Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Aceton, ethanol a methanol. Nejvýše 0,5 % acetonu, nejvýše 3,0 % ethanolu a nejvýše 0,5 % methanolu. Stanoví se plynovou head-space chromatografií (2.2.28, Metoda B).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,125 g acetonu R, 0,750 g ethanolu R a 0,125 g methanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou styrendivinylbenzen-kopolymerem R,

• dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje ze 125 °C na 185 °C rychlostí 10 °C/min a udržuje se na 185 °C až do celkové doby analýzy 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 250 °C a teplota detektoru na 250 °C. Vzorky se vloží do komory s řízenou teplotou na dobu 20 min při 80 °C a tlakují se 30 s. Nástřiky se opakují nejméně třikrát.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině formyllistové větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny formyllistové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Chloridy (2.4.4). 67 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidají se 3 ml kyseliny octové R. Sraženina se odfiltruje a postupně se pětkrát promyje 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (50 (μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Platina. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. Porovnávací roztoky se připraví za použití základního roztoku platiny (30 μg Pt/ml), je-li třeba, zředí se směsí objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R (1 + 99).

Měří se absorbance při 265,9 nm za použití platinové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 17,0 %; stanoví se s 0,200 g velmi jemně upráškované látky, která se před vlastní titrací 6 min míchá v rozpouštědle. Použije se vhodné titrační činidlo, které neobsahuje pyridin.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Vápník. 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Hydrát kalciumfolinatu. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg hydrátu kalciumfolinatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny formyllistové CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: 220 ml methanolu R se smíchá se 780 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu RS a 2,2 g hydrogenfosforečnanu sodného R, jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,8; v případě potřeby dosažení předepsaného rozlišení se upraví koncentrace methanolu; průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, při 280 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Odděleně se nastříkne po 10 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími hydrátu kalciumfolinatu a kyselině formyllistové na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,2 a když relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku pro šest opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 2,0 %.

Obsah C20H21CaN7O7 v procentech se vypočte z ploch píků a deklarovaného obsahu hydrátu kalciumfolinatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (2S)-2-(4-aminobenzamido)pentandiová,

[image omitted]

B. kyselina (2S)-2-{4-[[[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteridin-6-yl]methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 5,10-diformyltetrahydrolistová),

C. kyselina listová,

[image omitted]

D. kyselina (2S)-2-{4-[[(2-amino-4-oxo-1,4-dihydropteridin-6-yl)methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 10-formyllistová),

[image omitted]

E. kyselina 4-{[[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteridin-6-yl]methyl]amino}benzoová (kyselina 5-formyltetrahydropteroová),

[image omitted]

F. R = CHO: kyselina (2S)-2-{4-[[(2-amino-4-oxo-1,4,7,8-tetrahydropteridin-6-yl)methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 10-formyldihydrolistová),

G. R = H: kyselina (2S)-2-{4-[[(2-amino-4-oxo-1,4,7,8-tetrahydropteridin-6-yl)methyl]amino]benzamido}pentandiová (kyselina dihydrolistová).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Calcii folinas hydricus doplňuje článek Calcii glucoheptonas, který zní:

„

Calcii glucoheptonas [image omitted]

Kalciumglukoheptonat

[image omitted]

C14H26CaO16	Mr 490,43	CAS 17140-60-2

Je to kalcium-di(2,3,4,5,6,7-hexahydroxyheptanoat), který je směsí různých poměrů kalcium-di(D-glycero-D-gulo-heptonatu) a kalcium-di(D-glycero-D-ido-heptonatu). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C14H26CaO16.

Vlastnosti

Bílý nebo velmi slabě nažloutlý amorfní prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R1.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 1 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 20 mg kalciumglukoheptonatu CRL se rozpustí v 1 ml vody R.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kalciumglukonatu CRL se rozpustí v 0,5 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 1 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do proužku 20 mm × 2 mm po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, acetonu R a 1-butanolu R (20 + 20 + 30 + 30) v komoře sycené 10 min po dráze 12 cm. Potom se vrstva usuší na vzduchu a postříká manganistanem draselným 0,02 mol/l RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0; měří se roztok S.

Redukující cukry. 1,0 g se rozpustí mírným zahřátím v 5 ml vody R, ochladí se, přidá se 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí, přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4 % (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/ VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,6 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (1 %, vyjádřeno jako glukosa).

Kyanidy. 5,0 g se v destilační baňce rozpustí v 50 ml vody R, přidají se 2,0 g kyseliny vinné R, baňka se připojí k destilačnímu přístroji (2.2.11), jehož nástavec na konci chladiče má vertikální trubici dostatečně dlouhou, aby zasahovala 1 cm nad dno 50ml zkumavky, do které se jímá destilát Do zkumavky se přenese 10 ml vody R a 2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Předesti-luje se 25 ml a zředí se vodou R na 50 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 25 mg síranu železnatého R a krátce se povaří. Po ochlazení asi na 70 °C se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS, po 30 min se roztok zfiltruje a filtr se promyje. Na filtru lze pozorovat žlutou skvrnu, ne však modrou nebo zelenou.

Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 µ/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 (µg/g).

Železo (2.4.9). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (40 µg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml takto připraveného roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li v gramu nejvýše 167 m.j. endotoxinu.

Stanovení obsahu

0,800 g se rozpustí ve směsi 150 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové 3 mol/l RS. Za stálého míchání se přidá 12,5 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS, 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 0,3 g modři hydroxynaftolové sodné soli R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do změny fialového zbarvení na čistě modré.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 49,04 mg C14H26CaO16.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Calcii stearas zní:

”

Calcii stearas ^1) [image omitted]

Stearan vápenatý

CAS 1592-23-0

Je to směs vápenatých solí různých mastných kyselin obsahující hlavně stearan vápenatý [(C17H35COO)2Ca; Mr 607,03] a palmitan vápenatý [(C15H31COO)2Ca; Mr 550,92] s menším množstvím vápenatých solí jiných mastných kyselin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 6,4 % až 7,4 % Ca (Ar 40,08). Podíl mastných kyselin obsahuje nejméně 40 % kyseliny stearové a součet kyseliny stearové a kyseliny palmitové je nejméně 90,0 %.

Výroba

Kde je to vhodné, vyhovuje článku Producta cum possibili transmissione vectorium encephalopathiarum spongiformium animalium.

Vlastnosti

Jemný bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tuhnutí (2.2.18) zbytku získaného při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, není nižší než 53 °C.

B. Číslo kyselosti (2.5.1) mastných kyselin je 195 až 210; stanoví se s 0,200 g zbytku získaného při přípravě roztoku S rozpuštěného v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Podíl mastných kyselin, viz Stanovení obsahu. Retenční časy hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčními časy píků kyseliny stearové a kyseliny palmitové na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 5 ml roztoku S se neutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS za použití papíru lakmusového červeného R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru prostého peroxidických látek R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R. Směs se zahřívá pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění a nechá se ochladit. Převede se do dělicí nálevky, oddělí se vodná vrstva a etherová vrstva se protřepe dvakrát 5 ml vody destilované R. Spojené vodné vrstvy se promyjí 15 ml etheru prostého peroxidických látek R a vodná vrstva se zředí vodou destilovanou R na 50 ml (roztok S). Etherová vrstva se odpaří, zbytek se suší při 100 °C až 105 °C a použije se ke zkoušce totožnosti A a B.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, vaří se 1 min za stálého míchání, ochladí se a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Sírany (2.4.13). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,3 %).

Kadmium. Nejvýše 3 µg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se umístí do polytetrafluorethylenové digesční nádoby a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C. Po ochlazení se zbytek rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (10 µg Cd/ml) a zředí se podle potřeby roztokem kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V).

Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.

Olovo. Nejvýše 10 µg Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Použije se roztok popsaný pro zkoušku totožnosti na kadmium.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 µg Pb/ml) a zředí se podle potřeby vodou R.

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření. V závislosti na přístroji se může měřit při 217,0 nm.

Nikl. Nejvýše 5 µg Ni/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Použije se roztok popsaný pro zkoušku totožnosti na kadmium.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku niklu (10 µg Ni/ml) a zředí se podle potřeby vodou R.

Měří se absorbance při 232,0 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10^3 živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

Vápník. K 0,500 g v 250ml kuželové baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-butanolu R a ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 15 mg černi eriochromové T s chloridem sodným RS. Zahřívá se při 45 °C až 50 °C, dokud není roztok čirý. Po ochlazení se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se v kuželové baňce s nasazeným zpětným chladičem rozpustí v 5 ml fluoridu boritého v methanolu RS a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Přidají se 4 ml heptanu R, znovu se vaří 10 min pod zpětným chladičem a ochladí se. Přidá se 20 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, protřepe se a nechají se oddělit vrstvy. Odeberou se asi 2 ml organické vrstvy a vysuší se nad 0,2 g síranu sodného bezvodého R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití 50,0 mg kyseliny stearové CRL a 50,0 mg kyseliny palmitové CRL místo zkoušené látky.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kolony 30 m dlouhé a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R (tlouštka filmu 0,5 µm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 2,4 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost zahřívání (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 2	70	-	izotermicky
	2 - 36	70 → 240	5	lineární gradient
	36 - 41	240	-	izotermicky
nástřik		220
detektor		260

Nastříkne se 1 µl porovnávacího roztoku. Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, relativní retenční čas methylpalmitatu vzhledem k methylstearatu je asi 0,88. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky methylstearatu a methylpalmitatu je nejméně 5,0.

Nastříkne se 1 µl zkoušeného roztoku a vypočítá se procentuální obsah kyseliny stearové a kyseliny palmitové z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou normalizace, nepřihlíží se k píku rozpouštědla

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

^1) Pharmeuropa 12,1,52 (2000). Závazné od 1. 1. 2000.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Calcitoninum salmonis zní:

”

† Calcitoninum salmonis [image omitted]

Lososí kalcitonin

[image omitted]

C145H240N44O48S2	Mr 3431,88	CAS 47931-85-1

Je to syntetický polypeptid, jehož struktura odpovídá lososímu kalcitoninu I. Snižuje koncentraci vápníku v plazmě savců tím, že snižuje vyplavování vápníku z kostí. Získává se chemickou syntézou a je dostupný jako octan. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 90,0 % až 105,0 % peptidu C145H240N44O48S2. 1 mg lososího kalcitoninu odpovídá 6000 m.j. účinnosti.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý lehký prášek. Je snadno rozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R1.

Zkoušený roztok. 4 mg se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98). Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky lososího kalcitoninu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98) tak, aby se získala koncentrace 2,0 mg/ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Na vrstvu se nanese po 1 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (6 + 20 + 24 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se 1 h suší volně na vzduchu, potom se 10 min zahřívá při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká čerstvě připraveným chlornanem sodným RS zředěným před použitím vodou R na koncentraci obsahující v litru 5 g aktivního chloru. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu tak dlouho, až na postříkané části vrstvy pod startem po nanesení kapky škrobu s jodidem draselným RS vzniká nejvýše velmi slabě modré zbarvení; další sušení v proudu vzduchu se zastaví. Potom se deska postříká škrobem s jodidem draselným RS do zřetelného objevení skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ze zkoušky Příbuzné peptidy. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Kyselina octová. 4,0 % až 15,0 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok obsahující 10,0 mg/ml zkoušené látky.

Zkoušený roztok (b). Připraví se roztok obsahující 10,0 mg/ml zkoušené látky a 0,1 % (V/V) dioxanu R.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny octové ledové R (1 g/l) obsahující 0,1 % (V/V) dioxanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (125 µm až 180 µm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota detektoru na 200 °C a teplota nástřikového prostoru na 180 °C.

Nastříkne se 1 µl každého roztoku. Vypočte se obsah kyseliny octové v lososím kalcitoninu.

Aminokyseliny. Stanoví se pomocí analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje pomocí směsi obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a následujících L-aminokyselin:

lysin	histidin	arginin
serin	methionin	kyselina glutamová
isoleucin	prolin	leucin
kyseliny asparagová	alanin	tyrosin
threonin	valin	fenylalanin

společně s polovinou ekvimolárního množství L-cystinu. K validaci metody se použije vhodný vnitřní standard, např. DL-norleucinu R.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se smíchá v pečlivě vymyté silnostěnné zkumavce délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50% (V/V). Zkumavka se ponoří do chladicí směsi při -5 °C a evakuuje na tlak nižší než 133 Pa. Potom se těsně uzavře a zahřívá 16 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se otevře a obsah se přenese do 10ml baňky za použití pětkrát 0,2 ml vody R. Potom se obsah baňky odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R; postup se opakuje ještě jednou. Zbytek se převede do tlumivého roztoku vhodného pro analyzátor aminokyselin a zředí se na vhodný objem stejným tlumivým roztokem.

Přesně změřený vhodný objem zkoušeného roztoku se vpraví do analyzátoru aminokyselin. Objem by měl být takový, aby výška píku nejvíce zastoupené aminokyseliny zaujímala větší část stupnice zapisovače.

Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní podíl jednotlivých aminokyselin se vypočte za předpokladu, že dvacetina molárního množství kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, valinu, leucinu, histidinu, argininu a lysinu se rovná jedné. Relativní obsah jednotlivých aminokyselin je v rozmezí: kyselina asparagová 1,8 až 2,2; kyselina glutamová 2,7 až 3,3; prolin 1,7 až 2,3; glycin 2,7 až 3,3; valin 0,9 až 1,1; leucin 4,5 až 5,3; histidin 0,9 až 1,1; arginin 0,9 až 1,1; lysin 1,8 až 2,2; serin 3,2 až 4,2; threonin 4,2 až 5,2; tyrosin 0,7 až 1,1; polovina množství cystinu 1,4 až 2,1.

Příbuzné peptidy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku. Na získaném chromatogramu plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 3,0 % celkové plochy píků. Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům s plochou menší než 0,1 % plochy hlavního píku.

Voda. Nejvýše 10 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu.

Během zkoušky se používají dokonale suché skleněné nádoby (mohou být silikonované).

Roztok vnitřního standardu. 50 µl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 2,0 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu R1.

Zkoušený roztok (b). 2,0 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 10 µl vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (180 µm až 250 µm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu,

• tepelně vodivostního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 114 °C, teplota detektoru na 150 °C. Nastříkne se odděleně zvolené množství každého roztoku. Vypočítá se obsah vody s předpokládanou hustotou (2.2.5) 0,9972 g/cm^3 při 20 °C a s nalezeným množstvím celkového obsahu vody v roztoku vnitřního standardu.

Kyselina octová a voda. Nejvýše 20 %. Vypočítá se z hodnot získaných ve zkouškách Kyselina octová a Voda.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1000 m.j. endotoxinu v miligramu lososího kalcitoninu.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka se rozpustí v mobilní fázi A tak, aby se získala koncentrace 1,0 mg/ml.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky lososího kalcitoninu CRL se rozpustí v molibní fázi A tak, aby se získala koncentrace 1,0 mg/ml.

Roztok pro rozlišení. Obsah lahvičky N-acetyl-cys^1kalcitonin CRL se rozpustí ve 400 µl mobilní fáze A a přidá se 100 µl zkoušeného roztoku.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A - 3,26 g tetramethylamoniumhydroxidu R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5 a promíchá se s 100 ml acetonitrilu pro chromatografii R, zfiltruje se a odplyní,

• mobilní fáze B - 1,45 g tetramethylamoniumhydroxidu R se rozpustí ve 400 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5 a promíchá se s 600 ml acetonitrilu pro chromatografii R, zfiltruje se a odplyní,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	72 → 48	28 → 52	lineární gradient
30 - 32	48 → 72	52 → 28	návrat k počátečním podmínkám
32 - 55	72	28	ustalování

• spektrometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje na 65 °C.

Kolona se ustaluje směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (72 + 28).

Nastříkne se 20 µl roztoku pro rozlišení. Pokud je chromatogram zaznamenán za předepsaných podmínek, relativní retenční čas píku N-acetyl-cys^1kalcitoninu vztažený k hlavnímu píku je asi 1,15.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími kalcitoninu a N-acetyl-cys^1kalcitoninu je nejméně 5,0 a faktor symetrie pro pík N-acetyl-cys^1kalcitoninu není větší než 2,5. Je-li třeba, upraví se počáteční poměr mobilní fáze A a B.

Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku.

Obsah lososího kalcitoninu se vypočítá z plochy píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu (C145H240N44O48S2) v lososím kalcitoninu CRL. Provede se tangenciální integrace ploch píků.

Uchovávání

V obalech dobře uzavřených, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• obsah peptidu kalcitoninu (C145H240N44O48S2),

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Calendulae flos doplňuje článek Camphora D, který zní:

”

Camphora D [image omitted]

D-Kafr

Synonyma. D-Camphora, Camphora naturalis

[image omitted]

C10H16O	Mr 152,24	CAS 464-49-3

Je to (1R,4R)-1,7,7-trimethylbicyklo[2,2,1]heptan-2-on.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo drolivá krystalická hmota, vysoce těkavá i při pokojové teplotě. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a petrolejovém etheru, snadno rozpustný v mastných olejích, velmi těžce rozpustný v glycerolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Teplota tání (2.2.14): 175 °C až 179 °C.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem racemického kafru CRL.

D. 1,0 g se rozpustí ve 30 ml methanolu R, přidá se 1,0 g hydroxylamoniumchloridu R, 1,0 g octanu sodného bezvodého R a zahřívá se 2 h pod zpětným chladičem k varu. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, zfiltruje se, získaná sraženina se promyje 10 ml vody R a překrystaluje se z 10 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a vody R (40 + 60). Krystaly vysušené ve vakuu tají (2.2.14) při 118 °C až 121 °C.

Zkoušky na čistotu

Navažování je třeba provádět rychle.

Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Optická otáčivost (2.2.7). +40,0° až +43,0°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg zkoušené látky a 50 mg bornylacetatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí hexanem R na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro chromatografii R impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 130 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 200 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 µl každého roztoku a upraví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném se zkoušeným roztokem byla asi 80 % celé stupnice zapisovače. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kafru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky kafru a bornylacetatu je nejméně 1,5; na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) poměr signálu hlavního píku k šumu není menší než 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než 4 % plochy hlavního píku; žádný z píků, kromě hlavního píku, nemá plochu větší než 2 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než jedna desetina plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Halogenidy. 1,0 g se rozpustí v 10 ml 2-propanolu R v destilační baňce. Přidá se 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se na vodní lázni do odpaření 2-propanolu R. Po vychladnutí se přidá 5 ml vody R, promíchá se a filtruje se přes vlhký filtr, před použitím promývaný vodou R do negativní reakce na chloridy. Filtrát se zředí vodou R na 10,0 ml. K 5,0 ml se přidává po kapkách kyselina dusičná R do rozpuštění vytvořené sraženiny a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (100 µg/g).

Voda. 1 g se rozpustí v 10 ml etheru petrolejového R; roztok je čirý (2.2.1).

Zbytek po odpaření. 2,0 g se odpaří na vodní lázni a 1 h se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,05 %).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Carmellosum calcicum zní:

”

Carmellosum calcicum [image omitted]

Vápenatá sůl karmelosy

Synonymum. Vápenatá sůl karboxymethylcelulosy

CAS 9050-04-8

Je to vápenatá sůl částečně O-karboxymethylované celulosy. Může obsahovat nejvýše 0,6 % oxidu křemičitého (SiO2).

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek, po vysušení hygroskopický. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v toluenu. Ve vodě bobtná a tvoří suspenzi.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 g se důkladně protřepe s 10 ml vody R, přidá se 12 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát (roztok A). 1 ml roztoku A se zředí vodou R na 5 ml. K 0,05 ml se přidá 0,5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,5 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (75%) a 10 min se zahřívá na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení.

B. 5 ml roztoku A získaného ve Zkoušce totožnosti A se třepe s 10 ml acetonu R; vznikne bílá vločkovitá sraženina.

C. 5 ml roztoku A získaného ve Zkoušce totožnosti A se třepe s 1 ml chloridu železitého RS1; vznikne hnědá vločkovitá sraženina.

D. 1 g se spálí a zbytek se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové R a 10 ml vody R. V případě potřeby se roztok zfiltruje a filtrát se několik minut povaří. Po ochlazení se zneutralizuje amoniakem zředěným RS1. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se třepe s 50 ml vody destilované R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml.

Zásaditě reagující látky. 1,0 g se důkladně třepe s 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,05 ml fenolftaleinu RS; nevznikne červené zbarvení.

Oxid křemičitý. Nejvýše 0,6 %. Ke zbytku získanému ve zkoušce Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu, se přidá tolik lihu 96% R, aby byl zbytek dokonale zvlhčen. Potom se přidá po malých dávkách 6 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se opatrně do sucha při 95 °C až 105 °C tak, aby se zabránilo ztrátám prskáním. Po chlazení se stěny platinového kelímku omyjí 6 ml kyseliny fluorovodíkové R, přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R a odpaří se do sucha. Za postupného zvyšování teploty se zbytek spálí při 900 °C, pak se ochladí v exsikátoru a zváží se. Rozdíl mezi hmotností zbytku získaného ve zkoušce Síranový popel a hmotností konečného zbytku odpovídá množství oxidu křemičitého.

Chloridy (2.4.4). 20 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni s 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, dokud se nevytvoří vločkovitá sraženina. Po ochlazení se odstředí a slije se supernatantní tekutina. Sraženina se promyje třikrát 10 ml vody R a pokaždé se znovu odstředí. Supernatantní tekutina se spojí s promývacími tekutinami a zředí se vodou R na 100 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml. 10 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Sírany (2.4.13). 20 ml roztoku S se zahřívá na vodní lázni s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, dokud se nevytvoří vločkovitá sraženina. Po ochlazení se odstředí a slije se supernatantní tekutina. Sraženina se promyje třikrát 10 ml destilované vody R a pokaždé se znovu odstředí. Supernatantní tekutina se spojí s promývacími tekutinami a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml. K 25 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 10,0 % až 20,0 %, počítá se na vysušenou látku; stanoví se s 1,00 g v platinovém kelímku. Látka se zvlhčí směsí stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Carmellosum natricum conexum zní:

”

Carmellosum natricum conexum [image omitted]

Sodná sůl kroskarmelosy

Synonyma. Carboxymethylcellulosum natricum conexum, Croscarmellosum natricum, sodná sůl síťované karboxymethylcelulosy

Je to sodná sůl síťované, částečně O-karboxymethylované celulosy.

Vlastnosti

Bílý nebo našedlý prášek. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v ethanolu a v toluenu.

Zkoušky totožnosti

A. 1 g se třepe se 100 ml roztoku modři methylenové R (4 µg/ml) a pak se nechá směs usadit. Zkoušená látka absorbuje methylenovou modř a usadí se jako modrá vláknitá hmota.

B. 1 g se třepe s 50 ml vody R. 1 ml směsi se přenese do zkumavky, přidá se 1 ml vody R a 0,05 ml čerstvě připraveného roztoku 1-naftolu R (40 g/l) v methanolu R. Zkumavka se nakloní a po vnitřní stěně se opatrně přidají 2 ml kyseliny sírové R tak, aby se vytvořila spodní vrstva; na rozhraní vrstev vznikne červenofialové zbarvení.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se suspenze připravená třepáním 1 g se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R po dobu 5 min.

Stupeň substituce. 1,000 g se převede do 500ml kuželové baňky, přidá se 300 ml roztoku chloridu sodného R (100 g/l), 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS, baňka se uzavře a nechá se 5 min stát za občasného zatřepání. Přidá se 0,05 ml purpuru m-kresolového RS a z byrety asi 15 ml kyseliny chlorovodíkově 0,1 mol/l VS. Vloží se zátka a protřepe se. Pokud je roztok fialový, přidává se po 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, až je roztok žlutý, třepe se po každém přidání. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS, až se barva změní na fialovou.

Vypočte se počet miliekvivalentů (M) zásady potřebné pro neutralizaci 1 g vysušené látky.

Vypočte se stupeň karboxymethyl substituce (A) podle vzorce:

1150.M(7102-412.M-80.C),

v němž značí:

C - síranový popel v procentech.

Vypočte se stupeň natriumkarboxymethyl substituce (S) podle vzorce:

162+58.A.C7102-80.C.

Stupeň substituce se vypočte jako součet A + S a pohybuje se mezi 0,60 a 0,85, počítáno na vysušenou látku.

Chlorid sodný a glykolan sodný. Součet obsahu chloridu sodného a glykolanu sodného v procentech není větší než 0,5 %, počítáno na vysušenou látku.

Chlorid sodný. 5,00 g se převede do 250ml kuželové baňky, přidá se 50 ml vody R, 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného RS a zahřívá se 20 min na vodní lázni za občasného protřepání, aby nastala úplná hydratace. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné R a titruje se dusičnanem stříbrným 0,05 mol/l VS za stálého míchání a potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné elektrody jako indikační a dvojité srovnávací elektrody, obsahující roztok dusičnanu draselného R (100 g/l) ve vnějším plášti a naplněné standardním roztokem ve vnitřním plášti.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,05 mol/l VS odpovídá 2,922 mg NaCl.

Glykolan sodný. Množství odpovídající 0,500 g vysušené látky se převede do 100ml kádinky, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml vody R. Míchá se, aby nastala úplná hydratace (asi 15 min). Pak se přidá 50 ml acetonu R a 1 g chloridu sodného R. Míchá se několik minut do úplného vysrážení karboxymethylcelulosy. Směs se zfiltruje do odměrné baňky přes řídký papírový filtr smočený acetonem R. Kádinka a filtr se promyjí 30 ml acetonu R, filtrát se zředí acetonem R na 100,0 ml a směs se nechá stát bez třepání 24 h. Čirá supernatantní tekutina se použije jako zkoušený roztok.

Porovnávací roztoky se připraví následujícím způsobem. Ve 100ml odměrné baňce se rozpustí 0,100 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok je stálý 30 dní. Do odměrných baněk se odměří 1,0 ml, 2,0 ml, 3,0 ml a 4,0 ml tohoto roztoku, zředí se obsah každé baňky vodou R na 5,0 ml, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a obsah baněk se zředí acetonem R na 100,0 ml.

2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml každého porovnávacího roztoku se převedou do 25ml odměrných baněk. Otevřené baňky se zahřívají 20 min na vodní lázni do odpaření acetonu. Po ochlazení se přidá do každé baňky 5,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, promíchá se a přidá se dalších 15,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS a znovu se promíchá. Pak se baňky uzavřou hliníkovou fólií a zahřívají se 20 min na vodní lázni. Po ochlazení se obsah baněk zředí kyselinou sírovou R na 25,0 ml.

Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm. Připraví se kontrolní roztok za použití 2,0 ml roztoku obsahujícího 5 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 5 % (V/V) vody R v acetonu R. Sestrojí se kalibrační křivka za použití absorbancí porovnávacích roztoků. Z kalibrační křivky a absorbance zkoušeného roztoku se zjistí hmotnost (a) kyseliny glykolové ve zkoušené látce v miligramech a množství glykolanu sodného se vypočítá ze vzorce:

10.1,29.a100-bm,

v němž značí:

1,29 - faktor pro přepočet kyseliny glykolové na glykolan sodný,

b - ztrátu sušením v procentech,

m - navážku zkoušené látky v gramech.

Látky rozpustné ve vodě. Nejvýše 10,0 %. 10,00 g se disperguje v 800,0 ml vody R a prvních 30 min se každých 10 min míchá 1 min. Pak se nechá stát 1 h a v případě potřeby se odstřeďuje. 200,0 ml supernatantní tekutiny se zfiltruje za použití vakua přes řídký filtrační papír. 150,0 ml získaného filtrátu se odpaří do sucha a suší se 4 h při 100 °C až 105 °C.

Těžké kovy (2.4.8). Ke zbytku získanému při zkoušce Síranový popel se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se na vodní lázni. Odparek se převede do 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). 14,0 % až 28,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 2,000 g za použití směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R.

Sedimentační objem. Do 100ml odměrného válce se odměří 75 ml vody R a přidá se po 0,5 g částech celkem 1,5 g zkoušené látky. Po každém přidání se silně protřepe. Směs se zředí vodou R na 100,0 ml a opět se třepe, pokud látka není homogenně rozptýlena. Pak se nechá 4 h stát. Objem usazené látky je 10,0 ml až 30,0 ml.

Mikrobiální znečištění. Celkový počet živých aerobních mikroorganismů (2.6.12) je nejvýše 10^3 bakterií a 10^2 hub v gramu, stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cefalotinum natricum doplňují články Cefamandoli nafas a Cefatrizinum propylenglycolum, které zní:

”

† Cefamandoli nafas [image omitted]

Cefamandolnafat

[image omitted]

C19H17N6NaO6S2	Mr 512,49	CAS 42540-40-9

Je to natrium-(6R,7R)-7-[(2R)-2-fenyl-2-formyloxyacetamido]-3-{[(1-methyl-1H-tetrazol-5-yl)-thio]methyl}-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylat. Obsahuje uhličitan sodný. Počítáno na bezvodou a uhličitanu sodného prostou látku, obsahuje 84,0 % až 93,0 % cefamandolu (C18H18N6O5S2; Mr 462,51).

Výroba

Pokud je vyráběn způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová (2.4.28). Nejvýše 0,3 %.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cefamandolnafatu CRL.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance roztoku S měřená při 475 nm (2.2.25) není větší než 0,03.

Hodnota pH. 6,0 až 8,0; měří se roztok S po 30 min.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). Měří se roztok připravený takto: 1,00 g se rozpustí v tlumivém roztoku octanovém o pH 4,7 R a zředí se jím na 10,0 ml. Specifická optická otáčivost je -25,0° až -33,0°, počítáno na bezvodou látku prostou uhličitanu sodného.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku triethylaminu R 10% (V/V), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5 (18 + 75).

Zkoušený roztok. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 10 ml. Roztok se 30 min zahřívá při 60 °C.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:

Roztok triethylamoniumfosfatu: 2,0 g pentansulfonanu sodného R se rozpustí ve 350 ml vody R, přidá se 40 ml triethylaminu R, pH se upraví na hodnotu 2,5 kyselinou fosforečnou R a zředí se vodou R na 700 ml,

• mobilní fáze A - smíchají se objemové díly roztoku triethylamoniumfosfatu a vody R (1 + 2),

• mobilní fáze B - smíchají se objemové díly roztoku triethylamoniumfosfatu, methanolu R a acetonitrilu R (1 + 1 + 1),

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 1	100	0	izokraticky
1 - 35	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
35 - 45	0	100	izokraticky
45 - 50	0 → 100	100 → 0	lineární gradient

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou hlavních píků byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píky cefamandolu a cefamandolnafatu je nejméně 5,0. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního a píku cefamandolu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech takových píků není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Cefamandol (volná kyselina). Nejvýše 9,5 %, počítáno na bezvodou látku prostou uhličitanu sodného. Stanoví se kapalinovou chromatografií postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Uhličitan sodný. 4,8 % až 6,4 %. 0,500 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 10,6 mg Na2CO3.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 µg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg cefamandolnafatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml a zahřívá se 30 min při 60 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku triethylaminu R 10% (V/V) s předem upraveným pH na hodnotu 2,5 kyselinou fosforečnou R (25 + 75); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou píků byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi dvěma píky je nejméně 7,0. Je-li to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, pokud relativní směrodatná odchylka plochy píku cefamandolnafatu je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Obsah cefamandolu (C18H18N6O5S2) v procentech se vypočte ze součtu obsahů cefamandolnafatu a cefamandolu volné kyseliny. 1 mg cefamandolnafatu odpovídá 0,9025 mg cefamandolu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• že látka obsahuje uhličitan sodný,

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (6R,7R)-7-[(2R)-2-fenyl-2-formyloxyacetamido]-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (kyselina formylmandeloyl-7-amino-deacetoxycefalosporanová),

[image omitted]

B. R = H: kyselina (6R,7R)-7-[(2R)-2-fenyl-2-hydroxyacetamido]-3-{[(1-methyl-1H-tetrazol-5-yl)thio]methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová [cefamandol (volná kyselina)],

C. R = H3C-CO: kyselina (6R,7R)-7-[(2R)-2-acetoxy-2-fenylacetamido]-3-{[(1-methyl-1H-tetrazol-5-yl)thio]methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (O-acetylcefamandol),

[image omitted]

D. 1-methyl-1H-tetrazol-5-thiol,

[image omitted]

E. kyselina (6R,7R)-7-[(2R)-2-fenyl-2-formyloxyacetamido]-3-acetoxymethyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (formylmandeloyl-7-ACA).

† Cefatrizinum propylenglycolum [image omitted]

Cefatrizin-propylenglykol

Synonymum. Cefatrizini propylen glycolum

[image omitted]

C18H18N6O5S2.(C3H8O2)n	Mr 462,51 (báze)	CAS 64217-62-5

Je to cefatrizin a 1,2-propandiol v molekulárním poměru asi 1 : 1. Cefatrizin je kyselina (6R,7R)-7-[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-8-oxo-3-{[(1H-1,2,3-triazol-4-yl)thio]methyl}-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová.

Počítáno na bezvodou a propylenglykolu prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % cefatrizinu C18H18N6O5S2; Mr 462,51). Obsahuje 13,0 % až 18,0 % propylenglykolu.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefatrizinpropylenglykolu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Propylenglykol, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +63° až +69°, počítáno na bezvodou a propylenglykolu prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,400 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Propylenglykol. 13,0 % až 18,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dimethylacetamidu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 g dimethylacetamidu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a vody R (20 + 80) a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,40 g se převede do zkumavky se zabroušenou zátkou, přidají se 3,0 ml roztoku vnitřního standardu, 1,0 ml směsi objemových dílů acetonu R a vody R (20 + 80) a 2,0 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zkumavka se uzavře a roztok se protřepe.

Porovnávací roztok (a). 2,0 g propylenglykolu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a vody R (20 + 80) a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se převede do zkumavky se zabroušenou zátkou a přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (150 µm až 180 µm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu o průtokové rychlosti asi 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 200 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C.

Nastříkne se odděleně 1 µl zkoušeného roztoku a 1 µl porovnávacího roztoku (b).

7-ACA triazol nebo jiné příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) popsaná ve zkoušce Stanovení obsahu. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaného s 20 µl porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího cefatrizinu nečistotě A není větší než plocha píku cefatrizinu nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku cefatrizinu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,6 %); součet ploch takových píků není větší než 3,5násobku plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 60,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 60,0 mg cefatrizin-propylenglykolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 30,0 mg cefatrizinu nečistoty A CRL se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 7,0 a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,6 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí tlumivým roztokem o pH 7,0 na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,72 g/l) (5 + 95); průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 272 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku nevýše 1,0 %. Nastříkne se porovnávací roztok (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem cefatrizinu a píkem cefatrizinu nečistoty A je nejméně 5,0.

Nastřikuje se střídavě 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah cefatrizinu v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 7-amino-(6R,7R)-3-[(1H-1,2,3-triazol-4-yl)thio]methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (7-ACA triazol).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cefiximum trihydricum doplňuje článek Cefoperazonum natricum, který zní:

”

† Cefoperazonum natricum [image omitted]

Sodná sůl cefoperazonu

[image omitted]

C25H26N9NaO8S2	Mr 667,65	CAS 62893-20-3

Je to natrium-(6R,7R)-7-{(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido}-3-{[(1-methyl-1H-tetrazol-5-yl)thio]methyl}-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo [4,2,0]okt-2-en-2-karboxylat. Počítáno na bezvodou a acetonu prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C25H26N9NaO8S2.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek, hygroskopický. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v methanolu, těžce rozpustná v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

A. Zkoušená látka se rozpustí v methanolu R a odpaří se do sucha. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spekrem referenčního spektra Ph. Eur. sodné soli cefoperazonu.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1). Absorbance roztoku měřeného při 430 nm (2.2.25) je nejvýše 0,15.

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,5 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající nejméně 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); součet ploch všech takových píků není větší než 4,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (4,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Aceton. Nejvýše 2,0 %; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití metody standardního přídavku.

Zkoušený roztok. 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Roztok rozpouštědla. 0,350 g acetonu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Do lahviček se připraví 4 roztoky podle níže uvedené tabulky:

Číslo lahvičky	Zkoušený roztok (ml)	Roztok rozpouštědla	Voda R (ml)
1	1,0	0	4,0
2	1,0	1,0	3,0
3	1,0	2,0	2,0
4	1,0	3,0	1,0

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití Systému B podle zkoušky na zbytková rozpouštědla (2.4.24) s následujícími podmínkami pro statický head-space nástřik:

• doba ustalování: 15 min,

• teplota spojovacího vedení: 110 °C,

• udržování teploty kolony na 40 °C po dobu 10 min.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (5 µg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,20 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg cefoperazondihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 250,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, acetonitrilu R, roztoku kyseliny octové R (60 g/l), roztoku triethylamoniumacetatu připraveného zředěním 14 ml triethylaminu R a 5,7 ml kyseliny octové ledové R vodou R na 100 ml (884 + 110 + 3,5 + 2,5); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (a). Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, je retenční čas cefoperazonu asi 15 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na tomto chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) počet teoretických pater počítaných pro hlavní pík nejméně 5000 a faktor symetrie píku je nejvýše 1,6. V případě potřeby se upraví množství acetonitrilu R v mobilní fázi.

Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku nejvýše 1,0 %. Nastřikují se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Obsah sodné soli cefoperazonu v procentech se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu cefoperazonu faktorem 1,034.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. (2R)-N-[(5aR,6R)-1,7,-dioxo-1,4,6,7-tetrahydro-3H,5aH-azeto[2,1-b]furo[3,4-d][1,3]thiazin-6-yl]-2-{[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino}-2-(4-hydroxyfenyl)acetamid,

[image omitted]

B. kyselina (6R,7R)-7-{(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido}-3-[(4-methyl-5-thioxo-4,5-dihydro-1H-tetrazol-1-yl)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

[image omitted]

C. 1-methyl-1H-tetrazol-5-thiol.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Cefradinum doplňuje článek Ceftazidimum pentahydricum, který zní:

”

† Ceftazidimum pentahydricum [image omitted]

Pentahydrát ceftazidimu

Synonymum. Ceftazidimum

[image omitted]

C22H22N6O7S2.5H2O	Mr 636,65	CAS 78439-06-2

Je to pentahydrát (6R,7R)-7-{(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(1-karboxy-1-methylethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-3-(1-pyridinio)methyl-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C22H22N6O7S2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%. Rozpouští se v kyselých a zásaditých roztocích.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pentahydrátu ceftazidimu CRL.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (36 g/l) a zředí se jím na 2,0 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí roztokem hydrogenfosforečnanu sodného R (36 g/l) na 200 ml.

Na vrstvu se nanese po 2 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R, tlumivého roztoku octanového o pH 4,5, butylacetatu R a kyseliny octové ledově R (6 + 26 + 32 + 32) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

B. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 g ceftazidimu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg ceftazidimu nečistoty A CRL a 5 mg ceftazidimu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (22,6 g/l) s pH upraveným na hodnotu 3,9 roztokem kyseliny fosforečné R (10% V/V) (7 + 93); průtoková rychlost je 1,3 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 255 nm.

Teplota kolony se udržuje při 35 °C.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou píků na chromatogramu byly alespoň 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píkem ceftazidimu a píkem ceftazidimu nečistoty A na získaném chromatogramu je nejméně 5,9. Nastříkne se 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu trojnásobku retenčního času ceftazidimu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než je 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Pyridin. Nejvýše 500 µg/g, stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,500 g se rozpustí v roztoku tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (4) (10 % V/V) a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,00 g pyridinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 200,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 10 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (4) a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (28,8 g/l) s předem upraveným pH amoniakem 17,5% R na hodnotu 7,0, acetonitrilu R a vody R (10 + 30 + 60); průtoková rychlost je 1,6 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 255 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, pokud relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 3,0 %. Střídavě se nastřikuje 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 13,0 % až 15,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,10 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg ceftazidimu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg ceftazidimu nečistoty A CRL se rozpustí v 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem hexylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),

• mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: 4,26 g hydrogenfosforečnanu sodného R a 2,73 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 980 ml vody R, pak se přidá 20 ml acetonitrilu R; průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 245 nm.