodnota celkového odporu obvodu v ohmech
	e	hodnota bezpečného, resp. zážehového impulsu, předepsaného pro zkoušené vzorky téhož typu rozněcovadla v J/Ω.
---	---	---
	C	kapacita kondenzátoru ve F.
---	---	---

• 1. Po nabití kondenzátoru C napětím U se stiskne tlačítko S do polohy 2. Tím dojde k vybití energie, nahromaděné v kondenzátoru C do obvodu o celkovém odporu Rc. Sleduje se, zda došlo k zážehu zkoušeného vzorku. Po uvolnění tlačítka S se oba jeho kontakty vrátí do polohy 1.

Zhodnocení zkoušky.

• 1. Rozněcovadlo vyhovuje zkoušce, jestliže u žádného vzorku, zkoušeného předepsaným bezpečným impulsem, nedojde k zážehu a jestliže všechny vzorky zkoušené předepsaným zážehovým impulsem zažehnou, jinak nevyhovuje.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje

• a) údaje o použitém zkušebním zařízení,

• b) zkušební podmínky podle technického požadavku,

• c) počet zkoušených kusů.

Závazný postup č. 34

Zkouška současnosti roznětu elektrických rozněcovadel

Všeobecně

• 1. Současností roznětu rozněcovadel se rozumí roznět většího počtu rozněcovadel, zapojených do série, předepsaným proudovým impulsem.

• 1. Není-li v technickém požadavku předepsáno jinak, zkouší se při stávající teplotě a vlhkosti zkušebního prostoru.

Účel a význam zkoušky

• 1. Z výsledku zkoušky současnosti roznětu se stanoví, zda rozněcovadla vykazují dostatečnou funkční spolehlivost při roznětu většího počtu rozněcovadel zapojených v sérii.

Podstata zkoušky

• 1. Předepsaný počet rozněcovadel se zapojí do série a zatíží předepsaným proudovým impulsem. Zjišťuje se, zda došlo k roznětu všech zkoušených kusů.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce je třeba:

Generátor stejnosměrného napětí s plynulou regulací, s rozsahem napětí do 3000V.

Zkušební kondenzátor kapacity nejméně 4000 μF pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a o kapacitě 80 μF ± 2% pro rozněcovadla s bezpečným proudem rovným nebo větším než 4 A.

Voltmetr s rozsahem od 0 do 3000 V třídy přesnosti do 1.

Ohmmetr třídy přesnosti do 2,5 upravený tak, aby jeho proud nakrátko nebyl větší než 20 mA.

Dvoupólové tlačítko.

Časové relé s dobou sepnutí kontaktů 4 ms ± 2,5%.

Nastavitelný odpor s rozsahem 0 až 100 Ω.

Postup zkoušky

• 1. Zkušební zařízení se sestaví podle vyobrazení schematu a všechna zkoušená rozněcovadla se zapojí do série, elektrické palníky se opatří zážehovými rozbuškami. Při zkoušce jsou rozněcovadla uložena tak, aby bylo vyloučeno vzájemné ovlivnění detonací jednotlivých kusů. Tlačítko S je přitom v klidové poloze 1. Nastavitelným odporem se nastaví celkový odpor obvodu Rc = R + E na hodnotu nejméně 25 Ω.

• 1. Při zkoušce rozněcovadel s bezpečným proudem menším než 4 A se napětí U ve voltech na kondenzátoru C, měřené voltmetrem P1, nastaví na hodnotu odpovídající proudu I v ampérech, předepsanému pro současnost roznětu.

Vypočte se ze vztahu

U = Rc.I,

kde Rc je celkový odpor obvodu v Ω.

• 1. Po nabití kondenzátoru C na požadované napětí U se stiskne tlačítko S do polohy 2 a je-li prováděna zkouška podle čl.8, uvede se do chodu časové relé K, které na dobu 4 ms připojí roznětný kondenzátor C k obvodu s odporem Rc = R + E. Sleduje se, zda došlo k zážehu všech 50 zkoušených rozněcovadel. Po uvolnění tlačítka S se oba jeho kontakty musí vrátit do polohy 1. Do klidové polohy je nutno vrátit i časové relé.

• 1. Při zkoušce rozněcovadel s bezpečným proudem 4 A a větším je časové relé vyřazeno (doba průtoku proudu se neomezuje na 4 ms). V tomto případě hodnotu napětí U ve voltech stanoví technický požadavek rozněcovadla.

[image omitted]

G - generátor

C - zkušební kondenzátor

P2 - ohmmetr

K - časové relé

P1 - voltmetr

S - tlačítko

R - nastavitelný odpor

E - elektrické rozněcovadlo

Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení

Zhodnocení zkoušky

• 1. Rozněcovadla vyhovují zkoušce, jestliže všechny vzorky, přezkoušené předepsaným proudovým impulsem, zažehnou.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) zkušební podmínky podle technického požadavku výrobku,

• b) údaje o použitém zkušebním zařízení.

Závazný postup č. 35

Zkouška odolnosti elektrických rozněcovadel vůči statické elektřině

Všeobecně

• 1. Odolnost rozněcovadel vůči statické elektřině (dále jen „odolnost rozněcovadel“) se rozumí necitlivost k zážehu rozněcovadel při výboji elektrostatického náboje - stanovené hodnoty energie, která je dána kapacitou zkušebního kondenzátoru a jeho napětím podle vztahu

E = 0,5.C.U^2

kde	E	energie, (J)
	C	kapacita, (F)
---	---	---
	U	napětí, (V)
---	---	---

Účel a význam zkoušky

• 1. Z výsledku zkoušky lze soudit, zda zkoušená rozněcovadla vykazují dostatečnou odolnost vůči elektrostatickým nábojům, vyskytujícím se na pracovištích, na nichž jsou rozněcovadla používána.

Podstata zkoušky

• 1. Vzorek rozněcovadla se zatíží opakovaným výbojem elektrického náboje zkušebního kondenzátoru předepsané kapacity a napětí a zjišťuje se, zda došlo k zážehu zkoušeného vzorku.

Velikost kapacity zkušebního kondenzátoru, zkušební napětí, požadavky matematicko-statistického hodnocení a z toho vyplývající počet vzorků zkoušeného druhu rozněcovadla stanoví technický požadavek výrobku.

Zkušební zařízení

• 1. Ke zkoušce je třeba:

Generátor vysokého stejnosměrného napětí s plynulou regulací, jehož rozsah odpovídá předepsanému zkušebnímu napětí na zkušebním kondenzátoru, např. typ Tesla BS-222 s rozsahem 0-50 kV.

Kulový přepínač - sestává ze tří kovových koulí o průměru 36 až 40 mm, uložených v jedné řadě a rovině, vzájemně od sebe a základny zkušebního zařízení izolovaných. Koule mají stejný průměr, povrch zcela hladký, čistý a suchý. Obě krajní koule jsou zakotveny ve stálé poloze, přičemž jedna je spojena s generátorem vysokého napětí přes omezovací odpor R1, druhá je propojovacím vodičem spojena se svorkou 1; případně je mezi tuto kouli a připojovací svorkou 1 zařazen ještě odpor R2 (podle čl. 12). Prostřední - přepínací koule, uchycená na výkyvné páce, je přestavitelná tak, že se v krajních polohách dotýká jednotlivých pevných koulí a je vodivě spojena se zkušebním kondenzátorem a s elektrostatickým voltmetrem. Funkce kulového přepínače je popsána v čl. 11, schema zapojení je na obr. č. 1.

Zkušební kondenzátor se vzduchovým dielektrikem nebo kondenzátor ekvivalentních vlastností; např. kondenzátor s polystyrenovým dielektrikem. Celková velikost zkušební kapacity, do níž je kromě kapacity kondenzátoru nutno zahrnout i kapacitu voltmetru a kapacitu propojovacích vodičů, se smí lišit od kapacity požadované nejvýše o +5 %.

Elektrostatický voltmetr, jehož rozsah odpovídá předepsanému zkušebnímu napětí zkoušeného vzorku a s přesností 1 % - např. typ S-196 s rozsahy 0-7,5 kV a 0-30 kV.

Vysokonapěťové odpory R= 20 MΩ, R2 = 100 kΩ, např. typ TR 131 Tesla.

Propojovací vodiče s vícežilovým jádrem o průřezu jádra nejméně 1,5 mm^2 a s dvojitou izolací, sloužící k propojení všech prvků zkušebního zařízení.

Přípravek pro uchycení zkoušeného vzorku - např. stojánek s upínacími svorkami.

Bezpečnostní box - např. krabice ze silnostěnného plechu, pro zkoušení vzorku rozněcovadla opatřeného rozbuškou. Chrání obsluhu při případné detonaci rozbušky.

[image omitted]

U - generátor stejnosměrného vysokého napětí

R1, R2 - vysokonapěťové odpory

P - kulový přepínač

C - zkušební kondenzátor

V - elektrostatický voltmetr

ZR - zkoušené rozněcovadlo s nerozvinutou smyčkou vodičů

1, 2 - svorky

Obr. 1: Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení (rozněcovadlo v zapojení podle čl. 10 b)

Zkušební podmínky

• 1. Zkouší se při teplotě 23 ± 2° C a relativní vlhkosti ovzduší zkušebního prostoru do 50 ± 5 %. Za těchto podmínek jsou vzorky rozněcovadel, připravené ke zkoušce, temperovány po dobu nejméně 2 hodin.

• 1. Při připojování rozněcovadel ke svorce 1 nesmí být mezi svorkami 1 a 2 žádné napětí, což lze zajistit propojením obou svorek; kulový přepínač je přitom v neutrální poloze.

• 1. Další podmínky stanoví příslušný technický požadavek zkoušeného druhu rozněcovadla.

Příprava zkušebních vzorků

• 1. Vzorky rozněcovadel s přívodními vodiči délky 3,5 m, odebrané z jedné výrobní série (velikost série stanoví technický požadavek výrobku) temperují podle čl. 5. Smyčka přívodních vodičů zůstává v dodávaném stavu, tj. svinutá.

Před zkouškou se konce přívodních vodičů odizolují v délce 2 až 3 cm. Pro zkoušky lze použít elektrických rozbušek upravených jako atrapy, tj. bez primární a sekundární náplně.

Kontrola zkušebního zařízení a postup zkoušky

• 1. Před vlastním prováděním zkoušky je nutno provést kontrolu svodových odporů zkušebního zařízení. Při vyřazeném odporu R2 se na svorku 1 připojí jeden přívodní vodič zkoušeného vzorku. Svorka 2 zůstává nezapojena. Po nastavení zkušebního napětí a nabití kondenzátoru se přepne kulový přepínač z prvé do druhé krajní polohy. Pokles napětí na zkušebním kondenzátoru, způsobený paralelními svody v přístroji a v bezpečnostním boxu, v němž je rozněcovadlo umístěno, nesmí být větší než 10 % z původní hodnoty napětí po dobu 10 s.

• 1. Odolnost rozněcovadel se zjišťuje těmito postupy:

• a) Výbojem náboje přes přívodní vodiče a můstek elektrické pilule vzorku:

Dva přívodní vodiče vzorku se připojí na svorky, z toho jeden na svorku 1 (viz obr.), druhý na zemnící svorku 2. Dutinka vzorku nesmí být v dotyku se žádnou svorkou, odpor R2 je vyřazen. Dále se postupuje podle čl. 11.

• b) Výbojem přes jeden přívodní vodič a dutinku vzorku:

Vzorek se připojí jedním přívodním vodičem ke svorce 1, dutinka vzorku propojovacím vodičem na svorku 2, přičemž odpor R2 je vyřazen. Dále se postupuje podle čl. 11.

• c) Pokud konstrukce zátky zkoušeného vzorku nevylučuje přeskok jiskry elektrostatického náboje na slož pilule, je nutno postup b) provést se zařazeným odporem R2, který nahrazuje vliv odporu horniny. Jeho velikost byla stanovena empiricky (při odporu 100 kΩ vykazují pyrotechnické slože zvýšenou citlivost k zážehu jiskrou elektrostatického výboje). Dále se postupuje podle čl. 11.

• 1. Přestavením přepínací koule kulového přepínače do první krajní polohy se zkušební kondenzátor nabije na stanovenou hodnotu napětí. Po dosažení požadované hodnoty napětí se přepínací koule přestaví do druhé krajní polohy a náboj kondenzátoru se vybije do zkoušeného vzorku.

Každý vzorek se zkouší pěti opakovanými výboji náboje, přičemž mezi jednotlivými výboji je klidový interval alespoň 1 s. Současně se sleduje a zaznamená, zda došlo k zážehu zkoušeného vzorku.

• 1. Počet vzorků (n) pro některý z postupů podle čl. 10 se stanoví na základě technických požadavků zkoušeného druhu rozněcovadla podle ukazatelů spolehlivosti P a p (v %), z tabulky č. 1 matematicko-statistického hodnocení, uvedené v Závazném postupu č. 54.

Zhodnocení a uvádění výsledku zkoušky

• 1. Za účelem celkového zhodnocení odolnosti zkoušeného druhu rozněcovadla je nutno provést oba postupy podle čl. 10a) a 10 b), případně i postup podle čl. 10c).

Rozněcovadlo vyhovuje požadované odolnosti vůči statické elektřině, bylo-li u všech provedených postupů při uplatnění požadovaných ukazatelů spolehlivosti P a p při zkoušeném počtu n vzorků zjištěno nejvýše x nevyhovujících výsledků, max. však dva.

• 1. Zkouška se uvede pod názvem “Odolnost vůči statické elektřině“ s uvedením kapacity v pF, napětí v kV, dále pak spolehlivosti P v %, horní meze intervalu spolehlivosti p v %, délky a materiálu přívodních vodičů zkoušených rozněcovadel a výsledku zkoušky podle čl. 13 (vyhovuje, popř. nevyhovuje).

Příklad uvádění

“Odolnost vůči statické elektřině při 2000 pF/10 kV, P=95%, p=5%, přívodní Fe-vodiče délky 3,5 m . . . . . . . . . . . . . vyhovuje“.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) údaje o použitém zkušebním zařízení včetně typu, zkušebního napětí a kapacity zkušebního kondenzátoru,

• b) teplotu a vlhkost ovzduší zkušebního prostoru,

• c) zkušební podmínky podle technického požadavku výrobku,

• d) počet zkoušených kusů.

Závazný postup č. 36

Zkouška doby zpoždění elektrických rozbušek

Podstata zkoušky

• 1. Zkouškou se zjišťuje doba zpoždění výbuchu rozbušky od okamžiku zatížení rozbušky proudovým impulsem.

Podmínky při zkoušce

• 1. Zkouší se v ochranném zařízení a není-li v technickém požadavku zkoušeného typu rozbušky uvedeno jinak, při stávající teplotě zkušebního prostoru.

Během zkoušení daného typu rozbušek se teplota zkušebního prostoru nesmí měnit o více než ± 2° C. Na tuto teplotu jsou rozbušky nejméně 2 hodiny temperovány, volně uložené (nezabalené).

Zkušební zařízení

• 1. Zkušební zařízení umožňuje roznět jedné nebo více rozbušek proudem předepsaným pro zkoušku současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34 a technickým požadavkem zkoušeného typu rozbušky.

• 1. Doba zpoždění se měří elektronickým chronometrem nebo soustavou chronometrů s přesností nejméně 10^-5 s u rozbušek mžikových, 10^-4 u rozbušek milisekundových a 10^-3 u délečasovaných rozbušek.

Postup a provedení zkoušky

• 1. Zkouška se provádí stejně jako zkouška současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34. Do roznětného okruhu se zapojí jedna nebo více zkoušených rozbušek.

• 1. Výbuch rozbušky se registruje pomocí snímače, např. fotonkou 1 PP 75, nebo pomocí ověřeného a schváleného měřícího zařízení, jehož zpoždění zaručuje přesnost požadovanou v čl. 4.

• 1. Pro každý časový stupeň zkoušeného typu rozbušek se přezkouší nejméně 30 vzorků.

Stanovení charakteristik zkoušené rozbušky

• 1. Z naměřených dob zpoždění každého časového stupně se stanoví tyto charakteristiky

xk - výběrový průměr stupně k

sk - výběrová směrodatná odchylka stupně k

Rk - výběrové rozpětí stupně k

• 1. Z výběrových charakteristik jednotlivých časových stupňů podle čl. 8 se stanoví charakteristiky zkoušeného typu rozbušky:

x - výběrový průměr (čas průměrné rozbušky)

δ - interval zpoždění

s - směrodatná odchylka

R - průměrné rozpětí

Rmax - maximální rozpětí

• 1. Čas průměrné rozbušky x se stanoví jako aritmetický průměr z výběrových průměrů xk všech časových stupňů se stejným jmenovitým intervalem zpoždění:

x= 1n . ∑k=1nxi ,

kde n počet časových stupňů se stejným jmenovitým intervalem zpoždění.

• 1. Interval zpoždění δ se stanoví z času průměrné rozbušky x a z časového stupně průměrné rozbušky k podle vzorce:

δ= xk= 2 . xn+1 ,

kde k 12= ----. n+1

• 1. Směrodatná odchylka průměrné rozbušky s charakterizuje soubor rozbušek všech časových stupňů. Vypočte se z výběrových směrodatných odchylek jednotlivých časových stupňů sk podle vzorce:

s = m ­1n.m ­1 . ∑k=1nSk2

kde m počet zkoušených rozbušek jednoho časového stupně

n počet časových stupňů se stejným jmenovitým intervalem.

• 1. Pro průměrné rozpětí R platí:

R = 1n . ∑k=1nRk

• 1. Maximální rozpětí Rmax je maximem z výběrových rozpětí Rk jednotlivých stupňů.

• 1. Charakteristiky uvedené v čl. 9 až 14 se stanovují pro každou skupinu časových stupňů stejného jmenovitého intervalu zpoždění zvlášť.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Vypočtený interval zpoždění δ podle čl. 11 se nesmí lišit od jmenovitého o více než ± 10 %. Je-li interval závislý na teplotě, je nutno tuto závislost uvést v technickém požadavku rozbušky.

• 1. Požaduje se, aby poměr směrodatné odchylky s a intervalu zpoždění δ odpovídal zaručované hodnotě pravděpodobnosti p podle tabulky:

| p (%) | 80 | 85 | 90 | 95 | 97,5 | 99 | 99,5 | 99,9 | 99,95 | 99,99 | | s/ δ (%) | 39,0 | 34,7 | 30,4 | 25,5 | 22,3 | 19,4 | 17,8 | 15,2 | 14,36 | 12,85 | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- |

kde p pravděpodobnost, s jakou se naměřené hodnoty zpoždění rozbušek všech časových stupňů vyskytují v intervalu

xk ­δ2 , xk +δ2 .

Je nutno, aby zaručovaná hodnota pravděpodobnosti p byla uvedena v technickém požadavku každého typu rozbušky.

• 1. Není-li v technickém požadavku zkoušené rozbušky uvedeno jinak, nesmí dojít k vzájemnému překrytí časů dvou sousedních stupňů a maximální rozpětí Rmax nesmí být větší než 96 % vypočteného intervalu zpoždění δ.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) počet odebraných a zkoušených kusů,

• b) údaje o použitém zkušebním zařízení a závazném postupu zkoušky,

• c) zkušební podmínky.

Závazný postup č. 37

Zkouška bezpečnosti elektrických rozbušek pro použití ve výbušném prostředí

Všeobecně

• 1. Bezpečností rozbušky pro použití ve výbušném prostředí se rozumí taková bezpečnost, která je dána stupněm citlivosti rozbušky zapálit výbušnou směs metanu se vzduchem předepsaného složení, za předepsaných podmínek.

• 1. Teplota uvnitř výbuchové komory po celou dobu zkoušky se udržuje v rozmezí 16 až 30° C. Další podmínky stanoví příslušný technický požadavek zkoušeného druhu rozbušky.

Účel a význam zkoušky

• 1. Z výsledku zkoušky lze soudit, zda zkoušený druh rozbušky vykazuje dostatečnou bezpečnost pro použití v dolech nebo na jiných pracovištích s nebezpečím výskytu výbušné směsi metanu se vzduchem.

Podstata zkoušky

• 1. Zkoušená rozbuška se za předepsaných podmínek přivede k výbuchu a zjišťuje se, zda došlo ve výbuchové komoře pokusné štoly nebo maloobjemového boxu k výbuchu výbušné směsi.

Zkušební zařízení a pomůcky

• 1. Ke zkoušce je třeba:

• a) pro metodu A:

Výbuchová komora pokusné štoly, např. podle obr. 1, je ocelový válec o obsahu asi 10 m^3, délky nejméně 4000 mm, na jedné straně pevně uzavřený rovnou ocelovou stěnou (dno výbuchové komory). Na opačné straně (ústí výbuchové komory) se uzavírá clonou, nutnou pro udržení výbušné směsi v komoře.

[image omitted]

1 - výbuchová komora

2 - větrací komín

3 - průzory

4 - kohout pro odběr vzorků výbušné směsi

5 - svorky pro el. vodiče

6 - registrační čidlo

7 - dno výbuchové komory

8 - ústí výbuchové komory

9 - clona

10 - zařízení pro spouštění el. rozbušek

Obr. 1. Výbuchová komora pokusné štoly

Je nutno, aby výbuchová komora měla zařízení pro spouštění rozbušek do komory, pro napouštění metanu, promíchání výbušné směsi, odběr vzorku výbušné směsi a její účinné vyvětrání po každém zážehu výbušné směsi. Výbuchová komora může být opatřena snímači pro registraci výbuchu výbušné směsi, závěsy pro teploměr a vlhkoměr. V plášti výbuchové komory mohou být průzory pro pozorování a registraci průvodních dějů při zkouškách rozbušek.

• b) pro metodu B:

Maloobjemový box s výbuchovou komorou 0,42 m^3, je z ocelového plechu, otevřený, bez jedné stěny, která se dá uzavírat clonou.

[image omitted]

1 - výbuchová komora

2 - cirkulační potrubí pro míchání (větrání) výbušné směsi

3 - otvor pro zasouvání elektrických rozbušek

4 - kohout pro napouštění metanu

5 - kohout pro odběr vzorků směsi

Obr. 2. Maloobjemový box

Box je opatřen zařízením pro zasouvání rozbušek, napouštění metanu, promíchání výbušné směsi, odběr vzorků výbušné směsi a její účinné vyvětrání po každém jejím zážehu. Box může být opatřen snímači pro registraci výbuchu výbušné směsi, závěsem pro vlhkoměr a teploměr.

• c) pro metodu A i B:

• clona - je provedena z materiálu, který udrží výbušnou směs ve výbuchové komoře a při zážehu výbušné směsi se protrhne, např. papír, PE-fólie apod.,

• roznětnice - povolená pro doly s nebezpečím výskytu výbušného prostředí nebo jiný vhodný zdroj elektrického proudu s dobou průtoku nejvýše 4 ms,

• důlní elektrická milisekundová rozbuška s hliníkovou dutinkou časového stupně 0 pro zjištění citlivosti výbušné směsi,

• plyn pro přípravu výbušné směsi, obsahující v % obj.:

metan nejméně 85

homology metanu (jiné uhlovodíky) nejvýše 2

vodík a nenasycené uhlovodíky nejvýše 0,2

vzduch (dusík, kyslík, CO2) zbytek do 100

oxid uhličitý nejvýše 2

• vzorkovnice pro odběr vzorků výbušné směsi metanu se vzduchem.

METODA A

Příprava výbušné směsi

• 1. Do výbuchové komory uzavřené clonou se napustí metan v takovém množství, aby jeho koncentrace v komoře se udržovala v rozmezí 8,5 až 9,5 % obj. metanu ve vzduchu. Výbušná směs se důkladně promíchá tak, aby byla v celém objemu komory homogenní.

Kontrola výbušné směsi

• 1. Obsah metanu ve výbušné směsi se kontroluje pomocí vhodného metanoměru, např. interferometru nebo infraanalyzátoru s přesností měření ± 0,3 % obj. metanu ve vzduchu.

Postup zkoušky

• 1. Před zahájením zkoušky je nutno výbuchovou komoru zbavit všech nečistot. Po uzavření clonou se naplní metanem v množství odpovídajícím požadovanému složení výbušné směsi podle čl. 6. Teplota ve výbuchové komoře odpovídá ustanovení čl. 2.

• 1. Zkoušená rozbuška se umístí ve výbuchové komoře svisle tak, aby se nacházela přibližně ve středu šířky a délky a ve 2/3 výšky komory. Před odpálením první, páté a desáté zkoušené rozbušky v sérii 10 rozbušek jednotlivě odpalovaných se výbušná směs promíchá a provede se kontrola jejího složení podle čl. 7. Bezprostředně po promísení výbušné směsi se rozbuška odpálí. Při jednom naplnění komory výbušnou směsí lze popsaným způsobem odzkoušet jednotlivě 10 rozbušek.

• 1. Po odzkoušení série 10 rozbušek a po ukončení zkoušky se provede odpálení hliníkové rozbušky ve výbuchové komoře, přičemž se požaduje, aby nastal dokonalý výbuch výbušné směsi. Nebyla-li výbušná směs přivedena hliníkovou rozbuškou k výbuchu, neuznávají se výsledky zkoušky za platné.

Zhodnocení zkoušky

• 1. Výsledek zkoušek se hodnotí matematicko-statistickou metodou, uvedenou v Závazném postupu č. 54 podle ukazatelů spolehlivosti P a p, uvedených v technickém požadavku zkoušené rozbušky.

Rozbuška vyhovuje podmínkám zkoušky, jestliže z celkového počtu zkoušených vzorků (n) je počet vzorků, u nichž došlo k zážehu (x) nižší nebo stejný než je uvedeno v tab. č. 1 Závazného postupu č. 54 pro požadované parametry P a p, jinak nevyhovuje.

METODA B

• 1. Postupuje se stejně jako při metodě A s tím rozdílem, že místo výbuchové komory pokusné štoly se použije maloobjemového boxu.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) údaje o použitém zkušebním zařízení,

• b) teplotu a relativní vlhkost ovzduší zkušebního prostoru.

Závazný postup č. 38

Odolnost elektrických rozbušek proti hromadnému výbuchu

Názvosloví

• 1. Výbuch - efekt, schopný ohrozit život nebo hospodářské hodnoty účinkem tlakových vln a rozletu úlomků nebo trosek.

• 1. Hromadný výbuch - případ, kdy po místní iniciaci se výbuch rozšíří téměř okamžitě na více než 50 % zkoušených rozbušek, nacházejících se v obalu nebo jeho samostatné části.

• 1. Odolnost rozbušek proti hromadnému výbuchu - schopnost nevytvářet v daném balení podmínky pro šíření iniciace v přepravním obalu bez tendence útlumu, po úmyslné iniciaci jedné rozbušky.

• 1. Iniciace - přivedení primární a sekundární náplně rozbušky k výbuchu.

• 1. Donor - rozbuška, přivedená úmyslně k iniciaci.

• 1. Akceptor - zkoušená rozbuška.

Všeobecně

• 1. Odolnost rozbušek je závislá na konstrukčním řešení jejich dílčích částí, způsobu balení rozbušek, materiálu a délce přívodních vodičů, materiálu dutinky a na velikosti časového intervalu, v němž akceptorové rozbušky, stržené k iniciaci, vybuchují.

• 1. Elektrické rozbušky s dlouhými přívodními vodiči na cívkách a s dutinkou rozbušky uvnitř cívky nevykazují tendenci k šíření iniciace v přepravním obalu bez tendence útlumu ve smyslu čl. 2 a nemusí být zkoušeny podle tohoto závazného postupu. U rozbušek tohoto provedení se provádí pouze zkouška dle čl. 9b - kontrola způsobu balení.

• 1. Pro stanovení odolnosti rozbušek se provádí následující zkoušky a kontroly:

• a) kontrola citlivosti jednotlivých částí rozbušky k přenosu iniciace přes přepážku

• b) kontrola způsobu balení

• c) zkouška sestavy tří stovkových obalů s 300 kusy rozbušek

• d) zkouška jednoho přepravního obalu s 1000 kusy rozbušek

• e) zkouška sestavy tří přepravních obalů

• 1. Kontrola dle čl. 9a se provádí jako informativní stanovení citlivosti dílčích částí rozbušky pro relativní porovnání s jinými typy rozbušek, při konstrukčních změnách atd.

• 1. Kontrola dle čl. 9b může spolu s kontrolou dle čl. 9a nahradit u již ověřených typů a konstrukcí zkoušky dle čl. 9c až 9e. V případě pochybností však uvedené zkoušky nelze vypustit.

• 1. Vyhoví-li výrobek zkoušce dle čl. 9c, další zkoušky se již neprovádí. V případě nevyhovujícího výsledku se provede zkouška dle čl. 9d. Zkouška dle čl. 9e se provádí jen v případech, kdy zkoušky dle čl. 9c a 9d byly nevyhovující.

Účel a význam zkoušky

• 1. Z výsledku zkoušky lze soudit, zda zkoušený druh rozbušky vykazuje v originálním expedičním balení dostatečnou odolnost proti šíření přenosu iniciace bez tendence útlumu při náhodné iniciaci některé z přepravovaných nebo skladovaných rozbušek.

Na základě kladného výsledku zkoušky lze zkoušený typ rozbušky klasifikovat jako výrobek odolný proti hromadnému výbuchu a označovat symbolem NME.

Podmínky při zkoušce

• 1. Zkouška se provádí v podmínkách okolní teploty a relativní vlhkosti vzduchu.

Zkušební vzorky

• 1. Ke zkouškám dle čl. 9 se použijí rozbušky s nejkratší dodávanou délkou přívodních vodičů. Jsou-li rozbušky dodávány v několika alternativních provedeních (měděné a hliníkové dutinky, měděná a železná jádra přívodních vodičů apod.), provádí se zkoušky pro všechna alternativní provedení.

• 1. Ke zkouškám dle čl. 9c až 9e se výhradně použijí rozbušky se stejnou jmenovitou dobou zpoždění (časované rozbušky stejného stupně zpoždění, mžikové rozbušky).

Podstata zkoušky

• 1. Při kontrole citlivosti dílčích částí rozbušky k přenosu iniciace přes přepážku dle čl. 9a se stanoví závislost četnosti přenosu iniciace na síle přepážky.

• 1. Při kontrole způsobu balení dle čl. 9b se kontroluje dodržení technického požadavku pro balení desítkových svazků rozbušek, stovkových obalů a celého přepravního obalu.

• 1. Při zkoušce sestavy obalů dle čl. 9c se tři stovkové obaly, umístěné naplocho nad sebou, utěsní vrstvou zeminy nebo písku na výšku obalu. Po úmyslné iniciaci donorové rozbušky, umístěné uprostřed nejspodnějšího obalu, se kontroluje počet rozbušek, které byly strženy k iniciaci.

• 1. Při zkoušce dle čl. 9d se jeden přepravní obal utěsní vrstvou zeminy nebo písku na výšku obalu, případně krabicemi nebo pytli s pískem. Po iniciaci donorové rozbušky, umístěné uprostřed obalu, se kontroluje počet rozbušek, stržených k iniciaci.

• 1. Při zkoušce dle čl. 9e se postupuje stejně, jako dle čl. 20 s tím, že přepravní obal s donorovou rozbuškou se těsně obklopí shora a z delší boční strany dalšími dvěma přepravními obaly a teprve tato sestava se utěsní dle čl. 20. Kontroluje se počet rozbušek, stržených k iniciaci.

Postup zkoušky

Zkouška dle čl. 9a

• 1. Zkouška citlivosti rozbušky v místě sekundární náplně se provádí v uspořádání podle obr.1.

[image omitted]

Obr.1.

Donor a akceptor jsou umístěny v jedné ose dny k sobě, přičemž mezi oběma rozbuškami je těsně umístěna přepážka, tvořená smyčkou přívodních vodičů kruhového průřezu. Sleduje se, zda po iniciaci donoru dojde k přenosu iniciace na akceptor. Postupnou změnou počtu drátů v přepážce (pro každý počet drátů se provede vždy 10 pokusů) se stanoví závislost četnosti přenosu na počtu drátů.

• 1. Zkouška citlivosti v místě primární náplně se provádí uspořádání podle obr. 2.

[image omitted]

Obr. 2

Donor je umístěn kolmo k akceptoru tak, že jeho osa, vzdálená ode dna dutinky d (mm) směřuje do středu primární náplně akceptoru. Mezi donorem a akceptorem je těsně umístěna přepážka dle čl. 22. Stejným postupem, jako dle čl. 22 se stanoví závislost četnosti přenosu na počtu drátů v přepážce.

• 1. Zkouška citlivosti rozbušky v místě pilule se provádí v uspořádání dle obr. 3.

[image omitted]

Obr. 3.

Donor je umístěn kolmo k akceptoru tak, že osa donoru, vzdálená od kraje těsnící zátky 1 mm, směřuje do roznětné slože pilule akceptoru. Mezi donorem a akceptorem je těsně umístěna přepážka dle čl. 22. Postupem podle čl.22 se stanoví závislost četnosti přenosu iniciace na počtu drátů v přepážce.

Zkouška dle čl. 9b.

• 1. Kontroluje se dodržení schváleného technického požadavku balení desítkových svazků rozbušek, jejich umístění ve stovkovém obalu a celkové provedení přepravního obalu.

Zkouška dle čl. 9c.

• 1. Pro zkoušku v uspořádání dle čl.19 se ve střední desítce namátkově zvolí donorová rozbuška. Na svazku rozbušek nesmí být nic měněno, zejména nesmí být rozvinována smyčka vodičů žádné z rozbušek. Zapojení donorové rozbušky a vyvedení tohoto spojení mimo stovkový obal je nutno provést nástavnými vodiči. Spoje je nutno vhodným způsobem izolovat, např. rychlospojkami. Desítkový svazek se vloží zpět do stovkového obalu.

• 1. Do písku se naplocho uloží stovkový obal podle čl. 26 s donorovou rozbuškou ve spodní řadě. Na takto uložený obal se naplocho položí další dva stovkové obaly a celá sestava se po připojení vývodů donorové rozbušky na přívodní vedení a jejich zaizolování zasype pískem nebo zeminou tak, aby nejtenčí vrstva krytí byla nejméně 25 cm.

• 1. Donorová rozbuška se iniciuje a vyhledají se rozbušky, které nebyly přivedeny k iniciaci. Zkouška se třikrát opakuje.

Zkouška dle čl. 9d.

• 1. Z přepravního obalu se vyjme stovkový obal, umístěný ve středu jednoho ze dvou pětisetkusových obalů. Ve vyjmutém obalu se namátkou vybere donorová rozbuška. Postupuje se přitom podle čl. 26. Po napojení přívodních vodičů na nástavné vedení se obal s donorovou rozbuškou vloží zpět do přepravního obalu. Nástavné vodiče se vyvedou mimo přepravní obal.

• 1. Celý přepravní obal se po připojení vývodů donorové rozbušky na přívodní vedení dle čl. 26 zasype pískem nebo zeminou tak, aby nejtenčí vrstva krytí nebyla menší než výška přepravního obalu.

Utěsnění přepravního obalu je možno provést i krabicemi nebo pytli s pískem tak, aby bylo dosaženo stejného stupně utěsnění.

• 1. Donorová rozbuška se iniciuje a ve zkušebním prostoru se vyhledají rozbušky, které nebyly strženy k iniciaci. Zkouška se třikrát opakuje.

Zkouška dle čl. 9e.

• 1. Způsobem dle čl.29 se připraví přepravní obal s donorovou rozbuškou.

• 1. Obal čl. 32 s vyvedenými nástavnými vodiči se umístí na dřevěnou paletu a obklopí těsně shora a z delší boční strany dalšími dvěma přepravními obaly.

• 1. Sestava dle čl. 33 se po připojení vývodů donorové rozbušky dle čl. 27 ze všech stran obklopí pytli nebo krabicemi s pískem tak, aby nejtenčí vrstva krytí nebyla menší než výška přepravního obalu. Donorová rozbuška se přivede k iniciaci a ve zkušebním prostoru se vyhledají rozbušky, které nebyly strženy k iniciaci. Zkouška se třikrát opakuje.

Vyhodnocení

Zkouška dle čl. 9a.

• 1. Zjištěné závislosti četnosti přenosu iniciace na tloušťce přepážky podle čl. 22 až 24 se použijí pro vzájemné relativní porovnání citlivosti dílčích částí rozbušky, pro relativní srovnání s jinými rozbuškami stejné jmenovité doby zpoždění, pro posouzení provedených konstrukčních změn, pro kontrolu pravidelnosti výroby atd. Zkouška se provádí jako informativní stanovení.

Zkouška dle čl. 9b.

• 1. Zkouška se používá pro průběžnou kontrolu kvality balení schváleného typu rozbušek odolných hromadnému výbuchu. Pro účely kontrolních zkoušek ověřených typů může spolu se zkouškou dle čl. 9a nahradit zkoušky dle čl. 9c až 9e.

Zkouška dle čl. 9c.

• 1. Jestliže v žádné ze tří provedených zkoušek nepřesáhne počet rozbušek, stržených k iniciaci, hranici 50 % (149 rozbušek), rozbušky zkoušce vyhověly. Zkoušky dle čl. 9d, resp. 9e je možno vypustit.

• 1. Nevyhoví-li rozbušky čl. 37, provede se zkouška dle čl. 9d.

Zkouška dle čl. 9d.

• 1. Jestliže v žádné ze tří provedených zkoušek nepřesáhl počet rozbušek, stržených k iniciaci, hranici 50 % (499 rozbušek), rozbušky zkoušce vyhověly přes nevyhovující výsledek při zkoušce 9c. Zkoušku dle čl. 9e je možno vypustit.

• 1. Nevyhovují-li rozbušky čl. 39, provede se zkouška dle čl. 9e.

Zkouška dle čl. 9e.

• 1. Jestliže v žádné ze tří provedených zkoušek nepřesáhne počet rozbušek, stržených k iniciaici, hranici 50 % (1499 rozbušek), rozbušky vyhověly zkoušce odolnosti proti hromadnému výbuchu.

Celkové vyhodnocení

• 1. Vyhovují-li rozbušky některému ze čl. 37, 39 a 41, je možno je klasifikovat jako výrobky odolné proti hromadnému výbuchu a označovat je symbolem NME.

• 1. Nevyhovují-li rozbušky čl. 42, je nutno je klasifikovat jako výrobky schopné hromadného výbuchu.

Záznam o zkoušce

• 1. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:

• a) počet zkoušených rozbušek a rozbušek stržených k výbuchu,

• b) závazný postup zkoušky.

Závazný postup č. 39

Stanovení detonační rychlosti bleskovice

Účel zkoušky

• 1. Účelem zkoušky je zjistit, jakou rychlostí se šíří detonace duší bleskovice.

• 1. Měřící jednotkou detonační rychlosti je m.s^-1.

Zkušební přístroje a pomůcky

• 1. Ke zkoušce se použije:

• a) elektronický chronometr s rozlišovací schopností nejméně 10^-7,

• b) vhodný typ snímačů

• pro instalaci uvnitř bleskovice

• pro instalaci vně bleskovice,

• c) délkové měřítko,

• d) technická lepící páska,

• e) rozbuška č.8 Cu.

Podmínky při zkoušce

• 1. Zkouška se provádí v podmínkách okolní teploty a relativní vlhkosti vzduchu.

Zkušební vzorky

• 1. Je nutno, aby délka bleskovice pro jedno stanovení byla nejméně o 200 mm delší než je měřený úsek, přičemž délka měřeného úseku nesmí být menší než 200 mm.

Postup zkoušky

• 1. U bleskovice, připravené podle čl.5 se ve vzdálenosti asi 150 mm od okraje instaluje snímač START.

Snímač STOP se instaluje s přesností ± 1 mm. Požaduje se, aby použité snímače START a STOP pro tři stanovení byly stejného typu. Příklad vhodných snímačů je uveden na obr. 1 a 2.

• 1. Ke konci bleskovice se na straně snímače START připevní technickou lepící páskou rozbuška. Snímače START a STOP se připojí přes elektrotechnické funkční jednotky k chronometru a bleskovice se rozbuškou přivede k detonaci.