Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

nečistota D = asi 1,3,

nečistota B = asi 1,5,

nečistota A = asi 2,1,

• rozlišení: nejméně 2,0 mezi pikem kyseliny tranexamové a pikem nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Limity:

nečistota A: nejvýše 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %),

nečistota B: nejvýše 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) za použití korekčního faktoru 1,2 (0,2 %),

další nečistoty: nejvýše 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) za použití korekčního faktoru 0,005 pro nečistotu C a korekčního faktoru 0,006 pro nečistotu D (0,1 %),

celkový obsah všech dalších nečistot: nejvýše 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) za použití korekčního faktoru 0,005 pro nečistotu C a korekčního faktoru 0,006 pro nečistotu D (0,2 %),

zanedbatelnost píků: 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Halogenidy vyjádřené jako chloridy (2.4.4). 1,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (140 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,140 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 15,72 mg C8H15NO2.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

Stanovované nečistoty

[image omitted]

A. kyselina trans,trans-4,4'-(iminodimethylen)bis(cyklohexankarboxylová),

[image omitted]

B. kyselina cis-4-(aminomethyl)cyklohexankarboxylová,

Ostatní detekovatelné nečistoty

[image omitted]

C. kyselina (RS)-4-aminomethyl-1-cyklohexenkarboxylová,

[image omitted]

D. kyselina 4-aminomethylbenzoová.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Acidum valproicum doplňuje článek Acitretinum, který zní:

„

† Acitretinum [image omitted]

Acitretin

[image omitted]

C21H26O3	Mr 326,43	CAS 55079-83-9

Je to kyselina (2E,4E,6E,8E)-9-(4-methoxy-2,3,6-trimethylfenyl)-3,7-dimethyl-2,4,6,8-nonatetraenová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C21H26O3.

Vlastnosti

Žlutý nebo zelenožlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v cyklohexanu, těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%, mírně rozpustný v tetrahydrofuranu. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo, zvláště v roztoku.

Všechny postupy se provádějí pokud možno rychle a za ochrany před aktinickým světlem. Používají se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 15,0 mg se rozpustí v 10 ml tetrahydrofuranu R a ihned se jím zředí na 100,0 ml. 2,5 ml tohoto roztoku se zředí tetrahydrofuranem R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 300 nm až 400 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 358 nm. Specifická absorbance v maximuje 1350 až 1475.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety acitretinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se odděleně po 10 μl porovnávacího roztoku (b), porovnávacího roztoku (c) a zkoušeného roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, je-li rozlišení mezi píkem acitretinu a píkem tretinoinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace ethanolu R. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku acitretinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku acitretinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,1násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Palladium. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 g se umístí do křemenného kelímku, přidají se 3 ml dusičnanu hořeč-natého RS a zahřívá se v muflové peci rychlostí 40 °C/min do 350 °C do zpopelnění obsahu. Žíhá se 8 h při asi 450 °C a potom ještě 1 h při 550 °C. Zbytek se rozpustí opatrným zahříváním ve směsi 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml kyseliny dusičné R. Po ochlazení se roztok převede vodou R do odměrné baňky a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,163 g oxidu hořečnatého těžkého R se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny dusičné R, 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 50 ml vody R, přidají se 2,0 ml základního roztoku palladia (20 μg Pd/ml) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 247,6 nm za použití palladiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 100 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provádí za ochrany před světlem, použijí se hnědožluté odměrné baňky a roztoky se připraví těsně před použitím.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 5 ml tetrahydrofuranu R a ihned se zředí ethanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg acitretinu CRL se rozpustí v 5 ml tetrahydrofuranu R a ihned se zředí ethanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg tretinoinu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se ethanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí ethanolem R na 50,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné mikročástečkami silikagelu oktadecylsilanizovaného pro chromatografii R (5 μm) s 20 % uhlíku, se specifickým povrchem 200 m^2/g a s velikostí pórů 15 nm,

• mobilní fáze, kterou je 0,3 % roztok (V/V) kyseliny octové ledové R ve směsi objemových dílů vody R a ethanolu R (8 + 92); průtoková rychlost je 0,6 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 360 nm,

• teploty dávkovače 4 °C.

Teplota kolony se udržuje při 25 °C.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nečistota A asi 4,8 min, tretinoin asi 5,2 min, acitretin asi 6,2 min a nečistota B asi 10,2 min.

Nastříkne se šestkrát 10 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku acitretinu je nejvýše 1,0 %. Je-li třeba, upraví se integrační parametry. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Doporučuje se, aby se obsah otevřeného obalu spotřeboval co nejrychleji a nespotřebovaná část byla uchovávána pod inertním plynem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (2Z,4E,6E,8E)-9-(4-methoxy-2,3,6-trimethylfenyl)-3,7-dimethyl-2,4,6,8-nonatetraenová,

[image omitted]

B. ethyl-(2E,4E,6E,8E)-9-(4-methoxy-2,3,6-trimethylfenyl)-3,7-dimethyl-2,4,6,8-nonatetraenoat.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Adeps lanae hydrogenatus zní:

„

Adeps lanae hydrogenatus [image omitted]

Hydrogenovaný tuk z ovčí vlny

Synonymum. Cera lanae hydrogenata, vosk z ovčí vlny ztužený

CAS 8031-44-5

Je to směs vyšších alifatických alkoholů a sterolů získaných hydrogenací bezvodého tuku z ovčí vlny za vysokého tlaku a teploty. Estery a kyseliny tuku z ovčí vlny jsou redukovány na jim odpovídající alkoholy. Může obsahovat nejvýše 200 μg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá mazlavá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru petrolejovém a ve vroucím lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecně zásady (1.2).

A. Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Mastné alkoholy a steroly, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají přibližně hlavním píkům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 45 °C až 55 °C. Nechá se stát 16 h při 20 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 140 až 180.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 8,0. 2,00 g se zahřívají 4 h pod zpětným chladičem.

Mastné alkoholy a steroly. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,25 g hydrogenovaného tuku z ovčí vlny CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou 0,25 μm polydimethylsiloxanu R nebo jinou nepolární fází,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 100 kPa,

• plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 5	100		izotermicky
	5 - 45	100 300	5	lineární gradient
	45 - 60	300		izotermicky
nástřikový		325
prostor
detektor		350

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se významně neliší od chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (viz vzorový chromatogram) a nevykazuje nové nebo zvětšené píky cetylalkoholu a stearylalkoholu ve srovnání s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,20 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R, předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje při 150 °C, teplota nástřikového prostoru při 180 °C a teplota detektoru při 300 °C.

Nastříkne se odpovídající množství zkoušeného roztoku (a) a zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 2,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede koncentrace přidaného butylhydroxytoluenu.

Následující vzorový chromatogram je pouze pro informaci a tato část není součásti požadavků článku.

[image omitted]

Obr.: Mastné alkoholy a steroly obsažené v hydrogenovaném tuku z ovčí vlny

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Alaninum doplňují články Albendazolum a Alchemilae herba, které znějí:

„

† Albendazolum [image omitted]

Albendazol

[image omitted]

C12H15N3O2S	Mr 265,34	CAS 54965-21-8

Je to methyl-[5-(propylthio)-1H-benzimidazol-2-yl]karbamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H15N3O2S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v bezvodé kyselině mravenčí, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety albendazolu CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny sírové R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 10 ml methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny sírové R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50,0 mg zkoušené látky a 50 mg oxybendazolu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny sírové R a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (4 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (1,67 g/l) a methanolu R (300 + 700). Průtoková rychlost je 0,7 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu je rozlišení mezi píky odpovídajícími albendazolu a oxybendazolu nejméně 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času albendazolu. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy následující: nečistoty A 0,80, nečistot B a C 0,43, nečistoty D 0,40, nečistoty E 0,47 a nečistoty F 0,57. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,75 %) a součet ploch všech takových píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se zabránilo přehřátí během titrace, je nutno roztok důkladně míchat a titraci ukončit ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,250 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,53 mg C12H15N3O2S.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 5-(propylthio)- 1H-benzimidazol-2-ylamin,

[image omitted]

B. R = SO-CH2-CH2-CH3: methyl-[5-(propylsulfinyl)-1H-benzimidazol-2-yl]karbamat,

C. R = SO2-CH2-CH2-CH3: methyl-[5-(propylsulfonyl)-1H-benzimidazol-2-yl]karbamat,

[image omitted]

D. 5-(propylsulfonyl)-1H-benzimidazol-2-ylamin,

[image omitted]

E. R = H: methyl-(1H-benzimidazol-2-yl)karbamat,

F. R = S-CH3: methyl-[5-(methylthio)-1H-benzimidazol-2-yl]karbamat.

Alchemillae herba [image omitted]

Kontryhelová nať

Synonymum. Herba alchemillae

Je to celá nebo řezaná usušená kvetoucí nať druhu Alchemilla xanthochlora ROTHM. (A. vulgaris. L. sensu latiore). Obsahuje nejméně 7,5 % tříslovin, počítáno jako pyrogallol (C6H6O3; Mr 126,1), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Drogu převážně tvoří šedozelené, částečně hnědavě zelené dlouze řapíkaté listy přízemní růžice se sedmilaločnou až devítilaločnou nebo jedenáctilaločnou čepelí ledvinovitého až mírně polokruhového tvaru o průměru až 8 cm, zřídka až 11 cm. Listy stonku menší, krátce řapíkaté nebo přisedlé, pětilaločné až devítilaločné, na bázi s párem velkých palistů. Listy jsou zvláště na spodní straně chlupaté, okraj listu je hrubě zubatý. Mladé listy složené v záhyby jsou bělostříbřitě chlupaté; starší listy na svrchní straně olysalé s jemnou síťovitou žilnatinou vyniklou zejména na spodní straně listu. Šedozelený až žlutozelený řapík je chlupatý, o průměru asi 1 mm, na vnitřní straně s podélným mělkým žlábkem. Květy čtyřčetné, bezkorunné, žlutozelené až světle zelené o průměru asi 3 mm. Kališní cípy špičaté až trojúhelníkovité, střídají se s menšími cípy kalíšku. Tyčinky krátké, semeník jednopouzdrý s hlavatou bliznou. Šedozelený až žlutozelený stonek je ochmýřený, více nebo méně podélně rýhovaný a dutý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: jednobuněčné úzké chlupy až 1 mm dlouhé, místy zkroucené, špičaté, se silně zdřevnatělými stěnami, někdy protáhlé a tečkované na bázi; úlomky listů se dvěma řadami palisádového parenchymu, horní vrstva je dvakrát až třikrát silnější než spodní vrstva, houbový parenchym obsahuje drúzy šťavelanu vápenatého o průměru až 25 μm; úlomky listu na svrchní straně s buňkami pokožky zprohýbanými až vlnitě zprohýbanými, antiklinální stěny nepravidelně růžencovitě ztlustlé, anomocytické průduchy (2.8.3); cévní svazky a zdřevnatělá vlákna z řapíku a stonku, cévy šroubovitě nebo tečkované ztlustlé, příležitostně tenkostěnné kuželovité chlupy asi 300 μm dlouhé; tenkostěnný parenchym obsahující drúzy šťavelanu vápenatého; okrouhlá pylová zrna o průměru asi 15 μm se třemi zřetelnými klíčními póry a zrnitou exinou; někdy úlomky stěny semeníku obsahující jednotlivé krystaly šťavelanu vápenatého.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 70 °C pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R a 1,0 mg kyseliny chlorogenové R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (8 + 8 + 84) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 minut při 100 °C až 105 °C, ještě teplá se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Po 30 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části světle modře fluoreskující skvrna (kyselina chlorogenová) a v horní části světle modře fluoreskující skvrna (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní žlutě až oranžově fluoreskující skvrna odpovídající polohou skvrně kyseliny chlorogenové na chromatogramu porovnávacího roztoku; nad ní jsou jedna nebo více intenzivně zeleně až zelenožlutě fluoreskující skvrny, nad nimiž jsou jedna nebo dvě intenzivní světle modře fluoreskující skvrny a v blízkosti čela chromatogramu, nad skvrnou odpovídající kyselině kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě červeně fluoreskující skvrny (chlorofyl). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v okolí startu namodrale nebo slabě žlutohnědě fluoreskující skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení tříslovin v rostlinných drogách (2.8.14); použije se 0,500 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Alcohol isopropylicus zní:

„

Alcohol isopropylicus^1) [image omitted]

Isopropylalkohol

Synonymum. Alcoholum isopropylicum

[image omitted]

C3H8O	Mr 60,10	CAS 67-63-0

Je to 2-propanol.

^1) Pharmeuropa 12, 1,47 (2000). Závazné od 1. 1. 2000.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Relativní hustota (2.2.5). 0,785 až 0,789.

B. Index lomu (2.2.6). 1,376 až 1,379.

C. K 1 ml se přidají 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a směs se vaří. Vyvíjející se páry změní zabarvení kousku filtračního papíru navlhčeného nitrobenzaldehydem RS do zelena. Filtrační papír se zvlhčí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; zabarvení se změní na modré.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II). 1 ml se zředí vodou R na 20 ml. Po 5 min je roztok čirý (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 25 ml se 5 min mírně vaří. Přidá se 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ochladit za chránění před oxidem uhličitým ze vzduchu. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na světle růžové se spotřebuje nejvýše 0,6 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Benzen a příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml 2-butanolu R1 se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml 2-butanolu R1 a 0,5 ml 1-propanolu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 100 μl benzenu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 0,20 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt poly[(fenyl)(kyanpropyl)][dimethyl]siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu s dělicím poměrem 1 : 5 s lineární rychlostí 35 cm/s; s průtokovou rychlostí 1,4 ml/min,

• dusíku pro chromatografií R nebo helia pro chromatografii R jako pomocného plynu,

• plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 12	40	-	izotermicky
	12 - 32	40 → 240	10	lineární gradient
	32 - 42	240	-	izotermicky
nástřikový prostor		280	-
detektor		280	-

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou píků následujících hlavní pík byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (1-propanol) a druhým píkem (2-butanol) je nejméně 10.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (b). Na získaném chromatogramu součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího 2-butanolu, není větší než trojnásobek plochy píku 2-butanolu (0,3 % V/V).

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku benzenu s retenčním časem asi 10 min byla nejméně 10 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Plocha píku benzenu není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 μl/l).

Peroxidy. Do 12ml zkumavky se zabroušenou zátkou o průměru asi 15 mm se převede 8 ml škrobu s jodidem draselným RS a doplní se zcela zkoušenou látkou. Intenzivně se třepe a nechá se 30 min stát za chránění před světlem; nevznikne žádné zabarvení.

Netěkavé látky. Zkouška se provede až po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce Peroxidy. 100 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2 mg (20 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 5,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Nečistoty

A. aceton,

B. benzen,

C. diisopropylether,

D. diethylether,

E. methanol,

F. propanol.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Allopurinollum zní:

„

† Allopurinolum [image omitted]

Alopurinol

[image omitted]

C5H4N4O	Mr 136,11	CAS 315-30-0

Je to 1,5-dihydro-4H-pyrazolo[3,4-d]pyrimidin-4-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C5H4N4O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm a absorpční minimum při 231 nm. Poměr absorbance naměřené v minimu při 231 nm k absorbanci naměřené v maximu při 250 nm je 0,52 až 0,62.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alopurinolu CRL.

C. 0,3 g se rozpustí ve 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 50 ml vody R. Pomalu se přidává za stálého třepání 5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml amoniaku 17,5% RS nerozpustí.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok 20 mg alopurinolu CRL se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethanolu R a dichlormethanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 nebo ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nečistoty A asi 4,2 min, nečistot B a C asi 6,1 min, alopurinolu asi 7,7 min, nečistoty D asi 26,1 min a nečistoty E asi 27,8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty A a alopurinolu není menší než 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zaznamenává se chromatogram zkoušeného roztoku (a) po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času alopurinolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); plocha neodděleného píku odpovídajícího nečistotám B a C není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); plochy píků odpovídajících nečistotě D nebo nečistotě E nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotám A, B, C, D a E, není větší než plocha píku alopurinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch všech těchto neznámých píků není větší než trojnásobek plochy píku alopurinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy píku alopurinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Všechny roztoky se připraví těsně před použitím.

Rozpouštěcí směs. Je to směs objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (2 + 8).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg alopurinolu nečistoty A CRL, 5,0 mg alopurinolu nečistoty B CRL, 5,0 mg alopurinolu nečistoty C CRL, 5,0 mg alopurinolu nečistoty D CRL a 5,0 mg alopurinolu nečistoty E CRL se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, přidá se 20,0 ml zkoušeného roztoku (a) a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg alopurinolu CRL se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a ihned se zředí rozpouštěcí směsí na 250,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,25 g/l),

• mobilní fáze B - methanol R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	90 → 70	10 → 30	lineární gradient

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b). Obsah alopurinolu v procentech se vypočítá za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = NH2, R^2 = H: 5-amino-1H-pyrazol-4-karboxamid,

B. R^1 = NH2, R^2 = CHO: 5-formylamino-1H-pyrazol-4-karboxamid,

D. R^1 = -O-CH2-CH3, R^2 = H: ethyl-5-amino-1H-pyrazol-4-karboxylat,

E. R^1 = -O-CH2-CH3, R^2 = CHO: ethyl-5-formylamino-1H-pyrazol-4-karboxylat.

[image omitted]

C. N-(4H-1,2,4-triazol-4-yl)- 1H-pyrazol-4-karboxamid,

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Aluminii chloridi hexahydricum doplňuje článek Aluminii magnesii silicas, který zní:

„

Aluminii magnesii silicas [image omitted]

Křemičitan hořečnato-hlinitý

Je to směs částic s rozměrem koloidní částice montmorillonitu a saponitu, prostá drti a nebobtnající rudy. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % množství hořčíku a hliníku uvedeného na označení.

Vlastnosti

Téměř bílý prášek, zrna nebo šupinky. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v organických rozpouštědlech. Ve vodě bobtná za vzniku koloidní disperze.

Zkoušky totožnosti

A. 1 g se roztaví se 2 g uhličitanu sodného bezvodého R, zbytek se zahřívá s vodou R a zfiltruje se. Filtrát se okyselí kyselinou chlorovodíkovou R a odpaří se na vodní lázni do sucha. 0,25 g odparku vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

B. Zbylá část odparku ze zkoušky totožnosti A se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R. Zfiltruje se a přidá se tlumivý roztok s chloridem amonným o pH 10,0; vzniká bílá rosolovitá sraženina. Odstřeďuje se a supernatantní tekutina se použije ke zkoušce totožnosti C. Sraženina se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS; tento roztok vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).

C. Supernatantní tekutina ze zkoušky totožnosti B vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 10,0; měří se disperze připravená protřepáním 5,0 g se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Arsen (2.4.2). 16,6 g se přenese do 250ml kádinky obsahující 100 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se, kádinka se zakryje hodinovým sklem a opatrně se 15 min vaří za občasného míchání. Nerozpuštěný zbytek se nechá usadit a supernatantní tekutina se zfiltruje přes řídký papírový filtr do 250ml odměrné baňky tak, aby sediment zůstal v kádince. Do kádinky se k sedimentu přidá 25 ml horké kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se, zahřeje se k varu, nerozpuštěný zbytek se nechá usadit a supernatantní tekutina se opět zfiltruje do odměrné baňky. Extrakce se opakuje čtyřikrát, vždy s 25 ml horké kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, supernatantní tekutina se vždy zfiltruje do odměrné baňky. Při poslední extrakci se na filtr převede co největší množství sedimentu. Spojené filtráty se ochladí na pokojovou teplotu a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 250,0 ml. 5,0 ml takto připraveného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 25,0 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (3 μg/g).

Olovo. Nejvýše 15 μg/g. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 10,0 g se přenese do 250ml kádinky obsahující 100 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se, kádinka se zakryje hodinovým sklem a 15 min se vaří. Po ochlazení na pokojovou teplotu se nerozpuštěný zbytek nechá usadit a supernatantní tekutina se zfiltruje přes řídký papírový filtr do 400ml kádinky. K sedimentu se přidá 25 ml horké vody R, promíchá se, nerozpuštěný zbytek se nechá usadit a supernatantní tekutina se opět zfiltruje do 400 ml kádinky. Extrakce se opakuje dvakrát, vždy s 25 ml vody R, supernatantní tekutina se vždy zfiltruje do 400ml kádinky a nakonec se filtr promyje 25 ml horké vody R. Spojené filtráty se mírným povařením odpaří asi na 20 ml. Jestliže při zahuštění vznikne sraženina, přidá se asi 0,1 ml kyseliny dusičné R, zahřeje se k varu a ochladí se na pokojovou teplotu. Zahuštěný roztok se zfiltruje přes řídký papírový filtr do 50ml odměrné baňky. Kádinka se promyje vodou R, promývací tekutina se zfiltruje do odměrné baňky a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) zředěním podle potřeby vodou R.

Měří se absorbance při 217 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdrojem záření a oxidačního plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 8,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^3 aerobních živých mikroorganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli.

Stanovení obsahu

Hliník. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 0,200 g se smíchá v platinovém kelímku s 1,0 g metaboritanu lithného bezvodého R, nejprve se pomalu zahřívá a potom se 15 min žíhá při 1000 °C až 1200 °C. Ochladí se, kelímek se umístí do 100ml kádinky obsahující 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a přidá se dalších 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS tak, aby se kelímek zaplnil a byl zcela ponořen. Do kelímku se ponoří magnetické míchadlo potažené polytetrafluorethylenem a mírně se míchá na magnetické míchačce do úplného rozpuštění. Potom se obsah převede do 250ml kádinky, kelímek se odstraní, roztok se zahřeje a zfiltruje se přes řídký papírový filtr do 250ml odměrné baňky. Kádinka a filtr se promyjí vodou R a obsah odměrné baňky se zředí vodou R na 250,0 ml (roztok A). Ke 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 20 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. 1,000 g hliníku R se rozpustí mírným zahřátím ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R, ochladí se a zředí se vodou R na 1000,0 ml (1 mg Al/ml). 2,0 ml, 5,0 ml a 10,0 ml takto připraveného roztoku se převede do tří stejných odměrných baněk, z nichž každá obsahuje po 0,20 g chloridu sodného R a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 309 nm za použití hliníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a oxidačního plamene acetylen-oxid dusný.

Vypočítá se obsah hliníku ve zkoušené látce.

Hořčík. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 25,0 ml roztoku A ze zkoušky Hliník se zředí vodou R na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml chloridu lanthanitého RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. 1,000 g hořčíku R se přidá do 250ml kádinky obsahující 20 ml vody R a opatrně se přidává 20 ml kyseliny chlorovodíkové R. Je-li třeba, zahřívá se do rozpuštění. Roztok se převede do odměrné baňky a zředí se vodou R na 1000,0 ml (1 mg Mg/ml). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. 5,0 ml, 10,0 ml, 15,0 ml a 20,0 ml takto připraveného roztoku se převede do čtyř odměrných baněk, do každé se přidá 20,0 ml dusičnanu lanthanitého RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 285 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a redukčního plamene vzduch-acetylen.

Vypočítá se obsah hořčíku ve zkoušené látce.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah hliníku a hořčíku.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Ammonii chloridum doplňují články Ammonii bromidum a Ammonii hydrogenocarbonas, které znějí:

„

Ammonii bromidum [image omitted]

Bromid amonný

Synonymum. Ammonium bromatum

NH4Br	Mr 97,94	CAS 12124-97-9

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % NH4Br.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v 96% lihu.

Na světle nebo vzduchu žloutne.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

B. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky totožnosti, vyhovuje zkoušce na amonné soli (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z destilované vody R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromičnany. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R, 1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 1 ml dichlormethanu R a silně se protřepe. Spodní vrstva zůstane bezbarvá (2.2.2, Metoda I).

Chloridy. Nejvýše 0,6 %.V kuželové baňce se rozpustí 1,000 g ve 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Přidá se 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se na vodní lázni, dokud se roztok úplně neodbarví. Stěny baňky se opláchnou malým množstvím vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 50 ml, přidá se 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 1 ml dibutylftalatu R, zamíchá se a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 5 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.

Jodidy. K 5 ml roztoku S se přidá 0,15 ml chloridu železitého RS1 a 2 ml dichlormethanu R. Po protřepání se nechá oddělit; spodní vrstva je bezbarvá (2.2.2, Metoda I).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Vápník (2.4.3). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 μg/g).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S doplněných vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/ VS a 2 ml dibutylftalatu R a protřepe. Titruje se za silného míchání thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do bodu ekvivalence za použití síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,794 mg NH4Br.

Korigovaný obsah NH4Br se vypočítá podle vzorce:

a - 2,763b,

v němž značí:

a - procentuální obsah NH4Br a NH4Cl získaný stanovením a vypočítaný jako NH4Br,

b - procentuální obsah Cl získaný ve zkoušce Chloridy.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Ammonii hydrogenocarbonas [image omitted]

Hydrogenuhličitan amonný

NH4HCO3	Mr 79,06	CAS 1066-33-7

Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny NH4HCO3.

Vlastnosti

Jemný bílý krystalický prášek nebo bílé krystaly. Je slabě hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Těká rychle při 60 °C. Je-li látka slabě vlhká, při pokojové teplotě těká pomalu. Je v rovnovážném stavu s amoniumcarbamatem.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany a hydrogenuhličitany (2.3.1).

B. 50 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce na amonné soli (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 14,0 g se rozpustí ve 100 ml vody destilované R. Povaří se, aby se odstranilo amonium, nechá se ochladit a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 µg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (70 µg/g).

Železo (2.4.9). 1,8 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (40 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se opatrně rozpustí ve 25 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Stanovení obsahu

1,0 g se opatrně rozpustí ve 20,0 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS a zředí se vodou R na 50 ml. Povaří se, ochladí a nadbytek kyseliny se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,1 ml červeně methylové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS odpovídá 79,1 mg NH4HCO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Amoxicillinum natricum zní:

„

† Amoxicillinum natricum [image omitted]

Sodná sůl amoxicilinu

[image omitted]

C16H18N3NaO5S	Mr 387,39	CAS 34642-77-8

Je to natrium-(2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 100,5 % sloučeniny C16H18N3NaO5S.

Výroba

Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové ve výrobku, vyhovuje následující zkoušce.

Kyselina 2-ethylhexanová (2.4.28). Nejvýše 0,8 %.

Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky dimethylanilinu v látce a/nebo postupem využívajícím výchozí materiály nebo meziprodukty, které obsahují zbytky dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce.

N,N-dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 µg/g.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v ethanolu, velmi těžce rozpustná v acetonu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, promíchá se a nechá se 10 min ve vodě s ledem. Zfiltruje se, krystaly se promyjí 2 ml až 3 ml směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9), potom se suší 30 min při 60 °C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem trihydrátu amoxicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90). Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok ihned po rozpuštění neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Roztok může vykazovat počáteční, ale přechodné růžové zbarvení. Po 5 min není absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm vyšší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +240° až +290°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg v roztoku hydrogenftalanu draselného R (4 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 µl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky do eluce píku amoxicilinu. Nastříkne se 50 µl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku amoxicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientové eluce upravené složení.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 25	92 0	8 - 100	lineární gradient
25 - 40	0	100	izokraticky
40 - 55	92	8	ustalování

Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Nastříkne se porovnávací roztok (e). Tři nejdůležitější píky eluované po hlavním píku odpovídají amoxicilin-diketopiperazinu, dimeru amoxicilinu (nečistota J; n = 1) a trimeru amoxicilinu (nečistota J; n = 2) a vztaženo k hlavnímu píku mají relativní retenční čas asi 3,4, 4,1 a 4,5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (3 %); plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku a píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než devítinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (9 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14, Metoda C). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, obsahuje nejvýše 0,25 m.j./mg.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází A na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 0,20 g trihydrátu amoxicilinu R se přidá 1,0 ml vody R. Třepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný zředěný RS do vzniku roztoku. Hodnota pH roztoku je asi 8,5. Roztok se nechá 4 h stát při teplotě místnosti. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (1 + 99) s upravenou hodnotou pH na 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS,

• mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrílu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (20 + 80) s upraveným pH na hodnotu 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž je poměr fází A : B 92 : 8. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi píky odpovídajícími amoxicilinu a cefadroxilu je nejméně 2,0 (je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní poměr pro první pík (amoxicilin) je 1,3 až 2,5. Nastříkne se 50 µl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Procentuální obsah sodné soli amoxicilinu se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu amoxicilinu číslem 1,060.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

[image omitted]

B. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2S)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo [3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-amoxicilin),

[image omitted]

C. kyselina (4S)-2-[5-(4-hydroxyfenyl)-3,6-dioxopiperazin-2-yl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karbo-xylová (diketopiperaziny amoxicilinu),

[image omitted]

D. kyselina (4S)-2-{[(2R)-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]karboxymethyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny amoxicilinu),

[image omitted]

E. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny amoxicilinu),

[image omitted]

F. 3-(4-hydroxyfenyl)pyrazin-2-ol,

[image omitted]

G. kyselina (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová [L-(4-hydroxyfenyl)glycylamoxicilin],

[image omitted]

H. kyselina (2R)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-(4-hydroxyfenyl)octová,

[image omitted]

I. kyselina (2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)octová,

[image omitted]

J. ko-oligomery amoxicilinu a peniciloových kyselin amoxicilinu,

[image omitted]

K. oligomery peniciloových kyselin amoxicilinu.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Anisi etheroleum zní:

„

Anisi etheroleum [image omitted]

Anýzová silice

Synonyma. Anisi aetheroleum, Oleum anisi.

Je to silice získaná ze zralých suchých plodů druhu Pimpinella anisum L. nebo Illicium verum HOOK. fil. destilací s vodní párou.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo světle žlutá kapalina, za chladu tuhnoucí. Je prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, etherem, etherem petrolejovým a dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní zkouška: A, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 80 µl anetholu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

Porovnávací roztok (b). 3 µl anisaldehydu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 µl linalolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (7 + 93) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna zhášející fluorescenci, která odpovídá polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). V horní třetině chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna zhášející fluorescenci, která odpovídá anetholu. Vrstva se postříká zkoumadlem vanilinovým R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se do 10 min v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) a oranžově růžová skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na čele chromatogramu je fialová skvrna (monoterpenické uhlovodíky). U silice z P. anisum může být ještě hnědá skvrna těsně nad skvrnou odpovídající anisaldehydu.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je šest píků, které svými retenčními časy odpovídají šesti píkům na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,978 až 0,994.

Index lomu (2.2.6). 1,552 až 1,561.

Teplota tuhnutí (2.2.18). 15 °C až 19 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. Jednotlivé složky se odváží tak, aby jejich celkové množství činilo 20 %. K 1 g hexanu R se přidá 20 mg linalolu R, 20 mg estragolu R, 20 mg α-terpineolu R, 10 mg cis-anetholu R, 60 mg anetholu R a 30 mg anisaldehydu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až do 210 °C, při níž se udržuje 15 min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 180 °C až 200 °C a detektoru na 220 °C až 250 °C.

Nastříkne se asi 0,2 µl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno od píku estragolu při 120 °C a je-li rozlišení mezi píky estragolu a α-terpineolu nejméně 1,3, počítáno při 130 °C.

Nastříkne se asi 0,2 µl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikuje šest látek, přítomných na chromatogramu zkoušeného roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).

Z chromatogramu zkoušeného roztoku se vypočítá obsah všech šesti látek metodou normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezích:

linalol	0,1% až 1,5%,
estragol	0,5 % až 6,0 %,
α-terpineol	0,1% až 1,5%,
cis-anethol	méně než 0,5 %,
trans-anethol	84% až 93%,
anisaldehyd	0,1% až 3,5%.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda silice pochází z druhu P. anisum nebo I. verum.

Vzory chromatogramů jsou uvedeny pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku.

[image omitted]

Obr. 1 Vzor chromatogramů silice z druhu Illicium verum

[image omitted]

Obr. 2 Vzor chromatogramů silice z druhu Pimpinella anisum

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Aprotinini solutio concentrata a Aprotininum znějí:

„

† Aprotinini solutio concentrata^1) [image omitted]

Koncentrovaný roztok aprotininu

Je to koncentrovaný roztok aprotininu, což je polypeptid složený z řetězce padesáti osmi aminokyselin. Stechiometricky inhibuje účinnost několika proteolytických enzymů, jako jsou chymotrypsin, kalikrein, plazmin a trypsin. Obsahuje nejméně 15,0 Ph.Eur.j. účinnosti aprotininu v mililitru.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Zvířata, ze kterých se aprotinin získává, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdraví zvířat určených pro konzumaci lidmi.

Musí se dokázat, v jakém rozsahu dovolí výrobní postup inaktivaci nebo odstranění jakékoliv kontaminace viry nebo jinými původci infekce.

Metoda výroby je validována, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví následujícím zkouškám:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku zkoušeného přípravku ve vodě na injekci R obsahujícího množství odpovídající 2 Ph.Eur.j.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 0,2 µg báze histaminu ve 3 Ph.Eur.j.

Vlastnosti

Čirý bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. Použije se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.

Porovnávací roztok. Použije se aprotinin roztok BRP.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a kyseliny octové ledové R (80 + 100) obsahující 0,10 g octanu sodného R na 1 ml směsi po dráze 12 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva usuší volně na vzduchu a postříká se roztokem 0,1 g ninhydrinu R ve směsi 6 ml roztoku chloridu měďnatého R (10 g/l), 21 ml kyseliny octové ledové R a 70 ml ethanolu R. Vrstva se usuší při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Stanoví se schopnost zkoušeného přípravku inhibovat účinnost trypsinu.

Zkoušený roztok. 1 ml roztoku S se zředí tlumivým roztokem o pH 7,2 na 50 ml.

Roztok trypsinu. 10 mg trypsinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,002 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml.

Roztok kaseinu. 0,2 g kaseinu R se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 7,2 a zředí se jím na 100 ml.

Srážecí roztok. Je to směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a ethanolu R(1 + 49 + 50).

1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku trypsinu, směs se nechá 10 min stát, potom se přidá 1 ml roztoku kaseinu a inkubuje se 30 min při 35 °C. Směs se ochladí v ledové lázni, přidá se 0,5 ml srážecího roztoku a po protřepání se směs nechá stát 15 min při pokojové teplotě; roztok se zakalí. Postup se opakuje (slepá zkouška) s tlumivým roztokem o pH 7,2 místo zkoušeného roztoku; roztok zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Připraví se roztok obsahující 15 Ph.Eur.j. v mililitru. Připraví se, je-li třeba, ředěním podle účinnosti uvedené v označení na obalu zkoušeného přípravku.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Připraví se roztok obsahující 3,0 Ph.Eur.j. v mililitru. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a jeho absorbance v maximu je nejvýše 0,80.

Proteinové nečistoty o vyšší relativní molekulové hmotnosti. Zkoušený přípravek se lyofilizuje při tlaku 2,7 Pa a teplotě -30 °C. Lyofilizace, včetně dosušení při 15 °C až 25 °C, by měla trvat 6 h až 12 h. Zkouška se provede vylučovací chromatografií (2.2.30) za použití dextranu síťovaného pro chromatografii R2. K bobtnání gelu se použije roztok kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a stejné rozpouštědlo se použije jako eluční roztok. Připraveným gelem se naplní chromatografická kolona o délce 0,8 m až 1,0 m a průměru 25 mm tak, aby sloupec neobsahoval vzduchové bubliny. Na horní konec sloupce se nanese množství zkoušeného přípravku odpovídající 300 Ph.Eur.j. rozpuštěné v 1 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a eluuje se stejným rozpouštědlem. Odebírají se eluáty po 2 ml a měří se absorbance (2.2.25) každého odebraného eluátu v absorpčním maximu při 277 nm a naměřené hodnoty se vynesou do grafu. Na získaném chromatogramu není přítomno žádné absorpční maximum před elucí aprotininu.

Specifická účinnost vysušené látky. Nejméně 3,0 Ph.Eur.j. účinnosti v 1 mg vysušeného přípravku. 25,0 ml zkoušeného přípravku se odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 15 h při 110 °C a zváží se. Vypočítá se počet Ph.Eur.j. připadající na 1 mg vysušené látky z hmotnosti vysušeného zbytku a účinnosti zjištěné při Stanovení účinnosti.

Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je přípravek určen pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje 1,0 ml roztoku zkoušeného přípravku obsahujícího 15 Ph.Eur. j. v mililitru.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví měřením inhibičního působení na roztok trypsinu o známé účinnosti. Inhibiční účinnost se vypočítá z rozdílu mezi počáteční a zbytkovou účinností trypsinu.

Inhibiční účinnost zkoušeného přípravku se vyjadřuje v jednotkách Ph.Eur.j. 1 Ph.Eur.j. inhibuje 50 % enzymové účinnosti 2 µkat trypsinu.

Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená temperovacím zařízením na (25 ± 0,1) °C, míchadlem (např. magnetickým), uzávěrem s pěti otvory pro upevnění elektrod, špičky byrety, trubičky pro přívod dusíku a přidávání zkoumadel. Je možné použít manuální titraci nebo automatický titrátor. V případě manuální titrace má být byreta dělena po 0,05 ml a pH-metr má mít jemně dělenou stupnici a skleněnou a kalomelovou elektrodu.

Zkoušený roztok. Vhodným ředěním (D) zkoušeného přípravku se připraví roztok v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) tak, aby jeho koncentrace činila asi 1,67 Ph.Eur.j. v mililitru.

Roztok trypsinu. Připraví se roztok trypsinu CRL obsahující asi 0,8 µkat v mililitru (asi 1 mg/ml) v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS. Použije se čerstvě připravený roztok a před zkouškou se uchovává v ledové lázni.

Roztok trypsinu a aprotininu. Ke 4,0 ml roztoku trypsinu se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Směs se okamžitě zředí na 40,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l), nechá se stát 10 min při pokojové teplotě a potom se uchovává v ledové lázni. Roztok je použitelný 6 h.

Zředěný roztok trypsinu. 0,5 ml roztoku trypsinu se zředí na 10,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a nechá se 10 min stát při pokojové teplotě a potom se uchovává v ledové lázni.

Reakční nádobka se nasytí dusíkem a za stálého míchání se přidá 9,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,9 g/l). Upraví se pH směsi na hodnotu 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Po vytemperování nádobky na (25 ± 0,1) °C se přidá 1,0 ml roztoku trypsinu a aprotininu a začne se měřit čas reakce. pH se udržuje na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zaznamenává se přidaný objem každých 30 s po dobu 6 min. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 s (n1 ml). Tato titrace se provede za stejných podmínek také se zředěným roztokem trypsinu. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS spotřebovaného za 1 s (n2 ml).

Vypočte se účinnost v Ph.Eur.j. v 1 mililitru ze vzorce:

4000 . (2n2 - n1) . D,

v němž značí:

D - zřeďovací faktor zkoušeného přípravku k získání koncentrace 1,37 Ph.Eur. v mililitru.

Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 90 % až 110 % účinnosti uvedené v označení na obalu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet Ph.Eur.j. v 1 mililitru,

• zda je přípravek sterilní,

• zda je přípravek prostý pyrogenních látek.

† Aprotininum^1) [image omitted]

Aprotinin

C284H432N84O79S7	Mr 6511,46	CAS 9087-70-1

Je to polypeptid, který se skládá z řetězce padesáti osmi aminokyselin. Stechiometricky inhibuje účinnost několika proteolytických enzymů, jako jsou chymotrypsin, kalikrein, plazmin a trypsin. Obsahuje nejméně 3,0 Ph.Eur.j. účinnosti aprotininu v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Zvířata, ze kterých se aprotinin získává, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdraví zvířat určených pro konzumaci lidmi.

Musí se dokázat, v jakém rozsahu dovolí výrobní postup inaktivaci nebo odstranění jakékoliv kontaminace viry nebo jinými původci infekce.

Metoda výroby je validována, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví následujícím zkouškám:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 0,5 ml zkoušené látky ve vodě na injekci R obsahujícího množství odpovídající 2 Ph.Eur.j.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 0,2 µg báze histaminu ve 3 Ph.Eur.j.

Vlastnosti

Téměř bílý hygroskopiský prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v izotonických roztocích, prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Zkoušený roztok. Použije se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.

Porovnávací roztok. Použije se aprotinin roztok BRP.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a kyseliny octové ledové R (80 + 100) obsahující 0,10 g octanu sodného R na 1 ml směsi po dráze 12 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva usuší volně na vzduchu a postříká se roztokem 0,1 g ninhydrinu R ve směsi 6 ml roztoku chloridu měďnatého R (10 g/l), 21 ml kyseliny octové ledové R a 70 ml ethanolu R. Vrstva se usuší při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Stanoví se schopnost zkoušené látky inhibovat účinnost trypsinu.

Zkoušený roztok. 1 ml roztoku S se zředí tlumivým roztokem o pH 7,2 na 50 ml.

Roztok trypsinu. 10 mg trypsinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,002 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml.

Roztok kaseinu. 0,2 g kaseinu R se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 7,2 a zředí se jím na 100 ml.