Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

§ 1

Český lékopis 1997 se vydává v příloze této vyhlášky. Používá se při přípravě, výrobě a kontrole léčiv.

§ 2

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 10/1987 Sb., o závaznosti Československého lékopisu – čtvrtého vydání v České socialistické republice, ve znění vyhlášky č. 62/1990 Sb. a vyhlášky č. 376/1991 Sb.

§ 3

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1998.

Ministr:

PhDr. Stráský v. r.

Příloha k vyhlášce č. 1/1998 Sb.

ČESKÝ LÉKOPIS 1997

1 Všeobecná část

• 1.1 Úvodní ustanovení

Český lékopis (dále jen "lékopis") obsahuje zejména ustanovení Evropského lékopisu (dále jen Ph. Eur.), při jehož překladu byla dohodnuta česká terminologická konvence pro řadu odborných názvů, které neměly odpovídající české výrazy (imunologie a technologie léčiv). V případech, kdy zavedení české terminologie nemělo řešení, byly přijaty anglické názvy v českém přepisu.

Základní pojmy používané v lékopisu jsou převzaty ze zákona č. 79/1997 Sb. o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.

V lékopisu jsou předmětem jednotlivých článků léčivé látky, pomocné látky, léčivé přípravky, zdravotnický materiál a obaly.

Pod pojmem Výrobek nebo produkt, který se používá v lékopisu, se rozumí předmět lékopisných článků obecně.

Oprávněnou autoritou se v oblasti humánních léčiv rozumí zejména Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ministerstvo zdravotnictví ČR, v oblasti veterinárních biopreparátů a léčiv Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv a Ministerstvo zemědělství ČR, v oblasti zabezpečující krizové situace (nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav) Ministerstvo obrany ČR.

• 1. Obecné zásady

Obecná ustanovení

Český lékopis vychází z překladu Evropského lékopisu, 3. vydání, a některé texty již z jeho Doplňku 1998. Pouze některé stati a články byly doplněny tak, aby se jejich text přizpůsobil českým podmínkám. Doplněné texty představující "česká specifika" nejsou v rozporu s ustanoveními Evropského lékopisu.

Obecné zásady se týkají všech statí a článků Českého lékopisu 1997. Slovo "lékopis" bez bližšího určení znamená Český lékopis.

Použití odkazu na název lékopisné obecné stati nebo článku znamená, že metoda, léčivá látka, pomocná látka, léčivý přípravek, zdravotnický materiál nebo obaly vyhovují požadavkům příslušné stati nebo článku. Takové odkazy na články a stati se v lékopisných textech uvádějí kurzívou. U obecných statí se odkazy uvádějí většinou zjednodušeně jejich číslem, které je uvedeno v závorce rovněž kurzívou.

Léčivý přípravek vyhovuje požadavkům lékopisu po celou dobu své použitelnosti. Předmět jakéhokoliv jiného článku vyhovuje po celou dobu jeho používání. Dobu použitelnosti a datum, od něhož se tato doba počítá, schvaluje oprávněná autorita na základě výsledků stabilitních studií.

Ustanovení článků jsou závazná, pokud není v Obecných zásadách nebo článcích uvedeno jinak. Obecné stati se stávají závaznými, pokud se na ně odkazuje v článku a pokud není takový odkaz učiněn způsobem, který vyjadřuje, že příslušný text, na nějž se odkazuje, není závazný, ale je spíše citován pro informaci nebo poučení.

Léčivé látky, pomocné látky, léčivé přípravky, zdravotnický materiál a obaly popsané v článcích jsou určeny pro humánní a veterinární použití (není-li přesně vymezen jeden z těchto účelů), a pokud nevyhovují některým požadavkům uvedeným v článku, nejsou lékopisné kvality. To však neznamená, že provedení všech zkoušek popsaných v nějakém článku je pro výrobce nezbytnou podmínkou při určení, zda látka před uvolněním do použití vyhovuje lékopisu. Výrobce může získat jistotu, zda nějaký výrobek je lékopisné jakosti, na základě údajů získaných např. z validačních studií výrobního procesu a z průběžných provozních kontrol. Potřeba vyhovět požadavkům lékopisu nevylučuje tedy možnost uchýlit se k parametrickému propouštění výrobků v určitých situacích, které jsou oprávněnou autoritou považovány za vhodné.

Zkoušky na čistotu a stanovení obsahu nebo účinnosti popsané v lékopisu jsou oficiální metody, na nichž jsou založeny lékopisné normy. Se souhlasem oprávněné autority se pro kontrolní účely mohou použít alternativní analytické metody za předpokladu, že bude dosaženo shody s oficiálními metodami. V případě pochybností nebo sporu jsou rozhodující pouze oficiální metody analýzy. Určité látky, které jsou předmětem lékopisného článku, mohou existovat v různé jakosti vhodné pro různé účely. Pokud není v článku uvedeno jinak, požadavky platí pro všechny jakosti této látky. V některých článcích, zejména těch, které se týkají pomocných látek, může být pro informaci a poučení připojen seznam kritických vlastností důležitých pro jejich použití. Zkušební metody pro stanovení jedné nebo více těchto kritických vlastností mohou být uvedeny též pro informaci.

Obecné články na lékové formy se vztahují na všechny přípravky definovaného druhu a nemusí být pro daný léčivý přípravek vyčerpávající. Pro daný léčivý přípravek může oprávněná autorita stanovit dodatečné požadavky k požadavkům uvedeným v obecném článku dané lékové formy.

Konvenční termíny. Výraz "oprávněná autorita" značí obecně národní, nadnárodní nebo mezinárodní orgán nebo organizaci, které mají oprávnění rozhodovat příslušné problémy. Může to být např. národní lékopisná autorita, autorita udělující licence nebo oficiální kontrolní laboratoř. V České republice, viz Úvodní ustanovení (1.1).

Výraz "pokud není stanoveno jinak" v Českém lékopise znamená, že požadavky ustanovení platí, pokud oprávněná autorita neschválí změnu nebo výjimku pro určitý zdůvodněný případ.

Ustanovení obsahující výraz "by měl" jsou informativní nebo doporučující.

V některých článcích nebo jiných textech jsou používány termíny "vhodný" nebo "odpovídající" k použití zkoumadla, mikroorganismu, zkušební metody apod.; nejsou-li kritéria vhodnosti popsána v článku, stanoví nebo odsouhlasí tato kritéria oprávněná autorita.

Další ustanovení týkající se obecných statí a článků

Množství

Ve zkouškách na čistotu s číselnými limity a ve stanoveních obsahu se ke zkoušení předepisuje množství, jímž se rozumí množství přibližné. Množství skutečně použité, které se může lišit nejvýše o 10 % od předepsaného množství, se přesně naváží nebo odměří a výsledek se počítá z tohoto přesného množství. Ve zkouškách na čistotu, kde limit není udán číselně, ale obvykle závisí na porovnání a chování porovnávací látky za stejných podmínek, se použije ke zkoušce předepsán é množství. Také zkoumadla se používají v předepsaných množstvích.

Množství se naváží nebo odměří s přesností přiměřenou udanému stupni přesnosti. Pro vážení odpovídá přesnost ±5 jednotek za poslední udanou číslicí (např. 0,25 g představuje množství 0,245 až 0,255 g). Pro měření objemu je důležité, zda číslice za desetinnou čárkou je nula, nebo číslo končí nulou (např. 10,0 ml nebo 0,50 ml). V těchto případech se má objem měřit pipetou, odměrnou baňkou nebo byretou podle vhodnosti. Jinak se může použít odměrný válec nebo dělená pipeta. Objemy udané v mikrolitrech se měří mikropipetou nebo injekční mikrostříkačkou. V určitých případech přesnost, s níž jsou množství udávána, neodpovídá počtu platných číslic vyjádřených v udaných číselných požadavcích. Vážení a měření by potom měla být prováděna s dostatečnou přesností v souladu s analytickými zvyklostmi.

Přístroje a postupy

Odměrné skleněné nádoby odpovídají požadavkům třídy A odpovídající mezinárodní normy vydané Mezinárodní organizací pro normalizaci (International Organizsation for Standardization).

Pokud není předepsáno jinak, analytické postupy se provádějí při teplotě 15 °C až 25 °C (pokojová teplota).

Porovnávací zkoušky, pokud není předepsáno jinak, se provádějí za použití stejných zkumavek z bezbarvého neutrálního průhledného skla s plochou základnou a s vnitřním průměrem 16 mm. Stejné objemy porovnávaných kapalin se pozorují shora ve směru podélné osy zkumavky proti bílému pozadí nebo, pokud je to nutné, proti černému pozadí. Zkoušení se provádí v rozptýleném světle.

Jakékoliv rozpouštědlo použité ve zkoušce na čistotu nebo při stanovení obsahu, při kterém se má použít indikátor, se nejdříve neutralizuje na tento indikátor, pokud není předepsána slepá zkouška.

Vodní lázeň

Údaj "vodní lázeň" znamená lázeň vroucí vody, pokud není uvedena jiná teplota vody. Jiné metody zahřívání se mohou použít za předpokladu, že bude dodržena předepsaná teplota zahřívání.

Sušení nebo žíhání do konstantní hmotností

Údaje "vysušený do konstantní hmotnosti" a “vyžíhaný do konstantní hmotnosti" znamenají, že dvě následující vážení se neliší o více než 0,5 mg; druhé vážení následuje po další době sušení nebo žíhání přiměřené povaze a množství zbytku.

Pokud je předepsáno sušení za použití jednoho z výrazů "v exsikátoru" nebo "ve vakuu", provádí se za podmínek popsaných ve stati Ztráta sušením (2.2.32).

Zkoumadla

Správné provádění analytických postupů popsaných v lékopisu a spolehlivost výsledků závis í částečně na jakosti použitých zkoumadel. Zkoumadla jsou popsána v obecné stati Zkoumadla (4). Předpokládá se použití zkoumadel analytického stupně jakosti. Pro některá zkoumadla jsou zařazeny zkoušky na ověření jejich vhodnosti.

Rozpouštědla

Pokud se neuvádí název rozpouštědla, znamená výraz "roztok" vodný roztok. Kde je použití vody předepsáno nebo zahrnuto v analytických postupech popsaných v lékopisu nebo pro přípravu zkoumadel, použije se voda vyhovující požadavkům článku Aqua purificata. Výraz "voda destilovaná" označuje čištěnou vodu připravenou destilací.

Termín "ethanol" bez bližšího určení označuje ethanol 99,0%. Výraz "alcohol" bez bližšího určení použitý v Ph. Eur. odpovídá v ČL 97 termínu líh 96% [= 96,0 % (V/V) ethanolu (C2H6O)]. Jiná ředění ethanolu jsou označena údajem "líh" s vyznačením objemového procenta ethanolu.

Vyjadřování koncentrací

Při vyjadřování koncentrací se výraz "procento" (%) používá podle okolností v jednom ze dvou významů:

• procenta m/m (procenta hmotnostní, hmotnost v hmotnosti) udávají počet gramů látky ve 100 g konečného výrobku. V ČL 97 se označení m/m obvykle nepoužívá. Pokud není uvedeno, o jaká procenta se jedná, rozumí se procenta hmotnostní.

• procenta V/V (procenta objemová, objem v objemu) udávají počet mililitrů látky ve 100 ml konečného výrobku.

Výraz ppm (parts per million) použitý v Ph. Eur. odpovídá hmotnosti v hmotnosti, pokud není uvedeno jinak. V lékopisu je tento výraz nahrazen podle potřeby údaji μg/g nebo μg/ml, pokud není uvedeno jinak.

Procenta hmotnostně objemová a procenta objemově hmotnostní nejsou v Ph. Eur. ani v ČL povolena. Potřebné koncetrace se vyjadřují za použití příslušných jednotek, obvykle jako g/l nebo ml/kg.

Teplota

Kde analytický postup uvádí teplotu bez číselných hodnot, mají obecně používané výrazy následující význam:

v mrazicím boxu	pod - 15 °C
v chladničce	2 °C až 8 °C
za chladu nebo v chladnu	8 °C až 15 °C
při pokojové teplotě	15 °C až 25 °C

Obecné stati

Materiály používané pro obaly jsou popsány ve stati Obaly a obalový materiál (3). Obecné názvy používané pro materiály, obzvláště plasty, pokrývají skupinu výrobků lišící se nejen ve vlastnostech základní složky, ale také v použitých přísadách. Zkušební metody a limity pro materiály závisí na jejich složení a jsou závazné pouze pro materiály, jejichž složení je definováno v úvodu ke specifikacím. Použití materiálů s jiným složením a zkušební metody a limity pro ně požadované jsou předmětem souhlasu oprávněné autority.

Specifikace pro obaly ve stati Obaly a obalový materiál (3) byly vypracovány k obecnému použití pro obaly stanovené kategorie, ale vzhledem k velké rozmanitosti dostupných obalů a možnému novému vývoji uveřejnění specifikace nevylučuje ve zdůvodněných případech použití obalů, které odpovídají specifikacím schváleným oprávněnou autoritou.

V lékopisných článcích se může odkazovat na specifikace obalů uvedené v této části. Obecné články pro lékové formy mohou v části Výroba vyžadovat použití určitých druhů obalů; některé jiné články mohou v části Uchovávání uvést druh obalu, který je doporučen pro dané použití.

Lékopisné články

Lékopisné články (dále články) se člení na části: záhlaví článků, výroba, vlastnosti, zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu, stanovení obsahu (účinnosti), uchovávání, označování a nečistoty. Podle svého charakteru článek nemusí nutně obsahovat všechny části.

Záhlaví článku

Obsahuje názvy, včetně příslušného označení, zda se jedná o omamnou nebo psychotropní látku, venenum nebo separandum, zda jde o článek přeložený z Ph. Eur. nebo o české specifikum. Dále obsahuje vše, co látku jednoznačně charakterizuje, tj. sumární vzorec, podle potřeby strukturní vzorec, relativní molekulovou (atomovou) hmotnost, číslo CAS a definici látky s rozmezím jejího obsahu. Vzorce, relativní molekulová (atomová) hmotnost a číslo CAS, viz dále, nejsou součástí analytického hodnocení článku.

Názvy. Články ČL jsou uvedeny mezinárodními názvy schválenými nebo doporučenými Světovou zdravotnickou organizací, pod kterými jsou názvy české. Podle potřeby jsou uvedena též synonyma (obvykle název ČSL 4 nebo Ph. Eur, pokud je rozdílný).

Vzorce. Jsou uvedeny sumární vzorce a dle potřeby též strukturní vzorce, které se formou liší od vzorců Ph. Eur. tak, aby vyhovovaly národním zvyklostem.

Relativní atomové a molekulové hmotnosti. Relativní molekulová hmotnost (Mr) látky, popř. relativní atomová hmotnost (Ar) látky se uvádí tam, kde je to vhodné. Mr jsou vypočítány z tabulky relativních atomových hmotností a zaokrouhleny na dvě desetinná místa.

Číslo CAS (Chemical Abstracts Service). V ČL jsou tato čísla uvedena i pro léčivé a pomocné látky (Ph. Eur. čísla CAS uvádí pouze u zkoumadel).

Definici v ČL tvoří odstavec definující léčivo, pomocnou látku, prostředek nebo obal. U chemických látek patří do definice český chemický název vytvořený podle zásad IUPAC (International Union of Pure and Applied Chemistry) a zásad českého názvosloví anorganické a organické chemie^1), bez ohledu na Pravidla českého pravopisu.

Rozmezí obsahu. Kde je předepsáno rozmezí obsahuje to rozmezí stanovené v návaznosti na metodu stanovení obsahu (účinnosti) zkoušené látky.

Rostlinné drogy. V článcích na rostlinné drogy se v záhlaví článku uvádí, je-li předmětem článku např. celá droga nebo práškovaná droga. Pokud se článek týká celé i práškované drogy, záhlaví článku to jasně udává.

Výroba

Ustanovení odstavce Výroba upozorňují na určité aspekty výrobního postupu. Tvoří rámcové pokyny pro výrobce. Mohou se týkat např. zdroje materiálů, vlastního výrobního postupu a jeho validace a kontroly, průběžných provozních kontrol nebo zkoušení, které má být prováděno výrobcem u konečného výrobku, buď u vybraných šarží, nebo u každé šarže před propuštěním. Tato ustanovení nelze vždy ověřit na vzorku konečného výrobku nezávislým analytikem. Oprávněná autorita může ověřit dodržování těchto pokynů např. prozkoumáním údajů získaných od výrobce, inspekcí nebo zkoušením vhodných vzorků.

Nepřítomnost části Výroba neznamená, že nemá být věnována pozornost tomu, co bylo uvedeno výše. Výrobek popsaný v článku se vyrábí ve shodě se zásadami správné výrobní praxe a v souladu s příslušnými mezinárodními dohodami a nadnárodními a národními předpisy, kterými se řídí přípravky pro humánní a veterinární použití.

Tam, kde článek pro vakcínu v části Výroba definuje vlastnosti vakcinačního kmene, jakékoliv zkušební metody uváděné pro potvrzení těchto vlastností jsou určeny k informaci jako příklady vhodných metod.

Vlastnosti

Ustanovení v části Vlastnosti jsou informativní a nejsou lékopisnými požadavky.

Rozpustnost. V ustanoveních týkajících se rozpustnosti v části Vlastnosti mají použité výrazy vztažené na teplotu 15 °C až 25 °C následující význam:

Tab. 1.2-1

Popisný výraz	Přibližný objem rozpouštědla v mililitrech na gram rozpuštěné látky
velmi snadno rozpustný	méně než 1
snadno rozpustný	1 až 10
dobře rozpustný	10 až 30
mírně rozpustný	30 až 100
těžce rozpustný	100 až 1000
velmi těžce rozpustný	1000 až 10 000
prakticky nerozpustný	více než 10 000

Termín "částečně rozpustný" se používá k popisu směsi, kde se rozpustí jen některé ze složek. Termín "mísitelný" se používá k popisu kapaliny, která je mísitelná v každém poměru s uvedeným rozpouštědlem.

Zkoušky totožnosti

Zkoušky uvedené v části Zkoušky totožnosti jsou určeny k tomu, aby s přijatelným stupněm jistoty potvrdily, že výrobek odpovídá označení na obalu.

Některé články mají další členění označené "Základní sestava zkoušek" a "Alternativní sestava zkoušek". Zkouška nebo zkoušky tvořící "Alternativní sestavu zkoušek" mohou být použity namísto "Základní sestavy zkoušek" za předpokladu, že se může prokázat, že látku nebo přípravek lze zcela vysledovat k ověřené šarži, která byla kompletně přezkoušena dle lékopisného článku a vyhovuje všem jeho požadavkům.

Zkoušky na čistotu a stanovení obsahu nebo účinnosti

Rozsah. Požadavky nejsou koncipovány tak, aby braly v úvahu všechny možné nečistoty. Není možné např. předpokládat, že lze tolerovat nějakou nečistotu, která není zjistitelná pomocí předepsaných zkoušek, jestliže zkušenost a správná farmaceutická praxe požadují, aby byla nepřítomna. Viz též dále uvedenou část označenou Nečistoty.

Výpočty. Jestliže se vyžaduje, aby výsledek zkoušky byl počítán na vysušenou nebo bezvodou látku nebo na jiný požadavek, provede se stanovení ztráty sušením, obsahu vody nebo jiné vlastnosti metodou předepsanou v příslušné zkoušce článku.

Rozmezí. Předepsaná rozmezí jsou založena na údajích získaných v běžné analytické praxi; počítají s běžnými analytickými chybami, s přijatelnými změnami ve výrobě a ve složení a se znehodnocením v rozsahu považovaném za přijatelný. Nelze tolerovat změny předepsaného rozmezí, aby se zjistilo, zda zkoušený výrobek vyhovuje požadavkům příslušného článku.

Při zjišťování shody s číselným údajem se vypočítaný výsledek zkoušky na čistotu nebo stanovení nejdříve zaokrouhlí na počet udaných číslic, pokud není předepsáno jinak. Poslední číslice se zvyšuje o jednu, když je zaokrouhlená část rovna nebo vyšší než polovina jednotky, zatímco se nemění, když je zaokrouhlená část menší než polovina jednotky.

Uvádění povoleného limitu nečistot. Přibližný rozsah tolerované nečistoty nebo součtu nečistot může být uváděn v závorce pouze pro informaci. Není-li předepsáno použití referenční látky pro označenou nečistotu, může být její obsah vyjádřen jako jmenovitá koncentrace látky použité pro přípravu porovnávacího roztoku předepsaného v článku, není-li uvedeno jinak. Kladné či záporné posouzení obsahu nečistot se určí podle shody nebo neshody s udanou zkouškou.

Rostlinné drogy. Pro rostlinné drogy se síranový popel, celkový popel, ve vodě rozpustná látka, v lihu 96% rozpustná látka, obsah vody, obsah silice a obsah účinné látky počítají s odkazem na látku, která nebyla zvlášť vysušena, pokud není v článku předepsáno jinak.

Ekvivalenty. V případě uvedení ekvivalentu látky se pro lékopisné účely použijí uvedená čísla, pokud mají platit požadavky určitého článku.

Biologické zkoušky. Při použití zvířat ke stanovení účinnosti a k jiným biologickým zkouškám je nutno dodržovat zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.

Uchovávání

Informace a doporučení uvedená v části Uchovávání nejsou zcela závazná. Oprávněná autorita může předepsat zvláštní podmínky uchovávání, které se mají dodržovat. Český lékopis předepisuje navíc proti Ph. Eur zvláštní podmínky uchovávání pro následující skupiny léčiv: omamné látky, psychotropní látky, venena a separanda, viz tabulky I až III. V uvedeném pořadí platí nadřazenost jejich uchovávání. Tato nadřazenost byla použita i při sestavení uvedených tabulek. Pokud je látka separandem i omamnou látkou, je uvedena pouze v tabulce I. Výrobky popsané v lékopisu se uchovávají tak, aby se zabránilo jejich znečištění a pokud možno i jejich znehodnocení. Kde jsou doporučeny speciální podmínky uchovávání, včetně druhu obalu, viz také 3.2, a teploty uchovávání, jsou uvedeny v článku.

V článcích v části označené Uchovávání se používají následující výrazy s uvedeným významem. Chráněn před vlhkem znamená, že výrobek je uchováván ve vzduchotěsném obalu. Ve vlhké atmosféře je třeba obal otvírat opatrně. Nízkého obsahu vlhkosti se může docílit, je-li to nutné, použitím vysoušedla v obalu za podmínky, že nedojde k přímému dotyku vysoušedla s výrobkem.

Chráněn před světlem znamená, že výrobek citlivý na světlo se uchovává buď v obalu z materiálu, který dostatečně absorbuje aktinické světlo a tím chrání obsah před změnou jím způsobenou, nebo v obalu vloženém do vnějšího obalu, který rovněž poskytuje takovou ochranu, nebo se uchovává na takovém místě, které je před světlem zcela chráněno.

Označování

Označování je obvykle předmětem nadnárodních a národních předpisů a mezinárodních dohod. Ustanovení uvedená v části Označování nejsou úplná a navíc jsou pro lékopisné účely závazná pouze ta ustanovení, která jsou nutná k důkazu souhlasu nebo nesouhlasu s článkem. Jakákoliv další ustanovení týkající se označování jsou zařazena v lékopisu jako doporučení. Lékopisná ustanovení týkající se označování se mohou uvést na vnitřním nebo vnějším obalu nebo v příbalové informaci, podle rozhodnutí oprávněné autority.

Varování

Materiály popsané v článcích a zkoumadla určená pro použití v lékopisu mohou být škodlivé zdraví, pokud se nedodržují odpovídající bezpečnostní opatření. Zásady správné praxe v kontrolní laboratoři a ustanovení souvisejících předpisů je třeba neustále zachovávat. Na látky obzvláště nebezpečné je upozorňováno v určitých článcích pomocí varovných oznámení; nepřítomnost takových oznámení neznamená, že nebezpečí neexistuje.

Nečistoty

Seznam všech známých a možných nečistot, které mají být kontrolovány zkouškami v určitém článku, může být uveden pro informaci v části Nečistoty. Seznam může být rozdělen na dvě části: "kvalifikované nečistoty" a "jiné detegovatelné nečistoty". Kvalifikované nečistoty jsou takové nečistoty, které byly jako takové přijaty předem oprávněnou autoritou; mohou být též zahrnuty nečistoty považované za kvalifikované jinými způsoby (např. nečistoty vyskytující se jako přirozené metabolity). Jiné detegovatelné nečistoty jsou takové možné nečistoty, které nebyly zjištěny v žádném vzorku látky během vypracování článku nebo které se vyskytují v množstvích nižších než 0,1 %, ale jež jsou limitovány zkouškami na čistotu.

Kritické fyzikální vlastnosti

Seznam kritických fyzikálních vlastností, které nejsou předmětem oficiálních požadavků, ale jež jsou přesto důležité pro použití nějaké látky, může být připojen k článku pro informaci, viz též Obecná ustanovení uvedená výše.

Referenční látky, referenční přípravky a referenční spektra

Některé články předepisují použití referenční látky, referenčního přípravku nebo referenčního spektra. Tyto jsou připraveny s ohledem na jejich zamýšlené použití, jak je předepsáno v článcích, a nemusejí být vhodné za jiných okolností. Český lékopis předepisuje referenční materiály jedna k připravené Evropskou lékopisnou komisí pro články přeložené z Ph. Eur. a jednak referenční materiály připravené Lékopisnou komisí MZ ČR pro články představující česká specifika. Komise neberou odpovědnost za jakékoliv chyby vznikající z jiného použití, než je u referenčních materiálů předepsáno.

Referenční látky, referenční přípravky a referenční spektra pro zkoušení podle článků přeložených z Ph. Eur. lze objednat v Technickém sekretariátu Evropské lékopisné komise. Jsou to oficiální referenční materiály, které mají být použity v případě arbitráže. Seznam referenčních látek, referenčních přípravků a referenčních spekter lze získat v technickém sekretariátu. Seznam referenčních materiálů určených pro zkoušení podle článků představujících česká specifika se uveřejňuje ve Věstníku Státního ústavu pro kontrolu léčiv v Praze a referenční materiály lze objednat v sekretariátu Lékopisné komise MZ ČR.

Pro rutinní analýzy látek podle článků přeložených z Ph. Eur. se mohou použít pracovní standardy za předpokladu, že jsou navázány na referenční materiály Evropské lékopisné komise.

Každá informace nezbytná pro správné použití referenčních materiálů Ph. Eur. je uvedena v označení na obalu, v příbalové informaci nebo v katalogu. Tam, kde nejsou uvedeny podmínky sušení v příbalové informaci nebo na obalu, má se látka použít tak, jak byla dodána. Evropská lékopisná komise neposkytuje analytické certifikáty nebo další údaje, které se nevztahují k předepsanému použití výrobku. Datum použitelnosti se neuvádí; je zaručeno, že referenční materiály lze používat od data jejich obdržení po dobu nejméně 6 měsíců, jestliže jsou uchovávány tak, jak je popsáno v příbalové informaci; o jejich použití po této době je nutné se informovat v Technickém sekretariátu Evropské lékopisné komise. Nelze ručit za stabilitu obsahu otevřených balení.

Chemické referenční látky. Zkratka CRL (v Ph. Eur. CRS) označuje chemickou referenční látku vyhlášenou Evropskou lékopisnou komisí nebo referenční látku vyhlášenou Lékopisnou komisí MZ ČR. Některé chemické referenční látky se používají pro mikrobiologické stanovení antibiotik a jejich účinnost se udává v mezinárodních jednotkách m.j. (v Ph. Eur. označené U.l.) v příbalové informaci nebo na obalu a jsou definovány stejným způsobem jako biologické referenční přípravky.

Biologické referenční přípravky. Většinu primárních referenčních přípravků citovaných v Ph. Eur. i v ČL tvoří mezinárodní standardy a mezinárodní referenční přípravky vyhlašované Světovou zdravotnickou organizací. Protože tyto referenční materiály jsou obvykle k dispozici pouze v omezených množstvích, Evropská lékopisná komise vyhlašuje biologické referenční přípravky (uvedené zkratkou BRP), kde je to vhodné. Účinnost biologických referenčních přípravků se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách značených m.j. (v Ph. Eur. označené U.I.). Pro některé biologické referenční přípravky, kde neexistuje mezinárodní standard nebo mezinárodní referenční přípravek, se účinnost vyjadřuje v jednotkách Evropského lékopisu Ph.Eur.j. (v Ph. Eur. označené jako Ph.Eur.U.).

Pokud ČL obsahuje článek, u něhož je třeba ke zkoušení biologický referenční přípravek, který nebyl připraven Evropskou lékopisnou komisí, zajistí přípravu takového biologického referenčního přípravku Lékopisná komise MZ ČR v návaznosti na příslušný referenční přípravek Světové zdravotnické organizace.

Referenční látky pro radiofarmaka jsou látky s definovanou čistotou, jsou vždy opatřeny příslušným osvědčením s uvedením jakosti a doby použitelnosti. Získávají se od Českého metrologického institutu - Inspektorátu pro ionizující záření, Radiová 1, Praha 10.

Referenční spektra. Referenční spektrum (pro infračervenou spektrofotometru) je doprovázeno informací týkající se podmínek použitých při přípravě látky ke zkoušení a záznamu spektra. Referenční spektra potřebná ke zkoušení podle článků přeložených z Ph. Eur. lze objednat v Technickém sekretariátu Evropské lékopisné komise. Referenční spektra potřebná ke zkoušení podle článků představujících česká specifika lze objednat v sekretariátu Lékopisné komise MZ ČR.

• 1.3 Značky a symboly

A	absorbance
A1cm1%	specifická absorbance
Ar	relativní atomová hmotnost
αD20	specifická optická otáčivost
BRP	biologický referenční přípravek
CRL	chemická referenční látka
d2020	relativní hustota
λ	vlnová délka
m.j.	mezinárodní jednotka
Mr	relativní molekulová hmotnost
nD20	index lomu
Ph.Eur.j.	Ph. Eur. jednotka
R	zkoumadlo
RF	retenční faktor používaný v chromatografii vyjadřující poměr vzdálenosti středu skvrny zkoušené látky ke vzdálenosti čela mobilní fáze, měřeno od místa nanášení
RS	roztok zkoumadla
Rst	poměr vzdálenosti středu skvrny zkoušené látky od místa nanášení ke vzdálenosti středu skvrny porovnávací látky od místa nanášení používaný v chromatografii
TT	teplota tání
TV	teplota varu
VR	základní látka pro odměrnou analýzu
VS	odměrný roztok

Zkratky používané v článcích na imunní séra, imunoglobuliny a vakcíny

CCID50	Statisticky stanovené množství viru, u něhož lze předpokládat, že infikuje 50 % buněčných kultur, do nichž bylo přidáno.
ED50	Statisticky stanovená dávka vakcíny, u níž lze v podmínkách zkoušek předpokládat, že u 50 % zvířat navodí tvorbu protilátek na antigeny související s vakcínou.
EID50	Statisticky stanovené množství viru, u něhož lze předpokládat, že infikuje 50 % ptačích embryí, do nichž bylo inokulováno.
ID50	Statisticky stanovené množství viru, u něhož lze předpokládat, že infikuje 50 % zvířat, jimž bylo inokulováno.
L+/10 dávka	Nejmenší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovaným způsobem usmrtí v daném období pokusná zvířata.
L+ dávka	Nejmenší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovaným způsobem usmrtí pokusná zvířata.
LD50	Statisticky stanovené množství látky, u něhož po podání specifikovaným způsobem lze předpokládat, že v daném období usmrtí 50 % pokusných zvířat.
Lf dávka	Množství toxinu nebo toxoidu, které v nejkratším období vyvločkuje s 1 m.j. antitoxinu.
Lo/10 dávka	Největší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovanýmn způsobem nezpůsobí v daném období pokusným zvířatům toxické příznaky.
Lp/10 dávka	Nejmenší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,1 m.j. antitoxinu a podáno specifikovaným způsobem paralyzuje v daném období pokusná zvířata.
Lr/100 dávka	Nejmenší množství toxinu, které v podmínkách zkoušky smícháno s 0,01 m.j. antitoxinu a intrakutánně vstříknuto způsobí v daném období charakteristickou reakci v místě podání.
MLD	nejmenší smrtná dávka
PD50	Statisticky stanovená dávka vakcíny, u níž lze v podmínkách zkoušek předpokládat, že ochrání 50 % zvířat před čelenžní dávkou toxinů nebo mikroorganismů, proti nimž je účinná.
PFU	jednotky vytvářející poky nebo jednotky vytvářející plaky
SPF	prostý specifikovaných patogenů

Sbírky mikroorganismů

ATCC	American Type Culture Collection
12301 Parklawn Drive
Rockville, MD 20852, USA
C.I.P.	Collection de Bactéries de l’Institut Pasteur
B.P.52, 25 Rue du Dr Roux
75724 Paris Cedex 15, France
I.P.	Collection Nationale de Culture de Microorganismes (C.N.C.M.)
Institut Pasteur
25 Rue du Dr Roux
75724 Paris Cedex, France
NCIMB	National Collection of Industrial and Marine Bacteria Ltd.
23 St Machar Drive
Aberdeen AB2 IRY, Great Britain
NCPF	National Collection of Pathogenic Fungi
London School of Hygiene and Tropical Medicine
Keppel Street
London WC1E 7HT, Great Britain
NCTC	National Collection of Type Cultures
Central Public Health Laboratory
Colindale Avenue
London NW9 5HT, Great Britain
NCYC	National Collection of Yeast Cultures
AFRC Food Research Institute
Colney Lane
Norwich NR4 7UA, Great Britain
S.S.I.	Statens Serum Institut
80 Amager Boulevard, Copenhagen, Denmark
CCM	Česká sbírka mikroorganismů
Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Tvrdého 14, 602 00 Brno
CNCTC	Česká národní sbírka typových kultur mikroorganismů
Státní zdravotní ústav
Centrum epidemiologie a mikrobiologie
Šrobárova 48, 100 42 Praha 10

• 1.4 Jednotky mezinárodní soustavy (SI) použité v lékopise a vztah k jiným jednotkám

Mezinárodní systém jednotek (SI)

Mezinárodní systém jednotek zahrnuje tři skupiny: základní jednotky, odvozené jednotky a doplňkové jednotky^1). Základní jednotky a jejich definice obsahuje tabulka 1.4-1.

Odvozené jednotky se mohou tvořit kombinací základních jednotek podle algebraických vztahů mezi odpovídajícími veličinami. Některé z těchto odvozených jednotek mají speciální názvy a symboly. SI jednotky použité v Ph. Eur. jsou uvedeny v tabulce 1.4-2.

Některé důležité, všeobecně používané vedlejší jednotky uvádí tabulka 1.4-3.

Předpony uvedené v tabulce 1.4-4 se používají při vytváření názvů a symbolů dekadických násobků a dílů jednotek SI.

Tab. 1.4-1 Základní jednotky SI

| Veličina | Jednotka | Definice | | | | Název | Symbol | Název | Symbol | | | --- | --- | --- | --- | --- | | délka | l | metr | m | Metr je délka dráhy, kterou proběhne světlo ve vakuu za 1/299 792 458 sekundy. | | hmotnost | m | kilogram | kg | Kilogram je hmotnost mezinárodního prototypu kilogramu, uloženého v Mezinárodním úřadě pro váhy a míry v Sévres. | | čas | t | sekunda | s | Sekunda je trvání 9 192 631 770 period záření odpovídajícího přechodu mezi dvěma velmi jemnými hladinami základního stavu atomu cesia 133. | | elektrický proud | I | ampér | A | Ampér je stálý elektrický proud, který při průtoku dvěma rovnoběžnými přímými a nekonečně dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu, umístěnými ve vakuu ve vzájemné vzdálenosti 1 metru vyvolá mezi nimi stálou sílu 2.10-7 newtonu na metr délky. | | termody-namická teplota | T | kelvin | K | Kelvin je 1/273,16 termodynamické teploty trojného bodu vody. | | látkové množství | n | mol | mol | Mol je látkové množství soustavy, která obsahuje právě tolik elementárních jedinců (entit), kolik je atomů v 0,012 kg uhlíku 12* | | svítivost | Iv | kandela | cd | Kandela je svítivost zdroje, který v daném směru vysílá monochromatické záření o kmitočtu 540.1012 hertzů a jehož zářivost v tomto směru je 1/683 wattu na steradián. |

• Při udávání látkového množství je třeba specifikovat elementární entity; mohou jimi být atomy, molekuly, ionty, elektrony, jiné částice nebo blíže určená seskupení částic.

Tab. 1.4-2 Jednotky použité v lékopise a odpovídající jiným jednotkám

| Veličina | Jednotka | Převod jiných jednotek na jednotky SI | | | | | | Název | Symbol | Název | Symbol | Základní jednotka SI | Jiné jednotky SI | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | vlnočet | v | reciproký metr | 1/m | m-1 | | | | vlnová délka | λ | mikrometr nanometr | μm nm | 10-6 m 10-9 m | | | | plošný obsah | A, S | čtverečný metr | m2 | m2 | | | | objem | V | krychlový metr | m3 | m3 | | 1 ml = 1 cm3 = = 10-6 m3 | | kmitočet | f, v | hertz | Hz | s-1 | | | | hustota | ρ | kilogram na krychlový metr | kg/m3 | kg.m-3 | | 1 g/ml = 1 g/cm3 = = 103 kg.m-3 | | rychlost | v | metr za sekundu | m/s | m.s-1 | | | | síla | F | newton | N | m.kg.s-2 | | 1 dyn = 1 g.cm.s-2 = = 10-5 N | | 1 kp = 9,80665 N | | | | | | | | tlak, mechanické napětí | p | pascal | Pa | m-1.kg.s-2 | N.m-2 | 1 dyn/cm2 = 10-1 Pa = = 10-1. N.m-2 | | 1 atm = 101325 Pa = 101,325 kPa | | | | | | | | 1 bar = 105 Pa = = 0,1 MPa | | | | | | | | 1 mm Hg = = 133,322387 Pa | | | | | | | | 1 Torr = = 133,322368 Pa | | | | | | | | 1 psi = 6,894757 kPa | | | | | | | | dynamická viskozita | η | pascalsekunda | Pa.s | m-1.kg.s-1 | N.s.m-2 | 1 P = 10-1 Pa.s = = 10-1 N.s.m-2 | | 1 cP = 1 mPa.s | | | | | | | | kinematická viskozita | v | čtverečný metr za sekundu | m2/s | m2.s-1 | Pa.s.m3.kg-1 N.m.s.kg-1 | 1 St = 1cm2.s-1 = = 10-4 m2.s-1 | | energie | E, W | joule | J | m2.kg.s-2 | N.m | 1 erg = 1 cm2.g.s-2 = = 1 dyn.cm = 10-7 J | | 1 cal = 4,1868 J | | | | | | | | výkon (tepelný tok) | P | watt | W | m2.kg.s-3 | N.m.s-1 J.s-1 | 1 erg/s = = 1 dyn.cm.s-1 = = 10-7W = = 10-7 N.m.s-1 = = 10-7 J.s-1 | | pohlcená dávka (radiační energie) | D | gray | Gy | m2.s-2 | J.kg-1 | 1 rad = 102 Gy | | elektrické napětí, elektromotorické napětí | U | volt | V | m2.kg.s-3.A-1 | W.A-1 | | | elektrický odpor | R | ohm | Ω | m2.kg.s-3.A-2 | V.A-1 | | | elektrický náboj | Q | coulomb | C | A.s | | | | aktivita nuklidu | A | becquerel | Bq | s-1 | | 1 Ci = 37.109 Bq = = 37.109 s-1 | | látková koncentrace, molární koncentrace | c | mol na krychlový metr | mol/m3 | mol.m-3 | | 1 mol/1 = 1 M = = 1 mol/dm3 = = 103 mol.m-3 | | hmotnostní koncentrace | p, ρ | kilogram na krychlový metr | kg/m3 | kg.m-3 | | 1 g/l = 1 g/dm3 = = 1 kg.m-3 |

Tab. 1.4-3 Vedlejší jednotky

| Veličina | Jednotka | Hodnoty v SI jednotkách | | | Název | Symbol | | | | --- | --- | --- | --- | | čas | minuta hodina den | min h d | 1 min = 60 s 1 h = 60 min = 3 600 s 1 d = 24 h = 86400 s | | rovinný úhel | stupeň | ° | 1° = (𝜋/180) rad | | objem | litr | 1 | 1 l = 1 dm3 = 10-3 m3 | | hmotnost | tuna | t | 1 t = 103 kg | | frekvence otáčení | otáčka za minutu | ot/min | 1 ot/min = (1/60) s-1 |

Tab. 1.4-4 Dekadické násobky a díly jednotek

Činitel	Předpona	Značka	Činitel	Předpona	Značka
1018	exa	E	10-1	deci	d
1015	peta	P	10-2	centi	c
1012	tera	T	10-3	mili	m
109	giga	G	10-6	mikro	μ
106	mega	M	10-9	nano	n
103	kilo	k	10-12	piko	p
102	hekto	h	10-15	femto	f
101	deka	da	10-18	atto	a

Poznámky

• 1. V lékopise se používá Celsiova stupnice teplot (symbol je t). Je definována vztahem:

t=T-To,

v němž To je definována jako 273,15 K. Celsiova nebo stostupňová stupnice se vyjadřuje ve stupních Celsia (symbol °C). Jednotka "stupeň Celsia" se rovná jednotce "kelvin".

• 1. Výrazy pro koncentrace používané v lékopise jsou definovány v Obecných zásadách.

• 1. Radián je rovinný úhel mezi dvěma poloměry kružnice, které na obvodě vytínají oblouk stejné délky, jakou má poloměr.

• 1. V lékopise jsou definovány podmínky odstřeďování porovnáním zrychlení a normálního tíhového zrychlení (gn):

gn=9,80665m.s-2.

• 1. V lékopise jsou použity některé veličiny bez rozměrů: relativní hustota (2.2.5), absorbance (2.2.25), specifická absorbance (2.2.25) a index lomu (2.2.6), stejně jako veličiny vyjádřené v jiných jednotkách, jako specifická optická otáčivost (2.2.7).

• 1. Mikrokatal je definovaný jako enzymová účinnost, která za definovaných podmínek přemění (např. hydrolýzou) 1 mikromol substrátu za sekundu.

• 1. Energie částic a elektromagnetického záření se vyjadřuje v joulech (J) a popř. v pokusně získaných elektronvoltech (eV):

1eV=1,602177.10-19J.

Tabulka relativních atomových hmotností[image omitted]

Následující tabulka byla připravena Komisí pro atomové hmotnosti a zastoupení izotopů (Commission on Atomic Weights and Isotopic Abundances) a publikována^1) v roce 1996 Mezinárodní unií pro čistou a užitou chemii (International Union of Pure and Applied Chemistry, IUPAC). Podklady k uveřejnění tabulky v lékopise připravilo Národní centrum IUPAC pro Českou republiku.

Název latinský (český)	Symbol	Atomové číslo	Relativní atomová hmotnost
Actinium (aktinium)	Ac	89	[227]
Aluminium (hliník)	Al	13	26,981538(2)
Americium (americium)	Am	95	[243]
Argentum (stříbro)	Ag	47	107,8682(1)
Argon (argon)	Ar	18	39,948(1)
Arsenum (arsen)	As	33	74,92160(2)
Astatium (astat)	At	85	[210]
Aurum (zlato)	Au	79	196,96654(3)
Barium (baryum)	Ba	56	137,327(7)
Berkelium (berkelium)	Bk	97	[247]
Beryllium (beryllium)	Be	4	9,012182(3)
Bismuthum (bismut)	Bi	83	208,98038(2)
Borum (bor)	B	5	10,811(7)
Bromum (brom)	Br	35	79,904(1)
Cadmium (kadmium)	Cd	48	112,411(8)
Caesium (cesium)	Cs	55	132,90545(2)
Calcium (vápník)	Ca	20	40,078(4)
Californium (kalifornium)	Cf	98	[251]
Carboneum (uhlík)	C	6	12,0107(8)
Cerium (cer)	Ce	58	140,116(1)
Chlorum (chlor)	Cl	17	35,4527(9)
Chromium (chrom)	Cr	24	51,9961(6)
Cobaltum (kobalt)	Co	27	58,933200(9)
Cuprum (méď)	Cu	29	63,546(3)
Curium (curium)	Cm	96	[247]
Dysprosium (dysprosium)	Dy	66	162,50(3)
Einsteinium (einsteinium)	Es	99	[252]
Erbium (erbium)	Er	68	167,26(3)
Europium (europium)	Eu	63	151,964(1)
Fermium (fermium)	Fm	100	[257]
Ferrum (železo)	Fe	26	55,845(2)
Fluorum (fluor)	F	9	18,9984032(5)
Francium (francium)	Fr	87	[223]
Gadolinium (gadolinium)	Gd	64	157,25(3)
Gallium (gallium)	Ga	31	69,723(1)
Germanium (germanium)	Ge	32	72,61(2)
Hafnium (hafnium)	Hf	72	178,49(2)
Helium (helium)	He	2	4,002602(2)
Holmium (holmium)	Ho	67	164,93032(2)
Hydrargyrum (rtuť)	Hg	80	200,59(2)
Hydrogenium (vodík)	H	1	1,00794(7)
Indium (indium)	In	49	114,818(3)
Iodium (jod)	I	53	126,90447(3)
Iridium (iridium)	Ir	77	192,217(3)
Kalium (draslík)	K	19	39,0983(1)
Krypton (krypton)	Kr	36	83,80(1)
Lanthanum (lanthan)	La	57	138,9055(2)
Lawrentium (lawrencium)	Lr	103	[262]
Lithium (lithium)	Li	3	6,941(2)
Lutetium (lutecium)	Lu	71	174,967(1)
Magnesium (hořčík)	Mg	12	24,3050(6)
Manganum (mangan)	Mn	25	54,938049(9)
Mendelevium (mendelevium)	Md	101	[258]
Molybdaenum (molybden)	Mo	42	95,94(1)
Natrium (sodík)	Na	11	22,989770(2)
Neodymium (neodym)	Nd	60	144,24(3)
Neon (neon)	Ne	10	20,1797(6)
Neptunium (neptunium)	Np	93	[237]
Niccolum (nikl)	Ni	28	58,6934(2)
Niobium (niob)	Nb	41	92,90638(2)
Nitrogenium (dusík)	N	7	14,00674(7)
Nobelium (nobelium)	No	102	[259]
Osmium (osmium)	Os	76	190,23(3)
Oxygenium (kyslík)	0	8	15,9994(3)
Palladium (palladium)	Pd	46	106,42(1)
Phosphorus (fosfor)	P	15	30,973761(2)
Platinum (platina)	Pt	78	195,078(2)
Plumbum (olovo)	Pb	82	207,2(1)
Plutonium (plutonium)	Pu	94	[244]
Polonium (polonium)	Po	84	[209]
Praseodymium (praseodym)	Pr	59	140,90765(2)
Promethium (promethium)	Pm	61	[145]
Protactinium (protaktinium)	Pa	91	231,03588(2)
Radium (radium)	Ra	88	[226]
Radon (radon)	Rn	86	[222]
Rhenium (rhenium)	Re	75	186,207(1)
Rhodium (rhodium)	Rh	45	102,90550(2)
Rubidium (rubidium)	Rb	37	85,4678(3)
Ruthenium (ruthenium)	Ru	44	101,07(2)
Samarium (samarium)	Sm	62	150,36(3)
Scandium (skandium)	Sc	21	44,955910(8)
Selenium (selen)	Se	34	78,96(3)
Silicium (křemík)	Si	14	28,0855(3)
Stannum (cín)	Sn	50	118,710(7)
Stibium (antimon)	Sb	51	121,760(3)
Strontium (stroncium)	Sr	38	87,62(1)
Sulfur (síra)	S	16	32,066(6)
Tantalum (tantal)	Ta	73	180,9479(1)
Technetium (technecium)	Tc	43	[98]
Tellurium (tellur)	Te	52	127,60(3)
Terbium (terbium)	Tb	65	158,92534(2)
Thallium (thallium)	Tl	81	204,3833(2)
Thorium (thorium)	Th	90	232,0381(1)
Thulium (thulium)	Tm	69	168,93421(2)
Titanium (titan)	Ti	22	47,867(1)
Wolframium (wolfram)	W	74	183,84(1)
Uranium (uran)	U	92	238,0289(1)
Vanadium (vanad)	V	23	50,9415(1)
Unnilennium (unnilennium) [Meitnerium]	Une [Mt]	109	[266]
Unnilhexium (unnilhexium) [Seaborgium]	Unh [Sg]	106	[263]
Unniloctium (unniloctium) [Hassium]	Uno [Hs]	108	[265]
Unnilpentium (unnilpentium) [Dubnium]	Unp [Db]	105	[262]
Unnilquadium (unnilquadium) [Rutherfordium]	Unq [Rf]	104	[261]
Unnilseptium (unnilseptium) [Bohrium]	Uns [Bh]	107	[262]
Ununnilium (ununnilium)	Uun	110	[269]
Unununium (unununium)	Uuu	111	[272]
Xenon (xenon)	Xe	54	131,29(2)
Ytterbium (ytterbium)	Yb	70	173,04(3)
Yttrium (yttrium)	Y	39	88,90585(2)
Zincum (zinek)	Zn	30	65,39(2)
Zirconium (zirkonim)	Zr	40	91,224(2)

Poznámka: Hranaté závorky u čísel ve sloupci Relativní atomové hmotnosti značí kolísání hodnoty poslední číslice a kulaté závorky značí kolísání hodnoty čísla uvedeného v závorce.

Názvy a značky uvedené v hranatých závorkách u prvků s atomovým číslem 104, 105, 106, 107, 108, 109 dle doporučení International Union of Pure and Applied Chemistry ze dne 30. 8. 1997.

2 Zkušební metody

• 2.1 Přístroje a jiné pomůcky ke zkoušení

• 2.1.1 Kapátka

Pokud se používá pojem "kapka", rozumí se tím kapka získaná za použití níže popsaného standardního kapátka.

Standardní kapátko, viz obrázek 2.1.1-1, je vyrobeno z prakticky bezbarvého skla a je na dolním konci zakončeno kruhovým otvorem v rovině kolmé k ose kapátka.

Mohou se použít jiná kapátka, pokud vyhovují následující zkoušce.

Kapátko se pečlivě vyčistí a upevní ve vertikální poloze. 20 kapek vody R, které při teplotě (20 ± 1) °C volně vykapou z kapátka konstantní rychlostí 1 kapka/s, váží (1000 ± 50) mg.

S každým kapátkem se provedou tři stanovení. Výsledky jednotlivých stanovení se neliší od průměru ze tří stanovení o více než 5 %.

[image omitted]

Obr. 2.1.1-1 Standardní kapátko

Rozměry v milimetrech

• 2.1.2 Porovnávací tabulka stupňů pórovitosti pro filtry ze slinutého skla^1)

Tab. 2.1.2-1

Stupeň pórovitosti (Ph. Eur.)*	Maximální průměr pórů v mikrometrech	Německo	Francie	Velká Británie
1,6	méně než 1,6	5f	-	-
-	1 - 2,5	5	-	5
4	1,6 - 4	-	-	-
-	4 - 6	-	5	-
10	4 - 10	4f	-	4
16	10 - 16	4	4	-
40	16 - 40	3	3	3
-	40 - 50	-	-	2
100	40 - 100	2	2	-
-	100 - 120	-	-	1
160	100 - 160	1	1	-
-	150 - 200	0	0	-
250	160 - 250	-	-	-
-	200 - 500	-	00	-

^* Evropský lékopis přijal systém, který vyhlásila Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO, přejato do ČSN 70 4850).

Průměry v mikrometrech

Speciální použití

< 2,55	- bakteriologická filtrace
4 až 10	- ultra-jemná filtrace, dělení mikroorganismů velkého průměru
10 až 40	- analytická filtrace, velmi jemná filtrace rtuti, velmi jemná disperze plynů
40 až 100	- jemná filtrace, filtrace rtuti, jemná disperze plynů
100 až 160	- filtrace hrubých materiálů, disperze a promývání plynů, předfiltry při použití jiných filtračních materiálů
160 až 500	- filtrace velmi hrubých materiálů, disperze a promývání plynů

• 2.1.3 Ultrafialové lampy pro analytické účely

Ultrafialové lampy pro analytické účely se zpravidla skládají ze rtuťové výbojky, která slouží jako zdroj ultrafialového světla, a z vhodného filtru, který eliminuje viditelnou část spektra emitovaného výbojkou. Pokud lékopis předepisuje ve zkoušce použití ultrafialového světla o vlnové délce 254 nm nebo 365 nm, použije se lampa, která se skládá ze rtuťové výbojky a filtru, jejichž emisní pásmo má maximum intenzity při 254 nm nebo 365 nm. Použitá lampa umožňuje spolehlivou detekci standardní skvrny salicylanu sodného o průměru asi 5 mm na vrstvě silikagelu G R, pokud se skvrna pozoruje v běžné poloze vzhledem ke zdroji záření.

Pro ověřování tohoto požadavku se nanáší 5 μl roztoku salicylanu sodného R (0,4 g/l) v lihu 96% R^2) pro lampy s maximem při 254 nm a 5 μl roztoku (2 g/l) v lihu 96% R^3) pro lampy s maximem při 365 nm. Vzdálenost mezi lampou a chromatografickou deskou nastavená při zkoušce uvedené v lékopisném článku nemá být větší než vzdálenost nastavená při tomto ověřování.

• 2.1.4 Síta

Používají se síta se čtvercovými otvory zhotovená z vhodných materiálů. Pro jiné než analytické účely mohou být použita síta s kruhovými otvory, jejichž vnitřní průměry jsou 1,25násobky velikosti čtvercových otvorů odpovídajícího síta. Materiál, z kterého jsou síta zhotovena, nesmí reagovat s prosívanou látkou. Stupeň rozdrobení je předepsán v jednotlivých článcích tak, že číslo síta, jehož hodnota odpovídá jmenovité velikosti otvorů v mikrometrech, je uvedeno v závorce za názvem látky.

Mezní úchylka^3) velikosti otvorů pro jednotlivý otvor (+X): velikost otvorů nepřesahuje jmenovitou velikost otvorů o více než X, které se vypočítá ze vztahu:

X=2w0,753+4w0,25,

v němž značí:

w - velikost otvorů v μm.

Mezní úchylka velikosti otvorů pro průměrnou velikost otvorů (± Y): průměrná velikost otvorů se neodchyluje od jmenovité velikosti otvorů o více než ± Y, které se vypočítá ze vztahu:

Y=w0,9827+1,6.

Tab. 2.1.4-1

| Číslo síta (jmenovitá velikost otvorů) | Mezní úchylky velikosti otvorů | Průměr drátů d | | | | | | pro jednotlivý otvor + X | pro průměrný otvor + Y | střední mezní úchylka + Z | doporučené djmen | rozpětí volby | | | | dmax | dmin | | | | | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | 11 200 | 770 | 350 | 560 | 2 500 | 2 900 | 2 100 | | 8 000 | 600 | 250 | 430 | 2 000 | 2 300 | 1 700 | | 5 600 | 470 | 180 | 320 | 1 600 | 1 900 | 1 300 | | 4 000 | 370 | 130 | 250 | 1 400 | 1 700 | 1 200 | | 2 800 | 290 | 90 | 190 | 1 120 | 1 300 | 950 | | 2 000 | 230 | 70 | 150 | 900 | 1 040 | 770 | | 1 400 | 180 | 50 | 110 | 710 | 820 | 600 | | 1 000 | 140 | 30 | 90 | 560 | 640 | 480 | | 710 | 112 | 25 | 69 | 450 | 520 | 380 | | 500 | 89 | 18 | 54 | 315 | 360 | 270 | | 355 | 72 | 13 | 43 | 224 | 260 | 190 | | 250 | 58 | 9,9 | 34 | 160 | 190 | 130 | | 180 | 47 | 7,6 | 27 | 125 | 150 | 106 | | 125 | 38 | 5,8 | 22 | 90 | 104 | 77 | | 90 | 32 | 4,6 | 18 | 63 | 72 | 54 | | 63 | 26 | 3,7 | 15 | 45 | 52 | 38 | | 45 | 22 | 3,1 | 13 | 32 | 37 | 27 | | 38 | - | - | - | 30 | 35 | 24 |

Číselné hodnoty uvedeny v mikrometrech

Střední mezní úchylka (±Z): nejvýše 6 % z celkového počtu otvorů smí mít velikost mezi "jmenovitou + " a "jmenovitou + Z". Z je vyjádřeno vztahem:

Z=X+Y2.

Průměr drátu (d): průměry drátu uvedené v tabulce se vztahují na protkávané kovové drátěné pletivo vsazené do rámu. Jmenovité průměry drátu se mohou lišit od těchto hodnot v mezích limitů dmax a dmin. Tyto limity definují přípustné rozpětí výběru přibližně ±15 % od jmenovitých hodnot. Dráty ve zkoušeném sítu musí mít přibližně stejné průměry v osnově a útku.

• 2.1.5 Zkumavky pro porovnávací zkoušky

Není-li předepsáno jinak, porovnávací zkoušky se provádějí ve zkumavkách z bezbarvého skla s vnitřním průměrem 16 mm, jejichž dno je ploché a průhledné. Pozorování se provádí v rozptýleném světle shora ve směru podélné osy zkumavky proti bílému nebo v případě potřeby černému pozadí.

• 2.1.6 Detekční trubičky pro plyny

Detekční trubičky pro plyny jsou zatavené trubičky vyrobené z průhledného inertního materiálu, které umožňují po odlomení zátavů průchod plynu. Obsahují zkoumadla adsorbovaná na inertních nosičích, která jsou vhodná k vizuální detekci sledované látky. Je-li to nutné, mohou obsahovat také předřazené chemické filtry k odstranění látek, které ruší detekci sledované látky. Detekční trubička pro plyny obsahuje buď jedno zkoumadlo pro detekci dané látky, nebo více zkoumadel pro detekci několika různých látek (jednovrstvá nebo vícevrstvá trubička).

Zkouška se provádí průchodem předepsaného objemu zkoušeného plynu detekční trubičkou. Délka zbarvené vrstvy nebo intenzita barevné změny indikuje na dělené stupnici přítomnost sledovaných látek a udává jejich přibližný obsah v plynu.

Kalibrace detekčních trubiček se ověřuje podle instrukcí výrobce.

Pracovní podmínky. Zkouška se provádí podle instrukcí výrobce nebo podle následujícího postupu.

Zdroj plynu se připojí k vhodnému regulátoru tlaku a jehlovému ventilu. Ohebná hadička zakončená dílem Y se připojí k jehlovému ventilu a průtok zkoušeného plynu se seřídí tak, aby procházel hadičkou vhodnou rychlostí, viz obrázek 2.1.6-1. Připraví se detekční trubička a připojí se k měřicí pumpičce podle instrukcí výrobce. Volný konec detekční trubičky se krátkou hadičkou připojí k druhému konci dílu Y. Pumpičkou se provede potřebný počet nasátí plynu tak, aby detekční trubičkou prošel vhodný objem zkoušeného plynu. Odečte se hodnota udaná délkou zabarvené vrstvy nebo intenzitou zabarvení na dělené stupnici. V případě negativního výsledku mohou být detekční trubičky ověřeny pomocí kalibračního plynu, který obsahuje sledovanou látku. Pro ověření detekční trubičky ke stanovení oleje se použije jiná detekční trubička ze stejné výrobní šarže.

Trubička pro detekci oxidu uhličitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro hydrazin a violeť krystalovou jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 100 ml/m^3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %.

Trubička pro detekci oxidu siřičitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro jod a škrob jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m^3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %.

Trubička pro detekci oleje. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro kyselinou sírovou jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,1 mg/m^3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±30 %.

Trubička pro detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro oxidační vrstvu (sůl šestimocného chromu) a pro difenylbenzidin jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m^3 s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %.

Trubička pro detekci oxidu uhelnatého. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro oxid jodičný, oxid seleničitý a kyselinu sírovou jako detekční zkoumadla. Nejmenší zjistitelná hodnota je 0,5 ml/m^3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±15 %.

Trubička pro detekci sirovodíku. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro olovnatou sůl jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 1 ml/m^3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±10 %.

[image omitted]

Obr. 2.1.6-1

• 1. zdroj plynu

• 1. regulátor tlaku

• 1. jehlový ventil

• 1. spojovací díl Y

• 1. detekční trubička

• 1. pumpička pro prosávání plynu trubičkou

• 1. výstup do atmosféry

Trubička pro detekci vodních par. Je skleněná zatavená trubička obsahující adsorpční filtry a vhodné nosiče pro chloristan hořečnatý jako detekční zkoumadlo. Nejmenší zjistitelná hodnota je 60 ml/m^3 (popř. méně) s relativní směrodatnou odchylkou téměř ±20 %.

• 2.2 Fyzikální a fyzikálně-chemické metody

• 2.2.1 Čirost a stupeň opalescence tekutin

Použijí se stejné zkumavky z bezbarvého průhledného neutrálního skla s plochým dnem a s vnitřním průměrem 15 mm až 25 mm. Porovnává se zkoušená tekutina s čerstvě připravenou porovnávací suspenzí (příprava popsána níže) při výšce vrstvy 40 mm. Roztok se porovnává v rozptýleném denním světle za 5 min po přípravě porovnávací suspenze shora ve směru podélné osy zkumavky proti černému pozadí. Rozptyl světla má být takový, aby bylo možno snadno rozlišit porovnávací suspenzi I od vody R a porovnávací suspenzi II od porovnávací suspenze I.

Tekutina je čirá, jestliže její čirost je stejná jako u vody R nebo použitého rozpouštědla, zkoušeno za podmínek výše uvedených, nebo jestliže nejeví silnější opalescenci než porovnávací suspenze I.

Zkoumadla

Roztok hydraziniumsulfatu. 1,000 g hydraziniumsulfatu R se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 100,0 ml. Nechá se stát 4 až 6 h.

Roztok methenaminu. V kuželové baňce na 100 ml se skleněným uzávěrem se rozpustí 2,500 g methenaminu R v 25,0 ml vody R.

Základní suspenze pro opalescenci. K roztoku methenaminu v baňce se přidá 25,0 ml roztoku hydraziniumsulfatu. Promíchá se a nechá se stát 24 h. Tato základní suspenze je stálá dva měsíce. Uchovává se ve skleněných nádobách s intaktním povrchem. Suspenze nesmí přilnout ke stěně nádoby a před použitím se musí dobře promíchat.

Standard pro opalescenci. 15,0 ml základní suspenze pro opalescenci se doplní vodou R do 1000,0 ml. Čerstvě připravená suspenze může být uchovávána nejdéle 24 h.

Porovnávací suspenze. Připraví se v čas potřeby podle následující tab. 2.2.1-1 smícháním obou složek a protřepáním před použitím.

Tab. 2.2.1-1

	I	II	III	IV
Standard pro opalescenci	5,0 ml	10,0 ml	30,0 ml	50,0 ml
Voda R	95,0 ml	90,0 ml	70,0 ml	50,0 ml

• 2.2.2 Stupeň zbarvení tekutin

Hodnocení stupně zbarvení tekutin v barevné řadě hnědá, žlutá, červená se provádí jednou ze dvou metod níže uvedených, předepsaných v jednotlivých článcích.

Tekutina je bezbarvá, jestliže je stejného vzhledu jako voda R nebo rozpouštědlo, nebo není-li více zbarvena než porovnávací barevný roztok H9 (tab. 2.2.2-2).

Metoda I

Použijí se stejné zkumavky z bezbarvého průhledného neutrálního skla s vnějším průměrem 12 mm. Porovnávají se 2,00 ml zkoušené tekutiny s 2,00 ml vody R nebo rozpouštědla nebo porovnávacího barevného roztoku (viz tabulky porovnávacích barevných roztoků), jak je předepsáno v článku. Porovnávání se provádí v rozptýleném denním světle proti bílému pozadí kolmo k podélné ose zkumavky.

Metoda II

Použijí se stejné zkumavky z bezbarvého průhledného neutrálního skla s plochým dnem a s vnitřním průměrem 15 mm až 25 mm. Porovnává se zkoušená tekutina s vodou R nebo rozpouštědlem nebo s porovnávacím barevným roztokem (viz tabulky porovnávacích barevných roztoků). Výška vrstvy je 40 mm. Porovnávání se provádí v rozptýleném denním světle proti bílému pozadí shora ve směru podélné osy zkumavky.

Zkoumadla

Základní barevné roztoky

Žlutý roztok

46,0 g chloridu železitého R se rozpustí v asi 900 ml směsi 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 975,0 ml vody R a doplní se do 1000,0 ml stejnou směsí. Titračně se stanoví skutečný obsah, který se upraví přidáním stejné směsi na 45,0 mg FeCl3 . 6H2O/ml. Roztok se uchovává chráněn před světlem.

Stanovení obsahu. K 10,0 ml připraveného roztoku v 250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 15,0 ml vody R, 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 4,0 g jodidu draselného R. Baňka se uzavře, nechá se stát 15 min v temnu a poté se přidá 100 ml vody R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml roztoku škrobu R jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg FeCl3 . 6H2O.

Červený roztok

60,0 g chloridu kobaltnatého R se rozpustí asi v 900 ml směsi 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 975,0 ml vody R a doplní se do 1000,0 ml stejnou směsí. Titračně se stanoví skutečný obsah, který se upraví přidáním stejné směsi na 59,5 mg CoCl2 . 6H2O/ml.

Stanovení obsahu. K 5,0 ml připraveného roztoku v 250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml peroxidu vodíku zředěného R, 10,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (300 g/l) a opatrně se vaří 10 min. Po ochlazení se přidá 60 ml kyseliny sírové zředěné R a 2,0 g jodidu draselného R. Baňka se uzavře a vzniklá sraženina se rozpustí mírným třepáním. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Titruje se do vzniku růžového zbarvení.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,79 mg CoCl2 . 6H2O.

Modrý roztok

63,0 g síranu měďnatého R se rozpustí asi v 900 ml směsi 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a 975,0 ml vody R a doplní se do 1000,0 ml stejnou směsí. Stanoví se skutečný obsah, který se upraví přidáním stejné směsi na 62,4 mg CuSO4 . 5H2O/ml.

Stanovení obsahu. K 10,0 ml připraveného roztoku v 250ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 50,0 ml vody R, 12,0 ml kyseliny octové zředěné R a 3,0 g jodidu draselného R. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Titruje se do vzniku slabě hnědého zbarvení.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,97 mg CuSO4 . 5H2O.

Standardní barevné roztoky

Smícháním tří základních barevných roztoků se připraví pět standardních barevných roztoků (tab. 2.2.2-1).

Tab. 2.2.2-1

| Standardní barevný roztok | Množství roztoku v ml | | | | | žlutý roztok | červený roztok | modrý roztok | kyselina chlorovodíková 10 g/l | | | --- | --- | --- | --- | --- | | H (hnědý) | 3,0 | 3,0 | 2,4 | 1,6 | | HŽ (hnědožlutý) | 2,4 | 1,0 | 0,4 | 6,2 | | Ž (žlutý) | 2,4 | 0,6 | 0,0 | 7,0 | | ZŽ (zelenožlutý) | 9,6 | 0,2 | 0,2 | 0,0 | | Č (červený) | 1,0 | 2,0 | 0,0 | 7,0 |

Porovnávací barevné roztoky pro metody I a II

Zředěním standardních barevných roztoků se připraví porovnávací barevné roztoky (tab. 2.2.2-2 až 2.2.2-6).

Tab. 2.2.2-2 Porovnávací barevné roztoky H

| Porovnávací barevný roztok | Množství roztoku v ml | | | standardní roztok H | kyselina chlorovodíková 10 g/l | | | --- | --- | --- | | H1 | 75,0 | 25,0 | | H2 | 50,0 | 50,0 | | H3 | 37,5 | 62,5 | | H4 | 25,0 | 75,0 | | H5 | 12,5 | 87,5 | | H6 | 5,0 | 95,0 | | H7 | 2,5 | 97,5 | | H8 | 1,5 | 98,5 | | H9 | 1,0 | 99,0 |

Tab. 2.2.2-3 Porovnávací barevné roztoky HŽ

| Porovnávací barevný roztok | Množství roztoku v ml | | | standardní roztok HŽ | kyselina chlorovodíková 10 g/l | | | --- | --- | --- | | HŽ1 | 100,0 | 0,0 | | HŽ2 | 75,0 | 25,0 | | HŽ3 | 50,0 | 50,0 | | HŽ4 | 25,0 | 75,0 | | HŽ5 | 12,5 | 87,5 | | HŽ6 | 5,0 | 95,0 | | HŽ7 | 2,5 | 97,5 |

Tab. 2.2.2-4 Porovnávací barevné roztoky Ž

| Porovnávací barevný roztok | Množství roztoku v ml | | | standardní roztok Ž | kyselina chlorovodíková 10 g/l | | | --- | --- | --- | | Ž1 | 100,0 | 0,0 | | Ž2 | 75,0 | 25,0 | | Ž3 | 50,0 | 50,0 | | Ž4 | 25,0 | 75,0 | | Ž5 | 12,5 | 87,5 | | Ž6 | 5,0 | 95,0 | | Ž7 | 2,5 | 97,5 |

Tab. 2.2.2-5 Porovnávací barevné roztoky ZŽ

| Porovnávací barevný roztok | Množství roztoku v ml | | | standardní roztok ZŽ | kyselina chlorovodíková 10 g/l | | | --- | --- | --- | | ZŽ1 | 25,0 | 75,0 | | ZŽ2 | 15,0 | 85,0 | | ZŽ3 | 8,5 | 91,5 | | ZŽ4 | 5,0 | 95,0 | | ZŽ5 | 3,0 | 97,0 | | ZŽ6 | 1,5 | 98,5 | | ZŽ7 | 0,75 | 99,25 |

Tab. 2.2.2-6 Porovnávací barevné roztoky Č

| Porovnávací barevný roztok | Množství roztoku v ml | | | standardní roztok Č | kyselina chlorovodíková 10 g/l | | | --- | --- | --- | | Č1 | 100,0 | 0,0 | | Č2 | 75,0 | 25,0 | | Č3 | 50,0 | 50,0 | | Č4 | 37,5 | 62,5 | | Č5 | 25,0 | 75,0 | | Č6 | 12,5 | 87,5 | | Č7 | 5,0 | 95,0 |

Uchovávání

Pro metodu I mohou být porovnávací barevné roztoky uchovávány v těsně uzavřených zkumavkách z bezbarvého průhledného neutrálního skla s vnějším průměrem 12 mm chráněných před světlem.

Pro metodu II se připravují porovnávací barevné roztoky těsně před použitím se standardních barevných roztoků.

• 2.2.3 Potenciometrické stanovení pH

Hodnota pH udává pomocí konvenčně stanovené logaritmické stupnice aktivitu hydroxoniových iontů ve vodném roztoku. Pro praktické účely se používá konvenční stupnice pH. Hodnota pH zkoušeného roztoku je vztažena na hodnotu pH referenčního roztoku (pHs) podle vzorce:

pH=pHs-E-Esk,

v němž značí:

E - potenciál článku se zkoušeným roztokem vyjádřený ve voltech,

Es - potenciál článku s roztokem o známém pHs rovněž ve voltech,

k - konstanta závislá na teplotě.

Tab. 2.2.3-1 Hodnoty k při různých teplotách

Teplota °C	k
15	0,0572
20	0,0582
25	0,0592
30	0,0601
35	0,0611

Při potenciometrickém stanovení pH se měří rozdíl potenciálu mezi dvěma vhodnými elektrodami ponořenými do zkoušeného roztoku. Jedna z elektrod (indikační) je citlivá na vodíkové (hydroxoionové) ionty (obvykle elektroda skleněná) a druhá je srovnávací elektroda (např. nasycená kalomelová elektroda).

Přístroj. Měřicím přístrojem je voltmetr s vnitřním odporem nejméně 100násobně větším než odpor použitých elektrod. Je kalibrován v jednotkách pH a jeho rozlišovací schopnost musí být nejméně 0,05 jednotek pH (nebo nejméně 0,003 V).

Postup. Není-li v článku uvedeno jinak, provádějí se všechna měření při stejné teplotě (20 °C až 25 °C). Tab. 2.2.3-2 vyjadřuje změny pH v závislosti na teplotě u řady referenčních tlumivých roztoků používaných pro kalibraci přístroje. Pro případnou korekci na teplotu je třeba se řídit instrukcemi výrobce. Přístroj se kalibruje tlumivým roztokem hydrogenftalanu draselného (primární standard) a jedním z dalších tlumivých roztoků rozdílného pH (přednostně jedním z roztoků uvedených v tab. 2.2.3-2). Naměřená hodnota pH třetího tlumivého roztoku, jehož pH leží mezi oběma uvedenými hodnotami pH tlumivých roztoků, se nesmí lišit o více než 0,05 jednotek pH od skutečné hodnoty tohoto roztoku. Ponoření elektrod do měřeného roztoku a odečítání je třeba provádět za stejných podmínek jako u roztoků tlumivých.

Při častém používání přístroje se kontrola jeho kalibrace provádí pravidelně. V opačném případě je třeba provádět tyto kontroly před každým měřením.

Všechny zkoušené a referenční tlumivé roztoky se připravují z vody prosté oxidu uhličitého R.

Příprava referenčních tlumivých roztoků

Tetraoxalat draselný 0,05 mol/l. 12,61 g C4H3KO8 .2H2O se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml.

Hydrogenvínan draselný nasycený při 25 °C. Nadbytek C4H5KO6 se intenzivně protřepává s vodou R při 25 °C. Přefiltruje se nebo dekantuje. Připravuje se těsně před použitím. Dihydrogencitronan draselný 0,05 mol/l. 11,41 g C6H7KO7 se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml. Připravuje se těsně před použitím.

Hydrogenftalan draselný 0,05 mol/l. 10,13 g C8H5KO4 vysušeného při 110 °C až 135 °C se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml.

Dihydrogenfosforečnan draselný 0,025 mol/l + hydrogenfosforečnan sodný 0,025 mol/l. 3,39 g KH2PO4 a 3,53 g Na2HPO4, oba vysušené po dobu 2 h při 110 °C až 130 °C, se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml.

Dihydrogenfosforečnan draselný 0,0087 mol/l + hydrogenfosforečnan sodný 0,0303 mol/l. 1,18 g KH2PO4 a 4,30 g Na2HPO4, oba vysušené po dobu 2 h při 110 °C až 130 °C, se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml.

Tetraboritan sodný 0,01 mol/l. 3,80 g Na2B4O7 . 10H2O se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml. Uchovává se chráněn před vzdušným oxidem uhličitým.

Uhličitan sodný 0,025 mol/l + hydrogenuhličitan sodný 0,025 mol/l. 2,64 g Na2CO3 a 2,09 g NaHCO3 se rozpustí ve vodě R a doplní se jí do 1000,0 ml.

Tab. 2.2.3-2 pH referenčních tlumivých roztoků při různých teplotách

| Teplota (°C) | Tetraoxalat draselný 0,05 mol/l | Hydrogenvínan draselný (nasycený při 25 °C) | Dihydrogen-citronan draselný 0,05 mol/l | Hydrogenftalan draselný 0,05 mol/l | Dihydrogen-fosforečnan draselný 0,025 mol/l + hydrogenfosfo-rečnan sodný 0,025 mol/l | Dihydrogen-fosforečnan draselný 0,0087 mol/l + hydrogenfosfo-rečnan sodný 0,0303 mol/l | Tetraboritan sodný 0,01 mol/l | Uhličitan sodný 0,025 mol/l + hydrogen- uhličitan sodný 0,025 mol/l | | | C4H3KO8 . . 2H2O | C4H5KO6 | C6H7KO7 | C8H5KO4 | KH2PO4 + Na2HPO4 | KH2PO4 + NA2HPO4 | Na2B4O7 . . 10H2O | Na2CO3 + NaHCO3 | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | 15 | 1,67 | | 3,80 | 4,00 | 6,90 | 7,45 | 9,28 | 10,12 | | 20 | 1,68 | | 3,79 | 4,00 | 6,88 | 7,43 | 9,23 | 10,06 | | 25 | 1,68 | 3,56 | 3,78 | 4,01 | 6,87 | 7,41 | 9,18 | 10,01 | | 30 | 1,68 | 3,55 | 3,77 | 4,02 | 6,85 | 7,40 | 9,14 | 9,97 | | 35 | 1,69 | 3,55 | 3,76 | 4,02 | 6,84 | 7,39 | 9,10 | 9,93 | | ΔpHΔt· | +0,001 | -0,0014 | -0,0022 | +0,0012 | -0,0028 | -0,0028 | -0,0082 | -0,0096 |

^* Změna pH na 1 °C

• 2.2.4 Vztah mezi reakcí roztoku, přibližnými hodnotami pH a zabarvením některých indikátorů

K 10 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml indikátoru, pokud není předepsáno v tab. 2.2.4-1 jinak.

Tab. 2.2.4-1

Reakce	pH	Indikátor	Zabarvení
zásaditá	> 8	lakmusový papír thymolová modř	modré šedé nebo fialově modré
slabě zásaditá	8,0 - 10,0	fenolftalein* thymolová modř	bezbarvé až růžové šedé
silně zásaditá	> 10	fenolftaleinový papír thymolová modř	červené fialově modré
neutrální	6,0 - 8,0	methylová červeň fenolová červeň*	žluté žluté nebo růžové
neutrální na tropeolin OO	> 3,0	tropeolin OO	žluté
neutrální na dimethylovou žluť	> 4,0	dimethylová žluť*	žluté; červené po přidání 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l
neutrální na methylovou červeň	4,5 - 6,0	methylová červeň	oranžově červené
neutrální na fenolftalein	< 8,0	fenolftalein*	bezbarvé; růžové nebo červené po přidání 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l
kyselá	< 6,0	methylová červeň bromthymolová modř**	oranžové nebo červené žluté
slabě kyselá	4,0 - 6,0	methylová červeň bromkrezolová zeleň	oranžové zelené nebo modré
silně kyselá	< 4	papír s červení Kongo dimethylová žluť*	zelené nebo modré oranžové nebo červené

• Použije se 0,05 ml.

** Použije se roztok bromthymolové modři R1.

• 2.2.5 Relativní hustota

Relativní hustota d2020 látky je poměr hmotnosti určitého objemu látky k hmotnosti stejného objemu vody při 20 °C.

Relativní hustota d2020 se stanoví s přesností na tolik desetinných míst, kolik je uvedeno v článku, pomocí pyknometru, hydrostatické váhy nebo hustoměru. Tlak vzduchu se při stanovení nebere v úvahu, což může do měření vnést chybu 1 jednotky na třetím desetinném místě.

Obvykle se používají ještě následující dvě definice.

Relativní hustota d420 látky je poměr hmotnosti určitého objemu látky při 20 °C k hmotnosti stejného objemu vody při 4 °C.

Hustota ϱ20 látky je poměr její hmotnosti k jejímu objemu při 20 °C. Udává se v kilogramech na krychlový metr (1 kg.m^-3 = 10^-3 g.cm^-3).

Číselné vztahy mezi relativní hustotou a hustotou udávanou v kilogramech na krychlový metr jsou:

ϱ20=998,202 d2020 nebo d2020=1,00180.10-3ϱ20

ϱ20=999,972 d420 nebo d420=1,00003.10-3ϱ20

d420=0,998230 d2020.

• 2.2.6 Index lomu

Index lomu nλt prostředí vztažený na vzduch se udává jako poměr sinu úhlu dopadu paprsku světla ve vzduchu k sinu úhlu lomu paprsku světla v daném prostředí.

Pokud není uvedeno jinak, měří se index lomu při (20 ± 0,5) °C při vlnové délce D-linie sodíkového světla (λ = 589,3 nm); užívaný symbol je potom nD20.

Přístroje na měření indexu lomu - refraktometry - obvykle stanovují mezní úhel. Základní částí těchto přístrojů je hranol o známém indexu lomu, který je ve styku se zkoušenou kapalinou.

Ke kalibraci přístroje se použijí referenční kapaliny uvedené v tab. 2.2.6-1. Hodnota indexu lomu každé referenční kapaliny je uvedena na štítku jejího balení.

Tab. 2.2.6-1