Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o technických prohlídkách a měření emisí vozidel

ČÁST PRVNÍ

MĚŘENÍ EMISÍ

(K § 44 odst. 6, § 45 odst. 4 a § 53 odst. 2 zákona)

§ 1

Rozsah a způsob měření emisí

(1) U vozidla se zážehovým motorem s neřízeným emisním systémem nebo s neřízeným emisním systémem s katalyzátorem se při měření emisí provádí

• a) vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontrola ostatních zařízení určených ke snižování emisí škodlivin (odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů apod.) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla,

• b) u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola otáček volnoběhu, obsahu CO a uhlovodíků HC při volnoběžných otáčkách, pokud výrobce vozidla nestanoví jinak,

• c) kontrola stejných parametrů jako při volnoběhu při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 až 2800 min^-1, pokud výrobce nestanoví jinak, a

• d) porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(2) U vozidla se zážehovým motorem s řízeným emisním systémem s katalyzátorem se při měření emisí provádí

• a) vizuální kontrola v rozsahu jako u vozidla s neřízeným emisním systémem, rozšířená o kontrolu stavu katalyzátoru, stavu sondy lambda, přídavných nebo doplňkových systémů ke snižování emisí a příslušné elektroinstalace,

• b) kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, u vozidla s palubním diagnostickým systémem EOBD nebo OBD kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, nebo kontrola funkce palubního diagnostického systému EOBD nebo OBD v rozsahu a způsobem předepsaným v instrukcích ministerstva oznámených ve Věstníku dopravy,

• c) u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola otáček volnoběhu a obsahu CO ve volnoběhu, obsahu CO a součinitele přebytku vzduchu lambda při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 až 2800 min^-1, pokud výrobce vozidla nestanoví jinak, a

• d) porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(3) U vozidla se vznětovým motorem s neřízeným systémem se při měření emisí provádí

• a) vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontroluje se stav a případně i funkce přídavných zařízení ke snižování škodlivých emisí způsobem předepsaným výrobcem vozidla,

• b) u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola volnoběžných otáček motoru, pravidelnosti chodu motoru při volnoběžných otáčkách, maximálních otáček (kontrola regulátoru) a měření kouřivosti motoru metodou volné akcelerace a

• c) porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(4) U vozidla se vznětovým motorem s řízeným systémem se při měření emisí provádí

• a) vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí škodlivin výfukových plynů zaměřená na úplnost a těsnost palivové, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontroluje se stav a případně i funkce přídavných zařízení ke snižování škodlivých emisí způsobem předepsaným výrobcem vozidla,

• b) kontrola funkce řídicího systému motoru pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, u vozidla s palubním diagnostickým systémem EOBD nebo OBD kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla, nebo kontrola funkce palubního diagnostického systému EOBD nebo OBD v rozsahu a způsobem předepsaným v instrukcích ministerstva oznámených ve Věstníku dopravy,

• c) u motoru zahřátého na provozní teplotu kontrola volnoběžných otáček motoru, pravidelnosti chodu motoru při volnoběžných otáčkách, maximálních otáček a měření kouřivosti motoru metodou volné akcelerace a

• d) porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(5) U vozidla s motorem na pohon plynným palivem například LPG, CNG, H2 se při měření emisí provádí

• a) kontrola v rozsahu předepsaném pro daný druh motoru, včetně příslušných měření podle odstavců 1 až 4, a

• b) kontrola stavu, zástavby, těsnosti, plynového zařízení, u řízených systémů včetně kontroly řídicího systému.

(6) U vozidla s vícepalivovým pohonem se při měření emisí provádí

• a) měření hodnot a porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot složek výfukového plynu v rozsahu s hodnotami předepsanými výrobcem vozidla v případě, že tento pohon je z výroby vozidla, a

• b) měření hodnot a porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot složek výfukového plynu v rozsahu pro základní palivo a pro palivo schválené při přestavbě vozidla v rozsahu pro základní palivo s hodnotami předepsanými výrobcem; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

(7) Při měření emisí se kontroluje i soulad vozidla s technickým průkazem vozidla, byl-li již vystaven. Ověřují se identifikační údaje vozidla a motoru a štítky na vozidle. Nesoulad evidenčních údajů v dokladech vozidla se skutečným stavem se zaznamená do poznámky protokolu o měření emisí.

(8) Konkrétní postupy při měření emisí se řídí předpisy výrobce vozidla nebo výrobce emisního systému. Pokud nejsou stanoveny, postupuje se podle postupů uvedených v instrukcích ministerstva oznámených ve Věstníku dopravy.

(9) Přípustné hodnoty obsahu plynných složek emisí a kouřivosti ve výfukových plynech motoru jsou stanoveny výrobcem vozidla. Pokud výrobce tyto hodnoty nestanovil, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1 k této vyhlášce.

§ 2

Přístroje a zařízení používané k měření emisí

(1) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory musí být vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

• a) přístrojem na měření otáček motoru,

• b) přístrojem na měření teploty motoru,

• c) přístrojem pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů schváleného typu a

• d) přístrojem pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisního systému a komunikaci s nimi (tester řídicích systémů motoru); týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

(2) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory musí být vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

• a) přístrojem na měření otáček motoru,

• b) přístrojem na měření teploty motoru,

• c) přístrojem k měření kouřivosti vznětových motorů (opacimetrem) schváleného typu a

• d) testerem řídicích systémů vznětového motoru; týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

(3) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná motory na pohon plynným palivem například LPG, CNG, H2 musí být v závislosti na druhu motoru (zážehový, vznětový) vybavena přístroji podle odstavce 1 nebo 2 a dále

• a) přístrojem na zjišťování těsnosti plynového zařízení – detektorem přítomnosti uhlovodíkového plynu a

• b) testerem řídicích systémů plynového pohonu; týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

(4) Přístroje pro měření emisí musí odpovídat základním charakteristikám podle přílohy č. 2. Typy přístrojů pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů a přístroje k měření kouřivosti vznětových motorů určené pro stanice měření emisí musí být schváleny ministerstvem. Postupy pro schvalování přístrojů jsou uvedeny v příloze č. 3.

(5) Přístroje předepsané k měření emisí musí být metrologicky navázány^1). Kalibraci těchto měřidel provádějí metrologická (servisní) střediska dodavatelů těchto přístrojů nebo firmy k této činnosti oprávněné nebo autorizované^1). Lhůty kalibrace stanoví příloha č. 2.

§ 3

Protokol o měření emisí, hodnocení výsledku měření emisí

(1) Protokol o provedeném měření emisí obsahuje

• a) ochrannou nálepku, číslo stanice měření emisí, název provozovatele, místo nebo sídlo podnikání a číslo telefonu stanice měření emisí,

• b) nadpis s uvedením názvu protokolu a čísla protokolu o měření emisí,

• c) informace o vozidle a jeho motoru; výrobní číslo motoru se uvádí jen v případě, že je vyznačeno v technickém průkazu vozidla,

• d) výsledek vizuální kontroly, u vozidel s pohonem na plyn i výsledek kontroly těsnosti plynového zařízení,

• e) výsledek kontroly řídicího systému motoru, je-li součástí vozidla, včetně výpisu z paměti závad a readiness kódů,

• f) parametry měřené při měření emisí, jejich předepsané i naměřené hodnoty pro základní i případné alternativní palivo, je-li tento druh pohonu na vozidle instalován,

• g) informace o použitém analyzátoru (kouřoměru) s uvedením výrobce a typu,

• h) informace o tom, že záznam z analyzátoru (kouřoměru) tvoří přílohu protokolu o měření emisí, nebo, že měřené hodnoty byly zaznamenány přímým vstupem měřicího zařízení do protokolu o měření emisí,

• i) poznámky s uvedením zjištěných závad,

• j) hodnocení výsledku měření emisí,

• k) termín příštího pravidelného měření emisí,

• l) datum provedení měření emisí, jméno a číslo osvědčení mechanika, který měření emisí prováděl, razítko stanice měření emisí a podpis odpovědné osoby provozovatele stanice měření emisí.

(2) Motorové vozidlo z hlediska měření emisí vyhovuje, jestliže na jeho technickém stavu nebyly zjištěny závady mající vliv na zhoršení emisního chování vozidla a kontrolované parametry se nacházejí v mezích stanovených výrobcem vozidla. Pokud výrobce tyto hodnoty nestanovil, nesmí být překročeny přípustné hodnoty obsahu složek výfukových plynů stanovené v příloze č. 1.

(3) Motorové vozidlo z hlediska měření emisí nevyhovuje, jestliže na jeho technickém stavu byly zjištěny závady mající vliv na zhoršení emisního chování vozidla nebo kontrolované parametry se nenacházejí ve stanovených mezích podle odstavce 2.

(4) Vzory protokolů o měření emisí pro vozidla se zážehovým a vznětovým motorem jsou uvedeny v příloze č. 4.

§ 5

Ochranná nálepka

(1) Ochranná nálepka osvědčuje, že protokol o měření emisí vydala stanice měření emisí, která je držitelem osvědčení podle § 24. Na protokol o měření emisí se ochranná nálepka umisťuje do jeho levého horního rohu.

(2) Provedení ochranné nálepky je uvedeno v příloze č. 6a k této vyhlášce.

§ 6

Evidence vedené stanicí měření emisí

(1) Stanice měření emisí vede

• a) evidenci provedených měření emisí a

• b) evidenci ochranných nálepek.

(2) Evidence měření emisí se vede formou knihy evidence měření emisí a ochranných nálepek. Instrukce k vedení evidence, vzory formulářů knih evidencí a způsob číslování protokolů o provedených měřeních emisí oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(3) Protokoly o měření emisí, knihu evidence měření emisí a ochranných nálepek stanice měření emisí uchovává v písemné podobě po dobu nejméně 5 let.

ČÁST DRUHÁ

TECHNICKÉ PROHLÍDKY

Rozsah a způsob provádění technických prohlídek

(K § 48 odst. 5 zákona)

§ 8

(1) Ve stanici technické kontroly se provádějí tyto druhy technických prohlídek:

• a) pravidelná technická prohlídka,

• b) opakovaná technická prohlídka,

• c) technická prohlídka před schválením technické způsobilosti vozidla,

• d) technická prohlídka ADR,

• e) evidenční kontrola,

• f) technická prohlídka na žádost zákazníka,

• g) technická prohlídka před registrací vozidla a

• h) technická prohlídka v rámci technické silniční kontroly podle vyhlášky o technických silničních kontrolách (dále jen „nařízená technická prohlídka“).

(2) Technická prohlídka se provádí v rozsahu plném nebo částečném. Plným rozsahem je provedení technické prohlídky v rozsahu všech kontrolních úkonů podle přílohy č. 7, které se vztahují na konstrukci a vybavení vozidla. Částečným rozsahem je provedení technické prohlídky jen v rozsahu vybraných kontrolních úkonů.

(3) Pravidelnou technickou prohlídkou je technická prohlídka provedená ve lhůtách stanovených zákonem. Pravidelná technická prohlídka se provádí v plném rozsahu; obsahuje proto i evidenční kontrolu vozidla.

(4) Opakovanou technickou prohlídkou je technická prohlídka následující po předchozí technické prohlídce podle odstavce 1 písm. a), c), d), g) a h), po předchozí kontrole technického stavu silničního vozidla podle zvláštního právního předpisu nebo jiné obdobné kontrole v jiném členském státě, při které byla na vozidle zjištěna vážná nebo nebezpečná závada, nebo po zadržení osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu. Opakovaná technická prohlídka provedená do 30 kalendářních dnů od předchozí technické prohlídky se provede v rozsahu částečném, omezeném na kontrolu technického stavu a činnosti systémů silničního vozidla, jeho konstrukčních částí a samostatných technických celků, na kterých byla vážná nebo nebezpečná závada zjištěna, pokud není při prohlídce zjištěna jiná zjevná vážná nebo nebezpečná závada. Opakovaná technická prohlídka provedená za dobu delší než 30 kalendářních dnů od předchozí technické prohlídky se provede v plném rozsahu. Opakovaná technická prohlídka následující po zadržení osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu^1a), jde-li o nebezpečné závady, zjištěné při objasňování dopravní nehody, se vždy provede v plném rozsahu.

(5) Technická prohlídka před schválením technické způsobilosti vozidla je technická prohlídka vozidla, jehož technická způsobilost dosud nebyla schválena a které dosud nebylo registrováno v České republice. Tato technická prohlídka se provádí v plném rozsahu, při respektování zvláštností vozidla. Kontrolní nálepku při této technické prohlídce vozidlu přidělí a na registrační značku vylepí registrační orgán.

(6) Technická prohlídka ADR je technickou prohlídkou vozidla určeného k přepravě nebezpečných věcí z hlediska plnění požadavků stanovených zvláštním právním předpisem.^2) Tento druh technické prohlídky může provádět pouze stanice technické kontroly, která byla k této činnosti pověřena ministerstvem a jejíž pracovníci byli pro tuto činnost vyškoleni. Podmínky zabezpečení této činnosti oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(7) Evidenční kontrola je technická prohlídka vozidla v rozsahu kontrolních úkonů stanovených v příloze č. 7 ve skupině kontrolních úkonů č. 0. Tato technická prohlídka je účelově zaměřena na kontrolu souladu provedení vozidla s údaji uvedenými v technickém průkazu vozidla a v osvědčení o registraci vozidla na kontrolu souladu provedení a umístění identifikačních údajů vozidla například VIN, výrobní štítek v porovnání databází, která je součástí Centrálního informačního systému pro STK, a za účelem jejich dokumentace. Evidenční kontrola je součástí každé pravidelné technické prohlídky. Definice pojmů pro účely provádění evidenční kontroly jsou uvedeny v příloze č. 7. Podrobné podmínky zabezpečení této činnosti oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(8) Technická prohlídka na žádost zákazníka je technickou prohlídkou provedenou v plném nebo částečném rozsahu podle požadavků zákazníka. Při této technické prohlídce se vozidlu nepřiděluje kontrolní nálepka a neprovádí se zápis o výsledku technické prohlídky do technického průkazu vozidla.

(9) Technickou prohlídkou před registrací vozidla se rozumí technická prohlídka vozidla, jehož technická způsobilost byla již schválena, ale vozidlo dosud nebylo registrováno v České republice. Tato technická prohlídka se provádí v plném rozsahu, při respektování zvláštností vozidla a jeho dokladů dle přílohy č. 20 této vyhlášky.

(10) Nařízená technická prohlídka se provádí v rozsahu stanoveném vyhláškou o technické silniční kontrole. O výsledku této technické prohlídky je vystaven protokol o technické prohlídce, jenž tvoří přílohu k dokladu vydanému policistou nebo celníkem, přičemž zápis o výsledku technické prohlídky se do technického průkazu vozidla neprovádí. Pokud nebyly při nařízené technické prohlídce zjištěny žádné závady nebo byly zjištěny jen lehké závady, kontrolní nálepka se nepřiděluje.

§ 9

(1) Žadatel o provedení technické prohlídky předloží stanici technické kontroly doklady v závislosti na požadovaném druhu technické prohlídky podle přílohy č. 20 této vyhlášky.

(2) Žadatel přistaví vozidlo k provedení technické prohlídky čisté a ve stavu, který umožní bezpečné provedení technické prohlídky. Pokud je vozidlo vybaveno poklicemi kol, které zakrývají upevnění kol, žadatel přistaví vozidlo s demontovanými poklicemi na všech kolech. Pokud je vozidlo vybaveno motorem s pohonem na plynné palivo CNG, v případě, že tak stanoví výrobce, žadatel přistaví vozidlo s demontovanými kryty palivových nádrží. Jízdní soupravy musí splňovat podmínky spojitelnosti vozidel do jízdních souprav uvedené ve vyhlášce upravující schvalování technické způsobilosti vozidel^7).

(3) Stanice technické kontroly provedení technické prohlídky odmítne, jestliže žadatel nepředloží doklady k vozidlu uvedené v odstavci 1, nebo z vozidla zjevně unikají provozní hmoty v takové míře, která by znečistila pracoviště nebo ohrozila bezpečnost práce. Stanice technické kontroly může provedení technické prohlídky odmítnout rovněž v případě, že přistavené vozidlo nesplňuje požadavky podle odstavce 2.

(4) U vozidla s plynovým pohonem kontrolní technik před vjezdem vozidla na linku stanice technické kontroly zkontroluje s použitím přístroje na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu těsnost plynové soustavy a u vozidla s alternativním pohonem přepne pohon na základní druh paliva.

(5) Kontrolní technik provede technickou prohlídku v rozsahu kontrolních úkonů uvedených v příloze č. 7 příslušných druhu technické prohlídky, konstrukci a vybavení vozidla. V průběhu technické prohlídky zaznamenává všechny závady, které na vozidle zjistil.

§ 10

(1) Technický stav ústrojí a výbavy vozidla se kontroluje pomocí kontrolních úkonů. Obsahovou náplň kontrolního úkonu tvoří

• a) technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem,^7)

• b) způsob kontroly,

• c) specifikace závad, která popisuje zjištěné závady a stanoví stupeň jejich závažnosti.

(2) Stupeň závažnosti závad se označuje písmeny A, B a C. Písmenem A se označuje lehká závada, písmenem B vážná závada a písmenem C nebezpečná závada.

(3) Seznam kontrolních úkonů, metody kontroly, základní popis závad a přípustné stupně hodnocení závad jsou stanoveny v příloze č. 7 k této vyhlášce^8).

§ 11

Přístroje a vybavení k provádění technické prohlídky

(K § 47 odst. 4 a § 54 odst. 6 zákona)

(1) Druhy stanic technické kontroly jsou

• a) stanice technické kontroly pro osobní automobily,

• b) stanice technické kontroly pro užitkové automobily,

• c) stanice technické kontroly pro traktory.

(2) Stanice technické kontroly pro osobní a pro užitkové automobily musí být k provádění technické prohlídky vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

• a) přístrojem na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (dále jen „hustič pneumatik“),

• b) zařízením na kontrolu vůlí nápravy,

• c) přístrojem na kontrolu geometrie řízené nápravy,

• d) zařízením na kontrolu házivosti kol,

• e) přístrojem na kontrolu seřízení světlometů,

• f) válcovou zkušebnou brzd,

• g) přístrojem na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu,

• h) zvedákem do pracovní jámy ke zdvižení nápravy vozidla,

• i) zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,

• j) soupravou tlakoměrů pro kontrolu vzduchových soustav vozidel; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,

• k) decelerometrem; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,

• l) zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,

• m) zařízením na měření prostupu světla,

• n) časoměrným zařízením; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,

• o) přístrojem na měření hloubky dezénu pneumatik.

(3) Stanice technické kontroly pouze pro traktory musí být vybavena nejméně decelerometrem, tlakoměrem, zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení, zařízením na měření opotřebení spojovacích zařízení vozidel a časoměrným zařízením.

(4) Přístroje uvedené v odstavci 2 musí být schváleného typu s výjimkou přístroje uvedeného pod písmenem j). Základní charakteristiky přístrojů a zařízení používaných k technické prohlídce jsou uvedeny v příloze č. 8.

(5) Přístroje používané k provádění technických prohlídek vozidel jsou pracovními měřidly nestanovenými (pracovními měřidly).^1) Hustiče pneumatik uvedené do provozu po 17. srpnu 2000 jsou pracovními měřidly stanovenými (stanovená měřidla).^4) Zásady práce s měřidly a lhůty jejich kalibrace nebo ověřování stanoví „Metrologický řád stanic technické kontroly“ uvedený v příloze č. 9.

(6) Metrologickou návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem. Postupy používané pověřenými subjekty pro zajišťování návaznosti měřidel ve stanicích technické kontroly schvaluje ministerstvo po dohodě s Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

§ 12

Protokol o technické prohlídce

(K § 53 odst. 2 zákona)

(1) Protokol o technické prohlídce se vyhotovuje bezprostředně po ukončení technické prohlídky, a to podle údajů uvedených v záznamníku závad, jímž se rozumí formulář s vyplněnými údaji o vozidle, které kontrolní technik zkontroluje, a do kterého v průběhu technické prohlídky zapisuje nalezené závady a poznámky. Záznamník závad se ve stanici technické kontroly uchovává společně s protokolem o technické prohlídce, který byl na jeho základě vystaven.

(2) Protokol o technické prohlídce obsahuje

• a) záhlaví s logem stanic technické kontroly, číslo stanice technické kontroly, název provozovatele, místo nebo sídlo podnikání a číslo telefonu stanice technické kontroly,

• b) název protokolu a evidenční číslo protokolu, které se skládá z dvojčíslí označujícího kalendářní rok, dvojčíslí označujícího kalendářní měsíc provedení technické prohlídky a z pořadového čísla protokolu v kalendářním měsíci,

• c) druh, rozsah a datum provedení technické prohlídky vozidla,

• d) značku, typ, druh a kategorii vozidla, registrační značku, číslo podvozku, typ motoru, rok výroby a datum první registrace vozidla, stav počítače ujeté vzdálenosti, číslo technického průkazu a barvu vozidla,

• e) jméno a adresu nebo firmu a sídlo provozovatele vozidla,

• f) číslo stanice měření emisí a datum a číslo protokolu o provedeném měření emisí,

• g) zjištěné závady ústrojí nebo funkcí vozidla uváděné v samostatných skupinách podle závažnosti závad,

• h) poznámky, ve kterých se uvádějí podstatné informace o provedené technické prohlídce a vozidlu,

• i) výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla k provozu,

• j) výsledek evidenční kontroly,

• k) druh a termín příští technické prohlídky podle lhůty stanovené zákonem,

• l) údaj, zda byla, či nebyla vozidlu přidělena kontrolní nálepka,

• m) jméno a evidenční číslo profesního osvědčení kontrolního technika, který provedl technickou prohlídku,

• n) razítko a podpis odpovědného pracovníka stanice technické kontroly.

(3) Vzor protokolu o technické prohlídce a evidenční kontrole je uveden v příloze č. 10.

§ 13

Vyznačování provedení technické prohlídky vozidla

(K § 48 odst. 5 zákona)

(1) Výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla a dobu platnosti technické způsobilosti vozidla vyznačuje stanice technické kontroly zápisem ve starším provedení technického průkazu vozidla v části „Technická kontrola vozidla“, v novějším provedení technického průkazu vozidla v části „Záznam o technické prohlídce a platnost technické způsobilosti vozidla“. Provedení a způsob zápisu oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2) Kladný výsledek technické prohlídky a dobu platnosti osvědčení o technické způsobilosti vozidla k provozu vyznačuje stanice technické kontroly umístěním kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla na zadní tabulku registrační značky vozidla. Na kontrolní nálepce se perforací vyznačí rok a měsíc příští technické prohlídky vozidla.

(3) Při první registraci vozidla nebo při přidělení nové registrační značky umísťuje kontrolní nálepku technické způsobilosti vozidla na registrační značku obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na kontrolní nálepce perforací vyznačí termín příští technické prohlídky vozidla podle lhůty stanovené zákonem.

(4) Vzor provedení kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla, způsob vyznačování termínu příští technické prohlídky a umístění kontrolní nálepky na jednotlivé druhy tabulek registračních značek vozidel je uveden v příloze č. 6.

§ 14

Informační systém stanic technické kontroly

(K § 48 odst. 5 zákona)

(1) Činnost stanic technické kontroly a stanic měření emisí je evidována a vyhodnocována v automatizovaném informačním systému stanic technické kontroly (dále jen „automatizovaný systém“), který je centralizovaným informačním systémem pracujícím v reálném čase.

(2) Základní funkcí automatizovaného systému je tvorba a evidence protokolů o technické prohlídce a protokolů o měření emisí, evidence kontrolních a ochranných nálepek, evidence výsledků měření ze stanic měření emisí a shromažďování a ukládání dat v reálném čase v datovém úložišti správce systému. Tisk protokolů o technické prohlídce a protokolu o měření emisí je možný výhradně z těchto dat a pouze programem správce systému.

(3) Stanice technické kontroly a stanice měření emisí prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného správcem systému provádějí vkládání aktuálních informací o prováděných technických prohlídkách a měření emisí. Komunikace v rámci automatizovaného systému probíhá prostřednictvím stálého internetového připojení stanice technické kontroly a stanice měření emisí.

(4) Správce systému přiděluje přístupová práva stanicím technické kontroly a stanicím měření emisí pro přístup do automatizovaného systému. Přístup k aplikaci se provádí bezpečným způsobem prostřednictvím veřejné sítě Internet šifrovaným komunikačním kanálem využívajícím moderní, standardizované a silné kryptografické metody a protokoly. Vícenásobná autentizace a autorizace oprávněných uživatelů je založena na přístupovém seznamu povolených neměnných adres jednoznačně identifikujících klientský počítač v síti Internet (dále jen „pevné adresy“) a na silné kryptografické identifikaci uživatelů využívající technologii kvalifikovaných certifikátů umístěných na předepsaném úložišti certifikátů výpočetního prostředí uživatele. Certifikát přidělí správce systému pouze takové osobě, která absolvovala školení zakončené testem a je držitelem osvědčení obsluhy automatizovaného systému. Certifikát má omezenou časovou platnost.

(5) Pro zabezpečení chodu automatizovaného systému (shromažďování a přenosu informací) musí být stanice technické kontroly a stanice měření emisí vybavena odpovídající technikou:

• a) osobním počítačem,

• b) spolehlivým a dostatečně rychlým připojením do veřejné sítě Internet s pevnou adresou, která bude evidována v seznamu povolených pevných adres oprávněných klientských počítačů jednotlivých stanic technické kontroly,

• c) předepsaným programovým vybavením pro bezpečný přístup do automatizovaného systému pomocí technologie virtuálních privátních sítí využívající silné standardizované kryptografické algoritmy a protokoly,

• d) platným kvalifikovaným certifikátem umístěným na předepsaném bezpečném úložišti certifikátů výpočetního prostředí uživatele (např. ve speciálním hardwarovém tokenu apod.).

(6) Stanice technické kontroly a stanice měření emisí pouze pro zvláštní vozidla může být pro komunikaci v rámci automatizovaného systému vybavena i jiným připojením do sítě Internet, než je uvedeno v odstavci 5 písm. b).

(7) Ustanovení odstavců 1 až 6 se nevztahují na stanice technické kontroly a stanice měření emisí, které provádí pouze technické prohlídky a měření emisí vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Bezpečnostní informační služby.

§ 14a

Předávání údajů správci Informačního systému stanic technické kontroly provozovatelem stanice technické kontroly

(K § 48a odst. 4 zákona)

(1) Údaje dokumentující přítomnost vozidel na stanici technické kontroly jsou pořizovány v průběhu technické prohlídky. Jsou to snímky vozidla z místa konání technické prohlídky, které musí obsahovat pohled na vozidlo zpředu a boku, na vozidlo zezadu a opačného boku, na VIN umístěný na karoserii nebo rámu a výrobní štítek vozidla s VIN, pokud je jím vybaveno. Údaje jsou v reálném čase ukládány do sběrného zařízení, které je propojeno s Informačním systémem stanic technické kontroly (dále jen „CIS STK“) a umožňuje přenos těchto snímků do systému. Podrobnější popis obsahu snímků, technického vybavení k jejich pořizování a ukládání, rozhraní pro komunikaci s CIS STK a způsob přenosu dat s ohledem na rozvoj informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2) Údaje o zahájení a provedení technické prohlídky se vkládají do systému automaticky pomocí čárových kódů přidělených kontrolnímu technikovi a konkrétnímu číslu protokolu prováděné technické prohlídky. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(3) Údaje o vozidlech, na kterých byla technická prohlídka provedena, a o závadách zjištěných v průběhu technické prohlídky se vkládají do systému automaticky prostřednictvím zápisu do aplikace CIS STK na základě údajů zjištěných z dokumentace předkládané k provedení technické prohlídky a záznamníku závad vyplněného v průběhu provedení technické prohlídky a výpisů z měřicích přístrojů pro provádění technických prohlídek. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(4) Údaje o kontrolních technicích provádějících technické prohlídky se předávají za účelem přiřazení kontrolního technika k provozovně stanice technické kontroly. Provozovatel stanice technické kontroly neprodleně předá údaje o zahájení nebo ukončení pracovního poměru kontrolního technika. Tyto údaje musí obsahovat jméno, příjmení a datum narození kontrolního technika, číslo osvědčení kontrolního technika, popřípadě číslo kontrolního technika určeného ke kontrole vozidel přepravujících nebezpečné věci z hlediska plnění požadavků stanovených zvláštním právním předpisem^2) (dále jen „kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí“), datum zahájení nebo ukončení pracovního poměru a na jaké provozovně pracuje (evidenční číslo provozovny). Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií stanoví ministerstvo ve Věstníku dopravy.

§ 14b

Předávání údajů správci Informačního systému stanic technické kontroly provozovatelem stanice měření emisí

(K § 48a odst. 4 zákona)

(1) Údaje dokumentující přítomnost vozidel na stanici měření emisí jsou pořizovány v průběhu měření emisí. Jsou to snímky vozidla z místa konání měření emisí, které musí obsahovat pohled na vozidlo zpředu a boku, na vozidlo zezadu a opačného boku, na VIN umístěný na karoserii nebo rámu a výrobní štítek vozidla s VIN, pokud je jím vybaveno. Údaje jsou v reálném čase ukládány do sběrného zařízení, které je propojeno s CIS STK a umožňuje přenos těchto snímků do systému. Podrobnější popis obsahu snímků, technického vybavení k jejich pořizování a ukládání, rozhraní pro komunikaci s CIS STK a způsob přenosu dat s ohledem na rozvoj informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2) Údaje o zahájení a provedení měření emisí se vkládají do systému automaticky pomocí čárových kódů přidělených mechanikovi a konkrétnímu číslu protokolu prováděného měření emisí. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(3) Údaje o vozidlech, na kterých bylo měření emisí provedeno, a výsledcích měření zjištěných v průběhu měření emisí se vkládají do systému automaticky prostřednictvím zápisu do aplikace CIS STK na základě údajů zjištěných z dokumentace předkládané k provedení měření emisí a výpisů z měřicích přístrojů pro provádění měření emisí. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(4) Údaje o mechanicích provádějících měření emisí se předávají za účelem přiřazení mechanika k provozovně stanice měření emisí. Provozovatel stanice měření emisí neprodleně předá údaje o zahájení nebo ukončení pracovního poměru mechanika. Tyto údaje musí obsahovat jméno, příjmení a datum narození mechanika, číslo osvědčení mechanika, datum zahájení nebo ukončení pracovního poměru a na jaké provozovně pracuje a evidenční číslo provozovny. Upřesnění způsobu vkládání těchto údajů s ohledem na rozvoj CIS STK a informačních technologií publikuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.

ČÁST TŘETÍ

STANICE TECHNICKÉ KONTROLY

§ 15

Druhy stanic technické kontroly

(K § 54 odst. 6 zákona)

Stanice technické kontroly se dělí na

• a) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M1, N1, O1 a O2 (dále jen „stanice technické kontroly pro osobní automobily“),

• b) stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O1, O2, O3 a O4 a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly pro užitkové automobily“),

• c) stanice technické kontroly kombinované pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M1, N1, O1 a O2, M2, M3, N2, N3, O1, O2, O3 a O4 a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (stanice technické kontroly kombinovaná pro osobní a užitkové automobily),

• d) stanice technické kontroly pro zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, C, OT, R, S a Z (dále jen „stanice technické kontroly pro traktory“),

• e) působnost stanice technické kontroly pro osobní automobily může být rozšířena o provádění technických prohlídek zvláštních vozidel kategorií T, OT1, OT2, OT3 a OT4.

§ 15a

Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek

(K § 54 odst. 4 zákona)

(1) Výpočet kapacitní potřeby technických prohlídek, kapacity kontrolních linek stanic technické kontroly a počtu skutečně provedených technických prohlídek je uveden v příloze č. 19.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na stanice technické kontroly, které provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby.

§ 16

Základní technické vybavení a uspořádání stanice technické kontroly

(K § 54 odst. 6 zákona)

(1) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro osobní automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

a)	délka linky	33,0 m (4 kontrolní stání),
	nebo	26,0 m (3 kontrolní stání),
b)	šířka linky	5,0 m,
c)	světlá výška linky (včetně vrat)	3,0 m,
d)	světlá šířka vrat	3,0 m.

(2) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí být průjezdná a musí mít tyto minimální rozměry:

a)	délka linky	42,0 m,
b)	šířka linky	6,0 m,
c)	světlá výška linky (včetně vrat)	4,5 m,
d)	světlá šířka vrat	3,5 m.

(3) V návaznosti na kontrolní linku podle odstavců 1 a 2 musí mít stanice technické kontroly tyto další prostory:

• a) kancelář příjmu,

• b) kancelář vedoucího,

• c) místnost pro kontrolní techniky (pro 4 kontrolní techniky min. 20 m^2),

• d) čekárnu pro návštěvníky navazující na kancelář příjmu,

• e) sociální zařízení pro pracovníky a návštěvníky stanice technické kontroly,

• f) parkovací plochy pro vozidla přistavovaná k technické prohlídce a pro vozidla, která již technickou prohlídku absolvovala, (celková potřebná kapacita těchto parkovišť je pro stanici technické kontroly pro osobní automobily min. 8 vozidel a pro stanici technické kontroly pro užitkové automobily min. 3 osmnáctimetrové soupravy a 2 dvanáctimetrová vozidla),

• g) vnitřní komunikace v areálu stanice technické kontroly, které musí umožňovat bezpečný a plynulý provoz,

• h) areál stanice technické kontroly musí mít samostatný vjezd a výjezd z veřejně přístupné pozemní komunikace.

(4) Uspořádání jednotlivých pracovišť i celého areálu stanice technické kontroly musí umožnit dodržení předepsaných technologických postupů technické prohlídky a odpovídat zvláštnímu právnímu předpisu^5) a obsahu doporučených technických norem^6) pro

• a) parkovací plochy,

• b) vnitřní komunikace,

• c) příjezdové a výjezdové prostory na kontrolní linku,

• d) pracovní jámu pro kontrolní úkony na spodku vozidla,

• e) podlahy pracovišť na kontrolu seřízení světlometů a na kontrolu geometrie přední nápravy.

(5) Podlahy na kontrolních linkách musí mít bezprašný a snadno udržovatelný povrch.

(6) Z ustanovení odstavců 1 až 4 lze u stanic technické kontroly uvedených do provozu před nabytím účinnosti zákona připustit v odůvodněných případech odchylku. Stavební uspořádání stanice technické kontroly však musí odpovídat vždy alespoň podmínkám uspořádání stanice technické kontroly platným v době, kdy byla takováto stanice uvedena do provozu.

(7) Stanice technické kontroly podle odstavců 1 a 2 musí být kromě přístrojů a zařízení uvedených v § 11 dále vybavena nejméně

• a) zařízením pro kontinuální odsávání výfukových plynů po celé délce linky,

• b) zdrojem stlačeného vzduchu ve stanici pro osobní automobily s tlakem nejméně 0,6 MPa a ve stanici pro užitkové automobily s tlakem nejméně 1,0 MPa,

• c) montážní lampou do pracovní jámy,

• d) osobním počítačem s hardwarovým a softwarovým vybavením splňujícím požadavky informačního systému stanic technické kontroly,

• e) telefonním přístrojem s veřejným telefonním číslem a zařízením umožňujícím elektronickou komunikaci.

(8) Povinnost vybavení podle požadavků uvedených v odstavci 7 písm. d) a e) se vztahuje i na stanice technické kontroly pro zvláštní vozidla.

(9) Jednotlivá pracovní stání kontrolní linky stanice technické kontroly musí být vybavena dobře čitelnými seznamy kontrolních úkonů prováděných na těchto pracovištích.

(10) Stanice technické kontroly, která provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby, nemusí splňovat podmínky uspořádání podle odstavců 1 až 4. Technická prohlídka uvedených vozidel nemusí být prováděna na průjezdné kontrolní lince.

§ 17

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly

(K § 57 odst. 5 zákona)

(1) Před zahájením provozu stanice technické kontroly zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel, závěrečnou expertízu o splnění všech podmínek k provozování stanice technické kontroly vypracovanou osobou určenou ministerstvem a vyhotoví popis vnitřní organizační struktury, systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti pro provádění technických prohlídek. Obsah popisu vnitřní organizační struktury, systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti pro provádění technických prohlídek uvede ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2) Protokoly o závěrečné expertíze a výsledku metrologické kontroly spolu s kopiemi profesních osvědčení kontrolních techniků provozovatel stanice technické kontroly předloží krajskému úřadu ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly. V případě nové stavby stanice technické kontroly nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění technických prohlídek předloží provozovatel stanice technické kontroly krajskému úřadu i kopii kolaudačního rozhodnutí.

§ 18

Osvědčení k zahájení provozu stanice technické kontroly

(K § 57 odst. 3 zákona)

(1) Při splnění všech podmínek uvedených v § 17 vydá krajský úřad provozovateli stanice technické kontroly osvědčení k zahájení provozu, ve kterém mu stanoví také evidenční číslo stanice technické kontroly.

(2) Kopii vydaného osvědčení podle odstavce 1 zašle krajský úřad ministerstvu.

(3) Před zahájením provozu musí být stanice technické kontroly označena způsobem stanoveným v příloze č. 11.

§ 19

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání a prohlubování odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek

(K § 62 odst. 3 zákona)

(1) Rozsah odborných znalostí kontrolního technika obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 12.

(2) Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky

• a) s organizací technických prohlídek, sítě stanic technické kontroly a rámcově se systémem řízení této sítě,

• b) s odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,

• c) s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,

• d) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla,

• e) s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,

• f) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic technické kontroly s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění správnosti měřidel a měření,

• g) s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolní techniky

• a) s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,

• b) s novými postupy pro kontrolu technického stavu kontrolovaných vozidel,

• c) s novými přístroji a pomůckami, s jejich využitím v podmínkách stanice technické kontroly,

• d) s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice technické kontroly, a

• e) se závadami v činnosti stanic technické kontroly a kontrolních techniků zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 19a

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání a prohlubování odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí

(K § 59b odst. 8 zákona)

(1) Rozsah odborných znalostí kontrolního technika vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 13a této vyhlášky.

(2) Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí

• a) s právními předpisy upravujícími všeobecná ustanovení a ustanoveními týkající se nebezpečných látek a předmětů podle zvláštního právního přepisu^2),

• b) s právními předpisy, které se týkají druhů dopravních prostředků, určené k přepravě nebezpečných věcí, požadavky na konstrukci a schvalování těchto vozidel a odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,

• c) s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,

• d) s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,

• e) se značením těchto vozidel, dokladů předepsaných pro provoz a schvalování technické způsobilosti a

• f) s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly provozující kontrolu technického stavu vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí

• a) s novými předpisy v oblasti požadavků na konstrukci a označení dopravních prostředků a schvalování technické způsobilosti vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů a

• b) s novými poznatky o konstrukci, provedení, s typickými závadami konstrukčních celků kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu určených k přepravě nebezpečných věcí a předmětů.

(4) Cílem mimořádného kurzu je seznámit kontrolní techniky vozidel k přepravě nebezpečných věcí s mimořádnou změnou zvláštního právního předpisu^2), která má okamžitý dopad na požadavky a konstrukci schvalování vozidel přepravující nebezpečné věci, které vstoupí v platnost mimo obvyklou dvouletou změnu dohody ADR.

§ 20

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a zkušební řád

(K § 62 odst. 3 zákona)

(1) Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 19 odst. 2 a 3.

(2) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v základním kurzu se skládá z písemného testu, praktické a ústní zkoušky.

(3) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek v prohlubovacím kurzu se skládá z písemného testu. Pokud není splněn alespoň na 90 %, následuje ústní zkouška.

(4) Písemným testem prokazuje kontrolní technik znalosti

• a) právních předpisů upravujících činnost stanice technické kontroly, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla, podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích,

• b) základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly,

• c) metrologického zabezpečení v České republice a ve stanici technické kontroly a

• d) konstrukce, obsluhy a údržby měřidel a technologických zařízení používaných při technické prohlídce.

(5) Praktickou a ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení technického stavu vozidla.

(6) Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 13 této vyhlášky.

§ 20a

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí a zkušební řád

(K § 59b odst. 8 zákona)

(1) Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 19a odst. 2 a 3.

(2) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí se skládá z písemného testu a ústní zkoušky.

(3) Písemným testem prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti

• a) právních předpisů upravujících všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla určeného k přepravě nebezpečných věcí, podmínek provozu těchto vozidel na pozemních komunikacích a

• b) právních předpisů upravujících a týkajících se dopravních prostředků a předmětů určených k přepravě nebezpečných věcí, požadavků na konstrukci a schvalování těchto vozidel, základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

(4) Ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik vozidel k přepravě nebezpečných věcí znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení technického stavu vozidla se zaměřením na konkrétní druhy dopravních prostředků z hlediska jejich konstrukce a použití, značení těchto vozidel, dokladů předepsaných pro provoz a schvalování technické způsobilosti.

(5) Postup při závěrečné zkoušce odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí je uveden v příloze č. 13b této vyhlášky.

§ 21

Profesní osvědčení kontrolního technika

(K § 60 odst. 4 zákona)

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 14.

§ 21a

Profesní osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí

(K § 59b odst. 8 zákona)

Vzor profesního osvědčení kontrolního technika vozidel k přepravě nebezpečných věcí k provádění technických prohlídek vozidel určených k přepravě nebezpečných věcí je uveden v příloze č. 14a této vyhlášky.

ČÁST ČTVRTÁ

STANICE MĚŘENÍ EMISÍ

§ 22

Základní technické vybavení stanice měření emisí

(K § 63 odst. 6 zákona)

(1) Stanice měření emisí musí mít pro své provozování prostory splňující podmínky pro měření emisí odpovídající zvláštnímu právnímu předpisu,^5) doporučeným technickým normám^6) a instrukcím oznámeným ministerstvem ve Věstníku dopravy podle § 88 odst. 2 zákona.

(2) Přístroje a zařízení používané ve stanici měření emisí musí umožňovat měření emisí podle stanovených metodik a předpisů výrobce značky vozidla, pro kterou je oprávněn provádět měření emisí. Měřicí zařízení musí být metrologicky navázané.

§ 23

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice měření emisí

(K § 66 odst. 4 zákona)

(1) Před zahájením provozu stanice měření emisí zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel, závěrečnou expertízu o splnění všech podmínek k provozování stanice měření emisí a vyhotoví popis organizační struktury a systému řízení pro zajištění měření emisí. Obsah popisu organizační struktury a systému řízení pro zajištění měření emisí uvede ministerstvo ve Věstníku dopravy.

(2) Protokoly o závěrečné expertíze a výsledku metrologické kontroly spolu s kopiemi profesních osvědčení mechaniků provozovatel stanice měření emisí předloží příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí. V případě nové stavby stanice měření emisí nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění měření emisí předloží provozovatel stanice měření emisí obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností i kopii kolaudačního rozhodnutí.

(3) Stanice měření emisí, která má základní povinné technické vybavení pro měření emisí vozidel s neřízenými emisními systémy, může měřit emise všech značek a typů vozidel s neřízenými emisními systémy, pro něž má k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy.

(4) Stanici měření emisí může provozovat i provozovatel stanice technické kontroly, pokud splňuje podmínky uvedené v odstavci 3, nebo jehož pracovníci splňují požadavky specializovaného školení mechaniků podle odstavce 7, a pokud disponuje technickým vybavením a dokumentací k vozidlům továrních značek, u kterých bude měření emisí provádět. Pracoviště měření emisí musí být samostatné a musí být situováno mimo kontrolní linku stanice technické kontroly.

(5) Měření emisí u vozidel s řízenými emisními systémy může provádět jen stanice měření emisí, která je vybavena stanovenou přístrojovou technikou pro kontrolu funkce řízeného emisního systému včetně jejího propojení s vozidlem a dokumentací, která stanoví postupy komunikace s řídící jednotkou systému a způsob vyhledávání závad.

(6) Stanice měření emisí, která je oprávněna měřit emise konkrétní značky vozidel s řízenými emisními systémy a která rozšířila své vybavení pro měření emisí i pro jiné značky vozidel nebo typy řízených emisních systémů, než které jsou uvedeny v oprávnění k provozování stanice měření emisí, může měřit emise vozidel těchto dalších značek pouze za předpokladu, že

• a) doloží expertízou příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností splnění podmínek pro měření emisí i pro tyto další značky vozidla nebo typy řízených emisních systémů,

• b) příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ji udělí oprávnění k provozování stanice měření emisí i pro tyto další značky vozidel nebo typy řízených emisních systémů.

(7) Pověření výrobce vozidla nebo výrobce emisního systému, představované obchodní smlouvou o servisním zastoupení (o smluvní opravně), lze nahradit specializovaným školením mechaniků ve školicím zařízení zaměřeným na diagnostiku a opravy emisních systémů vozidel. Školicí zařízení musí být pro tyto účely pověřené ministerstvem. Poskytování vzdělávacích služeb nesmí být vázáno na jiné obchodní aktivity a dokumentace musí být poskytována za přiměřenou a nediskriminující cenu.

(8) Stanici měření emisí pro měření emisí motorů vozidel s řízenými i neřízenými emisními systémy může provozovat i technická zkušebna (§ 27 odst. 1).

§ 24

Osvědčení k zahájení provozu stanice měření emisí

(K § 66 odst. 4 zákona)

(1) Při splnění všech podmínek uvedených v § 23 vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovateli stanice měření emisí osvědčení k zahájení provozu, ve kterém mu stanoví také evidenční číslo stanice měření emisí.

(2) Kopii vydaného osvědčení podle odstavce 1 zašle obecní úřad obce s rozšířenou působností ministerstvu.

(3) Před zahájením provozu musí být stanice měření emisí označena způsobem stanoveným v příloze č. 15.

§ 25

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy k získání a prohlubování odborné způsobilosti k měření emisí

(K § 71 odst. 3 zákona)

(1) Rozsah odborných znalostí mechanika obsahuje učební osnova základního a prohlubovacího kurzu, která je uvedena v příloze č. 16.

(2) Cílem základního kurzu je seznámit mechanika

• a) s organizací měření emisí, sítě stanic měření emisí a rámcově se systémem řízení této sítě,

• b) s odpovědností mechanika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,

• c) se zásadami schvalování vozidel a motorů z hlediska emisí výfukových plynů,

• d) s vlivem změn technického stavu motoru a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku provozu,

• e) s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,

• f) s praktickým výkonem měření emisí a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu motoru a jeho příslušenství,

• g) s organizací metrologie v České republice a v síti stanic měření emisí s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku ve stanici měření emisí,

• h) s vedením agendy spojené s činností stanice měření emisí.

(3) Cílem prohlubovacího kurzu je seznámit mechanika

• a) s novými poznatky o konstrukci, provedení, typických závadách emisních systémů kontrolovaných vozidel a vozidel nově zaváděných do provozu,

• b) s novými metodickými postupy pro měření emisí kontrolovaných vozidel,

• c) s novou diagnostickou technikou a možnostmi jejího využívání v podmínkách stanice měření emisí,

• d) s novými mezinárodními a národními předpisy, které se vztahují k činnosti stanice měření emisí, a

• e) se závadami v činnosti stanic měření emisí zjištěnými při výkonu státního odborného dozoru.

§ 26

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k měření emisí a zkušební řád

(K § 71 odst. 3 zákona)

(1) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k měření emisí se skládá formou písemného testu. Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje mechanik znalosti odpovídající cílům základního a prohlubovacího kurzu podle § 25 odst. 2 a 3.

(2) Zkušební řád závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k měření emisí je uveden v příloze č. 17.

§ 27

Profesní osvědčení mechanika

(K § 69 odst. 3 zákona)

Vzory profesního osvědčení mechanika k provádění měření emisí jsou uvedeny v příloze č. 18.

ČÁST PÁTÁ

TECHNICKÉ PROHLÍDKY A MĚŘENÍ EMISÍ ZVLÁŠTNÍCH VOZIDEL

§ 28

Způsob provádění technické prohlídky a měření emisí traktoru a jeho přípojného vozidla

(K § 79 odst. 5 zákona)

(1) Rozsah kontrolních úkonů pro zjišťování a hodnocení technického stavu traktoru a jeho přípojného vozidla při technické prohlídce a měření emisí ve stanici technické kontroly a stanici měření emisí je uveden v příloze č. 7.

(2) Technickou prohlídku traktoru a jeho přípojného vozidla je možno provést i na vhodném místě mimo kontrolní linku stanice technické kontroly. Pro jízdní zkoušku účinku brzd traktoru a jeho přípojného vozidla musí být dostatečně dlouhá a široká pozemní komunikace nebo prostranství, na kterém se traktor nebo traktor s přípojným vozidlem může bezpečně otočit. Vozovka zkušebního úseku pozemní komunikace nebo prostranství musí mít rovný, čistý a neklouzavý asfaltový, asfaltobetonový nebo cementobetonový povrch, bez výmolů nebo jiného povrchového poškození.

(3) Pokyny k výběru místa soustředění traktorů určeného k provádění technických prohlídek a měření emisí traktorů mobilním způsobem oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

ČÁST ŠESTÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 29

(1) Osvědčení o schválení přístrojů pro stanice technické kontroly a stanice měření emisí vydaná před účinností této vyhlášky na dobu neurčitou pozbývají platnosti dnem 30. června 2002, pokud nebude jejich platnost prodloužena; o prodloužení platnosti může výrobce požádat způsobem uvedeným v příloze č. 3, nejpozději do 31. března 2002.

(2) Platnost osvědčení o odborné způsobilosti kontrolních techniků stanic technické kontroly a mechaniků stanic měření emisí vydaných před účinností zákona č. 56/2001 Sb. a platných ke dni účinnosti tohoto zákona se mění z doby určité na dobu neurčitou.

(3) Stanice technické kontroly a stanice měření emisí smí od 1. ledna 2002 vylepovat na tabulky registračních značek pouze kontrolní nálepky s hologramem podle vzoru v příloze č. 6.

(4) Tiskopisy osvědčení o měření emisí vyrobené před účinností této vyhlášky je možné používat až do vyčerpání skladových zásob.

(5) Vzory protokolů o měření emisí a technických prohlídkách používané před účinností této vyhlášky je možné používat do instalace upravených počítačových uživatelských programů, nejpozději však do 31. prosince 2001.

§ 30

Zrušují se:

• 1. vyhláška č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel, s výjimkou přílohy č. 1, kontrolní úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce, která se ruší k 31. prosinci 2001,

• 1. vyhláška č. 322/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel.

§ 31

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Ing. Schling v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 302/2001 Sb.

Přípustné hodnoty obsahu složek výfukových plynů motorů silničních motorových vozidel v provozu (měření emisí, silniční kontroly)

A. Zážehové motory

• 1. Zážehové motory s neřízeným emisním systémem

Obsah oxidu uhelnatého (CO) ve výfukových plynech je považován za přiměřený ukazatel charakterizující složení výfukových plynů vozidla. To za předpokladu, že nedochází k nadměrnému vynechávání zážehů, které nejlépe charakterizuje obsah nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukovém plynu, měřený nedispersní infračervenou metodou a vyjadřovaný ekvivalentem n-hexanu.

Přípustné hodnoty CO při otáčkách volnoběhu a při zvýšených otáčkách stanoví výrobce vozidla. Pokud tyto hodnoty nebyly stanoveny, nesmí obsah CO (v % obj.) překročit u vozidel registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu:

• a) do 31. prosince 1986 hodnotu 4,5% obj.,

• b) od 1. ledna 1987 hodnotu 3,5% obj.

Výše uvedené přípustné hodnoty se vztahují i na vozidla vybavená neřízeným emisním systémem s katalyzátorem.

Přípustné hodnoty HC (v ppm obj.) stanoví výrobce vozidla.

• 1. Zážehové motory s řízeným emisním systémem a katalyzátorem

U řízených emisních systémů jsou obsah CO ve volnoběhu a obsah CO a součinitel přebytku vzduchu lambda při zvýšených otáčkách považovány za přiměřené ukazatele charakterizující složení výfukových plynů vozidla.

Přípustné hodnoty obsahu CO při volnoběhu a obsahu CO a součinitele přebytku vzduchu lambda při zvýšených otáčkách stanoví výrobce vozidla. Pokud uvedené hodnoty nebyly stanoveny, pak přípustnými hodnotami jsou:

• a) u vozidel registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu do 31. prosince 2002:

• 0,5% obj. CO při volnoběžných otáčkách,

• 0,3% obj. CO při zvýšených otáčkách; součinitel přebytku vzduchu lambda přitom musí dosahovat hodnoty 1 +/- 0,03.

• b) u vozidel registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu od 1. ledna 2003:

• 0,3% obj. CO při volnoběžných otáčkách

• 0,2% obj. CO při zvýšených otáčkách; součinitel přebytku vzduchu lambda přitom musí dosahovat hodnoty 1 +/- 0,03.

Poznámka: Součinitel přebytku vzduchu lambda vypočítává přístroj pro měření emisí zážehového motoru z obsahu složek výfukového plynu podle Brettschneiderova vzorce.

B. Vznětové motory

Vznětové motory

Parametrem, popisujícím emisní chování vznětového motoru v provozu je kouřivost motoru, vyjádřená součinitelem absorpce světla (optickou hustotou - opacitou) výfukového plynu „k“ (m^-1), zjišťovanou metodou volné akcelerace. Součinitel „k“ je aritmetickým průměrem hodnot součinitelů absorpce změřených při čtyřech za sebou jdoucích akceleracích, které splnily podmínku, že rozpětí (pásmo) jejich hodnot není větší než 0,25 m^-1. Pro traktory, vyrobené do konce roku 1980, se připouští toto rozpětí 0,5 m^-1.

Kouřivost motoru, vyjádřená součinitelem absorpce „k“, nesmí překročit:

• a) u vozidel vyrobených do 31. prosince 1980 hodnotu 4 m^-1,

• b) u vozidel vyrobených od 1. ledna 1981 hodnotu korigovaného součinitele absorpce XL stanovenou pro kontrolovaný typ vozidla při jeho homologační zkoušce

k ≤ XL

Poznámka: Hodnota korigovaného součinitele absorpce XL (m^-1) je uváděna na štítku vozidla, v dílenské dokumentaci k vozidlu a v technickém průkazu vozidla.

• c) u vozidel, u kterých korigovaný součinitel absorpce nebyl stanoven podle bodu b)

• u motorů s atmosférickým sáním: 2,5 m^-1

• u přeplňovaných motorů: 3,0 m^-1

nebo u vozidel poprvé registrovaných nebo poprvé uvedených do provozu od 1. ledna 2007: 1,5 m^-1

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 302/2001 Sb.

Základní charakteristiky přístrojů používaných k měření emisí

Přístroje a zařízení používané ve stanicích měření emisí musí umožňovat měření podle metodických postupů stanovených pro provádění měření emisí. Jejich základní charakteristiky jsou následující:

A. Přístroje pro měření emisí zážehových motorů

• 1. Přístroj na měření otáček motoru

Přístroj musí měřit otáčky klikového hřídele zážehového motoru v rozsahu nejméně 600 až 6000 min^-1, s přesností:

• a) v rozsahu 600 až 1000 min^-1 - max. ± 25 min^-1,

• b) v rozsahu nad 1000 min^-1 - max. ± 150 min^-1.

Rozlišitelnost (nejmenší odečitatelná hodnota) indikačního zařízení musí být:

• a) v rozsahu do 1000 min^-1 - nejvýše 10 min^-1,

• b) v rozsahu nad 1000 min^-1 - nejvýše 20 min^-1.

Lhůta kalibrace: 1 rok

• 1. Přístroj na měření teploty motoru

Přístroj musí umožňovat měření teploty oleje motoru otvorem pro měrku množství oleje v motoru. Průměr sondy musí vyhovovat pro kontrolované motory. Sonda musí být flexibilní a délka zasunutí do motoru musí být nastavitelná. Možný je i jiný srovnatelný způsob měření teploty motoru.

Teplotu musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 50 až 100°C, s chybou max. ± 2,5°C.

Rozlišitelnost musí být nejvýše 2°C.

Lhůta kalibrace: 1 rok

• 1. Přístroj pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů

Pro měření emisí vozidel se zážehovými motory s neřízenými emisními systémy může být používán přístroj měřící nejméně dvě složky výfukového plynu, a to oxid uhelnatý (CO) a nespálené uhlovodíky (HC) metodou nedispersní absorpce infračerveného záření výfukovými plyny. Musí splňovat požadavky nejméně na třídu II podle mezinárodního doporučení OIML R 99.

Přístroj pro měření emisí vozidel s řízenými emisními systémy zážehových motorů musí měřit nejméně čtyři složky výfukového plynu, a to oxid uhelnatý (CO), nespálené uhlovodíky (HC), oxid uhličitý (CO2) a kyslík (O2). Z měřených složek musí stanovovat součinitel přebytku vzduchu λ pomocí Brettschneiderova vzorce. Musí splňovat požadavky nejméně na třídu 0 nebo I podle mezinárodního doporučení OIML R 99.

Přístroje pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů musí být schváleného typu.

Lhůta kalibrace: 1/2 roku

B. Přístroj pro měření kouřivosti vznětových motorů

Přístroj musí umožňovat měření optické hustoty (opacity) výfukového plynu vznětového motoru metodou volné akcelerace, definované předpisem EHK č. 24, jednotná ustanovení pro homologaci vznětových motorů, příloha č. 8. Opacitu musí přístroj indikovat v absolutních jednotkách (m^-^1), volitelně v procentech (%) nebo jednotkách HSU.

Kromě opacity, vyjádřené součinitelem absorpce, musí přístroj měřit otáčky motoru a teplotu motoru podle části A bodů 1 a 2 této přílohy a dobu akcelerace motoru.

Přístroje pro měření kouřivosti vznětových motorů musí být schváleného typu.

Lhůta kalibrace: 1 rok

C.

Společné přístroje pro měření emisí motorů

• 1.

Přístroj pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisních systémů a komunikaci s nimi

Přístroj musí umožňovat komunikaci s řídicí jednotkou systému řízení motoru v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla nebo emisního systému. Přístroj musí být připojitelný k řídicímu systému motoru takovým způsobem, aby při jeho použití nedošlo k samovolnému vymazání paměti závad nebo k záznamu závad z důvodu připojení přístroje. Přístroj musí podporovat přenos kontrolovaných hodnot za účelem vydání protokolu o měření emisí v reálném čase.

• 2.

Přístroj (detektor) na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu

Přenosný přístroj je určen k detekci místa úniku uhlovodíkového plynu z plynové soustavy vozidla. Jeho čidlo musí být schopno indikovat přítomnost plynu již při koncentraci nižší než 10 % dolní meze výbušnosti uhlovodíkového plynu.

Lhůta kalibrace: podle předpisu výrobce přístroje.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 302/2001 Sb.

Schvalování přístrojů a zařízení pro stanice technické kontroly a stanice měření emisí

Stanovené měřící přístroje a zařízení určené pro používání ve stanici technické kontroly a stanici měření emisí (výrobky) podléhají schválení typu. Typ výrobku schvaluje ministerstvo, na základě výsledku posudků a zkoušek, provedených pověřenou osobou (zkušebnou). Pověření zkušeben a rozsah pověření oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Žádost o schválení typu podává žadatel u ministerstva, prostřednictvím pověřené zkušebny. Zkušebna po provedení zkoušek předloží ministerstvu žádost o schválení typu spolu s obchodní dokumentací k výrobku a protokolem o provedených zkouškách. Zkoušky se provádějí na náklady žadatele.

Aby typ přístroje nebo zařízení mohl být schválen, musí splnit požadavky, stanovené pro daný druh výrobku. Požadavky navrhuje zkušebna a schvaluje je ministerstvo. Zpracované a schválené požadavky jsou k dispozici na ministerstvu a u pověřené zkušebny.

Na základě předané dokumentace a kladného výsledku zkoušek vydá ministerstvo žadateli osvědčení o schválení typu přístroje nebo zařízení pro použití ve stanici technické kontroly nebo stanici měření emisí (dále jen „osvědčení“). Dobu platnosti osvědčení ministerstvo omezí v závislosti na trendech rozvoje v oboru, nejdéle na dobu 3 let. Platnost osvědčení prodlouží na základě žádosti žadatele a posudku zkušebny, která zkontroluje soulad výrobku se schválenými požadavky. Přitom se postupuje obdobně jako u žádosti o schválení typu výrobku.

Zjistí-li ministerstvo nesoulad dodávek výrobků se schváleným typem, může platnost uděleného osvědčení pozastavit nebo osvědčení odejmout.

Schválení přístrojů a zařízení pro použití ve stanici technické kontroly a stanici měření emisí oznamuje ministerstvo ve Věstníku dopravy.

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 302/2001 Sb.

Vzory protokolů o měření emisí

Vzor protokolu o měření emisí vozidla se zážehovým motorem s neřízeným systémem.

[image omitted]

Vzor protokolu o měření emisí vozidla se zážehovým motorem s řízeným systémem.

[image omitted]

Vzor protokolu o měření emisí vozidlu se vznětovým motorem s neřízeným systémem.

[image omitted]

Vzor protokolu o měření emisí vozidla se vznětovým motorem s řízeným systémem.

[image omitted]

Příloha č. 6 k vyhlášce č. 302/2001 Sb.

Kontrolní nálepka

Kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla (vzor A) se umísťuje na zadní tabulku registrační značky motorového a přípojného vozidla a slouží k označení vozidla, které úspěšně absolvovalo technickou prohlídku ve stanici technické kontroly.

Perforace kontrolní nálepky vyjadřuje měsíc a rok, kdy se má vozidlo podrobit následující technické prohlídce ve stanici technické kontroly, kontrolní nálepka podle vzoru A inovuje platnost osvědčení o technické způsobilosti vozidla.

Kontrolní nálepku perforuje a vylepuje podle výsledku technické prohlídky kontrolní technik stanice technické kontroly.

Popis kontrolních nálepek

Kontrolní nálepka technické způsobilosti vozidla je provedena podle vzoru A a je barvy červené.

Kontrolní nálepka je opatřena transparentním lakem, který obsahuje částice odrážející UV světlo, a ve své střední části stříbrným hologramem, na kterém je černě vyznačena schvalovací značka (ATEST 8 SD 1000).

Výroba, distribuce a evidence kontrolní nálepky

Výroba kontrolní nálepky je zabezpečována ministerstvem prostřednictvím jím pověřené právnické osoby, která zajišťuje její výrobu ze speciálního k tomu účelu určeného materiálu a v množství potřebném pro celou síť stanic technické kontroly. Prodej a distribuci kontrolní nálepky zabezpečují pověřené organizace na základě objednávek jednotlivých stanic technické kontroly. Kontrolní nálepku stanice technické kontroly objednává u pověřené právnické osoby nejméně dva měsíce před požadovaným termínem dodání.

Kontrolní nálepka má charakter ceniny a je evidována jako zúčtovatelný doklad jak u pověřené právnické osoby, tak v každé stanici technické kontroly. Kontrolní nálepka se ukládá na bezpečné místo.