Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

^5) Určuje energetický výdej, který nesmí být v průběhu směny překročen ani při krátkodobých operacích. Hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných, fyzicky velmi zdatných skupin zaměstnanců (například důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním prohlídkám a splňují zdravotní požadavky.

• 1. Směnové průměrné hodnoty srdeční frekvence při fyzické práci mužů a žen, vykonávané převážně velkými svalovými skupinami, nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 4. V průběhu pracovního procesu nesmí srdeční frekvence překročit ani opakovaně krátkodobě hodnotu 150.min^-1. Tato hodnota může být překročena za výjimečných situací u vybraných skupin zaměstnanců (důlní záchranáři, hasiči, likvidace havárií), kteří se podrobili předepsaným preventivním lékařským prohlídkám a splňují zdravotní požadavky pro tuto práci.

Pro mladistvé nejsou limitní hodnoty srdeční frekvence stanoveny vzhledem ke specifickým změnám probíhajícím v organismu v tomto údobí života.

Tabulka č. 4

Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence

A Průměrná	102
B Nejvyšší přípustná	110
C Zvýšení nad výchozí hodnotu	28

Poznámky k tabulce č. 4

A - hodnota určená k posouzení nálezů při vyšetření skupiny osob, pokud není stanovena též výchozí hodnota srdeční frekvence.

B - hodnota, která může být pro vyšetřovanou osobu ještě dlouhodobě únosná, pokud není překračována hodnota C, tj. zvýšení pracovní srdeční frekvence nad výchozí (klidovou) hodnotu.

C - nejvyšší přípustná hodnota zvýšení srdeční frekvence nad výchozí hodnotu, která je u zdravých jedinců dlouhodobě únosná.

Část B

Přípustné hodnoty lokální zátěže svalů vyjádřené v % maximální svalové síly (Fmax)

• 1. Celosměnový časově vážený průměr vynakládaných svalových sil nesmí překročit hodnoty vyjádřené procentem maximální svalové síly (% Fmax) exponované svalové skupiny uvedené v tabulce č. 5.

• 1. Četnosti pohybů, při nichž jsou zatěžovány malé svalové skupiny předloktí a ruky nesmí za osmihodinovou směnu překročit při uvedených vynakládaných svalových silách hodnoty počtů pohybů za osmihodinovou směnu uvedené v tabulce č. 6.

• 1. Četnost pohybů drobných svalů prstů a ruky nesmí překročit při vynakládaných svalových silách 3% Fmax. hodnotu 110, u 6 % Fmax hodnoty 90 za minutu.

• 1. Pracovní úkony s použitou silou nad 70% Fmax u práce převážně dynamické, jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné. Pracovní úkony s použitou silou 55-70 % Fmax, u práce převážně dynamické jsou přípustné maximálně 600x za osmihodinovou směnu, pokud je použito měřicí zařízení umožňující snímání 1x za sekundu.

Pracovní úkony u práce převážně statické, s použitou silou vyšší než 45% Fmax jako pravidelná součást hlavní pracovní operace, jsou nepřípustné.

Tabulka č. 5

Přípustné hodnoty v % Fmax pro muže a ženy při práci s převahou:
Převážně dynamické složky	Převážně statické složky
Celosměnově průměrné	Celosměnově průměrné
30	10

Poznámky k tabulce č. 5

F max (maximální svalová síla) je síla, kterou je schopna vyšetřovaná osoba dosáhnout při maximálním volním úsilí vynakládaném konkrétními svalovými skupinami v definované pracovní poloze. Vyjadřuje se ve fyzikálních jednotkách (N). Měří se individuálně nebo se odhaduje z tabelárních hodnot.

% Fmax (procento maximální svalové síly) udává poměr vynaložené svalové síly k Fmax, přičemž F max odpovídá 100%.

Celosměnově průměrná Fmax je časově vážený průměr svalových sil vynakládaných zatěžovanou svalovou skupinou.

Tabulka č. 6

% Fmax	Počet pohybů za směnu - 480 min	Počet pohybů za minutu při trvání stahu < 2s	Počet pohybů za minutu při trvání stahu ≤ 3s
7	27 600	37	24
8	24 300	36	23
9	21 800	34	22
10	19 800	33	21
11	18 100	32	20
12	16 700	30	19
13	15 500	29	19
14	14 000	28	18
15	13 500	27	17
16	12 700	26	16
17	12 000	25	15
18	11 400	24	15
19	10 900	23	14
20	10 400	22	14
21	10 000	21	13
22	9 600	21	12
23	9 300	20	12
24	9 000	19	12
25	8 700	18	11
26	8 400	18	11
27	8 100	17	10
28	7 800	17	10
29	7 500	16	10
30	7 200	15	9
31	6 900	15	9
32	6 600	14	9
33	6 300	14	9
34	6 000	13	8
35	5 800	12	7
36	5 600	12	7
37	5 400	11	7
38	5 200	11	6
39	5 000	10	6
40	4 800	10	6
41	4 600	10	5
42	4 400	9	6
43	4 200	9	5
44	4 000	9	5
45	3 800	8	5
46	3 600	8	5
47	3 400	7	5
48	3 200	7	4
49	3 000	7	4
50	2 700	7	4
51	2 400	7	4
52	2 100	7	3
53	1 800	7	3

Část C

Přípustné hmotnosti ručně přenášených břemen

• 1. Hmotnost břemen ručně přenášených muži nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech vyhodnocených podle § 9 tohoto nařízení, při občasném zvedání a přenášení 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 1 části A této přílohy. Manipulaci s břemenem vstoje nebo vsedě je možno vykonávat při dodržení počtů zdvihů a kumulativních hmotností uvedených v tabulce a předpokladu, že bude ve stanovené pracovní době rozložena rovnoměrně.

• 1. Hmotnost a podmínky pro zvedání a přenášení břemen, těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou stanoveny zvláštním právním předpisem.^14)

• 1. Hmotnost břemen ručně přenášených ženami nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech vyhodnocených podle § 9 tohoto nařízení, při občasném zvedání a přenášení 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit hodnoty uvedené v tabulce č. 1 části A této přílohy. Při přepravě břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků nesmí vynakládané svalové síly tlačné překročit hodnotu 250 N a tažné 220 N.

Tabulka č. 1

Nejvyšší přípustné hmotnostní limity pro zvedání a přenášení břemen ženami oběma rukama v pracovní poloze vstoje^1)

Hmotnost ručně zvedaných a přenášených břemen nesmí být větší než (kg)	Délka vertikální dráhy břemene	Maximální počet zdvihů za 1 minutu	Maximální celková hmotnost (kg) břemen zvedaných a přenášených za 1 směnu
15	podlaha - zápěstí2)	5	6500
zápěstí - rameno2)	6
10	podlaha - zápěstí2)	7	5500
zápěstí - rameno2)	8
podlaha - rameno2)	6
5	podlaha - zápěstí	9	4000
podlaha - rameno	8
podlaha - nad rameno	5
zápěstí - rameno	10
zápěstí - nad rameno	8
rameno - nad rameno	6

Kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen nesmí překročit maximální celkovou hmotnost břemen za pracovní dobu.

Břemena o hmotnosti 10 – 15 kg je možno zvedat nepřetržitě nejvýše po dobu 10 minut, mezi pracovními úseky se zvedáním musí být zařazeny přestávky o délce nejméně 15 minut.

Břemena o hmotnosti 5 – 10kg je možno nepřetržitě zvedat po dobu 15 minut; mezi pracovními cykly s nepřetržitým zvedáním musí být zařazeny přestávky o délce nejméně 10 minut.

^1) Při pracovní poloze vsedě nesmí být hmotnost břemene větší než 5 kg.

^2) Jiné vertikální dráhy nejsou pro tuto hmotnost břemene přípustné.

Tabulka č. 2

Největší přípustná vzdálenost pro přenášení břemen ženami při dobrých úchopových možnostech

Hmotnost ručně přenášených břemen (kg)	15	10	5
Maximální vzdálenost přenášení (m)	10	15	20

Přenášení a zvedání břemen se posuzuje odděleně.

Část D

Postup pro měření a hodnocení lokální svalové zátěže horních končetin

• 1. Zásady postupu pro vyšetřování a hodnocení lokální svalové zátěže

Podrobná analýza pracovních podmínek zahrnuje zejména:

• popis práce se sledováním časových faktorů práce,

• režim práce a odpočinku v průběhu pracovní doby, týdne nebo roku (zvláště u sezónních prací),

• rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby relaxace,

• podíl zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži,

• plnění výkonových norem, nárazové práce s vysokou zátěží,

• zaujímání pracovních poloh těla, končetin a jejich částí.

• 1. Popis časových faktorů práce (časový snímek)

Časový snímek pracovního dne jednotlivého zaměstnance se k tomuto účelu pořizuje metodou nepřerušovaného pozorování a zaznamenáváním veškeré spotřeby pracovního času během směny, rozborem a vyhodnocením naměřených hodnot. Posuzuje se při tom, zda převládá zátěž dynamická či statická.

• a) Obecné zásady

• před vlastním měřením je třeba určit zaměstnance a pracoviště (popřípadě stroj, výrobní postupy a další faktory), které budou sledovány,

• zaměstnanci, u nichž se šetření provádí, mají být dobře zapracovaní a musí spolupracovat při vyšetření,

• měření má probíhat za normálních provozních podmínek, což stvrzuje zaměstnavatelem pověřený zaměstnanec a zástupce zaměstnanců,

• časový snímek musí zahrnovat podmínky celé pracovní doby.

• b) Postup při pořizování časového snímku jednotlivce se provádí metodou nepřerušovaného pozorování:

• průběžně se sledují jednotlivé činnosti (pohyby, úkony, operace či jiné sledované znaky včetně přestávek),

• do protokolu se vypisují činnosti a nečinnosti zaměstnance (měřené znaky tak, jak po sobě následují),

• zaznamenává se postupný čas s přesností na minuty a doba trvání jednotlivých úkonů.

• 1. Popis pracovního místa

Zaměřuje se zejména na

• manipulační rovinu a pohybový prostor,

• ovládací prvky stroje nebo technického zařízení,

• pracovní nástroje a nářadí,

• manipulovaný materiál.

• 1. Popis pracovních poloh

Popis zahrnuje zejména

• a) Polohu těla

• základní pracovní polohy při hlavní a vedlejší pracovní činnosti,

• zaujímání fyziologicky nepřijatelných poloh (vleže, vkleče, ve vypjatém stoji, při rotaci trupu o více než 60°, v hlubokém předklonu, ve vzpažení, se záklonem hlavy),

• vnucené polohy.

Pracovní polohy se vždy posuzují v časových souvislostech.

• b) Polohu končetin

• postavení horních končetin a rukou,

• postavení dolních končetin.

• 1. Popis postavení horních končetin se provádí pomocí úhlů

Úhel α: vyjadřuje polohu obsluhované (úchopové) části stroje nebo nástroje vzhledem ke středovému bodu ramenního kloubu, tj. k rovině proložené tímto bodem a kolmé k sagitální rovině těla. Při předpažení má hodnotu 0°, při vzpažování nabývá kladných hodnot až do +90°, resp. +80°, při klesání paže z předpažení směrem dolů nabývá hodnot záporných až do -90°.

Při pracovní poloze horních končetin mírně zapažených pak úhel alfa nabývá vyšších záporných hodnot, například - 100°. Jedná-li se o současný předklon, nutno popsat (úhel je vždy v rovině kolmé k dané sagitální rovině proložené trupem).

Úhel β: pomocí tohoto úhlu je určena poloha ovládané části stroje (poloha úchopu) vzhledem k sagitální rovině těla, která dělí tělo shora dolů na pravou a levou polovinu. Při pozici končetiny, kdy předmět úchopu se nachází v rovině rovnoběžné s touto sagitální rovinou, je úhel beta roven 0° (addukce paže). Rozvírá se do +90° při abdukci paže.

Úhel γ: vyjadřuje pozici předloktí vzhledem k nadloktí, tedy stupeň ohybu v loketním kloubu. Má hodnoty kladné od cca +30° do +180°. Alternativně jej lze vyjádřit nepřímo jako poměrnou část z maxima dosahu.

Postavení ruky: se týká polohy dlaně, prstů 2 až 5 a palce. Popis se týká způsobu úchopu pracovního nástroje, předmětu nebo části stroje.

• 1. Popis pracovních pohybů

Popisuje se počet pohybů, rozsah, četnost v čase, zda jsou pohyby spojeny s manipulací s břemeny, ovladači, a podobně).

• 1. Postup při hodnocení četnosti pohybů:

• přímý odečet na pracovišti pomocí stopek - počítá se četnost pohybů jednotlivých končetin za předem stanovenou časovou jednotku,

• při činnostech spojených s rychlými pohyby, které nelze metodou přímého odečtu posoudit, se použije videozáznam.

• A) Měření pracovní zátěže

• 1. Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, držených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu.

Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti nebo pro činnosti neustále se opakující.

• 1. Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem - metoda pro přesnější měření svalových sil.

Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (%Fmax).

• 1. Metoda tzv. pracovní integrované elektromyografie - nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin.

• 1. Souhrnné hodnocení lokální svalové zátěže:

Posuzují se:

• statické a dynamické prvky svalové práce u sledované činnosti,

• vynakládané svalové síly a četnosti pohybů,

• intenzita a plynulost práce,

• kvantifikace celkové manipulované hmotnosti za časovou jednotku,

• individuální pracovní stereotypy.

Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti.

Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus.

Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.

• 1. Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle:

• velikosti svalové síly,

• doby, po kterou daná síla působí v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,

• pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,

• střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,

• střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby event. v jednotlivých měsících během roku,

• četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, pracovní doby.

• B) Závěrečné hodnocení lokální svalové zátěže

Posuzuje se, zda:

• v průběhu pracovní doby nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly),

• hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,

• četnost pohybů za minutu a za směnu v závislosti na velikosti vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.

Část E

Postup při úpravách PEL v pracovním ovzduší

• 1. Postup upravuje základní zásady při stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech nebo delší pracovní době než osm hodin. Tyto úpravy se provádějí pro konkrétní práci.

• 1. Při stanovení PEL se stanoví:

• a) za jakých podmínek a na jakou dobu se upravené PEL stanoví,

• b) způsob sledování a vyhodnocování dodržení upravených hodnot PEL,

• c) způsob sledování a vyhodnocování zdravotního stavu zaměstnanců.

Stanovení PEL při vyšších fyzických výkonech

• 1. Před úpravou PEL při těžké fyzické práci se posoudí:

• a) o kolik je při práci překročena hodnota plicní ventilace 20 litrů/min,

• b) zda jde o práci trvalou nebo přerušovanou,

• c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří budou těžkou fyzickou práci vykonávat,

• d) zda se současně prodlouží práce na dobu delší než 8 hodin,

• e) zda se práce provádí současně za nevyhovujících mikroklimatických podmínek.

• 1. Pro stanovení úprav PEL platí, že

• a) 20 litrům minutové ventilace a 100% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 11,7 kJ/min (195,0 W) - netto, 40 litrům minutové ventilace a 50% hodnotě PEL, odpovídají průměrné minutové výkony 26,4 kJ/min (440,0 W) - netto,

• b) při hodnotě plicní ventilace 40 litrů za minutu odpovídá hodnota PEL 50% hodnoty PEL platného pro plicní ventilaci 20 litrů za minutu; pro plicní ventilace mezi 20 a 40 litry za minutu se určí podíl PEL lineární interpolací.

Stanovení PEL při delší pracovní době než osm hodin

• 1. Před úpravou PEL pro delší pracovní dobu než 8 hodin, se posoudí zejména:

• a) o kolik hodin je pracovní směna prodloužena,

• b) charakter působení chemické látky na lidský organismus,

• c) zdravotní stav skupiny zaměstnanců, kteří mají pracovat déle než 8 hodin denně,

• d) zda se současně vyskytuje více škodlivin, nebo se práce provádí za nepříznivých mikroklimatických podmínek, nebo jde o těžkou fyzickou práci,

• e) další okolnosti, které mohou míru rizika ovlivňovat.

• 1. V případech, kdy se nevyskytují faktory, které negativně ovlivňují míru rizika, se upraví PEL takto:

PELt=8.PELt

kde PELt - je nová hodnota PEL pro pracovní dobu trvající t hodin

t - je pracovní doba v hodinách.

Příloha č. 6 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Část A

Prostorové požadavky na pracoviště

• 1. Pro jednoho zaměstnance musí být na pracovišti volná podlahová plocha nejméně 2 m^2 mimo zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být v žádném místě zúžena pod 1 m.

• 1. Světlá výška, pracovišť, na kterých se vykonává trvalá práce musí být

• a) při ploše do 20 m^2 nejméně 2,50 m,

• b) při ploše do 50 m^2 nejméně 2,60 m,

• c) při ploše od 51 do 100 m^2 nejméně 2,70 m,

• d) při ploše od 101 do 2000 m^2 nejméně 3,00 m,

• e) při ploše více než 2000 m^2 nejméně 3,25 m.

• 1. Světlá výška místností se šikmými stropy při ploše do 20 m^2, na kterých se vykonává trvalá práce, musí být minimálně nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Místnosti s plochami uvedenými v písmenech b) až e) musí mít minimálně nad polovinou podlahové plochy světlé výšky zde uvedené.

• 1. Světlá výška pracovišť, na kterých se vykonává práce po dobu kratší než 4 hodiny za pracovní dobu nebo práce občas, nesmí být nižší než 2,1 m.

• 1. Výšky uvedené v bodu 2 písm. d) a e) mohou být v prodejních prostorách, kancelářích a jiných pracovních prostorách, ve kterých je vykonávána lehká práce, či práce v sedě, sníženy o 0,25 m za předpokladu, že bude zajištěn pro každého trvale pracujícího na pracovišti vzdušný prostor podle bodu 6 a bude vyloučeno oslňování zaměstnanců. Světlá výška však nesmí být nižší než 2,60 m.

• 1. Na pracovištích musí na jednoho zaměstnance připadnout nejméně:

12 m^3 vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě,

15 m^3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje,

18 m^3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci.

Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilními provozními zařízeními.

• 1. Požadavky v bodech 1 až 6 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy.

Část B

Prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení

• 1. Volná podlahová plocha pro jednoho zaměstnance musí být minimálně 5 m^2 (mimo zařízení a spojovací cesty).

• 1. Prostory o celkové podlahové ploše menší než 50 m^2 musí mít, pokud to technologie nevylučuje, zrakové spojení s prostorami sousedními okny, průhledy a podobně.

• 1. Na jednoho zaměstnance musí připadnout nejméně:

20 m^3 vzdušného prostoru při práci vykonávané v sedě,

25 m^3 vzdušného prostoru při práci vykonávané ve stoje,

30 m^3 vzdušného prostoru při těžké tělesné práci.

Stanovený vzdušný prostor nesmí být zmenšen stabilním provozním, nebo vzduchotechnickým zařízením.

Uvedené prostorové požadavky se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a podobná zařízení.

Část C

Některé požadavky na pracovní místo

• 1. Výška pracovní (manipulační) roviny musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů, břemen apod., jež jsou při činnosti užívány, a zrakovým nárokům. Optimální výška pracovní roviny je při práci vstoje u mužů v rozmezí 1020 – 1180 mm, u žen 930 – 1080 mm. Při práci vsedě je optimální výška pracovní roviny u mužů 220 – 310 mm a u žen 210 – 300 mm nad sedákem. Výška sedáku nad podlahou se předpokládá v rozsahu 400 ± 50 mm. Pokud jsou při práci používány přípravky (například svěráky) a jiná technická zařízení, pak výškou pracovní roviny se rozumí místo, na němž jsou nejčastěji vykonávány pohyby.

• 1. Při práci vyžadující zvýšené nároky na zrak (drobné předměty, součásti a podobně) se výška pracovní roviny zvětšuje přibližně o 100 - 200 mm. Při práci, při níž se manipuluje i s předměty těžšími než 2 kg při práci převážně vstoje, se manipulační rovina snižuje přibližně o 100 - 200 mm.

• 1. Dosahy horních končetin na vodorovné pracovní rovině při práci vsedě se upravují v souladu s údaji v následujících obrázcích.

• 1. Pracovní místo musí být uspořádáno tak, aby manipulační roviny, pohybové prostory a vynakládané síly odpovídaly tělesným rozměrům a přirozeným drahám pohybů končetin zaměstnanců a aby nedocházelo k zaujímání fyziologicky nepřijatelných pracovních poloh.

Obr. 1

Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě

[image omitted]

Obr. 2

Dosahy horních končetin ve svislé rovině při práci vsedě

[image omitted]

Vysvětlivky k obr. č. 2

Oblast A – časté a přesné pohyby, uchopování drobných předmětů prsty obou rukou.

Oblast B – pohyby obou předloktí a při manipulaci s předměty a nástroji bez nutnosti změny základní pracovní polohy- mírné předklánění, pohyb do stran.

Oblast C – maximální dosah – méně časté a pomalejší pohyby, nutnost otáčení trupu.

Obr. 3

Dosahy horních končetin ve svislé rovině vstoje

[image omitted]

• 1. Pracovní sedadlo a prostor pro dolní končetiny

• a) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vsedě, musí být vybavena pracovním sedadlem s nastavitelnou výškou sedáku a se zádovou opěrou.

• b) Pracovní místa, u nichž je základní pracovní poloha trvale vstoje a nevyžaduje se trvalé sledování chodu zařízení, musí být vybavena sedadlem jednoduché konstrukce pro krátkodobý odpočinek.

• c) Konstrukce sedadel musí zajišťovat jejich stabilitu, případně snadné seřízení výšky sedáku i sklonu zádové opěrky. Povrch sedáku a zádové opěry musí odpovídat podmínkám práce zvláště pokud jde o poréznost, omyvatelnost a podobně.

• d) Pracovní místa, na nichž je zvýšena pracovní rovina, se vybavují pracovními sedadly s výškou sedáku odpovídající výšce pracovní roviny nad podlahou a zrakovým požadavkům. Musí být vybavena kruhovou či jinou opěrou pro dolní končetiny.

• e) Na montážních linkách v pásové a proudové výrobě s trvalým i přerušovaným sedem a v případech, kdy provádění pracovních úkonů je spojeno s natáčením trupu nebo s prováděním úkonů mimo optimální dosah paží (obrázek č. 2), se pracovní místa vybavují otočnými, popřípadě pojíždějícími sedadly.

• f) Prostor pro dolní končetiny na pracovních místech s trvalým i přerušovaným sedem musí být dostatečně velký a musí umožňovat pohodlnou pracovní polohu a pohyb dolních končetin jak vpřed, tak do stran.

• g) Rozměry pohybového prostoru pro dolní končetiny jsou uvedeny v následujícím přehledu [mm]

Nejmenší výška nad podlahou	600
Nejmenší celková šířka	500
Nejmenší hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)	500
Optimální hloubka (od přední hrany stolu či zařízení)	700
Nejmenší vzdálenost roviny sedadla od dolní plochy pracovního stolu	200

• h) Pohybový prostor pro nožní ovládače:

• maximálně 400 mm od roviny h (svislá rovina proložená místem nejvíce vystupující hrany pracovní roviny, kolmá k vodorovné rovině - podlaze),

• minimálně 200 mm od roviny h vpřed,

• maximálně 250 mm nad základnou,

• maximálně 350 mm do stran od svislé roviny procházející středem sedadla, kolmé k rovině h.

Uvedené hodnoty platí v případě, že přední hrana sedadla je asi 100 mm vzdálena od roviny h. V případě jiné vzdálenosti mezi přední hranou sedadla a rovinou h se musí pohybový prostor pro nožní ovládače posunout vpřed nebo vzad.

• i) Síly přípustné pro ovladače a rozměry ruky jsou uvedeny v tabulkách.

• j) Při základní poloze vstoje lze použít nožních ovladačů jen ve výjimečných případech, není-li frekvence jejich používání větší než 5 za minutu, a umožňuje-li jejich provedení střídavou obsluhu pravou a levou nohou. Ovladače obsluhované jinak než rukama a chodidly (např. loketní a kolenní ovladače) se nesmí používat.

Přípustné síly pro ovladače

Typ ovladače	Tvar, polohy a frekvence ovládání	Způsob ovládání, minimální a maximální síly (N)
Tlačítko	Kruhové, čtvercové, obdélníkové, hřibové	Jedním prstem	min. 2,5 max. 8
dlaní	min. 2,5 max. 50
Přepínač páčkový	Válcový, kuželový, hranolový dvoupolohový: min. 30° na strany od svislé osy, třípolohový: min 30° na strany od svislé osy a kolmo k základně	Prsty	min. 2,5 max. 10
Přepínač otočný	Kruhová základna, úchopová část kuželová, obdélníková při zrakové kontrole: max. počet poloh – 24, min. úhel mezi polohami – 15° při hmatové kontrole: max. počet poloh – 8, min. úhel mezi polohami – 45°	Prsty	min. 2,5 max. 15
Točítko	Válcový, kuželový průměr do 2,5 cm průměr větší než 2,5 cm	Prsty	min. 2,5 max. 4 min. 2,5 max. 15
Kolo ruční	Vnější průměr věnce se volí podle rychlosti otáčení, při větší rychlosti menší průměr	Jednou rukou	min. 10 max. 100
oběma rukama	min. 10 max. 200
Volant	a) technická zařízení pracovně nepojíždějící	Oběma rukama	max. 115
b) technická zařízení pracovně pojíždějící	jednou nebo oběma rukama	max. 80
c) všechna technická zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)	oběma rukama	max. 350
Volant	Zemědělská a lesnická zařízení
a) tech. zařízení pracovně nepojíždějící	Oběma rukama	max. 120
b) tech. zařízení pracovně pojíždějící	jednou nebo oběma rukama	max. 120
c) všechna zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)	oběma rukama	max. 490
Páka ruční	Rukojeť: válcová, kuželová, i kulová	Horní končetinou pohyb páky:
trvale:	vpřed a vzad	min. 10 max. 60
do stran	min. 10 max. 40
často:	vpřed a vzad	min. 10 max. 120
do stran	min. 10 max. 80
zřídka:	nahoru a dolů:	min. 10 max. 300 (nouzová a parkovací brzda) u zemědělských a lesnických strojů: max. 250 nouzová a parkovací brzda max. 295
Páka nožní (pedál)	Obdélníkový, kruhový, čtvercový trvale:	Pohybem celé nohy
		min. 10
		max. 90
často:	pedál provozní nouzové brzdy
	min. 40
	max. 400
pedál ovládaný pohybem nohy v kotníku
	min. 20
	max. 60
zemědělské a lesnické stroje:
pedál spojky:		max. 245
pedál akcelerátoru:		max. 60
pedál provozní a nouzové brzdy:		max. 580
ostatní pedály:		max. 150

Trvale používané ovladače - takové, které jsou používány více než 40x za pracovní dobu.

Často používané ovladače - takové, které jsou používány 20 až 40x za pracovní dobu.

Zřídka používané ovladače - takové, které jsou používané měně než 20x za pracovní dobu.

Rozměry ruky

| | Muži | Ženy | | | | Průměr | 95 % | Průměr | 95 % | | | --- | --- | --- | --- | --- | | Délka ruky dlaňová | 18,8 | 20,3 | 17,2 | 18,6 | | Délka dlaně | 10,7 | 11,7 | 9,8 | 10,7 | | Délka III. prstu | 8,1 | 9 | 7,4 | 8,2 | | Šířka ruky | 8,8 | 9,7 | 8 | 8,8 |

Část D

Pracovní polohy a jejich hodnocení

Hodnocení práce z hlediska pracovních poloh je nejvýznamnější na stabilních pracovních místech (např. práce na stacionárních a pracovně-pojíždějících strojích, práce v pásové výrobě aj.), kdy zaměstnanec je více než polovinu osmihodinové směny na stejném pracovním místě a provádí obdobnou pracovní činnost. Pracovní polohu si přitom zaměstnanec nemůže sám volit, ale jeho pracovní poloha je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa, prostorových parametrech pracoviště a podobně.

Při hodnocení ostatních pracovních činností je možné též vycházet z uvedených kritérií, ale vždy je nezbytné přihlédnout k individuálním charakteristikám jednotlivých prací, zejména jde o časové faktory práce.

Pracovní poloha je vždy hodnocena pouze v souvislosti s vykonávanou činností, tj. jestliže jde o strukturální části pracovní činnosti a nejde-li o nahodilé chování.

Používá se dvoukrokový systém hodnocení pracovních poloh, přičemž:

• 1. KROK - zahrnuje hodnocení polohy jednotlivých částí těla pomocí úhlů

• 1. KROK - zahrnuje podmínky, za kterých lze polohy označené v kroku 1 za podmíněně přijatelné zařadit mezi polohy přijatelné.

Přijatelná pracovní poloha:

Za přijatelnou pracovní polohu se považuje práce vsedě nebo vstoje popřípadě s možností střídání sedu a stoje.

Podmíněně přijatelná pracovní poloha:

Vymezení podmíněně přijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2.

Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních polohách nesmí přesáhnout 160 minut a doba trvání jednotlivých pracovních poloh nesmí být delší než 1 - 8 minut v závislosti na typu polohy a frekvenci pohybů.

Nepřijatelná pracovní poloha:

Vymezení nepřijatelné pracovní polohy trupu, hlavy a krku, horních končetin a dolních končetin je uvedeno v příslušných krocích 1 a 2.

Celková doba práce v osmihodinové směně v jednotlivých nepřijatelných pracovních polohách nesmí překročit 30 minut.

Celková doba práce v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách nesmí být delší než polovinu osmihodinové směny.

Hodnocení poloh:

• Při hodnocení polohy trupu se vychází z polohy páteřního výrůstku sedmého krčního obratle a horní hrany velkého chocholíku, které definují neutrální polohu. Úhly pro hodnocení polohy trupu jsou pak vztaženy k vertikální rovině. Úhel mezi rovinou procházející trupem v neutrální poloze a vertikální rovinou je 4°.

• Při hodnocení polohy krku a hlavy se vychází buď z úhlu pohledu (při poloze trupu v neutrální poloze), tj. z velikosti úhlu pod horizontální rovinou oka, nebo z velikosti úhlu sklonu hlavy a krku k vertikální rovině.

• Při hodnocení horních končetin se vychází ze dvou bodů na horní končetině, tj. vnější části klíční kosti a loketního kloubu. Vzpažení horní končetiny je definována jako úhel, který svírá končetina v pracovní poloze vzhledem k neutrální poloze paže. Neutrální poloha je poloha končetiny volně visící podél těla.

TRUP

[image omitted]

KROK 1:
	NEPŘIJATELNÁ POLOHA
Statická poloha trupu	Předklon trupu větší než 60°. Záklon bez opory celého těla. Výrazný úklon či pootočení trupu větší než 20°.
Dynamická poloha Trupu	Předklon trupu větší než 60° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min. Výrazný úklon trupu či pootočení větší než 20° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min. Záklon trupu při frekvenci větší nebo rovné než 2/min.
	PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHA
Statická poloha	Předklon trupu 40° – 60° bez opory trupu (KROK 2 A). Zákon trupu s oporou těla (KROK 2 B). Výrazný úklon či rotace větší 10° a menší než 20°.
Dynamická poloha	Předklon trupu větší než 60° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 C). Výrazný úklon trupu do stran větší než 20° při frekvenci pohybů menší než 2/min. (KROK 2 A). Záklon trupu při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 C).
KROK 2:	A Přijatelná, jestliže doba držení v této poloze je nižší než maximálně přijatelný čas držení (v minutách). B Přijatelná, jestliže je opora trupu (zádová opěra). C Nepřijatelná, jestliže stroj je používán po dobu delší než polovinu pracovní směny

HLAVA - KRK

[image omitted]

KROK 1:
	NEPŘIJATELNÁ POLOHA
Statická poloha	Předklon hlavy větší než 25 bez podpory trupu. Záklon hlavy bez podpory celé hlavy. Úklon a rotace hlavy větší než 15°.
Dynamická poloha	Úklon a rotace hlavy větší než 15° s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min. Předklon hlavy větší než 25° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min
	PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHA
Statická poloha	Předklon) hlavy 25 - 40° s podporou celého trupu (KROK 2 A).
Dynamická poloha	Předklon hlavy 25° - 40° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B). Záklon hlavy do 15° při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B). Úklony a rotace hlavy do 15° s frekvencí menší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:	A Musí být dodržen maximálně přijatelný čas držení. B Nepřijatelná, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny

HORNÍ KONČETINY (PAŽE)

[image omitted]

KROK 1:
	NEPŘIJATELNÁ POLOHA
Statická poloha	Nevhodná poloha paže (zpětné ohnutí paže, krajní zevní rotace paže, zvednuté rameno). Vzpažení paže větší než 60°, není-li paže podepřena.
Dynamická poloha	Vzpažení paže větší než 60° při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min. Zapažení při frekvenci pohybu větší nebo rovné 2/min.
	PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÁ POLOHA
Statická poloha	Vzpažení paže 40° - 60°, jestliže paže není podepřena (KROK 2 A).
Dynamická poloha	Vzpažení paže 40 - 60° při frekvenci pohybů větší nebo rovné 2/min (KROK 2 C, B). Zapažení při frekvenci pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:	A Musí být dodržen maximálně přijatelný čas držení. B Nepřijatelná, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny

DOLNÍ KONČETINY

[image omitted]

KROK 1:
	NEPŘIJATELNÉ POLOHY
Statické polohy	Extrémní flexe kolena, extrémní dorzální/plantární flexe v kotníku.
Dynamické polohy	Polohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min.
	PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÉ POLOHY
Dynamické polohy	Polohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálnímu rozpětí s frekvencí pohybů větší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:	B Nepřijatelné, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny.

OSTATNÍ ČÁSTI TĚLA

KROK 1:
	NEPŘIJATELNÉ POLOHY
Statické polohy	Extrémní flexe nebo extenze v lokti, extrémní supinace a pronace zápěstí, extrémní flexe a extenze zápěstí..
Dynamické polohy	Polohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálním rozpětím s frekvencí pohybů větší nebo rovné 2/min.
	PODMÍNĚNĚ PŘIJATELNÉ POLOHY
Statické polohy	Práce vleže, v kleče, v dřepu (KROK 2 B)
Dynamické polohy	Polohy kloubů v rozsahu, který se blíží maximálnímu rozpětí s frekvencí pohybů menší než 2/min (KROK 2 B).
KROK 2:	B Nepřijatelné, je-li stroj používán po dobu delší než polovinu pracovní směny.

Příloha č. 7 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Část A

Požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou

• 1. Na obrazovce se nesmí vyskytovat závady jako je kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy svítidel či z jiných zdrojů jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklé kancelářské práce nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m^2.

• 1. Klávesnice musí být oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní pohyby a polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou (zápěstí). Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné, kontrastní proti pozadí.

• 1. Výška pracovní desky a prostor pro dolní končetiny musí umožňovat zaměstnanci pohodlnou pracovní polohu. Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalších zařízení. Deska pracovního stolu a dalších zařízení musí být matné, aby na nich nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum.

• 1. Konstrukce pracovního sedadla musí být stabilní, s výškově nastavitelným sedákem, snadno čistitelným. Zádová opěrka musí být nastavitelná jak výškově, tak úhlem sklonu. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému kdo ji vyžaduje.

• 1. Pracoviště musí být plošně i prostorově řešeno tak, aby zaměstnancům umožňovalo snadný přístup, změnu pracovní polohy a střídání pohybů a volný pohyb na pracovišti.

• 1. Parametry celkového a místního osvětlení pracoviště musí odpovídat normovým hodnotám. Svítidla musí být umístěna tak, aby nedocházelo k oslnění a k odrazům na obrazovkách.

• 1. Pracoviště musí být provedeno a uspořádáno tak, aby okna a jiné otvory, průhledné či světlo propouštějící stěny a barevně světlé stěny nezpůsobovaly přímé oslnění a odrazy na obrazovkách. Okna musí být vybavena regulovatelnými žaluziemi k tlumení denního vnějšího světla.

• 1. Hladina hluku na pracovišti musí být snížena na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň, nesmí však překračovat hodnoty stanovené pro daný typ práce zvláštním právním předpisem.^3)

• 1. Na pracovišti musí být zajištěny mikroklimatické podmínky, jejichž parametry odpovídají přípustným hodnotám stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení pro daný typ práce.

• 1. Při navrhování, výběru nákupu a úpravě softwaru a při tvorbě úkolů s použitím zařízení s obrazovkou musí zaměstnavatel vzít v úvahu tyto zásady:

• a) software musí být vhodný pro daný úkol,

• b) software musí být snadno použivatelný a v případě potřeby přizpůsobitelný úrovni pracovníkových znalostí nebo zkušeností; bez vědomí zaměstnanců se nemá používat žádné kontrolní zařízení ke kvantitativní nebo kvalitativní kontrole zaměstnanců,

• c) systémy musí poskytovat pracovníkům zpětnou vazbu o jejich činnosti,

• d) systémy musí zobrazovat informace v podobě a rychlosti, jež jsou přizpůsobeny operátorům,

• e) musí být uplatňovány zásady ergonomie softwaru, zvláště při zpracování dat.

Část B

Hodnocení úrovně pracovních podmínek z hlediska psychické a zrakové zátěže

Psychická zátěž

• a) Vnucené pracovní tempo

Vnuceným pracovním tempem se rozumí takový způsob činnosti, kdy si zaměstnanec nemůže volit pracovní tempo sám, ale musí se podřizovat rytmu strojového mechanizmu, úkolu či rytmu jiných osob. Velmi nepříznivá je kombinace vnuceného pracovního tempa a vysoké frekvence pracovních úkonů. Vnucené pracovní tempo může být vyvoláno i rytmem zadávaného úkolu.

Pro činnost s vnuceným pracovním tempem, rytmem vykonávaných úkonů či operací je charakteristickým znakem přímá závislost na technologických podmínkách. Jde o striktní podřízenost zaměstnance technologickému procesu, zaměstnanec nemůže své místo opustit bez vystřídání, čas limitovaný na pracovní operaci je nutno vždy dodržet, na každém kuse je nutno stanovenou operaci vykonat.

Dále jsou to činnosti prováděné na technologicky propojených pracovních stanovištích a tedy časově na sobě závislých, kdy je nutné po provedení operací přesunout (postoupit) polotovar na technologicky navazující pracovní místo.

• b) Monotonie

Monotónními pracemi se rozumí pracovní činnosti, pro které je charakteristické opakování stále stejných úkonů pohybových či úkolových s omezenou možností zásahu zaměstnance do průběhu této činnosti.

Pro potřeby praxe se obvykle rozlišují dvě formy monotonie:

monotonie pohybová – tj. opakující se manuální činnosti stejného typu a skládající se z jednoduchých pohybových úkonů;

monotonie úkolová – tj. opakující se pracovní činnosti s nízkým počtem a s malou proměnlivostí typů úkonů (např. obsluha jednoduchých strojů, tj. vkládání a odebírání obrobků), situace chudá na počet nebo variabilitu podnětů. Dalším příkladem jsou tzv. vigilanční činnosti spočívající ve sledování, identifikaci podnětů a reakci na nepravidelně se vyskytující změny určitých dějů.

V průběhu různých činností se obě formy monotonie obvykle vzájemně prolínají.

Hodnocení monotonie

Pro základní, screeningové zhodnocení se v praxi sledují dvě kritéria:

• časové trvání - délka pohybové operace (cyklu);

• počet opakovaných operací v průběhu jedné pracovní doby.

Vysokou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění maximálně 2 pohybových pracovních operací při jejich střídání v maximálně 3 minutových intervalech.

Vysokou úkolovou monotonií se rozumí jednotvárné stále se opakující provádění jednoho jednoduchého úkolu.

Zvýšenou pohybovou monotonií se rozumí jednotvárné provádění omezeného počtu pohybových maximálně 5 pracovních operací v maximálně 5 minutových intervalech.

Zvýšenou úkolovou monotonií se rozumí opakující se provádění 2 - 3 jednoduchých úkolů téhož druhu.

• c) Časový tlak

Prací pod časovým tlakem se rozumí psychicky a senzoricky zatěžující práce spojená s omezenými možnostmi přestávek a odpočinku, což je příčinou nedostatečné možnosti regenerace organizmu a rychlého nástupu únavy.

Mezi takové práce patří pracovní činnosti spojené s:

• přetížením kapacity při zpracovávání informací, rozhodování v časové tísni (pro práci je typické rychlé střídání podnětů s okamžitou nutností reakce);

• složitostí řízeného objektu;

• neočekávanými poruchami a stavy řízeného systému, které vyžadují okamžitý zásah;

• soustředěným monitorováním více čtyři hodiny za pracovní dobu;

• přetížením termínovanými úkoly, které nesnesou odkladu;

• mimořádně psychicky a senzoricky náročnými úkoly v trvání minimálně 2 hodin denně.

• d) Sociální interakce a interpersonální aktivity

Sociální interakcí se rozumí vztahy a aktivity v oblasti jednání a vzájemné kooperace mezi jednotlivci. Příkladem intenzivních sociálních interakcí jsou pracovní činnosti spojené s interakcí s osobami sociálně narušenými, nepřizpůsobivými, s osobami vyžadujícími zvláštní péči, s osobami psychicky alterovanými apod.

Vysoký stupeň tohoto faktoru se vyskytuje při výkonu profesionální činnosti spočívající v usměrňování chování druhých osob, které mají narušené sociální normy chování nebo vyžadují zvláštní způsob péče a interakce.

Významný je tento faktor při práci s vysokou pravděpodobností a četností interpersonálních konfliktů a práce v sociální izolaci bez možnosti styku s lidmi v trvání více než 50% směny denně.

• e) Riziko ohrožení vlastního zdraví a zdraví jiných osob

Společným jmenovatelem komplexu těchto zátěžových činitelů je složitost vykonávané pracovní činnosti, náročnost práce vyplývající z možného obecného ohrožení zdraví výkonem dané pracovní činnosti, tedy práce spojené s odpovědností a vědomím nebezpečí ohrožení vlastního zdraví a života nebo zdraví a života dalších osob.

Vysoký stupeň se vyskytuje při práci, kde je vysoká pravděpodobnost rizika smrtelného úrazu a těžkého zdravotního poškození s trvalými následky. Patří sem i práce spojené s vysokou pravděpodobností možnosti ohrožení zdraví jiných osob vlastním jednáním.

• f) Práce v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu

Zvláště nepříznivá je turnusová práce s proměnlivou délkou pracovní směny a s nepravidelným rozložením pracovní doby za podmínek nepřetržitého provozu.

Jiné faktory ovlivňující psychickou zátěž

V tomto hledisku se hodnotí ostatní okolnosti a vlivy, které vedou ke stresovým situacím a psychickému napětí. Vždy je třeba specifikovat daný zdroj nepřiměřené psychické zátěže.

Například:

1) Vlivy narušující soustředění při práci jsou nepříznivé jak pro kvalitu práce (např. zvýšená chybovost), tak pro zaměstnance (možná neurotizace), např. hluk. Hluk je v tomto případě nutno posuzovat nejen z hlediska intenzity, ale i kvality.

2) Odpovědnost organizační a hmotná, zejména u zaměstnanců řídících výrobní a lidské zdroje a u zaměstnanců s osobní hmotnou odpovědností. Jde o jeden z nejvýznamnějších činitelů spojený s prožíváním osobní jistoty či nejistoty v práci. Společným rysem je tlak pracovních povinností, projevující se vysokou angažovaností, trvalým psychickým napětím a starostmi, které se přenášejí do mimopracovní doby.

3) Hodnocení vlivu pracovních podmínek na centrální nervový systém zaměstnanců. Patří sem i práce vykonávané na dislokovaných pracovištích a práce spojené se sociální izolací.

4) Nároky na ostatní smyslové orgány.

Posouzení jiných faktorů zvyšujících psychickou zátěž náleží odborníkovi (psychologovi, případně jinému odborníkovi, který pracuje v oblasti pracovního lékařství).

Zraková zátěž

• a) Velikost kritického detailu

Hodnotí se podle poměru mezi pozorovací vzdáleností D a velikostí kritického detailu d. Kritický detail je geometrický útvar jedno nebo vícerozměrný, rozhodující pro zrakové vnímání. Je to ta část pozorovaného předmětu, znaku, symbolu apod., kterou je nutno rozlišit, aby byl pozorovaný předmět správně identifikován.

V tabulce č. 1 jsou uvedeny rozměry kritického detailu u běžných pozorovacích vzdáleností.

Tabulka č. 1

Rozměry kritického detailu d

(rozměry uvedeny v mm)

Poměr	Pozorovací vzdálenost D
D/d	350	500	1 000
1 670	0,21	0,30	0,60
1 000	0,35	0,50	1,00

Poznámka:

V technické literatuře se používá míra obloukového úhlu, ve kterém je detail vnímán a obloukové minuty. Poměr D/d = 1670 je roven hodnotě 2,06 obloukových minut, poměr D/d = 1000 je roven hodnotě 3,44 obloukových minut. Tyto údaje neplatí pro znaky na obrazovkách, kde se - vzhledem k malým rozměrům kritických detailů (nejmenší rozměr má tečka) - uvažuje celé písmo. Za základ měření se zde bere výška velkého písmene H a za minimální se pokládá hodnota 16 obloukových minut, za optimální 20-22 obloukových minut.

• b) Náročnost na diskriminaci detailů

V tomto kritériu jde o výraznost detailu oproti pozadí. Kontrastnost detailu a pozadí je podmíněna více činiteli: tvarem, barvou, jasem, pohybem předmětu či okolí nebo obojím. Tito činitelé usnadňují nebo ztěžují diskriminaci. Hodnotí se též kvalita písemných podkladů, které pro neostré kontury, malý kontrast písma a pozadí či malou čitelnost, bývají špatně vnímatelné (rukopisy, výkresy, špatná kvalita rozmnožovaných podkladů).

Tabulka č. 2

Kontrast jasu (K) ve vztahu k rozlišitelnosti předmětů od pozadí se posuzuje podle hodnot:

Velký	K ≥ 0,8	velmi dobrá rozlišitelnost
Střední	0,5 ≥ K < 0,8	dobrá rozlišitelnost
Malý	K < 0,5	špatná rozlišitelnost

Kontrast se stanoví podle vzorce:

K=La-LbLb

K = kontrast

La = jas kritického detailu cd/m^2

Lb = jas bezprostředního okolí kritického detailu cd/m^2

• c) Nároky na adaptaci zraku

Vznikají při střídání pohledu na místa s rozdílným jasem (simultánně) nebo při častých změnách jasu předmětů či intenzity osvětlení (sukcesivně). Zvýšené nároky na adaptační procesy vedou ke zhoršení zrakového výkonu - k oslnění, tj. k nepřiměřenému stavu zraku, který narušuje zrakovou pohodu, nebo zhoršuje až znemožňuje vidění.

Rozlišují se tři stupně oslnění:

• rušivé (discomfort glare, psychologické), kdy zdroj oslnění odvádí pozornost od místa zrakového úkolu;

• omezující (disability glare, fyziologické), které ztěžuje rozlišování, vede k únavě zraku a k poklesu zrakové výkonnosti;

• oslepující (blinding glare), které znemožňuje vidění.

Při dlouhém trvání již diskomfortní oslňování vede k únavě zraku a poklesu zrakové výkonnosti. Je-li zdroj jasu v přímém zorném poli, lze zjednodušeně jako rušivé oslnění posuzovat při kontrastním poměru jasů v hodnotě 1:10 až 1:100, jako omezující při kontrastním poměru větším než 1:100.

Při hodnocení je třeba brát v úvahu především časové charakteristiky. Při dlouhodobém slabším oslnění rušivém se zrak unavuje víc, než při krátkodobém intenzivním oslnění.

• d) Nároky na akomodaci a okohybné svaly

Nároky na akomodaci vznikají při dlouhodobé fixaci pohledu na blízké předměty, kdy se unavují svaly ovládající čočku a konvergenci očí.

K únavě okohybných svalů dochází například při trvalém sledování pohybujících se předmětů nebo musí-li pracovník nepřetržitě střídavě pozorovat různě rozmístěné předměty.

• e) Práce za zvláštních světelných podmínek

Hodnotí se, zda jsou vytvořeny odpovídající světelné podmínky pro daný charakter práce, tj. hodnotí se světelné podmínky, které jsou podmíněné technologicky, kdy pracovní postup vyžaduje zvláštní druh osvětlení, případně práce v trvale umělém nebo sdruženém osvětlení. K tomuto faktoru patří i hodnocení náročnosti práce například rozlišování barev, odstínů, detailů.

Hodnotí se zde i jiné, nevyjmenované podmínky, které přispívají ke zrakové zátěži při práci. Příkladem jsou PC, monitory a optické zvětšovací přístroje při nepřetržitém trvání práce více než 4 hodiny za pracovní dobu, také rušení zrakového úkolu vibracemi, které sice nepřekračují nejvyšší přípustné limity, zhoršují však zrakové vnímání.

• f) Používání zvětšovacích přístrojů.

Příloha č. 8 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Hodnocení expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám a příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu

• 1. Všechna měření koncentrace olova ve vzduchu musí být provedena v souladu s požadavky uvedenými v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízení.

Způsob odběru vzorků ovzduší musí zajistit, že bude možno zhodnotit expozici jednotlivého zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců za nejnepříznivějších podmínek, přičemž se bere v úvahu charakter prováděné práce, pracovní podmínky a délka pracovní expozice.

• 1. Ke stanovení koncentrace olova v krvi (plumbemie) musí být použita metoda atomové absorpční spektrometrie nebo jiná metoda srovnatelná z hlediska přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků.

• 1. Práce uvedené v příkladovém seznamu je nutno vyhodnotit po stránce expozice olovu a jeho iontovým sloučeninám vždy, když nelze na základě dlouhodobých zkušeností nebo opakovaných hodnocení určit, že tato práce na konkrétním pracovišti odpovídá kategorii první.^15)

Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu

• 1. Manipulace s koncentráty olova.

• 1. Tavení a zušlechťování olova a zinku (primární a sekundární).

• 1. Výroba postřiku arsenátu olova a manipulace s ním.

• 1. Výroba oxidu olovnatého.

• 1. Výroba dalších sloučenin olova (včetně té části výroby sloučenin alkyl olova, kde tato výroba zahrnuje vystavení zaměstnance metalickému olovu a jeho iontovým sloučeninám).

• 1. Výroba barev, smaltů, nátěrových hmot a tmelů obsahujících olovo.

• 1. Výroba baterií a jejich regenerace (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).

• 1. Řemeslnické a umělecké práce v cínu a olovu.

• 1. Výroba olověné pájky.

• 1. Výroba olověné munice.

• 1. Výroba předmětů z olova nebo z olověných slitin.

• 1. Používání nátěrových hmot, smaltů, tmelů a barev obsahujících olovo.

• 1. Výroba keramiky a hrnčířského zboží (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).

• 1. Výroba a práce s křišťálovým sklem.

• 1. Průmysl umělých hmot používající olověných přísad.

• 1. Časté používání olověné pájky v uzavřeném prostoru.

• 1. Tiskařské práce zahrnující používání olova.

• 1. Odstraňování staveb nebo jejich částí zejména pokud jde o strhávání, pálení a řezání plamenem materiálů, potažených nátěrovou hmotou obsahující olovo a rozbíjení zařízení (například pecí na olovo) v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo.

• 1. Používání olověné munice v uzavřeném prostoru.

• 1. Výroba a opravy automobilů (v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo).

• 1. Výroba poolověné oceli.

• 1. Temperování oceli olovem.

• 1. Natírání olovem.

• 1. Regenerace olova a kovových zbytků obsahujících olovo.

Příloha č. 9 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Seznam karcinogenů

Skupina 1

Název	Číslo CAS	Indexové číslo	ES číslo
4-Aminobifenyl	92-67-1	612-072-00-6	202-177-1
Azbest	12001-28-4	650-013-00-6
12001-29-5
12172-73-5
77536-66-4
77536-68-6
77536-67-5
132207-33-1
132207-32-0
Benzen	71-43-2	601-020-00-8	200-753-7
Benzidin	92-87-5	612-042-00-2	202-199-1
Bifenyl-4-ylamin	viz 4-Aminobifenyl
Bifenyl-4,4'-ylendiamin	viz Benzidin
Bis(chlormethyl)ether	542-88-1	603-046-00-5	208-832-8
Butan(1) a isobutan (2) obsahující >=0,1% butadienu (203-450-8)	601-004-01-8	203-448-7(1)	106-97-8(1)
200-857-2(2)	75-28-5(2)
Buta-1,3-dien butadien	601-013-00-X	203-450-8	106-99-0
Erionit	12510-42-8	650-012-00-0
Hydrogenarseničnan olovnatý	7784-40-9	082-011-00-0	232-064-2
Chlorethylen	75-01-4	602-023-00-7	200-831-0
Chlormethylmethylether	107-30-2	603-075-00-3	203-480-1
Chroman zinečnatý a zinečnatodraselný		024-007-00-3
Kyselina arseničná a její soli		033-005-00-1
2-Naftylamin;	91-59-8	612-022-00-3	202-080-4
beta-Naftylamin	viz 2-Naftylamin
Oxid arseničný	1303-28-2	033-004-00-6	215-116-9
Oxid arsenitý	1327-53-3	033-003-00-0	215-481-4
Oxid chromový	1333-82-0	024-001-00-0	215-607-8
Oxid nikelnatý	1313-99-1	028-003-00-2	215-215-7
Oxid nikličitý	12035-36-8	028-004-00-8	234-823-3
Oxid niklitý	1314-06-3	028-005-00-3	215-217-8
Sulfid nikelnatý	16812-54-7	028-006-00-9	240-841-2
Soli benzidinu	531-85-1	612-070-00-5	208-519-6
531-86-2	208-520-1
21136-70-9	244-236-4
36341-27-2	252-984-8
Soli 4-aminobifenylu		612-073-00-1
Soli 2-naftylaminu	553-00-4	612-071-00-0	209-030-0
612-52-2	210-313-6
Subsulfid niklu	12035-72-2	028-007-00-4	234-829-6
Vinylchlorid	viz Chlorethylen
Xenylamin	viz 4-Aminobifenyl
Dehet černouhelný	8007-45-2	648-081-00-7	232-361-7
Dehet černouhelný vysokoteplotní	65996-89-6	648-082-00-2	266-024-0
Dehet černouhelný nízkoteplotní	65996-90-9	648-083-00-8	266-025-6
Dehet hnědouhelný	101316-83-0	648-145-00-4	309-885-0
Dehet hnědouhelný nízkoteplotní	101316-84-1	648-146-00-X	309-886-6
Destiláty (ropné) lehké parafinické	64741-50-0	649-050-00-0	265-051-5
Destiláty (ropné) těžké parafinické	64741-51-1	649-051-00-6	265-052-0
Destiláty (ropné) lehké naftenické	64741-52-2	649-052-00-1	265-053-6
Destiláty (ropné) těžké naftenické	64741-53-3	649-053-00-7	265-054-1
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované těžké naftenické	64742-18-3	649-054-00-2	265-117-3
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované lehké naftenické	64742-19-4	649-055-00-8	265-118-9
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované těžké parafinické	64742-20-7	649-056-00-3	265-119-4
Destiláty (ropné) kyselinou mírně rafinované lehké parafinické	64742-21-8	649-057-00-9	265-121-5
Destiláty (ropné) chemicky neutralisované těžké parafinické	64742-27-4	649-058-00-4	265-127-8
Destiláty (ropné) chemicky neutralizované lehké parafinické	64742-28-5	649-059-00-X	265-128-3
Destiláty (ropné) chemicky neutralisované těžké naftenické	64742-34-3	649-060-00-5	265-135-1
Destiláty (ropné) chemicky neutralizované lehké naftenické	64742-35-4	649-061-00-0	265-136-7

• Netýká se motorových paliv obsahujících benzen.

Skupina 2

Karcinogeny skupiny 2 jsou chemické látky uvedené ve zvláštním právním předpisu^7) pod označením Karc. kat. 2, a dále cytostatika a prach tvrdých dřev. Tvrdými dřevy se pro účely tohoto nařízení rozumí dřevo: břízy (Betula), buku (Fagus), bílého ořechu (Hikory), dubu (Quercus), ebenu afrického cejlonského apod. (Diospyros), habru (Carpinus), jasanu (Fraxinus), javoru (Acer), jilmu (Ulnus), kaštanu (Castanes), lípy (Tilia), olše (Alnus), ořešáku vlašského (Juglans), platanu (Platanus), švestky (Prunus), topolu (Populus), třešně (Prunus), dřeviny botanické skupiny Dalbergia - (indický palisandr, brazilské růžové dřevo, africké černé dřevo a pod.), honduraské růžové dřevo, meranti bílé a rudé (Shorea talurda acurtisii), wawa (Triplochiton sclerowylon), mahagon africký, senegalský apod. (Khaya ivorensis anthoteca), limba - afara (Terminalia superba), kokosové dřevo (Brya ebenus), aiele (Canarian scweinfurtii), andoug (Monopetalanthus heitzii), tola/agba (Gossweilerodendron balsamiferum), Pau Marfim (Balfourodendron riedelianum).

Seznam pracovních procesů s rizikem chemické karcinogenity

• 1. Výroba auraminu.

• 1. Práce spojená s expozicí polycyklickým aromatickým uhlovodíkům přítomným v uhelných sazích, dehtu, smole, parách nebo prachu. Práce spojená s expozicí prachům, dýmům a kapalným aerosolům vznikajícím při pražení a elektrolytické rafinaci kuproniklových rud.

• 1. Práce na pracovištích, kde probíhají silně kyselé procesy při výrobě isopropanolu.

Seznam mutagenů

Skupina 1

Do skupiny 1 zatím nejsou zařazeny žádné látky.

Skupina 2

Název	Číslo CAS	Indexové číslo	ES číslo
Akrylamid	79-06-1	616-003-00-0	201-173-7
Benzo(a)pyren (Benzo(d,e,f) chrysen)	50-32-8	601-032-00-3	200-028-5
Butan(1) a isobutan(2) obsahující >=0,1 % butadienu (203-450-8)	601-004-01-8	203-448-7(1)	106-97-8(1)
200-857-2(2)	75-28-5(2)
Buta-1,3-dien butadien	601-013-00-X	203-450-8	106-99-0
1,2 - Dibrom-3-chlorpropan	96-12-8	602-021-00-6	202-479-3
1,2,3,4-Diepoxybutan	1464-53-5	603-060-00-1	215-979-1
Diethylsulfát	64-67-5	016-027-00-6	200-589-6
Dichroman draselný	7778-50-9	024-002-00-6	231-906-6
Dichroman amonný	7789-09-5	024-003-00-1	232-143-1
Dichroman sodný	10588-01-9	024-004-00-7	234-190-3
Dichroman sodný dihydrát	7789-12-0	024-004-01-4	234-190-3
1,2-Epoxypropan propylenoxid methyloxiran	603-055-00-4	200-879-2	75-56-9
Ethylenimin (Aziridin)	151-56-4	613-001-00-1	205-793-9
Ethylenoxid (Oxiran)	75-21-8	603-023-00-X	200-849-9
Fluorid kademnatý	7790-79-6	048-006-00-2	232-222-0
Hexamethylfosfortriamid (Hexamethylfosforamid)	680-31-9	015-106-00-2	211-653-8
Chroman sodný	024-018-00-3	231-889-5	7775-11-3
Chlorid kademnatý	10108-64-2	048-008-00-3	233-296-7
Chroman draselný	7789-00-6	024-006-00-8	232-140-5
Chromyldichlorid; chromyloxichlorid, chlorid chromylu	14977-61-8	024-005-00-2	239-056-8
Methyl-2-akrylamido-2-methoxyacetát akrylamidu s obsahem akrylamidu ≥0,1%	77402-03-0	607-190-00-X	401-890-7
Methyl-2-akrylamidoglykolát s obsahem akrylamidu ≥0,1%	77402-05-2	607-210-00-7	403-230-3
1,3,5-Tris(oxiranylmethyl)-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion; TGIC, triglycidylisokyanurát TGI	2451-62-9	615-021-00-6	219-514-3
1,3,5-Tris-(S)- a(R)-2,3-epoxypropyl-1,3,5-triazin-2,4,6(1H,3H,5H)-trion	616-091-00-0	423-400-0	59653-74-6

Příloha č. 10 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Seznam biologických činitelů, jejich klasifikace a související požadavky na pracoviště