Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píkem ceftazidimu a píkem ceftazidimu nečistoty A je nejméně 1,0. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočte se obsah ceftazidimu v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. (6R,7R)-7- {(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(1-karboxy-1-methylethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-3-(1-pyridinio)methyl-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylat (delta-2-ceftazidim),

[image omitted]

B. (6R,7R)-7- {(E)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(1-karboxy-1-methylethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-3-(1-pyridinio)methyl-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylat,

[image omitted]

C. (6R,7R)-2-karboxy-8-oxo-3-(1-pyridinio)methyl-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-7-ylamoniumdichlorid,

[image omitted]

D. (6R,7R)-7-{(Z)-2-[2-[(trifenylmethyl)amino]thiazol-4-yl]-2-[(1,1-dimethyl-2-oxo-2-terc.butoxyethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-3-(1-pyridinio)methyl-5-thia-1-azabicyk-lo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylat,

[image omitted]

E. 4-{[2-oxo-2-[[2-karboxylato-8-oxo-3-(1-pyridinio)methyl-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-7-yl]amino-[(Z)-1-[(1,1-dimethyl-2-oxo-2-terc.butoxyethoxy)imino]ethyl}thiazol-2-ylamoniumchlorid,

F. pyridin.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Celiprololi hydrochloridum doplňuje článek Cellaburatum, který zní:

”

Cellaburatum [image omitted]

Celaburat

Synonymum. Cellulosi acetas butyras

CAS 9004-36-8

Je to částečně nebo úplně O-acetylovaná a O-butyrylovaná celulosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 2,0 % až 30,0 % acetylových skupin (C2H3O) a 16,0 % až 53,0 % butyrylových skupin (C4H7O). Obsah acetylových skupin a obsah butyrylových skupin jsou oba 90,0 % až 110,0 % deklarovaného obsahu, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Bílý nažloutlý nebo našedlý prášek nebo granule. Je slabě hygroskopický, prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, v kyselině mravenčí a ve směsi stejných objemových dílů methanolu a dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. celaburatu. Intenzity pásů se mohou měnit v závislosti na stupni substituce.

B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. K 5,00 g v 250ml kuželové baňce se přidá 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R, baňka se uzavře, suspenze se opatrně zamíchá, nechá se stát 3 h a potom se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí vodou prostou oxidu uhličitého R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 3,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. K 1,000 g v 500ml kuželové baňce se přidá 100 ml acetonu R a 10 ml vody R. Baňka se uzavře a obsah se míchá na magnetické míchačce až do úplného rozpuštění. Za stálého míchání se přidá 30,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/VS. Baňka se uzavře a obsah se míchá na magnetické míchačce 30 min. Přidá se 100 ml vody R horké 80 °C, stěny baňky se opláchnou a míchá se ještě 2 min. Po ochlazení se suspenze odstřeďuje nebo zfiltruje a zbytek se promyje vodou R. Promývací tekutina se spojí s filtrátem, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3 (2.2.3) a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,200 g kyseliny octové ledové R a 0,400 g kyseliny máselné R se rozpustí ve vodě R, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3 (2.2.3) a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,0 (1) (5 + 95). Složení mobilní fáze se po 30 min změní lineárním gradientem na směs methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,0 (1) (20 + 80) během 5 min a promývá se dalších 25 min. Počáteční složení směsi se obnovuje 1 min; průtoková rychlost je 1,2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Nastříkne se postupně 20 µl porovnávacího roztoku a 20 µl zkoušeného roztoku.

Z ploch píků na získaných chromatogramech se vypočítá obsah kyseliny octové a kyseliny máselné v procentech.

Obsah acetylových (C2H3O) a butyrylových (C4H7O) skupin vyjádřený v procentech se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu kyseliny octové, respektive máselné koeficientem 0,717, respektive 0,807.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah acetylových a butyrylových skupin v procentech.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cellulosi acetas zní:

”

Cellulosi acetas [image omitted]

Acetat celulosy

CAS 9004-35-7

Je to částečně nebo úplně O-acetylovaná celulosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 29,0 % až 44,8 % acetylových skupin (C2H3O). Obsah acetylových skupin je 90,0 % až 110,0 % jmenovitého obsahu, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Bílý nažloutlý nebo našedlý prášek nebo granule, hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, v kyselině mravenčí a ve směsi stejných objemových dílů methanolu a dichlormethanu.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. acetatu celulosy.

Zkoušky na čistotu

Volné kyseliny. Nejvýše 0,1 %; počítáno jako kyselina octová na vysušenou látku. K 5,00 g v 250ml kuželové baňce se přidá 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R, baňka se uzavře, suspenze se opatrně zamíchá, nechá se 3 h stát a potom se zfiltruje. Baňka a filtr se promyjí vodou prostou oxidu uhličitého R, promývací tekutina se spojí s filtrátem a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1. Titruje se hydroxidem sodným 0,01 mol/l VS do slabě růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,6005 mg volné kyseliny, počítáno jako kyselina octová.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 µg). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Celkový počet živých aerobních mikroorganismů je nejvýše 10^3 mikroorganismů v gramu z toho nejvýše 10^2 hub v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení obsahu

A. Pro acetat celulosy obsahující nejvýše 42,0 % acetylových skupin.

Ke 2,000 g v 500ml kuželové baňce se přidá 100 ml acetonu R a 10 ml vody R. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce do úplného rozpuštění. Přidá se 30,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS za stálého míchání. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce 30 min. Potom se přidá 100 ml vody R zahřáté na 80 °C, stěny baňky se opláchnou a míchá se ještě 2 min a ochladí se na pokojovou teplotu. Titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce:

4,305.n2-n1100-d.m,

v němž značí:

d - ztrátu sušením v procentech,

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n1 - spotřebu kyseliny sírové 0,5 mol/l VS zjištěnou při titraci v mililitrech,

n2 - spotřebu kyseliny sírové 0,5 mol/l VS zjištěnou při slepé zkoušce v mililitrech.

B. Pro acetat celulosy obsahující více než 42,0 % acetylových skupin.

Ke 2,000 g v 500ml kuželové baňce se přidá 30 ml dimethylsulfoxidu R a 100 ml acetonu R. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce 16 h. Přidá se 30,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS za stálého míchání. Baňka se uzavře a míchá se na magnetické míchačce 6 min. Potom se nechá 60 min stát bez míchání. Potom se přidá 100 ml vody R zahřáté na 80 °C, stěny baňky se opláchnou, míchá se ještě 2 min a ochladí se na pokojovou teplotu. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS jako nadbytek, 5 min se míchá a potom se nechá 30 min stát. Titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS do trvalého růžového zbarvení za míchání na magnetické míchačce. Vypočítá se počet miliekvivalentů spotřebovaného hydroxidu sodného, v úvahu se vezme průměr ze dvou slepých titrací.

Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce:

4,305.n100-d.m,

v němž značí:

d - ztrátu sušením v procentech,

m - navážku zkoušené látky v gramech,

n - počet miliekvivalentů hydroxidu sodného.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede jmenovitý obsah acetylových skupin v procentech.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cetostearomacrogolum zní:

”

Cetostearomacrogolum [image omitted]

Cetostearomakrogol

Synonymum. Macrogoli aether cetostearylicus

Je to směs etherů směsných makrogolů s lineárními mastnými alkoholy, hlavně cetylstearylalkoholem. Může obsahovat volné makrogoly a proměnné množství volného cetylstearylalkoholu. Množství ethylenoxidu zreagovaného s cetylstearylalkoholem je 2 až 33 oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota).

Vlastnosti

Bílá nebo nažloutle bílá voskovitá mazlavá hmota, pelety, mikrokuličky nebo vločky.

Cetostearomakrogol s nízkým počtem oxyethylenových jednotek v molekule je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Cetostearomakrogol s vyšším počtem oxyethylenových jednotek v molekule je dispergovatelný nebo dobře rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Tuhne při 32 °C až 52 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky podle následující tabulky 1 se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) a zředí se touto směsí na 75 ml.

Tab. 1.

Počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota)	Navážka (g)
2 - 6	5,0
10 - 22	10,0
25 - 33	15,0

Přidá se 60 ml hexanu R a protřepává se 3 min. Tvorbu pěny lze potlačit přídavkem několika kapek lihu 96% R. Hexanová vrstva se zfiltruje přes síran sodný bezvodý R, filtr se promyje třikrát 10 ml hexanu R a spojené filtráty se odpaří do sucha. 0,05 g vysušeného zbytku se rozpustí v 10 ml methanolu R (v některých případech roztok opalizuje).

Porovnávací roztok. 25 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

Odděleně se nanese po 20 µl zkoušeného a porovnávacího roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší a postříká zkoumadlem vanilin-kyselina sírová připraveným následujícím způsobem: 0,50 g vanilinu R se rozpustí v 50,0 ml lihu 96% R a zředí se kyselinou sírovou R na 100,0 ml. Pak se vrstva usuší na vzduchu, zahřívá se 15 min při asi 130 °C a nechá se vychladnout na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn, z nichž jedna odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RS1 a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l); vznikne sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Viz hodnoty uvedené v tabulce 2.

Tab. 2.

Počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota)	Číslo hydroxylové
2	150 - 180
3	135 - 155
5 - 6	100 - 134
10	75 - 90
12	67 - 77
15	58 - 67
20 - 22	40 - 55
25	36 - 46
30 - 33	32 - 40

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 µg/g ethylenoxidu a nejvýše 10 µg/g dioxanu. K výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu cetylstearylalkoholu (jmenovitá hodnota).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Chymotrypsinum zní:

”

Chymotrypsinum^1) [image omitted]

Chymotrypsin

CAS 9004-07-3

Je to proteolytický enzym získaný aktivací chymotrypsinogenu extrahovaného z hovězích slinivek (Bos taurus L.). Jeho účinnost je nejméně 5,0 mikrokatalů v miligramu. Nejvyšší účinnost je v roztoku při hodnotě pH asi 8; při hodnotě pH 3 je účinnost reverzibilně snížena, ale látka je nejstabilnější.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Zvířata, ze kterých se chymotrypsin získává, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdraví zvířat určených pro konzumaci lidmi.

Musí se dokázat, v jakém rozsahu dovolí výrobní postup inaktivaci nebo odstranění jakékoliv kontaminace viry nebo jinými původci infekce.

Metoda výroby se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví následující zkoušce.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 1 µg na 5 mikrokatalů chymotrypsinové účinnosti, počítáno jako histaminová báze. Před stanovením se zkoušený roztok zahřívá 30 min na vodní lázni.

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je mírně rozpustný ve vodě. Amorfní forma je hygroskopická.

Zkoušky totožnosti

A. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. Na bílé kapkovací destičce se smíchá v jamce 0,05 ml tohoto roztoku s 0,2 ml roztoku substrátu; vzniká fialově červené zbarvení.

Roztok substrátu pro zkoušky totožnosti. K 24,0 mg acetyltyrosinethylesteru R se přidá 0,2 ml lihu 96% R a míchá se až do rozpuštění. Přidají se 2,0 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l), 1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a směs se zředí vodou R na 10,0 ml.

B. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 5 ml. Přidá se 0,10 ml roztoku tosylfenylalanylchlormethanu R (20 g/l) v lihu 96% R, upraví se pH na hodnotu 7,0 a 2 h se třepe. V jamce bílé kapkovací destičky se smíchá 0,05 ml tohoto roztoku s 0,2 ml roztoku substrátu, viz Zkouška totožnosti A; do 3 min nevznikne žádné zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok vykazuje absorpční maximum při 281 nm a minimum při 250 nm. Specifická absorbance v maximu je 18,5 až 22,5 a v minimu není větší než 8.

Trypsin. Do jamky bílé kapkovací destičky se přidá 0,05 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 8,1 a 0,1 ml roztoku S. Ke směsi se přidá 0,2 ml roztoku substrátu (zkoušený roztok). Současně a za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok obsahující zkoušenou látku, ke které bylo přidáno nejvýše 1 % trypsinu BRP. Měří se čas; zkoušený roztok se během 3 min až 5 min po přidání roztoku substrátu nezbarví. Porovnávací roztok se zbarví fialově červeně.

Roztok substrátu. K 98,5 mg tosylargininiummethylesterchloridu R vhodného pro stanovení trypsinu se přidá 5 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 8,1 a míchá se do rozpuštění. Potom se přidá 2,5 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,100 g se suší 2 h při 60 °C při tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví porovnáním rychlosti, s jakou hydrolyzuje zkoušená látka acetyltyrosinethylester R, s rychlostí, s jakou hydrolyzuje chymotrypsin BRP za stejných podmínek stejný substrát.

Přístrojové vybavení. Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená:

• zařízením udržující teplotu při (25,0 ± 0,1) °C,

• míchadlem, např. elektromagnetickým,

• víkem s otvory pro elektrody, byretu, přívod dusíku a pro přidávání zkoumadel.

Lze použít manuální nebo automatické titrační zařízení. Při manuální titraci se použije byreta dělená po 0,005 ml a pH-metr s dostatečnou citlivostí se skleněnou a kalomelovou elektrodou.

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg chymotrypsinu BRP se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 250,0 ml.

Roztoky se uchovávají při 0 °C až 5 °C. 1 ml každého roztoku se ohřeje na asi 25 °C a po 15 min se z každého roztoku použije 50 µl (odpovídá asi 25 nanokatalům) k titraci. Titrace se provádí v dusíkové atmosféře. Do reakční nádobky se přidá 10,0 ml roztoku chloridu vápenatého 0,01 mol/l RS a za míchání 0,35 ml acetyltyrosinethylesteru 0,2 mol/l RS. Když je teplota ustálena na (25,0 ± 0,1) °C (asi po 5 min), upraví se pH přesně na hodnotu 8,0 hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Přidá se 50 µl zkoušeného roztoku (odpovídá asi 5 µg zkoušené látky) a měří se stopkami čas. Udržuje se pH na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS a zaznamenává se objem přidaného roztoku po 30 s. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu mezi 30 s a 210 s. Za stejných podmínek se provede titrace s porovnávacím roztokem a stanoví se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/ VS za sekundu.

Vypočítá se účinnost v mikrokatalech na mg podle vzorce:

m´.Vm.V´.A,

v němž značí:

m - navážku zkoušeného látky v miligramech,

m' - navážku chymotrypsinu BRP v miligramech,

V - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u zkoušeného roztoku,

V' - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u porovnávacího roztoku,

A - účinnost chymotrypsinu BRP v mikrokatalech na miligram.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 2 °C až 8 °C, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• množství chymotrypsinu a celková účinnost v mikrokatalech na balení,

• že amorfní látka je hygroskopická.

^1) Pharmeuropa 12, 1, 52 (2000). Závazné od 1. 1. 2000

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cetylpyridinii chloridum monohydricum doplňuje článek Ciclopiroxum, který zní:

”

† Ciclopiroxum [image omitted]

Cyklopirox

[image omitted]

C12H17NO2	Mr 207,27	CAS 29342-05-0

Je to 6-cyklohexyl-1-hydroxy-4-methylpyridin-2(1H)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H17NO2.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14): 140 °C až 145 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklopiroxu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 20 mg cyklopiroxu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Před použitím se vrstva vyvíjí směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 15 + 75) až dosáhne čelo vyvíjecí směsi k hornímu okraji a nechá se 5 min sušit na vzduchu. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 15 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká roztokem chloridu železitého R (20 g/l) v ethanolu R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Všechny operace je třeba provádět bez přístupu aktinického světla. Všechny materiály, které přijdou do styku se zkoušenou látkou, jako je např. náplň kolony, zkoumadla, rozpouštědla a další, by měly obsahovat minimální množství extrahovatelných kationtů kovů.

Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a mobilní fáze (1 + 9).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 15 ml rozpouštěcí směsi, v případě potřeby za použití ultrazvukové lázně, a stejnou směsí se zředí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg cyklopiroxu nečistoty A CRL a 15,0 mg cyklopiroxu nečistoty B CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí rozpouštěcí směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5 ml zkoušeného roztoku.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 80 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R2 (5 µm),

• promývací směsi složené z objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetylacetonu R, acetonitrilu R a vody R (1 + 1 + 500 + 500),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R a roztoku edetanu disodného R (0,96 g/l) (0,1 +230 + 770). V případě, že retenční čas hlavního píku na chromatogramu zaznamenaném za předepsaných podmínek není 8 min až 11 min, upraví se vhodným způsobem poměr množství roztoku edetanu disodného (0,96 g/l) a acetonitrilu; průtoková rychlost je 0,7 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm a 298 nm.

Pro zabezpečení desorpce rušivých kovových iontů musí být každá nová kolona promývána promývací směsí průtokovou rychlostí 0,2 ml/min nejméně 15 h a potom mobilní fází nejméně 5 h.

Nastříkne se po 10 µl rozpouštěcí směsi zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zaznamenají se chromatogramy při 220 nm a při 298 nm. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku.

Relativní retenční časy jsou:

• nečistota A: 0,5,

• nečistota C: 0,9,

• cyklopirox: 1,0,

• nečistota B: 1,3.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky nečistoty B a cyklopiroxu nejméně 2,0; na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) zaznamenaném při 298 nm je poměr signálu píku nečistoty B k šumu nejméně 3; na chromatogramu zkoušeného roztoku hodnota faktoru symetrie hlavního píku je 0,8 až 2,0.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku zaznamenaném při 220 nm není plocha píku nečistoty A větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) zaznamenaném při stejné vlnové délce (0,5 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku zaznamenaném při 298 nm není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) zaznamenaném při téže vlnové délce (0,5 %); součet ploch všech píků zaznamenaných při 298 nm, kromě hlavního píku a píku nečistoty B, není větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Při 298 nm se nepřihlíží k píkům rozpouštědla a k píkům s plochou menší než je polovina plochy píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) získaném při stejné vlnové délce.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C nad oxidem fosforečným R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R, přidá se 20 ml vody R a titruje se roztokem hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška.

1 ml roztoku hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,73 mg C12H17NO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (RS)-2-(3-cyklohexyl-5-methyl-4,5-dihydroisoxazol-5-yl)octová,

[image omitted]

B. 6-cyklohexyl-4-methyl-2H-pyran-2-on,

[image omitted]

C. 6-cyklohexyl-4-methylpyridin-2(1H)-on.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky se za článek Ciclosporinum doplňuje článek Cilastatinum natricum, který zní:

”

† Cilastatinum natricum [image omitted]

Sodná sůl cilastatinu

[image omitted]

C16H25N2NaO5S	Mr 380,43	CAS 81129-83-1

Je to natrium-(Z)-7-{[(R)-2-amino-2-karboxyethyl]thio}-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl] karbonyl]amino]hept-2-enoat. Počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C16H25N2NaO5S.

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý amorfní prášek, hygroskopický. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a v methanolu, dobře rozpustná v dimethylsulfoxidu, těžce rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v acetonu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli cilastatinu CRL.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +41,5° až +44,5°, počítáno na bezvodou a rozpouštědel pro-stou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (1 + 120) a zředěním stejnou směsí na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 32,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 16 mg se rozpustí v peroxidu vodíku zředěném RS, zředí se jím na 10,0 ml a nechá se stát 30 min. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 32 mg mesityloxidu R se rozpustí ve 100 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze při průtokové rychlosti 2,0 ml/min připravené jako směs následujících roztoků:

• mobilní fáze A - připraví se směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R 0,1% (V/V) ve vodě R (300 + 700),

• mobilní fáze B - roztok kyseliny fosforečné R 0,1% (V/V) ve vodě R,

s následujícím gradientovým programem:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
	15	85
0 - 30	15 → 100	85 → 0
30 - 46	100	0
46 - 56	100 → 15	0 → 85

• spektrofotometrického detektoru, 210 nm,

• injektorové smyčky, 20 µl.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C.

Kolona se ustálí promýváním směsí 15 % (V/V) mobilní fáze A a 85 % (V/V) mobilní fáze B. Nastříkne se odděleně každý roztok. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 15 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou tři hlavní píky, přičemž první dva píky (cilastatin nečistota A) nemusí být úplně rozděleny a kapacitní faktor třetího píku (cilastatin) je nejméně deset; na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je pro hlavní pík poměr signálu k šumu nejméně 5,0.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla, k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a k jakémukoliv píku odpovídajícímu hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Mesityloxid, aceton a methanol. Nejvýše 1,0 % acetonu, 0,5 % methanolu a 0,4 % mesityloxidu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml propanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml.

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve vodě R, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 2,0 ml acetonu R, 0,5 ml methanolu R a 0,5 ml mesityloxidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml. 1 ml tohoto roztoku obsahuje 316 µg acetonu, 79 µg methanolu a 86 µg mesityloxidu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřním povrchem pokrytým makrogolem 20 000 R (tlouštka filmu 1,0 µm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 9 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru

a následujícího teplotního programu:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
	0 - 2,5	50		izotermicky
kolona	2,5 - 5	50 → 70	8	lineární gradient
	5 - 5,5	70		izotermicky
nástřikový prostor		160
detektor		220

Nastříkne se 1 µl porovnávacího roztoku a potom 1 µl zkoušeného roztoku. Vypočítá se obsah acetonu, methanolu a mesityloxidu v procentech za použití následujícího vzorce:

CW.RuRs,

v němž značí:

C - koncentraci daného rozpouštědla v porovnávacím roztoku vyjádřenou v µg/ml,

W - množství sodné soli cilastatinu ve zkoušeném roztoku vyjádřené v mg,

Ru a Rs - poměry ploch píků rozpouštědla a propanolu stanovené pro zkoušený roztok a pro porovnávací roztok.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,17 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 30 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R. Dále se přidá kyselina chlorovodíková 0,1 mol/l VS tak, aby pH roztoku mělo hodnotu asi 3,0. Provede se potenciometrická titrace (2.2.20) za použití hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Pozorují se tři potenciálové skoky. Titruje se do třetího bodu ekvivalence.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 19,02 mg C16H25N2NaO5S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (Z)-7-{(RS)-[(R)-2-amino-2-karboxyethyl]sulfinyl-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl]karbonyl]amino}hept-2-enová,

[image omitted]

B. kyselina (Z)-7-{[(R)-2-[[(1RS)-1-methyl-3-oxobutyl]amino-2-karboxyethyl]thio}-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl]karbonyl]amino}hept-2-enová,

[image omitted]

C. kyselina (Z)-7-{[(R)-2-[(1,1-dimethyl-3-oxobutyl)amino]-2-karboxyethyl]thio}-2-{[[(1S)-2,2-dimethylcyklopropyl]karbonyl]amino}hept-2-enová,

[image omitted]

D. 4-methyl-3-penten-2-on (mesityloxid).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Clemastini hydrogenofumaras doplňuje článek Clenbuteroli hydrochloridum, který zní:

”

†† Clenbuteroli hydrochloridum [image omitted]

Klenbuteroliumchlorid

[image omitted]

C12H19Cl3N2O	Mr 313,65	CAS 21898-19-1

Je to (RS)-[2-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)-2-hydroxyethyl]terc.butylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H19Cl3N2O.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu.

Taje při asi 173 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klenbuteroliumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLCR.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 10 mg klenbuteroliumchloridu CRL se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, ethanolu R a toluenu R (0,15 + 10 + 15) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem dusitanu sodného R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a po 10 min se ponoří do roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) v methanolu R. Vrstva se usuší na vzduchu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,30 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. V případě potřeby se zfiltruje.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 100,0 mg se disperguje v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg klenbuterolu nečistoty B CRL se rozpustí ve 20 ml mobilní fáze, přidá se 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii s odstíněnými koncovými skupinami R (5 µm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku připraveného takto: 3,0 g dekansulfonanu sodného R a 5,0 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a zředí se vodou R na 1000 ml (200 + 200 + 600); průtoková rychlost je 0,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 215 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 5 µl porovnávacího roztoku (a) a 5 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas klenbuterolu asi 11 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píkem nečistoty B a pikem klenbuterolu nejméně 2,5.

Nastříkne se 5 µl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,37 mg C12H19Cl3N2O.

Uchovávání

Venenum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = H, R^2 = Cl: 4-amino-3,5-dichlorbenzaldehyd,

B. R^1 = CH2-NH-C(CH3)3, R^2 = Cl: 1-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)-2-(terc.butylamino)ethanon (klenbuterolketon),

C. R^1 = CH3, R^2 = Cl: 1-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)ethanon,

D. R^1 = CH3, R^2 = H: 1-(4-aminofenyl)ethanon,

E. R^1 = CH2Br, R^2 = Cl: 1-(4-amino-3,5-dichlorfenyl)-2-bromethanon.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cocaini hydrochloridum doplňují články Cocois oleum raffinatum a Cocoylis octanodecanoas, které znějí:

”

Cocois oleum raffinatum [image omitted]

Kokosový olej čištěný

Synonymum. Oleum cocois raffinatum

Je to čištěný mastný olej získaný z usušené pevné části endospermu druhu Cocos nucifera L.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá mastná hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v etheru petrolejovém (TV: 65 °C až 70 °C), velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Index lomu je asi 1,449; při teplotě 40 °C.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.14). 23 °C až 26 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 20,0 g.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g.

Zásaditě reagující látky v mastných olejích (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda B).

Kokosový olej se před vzorkováním roztaví mírným zahříváním na homogenní tekutinu.

Porovnávací roztok. 15,0 mg trikaproinu CRL, 80,0 mg tristearinu CRL, 0,150 g trikaprinu CRL, 0,200 g trikaprylinu CRL, 0,450 g trimyristinu CRL a 1,25 g trilaurinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů dichlormethanu R a heptanu R (2 + 8) a zředí se touto směsí zahřátou na 45 °C až 50 °C na 50 ml. 2 ml se převedou do 10 ml odstřeďovací nádobky se šroubovacím uzávěrem a rozpouštědlo se odpaří v proudu dusíku R. Zbytek se rozpustí v 1 ml heptanu R a 1 ml dimethylkarbonatu R, zahřívá se opatrně při 50 °C až 60 °C za silného míchání. Do ještě horkého roztoku se přidá 1 ml roztoku sodíku R (12 g/l) v methanolu bezvodém R připraveném za nezbytné opatrnosti a silně se míchá asi 5 min. Přidají se 3 ml vody destilované R a silně se míchá asi 30 s, pak se odstřeďuje 15 min při 1500 g. Nastříkne se 1 µl organické fáze.

Obsah příslušné mastné kyseliny v procentech se vypočítá podle vzorce:

Ax,s,c∑Ax,s,c.100,

v němž značí:

Ax,s,c - korigovanou plochu píku příslušné mastné kyseliny ve zkoušeném vzorku:

Ax,s,c = Ax,s.Rc,

Rc - relativní korekční faktor:

Rc=mx,r.Al,rAx,r.ml,r,

pro píky odpovídající methylesterům kyselin kapronové, oktanové, dekanové, laurové a myristové,

mx,r - navážku trikaproinu, trikaprylinu, trikaprinu, trilaurinu nebo trimyristinu v porovnávacím roztoku v miligramech,

ml,r - navážku tristearinu v porovnávacím roztoku v miligramech,

Ax,r - plochu píků odpovídajících methylesterům kyselin kapronové, oktanové, dekanové, laurové a myristové v porovnávacím roztoku,

Al,r - plochu píku odpovídajícího methylesteru kyseliny stearové v porovnávacím roztoku,

Ax,s - plochu píku odpovídajícího methylesteru specifikované nebo nespecifikované mastné kyseliny,

Rc - 1 pro píky odpovídající všem zbývajícím methylesterům mastných kyselin specifikovaných i nespecifikovaných.

Podíl mastných kyselin zkoušené látky má následující složení:

• kyselina kapronová (RRt 0,11): nejvýše 1,5 %,

• kyselina oktanová (RRt 0,23): 5,0 % až 11,0 %,

• kyselina dekanová (RRt 0,56): 4,0 % až 9,0 %,

• kyselina laurová (RRt 0,75): 40,0 % až 50,0 %,

• kyselina myristová (RRt 0,85): 15,0 % až 20,0 %,

• kyselina palmitová (RRt 0,93): 7,0 % až 12,0 %,

• kyselina stearová (RRt 1,00): 1,5 % až 5,0 %,

• kyselina olejová a izomery (RRt 1,01): 4,0 % až 10,0 %,

• kyselina linolová (RRt 1,03): 1,0 % až 3,0 %,

• kyselina linolenová (RRt 1,06): nejvýše 0,2 %,

• kyselina arachidová (RRt 1,10): nejvýše 0,2 %,

• kyselina ikosenová (RRt 1,11): nejvýše 0,2 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Cocoylis octanodecanoas [image omitted]

Kokoyloktanodekanoat

Synonymum. Cocoylis caprylocapras

Je to směs esterů nasycených C12 až C18 alkoholů s kyselinou oktanovou (kaprylovou) a kyselinou dekanovou (kaprinovou) získaná při reakci těchto kyselin s rostlinnými nasycenými mastnými alkoholy.

Vlastnosti

Slabě nažloutlá tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s tekutým parafinem.

Relativní hustota je asi 0,86.

Index lomu je asi 1,445.

Viskozita je asi 11 mPa.s.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejvýše 15 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem kokoyloktadekanoatu CRL.

C. Zkouška Podíl mastných kyselin a mastných alkoholů, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušená látka není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda I).

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 5,0 g.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Nejvýše 5,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 160 až 173.

Podíl mastných kyselin a mastných alkoholů. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22, Metoda C). Pro totožnost píků odpovídajících mastným alkoholům se použije chromatogram získaný s následujícím porovnávacím roztokem.

Porovnávací roztok. Příslušné množství látek uvedené v tabulce číslo 1 se rozpustí v 10 ml hep-tanu R.

Tab. 1

Látka	Množství (mg)
methylkapronat R	10
methyloktanoat R	90
methyldekanoat R	50
methyllaurat R	20
methylmyristat R	10
methylpalmitat R	10
methylstearat R	10
dekanol R	10
laurylalkohol R	100
myristylalkohol R	40
cetylalkohol CRL	30
stearylalkohol CRL	20

Uvažuje se, že součet ploch píků odpovídajících mastných kyselin uvedených níže, se rovná 100 a součet ploch píků odpovídajících mastných alkoholů uvedených níže se rovná 100.

Podíl mastných kyselin ve zkoušené látce má toto složení:

• kyselina kapronová: nejvýše 2,0 %,

• kyselina oktanová: 50,0 % až 80,0 %,

• kyselina dekanová: 20,0 % až 50,0 %,

• kyselina laurová: nejvýše 3,0 %,

• kyselina myristová: nejvýše 1,0 %.

Podíl mastných alkoholů ve zkoušené látce má toto složení:

• dekanol: nejvýše 3,0 %,

• laurylalkohol: 48,0 % až 59,0 %,

• myristylalkohol: 18,0 % až 25,0 %,

• cetylalkohol: 6,0 % až 12,0 %,

• stearylalkohol: 9,0 % až 16,0 %.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Codeini dihydrogenophosphas sesquihydricus doplňuje článek Codeini hydrochloridum dihydricum, který zní:

”

§§ † Codeini hydrochloridum dihydricum [image omitted]

Dihydrát kodeiniumchloridu

[image omitted]

C18H22ClNO3.2H2O	Mr 371.85

Je to dihydrát (5R,6S)-4,5-epoxy-6-hydroxy-N-methyl-7-morfineniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C18H22ClNO3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo malé bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. dihydrátu kodeiniumchloridu.

B. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml směsi stejných objemových dílů hydroxidu sodného koncentrovaného RS a vody R a třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky za chlazení ve vodě s ledem se iniciuje vyloučení krystalické sraženiny, která se promyje vodou R a vysuší při 100 °C až 105 °C. Teplota tání (2.2.15) této sraženiny je 155 °C až 159 °C.

C. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vzniká modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se změní na červené.

D. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,05 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; zbarvení roztoku se změní na žluté.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -117° až -121°, počítáno na bezvodou látku. Měří se 5,0 ml roztoku S zředěného vodou R na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok: 0,5 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 15 mg dextromethorfaniumbromidu CRL se rozpustí v 10 ml porovná-vacího roztoku (c).

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, cyklohexanu R a ethanolu R (6 + 30 + 72) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Morfin. 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 5 ml. Přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (10 g/l), nechá se 15 min stát a potom se přidají 3 ml amoniaku zředěného RS1. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H4 (2.2.2, Metoda II) (asi 0,13 % morfinu).

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 20 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 10,5 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 30 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba se odečte mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 33,59 mg C18H22ClNO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka. Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (5R,6S)-4,5-epoxy-3,6α-dimethoxy-N-methyl-7-morfinen (6-O-methylkodein),

B. morfin.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Cortisoni acetas zní:

”

† Cortisoni acetas [image omitted]

Kortisonacetat

[image omitted]

C23H30O6	Mr 402,49	CAS 50-04-4

Je to 17-hydroxy-3,11,20-trioxo-4-pregnen-21-ylacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0% až 103,0% sloučeniny C23H30O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v dioxanu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kortisonacetatu CRL. Jestliže spektrum zkoušené látky a spektrum referenční látky v tuhém stavu vykazují rozdíly, zaznamenají se spektra látek znovu za použití roztoku zkoušené látky a roztoku referenční látky (50 g/l) v dichlormethanu R v 0,2mm kyvetách.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonacetatu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se intenzivně po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min. Nechá se ochladit.

Porovnávací roztok (a). 25 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí mírným zahřátím v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS, ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se intenzivně po dobu 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem po dobu 2 h 30 min. Nechá se ochladit.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se shoduje polohou, barvou v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu RF zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sirové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne slabě žluté zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a roztok zůstane čirý.

E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +211° až +220°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg kortisonacetatu CRL a 2 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 400 ml acetonitrilu R s 550 ml vody R a nechá se ustálit. Směs se doplní na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá; průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenán za popsaných podmínek, retenční časy jsou: hydrokortisonacetatu asi 10 min a kortisonacetatu asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonacetatu a kortisonacetatu není menší než 4,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku, 20 µl porovnávacího roztoku (b) a 20 µl acetonitrilu jako kontrolního roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 237 nm.

Obsah C23H30O6 se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. hydrokortisonacetat.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Crataegi folium cum flore zní:

”

Crataegi folium cum flore [image omitted]

List hlohu s květem

Synonymum. Folium crataegi cum flore

Jsou to celé nebo řezané usušené kvetoucí vrcholky větví druhu Crataegus monogyna JACQ. (LINDM.), C. laevigata (POIRET) D.C. (C. oxyacanthoides THUILL.) nebo jejich kříženců, nebo řidčeji jiné evropské druhy rodu Crataegus, včetně C. pentagyna WALDST. et KIT ex WILLD., C. nigra WALDST. et KIT. a C. azarolus L.

Obsahuje nejméně 1,5 % flavonoidů, počítáno jako hyperosid (C21H20O12; Mr 464,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Tmavě hnědé, zdřevnatělé větvičky o průměru 1 mm až 2,5 mm nesou střídavé, řapíkaté listy, s malými často opadavými palisty a četnými malými bílými květy uspořádanými ve svazcích. Listy jsou laločnaté až peřenodílné, vroubkované zubaté nebo téměř celokrajné. C. laevigata - list třílaločný, pětilaločný nebo sedmilaločný, tupě nebo vroubkovaně zubatý, úkrojky listu tupé. C. monogyna - list peřenodílný se třemi nebo pěti zašpičatělými úkrojky. Listy na svrchní straně tmavě zelené až hnědavě zelené, na spodní straně světlejší, šedozelené, s dobře patrnou hustou síťovitou žilnatinou. Listy druhů C. laevigata, C. monogyna a C. pentagyna jsou lysé nebo jen s ojedinělými chlupy, druhy C. azarolus a C. nigra jsou plstnaté chlupaté. Květy pětičetné, kalich přirostlý k hnědavě zelené češuli, kališní cípy volné, nazpět ohnuté. Korunní lístky žlutavě bílé až nahnědlé, volné, okrouhlé až široce vejčité, krátce nehetnaté. Tyčinky četné, semeník spodní, z jednoho až pěti plodolistů, každý plodolist s dlouhou čnělkou uzavírá jedno vajíčko. C. monogyna je jednosemenný, C. laevigata dvousemenný až třísemenný, C. azarolus dvousemenný až třísemenný nebo někdy jen jednosemenný, C. pentagyna pětisemenný nebo řidčeji čtyřsemenný.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: jednobuněčné krycí chlupy obvykle se ztlustlými stěnami a širokým luminem, téměř přímé nebo mírně ohnuté, na bázi tečkované; úlomky pokožky listů s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými nebo mnohohrannými a s velkými anomocytickými průduchy (2.8.3), které jsou obklopeny čtyřmi až sedmi sousedními buňkami; parenchymatické buňky mezofylu obsahují drúzy šťavelanu vápenatého o průměru obvykle 10 µm až 20 µm, průvodní vlákna, provázející cévy, obsahují malé skupinky hranolovitých krystalů šťavelanu vápenatého; úlomky korunních lístků s pokožkou z buněk okrouhlých, mnohohranných, silně papilózních, se ztlustlými stěnami a s kutikulou se zřetelným vlnitým vrásněním; úlomky tyčinek s buňkami endothecia pravidelně obloukovitě ztlustlými; úlomky větviček s kolenchymatickými buňkami, tečkovanými cévami a skupinami zdřevnatělých sklerenchymatických vláken s úzkým luminem; četná kulovitá až oválná nebo trojhranná pylová zrna o průměru až 45 µm, se třemi klíčními póry a nevýrazně zrnitou exinou.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C; po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny chlorogenové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C, ještě teplá se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Po asi 30 min se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední třetině skvrna fluoreskující žlutohnědě (rutin), nad ní skvrna fluoreskující světle modře (kyselina chlorogenová) a nad ní skvrna fluoreskující žlutohnědě (hyperosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a fluorescencí skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku; těsně nad ní je žlutozeleně fluoreskující skvrna (vitexin-2 ´´-rhamnosid); nad ní světle modrá skvrna odpovídající polohou skvrně kyseliny chlorogenové na chromatogramu porovnávacího roztoku, která může být nahrazena žlutě fluoreskující skvrnou; nad ní intenzivní žlutohnědě fluoreskující skvrna odpovídající polohou skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku, těsně nad ní žlutohnědě fluoreskující skvrna, která není často zřetelně oddělena od skvrny hyperosidu; těsně nad ní většinou nevýrazně žlutozeleně fluoreskující skvrna (vitexin) a v blízkosti čela chromatogramu světle modře fluoreskující skvrna. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další méně intenzivně fluoreskující skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 8 % zdřevnatělých větviček o průměru více než 2,5 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Základní roztok. 0,400 g práškované drogy (250) se ve 200ml baňce smíchá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 60 °C, za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje přes chomáček vaty do 100ml odměrné baňky. Chomáček vaty se vloží ke zbytku drogy v baňce, přidá se 40 ml lihu R 60% (V/V) a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 60 °C, za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje do téže odměrné baňky. 200ml baňka i filtr se promyjí lihem R 60% (V/V) a promývací tekutina se přidá do odměrné baňky. Spojené roztoky se zředí lihem R 60% (V/V) na 100,0 ml a roztok se zfiltruje.

Zkoušený roztok. 5,0 ml základního roztoku se odpaří v baňce s kulatým dnem za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 8 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100) a převede se do 25ml odměrné baňky. Baňka s kulatým dnem se promyje 3 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10+100) a promývací tekutina se převede do téže odměrné baňky. K tomuto roztoku se přidá 10,0 ml roztoku, který obsahuje kyselinu boritou R (25,0 g/l) a kyselinu šťavelovou R (20,0 g/l) v kyselině mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.

Kontrolní roztok. 5,0 ml základního roztoku se odpaří v baňce s kulatým dnem za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se rozpustí v 8 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10 + 100) a převede se do 25ml odměrné baňky. Baňka s kulatým dnem se promyje 3 ml směsi objemových dílů methanolu R a kyseliny octové ledové R (10+100) a promývací tekutina se převede do téže odměrné baňky. K tomuto roztoku se přidá 10,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se kyselinou octovou bezvodou R na 25,0 ml.

Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 410 nm proti kontrolnímu roztoku.

Obsah flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako hyperosid (C21H20O12), se vypočítá podle vzorce:

A.1,235m,

v němž značí:

A - absorbanci roztoku v maximu při 410 nm,

m - hmotnost zkoušené drogy v gramech.

Specifická absorbance má hodnotu 405.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cupri sulfas pentahydricus doplňuje článek Curcumae xanthorrhizae rhizoma, který zní:

„

Curcumae xanthorrhizae rhizoma [image omitted]

Kurkumový oddenek

Synonyma. Rhizoma curcumae xanthorrhizae, Radix curcumae xanthorrhizae

Je to usušený, na plátky nařezaný oddenek druhu Curcuma xanthorrhiza ROXB. (C. xanthor-rhiza D. DIETRICH). Obsahuje nejméně 50 ml silice v 1 kilogramu drogy a nejméně 1,0 % dicinnamoylmethanových derivátů, vyjádřeno jako kurkumin (C21H20O6; Mr 368,4), obojí vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má aromatický pach.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Jsou to oranžově žluté až žlutohnědé nebo šedohnědé většinou oloupané plátky, 1,5 mm až 6 mm silné, o průměru 15 mm až 50 mm, zřídka až 70 mm. Úlomky hnědošedého korku jsou přítomny jen zřídka. Droga je na příčném řezu žlutá, uprostřed světlejší s tmavými skvrnami. Lom je krátký, jemně zrnitý.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky bezbarvého parenchymu s oranžově žlutými až žlutohnědými sekrečními buňkami; úlomky síťovitě ztlustlých a jiných cév; zřídka úlomky korku a pokožky a úlomky ztlustlých jednobuněčných zašpičatělých chlupů. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50 % (V/V): jsou přítomna četná vrstevnatá, vejčitá až nepravidelná škrobová zrna, asi 30 μm až 50 μm dlouhá a asi 10 μm až 30 μm široká, s mimostředovým hilem a zřetelným koncentrickým vrstvením.

C. Provede se chromatografie postupem uvedeným ve zkoušce Curcuma domestica, viz Zkoušky na čistotu. Po usušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným roztokem dichlorchinonchlorimidu R (0,4 g/l) v 2-propanolu R. Vrstva se vystaví působení amoniaku, dokud se skvrna odpovídající thymolu nezbarví modrofialově. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je téměř uprostřed modrofialová skvrna (thymol) a v dolní části žlutá skvrna (fluorescein). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna (xanthorrhizol) v poloze těsně nad skvrnou odpovídající thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a dvě žlutohnědé až hnědé skvrny (kurkumin a demethoxykurkumin) v poloze mezi skvrnami odpovídajícími thymolu a fluoresceinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi.

Curcuma domestica. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,5 g čerstvě práškované drogy (500) se smíchá s 5 ml methanolu R, protřepává se 30 min a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 5 mg fluoresceinu R a 10 mg thymolu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a acetanhydridu R (1 + 9) a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žlutavě červeně fluoreskující skvrna (bisdemethoxykurkumin) v poloze těsně nad zelenomodře fluoreskující skvrnou fluoresceinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Voda (2.2.13). Nejvýše 12,0 %. Stanoví se destilací 20,0 g práškované drogy (500).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %.

Stanovení obsahu

Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 500ml baňce s 5,0 g čerstvě rozdrobněné drogy (500) a 200 ml vody R jako destilační tekutiny, do dělené trubice se přidá 0,5 ml xylenu R. Destiluje se 3 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min.

Dicinnamoylmethanové deriváty. 0,100 g práškované drogy (180) se smíchá se 60 ml kyseliny octové ledové R a zahřívá se 60 min ve vodní lázni při 90 °C. Pak se přidají 2,0 g kyseliny borité R a 2,0 g kyseliny šťavelové R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 90 °C. Po ochlazení se zředí kyselinou octovou ledovou R na 100,0 ml a protřepe se. 5,0 ml čiré supernatantní tekutiny se zředí kyselinou octovou ledovou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 530 nm za použití kyseliny octové ledové R jako kontrolní tekutiny.

Obsah dicinnamoylmethanových derivátů v procentech, vyjádřeno jako kurkumin (C21H20O6) se vypočítá podle vzorce:

A.0,46m,

v němž značí: