Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

[image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted] [image omitted]

Část D

Přípustné povrchové teploty pevných materiálů a teploty kapalin, s nimiž přichází kůže do přímého styku

• 1. Povrchová teplota strojů a technických zařízení přístupných dotyku nesmí být při trvání dotyku 8 hodin a delším, jestliže se jich dotýká jen malá část těla (méně než 10 % celého kožního povrchu těla) nebo malá část hlavy (méně než 10 % kožního povrchu hlavy), vyšší než 43 °C.

• 1. Prahy popálení pro trvání dotyku 1 minutu a delším s ohledem na druh materiálu jsou uvedeny v tabulce. Hodnoty povrchových teplot strojů a technických zařízení musí být nižší než hodnoty uvedené v tabulce.

Tabulka prahů popálení materiály

| materiál | prahy popálení pro trvání dotyku | | | | | 10 sekund | 1 minuta | 10 minut | 8 hodin a déle | | | °C | °C | °C | °C | | | --- | --- | --- | --- | --- | | kov | 55 | 51 | 48 | 43 | | keramické, skleněné a kamenné materiály | 66 | 56 | 48 | 43 | | plasty | 71 | 60 | 48 | 43 | | dřevo | 89 | 60 | 48 | 43 |

Poznámka:

Práh popálení je povrchová teplota vymezující hranici mezi kůží bez popálení a povrchovou popáleninou vyvolanou dotykem kůže s horkým povrchem při určitém trvání dotyku. Hodnota 51 °C pro dobu 1 minuty platí také pro jiné materiály s vysokou tepelnou vodivostí, které nejsou v tabulce uvedeny, pro ostatní materiály s nízkou tepelnou vodivostí platí teplota 60 °C.

Pro dotyk kůže s chladným povrchem platí, že pokud venkovní teplota klesne pod 4 °C musí být zaměstnanci vybaveni vhodným typem rukavic.

• 1. Teplota chladících a jiných technických kapalin, které přicházejí při trvalé práci do styku s nechráněnou kůží nesmí být nižší než 22 °C.

Část E

Teplota vzduchu korigovaná podle rychlosti proudění vzduchu

Proudění vzduchu m.s-1	Aktuální teplota vzduchu (°C)
+5	-1	-7	-12	-16	-23	-29
1,8	+5	-1	-7	-12	-16	-23	-29
2,2	+3	-3	-9	-15	-21	-26	-32
4,5	-2	-9	-15	-23	-30	-36	-43
6,7	-6	-13	-21	-28	-38	-43	-50
8,9	-8	-16	-23	-32	-40	-47	-55
11,2	-9	-18	-26	-34	-42	-51	-59
13,4	-11	-19	-28	-36	-44	-53	-62
15,6	-12	-20	-29	-37	-45	-55	-63
17,9	-12	-21	-30	-38	-47	-56	-65

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Hygienické limity látek v ovzduší pracovišť a způsoby jejich měření a hodnocení

Část A

Přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P) chemických látek v ovzduší pracovišť

Tabulka č. 1

| Látka | číslo CAS | PEL | NPK-P | Poznámky | Faktor přepočtu na ppm | | mg.m-3 | | | | | | | --- | --- | --- | --- | --- | --- | | Acetaldehyd | 75-07-0 | 50 | 100 | | 0,555 | | Acetanhydrid | 108-24-7 | - | 20 | | 0,240 | | Aceton | 67-64-1 | 800 | 1500 | | 0,421 | | Acetonitril | 75-05-8 | 70 | 100 | D | 0,595 | | Akrolein | v. 2-Propenal | | | | | | Akrylaldehyd | v. 2-Propenal | | | | | | Akrylonitril | v. 2-Propennitril | | | | | | Allylalkohol | v. 2-Propen-1-ol | | | | | | Allylglycidylether | 106-92-3 | 25 | 50 | D,S | 0,214 | | Allylchlorid | v. 3-Chlor-1-propen | | | | | | Allyloxy-2,3-epoxypropan | v. Allylglycidylether | | | | | | Aminobenzen | v. Anilin | | | | | | 2-Aminopyridin | 504-29-0 | 2 | 4 | | 0,260 | | Amoniak | 7664-41-7 | 14 | 36 | | 1,438 | | Amylacetát | v. Pentylacetát | | | | | | Amylalkohol (všechny isomery) | 30899-19-5 | 300 | 600 | D | 0,278 | | Anhydrid kyseliny octové | v. Acetanhydrid | | | | | | Anilin | 62-53-3 | 5 | 10 | D,P | 0,263 | | Antimon | 7440-36-0 | 0,5 | 1,5 | | | | Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého) | | 0,5 | 1,5 | | | | Arsan | v. Arsenovodík | | | | | | Arsen | 7440-38-2 | 0,1 | 0,4 | P | | | Arsenu sloučeniny, jako As (s výjimkou arsenovodíku) | | 0,1 | 0,4 | P | | | Arsenovodík | 7784-42-1 | 0,1 | 0,2 | P | 0,313 | | Azid sodný | 26628-22-8 | 0,1 | 0,3 | D | 0,376 | | Aziridin | v. Ethylenimin | | | | | | Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba | | 0,5 | 2,5 | | | | Benzen | 71-43-2 | 3 | 10 | D,P | 0,313 | | Benzíny | | 400 | 1000 | | | | Benzo(a)pyren | 50-32-8 | 0,005 | 0,025 | D,P | 0,097 | | p-Benzochinon | 106-51-4 | 0,4 | 0,8 | | 0,226 | | 1,4-Benzochinon | v. p-Benzochinon | | | | | | Benzoylperoxid | 94-36-0 | 5 | 10 | S | | | Benzylalkohol | 100-51-6 | 40 | 80 | | 0,226 | | Benzylchlorid | v. alfa-Chlortoulen | | | | | | Berylium | 7440-41-7 | 0,001 | 0,002 | S,P | | | Berylia sloučeniny, jako Be | | 0,001 | 0,002 | S,P | | | Bifenyl | 92-52-4 | 1 | 3 | D | 0,158 | | 1,1-Biphenyl | v. Bifenyl | | | | | | Bis(2-ethylhexyl)ester 1,2-benzendikarbonové kyseliny | v. Di-(2ethylhexyl) ftalát | | | | | | Bis(2-chlorethyl)ether | 111-44-4 | 30 | 60 | D | 0,171 | | Bis(chlormethyl)ether | 542-88-1 | 0,0002 | 0,0005 | P | 0,213 | | Brom | 7726-95-6 | 0,7 | 1,4 | | 0,153 | | Bromethan | 74-96-4 | 20 | 40 | D | 0,224 | | 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan | 151-67-7 | 15 | 30 | | 0,124 | | Brommethan | 74-83-9 | 20 | 40 | D,P | 0,257 | | Bromovodík | 10035-10-6 | - | 6 | | 0,302 | | Bromtrifluormethan | v. Trifluorbrommethan | | | | | | 1,3-Butadien | 106-99-0 | 10 | 20 | P | 0,425 | | Buta-1,3-dien | v. 1,3-Butadien | | | | | | Butanol (všechny isomery) | 71-36-3 78-92-2 78-83-1 75-65-0 | 300 | 600 | D | 0,330 | | 2-Butanon | 78-93-3 | 600 | 900 | | 0,339 | | Butanthiol | 109-79-5 | 1,5 | 3 | | 0,271 | | 2-Butenal | 4170-30-3 123-73-9 | 1 | 4 | D | 0,349 | | 2-Butoxyethanol | 111-76-2 | 100 | 200 | D | 0,207 | | 2-Butoyethanol acetát | v. 2-Butoxyethylacetát | | | | | | 2-(2-buthoxyethoxy)-ethanol | 112-34-5 | 100 | 200 | | 0,151 | | 2-Butoxyethylacetát | 112-07-2 | 130 | 300 | D | 0,153 | | Butylacetát (všechny isomery) | 123-86-4 105-46-4 540-88-5 110-19-0 | 950 | 1200 | | 0,211 | | n-Butylakrylát | 141-32-2 | 10 | 20 | D,S | 0,191 | | Butylalkohol | v. Butanol | | | | | | Butylcelosolv | v. 2-Butoxyethanol | | | | | | Butylcelosolvacetát | v. 2-Butoxyethylacetát | | | | | | Butylester 2-propenové kyseliny | v. n-Butylakrylát | | | | | | Butylmerkaptan | v. Butanthiol | | | | | | terc-Butyl-methylether | 1634-04-4 | 100 | 200 | | 0,277 | | n-Butylmethylketon | v. 2-Hexanon | | | | | | iso-Butylmethylketon | v. 4-Methyl-2-pentanon | | | | | | Butyl 2-propenoát | v. n-Butylakrylát | | | | | | Celosolvacetát | v. 2-Ethoxyethylacetát | | | | | | Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn | | 2 | 4 | D | | | Cínu sloučeniny organické, jako Sn | | 0,1 | 0,2 | D | | | Cyklohexan | 110-82-7 | 500 | 1000 | | 0,290 | | Cyklohexanamin | v. Cyklohexylamin | | | | | | Cyklohexanol | 108-93-0 | 200 | 400 | D | 0,244 | | Cyklohexanon | 108-94-1 | 40 | 80 | D | 0,249 | | Cyklohexen | 110-83-8 | 1000 | 1300 | | 0,298 | | Cyklohexylamin | 108-91-8 | 20 | 40 | D | 0,247 | | Diacetonalkohol | 123-42-2 | 200 | 300 | | 0,210 | | 4,4-Diamino-difenylmethan | 101-77-9 | 0,1 | 0,2 | D,S,P | | | 1,2-Diaminoethan | 107-15-3 | 25 | 50 | D,S | 0,407 | | Diazomethan | 334-88-3 | 0,1 | 0,2 | P | 0,582 | | Dibenzoylperoxid | v. Benzoylperoxid | | | | | | Diboran | 19287-45-7 | 0,1 | 0,2 | | 0,837 | | Dibromdifluormethan | 75-61-6 | 800 | 1300 | | 0,116 | | 1,2-Dibromethan | 106-93-4 | 1 | 2 | D,P | 0,182 | | Dibutylester 1,2-benzen-dikarboxylové kyseliny | v. Dibutylftalát | | | | | | Dibutylftalát | 84-74-2 | 5 | 10 | | | | Dicyklopentadien | 77-73-6 | 3 | 6 | | 0,185 | | Diethanolamin | 111-42-2 | 5 | 10 | P | 0,232 | | Diethylamin | 109-89-7 | 15 | 30 | D | 0,334 | | 2-Diethylaminoethanol | 100-37-8 | 50 | 100 | D | 0,208 | | Diethylentriamin | 111-40-0 | 4 | 8 | | 0,237 | | N,N-Diethylethanamin | v. Triethylamin | | | | | | Diethylether | 60-29-7 | 300 | 600 | | 0,330 | | Di-(2-ethylhexyl)ftalát | 117-81-7 | 5 | 10 | | | | Difenylamin | 122-39-4 | 10 | 20 | D,P | | | Difenylether | 101-84-8 | 5 | 10 | | 0,144 | | Difenylmethan-4,4-diisokyanát | 101-68-8 | 0,05 | 0,1 | S | 0,098 | | Difenyloxid | v. Difenylether | | | | | | Dihydrogenselenid | v. Selenovodík | | | | | | 1,3-Dihydroxybenzen | 108-46-3 | 45 | 90 | | | | 1,4-Dihydroxybenzen | 123-31-9 | 2 | 4 | D,S | | | 2,4-Dichloranilin | 554-00-7 | 5 | 10 | | 0,151 | | 1,2-Dichlorbenzen | 95-50-1 | 100 | 200 | D | 0,166 | | 1,4-Dichlorbenzen | 106-46-7 | 100 | 200 | D | 0,166 | | 2,2-Dichlordiethylether | v. Bis(2-chlorethyl)ether | | | | | | Dichlordifluormethan | 75-71-8 | 3000 | 5000 | 0,202 | | | 1,1-Dichlorethan | 75-34-3 | 400 | 800 | D | 0,247 | | 1,2-Dichlorethan | 107-06-2 | 10 | 20 | D,P | 0,247 | | 1,1-Dichlorethen | 75-35-4 | 8 | 16 | | 0,252 | | 1,2-Dichlorethen | 540-59-0 | 800 | 1600 | | 0,252 | | 1,1-Dichlorethylen | v. 1,1-Dichlorethen | | | | | | 1,2-Dichlorethylen | v. 1,2-Dichlorethen | | | | | | Dichlorid kys.uhličité | v. Fosgen | | | | | | Dichlorfluormethan | 75-43-4 | 40 | 80 | | 0,238 | | Dichlormethan | 75-09-2 | 200 | 500 | D | 0,288 | | 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-fluorethan | 76-14-2 | 3000 | 5000 | | 0,143 | | Diisokyanatohexan | v. Hexamethylendiisokyanát | | | | | | 2,4-Diisokyanáttoluen | v. Toluylen-2,4-diisokyanát | | | | | | 2,6-Diisokyanáttoluen | v. Toluylen-2,6-diisokyanát | | | | | | N,N-Dimethylacetamid | 127-19-5 | 30 | 60 | D | 0,281 | | Dimethylamin | 124-40-3 | 3,8 | 9 | D | 0,542 | | N,N-Dimethylanilin | 121-69-7 | 25 | 50 | D | 0,202 | | N,N-Dimethylbenzenamin | v. N,N-Dimethylanilin | | | | | | Dimethylether | 115-10-6 | - | 2000 | | 0,531 | | Dimethylethylamin | 598-56-1 | 10 | 20 | | 0,334 | | 1-(1,1-Dimethylethyl)-4-methylbenzen | v. p-(terc-Butyl)toluen | | | | | | Dimethylformamid | 68-12-2 | 30 | 60 | D,P | 0,335 | | 1,1-Dimethylhydrazin | 57-14-7 | 0,025 | 0,05 | D,P | 0,407 | | Dimethylhydrazin | v. 1,1-Dimethylhydrazin | | | | | | 1,2-Dimethylhydrazin | 540-73-8 | 0,025 | 0,05 | D,P | 0,407 | | Dimethylisopropylamin | 996-35-0 | 10 | 20 | | 0,280 | | Dimethylsulfát | 77-78-1 | 0,1 | 0,2 | D,P | 0,194 | | Dinitrobenzen (všechny isomery) | 25154-54-5 | 1 | 2 | D,P | 0,145 | | Dinitroglykol | v. Ethylenglykoldinitrát | | | | | | Dinitrochlorbenzen | v. 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen | | | | | | 4,6-Dinitro-o-kresol | 534-52-1 | 0,2 | 0,4 | D | | | Dinitrotoluen (směs isomerů) | 25321-14-6 | 0,75 | 1,5 | D,P | 0,134 | | 1,4-Dioxan | 123-91-1 | 70 | 140 | D | 0,277 | | Epichlorhydrin | v. 1-Chlor-2,3-epoxipropan | | | | | | Ethanal | v. Acetaldehyd | | | | | | 1,2-Ethandiamin | v. 1,2-Diaminoethan | | | | | | Ethanamin | v. Ethylamin | | | | | | Ethan-1,2-diol | v. Ethylenglykol | | | | | | 1,2-Ethandioldinitrát | v. Ethylenglykoldinitrát | | | | | | Ethanol | 64-17-5 | 1000 | 3000 | | 0,532 | | Ethanolamin | 141-43-5 | 5 | 10 | | 0,400 | | Ethenon | v. Keten | | | | | | Ethenylbenzen | v. Styren | | | | | | Ethenylester kys.octové | v. Vinylacetát | | | | | | 2-Ethoxyethanol | 110-80-5 | 20 | 40 | D,P | 0,271 | | 2-Ethoxyethylacetát | 111-15-9 | 25 | 50 | D,P | 0,185 | | Ethylacetát | 141-78-6 | 700 | 900 | | 0,278 | | Ethylakrylát | 140-88-5 | 20 | 40 | D,S | 0,244 | | Ethylalkohol | v. Ethanol | | | | | | Ethylamin | 75-04-7 | 9 | 20 | D | 0,542 | | Ethylbenzen | 100-41-4 | 200 | 500 | D | 0,230 | | Ethylbromid | v. Bromethan | | | | | | Ethylcelosolv | v. 2-Ethoxyethanol | | | | | | Ethylendiamin | v. 1,2-Diaminoethan | | | | | | Ethylendibromid | v. 1,2-Dibromethan | | | | | | Ethylendichlorid | v. 1,2-Dichlorethan | | | | | | Ethylendinitrát | v. Ethylenglykoldinitrát | | | | | | Ethylenglykol | 107-21-1 | 50 | 100 | D | 0,394 | | Ethylenglykoldinitrát | 628-96-6 | 0,5 | 1 | D | 0,161 | | Ethylenglykolmonobutyl-ether | v. 2-butoxyethanol | | | | | | Ethylenglykolmonobutyl-etheracetát | v. 2-Butoxyethylacetát | | | | | | Ethylenglykolmonoethyl-ether | v. 2-Ethoxyethanol | | | | | | Ethylenglykolmonoethyl-etheracetát | v. 2-ethoyethylacetát | | | | | | Ethylenglykolmonomethyl-ether | v. 2-Methoxyethanol | | | | | | Ethylenglykolmono-methyletheracetát | v. 2-Methoxyetylacetát | | | | | | Ethylenchlorhydrin | v. 2-Chlorethanol | | | | | | Ethylenimin | 151-56-4 | 1 | 2 | D,P | 0,567 | | Ethylenoxid | 75-21-8 | 1 | 3 | D,P | 0,556 | | Ethylester kyseliny 1-propenové | v. Ethylakrylát | | | | | | N-Ethylethanamin | v. Diethylamin | | | | | | Ethylether | v. Diethylether | | | | | | Ethyl-3-ethoxypropionát | 763-69-9 | 150 | 500 | | 0,167 | | Ethylformiát | 109-94-4 | 300 | 450 | | 0,330 | | Ethyl-2-propenoat | v. Ethylakrylát | | | | | | Fenol | 108-95-2 | 7,5 | 15 | D | 0,260 | | N-Fenylbenzenamin | v. Difenylamin | | | | | | Fenylethylen | v. Styren | | | | | | Fenylhydrazin | 100-63-0 | 1 | 2 | D | 0,225 | | 2-Fenylpropen | 98-83-9 | 250 | 500 | | 0,207 | | Fluor | 7782-41-4 | 1,5 | 3 | | | | Fluorid, anorganický | | 2,5 | - | | | | Fluorovodík | 7664-39-3 | 1,5 | 2,5 | | 1,223 | | Formaldehyd | 50-00-0 | 0,5 | 1 | D,S | 0,814 | | Fosfin | v. Fosforovodík | | | | | | Fosfor (bílý,žlutý) | 7723-14-0 | 0,1 | 0,3 | | 0,197 | | Fosforovodík | 7803-51-2 | 0,1 | 0,2 | | 0,719 | | Fosforoxychlorid | v. Oxychlorid fosforečný | | | | | | Fosforpentachlorid | v. Chlorid fosforečný | | | | | | Fosfortrichlorid | v. Chlorid fosforitý | | | | | | Fosgen | v. Karbonylchlorid | | | | | | Freon 11 | v. Trichlorfluormethan | | | | | | Freon 12 | v. Dichlordifluormethan | | | | | | Freon 12B2 | v. Dibromdifluormethan | | | | | | Freon 13 | v. Chlortrifluormethan | | | | | | Freon 13B1 | v. Trifluorbrommethan | | | | | | Freon 21 | v. Dichlorfluormethan | | | | | | Freon 114 | v. 1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan | | | | | | Ftalanhydrid | 85-44-9 | 5 | 10 | S | 0,165 | | 2,5-Furandion | v. Maleinanhydrid | | | | | | 2-Furankarboxaldehyd | v. Furfural | | | | | | 2-Furanmethanol | v. 2-Furylmethanol | | | | | | Furfural | 98-01-1 | 10 | 20 | D | 0,255 | | Furfurylalkohol | v. 2-Furylmethanol | | | | | | Furylmethanal | v. Furfural | | | | | | 2-Furylmethanol | 98-00-0 | 20 | 40 | D | 0,249 | | Glutaraldehyd | v. 1,5-Pentandial | | | | | | Glyceroltrinitrát | 55-63-0 | 0,5 | 1 | D | O,108 | | Halotan | v. 2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan | | | | | | n-Heptan | 142-82-5 | 2000 | - | | 0,244 | | Heptan-2-on | 110-43-0 | 150 | 300 | D | 0,214 | | Heptan-3-on | 106-35-4 | 95 | - | | 0,214 | | Hexachlorbenzen | 118-74-1 | 0,02 | - | D,P | 0,086 | | 1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien | 87-68-3 | 0,25 | 0,5 | D | 0,103 | | Hexachlorethan | 67-72-1 | 10 | 20 | D | 0,103 | | Hexachlornaftalen | 1335-87-1 | 0,2 | 0,6 | D | | | Hexamethylen-1,6-diisokyanát | 822-06-0 | 0,035 | 0,07 | S | 0,145 | | n-Hexan | 110-54-3 | 100 | 400 | D,P | 0,284 | | 2-Hexanon | 591-78-6 | 20 | 40 | D,P | 0,244 | | Hexan (s výjimkou n-Hexanu) | | 1000 | 2000 | D | 0,284 | | Hydrazin | 302-01-2 | 0,05 | 0,1 | D,S,P | 0,763 | | Hydrid lithný | 7580-67-8 | 0,025 | 0,075 | | | | Hydrochinon | v. 1,4-Dihydroxybenzen | | | | | | Hydroxid draselný | 1310-58-3 | 1 | 2 | | | | Hydroxid sodný | 1310-73-2 | 1 | 2 | | | | Hydroxid vápenatý | 1305-62-0 | 2 | 4 | | | | Chlor | 7782-50-5 | 1,5 | 3 | | 0,344 | | Chloracetaldehyd | 107-20-0 | - | 3 | | 0,311 | | Chlorbenzen | 108-90-7 | 40 | 90 | | 0,217 | | 2-Chlor-1,3-butadien | 126-99-8 | 10 | 20 | D | 0,276 | | Chlordifluormethan | 75-45-6 | 3600 | - | | 0,283 | | 1-Chlor-2,4-dinitrobenzen | 97-00-7 | 0,5 | 1 | P,D | 0,121 | | 1-chlor-2,3-epoxipropan | 106-89-8 | 1 | 2 | D,S,P | 0,266 | | 2-chlorethanol | 107-07-3 | - | 3 | D | 0,304 | | Chlorethen | v. Vinylchlorid | | | | | | Chlorid amonný (dýmy) | 12125-02-9 | 5 | 10 | | | | Chlorid fosforečný | 10026-13-8 | 1 | 2 | P | 0,117 | | Chlorid fosforitý | 7719-12-2 | 1 | 3 | P | 0,178 | | Chlorid vápenatý | 10043-52-4 | 5 | 10 | | | | Chlorid zinečnatý | 7646-85-7 | 1 | 2 | | | | Chlormethan | 74-87-3 | 100 | 200 | D,P | 0,484 | | Chlormethoxymethan | v. Chlormethylmethylether | | | | | | (Chlormethyl)benzen | v. alfa-Chlortoluen | | | | | | Chlormethylmethylether | 107-30-2 | 0,003 | 0,006 | D,P | 0,304 | | 1-Chlor-4-nitrobenzen | 100-00-5 | 1 | 2 | D,P | | | Chloroform | v. Trichlormethan | | | | | | Chloropren | v. 2-Chlor-1,3-butadien | | | | | | Chlorované bifenyly | v. Polychlorované bifenyly | | | | | | Chlorovodík | 7647-01-0 | 8 | 15 | | 0,679 | | 3-Chlor-1-propen | 107-05-1 | 3 | 6 | | 0,320 | | alfa-Chlortoluen | 100-44-7 | 5 | 10 | | 0,193 | | Chlortrifluormethan | 75-72-9 | 4000 | 6000 | | 0,2734 | | Chromu (VI) sloučeniny | | 0,05 | 0,1 | S,P | | | Chromu ostatní sloučeniny (včetně chromanu olovnatého a zinečnatého | 7758-97-6 13530-65-9 a další | 0,5 | 1,5 | | | | Chromová žluť | v. Chromu ostatní sloučeniny | | | | | | 2,2-Iminobis(ethanol) | v. Diethanolamin | | | | | | 1,3-Isobenzofurandion | v. Ftalanhydrid | | | | | | Isofluran | 26675-46-7 | 15 | 30 | | 0,133 | | Isopentylacetát | v. Pentylacetát | | | | | | Isophoron | 78-59-1 | 5 | 10 | | 0,177 | | Isopropylamin | 75-31-0 | 10 | 20 | | 0,413 | | Isopropylbenzen | v. Kumen | | | | | | Jod | 7553-56-2 | - | 1 | | 0,093 | | Jodmethan | 74-88-4 | 2 | 8 | D | 0,172 | | Kadmium a jeho sloučeniny, jako Cd | 7440-43-9 | 0,05 | 0,1 | D | | | epsilon-Kaprolaktam (prach) | 105-60-2 | 1 | 3 | | | | epsilon-Kaprolaktam (páry) | 105-60-2 | 10 | 40 | | 0,216 | | Karbonylchlorid | 75-44-5 | 0,08 | 0,4 | | 0,247 | | Keten | 463-51-4 | 0,9 | 1,8 | | 0,581 | | Kobalt a jeho sloučeniny, jako Co | 7440-48-4 | 0,05 | 0,1 | S | | | Kresol (všechny isomery) | 1319-77-3 | 20 | 40 | D | 0,226 | | Krotonaldehyd | v. 2-Butenal | | | | | | Kumen | 98-82-8 | 100 | 250 | D | 0,203 | | Kyanamid | 420-04-2 | 2 | 10 | D,S | | | Kyanid jako HCN | 57-12-5 | 3 | 10 | D | | | Kyanovodík | 74-90-8 | 3 | 10 | D | 0,905 | | Kyselina dusičná | 7697-37-2 | 2,5 | 5 | | 0,388 | | Kyselina ethanová | v. Kyselina octová | | | | | | Kyselina ethandiová | v. Kyselina šťavelová | | | | | | Kyselina fosforečná | 7664-38-2 | 1 | 2 | | | | Kyselina chloristá | 7601-90-3 | 1 | 2 | | 0,243 | | Kyselina methanová | v. Kyselina mravenčí | | | | | | Kyselina mravenčí | 64-18-6 | 9 | 18 | | 0,531 | | Kyselina octová | 64-19-7 | 25 | 35 | | 0,408 | | Kyselina pikrová | 88-89-1 | 0,1 | 0,5 | D | | | Kyselina propanová | v. Kyselina propionová | | | | | | Kyselina propoinová | 79-09-4 | 30 | 60 | | 0,330 | | Kyselina sírová, jako SO3 | 7664-93-9 | 1 | 2 | | | | Kyselina šťavelová | 144-62-7 | 1 | 5 | D | | | Maleinanhydrid | 108-31-6 | 0,8 | 1,6 | S | 0,249 | | Mangan | 7439-96-5 | 1 | 2 | | | | Mangan-jeho sloučeniny, jako Mn | | 1 | 2 | | | | Měď (prach) | 7440-50-8 | 1 | 2 | | | | Měď (dýmy) | 7440-50-8 | 0,1 | 0,2 | | | | Mesitylen | v. 1,3,5-Trimethylbenzen | | | | | | Methanal | v. Formaldehyd | | | | | | Methanamin | v. Methylamin | | | | | | Methanol | 67-56-1 | 250 | 1000 | D | 0,754 | | 3-methoxy-n-butylacetát | 4435-53-4 | 100 | 200 | | 0,167 | | 2-Methoxyethanol | 109-86-4 | 15 | 30 | D,P | 0,321 | | 2-Methoxyethylacetát | 110-49-6 | 25 | 50 | D,P | 0,207 | | 2-Methoxy-1-methylethylacetát | 108-65-6 | 270 | 550 | D | 0,185 | | 1-methoxy-2-propanol | 107-98-2 | 270 | 550 | D | 0,271 | | 2-methoxy-1-propylacetát | 70657-70-4 | 270 | 550 | | 0,185 | | (2-Methoxymethylethoxy)-propanol | 34590-94-8 | 270 | 550 | D | 0,165 | | Methylacetát | 79-20-9 | 600 | 800 | | 0,330 | | Methylakrylát | 96-33-3 | 20 | 40 | S | 0,284 | | Methylalkohol | v. Methanol | | | | | | Methylamin | 74-89-5 | 10 | 20 | D | 0,787 | | 4-Methylanilin | v. p-Toluidin | | | | | | N-Methylanilin | 100-61-8 | 2 | 4 | D,P | 0,228 | | Methylbenzen | v. Toluen | | | | | | N-Methylbenzenamin | v. N-Methylanilin | | | | | | Methylbromid | v. Brommethan | | | | | | 3-Methyl-1-butanol | v. Amylalkohol | | | | | | 1-Methylbutylacetát | 626-38-0 | 270 | 540 | | 0,188 | | Methylcelosolv | v. 2-Methoxyethanol | | | | | | methylcelosolvacetát | v. 2-Methoxyethylacetát | | | | | | Methylcyklohexan | 108-87-2 | 1500 | 2000 | | 0,249 | | Methylcyklohexanol (všechny isomery) | 25639-42-3 a další | 200 | 400 | | 0,214 | | 1-Methylcyklohexan-2-on | 583-60-8 | 150 | 300 | D | 0,218 | | Methyldinitrobenzen | v. Dinitrotoluen | | | | | | 2-Methyl-4,6-dinitrofenol | v. 4,6-Dinitro-o-kresol | | | | | | 1,1'-Methylenbis(4-isokyanatobenzen) | v. Difenylmethan-4,4'-diisokyanát | | | | | | 4,4'-Methylendianilin | v. 4,4'-Diaminodifenylmethan | | | | | | Methylenchlorid | v. Dichlormethan | | | | | | Methylester 2-methyl-2-propenové kyseliny | v. Methylmetakrylát | | | | | | Methylethylketon | v. 2-Butanon | | | | | | 5-Methylheptan-3-on | 541-85-5 | 50 | 100 | D | 0,191 | | 5-Methylhexan-2-on | 110-12-3 | 95 | - | | 0,214 | | Methylhydrazin | 60-34-4 | 0,2 | 0,04 | D | 0,530 | | Methylchlorid | v. Chlormethan | | | | | | Methyliodid | v. Jodmethan | | | | | | Methylkyanid | v. Acetonitril | | | | | | Methylmetakrylát | 80-62-6 | 50 | 150 | D,S | 0,244 | | N-Methylmethanamin | v. Dimethylamin | | | | | | 4-Methyl-2-pentanon | 108-10-1 | 80 | 200 | D | 0,244 | | Minerální oleje | v. Oleje minerální | | | | | | Molybden | 7439-98-7 | 5 | 25 | | | | Molybdenu sloučeniny, jako Mo | | 5 | 25 | | | | Monochlormethylmethyleter | v. Chlormethylmethylether | | | | | | Morfolin | 110-91-8 | 50 | 100 | D | 0,280 | | Nafta solventní | | 200 | 1000 | | | | Naftalen | 91-20-3 | 50 | 100 | | 0,191 | | Nikl | 7440-02-0 | 0,5 | 1 | S | | | Niklu sloučeniny, jako Ni (s výjimkou nikltetrakarbonylu) | | 0,05 | 0,25 | S | | | Nikltetrakarbonyl | 13463-39-3 | 0,01 | 0,02 | D,P | 0,143 | | Nikotin | 54-11-5 | 0,5 | 2,5 | D | 0,151 | | Nitrobenzen | 98-95-3 | 5 | 10 | D | 0,199 | | Nitroglycerin | v. Glyceroltrinitrát | | | | | | Nitroglykol | v. Ethylenglykoldinitrát | | | | | | p-Nitrochlorbenzen | v. 1-Chlor-4-nitrobenzen | | | | | | Nitrosní plyny (NOx), oxidy dusíku s výjimkou oxidu dusného | 11104-93-1 10102-43-9 10102-44-0 | 10 | 20 | | | | Nitrotoluen (všechny isomery) | 1321-12-6 a další | 10 | 20 | D | 0,179 | | Oleje minerální (aerosol) | | 5 | 10 | | | | Olovo | 7439-92-1 | 0,05 | 0,2 | P | | | Olovo anorganické sloučeniny, jako Pb | | 0,05 | 0,2 | P | | | 1,1'-Oxybis(benzen) | v. Difenylether | | | | | | 1,1-Oxybis(ethan) | v. Diethylether | | | | | | Oxid antimonitý (jako Sb) | 1309-64-4 | 0,1 | 0,2 | | | | Oxid dusičitý | v. nitrózní plyny | | | | | | Oxid dusnatý | v. nitrózní plyny | | | | | | Oxid dusný | 10024-97-2 | 180 | 360 | | 0,555 | | Oxid fosforečný | 1314-56-3 | 1 | 2 | | | | Oxid hořečnatý | 1309-48-4 | 5 | 10 | | | | Oxid osmičelý, jako Os | 20816-12-0 | 0,002 | 0,004 | | 0,096 | | Oxid sírový | 7446-11-9 | 1 | 2 | | 0,306 | | Oxid siřičitý | 7446-09-5 | 5 | 10 | | 0,382 | | Oxid uhelnatý | 630-08-0 | 30 | 150 | P | 0,873 | | Oxid uhličitý | 124-38-9 | 9000 | 45000 | | 0,556 | | Oxid vanadičný (prach, dýmy) | 1314-62-1 | 0,05 | 0,1 | P | | | Oxid vápenatý | 1305-78-8 | 2 | 4 | | | | Oxid zinečnatý, jako Zn | 1314-13-2 | 2 | 5 | | | | Oxiran | v. Ethylenoxid | | | | | | 1,1'-Oxybis(2-chloroethan) | v. bis(2-chlorethyl)ether | | | | | | Oxychlorid fosforečný | 10025-87-3 | 0,5 | 1 | | 0,159 | | Ozon | 10028-15-6 | 0,1 | 0,2 | | 0,509 | | Pentan | 109-66-0 | 2000 | 3000 | | 0,339 | | 1,5-Pentandial | 111-30-8 | - | 0,8 | S | 0,244 | | Pentachlorfenol | 87-86-5 | 0,5 | 1,5 | D | | | Pentakarbonyl železa, jako Fe | 13463-40-6 | 0,2 | 0,5 | | 0,125 | | Pentanol | v. Amylalkohol | | | | | | Pentylacetát (všechny isomery) | 628-63-7 620-11-1 123-92-2 625-16-1 | 270 | 540 | | 0,188 | | Pentylester kyseliny octové | v. Pentylacetát | | | | | | Perchlorethylen | v. Tetrachlorethylen | | | | | | Peroxid vodíku | 7722-84-1 | 1 | 2 | | 0,719 | | Piperazin | 110-85-0 | 0,1 | 0,3 | | | | Platina (kov) | 7440-06-4 | 0,5 | 1 | | | | Platiny sloučeniny, jako Pt | | 0,001 | 0,002 | | | | Polychlorované bifenyly (technické) | 1336-36-3 | 0,5 | 1 | D,P | | | 2-Propanamin | v. Isopropylamin | | | | | | iso-Propanol | 67-63-0 | 500 | 1000 | D | 0,407 | | n-Propanol | 71-23-8 | 500 | 1000 | D | 0,407 | | 1-Propanol | v. n-Propanol | | | | | | 2-Propanol | v. iso-Propanol | | | | | | 2-Propanon | v. Aceton | | | | | | 1,2,3-Propantrioltrinitrát | v. Glycerintrinitrát | | | | | | 2-Propenal | 107-02-8 | 0,25 | 0,5 | | 0,436 | | 2-Propen-1-ol | 107-18-6 | 4 | 10 | D | 0,422 | | 2-Propennitril | 107-13-1 | 2 | 6 | D,P | 0,461 | | Beta-Propiolakton | 57-57-8 | 1 | 2 | P | | | n-Propycelát | 109-60-4 | 800 | 1000 | | 0,240 | | iso-Propylalkohol | v.iso-Propanol | | | | | | n-Propylalkohol | v.n-Propanol | | | | | | Pseudokumen | v. 1,2,4-Trimethylbenzen | | | | | | Pyrethrum | 8000-34-7 | 5 | 10 | | | | Pyridin | 110-86-1 | 5 | 10 | D | 0,309 | | Resorcin | v.1,3-Dihydroxybenzen | | | | | | Rtuť | 7439-97-6 | 0,05 | 0,15 | D,P | 0,122 | | Rtuti alkyl-sloučeniny, jako Hg | | 0,01 | 0,03 | D,P | | | Rtuti anmorganické a aryl-sloučeniny, jako Hg | | 0,05 | 0,15 | D,P | | | Selen | 7782-49-2 | 0,1 | 0,2 | | | | Selenu sloučeniny, jako Se | | 0,1 | 0,2 | | | | Selenovodík | 7783-07-5 | 0,07 | 0,17 | | | | Sirník fosforeřný | 1314-80-3 | 1 | 2 | | | | Sirouhlík | 75-15-0 | 10 | 20 | D | 0,322 | | Sirovodík | 7783-06-4 | 10 | 20 | | 0,719 | | Solventní nafta | v. Nafta solventní | | | | | | Stříbro | 7440-22-4 | 0,1 | 0,3 | | | | Stříbra rozpustné sloučeniny, jako Ag | | 0,01 | 0,03 | | | | Styren | 100-42-5 | 100 | 400 | D | 0,235 | | Sulfan | v. Sirovodík | | | | | | Sulfotep | 3689-24-5 | 0,1 | - | | | | Tellur a jeho sloučeniny, jako Te | 13494-80-9 | 0,1 | 0,5 | | | | Terpentýn-aerosol | 8006-64-2 | 5 | 10 | | | | Terpentýn-páry | 8006-64-2 | 300 | 800 | | 0,180 | | Tetraethylester kyseliny křemikčité | v. Tetraethylsilikát | | | | | | Tetraethylolovo, jako Pb | 78-00-2 | 0,05 | 0,1 | D | 0,076 | | Tetraethylsilikát | 78-10-4 | 50 | 200 | | 0,117 | | Tetraethoxysilan | v. Tetraethylsilikát | | | | | | O,O,O,O-Tetraethyl-dithiopyrofosfát, O,O,O,O-Tetraethyldifosforoditioát | v. Sulfotep (ISO) | | | | | | Tetrafosfor | v. Fosfor (bílý, žlutý) | | | | | | Tetrahydrofuran | 109-99-9 | 150 | 300 | D | 0,339 | | Tetrahydro-1,4-oxazin | v. Morfolin | | | | | | Tetrachlorethen | 127-18-4 | 250 | 750 | D | 0,147 | | Tetrachlorethylen | v. Tetrachlorethen | | | | | | Tetrachlormethan | 56-23-5 | 10 | 20 | D,P | 0,159 | | Tetrakarbonyl niklu | v. Nikltetrakarbonyl | | | | | | Tetramethylolovo, jako Pb | 75-74-1 | 0,05 | 0,1 | D | 0,091 | | Thallium | 7440-28-0 | 0,1 | 0,5 | D,P | | | Thallia sloučeniny rozpustné, jako Tl | | 0,1 | 0,5 | D,P | | | Toluen | 108-88-3 | 200 | 500 | D | 0,266 | | m-Toluidin | 108-44-1 | 5 | 10 | D,P | 0,228 | | o-Toluidin | 95-53-4 | 5 | 10 | D,P | 0,228 | | p-Toluidin | 106-49-0 | 5 | 10 | D,P | 0,228 | | 2,4-Toluylendiisokyanát | 584-84-9 | 0,05 | 0,1 | S | 0,141 | | 2,6-Toluylendiisokyanát | 91-08-7 | 0,05 | 0,1 | S | 0,140 | | Triethanolamin | 102-71-6 | 5 | 10 | | 0,164 | | Triethylamin | 121-44-8 | 8 | 12 | D | 0,242 | | Trifluorbrommethan | 75-63-8 | 4000 | 6000 | | 0,164 | | 1,2,4-Trichlorbenzen | 120-82-1 | 15 | 35 | D | 0,135 | | 1,1,1-Trichlorethan | 71-55-6 | 500 | 1000 | | 0,184 | | 1,1,2-Trichlorethan | 79-00-5 | 50 | 100 | D | 0,183 | | Trichlorethen | 79-01-6 | 250 | 750 | D | 0,186 | | Trichlorethylen | v. Trichlorethen | | | | | | Trichlorfluormethan | 75-69-4 | 3000 | 4500 | | 0,178 | | Trichlorid-oxid fosforečný | v. Oxychlorid fosforečný | | | | | | Trichlormethan | 67-66-3 | 10 | 20 | P,D | 0,205 | | Trimethylamin | 75-50-3 | 10 | 20 | | 0,413 | | 1,2,3-Trimethylbenzen | 526-73-8 | 100 | 250 | D | 0,203 | | 1,2,4-Trimethylbenzen | 95-63-6 | 100 | 250 | D | 0,203 | | 1,3,5-trimethylbenzen | 108-67-8 | 100 | 250 | D | 0,203 | | 2,4,6-Trinitrofenol | v. Kyselina pikrová | | | | | | 2,4,6-trinitrotoluen | 118-96-7 | - | 0,5 | D,P | 0,108 | | Uhličitany alkalických kovů | | 5 | 10 | | | | Vanad (prach) | 7440-62-2 | 0,05 | 0,15 | | | | Vinylacetát | 108-05-4 | 30 | 50 | | 0,284 | | Vinylbenzen | v. Styren | | | | | | Vinylchlorid | 75-01-4 | 7,5 | 15 | P | 0,391 | | Vinylidenchlorid | v. 1,1-Dichlorethen | | | | | | Xylen (všechny isomery) | 1330-20-7 95-47-6 106-42-3 108-38-3 | 200 | 400 | D | 0,230 | | 2,4-Xylidin | 95-68-1 | 5 | 10 | D,P | 0,202 | | Xylidin (všechny isomery s výjimkou 2,4-xylidinu) | 1300-73-8 | 10 | 20 | D,P | 0,202 | | Zinkchromát | v. Chroman zinečnatý | | | | |

Vysvětlivky k tabulce:

Kolona 2: číslo CAS - registrační číslo látky používané v Chemical Abstracts

Kolona 5: D - při expozici se významně uplatňuje pronikání látky kůží

S - látka má senzibilizační účinek

P - u látky nelze vyloučit závažné pozdní účinky

P* - pro hodnocení expozice je rozhodující výsledek vyšetření plumbaemie

Kolona 6: Faktor přepočtu z údaje v mg.m^-3 na údaj ppm platí za podmínky teploty 25 °C a tlaku 100 kPa.

Seznam látek podle čísel CAS:

Tabulka č. 2

číslo CAS	Látka
50-00-0	Formaldehyd
50-32-8	Benzo(a)pyren
54-11-5	Nikotin
55-63-0	Glyceroltrinitrát
56-23-5	Tetrachlormethan
57-12-5	Kyanidy jako HCN
57-14-7	1,1-Dimethylhydrazin
57-57-8	β-Propiolakton
60-29-7	Diethylether
60-34-4	Methylhydrazin
62-53-3	Anilin
64-17-5	Ethanol
64-18-6	Kyselina mravenčí
64-19-7	Kyselina octová
67-56-1	Methanol
67-63-0	iso-Propanol
67-64-1	Aceton
67-66-3	Trichlormethan
67-72-1	Hexachlorethan
68-12-2	Dimethylformamid
71-23-8	n-Propanol
71-36-3	Butanol isomer
71-43-2	Benzen
71-55-6	1,1,1-Trichlorethan
74-83-9	Brommethan
74-87-3	Chlormethan
74-88-4	Jodmethan
74-89-5	Methylamin
74-90-8	Kyanovodík
74-96-4	Bromethan
75-01-4	Vinylchlorid
75-04-7	Ethylamin
75-05-8	Acetonitril
75-07-0	Acetaldehyd
75-09-2	Dichlormethan
75-15-0	Sirouhlík
75-21-8	Ethylenoxid
75-31-0	Isopropylamin
75-34-3	1,1-Dichlorethan
75-35-4	1,1-Dichlorethen
75-43-4	Dichlorfluormethan
75-44-5	Karbonylchlorid
75-45-6	Chlordifluormethan
75-50-3	Trimethylamin
75-61-6	Dibromdifluormethan
75-63-8	Trifluorbrommethan
75-65-0	Butanol isomer
75-69-4	Trichlorfluormethan
75-72-9	Chlortrifluormethan
75-71-8	Dichlordifluormethan
75-74-1	Tetramethylolovo, jako Pb
76-14-2	1,2-Dichlor-1,1,2,2-tetra-flurethan
77-73-6	Dicyklopentadien
77-78-1	Dimethylsulfát
78-00-2	Tetraethylolovo, jako Pb
78-10-4	Tetraethylsilikát
78-59-1	Isophoron
78-83-1	Butanol isomer
78-92-2	Butanol isomer
78-93-3	2-Butanon
79-00-5	1,1,2-Trichlorethan
79-01-6	Trichlorethen
79-09-4	Kyselina propionová
79-20-9	Methylacetát
80-62-6	Methylmetakrylát
84-74-2	Dibutylftalát
85-44-9	Ftalanhydrid
87-68-3	1,1,2,3,4,4-Hexachlor-1,3-butadien
87-86-5	Pentachlorfenol
88-89-1	Kyselina pikrová
91-08-7	2,6-Toluendiisokyanát
91-20-3	Naftalen
92-52-4	Bifenyl
94-36-0	Benzoylperoxid
95-47-6	Xylen isomer
95-50-1	1,2-Dichlorbenzen
95-53-4	o-Toluidin
95-63-6	1,2,4-Trimethylbenzen
95-68-1	2,4-Xylidin
96-33-3	Methylakrylát
97-00-7	1-Chlor-2,4-dinitrobenzen
98-00-0	2-Furylmethanol
98-01-1	Furfural
98-82-8	Kumen
98-83-9	2-Fenylpropen
98-95-3	Nitrobenzen
100-00-5	1-Chlor-4-nitrobenzen
100-37-8	2-Diethylaminoethanol
100-41-4	Ethylbenzen
100-42-5	Styren
100-44-7	alfa-Chlortoluen
100-51-6	Benzylalkohol
100-61-8	N-Methylanilin
100-63-0	Fenylhydrazin
101-68-8	Difenylmethan-4,4'-diisokyanát
101-77-9	4,4'-Diamino-difenylmethan
101-84-8	Difenylether
102-71-6	Triethanolamin
105-46-4	Butylacetát isomer
105-60-2	epsilon-Kaprolaktam (páry a prach)
106-35-4	Heptan-3-on
106-42-3	Xylen isomer
106-46-7	1,4-Dichlorbenzen
106-49-0	p-Toluidin
106-51-4	p-Benzochinon
106-89-8	1-Chlor-2,3-epoxipropan
106-92-3	Allylglycidylether
106-93-4	1,2-Dibromethan
106-99-0	1,3-Butadien
107-02-8	2-Propenal
107-05-1	3-Chlor-1-propen
107-06-2	1,2-Dichlorethan
107-07-3	2-Chlorethanol
107-13-1	2-Propennitril
107-15-3	1,2-Diaminoethan
107-18-6	1-Propen-1-ol
107-20-0	Chloracetaldehyd
107-21-1	Ethylenglykol (aerosol a páry)
107-30-2	Chlormethylmethylether
107-98-2	1-methoxy-2-propanol
108-05-4	Vinylacetát
108-10-1	4-Methyl-2-pentanon
108-24-7	Acetanhydrid
108-31-6	Maleinanhydrid
108-38-3	Xylen isomer
108-44-1	m-Toluidin
108-46-3	1,3-Dihydroxybenzen
108-65-6	2-Methoxy-1-methylethylacetát
108-67-8	1,3,5-Trimethylbenzen
108-87-2	Methylcyklohexan
108-88-3	Toluen
108-90-7	Chlorbenzen
108-91-8	Cyklohexylamin
108-93-0	Cyklohexanol
108-94-1	Cyklohexanon
108-95-2	Fenol
109-60-4	n-Propylacetát
109-66-0	Pentan
109-79-5	Butanthiol
109-86-4	4-Methoxyethanol
109-89-7	Diethylamin
109-94-4	Ethylformiát
109-99-9	Tetrahydrofuran
110-12-3	5-Methylhexan-2-on
110-19-0	Butylacetát isomer
110-43-0	Heptan-2-on
110-49-6	1-Methoxyethylacetát
110-54-3	n-Hexan
110-80-5	2-Ethoxyethanol
110-82-7	Cyklohexan
110-83-8	Cyklohexen
110-85-0	Piperazin
110-86-1	Pyridin
110-91-8	Morfolin
111-15-9	2-Ethoxyethylacetát
111-30-8	1,5-Pentandial
111-40-0	Diethylentriamin
111-42-2	Diethanolamin
111-44-4	Bis(2-chlorethyl)ether
111-76-2	2-Butoxyethanol
112-07-2	2-Butoxyethylacetát
112-34-5	2-(2-Butoxyethoxy)-ethanol
115-10-6	Dimethylether
117-81-7	Di-(2-ethylhexyl)ftalát
118-74-1	Hexachlorbenzen
118-96-7	2,4,6-Trinitrotoluen
120-82-1	1,2,4-Trichlorbenzen
121-44-8	Triethylamin
121-69-7	N,N-Dimethylanilin
122-39-4	Difenylamin
123-31-9	1,4-Dihydroxybenzen
123-42-2	Diaceton alkohol
123-73-9	2-Butenal
123-86-4	Butylacetát isomer
123-91-1	1,4-Dioxan
123-92-2	Pentylacetát
124-38-9	Oxid uhličitý
124-40-3	Dimethylamin
126-99-8	2-Chlor-1,3-butadien
127-18-4	Tetrachlorethylen
127-19-5	N,N-Dimethylacetamid
140-88-5	Ethylakrylát
141-32-2	n-Butylakrylát
141-43-5	Ethanolamin
141-78-6	Ethylacetát
142-82-5	n-Heptan
144-62-7	Kyselina šťavelová
151-56-4	Ethylenimin
151-67-7	2-Brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan
334-88-3	Diazomethan
302-01-2	Hydrazin
420-04-2	Kyanamid
463-51-4	Keten
504-29-0	2-Aminopyridin
526-73-8	1,2,3-Trimethylbenzen
534-52-1	4,6-Dinitro-o-kresol
540-59-0	1,2-Dichlorethen
540-73-8	1,2-Dimethylhydrazin
540-88-5	Butylacetát isomer
541-85-5	5-Methyl-3-heptanon
542-88-1	Bis(chlormethyl)ether
554-00-7	2,4-Dichloranilin
583-60-8	1-Methylcyklohexan-2-on
584-84-9	2,4-Toluendiisokyanát
591-78-6	2-Hexanon
598-56-1	Dimethylaethylamin
620-11-1	3-Pentylacetát
625-16-1	Amylacetát terciál.
626-38-0	1-Methylbutylacetát
628-63-7	Pentylacetát
628-96-6	Ethylenglykoldinitrát
630-08-0	Oxid uhelnatý
763-69-9	Ethyl-3-ethoxypropionát
822-06-0	Hexamethylen-1,6-diisokyanát
996-35-0	Dimethylisopropylamin
1300-73-8	Xylidiny (všechny isomery) s výjimkou 2,4-xylidinu)
1305-62-0	Hydroxid vápenatý
1305-78-8	Oxid vápenatý
1309-48-4	Oxid hořečnatý
1309-64-4	Oxid antimonitý (jako Sb)
1310-58-3	Hydroxid draselný
1310-73-2	Hydroxid sodný
1314-13-2	Oxid zinečnatý, jako Zn
1314-56-3	Oxid fosforečný
1314-62-1	Oxid vanadičný (prach, dýmy)
1314-80-3	Sirník fosforečný
1319-77-3	Kresoly (všechny isomery)
1321-12-6	Nitrotolueny (všechny isomery)
1330-20-7	Xyleny (všechny isomery)
1335-87-1	Hexachlornaftalen
1336-36-3	Polychlorované bifenyly (technické)
1634-04-4	terc-Butyl-methylether
3689-24-5	Sulfotep (ISO)
4170-30-3	2-Butenal
4435-53-4	3-methoxy-n-butylacetát
7439-92-1	Olovo
7439-96-5	Mangan
7439-97-6	Rtuť
7439-98-7	Molybden
7440-02-0	Nikl
7440-06-4	Platina (kov)
7440-22-4	Stříbro
7440-28-0	Thallium
7440-36-0	Antimon
7440-38-2	Arsen
7440-41-7	Berylium
7440-43-9	Kadmium
7440-48-4	Kobalt
7440-50-8	Měď (dýmy a prach)
7440-62-2	Vanad (prach)
7446-09-5	Oxid siřičitý
7446-11-9	Oxid sírový
7553-56-2	Jod
7580-67-8	Hydrid lithný
7601-90-3	Kyselina chloristá
7646-85-7	Chlorid zinečnatý
7647-01-0	Chlorovodík
7664-38-2	Kyselina fosforečná
7664-39-3	Fluorovodík
7664-41-7	Amoniak
7664-93-9	Kyselina sírová, jako SO3
7697-37-2	Kyselina dusičná
7722-84-1	Peroxid vodíku
7719-12-2	Chlorid fosforitý
7723-14-0	Fosfor (bílý, žlutý)
7726-95-6	Brom
7758-97-6	Chroman olovnatý, jako Cr
7782-41-4	Fluor
7782-49-2	Selen
7782-50-5	Chlor
7783-06-4	Sirovodík
7783-07-5	Selenovodík
7784-42-1	Arsenovodík
7803-51-2	Fosforovodík
8003-34-7	Pyrethrum
8006-64-2	Terpentýn (páry a aerosol)
10024-97-2	Oxid dusný
10025-87-3	Oxychlorid fosforečný
10026-13-8	Chlorid fosforečný
10028-15-6	Ozon
10035-10-6	Bromovodík
10043-52-4	Chlorid vápenatý
10102-43-9	Oxid dusnatý
10102-44-0	Oxid dusičitý
11104-93-1	Nitrosní plyny (NOx)
12125-02-9	Chlorid amonný (dýmy)
13463-39-3	Nikltetrakarbonyl
13463-40-6	Pentakarbonyl železa, jako Fe
13494-80-9	Tellur
13530-65-9	Chroman zinečnatý, jako Cr
19287-45-7	Diboran
20816-12-0	Oxid osmičelý, jako Os
25154-54-5	Dinitrobenzeny (všechny isomery)
25321-14-6	Dinitrotolueny (směs isomerů)
25639-42-3	Methylcyklohexanoly (všechny isomery)
26628-22-8	Azid sodný
26675-46-7	Isofluran
30899-19-5	Amylalkoholy (všechny isomery)
34590-94-8	(2-Methoxymethylethoxy)-propanol
70657-70-4	2-methoxy-1-propylacetát
	Amylalkoholy (všechny isomery)
	Antimonu sloučeniny, jako Sb (s výjimkou oxidu antimonitého)
	Arsenu sloučenuny, jako As (s výjimkou arsenovodíku)
	Barya sloučeniny rozpustné, jako Ba
	Benzíny
	Berylia sloučeniny, jako Be
	Cínu anorganické sloučeniny, jako Sn
	Cínu organické sloučeniny, jako Sn
	Dinitrobenzen (všechny isomery)
	Dinitrotoluen (všechny isomery)
	Fluorid, anorganický
	Hexan (s výjimkou n-hexanu)
	Chromu sloučeniny
	Kadmia sloučeniny, jako Cd
	Kobaltu sloučeniny, jako Co
	Kresol (všechny isomery)
	Manganu sloučeniny, jako Mn
	Methylcyklohexanol (všechny isomery)
	Molybdenu sloučeniny, jako Mo
	Nafta solventní
	Niklu sloučeniny, jako Ni
	Nitrotoluen (všechny isomery)
	Oleje minerální
	Olova anorganické sloučeniny, jako Pb
	Platina sloučeniny
	Rtuti alkyl-sloučeniny jako Hg
	Rtuti anorganické a aryl-sloučeniny jako Hg
	Selenu sloučeniny, jako Se
	Stříbra sloučeniny, jako Ag
	Telluru sloučeniny, jako Te
	Thalia rozpustné sloučeniny, jako Te
	Uhličitany alkalických kovů

Část B

Přípustné expoziční limity směsi chemických látek

Přípustný expoziční limit směsi chemických látek se stanoví podle následujících zásad:

• 1. Jde-li o dvě nebo více látek, které působí na týž orgánový systém, předpokládá se, že působí aditivně (účinek se sčítá) pokud nejsou vědecky podložené informace o opaku. Součet poměrů jejich naměřených koncentrací k jejich PEL nebo NPK-P nesmí přesahovat 1:

k1PEL1+k2PEL2+⋯⋯+knPELn≤1

k1NPK - P1+k2NPK - P2+⋯⋯+knNPK - Pn≤1

k1 - kn jsou naměřené koncentrace jednotlivých látek

PEL1 - PELn jsou stanovené hodnoty PEL jednotlivých látek

NPK-P1 - NPK-Pn jsou stanovené hodnoty NPK-P jednotlivých látek

• 1. Pokud nelze aditivní účinek jednotlivých látek předpokládat, koncentrace žádné složky směsi nesmí překračovat její NPK-P ani PEL.

Část C

Hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v ovzduší pracovišť

• 1. Zásady:

• a) Jestliže v pracovním ovzduší nelze s jistotou vyloučit přítomnost jedné, či více látek v plynné formě nebo jako aerosolu, musí se zhodnotit jejich koncentrace.

• b) Při tomto hodnocení je třeba zjistit všechny skutečnosti, které mohou být relevantní pro expozici:

• ba) látky používané nebo vyráběné,

• bb) technická zařízení a technologické operace,

• bc) časové a prostorové rozdělení koncentrací látek.

• c) Limitní hodnota pro chemické látky nebo prach v pracovním ovzduší je dodržena, jestliže hodnocení ukáže, že ji koncentrace ve vzduchu dýchací zóny nepřekračuje. Pokud jsou podklady nedostatečné pro kvalifikované posouzení, zda jsou limitní hodnoty dodrženy, musí být provedeno další šetření a měření.

• d) Jestliže hodnocení ukáže, že:

• da) nejsou limitní hodnoty dodrženy, musí být zjištěny důvody, pro které byla limitní hodnota překročena a musí být zavedena co nejrychleji odpovídající opatření pro nápravu situace a hodnocení se musí zopakovat;

• db) jsou limitní hodnoty dodrženy, musí se podle potřeby v pravidelných intervalech provádět následná měření, aby se potvrdilo, že dosavadní situace stále trvá; čím více se zjištěná hodnota blíží hodnotě limitní, tím častěji se musí měření provádět;

• dc) nedochází současně k podstatným změnám v podmínkách pracoviště, které by mohly pravděpodobně vést ke změně expozice zaměstnance, může být snížena frekvence kontrol dodržení limitní hodnoty měřením; v takových případech musí být však pravidelně kontrolováno, zda hodnocení vedoucí k tomuto závěru je stále ještě použitelné.

• e) Jestliže jsou zaměstnanci vystaveni současně nebo následně více než jedné látce, musí být tato skutečnost brána v úvahu při hodnocení zdravotního rizika, jemuž jsou vystaveni.

• 1. Požadavky na měřicí postupy:

• a) Postup měření musí dávat o inhalační expozici zaměstnance škodlivinám v pracovním ovzduší reprezentativní výsledky odvozené od časově váženého průměru jejich koncentrací (kp). Výpočet časově váženého průměru koncentrací musí postihnout všechny pracovní operace i veškerou ostatní činnost v průběhu pracovní doby. Průměrnou koncentrací kp se rozumí hodnota vypočtená z naměřených koncentrací k1 kn podle vzorce:

kp=k1.t1+k2.t2+⋯⋯+kn.tnt1+t2+⋯⋯⋯⋯+tn

k1-kn koncentrace v ovzduší získané jednotlivými odběry (měřeními)

t1-tn doba trvání jednotlivých odběrů (měření)

• b) Pro zjištění inhalační expozice zaměstnance na pracovišti, musí se použít tam, kde je to možné, osobní odběr vzorků ovzduší vhodným zařízením, připevněným na těle. Tam, kde skupina zaměstnanců provádí identické nebo podobné úkony na stejném místě a je obdobně exponována, považuje se za reprezentativní pro celou skupinu, je-li odběr prováděn na vybraných zaměstnancích uvnitř této skupiny.

Odběry vzorků a měření na pevně stanovených místech (stacionární) se mohou používat, jestliže jejich výsledky umožňují zjistit míru inhalační expozice zaměstnance na pracovišti. Vzorky se musí odebírat ve výšce dýchací zóny a v bezprostřední blízkosti zaměstnanců.

• c) Postup měření musí odpovídat látce, která má být měřena, jejím limitním hodnotám (PEL, NPK-P) a složení pracovního ovzduší.

Výsledek musí být dostatečně spolehlivý s ohledem na limitní hodnoty látky a udán ve stejných jednotkách.

• d) Jestliže metoda měření není specifická jen pro danou látku, musí být celá naměřená hodnota vztažena na látku, která má být hodnocena.

• e) Meze stanovitelnosti musí odpovídat nejméně jedné čtvrtině PEL.

• f) Musí být zajištěna správnost měřicího postupu. U metody musí být zajištěna celková správnost odpovídající odhadu relativní chyby ± 25%.

• g) Pro měření musí být použity postupy ověřené v podmínkách praxe.

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Přípustné expoziční limity pro prach

• 1. Přípustný expoziční limit pro celkovou koncentraci (vdechovatelnou frakci) prachu se označuje PELc, pro respirabilní frakci prachu PELr. Vdechovatelnou frakcí prachu se rozumí soubor částic polétavého prachu, které mohou být vdechnuty nosem nebo ústy. Respirabilní frakcí se rozumí hmotnostní frakce vdechnutých částic, které pronikají do té části dýchacích cest, kde není řasinkový epitel, a do plicních sklípků. Za respirabilní vlákno se považuje částice, která vyhovuje současně všem následujícím podmínkám:

tloušťka vlákna < 3 µm

délka vlákna > 5 µm

poměr délka: tloušťka > 3

• 1. Hodnoty přípustného expozičního limitu prachu v pracovním ovzduší jsou uvedeny v tabulkách č. 1 až 5.

Přípustné expoziční limity směsí prachů (PELs) s různým PEL se stanoví výpočtem z PEL jednotlivých prachů podle vzorce:

PELs=% x1100.PEL1+% x2100.PEL2+⋯⋯+% xn100.PELn-1

kde:

PELs = PEL směsi látek 1 až n

PEL1 až PELn = PEL látek 1 až n

% x1 až % xn = hmotnostní podíl látek 1 až n v procentech

Pokud nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v polétavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PEL podle hodnoty platné pro složku s nejnižším PEL.

Příklady:

• a) Směs obsahuje 80 hmotnostních % vláken bavlněných (PELc = 2 mg.m^-3) a 20 % vláken textilních synt.(PELc = 4 mg.m^-3).

PELs=80100.2+20100.4-1=2,2 mg.m-3

V případě, že nelze hmotnostní podíl jednotlivých složek v poletavém prachu spolehlivě určit, stanoví se PELs podle hodnoty platné pro látku s nejnižší PEL.

• b) Směs obsahuje vlnu (PELc = 6 mg.m^-3), syntetická vlákna textilní (PELc = 4 mg.m^-3) a půdní prach (PELc = 10 mg.m^-3). Podíl jednotlivých složek nelze stanovit.

PELs = 4 mg.m^-3 hodnota platná pro látku s nejnižším PELc.

• 1. Pokud je v prachu obsažena fibrogenní složka musí se stanovit vždy jeho respirabilní frakce a koncentrace fibrogenní složky.

Jestliže respirabilní frakce obsahuje více než 1% fibrogenní složky nesmí její PELr překračovat hodnoty uvedené v tabulce č. 1.

Za dodržení PEL se pokládá stav, kdy jsou dodrženy jak PELr pro fibrogenní složku, tak i PELc pro daný druh prachu.

• 1. Pokud prach obsahuje méně než 1% krystalického SiO2 a neobsahuje azbest považuje se za prach s převážně nespecifickým účinkem. Pro takový prach s převážně nespecifickým účinkem platí PELc 10 mg.m^-3.

• 1. PEL nepřihlíží k možným senzibilizujícím účinkům a případnému obsahu mikroorganismů v prachu.

Tabulka č. 1 - Prachy s převážně fibrogenním účinkem^1)

| Látka | PELr (mg.m-3) respirabilní frakce (Fr) | PELc (mg.m-3) celková koncentrace | | | Fr = 100 %2) | | | | | --- | --- | --- | --- | | křemen | 0,1 | - | | | kristobalit | 0,1 | - | | | tridymit | 0,1 | - | | | gama-oxid hlinitý | 0,1 | - | | | | Fr ≤ 5 % | Fr > 5 % | | | dinas | 2,0 | 10:Fr | 10 | | grafit | 2,0 | 10:Fr | 10 | | prach černouhelných dolů4) | 2,0 | 10:Fr | 10 | | koks | 2,0 | 10:Fr | 10 | | slída | 2,0 | 10:Fr | 10 | | talek3) | 2,0 | 10:Fr | 10 | | ostatní křemičitany (s výjimkou azbestu) | 2,0 | 10:Fr | 10 | | šamot | 2,0 | 10:Fr | 10 | | horninové prachy | 2,0 | 10:Fr | 10 | | slévárenský prach | 2,0 | 10:Fr | 10 |

Vysvětlivky:

1) Za fibrogenní se považuje prach, který obsahuje více než 1% fibrogenní složky a v pokusu na zvířeti vykazuje zřetelnou fibrogenní reakci plicní tkáně.

2) Fr = obsah fibrogenní složky v respirabilní frakci v procentech.

Fibrogenní složka – křemen, kristobalit, tridymit, gama-oxid hlinitý.

3) Za přítomnosti vláken respirabilních rozměrů v prachu musí být dodržen PEL pro azbest.

4) Při stanovení nižšího přípustného expozičního limitu se postupuje podle zvláštního právního předpisu.^13)

Tabulka č. 2 - Prachy s možným fibrogenním účinkem

Látka	PELc (mg.m-3)
amorfní SiO2	4,0
svářečské dýmy1)	5,0
bentonit	6,0

Vysvětlivka:

^1) Platí pro pevné částice. Složení svářečských dýmů závisí na řadě činitelů zejména na svařovaném materiálu, materiálu jímž se svařuje, svařovacím proudu atd. Tyto okolnosti musí být brány v úvahu při hodnocení expozice svářečským dýmem.

Tabulka č. 3 - Prachy s převážně nespecifickým účinkem

Látka	PELc (mg.m-3)
baryt	10,0
cement	10,0
čedič tavený	10,0
dolomit	10,0
železo a jeho slitiny1)	10,0
hliník a jeho oxidy (s výjimkou gama Al2O3)	10,0
hnědé uhlí a lignit	10,0
magnezit	10,0
ledek amonný	10,0
ocelárenská struska	10,0
oxidy železa	10,0
popílek	10,0
prach z umělého brusiva (karborundum, elektrit)	10,0
půdní prachy	10,0
sádra	10,0
saze	2,0
siderit	10,0
škvára	10,0
vápenec, mramor	10,0
vysokopecní struska	10,0

Vysvětlivky k tabulce:

^1^) Pokud slitiny železa obsahují vyšší podíl kovů, pro které jsou stanoveny PEL, posuzuje se prašnost i podle PEL těchto kovů. Za dodržení PEL se považuje stav, kdy je dodržen jak PELc pro slitinu železa, tak i PEL pro jednotlivé kovy, rozhodující je přitom ten, jehož PEL je nejnižší.

Slitiny jiných kovů než železa se posuzují po stránce prašnosti podle PEL jednotlivých kovů přítomných ve slitině, rozhodující je přitom ta složka slitiny, jejíž PEL je nejnižší.

Tabulka č. 4 - Prachy s převážně dráždivým účinkem

Látka	PELC (mg.m-3)
Textilní prachy:
bavlna	2,0
len	2,0
konopí	2,0
hedvábí	2,0
syntetická vlákna textilní	4,0
sisal	6,0
juta	6,0
Živočišné prachy
peří	4,0
vlna	6,0
srst	6,0
ostatní živočišné prachy	6,0
Rostlinné prachy:
mouka	4,0
tabák	4,0
čaj	4,0
káva zelená	2,0
koření	2,0
prach obilní	6,0
Prach z
- chromu	0,5
- toxických a výrazně senzibilizujích (exotických) dřevin0	1,0
- tvrdých a senzibilizujících dřev	2.0
- ostatních (nesenzibilizujících a nekarcinogenních) dřevin	5,0
ostatní rostlinné prachy	6,0
Jiné prachy s dráždivým účinkem:
prach fenolformaldehydových pryskyřic	5,0
prach PVC	5,0
prach z broušení pneumatik	3,0
prach epoxidových pryskyřic	2,0
prach papíru	6,0
prach polyakrylátových pryskyřic	5,0
prach polyesterových pryskyřic	5,0
prach polyethylenu	5,0
prach polypropylenu	5,0
prach polymerních materiálů	5,0
prach polystyrenu	5,0
prach siřičitanu vápenatého	5,0
prach sklolaminátů	5,0
prach škrobu	4,0

Vysvětlivky k tabulce:

^1) Například: Iroko (chlorophora excelsa), makoré-třešňový mahagon (Tieghemella heckelii), mansonie (Mansonia altissima), peroba žlutá (Paratecoma peroba), avodiré (Turraenthus africanus), citroník (Chloroxylon), Indigbo-limba (Terminalia avirensis), západní rudý cedr (Thuja plicata), teak (Tectona grandis),

^2) Příkladmý seznam tvrdých dřev je uveden v příloze č. 9 k tomuto nařízení.

Tabulka č. 5 - Minerální vláknité prachy

| Látka | PEL | | početní koncentrace (počet respirabilních vláken.cm-3) | | | --- | --- | | azbestová vlákna | | | - chrysotil | 0,6 | | - amfibolové azbesty | 0,3 | | umělá minerální vlákna (např. čedičová, skleněná, strusková) | 1 | | | hmotnostní koncentrace (mg/m3) | | umělá minerální vlákna1) (vlákna všech rozměrů) | 4 |

Vysvětlivka:

^1) Pro umělá minerální vlákna musí být dodrženy současně přípustné hodnoty početní i hmotnostní koncentrace.

Měření a hodnocení expozice prachu

Pro hodnocení expozice platí obdobně zásady uvedené v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení pro chemické látky s těmito doplňky:

• a) Způsob a technika odběru a stanovení koncentrace frakcí polétavého prachu inhalabilní a respirabilní frakce v pracovním ovzduší podle přijatých konvencí v ČSN EN 481 gravimetricky. Strategie měření, výběr vhodného měřicího postupu a zpracování výsledků dle ČSN EN 482 a ČSN EN 689.

Princip zkoušky.

Podstatou metody je prosávání vzduchu zařízením s filtrem, na němž se určitá frakce polétavého prachu kvantitativně zachytí.

Prosávání vzduchu je nejčastěji zajištěno čerpací jednotkou s elektronickou regulací průtoku, popř. jiným způsobem (Venturiho trubice napojená na zdroj stlačeného vzduchu, rotace misky s filtrem apod.).

Vstupním zařízením může být cyklon, impaktor, elutriátor, popř. jiné zařízení, které zachycuje částice odlučovaných frakcí prachu, které musí odpovídat přijatým konvencím uvedeným v ČSN EN 481. (V tomto smyslu je možno používat i zařízení splňující požadavky Johannesburgské konvence).

Rozsah použití zkoušky.

Je to rozdíl mezi horní mezí stanovitelnosti a mezí detekce hmotnosti odebraného prachu na filtru. Rozsah použití zkoušky závisí na době odběru, citlivosti analytických vah, typu filtru a typu prachu.

Mez detekce je nejmenší statisticky významný rozdíl v hmotnosti, který lze vypočítat z hmotnosti filtru s odebraným prachem a hmotnosti čistého filtru. Je ji možno odhadnout z hmotností opakovaně vážených slepých vzorků takto:

XD = x0 + k.s0

kde x0 průměrný rozdíl hmotnosti slepých vzorků před expozicí a po expozici

k je konstanta, doporučuje se hodnota 3

s0 je průměrná směrodatná odchylka hmotnosti slepých vzorků před a po expozici (viz. kapitola - Validace)

Horní mez stanovitelnosti polétavého prachu je největší hmotnost odebraného prachu v případě, že ještě nedochází k odpadávání prachových částic z filtru. Je závislá na maximální únosnosti filtru (u membránového filtru je asi 15-20 mg, u některých vláknitých filtrů až 80 mg, u PUF filtrů závisí na velikosti filtru a pórů).

Vzorkování, konzervace a přeprava vzorků.

Vzorek prachu je získán prosáváním zkoumaného ovzduší odběrovou aparaturou. Před odběrem se doporučuje provést kontrolu těsnosti aparatury. Průtoková rychlost, která musí být dodržena po celou dobu odběru v povolených mezích (max. ± 5 % hodnoty průtokové rychlosti jmenovité) se liší podle druhu použitého odběrového zařízení. U osobních odběrových aparatur s čerpadlem se pohybuje hodnota jmenovité průtokové rychlosti v rozmezí 1-3,5 litrů/min, u osobních vzorkovačů (samplerů), u nichž je prosávání založeno na jiném principu než je tomu u sestavy čerpadlo + odběrová hlavice i více, např. 10 litrů/min. U stacionárních aparatur až 50 litrů/min. Zároveň s reálnými vzorky je nutno transportovat slepé vzorky, tj. vzorky, se kterými se manipuluje zcela obdobně jako s reálnými vzorky, vyjma prosávání vzdušin těmito filtry. Doporučuje se počet 1 až 4, popř. počet slepých vzorků přizpůsobit vyššímu počtu vzorkovaných pracovišť.

Vzorek prachu se uchovává a transportuje v odběrové hlavici popř. se exponované filtry v objímkách, miskách či jinak fixované podle typu použité aparatury přemístí do transportních obalů nebo boxů. V laboratoři se filtry umisťují v Petriho miskách v exsikátoru do dalšího zpracování. Doba archivace exponovaných filtrů je dána minimálně termínem vydání protokolu o zkoušce zkušební laboratoře, pokud nebyl filtr podroben dalším destruktivním zkouškám. Obecně postup vzorkování a konzervace vzorků musí respektovat návod k použití konkrétního odběrového zařízení výrobce, není-li v rozporu s některým bodem standardní metody.

Etalony, referenční materiály.

Závaží o rozsahu hmotnosti < 1000 mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů

Přístroje a zařízení.

Kompletní odběrová hlavice (vybavená selektorem oddělující frakce polétavého prachu vyhovující konvencím podle ČSN EN 481), vyrobená z materiálu, který zaručuje, že nebude ovlivněno stanovení koncentrace prachu ani následné analýzy filtru (stanovení obsahu kovů, organických látek apod.).

Čerpací jednotka – čerpadlo zajišťující dodržení hodnoty požadovaného jmenovitého průtoku při odběru s maximální odchylkou ±5%, tedy čerpadlo s elektronickou regulací průtoku nebo čerpadlo vybavené omezovací tryskou (kontrola průtoku je možná pouze při vybavení soustavy vakuometrem, tedy prostřednictvím hodnoty podtlaku, pod níž nesmí klesnout, má-li se průtok s postupným zanášením filtru snížit jen do povolené odchylky) nebo jiné, vybavené indikátorem chybné funkce čerpadla nebo automatickým přerušovačem chodu čerpadla se záznamem délky doby odběru (dle požadavků ČSN EN 1232 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro osobní odběr vzorků chemických látek - požadavky a zkušební metody, ČSN EN 12912 - Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro odběr vzorků chemických látek s objemovým průtokem nad 5 litrů/min - Požadavky a zkušební metody).

Časoměrné zařízení vhodného typu a rozsahu, např. stopky.

Hadice přiměřeného průměru a materiálu, zaručujícího stálost vnitřního průřezu v podtlakovém (nebo přetlakovém) režimu při prosávání odebírané vzdušiny, s dostatečnou tepelnou odolností (pryž, PU, PVC apod.)

Držáky filtrů.

Podpůrné destičky pro podložení filtru.

Průtokoměr požadovaného rozsahu průtočné rychlosti a takové přesnosti jejího měření, aby bylo možno spolehlivě kontrolovat její kolísání v rozsahu požadovaných ±5%, průtoku, nebo suchý nebo mokrý plynoměr s týmiž vlastnostmi.

Stativ, či jiné zařízení pro instalaci stacionárních odběrových zařízení ve výšce odpovídající výšce dýchací zóny exponovaného pracovníka (s ohledem na jeho pracovní polohu).

Příslušenství pro osobní odběr (opasek, brašna, podle typu a provedení přístrojů).

Exsikátor s nasyceným roztokem K2CO3 pro udržení konstantní relativní vlhkosti 44 %.

Analytické váhy s citlivostí 10g nebo lepší.

Petriho misky nebo jiné zařízení pro transport a přechovávání filtrů.

Pinzeta s plochými konci pro manipulaci s filtry v laboratoři.

Formuláře pro záznamy v terénu a psací potřeby.

Teploměr, vlhkoměr, tlakoměr pro měření veličin při kalibraci (justaci) odběrové sestavy v laboratoři a podmínek odběru vzorků ovzduší na pracovišti.

Filtry.

Výběr druhu filtru musí uživatel přizpůsobit podmínkám odběru vzorku (např. mikroklimatické podmínky) a potřebě eventuální následné analýzy zachyceného materiálu. Je nutno uvážit vlastnosti filtrů, jako druh materiálu, obsah nečistot, průměr a tloušťku filtru určený pro danou odběrovou hlavici, texturu povrchu filtru, pórovitost (např. průměr vláken, tloušťka a plošná hmotnost u vláknitých filtrů), velikost pórů (např. u membránových filtrů), odolnost vůči podtlaku.

Membránové filtry (pro inhalabilní frakci velikost pórů <2,5 μm, pro respirabilní frakci velikost pórů <1,5 μm) – např. směs esterů celulózy, nitrát celulózy, acetát celulózy, celulóza, polykarbonát, polyamid, polytetrafluoretylen (PTFE). Vhodné pro všechny druhy prachu vyjma prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost (např. dřevných prachů). Většina z nich není vhodná (s výjimkou PTFE) pro odběr prachu v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel.

Vláknité filtry (pórovitost se významně liší u různých typů materiálů, pro křemenné filtry jsou požadavky přibližně - průměr vláken <1,0 μm, tloušťka filtru >400 μm a plošná hmotnost >5 mg/cm^2) - skleněné, křemenné (quartz), AFPC. Vhodné pro všechny druhy prachů včetně prachů, jejichž částice mají malou měrnou hmotnost. Tyto filtry mají zpravidla vyšší únosnost zachyceného materiálu.

Polyuretanová pěna (druhy dodávané výrobcem pro odběrové zařízení). Pokud není výrobcem uveden návod na další zpracování tohoto filtru, není vhodnou volbou v případě provádění dalších analýz odebraného prachu a v prostředí s vyšší koncentrací organických rozpouštědel.

Postup zkoušky.

Postup zkoušky spočívá ve stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní a/nebo respirabilní frakce, popřípadě jiné frakce poletavého prachu v pracovním ovzduší osobní nebo stacionární odběrovou aparaturou. Stanovení sestává z přípravných prací v laboratoři, vlastního odběru, zpracování vzorku a výpočtu koncentrace prachu.

Koncentrace dané frakce se vypočítá ze vzorce

c = m/V, kde

c ... koncentrace frakce (mg/m^3)

m ... celková hmotnost prachu (mg)

V ... objem odebraného vzorku (m^3)

Celková hmotnost prachu se vypočítá z rozdílu hmotností filtru před a po odběru (expozici)

m = W2 - W1, kde

W1 ......hmotnost filtru před odběrem (mg)

W2 ...hmotnost filtru po odběru (mg)

Stejným způsobem se provede výpočet i pro slepé vzorky (viz kapitola - Validace).

Objem vzorku vzduchu se stanoví měřením prošlého objemu vzduchu nebo se vypočítá jako součin průměrného průtoku a doby odběru

V = Q.t, kde

Q ... minutový průtok odběrovým zařízením (m^3/min)

t ... doba odběru (min)

Q se stanoví podle návodu výrobce zařízení (aritmetický průměr hodnot průtokové rychlosti na začátku a na konci odběru, jmenovitý průtok čerpadla s omezovací tryskou, Venturiho trubice).

Přepočet na standardní podmínky se provádí tehdy, nebylo-li při měření použito měřidla kalibrovaného za standardních podmínek. Za standardní podmínky se považuje T = 20 °C a p= 101,3 kPa.

V případě, kdy měřidlo průtoku je v odběrové sestavě zařazeno za odběrovou hlavicí po směru proudění prosávaných vzdušin (např. je-li k měření průtoku použit rotametr jako součást čerpadla), při výpočtu odebraného objemu je nutno provést korekci na tlakové a teplotní podmínky při justaci sestavy, např. dle vztahu:

V = Q. t. (pkal. todb / podb. tkal)^1/2, kde

Q ... objemový průtok odběrovým zařízením (m^3/min)

t ... doba odběru (min)

pkal ... tlak během kalibrace čerpadla (kPa), tlakoměr zařazen mezi čerpací jednotku a odběrovou hlavici

todb ... teplota během kalibrace (°C)

podb ... tlak odebraného vzduchu (kPa)

tkal ... teplota odebraného vzduchu (° C)

• 1. Stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní frakce prachu osobní odběrovou aparaturou.

Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro inhalabilní frakci podle ČSN EN 481.

Přípravné práce.

Vizuální kontrola stavu odběrových zařízení, kontrola akumulátorů čerpadla, hadic.

Kondicionace filtrů - před odběrem vzorku musí být filtr kondicionován při konstantní relativní vlhkosti a konstantní teplotě nejméně 24 hodiny. Doporučuje se, aby pro dosažení nejlepší přesnosti okolní teplota byla v rozsahu 15 - 30 °C a byla udržována v rozmezí ± 3 °C, relativní vlhkost v rozmezí 20 - 45 % ± 5 %. Po odběru vzorků musí být filtry kondicionovány za stejných podmínek jako před odběrem. Filtry musí být v exsikátoru během kondicionace uloženy v otevřených přepravních zařízeních, např. Petriho miskách. Exsikátor musí být umístěn co nejblíže analytickým váhám, aby se čas, po který je filtr vystaven jiné vlhkosti, zkrátil na minimum. Z téhož důvodu je vhodné umístit do skříně vah malou kádinku s nasyceným roztokem K2CO3. Pokud je v laboratoři k dispozici váhovna s řízenými tepelně vlhkostními podmínkami, postačí pro kondicionaci filtrů uložení v této místnosti v prázdném exikátoru nebo pod ochranným obalem.

Kontrola správné funkce analytických vah - před vážením každé série filtrů je nutno provést vážení závaží o hmotnosti < 1000 mg, pokud možno odpovídající hmotnosti vážených filtrů Odchylka od deklarované hodnoty musí být menší než v laboratoři vypočtená kombinovaná nejistota z nejistoty kalibrace tohoto závaží a nejistoty kalibrace vah. Pokud vznikne podezření na změnu podmínek vážení (teplota, vibrace, mechanický otřes apod.), je nutno provést novou kalibraci vah.

Vážení čistých filtrů - filtry musí být zváženy do 1 minuty po vyjmutí z exsikátoru, aby se jejich hmotnost nezměnila vlivem odlišné okolní vlhkosti. Exsikátor se musí zavřít po každém vyjmutí filtru. Po kalibraci analytických vah se filtry bez objímky a podpůrných destiček zváží. Filtry se přechovávají v laboratoři v čisté Petriho misce. Manipulace s nimi se děje pouze pinzetou s plochými čelistmi, bez dotýkání se exponované plochy filtru, pouze za okraj. Vážení filtrů s objímkami je možné u speciálních odběrových zařízení podle specifikace výrobců.

Sestavení odběrové hlavice - filtr a podpůrná destička se do objímky vloží ihned po zvážení, objímky se uloží v transportním obalu popřípadě se instalují přímo do odběrových hlavic.

Odběr vzorku v terénu.

Sestaví se odběrová aparatura - čerpadlo, hadička, odběrová hlavice s filtrem, upevní se na pracovníka exponovaného prachu na pracovišti, do jeho dýchací zóny (ve smyslu ČSN EN 1540).

Nastaví se požadovaný průtok sestavy justací čerpadla (průtokoměrem či jiným zařízením).

Zaznamená se čas začátku odběru, průtoková rychlost na začátku měření popřípadě jiné parametry než průtok, mající význam pro měření.

Po odběru vzorku se zaznamená čas ukončení odběru, průtoková rychlost na konci měření popřípadě jiné. Filtr v objímce se vyjme z odběrové hlavice a uloží do transportního obalu.

Zpracování vzorku v laboratoři.

Před vážením se filtr po odběru vzorku kondicionuje za stejných podmínek jako před odběrem. Požadavky na vážení exponovaných filtrů jsou stejné jako u vážení čistých filtrů.

Výpočet koncentrace prachu je uveden výše.

Všechny práce či manipulace se zařízením musí být v souladu s postupem stanoveným výrobcem zařízení.

• 1. Stanovení hmotnostní koncentrace respirabilní frakce (podle přijatých konvencí) prachu osobní odběrovou aparaturou.

Respirabilní frakce se odebírá v případě výskytu prachu s převážně fibrogenním účinkem. Stanovení jiných frakcí může být opodstatněné při výzkumných a speciálních úkolech.

Použije se zařízení s odběrovou hlavicí vyhovující konvenci pro respirabilní, popřípadě jinou frakci podle ČSN EN 481.

Celý postup je identický jako u inhalabilní frakce s tím, že některá zařízení umožňují stanovení inhalabilní, respirabilní popřípadě jiných frakcí současně (odběr jedinou odběrovou hlavicí). V tomto případě se provádí nejen vážení filtru ke stanovení koncentrace respirabilní frakce, ale i vážení ostatních zachycených podílů prachu. Inhalabilní frakce je pak dána součtem všech zachycených podílů prachu.

• 1. Stanovení hmotnostní koncentrace inhalabilní a respirabilní frakce prachu stacionární odběrovou aparaturou.

Postup je identický jako u stanovení koncentrace uvedených frakcí poletavého prachu osobní odběrovou aparaturou. Rozdíl je pouze u odběru vzorku v terénu, kdy po sestavení odběrové aparatury se tato umístí na referenčním místě na pracovišti v úrovni dýchací zóny, neupevňuje se na pracovníka. Referenčními místy jsou míněna místa pro statický odběr vzorků, která reprezentují výskyt a pohyb pracovníků.

Požadavky na metrologickou návaznost.

Metrologická návaznost je upravena zákony a prováděcími předpisy v platném znění.

Časové intervaly úkonů metrologické návaznosti (kalibrací) jsou dány uvedenými předpisy (vyhláška č. 264/2000 Sb., o základních měřicích jednotkách a ostatních jednotkách a o jejich označování) pro stanovená měřidla, v případě nestanovených měřidel si laboratoř příslušné intervaly stanoví sama.

Průtoková rychlost v sestavě čerpadlo-odběrová hlavice se měří vždy minimálně před a po každém odběru průtokoměrem či nepřímo měřidlem jiné veličiny, při zapojení sestavy (viz schéma nejběžnější aplikace) podle doporučení výrobce takto:

[image omitted]

Čerpací jednotka (v zapojení nasává) --- odběrová hlavice osazená filtrem (použitým pouze ke kalibraci, stejného typu jaký je použit k odběru vzorků) --- průtokoměr. Jiné zapojení může způsobit nepřesné nastavení správné hodnoty průtokové rychlosti odběrové aparatury! (Viz korekce na tlakové a teplotní podmínky při justaci soustavy.)

Vyjádření výsledků.

Výsledky koncentrace prachu se udávají v mg/m^3. Nejistota výsledku se uvádí v procentech hodnoty výsledku nebo v jednotce mg/m^3.

Zaokrouhlování výsledků.

Výsledky se zaokrouhlují na 1 desetinné místo.

Validace metody, kontrola stability zkoušek.

V následujícím textu jsou použity názvy parametrů podle ČSN ISO 3534 -1.

Pro validaci metody musí laboratoř ověřit následující parametry pro konkrétní podmínky a použitou laboratorní a odběrovou techniku.

Rozsah kalibrace - u průtoku je dán rozdílem nejvyšší a nejnižší hodnoty kalibrační závislosti.

Pracovní rozsah měřidla průtoku musí respektovat jmenovité hodnoty průtoků hlavic odběrových aparatur. Pracovní rozsah měřidel hmotnosti musí splňovat podmínku nižší dolní meze váživosti vah než je hmotnost použitého čistého filtru.

Nejistota kalibrace - vyjadřuje výskyt chyb při kalibraci nebo použití měřícího zařízení (průtokoměrů, vah, plynoměrů atd.). Zpravidla je vyjádřena jako rozšířená kombinovaná standardní nejistota nebo konfidenční interval. U průtokoměrů nesmí být horší než ± 5 % hodnoty průtoku, které jsou požadovány u stability průtoku čerpacích jednotek, v praxi se pohybuje do ± 3 %. Používají se váhy s citlivostí 0,01 mg nebo lepší.

Mez detekce (mez stanovitelnosti) - lze odhadnout výpočtem z opakovaných měření slepých pokusů (pro daný typ filtru). Doporučuje se pro výpočet použít sady nejméně 10 naměřených rozdílů hmotnosti slepých vzorků (čistých filtrů) před a po expozici (myslí se tím vystavení filtru stejným podmínkám jako neznámé vzorky s tím rozdílem, že slepými vzorky není prosáván vzduch obsahující aerosol).

Mez stanovitelnosti se použije v případě požadavku dodržení shodnosti v celém rozsahu kalibrace a vypočte se stejným způsobem jako mez detekce při použití koeficientu k = 10.

V souladu s postupem zkoušky se provádí vážení slepých filtrů při každé sérii vzorků.

Z výsledků se sestrojí regulační diagram, kde v přípravné fázi se vynese nejméně 10 zjištěných rozdílů hmotnosti (před a po expozici). Pokud poté dojde u slepého vzorku k překročení regulačních mezí (± 3 so), musí být výsledky u této série prohlášeny za neplatné.

Shodnost - vyjadřuje přítomnost a velikost náhodných chyb, tj. variabilitu jednotlivých dílčích kroků při měření prašnosti (vážení, měření průtoku, apod.). Slouží jako výchozí parametr (vyjádřený jako směrodatná odchylka) pro odhad nejistoty výsledku.

Strannost (správnost) - je rozdíl mezi střední hodnotou výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou. Strannost metody lze hodnotit jen v definovaných laboratorních podmínkách při zajištění referenční koncentrace aerosolu. Tento parametr pro konkrétní typy odběrových zařízení a různé druhy prachu nebylo možno stanovit, zařízení požadovaných vlastností není v ČR k dispozici.

Specifičnost - je odhadována na základě znalosti principu metody a experimentů, kterými je možno odhalit rozsah rušivých vlivů interferujících s měřeným faktorem. Měření koncentrace prachu je metodou nespecifickou - v případě výskytu kapalného aerosolu při měření závisí záchyt kapalných částic na filtru (nebo částic pevných, na které se kapalné mohou vázat) na tenzi par kapalné látky.

Nejistota výsledků - parametr přidružený k výsledku měření, charakterizující rozptyl hodnot důvodně přisuzovaný výsledkům. Nejistotu výsledků je možno odhadnout jako rozšířenou kombinovanou standardní nejistotu podle zákona o šíření nejistot. Je to souhrn nejistot všech veličin vstupujících do procesu vynásobený koeficientem rozšíření.

Při výpočtu kombinované standardní nejistoty výsledku se významně podílí na výsledku tyto složky:

• nejistota vnesená kalibrací měřidel; přebírá se z údaje o nejistotě kalibrace,

• vzorkování, v úvahu připadá vliv směru/rychlosti proudění vzduchu, vlhkost při odběru, shoda průběhu odlučování jednotlivých frakcí prachu odběrovým zařízení s konvenční funkcí,

• vliv experimentálních podmínek na zkušební postup, vlivy prostředí při vážení a justaci průtoku,

• vlastnosti a stav předmětu zkoušení, interference, distribuce částic aerosolu, vliv možného elektrostatického náboje váženého filtru na výslednou hmotnost,

• další vlivy, chyby operátora, aproximace, předpoklady, které jsou součástí zkušební metody.

Rozšířená kombinovaná standardní nejistota výsledku

U (p, q, r, ...) = k.(up^2 + uq^2 + ur^2 + ...)^1/2

kde

k ... koeficient rozšíření,

up ... dílčí standardní nejistota parametru p,

uq ... dílčí standardní nejistota parametru q,

ur ... dílčí standardní nejistota parametru r

Požadavky na bezpečnost práce, způsob a likvidace odpadů:

Bezpečnost práce v laboratoři se řídí ČSN 01 8003 - Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích, manipulace s chemikáliemi zákonem č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. K odběru vzorků ovzduší v organizacích podléhajících zákonu č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) v organizacích vykonávajících činnost hornickým způsobem, a v organizacích, kde se vyskytuje prostředí s nebezpečím výbuchu prachu, par a plynů je nutno použít zařízení v souladu s ČSN EN 50014 Nevýbušná elektrická zařízení a pracovníci jsou povinni respektovat veškeré bezpečnostní předpisy uvedené v platné legislativě a nebo v interních předpisech subjektu, u něhož probíhá odběr vzorků ovzduší.

• b) Odběr vzorku pro stanovení početní koncentrace azbestových a jiných vláken v pracovním ovzduší:

• 1. Vzorky se odebírají v dýchací zóně zaměstnance, tj. uvnitř polokoule obepínající zpředu obličej o poloměru 300 mm, měřeném ze středu spojnice uší.

• 1. K odběru se používají membránové filtry (smíšené estery nebo dusičnany celulosy) o průměru 25 mm a o velikosti pórů od 0,8 do 1,2 µm s vytištěnými čtverci upevněné v otevřeném držáku filtru s cylindrickým nástavcem přesahujícím 33 až 44 mm rovinu filtru a vymezujícím kruhovou plochu o průměru nejméně 20 mm. Při odběru má nástavec směřovat dolů.

• 1. K odběru vzorků ovzduší se používá přenosné bateriové čerpadlo umístěné na opasku nebo v kapse zaměstnance. Průtok vzduchu se nastavuje na počátku odběru na 1 litr/min ±5 % a má být udržován v rozmezí ±10 % počáteční hodnoty průtoku v průběhu celé doby odběru a nemá kolísat.

• 1. Doba odběru se měří s tolerancí 2 %.

• 1. Optimální počet vláken na filtru má být mezi 100 až 400 vlákny/mm^2. Po odběru se celý filtr nebo jeho část umístí na podložní sklíčko, zprůhlední za použití aceton-triacetinové metody a pokryje krycím sklíčkem.

• 1. Pro počítání vláken se používá binokulární mikroskop vybavený:

• 6.1 osvětlením podle Koehlera,

• 6.2 Abbeho nebo achromatickým fázově kontrastním kondenzorem a s nezávislým centrováním fázového prstence,

• 6.3 pozitivním fázově kontrastním achromatickým objektivem zvětšujícím čtyřicetkrát s numerickou aperturou 0,65 až 0,70 s fázovou vrstvou v optické soustavě, případně zařízením pro vytvoření fázového kontrastu mimo rovinu objektivu. Absorpční koeficient absorpční destičky má být 65 až 85 %,

• 6.4 kompenzačními okuláry zvětšujícími 12,5 krát; alespoň jeden z nich musí dovolovat vložení okulárního měřítka a musí být vybaven zaostřováním,

• 6.5 Walton-Becketovým kruhovým měřítkem s kruhem vymezujícím při pracovním měření kruhové pole o průměru 100 µm ± 2 µm.

• 1. Mikroskop musí být seřízen podle instrukcí výrobce a detekční limit kontrolován pomocí fázově kontrastní testovací destičky. Kontrola se provádí denně před zahájením práce.

• 1. Vzorky se odečítají podle následujících pravidel:

• 8.1 počitatelné vlákno je jakékoliv vlákno, jehož délka je větší než 5 µm, průměr menší než 3 µm, poměr délky ku průměru minimálně 3 : 1,

• 8.2 jakékoliv počitatelné vlákno, jehož oba konce jsou uvnitř gratikulární plochy se počítá jako jedno vlákno; jakékoliv vlákno, jehož jen jeden konec je uvnitř plochy se počítá polovinou,

• 8.3 gratikulární plochy pro počítání se vyberou nahodile uvnitř exponované plochy filtru,

• 8.4 svazek vláken, který se v průběhu své délky jeví v jednom nebo více bodech jako solidní a nerozdělený, ale v jiných bodech je rozdělen do oddělených svazků (rozdělených vláken) se počítá jako jednotlivé vlákno, jestliže jeho rozměry odpovídají počitatelnému vláknu; průměr se přitom měří na nerozdělené části,

• 8.5 v jakémkoliv jiném svazku vláken, v němž se jednotlivá vlákna dotýkají nebo kříží, se vlákna počítají individuálně, jestliže je lze dostatečně rozlišit tak, aby bylo možno určit, zda odpovídají definici pro počitatelné vlákno; jestliže nelze jednotlivá vlákna odpovídající této definici rozlišit, je svazek pokládán za počitatelné vlákno, jestliže posuzován jako celek odpovídá definici počitatelného vlákna,

• 8.6 jestliže je více než 1/8 gratikulární plochy pokryta částicemi nebo jejich svazkem, musí být pro počítání zvolena jiná plocha,

• 8.7 počítá se 100 vláken, přičemž se odečítá minimálně 20 gratikulárních ploch, nebo se vyšetří 100 gratikulárních ploch,

• 8.8 průměrný počet vláken v jednom poli se vypočítá dělením počtu počitatelných vláken počtem vyšetřených polí. Vliv počtu skvrn na filtru a kontaminace filtru se musí omezovat a musí být udrženy pod hodnotu 3 vlákna na 100 polí a posuzuje se srovnáním s čistými filtry.

Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Požadavky na větrání pracovišť

• 1. Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být:

50 m^3/h na osobu pro práci převážně vsedě,

70 m^3/h na osobu pro práci převážně vstoje a vchůzi,

90 m^3/h na osobu při těžké fyzické práci.

Tato minimální množství venkovního vzduchu musí být dále zvýšena při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy, kouřením. V místnostech, kde je povoleno kouření se zvyšuje množství přiváděného vzduchu o 10 m^3/h na osobu. Celkové množství přiváděného vzduchu se určuje podle nejvyššího počtu osob současně užívajících prostor.

• 1. Pro pracovní prostory s přístupem veřejnosti (například obchody) se zvyšuje množství přiváděného vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 - 0,3 osoby/m^2 podlahové plochy.

• 1. Při venkovních teplotách vyšších než 26 °C a nižších než 0 °C může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.

• 1. Proudění vzduchu na pracovištích musí být řešeno tak, aby bylo zabezpečeno dobré provětrání pracovišť.

• 1. Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření škodlivin v provozu. Pokud je na pracovišti požadováno nucené větrání, musí být přiváděný vzduch filtrován a v zimě ohříván.

• 1. Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemické látky nebo aerosoly v koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu. Při použití teplovzdušného větrání a klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu. Přitom musí být dodrženy požadavky na minimální množství přiváděného venkovního vzduchu podle bodu 1.

Na pracovištích se zvláštními nároky na čistotu ovzduší s malým počtem zaměstnanců se připouští snížení podílu venkovního vzduchu v přiváděném vzduchu takto:

V/n	1000	1500	2000	2500	3000	4000
p[%]	10	8	6.5	5.5	5	4

kde značí

V ...množství přiváděného vzduchu [m^3/h]

n ...počet osob v místnosti

p ...podíl venkovního vzduchu [%].

• 1. Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemických látek v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a signalizací jakékoliv poruchy řídícího systému.

• 1. Větrací zařízení musí být udržována v řádném technickém stavu. Proto musí být stanoveny podle druhu zařízení pevné intervaly prohlídek, o kterých musí být vedeny průběžné záznamy.

• 1. Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu.

• 1. V provozech, ve kterých může v důsledku poruchy dojít k náhlému vývinu škodlivin v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Toto větrání má mít, pokud je to technicky možné, automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklých škodlivin. Jinak musí být zajištěna snadná dostupnost jeho spouštění, které musí být instalováno před vstupem na pracoviště. Větrání musí být podtlakové, tak aby při jeho chodu nemohly škodliviny pronikat do prostor s pracovištěm sousedících. Množství odpadního vzduchu musí být voleno tak, a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob ve venkovním prostoru a na okolních pracovištích.

• 1. Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno sacími nebo hermetizačními nástavci či zařízeními (například skříně, kapoty) zamezujícími šíření škodlivin do prostoru.

• 1. Vývody odpadního vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání škodlivin do prostorů pracovišť větracím zařízením.

• 1. Jakékoliv nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště a tím představovat nebezpečí pro zdraví pracovníků, musí být neprodleně odstraňovány.

Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže

Část A

Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence

• 1. Hodnoty energetického výdeje (netto) mužů a žen ve věku 18 až 65 let při fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 1.^1)

• 1. Hodnoty energetického výdeje (netto) chlapců a dívek ve věku 15 až 18 let při fyzické práci vykonávané převážně velkými svalovými skupinami nesmí přesahovat přípustné hodnoty uvedené v tabulkách č. 2 a č. 3.^1)

• 1. Měření energetického výdeje a srdeční frekvence se provádí podle normových metod.

Tabulka č. 1

Energetický výdej1)	Jednotky	Muži	Ženy
Směnový průměrný2)	MJ	6,8	4,5
Směnový přípustný3)	MJ	8	5,4
Roční4)	MJ	1600	1060
Minutový přípustný5)	kJ.min-1 w	34,5 575	23,7 395

Tabulka č. 2

Chlapci

| Energetický výdej1) | Jednotky | Věková skupina | | | | 15 až 16 | 16 až 17 | 17 až 18 | | | | --- | --- | --- | --- | --- | | Směnový průměrný2) | MJ | 5,9 | 6,9 | 7,9 | | Směnový přípustný3) | MJ | 6,2 | 7,3 | 8,5 | | Roční4) | MJ | 1390 | 1620 | 1860 | | Minutový přípustný5) | kJ.min-1 w | 26,4 440 | 30 500 | 32,4 540 |

Tabulka č. 3

Dívky

| Energetický výdej1) | Jednotky | Věková skupina | | | | 15 až 16 | 16 až 17 | 17 až 18 | | | | --- | --- | --- | --- | --- | | Směnový průměrný2) | MJ | 3,7 | 3,8 | 4,8 | | Směnový přípustný3) | MJ | 4,4 | 4,6 | 5,0 | | Roční4) | MJ | 870 | 890 | 1130 | | Minutový přípustný5) | kJ.min-1 w | 20,9 350 | 22,2 370 | 22,5 375 |

Vysvětlivky k tabulkám č. 1 - 3

^1) Při práci svalstva horních končetin vstoje se všechny hodnoty uvedené v tabulkách č. 1 až č. 3 sníží o 20 %, při práci obou horních končetin vsedě nebo jedné horní končetiny vstoje se hodnoty sníží o 50 %, při práci jednou horní končetinou vsedě se sníží o 75 %. Práce obou dolních končetin se hodnotí jako práce celým tělem.

^2^) Vyjadřuje hodnotu energetického výdeje, která nesmí být překročena v průběhu pracovní doby při rovnoměrném rozdělení pracovní doby.

^3) Určuje horní přípustnou hranici směnového energetického výdeje v případě nerovnoměrného rozložení zátěže v rámci týdne, měsíce nebo roku s tím, že průměrný energetický výdej za daný interval nesmí překročit energetický výdej směnový průměrný.

^4) Určuje nejvyšší přípustný energetický výdej vynaložený na práci v průběhu roku a odpovídá množství energie vynaložené za 235 pracovních dnů při průměrném směnovém energetickém výdeji.