Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Srážecí roztok. Je to směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a ethanolu R (1 + 49 + 50).

1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku trypsinu, směs se nechá 10 min stát, potom se přidá 1 ml roztoku kaseinu a inkubuje se 30 min při 35 °C. Směs se ochladí v ledové lázni, přidá se 0,5 ml srážecího roztoku a po protřepání se směs nechá stát 15 min při pokojové teplotě; roztok se zakalí. Postup se opakuje (slepá zkouška) s tlumivým roztokem o pH 7,2 místo zkoušeného roztoku; roztok zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Připraví se roztok obsahující 15 Ph.Eur.j. v mililitru. Koncentrace se stanoví podle účinnosti uvedené v označení na obalu zkoušené látky.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Připraví se roztok obsahující 3,0 Ph.Eur.j. v mililitru. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a jeho absorbance v maximu je nejvýše 0,80.

Proteinové nečistoty o vyšší relativní molekulové hmotnosti. Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30) za použití dextranu síťovaného pro chromatografií R2. K bobtnání gelu se použije roztok kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a stejné rozpouštědlo se použije jako eluční roztok. Připraveným gelem se naplní chromatografická kolona o délce 0,8 m až 1,0 m a průměru 25 mm tak, aby sloupec neobsahoval vzduchové bubliny. Na horní konec sloupce se nanese množství zkoušené látky odpovídající 300 Ph.Eur.j. rozpuštěné v 1 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a eluuje se stejným rozpouštědlem. Odebírají se eluáty po 2 ml a měří se absorbance (2.2.25) každého odebraného eluátu v absorpčním maximu při 277 nm a naměřené hodnoty se vynesou do grafu. Na získaném chromatogramu není přítomno žádné absorpční maximum před elucí aprotininu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; suší se 0,100 g zkoušené látky ve vakuu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje 1,0 ml roztoku zkoušené látky obsahujícího 15 Ph.Eur.j. v mililitru.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušené látky se stanoví měřením inhibičního působení na roztok trypsinu o známé účinnosti. Inhibiční účinnost se vypočítá z rozdílu mezi počáteční a zbytkovou účinností trypsinu.

Inhibiční účinnost zkoušené látky se vyjadřuje v jednotkách Ph.Eur.j. 1 Ph.Eur.j. inhibuje 50 % enzymové účinnosti 2 µkat trypsinu.

Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená temperovacím zařízením na (25 ± 0,1) °C, míchadlem (např. magnetickým), uzávěrem s pěti otvory pro upevnění elektrod, špičky byrety, trubičky pro přívod dusíku a přidávání zkoumadel. Je možné použít manuální titraci nebo automatický titrátor. V případě manuální titrace má být byreta dělena po 0,05 ml a pH-metr má mít jemně dělenou stupnici a skleněnou a kalomelovou elektrodu.

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) tak, aby jeho koncentrace činila asi 1,67 Ph.Eur.j. v mililitru, tj. asi 0,6 mg (m mg) v mililitru.

Roztok trypsinu. Připraví se roztok trypsinu CRL obsahující asi 0,8 µkat v mililitru (asi 1 mg/ml) v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS. Použije se čerstvě připravený roztok a před zkouškou se uchovává v ledové lázni.

Roztok trypsinu a aprotininu. Ke 4,0 ml roztoku trypsinu se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Směs se okamžitě zředí na 40,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l), nechá se stát 10 min při pokojové teplotě a potom se uchovává v ledové lázni. Roztok je použitelný 6 h.

Zředěný roztok trypsinu. 0,5 ml roztoku trypsinu se zředí na 10,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a nechá se 10 min stát při pokojové teplotě a potom se uchovává v ledové lázni.

Reakční nádobka se nasytí dusíkem a za stálého míchání se přidá 9,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,9 g/l). Upraví se pH směsi na hodnotu 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Po vytemperování nádobky na (25 ± 0,1) °C se přidá 1,0 ml roztoku trypsinu a aprotininu a začne se měřit čas reakce. pH se udržuje na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zaznamenává se přidaný objem každých 30 s po dobu 6 min. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 s (n1 ml). Tato titrace se provede za stejných podmínek také se zředěným roztokem trypsinu. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS spotřebovaného za 1 s (n2 ml).

Vypočte se účinnost v Ph.Eur.j. v 1 mililitru ze vzorce:

4000.2n2-n1m.

Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 90 % až 110 % účinnosti uvedené v označení na obalu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• počet Ph.Eur.j. v 1 miligramu,

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá pyrogenních látek.

^1) Pharmeuropa 12, 1, 52 (2000). Závazné od 1. 1. 2000.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Aqua pro iniectione a Aqua purificata znějí:

„

Aqua pro iniectione^1) [image omitted]

Voda na injekci

Synonymum. Aqua ad iniectabilia

H2O	Mr 18,02	CAS 7732-18-5

Látka je určená k přípravě a výrobě léčivých přípravků pro parenterální podání, a to buď jako vehikulum (nerozplněná), nebo k rozpouštění či ředění léčivých látek nebo léčivých přípravků pro parenterální podání před použitím (sterilizovaná voda na injekci).

Voda na injekci nerozplněná

Získává se destilací vody splňující požadavky na pitnou vodu (ČSN 75 7111) nebo čištěné vody. Části destilačních přístrojů, které přicházejí do styku s vodou, musí být z neutrálního skla, křemene nebo vhodného kovu. Destilační přístroj musí být vybaven výkonným zařízením pro zachytávání unášených kapiček a je nezbytné udržovat jej v bezvadném technickém stavu. První část destilátu získaná na počátku destilace se odstraní a pak se destilát shromažďuje.

Během výroby a při následném uchovávání se vhodným způsobem sleduje celkový počet živých aerobních mikroorganismů, který je přiměřeně kontrolován. K vyloučení nežádoucí kontaminace jsou vhodně nastaveny varovné a akční limity. Za normálních podmínek je vhodný akční limit celkového počtu živých aerobních mikroorganismů (2.6.12) 10 mikroorganismů na 100 ml; stanoví se membránovou filtrací za použití Agarové půdy B a za použití nejméně 200 ml vody na injekci nerozplněné. Pro aseptickou přípravu musí být určené limity přísně dodržovány.

Kontroluje se měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 1,1 µS.cm^-1 při 20 °C.

Kontroluje se celkový organický uhlík (2.2.44), jehož limit je nejvýše 0,5 mg/l.

K zajištění vhodné jakosti vody se postup validuje, průběžně se sleduje měrná vodivost a pravidelně se sleduje mikrobiologická jakost.

Voda na injekci nerozplněná se uchovává a distribuuje za podmínek, které brání růstu mikroorganismů a zamezují jinému znečištění.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti a pachu.

Zkoušky na čistotu

Dusičnany. 5 ml ve zkumavce se vloží do lázně s ledovou vodou, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l), 0,1 ml difenylaminu RS a po kapkách za protřepávání 5 ml kyseliny sírové prosté dusíku R. Zkumavka se přemístí na 15 min do vodní lázně zahřáté na 50 °C. Případně vzniklé modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 4,5 ml vody prosté dusičnanů R a 0,5 ml základního roztoku dusičnanů (2 µg NO3/ml) (0,2 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 200 ml se zahřívá ve skleněné odpařovací misce na vodní lázni do zmenšení objemu na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Hliník (2.4.17). Je-li látka určena k přípravě dialyzačních roztoků, vyhovuje zkoušce na hliník, která se provede takto:

Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody destilované R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,01 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 µg Al/ml), 10 ml tlumivého octanového roztoku o pH 6,0 a 98 ml vody destilované R. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody destilované R.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Sterilizovaná voda na injekci

Je to voda na injekci rozplněná do vhodných obalů uzavřených a sterilizovaných teplem za podmínek, které zajistí, aby výrobek vyhovoval zkoušce na bakteriální endotoxiny. Neobsahuje žádné přísady.

Zkouší se za vhodných podmínek viditelnosti. Kapalina je čirá a bezbarvá.

Každý obal obsahuje dostatečné množství zkoušené látky, které umožní, aby mohl být odebrán jmenovitý objem.

Zkoušky na čistotu

Vyhovuje zkouškám popsaným v odstavci Voda na injekce nerozplněná a následujícím dodatečným zkouškám:

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Pokud je roztok žlutý, přidáním 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarví červeně. Pokud je roztok červený, přidáním 0,15 ml kyseliny chlorovodíkově 0,01 mol/l VS se zbarví žlutě.

Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 3 µS.cm^-1.

Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 min se vaří; roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy. Pro obaly o jmenovitém objemu 100 ml nebo méně vyhovuje 15 ml limitní zkoušce na chloridy (0,5 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 1,5 ml základního roztoku chloridů (5 µg Cl/ml) a 13,5 ml vody R. Roztok se pozoruje podél svislé osy zkumavky.

Sírany. K 10 ml se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml chloridu barnatého RS1; vzhled roztoku se do 1 h nezmění.

Amonium. Ke 20 ml se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Po 5 min se roztok pozoruje ve zkumavce podél svislé osy. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS ke směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 µg NH4/ml) a 16 ml vody prosté amonia R (0,2 µg/g).

Vápník a hořčík. Ke 100 ml se přidají 2 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 50 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R a 0,5 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS; vznikne jasně modré zbarvení.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Pro obaly o jmenovitém objemu 10 ml nebo méně zbytek váží nejvýše 4 mg (0,004 %). Pro obaly o jmenovitém objemu větším než 10 ml zbytek váží nejvýše 3 mg (0,003 %).

Hodnocení kontaminace částicemi pod hranicí viditelnosti (2.9.19). Vyhovuje zkoušce A nebo zkoušce B, jak je vhodné.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Voda na injekci nerozplněná vyhovuje následující dodatečné zkoušce:

N

Volný chlor.

Základní roztok volného chloru. 0,025 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok A).

1,50 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok B).

10,5 ml roztoku A se smíchá s 9,5 ml roztoku B (základní roztok). Roztok je použitelný po dobu 3 měsíců.

Postup. K 19 ml se přidá 1 ml o-tolidinu RS1; po 5 min není zbarvení roztoku intenzivnější než současně připravený stejný objem porovnávacího roztoku připraveného těsně před použitím zředěním 5 ml základního roztoku volného chloru vodou R na 20 ml (0,05 µg/g).

Aqua purificata^1) [image omitted]

Čištěná voda

Synonyma. Aqua demineralisata, Aqua destillata

H2O	Mr 18,02	CAS 7732-18-5

Je to voda určená pro výrobu a přípravu léčiv, u nichž není požadováno, že mají být sterilní a prosté pyrogenních látek, pokud není předepsáno a schváleno jinak.

Čištěná voda nerozplněná

Výroba

Čištěná voda nerozplněná se připravuje destilací, za použití iontoměničů nebo jinou vhodnou metodou z vody, která vyhovuje požadavkům na pitnou vodu (ČSN 75 7111).

Během výroby a při následném uchovávání se vhodným způsobem sleduje celkový počet živých aerobních mikroorganismů, který je přiměřeně kontrolován. K vyloučení nežádoucí kontaminace jsou vhodně nastaveny varovné a akční limity. Za normálních podmínek vhodný akční limit celkového počtu živých aerobních mikroorganismů (2.6.12) je 100 mikroorganismů v mililitru, stanoví se membránovou filtrací za použití Agarové půdy B. Množství vzorku se zvolí podle předpokládaného výsledku.

Kontroluje se celkový organický uhlík (2.2.44), jehož limit je nejvýše 0,5 mg/l, nebo se provede alternativní zkouška na oxidovatelné látky takto:

Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a vaří se 5 min; roztok zůstane slabě růžový.

Kontroluje se měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 4,3 µS.cm^-1 při 20 °C.

Čištěná voda nerozplněná se uchovává a distribuuje za podmínek, které brání růstu mikroorganismů a zamezují jinému znečištění.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina bez pachu a chuti.

Zkoušky na čistotu

Dusičnany. 5 ml ve zkumavce se vloží do lázně s ledovou vodou, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l), 0,1 ml difenylaminu RS a po kapkách za protřepávání 5 ml kyseliny sirové prosté dusíku R. Zkumavka se přemístí na 15 min do vodní lázně zahřáté na 50 °C. Případně vzniklé modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 4,5 ml vody prosté dusičnanů R a 0,5 ml základního roztoku dusičnanů (2 µg NO3/ml) (0,2 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 200 ml se zahřívá ve skleněné odpařovací misce na vodní lázni do zmenšení objemu na 20 ml. 12 ml tohoto koncentrovaného roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Hliník (2.4.17). Je-li látka určena k výrobě dialyzačních roztoků, vyhovuje zkoušce na hliník, která se provede takto:

Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody destilované R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 µg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 µg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody destilované R. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10 ml tlumivého octanového roztoku o pH 6,0 a 100 ml vody destilované R.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Jestliže je látka určená k výrobě dialyzačních roztoků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků.

Čištěná voda rozplněná

Je to čištěná voda rozplněná do vhodných obalů a uchovává se za podmínek, které zajišťují požadavky na mikrobiologickou jakost. Neobsahuje žádné přísady.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina bez pachu a chuti.

Zkoušky na čistotu

Vyhovuje zkouškám popsaným v odstavci Čištěná voda nerozplněná a následujícím dodatečným zkouškám:

Kysele a zásaditě reagující látky. K 10 ml čerstvě převařené a ochlazené zkoušené látky v baňce z borokřemičitého skla se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok není zbarven červeně. K 10 ml se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok není zbarven modře.

Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 min se vaří; roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy. K 10 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vzhled roztoku se do 15 min nezmění.

Sírany. K 10 ml se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml chloridu barnatého RS1; vzhled roztoku se do 1 h nezmění.

Amonium. Ke 20 ml se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS a po 5 min se roztok pozoruje ve zkumavce podél svislé osy. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS ke směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 µg NH4/ml) a 16 ml vody prosté amonia R (0,2 µg/g).

Vápník a hořčík. Ke 100 ml se přidají 2 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 50 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R a 0,5 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS; vznikne jasně modré zbarvení.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,001 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^2 živých aerobních mikroorganismů v mililitru; stanoví se za použití Agarové půdy B membránovou filtrací.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků.

Čištěná voda vyhovuje následujícím dodatečným zkouškám:

N

Volný chlor.

Základní roztok volného chloru. 0,025 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,1 ml kyseliny sirové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok A).

1,50 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok B).

10,5 ml roztoku A se smíchá s 9,5 ml roztoku B (základní roztok). Roztok je použitelný po dobu 3 měsíců.

Postup. K 19 ml se přidá 1 ml o-tolidinu RS1; po 5 min není zbarvení roztoku intenzivnější než současně připravený stejný objem porovnávacího roztoku připraveného těsně před použitím zředěním 5 ml základního roztoku volného chloru vodou R na 20 ml (0,05 µg/g).

Čištěná voda pro přípravu léčivých přípravků získaná destilací, demineralizací nebo jinou vhodnou metodou, u níž není zaručena požadovaná mikrobiologická jakost, se zbaví vhodným způsobem zárodků, např. varem po dobu nejméně 10 min a následným ochlazením nebo filtrací filtry zadržujícími bakterie. Tato voda se uchovává v dobře uzavřených zásobních obalech, nejlépe skleněných, sterilizovaných nebo jiným vhodným způsobem zbavených zárodků nejvýše 24 h při pokojové teplotě.

Při zkoušce Mikrobiální znečištění navíc vyhovuje zkoušce na nepřítomnost mikrobů z čeledi Enterobacteriaceae a Pseudomonas aeruginosa (2.6.13).

^1) Pharmeuropa 11, 1, 47 (1999). Závazné od 1. 7. 1999.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Argininum doplňuje článek Arnicae flos, který zní:

„

Arnicae flos [image omitted]

Arnikový květ

Synonymum. Flos arnicae

Jsou to celé nebo částečně rozlámané usušené úbory druhu Arnica montana L.

Obsahuje nejméně 0,40 % seskviterpenlaktonů, vyjádřeno jako helenalintiglat, vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má aromatický pach.

Je-li úbor rozkvetlý, má průměr asi 20 mm a výšku asi 15 mm, květní stopka je 2 cm až 3 cm dlouhá. Jednořadý až dvouřadý zákrov tvoří 18 až 24 protáhle kopinatých listenů na konci zašpičatělých. Zákrovní listeny jsou 8 mm až asi 10 mm dlouhé, zelené, na vnější straně se žlutozelenými chlupy, viditelnými pod lupou. Květní lůžko o průměru asi 6 mm je vypouklé, chlupaté, na povrchu s drobnými jamkami. Na jeho obvodu je asi 20 jazykovitých květů, 20 mm až 30 mm dlouhých; terč tvoří větší počet trubkovitých, asi 15 mm dlouhých květů. Semeníky jsou 4 mm až 8 mm dlouhé, nahoře s pentlicovitým bělavým 4 mm až 8 mm dlouhým chmýrem. V droze mohou být přítomny hnědé nažky s chmýrem nebo bez chmýru.

Makroskopický a mikroskopický popis viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Zákrov tvoří protáhle vejčité listeny, na konci zašpičatělé, s brvitým okrajem. Jazykovité květy mají redukovaný kalich, nahoře s lesklým bělavým pentlicovitým chmýrem s malými hrubými chlupy. Koruna jazykovitých květů je oranžově žlutá, se sedmi až deseti souběžně probíhajícími žilkami, na konci jazyka se třemi malými zuby. Tyčinky s volnými prašníky jsou neúplně vyvinuty. Úzký hnědý semeník s dvojklannou nazpět obrácenou bliznou. Trubkovité květy jsou paprsčitě souměrné. Semeník i kalich jsou stejné jako u jazykovitých květů. Krátká koruna je pětičetná, korunní cípy trojúhelníkovité, nazpět obrácené, pět fertilních tyčinek je spojeno s prašníky.

B. Úbor se rozdělí na jednotlivé části a upráškuje se (355). Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: pokožka zákrovních listenů s průduchy a chlupy na vnější straně četnějšími; chlupy jsou různých typů: jednořadé mnohobuněčné krycí chlupy, délky 50 µm až 500 µm, jsou četnější na okraji listenů; žláznaté chlupy s jednořadou nebo dvouřadou mnohobuněčnou nohou a mnohobuněčnou kulovitou hlavičkou, délky asi 300 µm, jsou četnější na vnější straně listenu; žláznaté chlupy s jednořadou mnohobuněčnou nohou a mnohobuněčnou kulovitou hlavičkou, délky asi 80 µm, jsou četnější na vnitřní straně listenu. Jazykovitá koruna s pokožkou z laločnatých nebo protáhlých buněk, roztroušenými průduchy a chlupy různých typů: krycí chlupy, ostře zašpičatělé, na bázi s jednou až třemi buňkami se stěnami ztlustlými a dvěma až čtyřmi tenkostěnnými koncovými buňkami, chlupy mohou být delší než 500 µm; žláznaté chlupy s dvouřadou mnohobuněčnou hlavičkou; žláznaté chlupy s mnohobuněčnou nohou a mnohobuněčnou kulovitou hlavičkou. Na okraji jazyka jsou okrouhlé papilózní buňky. Pokožka semeníku se žláznatými chlupy s krátkou nohou a mnohobuněčnou kulovitou hlavičkou; krycí chlupy obvykle tvoří dvě protáhlé, podélně srostlé buňky, většinou s tečkovanými stěnami na konci jsou chlupy zašpičatělé, někdy dvojklanné. Pokožka kalicha z protáhlých buněk, s krátkými jednobuněčnými krycími chlupy, pentlicovitě protáhlými. Pylová zrna okrouhlá, o průměru asi 30 µm, s ostnitou exinou a třemi klíčními póry.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky na čistotu Calendula officinalis L. - Heterotheca inuloides. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ve střední části je modře fluoreskující skvrna odpovídající polohou skvrně kyseliny chlorogenové na chromatogramu porovnávacího roztoku, nad touto skvrnou jsou tri skvrny fluoreskující žlutohnědě až oranžově žlutě a nad nimi skvrna fluoreskující zelenožlutě (astragalin). Skvrna pod astragalinem odpovídá isokvercitrosidu a skvrna těsně pod ní luteolin-7-glukosidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je pod skvrnou odpovídající kyselině kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku zelenomodře fluoreskující skvrna.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5,0 %.

Calendula officinalis L. - Heterotheca inuloides. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 2,00 g práškované drogy (710) se smíchají s 10 ml methanolu R a zahřívají se 5 min ve vodní lázni při 60 °C, za protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 2,0 mg kyseliny kávové R, 2,0 mg kyseliny chlorogenové R a 5,0 mg rutinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 30 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 15 µl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu několik min, postříká se roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R a zahřívá se 5 min při 100 °C až 105 °C. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní části oranžově žlutě fluoreskující skvrna (rutin), ve střední části světle modře fluoreskující skvrna (kyselina chlorogenová) a v horní části světle modře fluoreskující skvrna (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrná skvrna odpovídající polohou a fluorescencí skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku, ani žádná další skvrna pod ní.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití santoninu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,010 g santoninu R přesně odváženého se bezprostředně před použitím rozpustí v 10,0 ml methanolu R.

Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (355) se převede do 250ml baňky s kulatým dnem, smíchá se s 50 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání ve vodní lázni při 50 °C až 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje papírovým filtrem. Filtrační papír nastříhaný na kousky se přidá ke zbytku v baňce, smíchá se s 50 ml směsi objemových dílů methanolu R a vody R (1 + 1) a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem ve vodní lázni při 50 °C až 60 °C, za častého protřepávání. Stejný postup se opakuje ještě dvakrát. Ke spojeným filtrátům se přidají 3,00 ml roztoku vnitřního standardu a roztok se odpaří za sníženého tlaku na 18 ml. Baňka s kulatým dnem se promyje vodou R a touto promývací tekutinou se roztok zředí na 20,0 ml. Roztok se převede na chromatografickou kolonu o délce asi 0,15 m a o vnitřním průměru asi 30 mm naplněnou 15 g křemeliny pro chromatografii R. Po 20 min stání se promývá 200 ml směsi stejných objemových dílů ethylacetatu R a dichlormethanu R. Eluát se odpaří do sucha v 250ml baňce s kulatým dnem. Zbytek se rozpustí v 10,0 ml methanolu R, přidá se 10,0 ml vody R a 7,0 g oxidu hlinitého neutrálního R, protřepává se 120 s a po odstředění (10 min při 5000 gn) se zfiltruje papírovým filtrem. 10,0 ml filtrátu se odpaří do sucha, odparek se rozpustí ve 3,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zfiltruje se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (4 µm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min:

• mobilní fáze A - voda R,

• mobilní fáze B - methanol R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 3	62	38	izokraticky
3 - 20	62 → 55	38 → 45	lineární gradient
20 - 30	55	45	izokraticky
30 - 55	55 → 45	45 → 55	lineární gradient
55 - 57	45 → 0	55 → 100	lineární gradient
57 - 70	0	100	izokraticky
70 - 90	62	38	izokraticky

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm,

• injektorové smyčky, 20 µl.

Obsah seskviterpenlaktonů, vyjádřeno jako helenalintiglat, se vypočítá podle vzorce:

SLS.C.V.1,187.100SS.m.1000,

v němž značí:

SLS - plochu všech píků odpovídajících seskviterpenlaktonům, které mají vyšší retenční čas než pík santoninu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

SS - plochu píku odpovídajícího santoninu na chromatogramu zkoušeného roztoku,

M - hmotnost zkoušené drogy v gramech,

C - koncentraci santoninu v roztoku vnitřního standardu přidaného ke zkoušenému roztoku (mg/ml),

V - objem roztoku vnitřního standardu přidaného ke zkoušenému roztoku v mililitrech,

1,187 - korelační faktor pro přepočet mezi helenalintiglatem a santoninem.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Benserazidi hydrochloridum zní:

„

† Benserazidi hydrochloridum [image omitted]

Benserazidiumchlorid

[image omitted]

C10H16ClN3O5	Mr 293,71	CAS 14919-77-8

Je to (RS)-2-hydroxy-1-[(2,3,4-trihydroxybenzyl)hydrazinokarbonyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C10H16ClN3O5.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý či oranžovobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety benserazidiumchloridu CRL. Jestliže se získaná spektra liší, rozpustí se zkoušená látka a referenční látka odděleně v horkém methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

K přípravě roztoků se použije mobilní fáze ochlazená na 4 °C a vzorky se nastřikují ihned po přípravě.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 5,0 mg benserazidiumchloridu nečistoty A CRL a 5,0 mg benserazidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 4,76 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 800 ml vody R. Přidá se 200 ml acetonitrilu R a 1,22 g dekansulfonanu sodného R; pH se upraví na hodnotu 3,5 kyselinou fosforečnou R; průtoková rychlost je 1,2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty A (první pík) a benserazidiumchloridu (druhý pík) je nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající devítinásobku retenčního času benserazidiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se zabránilo přehřátí během titrace, je nutno roztok pečlivě míchat a titraci ukončit ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R. Přidá se 70 ml kyseliny octové bezvodé R a ihned se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,37 mg C10H16ClN3O5.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (RS)-2-amino-3-hydroxypropionohydrazid,

[image omitted]

B. (RS)-2-amino-3-hydroxy-2',2'-bis(2,3,4-trihydroxybenzyl)propionohydrazid,

[image omitted]

C. (RS)-2-amino-3-hydroxy-2'-(2,3,4-trihydroxybenzyliden)propionohydrazid.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Benzathini benzylpenicillinum doplňuje článek Benzbromaronum, který zní:

„

† Benzbromaronum [image omitted]

Benzbromaron

[image omitted]

C17H12Br2O3	Mr 424,09	CAS 3562-84-3

Je to (3,5-dibrom-4-hydroxyfenyl)-2-ethyl-3-benzo[b]furanylketon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H12Br2O3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 152 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. benzbromaronu.

B. Malé množství látky se na předem vyžíhaném měděném drátku vloží do nesvítivé části plamene; plamen se zbarví zeleně.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se 1 min třepe s 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 2,0 ml filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí v 30 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg benzaronu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). K 5 ml porovnávacího roztoku (b) se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 µm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R, vody R a methanolu R (5 + 25 + 300 + 990); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 231 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi prvním pikem (nečistota C) a druhým pikem (benzbromaron) je nejméně 10,0.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času benzbromaronu. Pokud na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou, kromě hlavního píku, i jiné píky, může jít o píky nečistoty A nebo nečistoty B. Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy: nečistoty A asi 0,6 a nečistoty B asi 2.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty A není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %); plocha píku nečistoty B není větší než desetinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku nečistoty A a píku nečistoty B, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) a součet ploch všech takových píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Halogenidy vyjádřené jako chloridy (2.4.4). 1,25 g se třepe se směsí 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R a zfiltruje se. Filtr se promyje vodou R a filtrát se zředí vodou R na 25 ml. 2,5 ml se zředí vodou R na 15 ml. Získaný roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 µg/g).

Železo (2.4.9). Zbytek získaný ve zkoušce na síranový popel se navlhčí 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Přidá se 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a zahřívá se 1 min k varu. Nechá se ochladit, kelímek se promyje vodou R, promývací tekutiny se spojí a zředí vodou R na 25 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (125 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně ve vakuu při 50 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 60 ml methanolu R, míchá se do úplného rozpuštění a přidá se 10 ml vody R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS odpovídá 42,41 mg C17H12Br2O3.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = R^2 = R^4 = H, R^3 = Br: (3-brom-4-hydroxyfenyl)-2-ethyl-3-benzo[b]furanylketon,

B. R^1 = R^3 = R^4 = Br, R^2 = H: (6-brom-2-ethyl-3-benzo[b]mranyl)-3,5-dibrom-4-hydroxyfenylketon,

C. R^1 = R^2 = R^3 = R^4 = H: (2-ethyl-3-benzo[b]furanyl)-4-hydroxyfenylketon (benzaron).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Betulae folium doplňují články Bezafibratum a Bifonazolum, které znějí:

„

† Bezafibratum [image omitted]

Bezafibrat

[image omitted]

C19H20ClNO4	Mr 361,82	CAS 41859-67-0

Je to kyselina 2-{4-[2-[(4-chlorbenzoyl)amino]ethyl]fenoxy}-2-methylpropanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C19H20ClNO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 181 °C až 185 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bezafibratu CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R a odpaří se do sucha. Zbytky se suší 1 h ve vakuu při 80 °C a zaznamenají se nová spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg bezafibratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 2-butanonu R a xylenu R (2,7 + 30 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se suší nejméně 15 min při 120 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 1 ml zkoušeného roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a odpaří se do sucha na horké misce. Zbytek se rozpustí ve 20 ml mobilní fáze.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 µm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,72 g/l) s pH upraveným na hodnotu 2,3 kyselinou fosforečnou R a methanolu R (40 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 228 nm.

Nastříkne se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacích roztoků (a), (b) a (c). Pokud je chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: nečistoty A asi 3 min, nečistoty B asi 3,5 min, bezafibratu asi 6,0 min, nečistoty C asi 9 min, nečistoty D asi 14 min a nečistoty E asi 37 min. Chromatogram se zaznamenává po dobu nutnou k detekci případného esteru, kterým, v závislosti na způsobu syntézy, může být nečistota C, D nebo E. Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 5,0 a hlavní pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,75 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 50 ml. Vzniklá suspenze se zfiltruje přes vlhký filtr, předem promývaný vodou R, až je prostý chloridů. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 9 ml základního roztoku chloridů (5 µg Cl/ml) a 6 ml vody R.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (25 + 75) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do růžového zbarvení za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 36,18 mg C19H20ClNO4.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 4-chlor-N-[2-(4-hydroxyfenyl)ethyl]benzamid (chlorbenzoyltyramin),

[image omitted]

B. kyselina 4-chlorbenzoová,

[image omitted]

C. R = CH3: methyl-2-{4-[2-[(4-chlorbenzoyl)amino]ethyl]fenoxy}-2-methylpropanoat,

D. R = CH2-CH3: ethyl-2-{4-[2-[(4-chlorbenzoyl)amino]ethyl]fenoxy}-2-methylpropanoat,

E. R = CH2-CH2-CH2-CH3: butyl-2-{4-[2-(4-chlorbenzoyl)amino]ethyl]fenoxy}-2-methylpropanoat.

† Bifonazolum [image omitted]

Bifonazol

[image omitted]

C22H18N2	Mr 310,40	CAS 60628-96-8

Je to 1-[(RS)-(4-bifenylyl)fenylmethyl]imidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C22H18N2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bifonazolu CRL. V případě, že se spektra látek získaná v pevném stavu liší, rozpustí se zkoušená a referenční látka jednotlivě v minimálním množství 2-propanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20,0 ml methanolu R.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Tlumivý roztok o pH 3,2. 2,0 ml kyseliny fosforečné R se smíchá s vodou R a zředí se jí na 1000,0 ml. pH se upraví triethylaminem R na hodnotu 3,2 (2.2.3).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve 25 ml acetonitrilu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 3,2 na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,25 ml zkoušeného roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 3,2 na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25,0 mg imidazolu R (nečistota C) se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 25,0 ml. 0,25 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 3,2 na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 34,2 mg [(RS)(4-bifenylyl)fenylmethyl]imidazoltrifluoracetatu CRL (odpovídající 25,0 mg báze nečistoty B) se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,25 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí tlumivým roztokem o pH 3,2 na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,25 ml zkoušeného roztoku a 0,25 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá a zředí se tlumivým roztokem o pH 3,2 na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min a s gradientovým programem za následujících podmínek:

• mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 3,2 (20 + 80),

• mobilní fáze B - směs objemových dílů tlumivého roztoku o pH 3,2 a acetonitrilu R (20 + 80),

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 8	60	40	izokraticky
8 - 12	60 → 10	40 → 90	lineární gradient
12 - 30	10	90	izokraticky
30 - 32	10 → 60	90 → 40	přechod na původní eluční podmínky
32 - 40	60	40	ustalování
40 = 0	60	40	opětovné spuštění izokratické eluce

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku bifonazolu na chromatogramu získaném s 50 μl porovnávacího roztoku (e) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (e). Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: nečistoty B asi 4 min a bifonazolu asi 4,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky nečistoty B a bifonazolu nejméně 2,5.

Nastříkne se odděleně 50 μl zkoušeného roztoku a po 50 μl porovnávacích roztoků (a), (b) a (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty C větší než odpovídající pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); plocha píku nečistoty B není větší než trojnásobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,5 %); žádný pík, kromě hlavního píku a píků nečistot B a C, není větší než pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,04 mg sloučeniny C22H18N2.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

Hodnocené nečistoty

[image omitted]

A. (RS)-(4-bifenylyl)fenylmethanol,

[image omitted]

B. 4-[(RS)-(4-bifenylyl)fenylmethyl]imidazol,

[image omitted]

C. imidazol,

[image omitted]

D. 1,3-bis[(4-bifenylyl)fenylmethyl]imidazoliumchlorid.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Boldo folium zní:

„

Boldo folium

Boldovníkový list

Synonymum. Folium boldo

Je to celý usušený list druhu Peumus boldus MOLINA nebo jeho úlomky.

Obsahuje 20,0 ml až 40,0 ml silice v 1 kilogramu nerozdrobněné drogy a nejméně 15,0 ml silice v 1 kilogramu rozdrobněné drogy. Obsahuje nejméně 0,1 % alkaloidů, vyjádřeno jako boldin (C19H21NO4; Mr 327,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má, zejména po rozetření, aromatický pach.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. List je vejčitý nebo oválný, obvykle 5 cm dlouhý, krátce řapíkatý, nahoře tupý nebo slabě zašpičatělý nebo hrotitý, na bázi uťatý nebo zaokrouhlený. Čepel celokrajná, mírně zvlněná, okraj čepele ztlustlý, více nebo méně podvinutý. Čepel je šedozelená, silná, tuhá a křehká. Svrchní strana drsná s četnými malými vyniklými hrbolky a s vpadlou žilnatinou. Spodní strana jemně ochmýřená, s hrbolky méně zřetelnými a s vyniklou zpeřenou žilnatinou.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky ze svrchní strany listu a pod ní ležící hypodermis z buněk s rovnými nebo mírně zprohýbanými, růžencovitě ztlustlými stěnami; pokožka na spodní straně listu s četnými průduchy provázenými čtyřmi až sedmi buňkami; jednotlivé dvojklanné nebo hvězdovitě uspořádané jednobuněčné krycí chlupy s více nebo méně ztlustlými zdřevnatělými stěnami; úlomky čepele s dvouřadým palisádovým parenchymem; úlomky houbového mezofylu s velkými okrouhlými siličnými buňkami a parenchymem obsahujícím jemné jehličkovité krystaly; ztlustlá vlákna a zdřevnatělé tečkované parenchymatické buňky provázené cévními svazky.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody R a zahřívá se 10 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. K filtrátu se přidají 2 ml amoniaku zředěného RS1 a protřepává se dvakrát 20 ml etheru R tak, aby nedocházelo k tvorbě emulze. Organické vrstvy se spojí a odpaří se na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 2 mg boldinu R se rozpustí v 5 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, diethylaminu R a toluenu R (10+ 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se jodovizmutitanem draselným RS2 a po 5 min se postříká dusitanem sodným RS. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je v dolní třetině hnědá až červenohnědá skvrna odpovídající boldinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik nahnědlých skvrn nad i pod skvrnou odpovídající boldinu.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 4 % větviček a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Voda (2.2.13). Nejvýše 10,0 %. Stanoví se destilací 20,0 g práškované drogy (355).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 13,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 1000ml baňce s 10,0 g čerstvě rozdrobněné drogy a 300 ml vody R jako destilační tekutiny. Destiluje se 3 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.

Alkaloidy. Provede se kapalinová chromatografíe (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,000 g (m1) práškované drogy (355) se smíchá s 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepává se 30 min ve vodní lázni při 80 °C. Pak se zfiltruje a zbytek se smíchá s 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepává se 30 min ve vodní lázni při 80 °C. Tento postup se opakuje ještě jednou. Spojené vychladlé filtráty se protřepávají 100 ml směsi objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (1 + 1). Vodná vrstva se upraví amoniakem zředěným RS1 na hodnotu pH 9,5 a protřepává se postupně 100 ml, 50 ml a 50 ml dichlormethanu R. Spojené horní vrstvy se odpaří za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 12 mg (m2) boldinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku A a roztoku B (16 + 84), průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• roztok A - 99,8 ml acetonitrilu R se smíchá s 0,2 ml diethylaminu R,

• roztok B - 99,8 ml vody R se smíchá s 0,2 ml diethylaminu R a pH se upraví kyselinou mravenčí R na hodnotu 3,0,

• spektrofotometrického detektoru, 304 nm.

Nastříkne se odděleně po 20 μl obou roztoků. Provede-li se chromatografie za předepsaných podmínek, relativní retenční časy vztažené k boldinu jsou: isoboldin asi 0,9 min; isokorydin-N-oxid asi 1,8 min; laurotetanin asi 2,2 min; isokorydin asi 2,8 min; N-methyllaurotetanin asi 3,2 min; na chromatogramech mohou být další píky.

Obsah alkaloidů v procentech, vyjádřeno jako boldin (C19H21NO4), se vypočítá podle vzorce:

∑A1.m2A2.m1,

v němž značí:

m1 - hmotnost zkoušené drogy v gramech,

m2 - hmotnost boldinu R v gramech,

ΣA1 - součet ploch píků odpovídajících šesti alkaloidům na chromatogramu zkoušeného roztoku,

A2 - plochu píku odpovídajícího boldinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Bromocriptini mesilas doplňuje článek Bromperidoli decanoas, který zní:

„

† Bromperidoli decanoas [image omitted]

Bromperidoldekanoat

[image omitted]

C31H41BrFNO3	Mr 574,57	CAS 75067-66-2

Je to 4-(4-bromfenyl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-dekanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C31H41BrFNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 60 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bromperidoldekanoatu CRL. Zkouší se látky ve formě suspenze v parafinu tekutém R.

B. K 0,1 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se nad plamenem 10 min. Po ochlazení se zbytek převede do 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Takto připravený roztok vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím a chrání se před světlem.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg bromperidoldekanoatu CRL a 2,5 mg haloperidoldekanoatu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 µm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,5 ml/min s následujícím gradientovým programem:

• mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (27 g/l),

• mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	80 → 40	20 → 60	lineární gradient
30 - 35	40	60	izokraticky
35 - 40	40 → 80	60 → 20	přepnutí na počáteční složení eluentu
40 = 0	80	20	opětovné spuštění gradientu

• spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Kolona se promývá 30 min acetonitrilem R a dále se ustaluje počátečním složením eluentu po dobu asi 5 min.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaného s 10 µl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: haloperidoldekanoatu asi 24 min; bromperidoldekanoatu asi 24,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky haloperidoldekanoatu a bromperidoldekanoatu nejméně 1,5. V případě potřeby se upraví gradientový nebo časový program pro lineární gradientovou eluci.

Nastříkne se odděleně 10 µl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku, na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům získaným při slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 30 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,450 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/ VS odpovídá 57,46 mg C31H41BrFNO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech při teplotě nižší než 25 °C, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

Stanovované nečistoty

[image omitted]

A. 4-fenyl-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-dekanoat,

[image omitted]

B. 4-(4-bromfenyl)-1-[4-(2-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-dekanoat,

[image omitted]

C. 4-(4-bromfenyl)-1-[4-(3-ethyl-4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-dekanoat,

[image omitted]

D. 4-(4-bromfenyl)-1-{4-[4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxypiperidin-1-yl]fenyl]-4-oxobutyl}piperidin-4-yl-dekanoat,

[image omitted]

E. 4-(4'-brombifenyl-4-yl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-dekanoat,

[image omitted]

F. 4-(4-bifenylyl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-dekanoat,

G. 4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxypiperidin-1-yl]-1-(4-fluorfenyl)-1-butanon (bromperidol),

[image omitted]

H. 4-(4-bromfenyl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-oktanoat,

[image omitted]

I. 4-(4-bromfenyl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-nonanoat,

[image omitted]

J. 4-(4-bromfenyl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-undekanoat,

[image omitted]

K. 4-(4-bromfenyl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-4-yl-dodekanoat.

Ostatní zjistitelné nečistoty

[image omitted]

L. (4-fluorfenyl)methylketon.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Bufexamacum doplňuje článek Buflomedili hydrochloridum, který zní:

„

† Buflomedili hydrochloridum [image omitted]

Buflomediliumchlorid

[image omitted]

C17H26ClNO4	Mr 343,86	CAS 35543-24-9

Je to 1-[4-oxo-4-(2,4,6-trimethoxyfenyl)butyl]pyrrolidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C17H26ClNO4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu.

Taje při asi 195 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1,2).

A. 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 25,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximuje 143 až 149.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety buflomediliumchloridu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

Porovnávací roztok. 40 mg buflomediliumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R, isopropanolu R a toluenu R (5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2 Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 mg buflomedilu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi. Přidá se 0,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografii bazických látek R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (9,25 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5 (45 + 55); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky buflomedilu a nečistoty B nejméně 5,0.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času buflomedilu, jenž je asi 5 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než je 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; s 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,39 mg C17H26C1NO4.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = OH, R^2 = OCH3: 1-(2-hydroxy-4,6-dimethoxyfenyl)-4-(1-pyrrolidinyl)-1-butanon,

B. R^1 = OCH3, R^2 = OH: 1-(4-hydroxy-2,6-dimethoxyfenyl)-4-(1-pyrrolidinyl)-1-butanon,

C. R^1 = OH, R^2 = OH: 1-(2,4-dihydroxy-6-methoxyfenyl)-4-(1-pyrrolidinyl)-1-butanon.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Calcifediolum monohydricum zní:

„

† † Calcifediolum monohydricum [image omitted]

Monohydrát kalcifediolu

Synonymum. Calcifediolum

[image omitted]

C27H44O2.H2O	Mr 418,66	CAS 63283-36-3

Je to monohydrát (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-3β,25-diolu. Počítáno na bezvodou látku obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C27H44O2.

Vlastnosti

Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.

V roztoku může docházet v závislosti na teplotě a času k reverzibilní izomerizaci na pre-kalcifediol.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kalcifediolu. Tableta se připraví ze 2 mg zkoušené látky a 225 mg bromidu draselného R.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčním časem a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Metodou normalizace se z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku vypočte procentuální obsah příbuzných látek, kromě pre-kalcifediolu, které jsou eluovány během dvojnásobku retenčního času kalcifediolu. Obsah žádné jednotlivé příbuzné látky není větší než 0,5 % a součet příbuzných látek není větší než 1,0 %. Nepřihlíží se k píkům pod 0,1 %.

Voda, mikrostanovení (2.5.32). 3,8 % až 5,0 %, stanoví se s 10,0 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provádí co nejrychleji, aby se zabránilo vlivu aktinického světla a vzduchu.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg kalcifediolu CRL se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (b). Porovnávací roztok (a) se stokrát zředí mobilní fází.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zahřívají 2 h na vodní lázni pod zpětným chladičem při 80 °C a ochladí se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

-kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatograjii R1 (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (200 + 800), průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 265 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se po 50 μl porovnávacího roztoku (c) a zaznamenává se chromatogram. Celkem se udělá šest nástřiků. Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas prekalcifediolu vzhledem ke kalcifediolu asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy kalcifediolu je nejvýše 1 % a rozlišení mezi píky pre-kalcifediolu a kalcifediolu je alespoň 5,0; pokud je nutné, upraví se poměr složek mobilní fáze, aby se dosáhlo tohoto rozlišení.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a) a 50 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenají se chromatogramy. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamená stejným způsobem po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.

Uchovávání

Uchovává se pod dusíkem ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Po otevření se ihned spotřebuje.

Venenum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 9β,10α-cholesta-5,7-dien-3β,25-diol,

[image omitted]

B. (6Z)-9,10-sekocholesta-5(10),6,8-trien-3β,25-diol (pre-kalcifediol),

[image omitted]

C. cholesta-5,7-dien-3β,25-diol,

[image omitted]

D. (6E)-9,10-sekocholesta-5(10),6,8-trien-3β,25-diol,

[image omitted]

E. (5E,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-3β,25-diol.

“

• 1. V příloze Části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Calcii folinas hydricus zní:

„

Calcii folinas hydricus [image omitted]

Hydrát kalciumfolinatu

Synonymum. Calcii folinas, hydrát vápenaté soli kyseliny folinové

[image omitted]

C20H21CaN7O7.nH2O	Mr bezvodého 511,51	CAS 1492-18-8

Je to hydrát kalcium-(2S)-2-{4-[[[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteridin-6-yl]methyl]amino]benzamido}pentadioatu. Obsahuje 7,54 % až 8,14 % Ca a 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H21CaN7O7, obojí počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%. Amorfní forma může tvořit ve vodě přesycené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydrátu kalciumfolinatu CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka a referenční látka se odděleně rozpustí v co nejmenších objemech vody R a po kapkách se přidává takové množství acetonu R, aby vznikla sraženina. Směsi se nechají 15 min stát, sraženiny se oddělí odstředěním, promyjí se dvakrát malým množstvím acetonu R, vysuší se a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F254 R.

Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 15 mg hydrátu kalciumfolinatu CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů isoamylalkoholu R a roztoku kyseliny citrónové R (50 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 8, (1 + 10) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně a chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se provedou co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí, je-li třeba, zahřátím na 40 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 420 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není vyšší než 0,60.

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,4° až +18,0°; počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku; měří se roztok S.