Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm × 3 mm) 50 μl zkoušeného roztoku a 50 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů triethylaminu R, roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (0,400 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7 a acetonitrilu pro chromatografii R (0,5 + 30 + 70) po dráze 2 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a znovu se vyvíjí směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (0,400 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,7 a methanolu R (30 + 70) po dráze 17 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a vyhodnotí se. Potom se vrstva postříká nejdříve roztokem kyseliny sírové R (50 g/l) v lihu 96% R a po vysušení v proudu vzduchu čerstvě připraveným roztokem vanilinu R (10 g/l) v lihu 96% R. Zahřívá se 1 min až 2 min při 110°C, vyhodnotí se a dále se pozoruje v ultrafialovém světle při 366 nm a znovu se vyhodnotí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku při každé detekci odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). ρ20 = 0,895 g/cm^3 až 0,910 g/cm^3.

Číslo hořkosti. Nejméně 80. Provádí se porovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.

Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 5,00 g se zředí vodou R na 100,0 ml.

Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Za 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

5,00n,

v němž značí:

n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.

10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 40,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

Ethanol (2.9.10). 54,0 % až 59,0 %.

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu.

Zbytek po odpaření. 1,8 % až 3,0 %. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Tincturae.

Uchovávání

Viz článek Tincturae.

Označování

Viz článek Tincturae.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Belladonnae pulvis normatus doplňuje článek Belladonnae tinctura, který zní:

„

† Belladonnae tinctura N

Rulíková tinktura

Synonymum. Tinctura belladonnae

Je to lihový výluh z rulíkových listů. Obsahuje 0,028 % až 0,032 % alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C17H23NO3; Mr 289,37).

Příprava

Připravuje se macerací rulíkových listů (8000) způsobem uvedeným v článku Tincturae s tím, že se použije jeden díl rulíkových listů, 14 dílů lihu 60% a 0,007 dílů kyseliny sírové R. Maceruje se 15 dnů při pokojové teplotě. Poměr výchozí drogy k hotovému přípravku je 1 : 12.

Vlastnosti

Téměř čirá hnědozelená tekutina, slabého charakteristického pachu.

Zkoušky totožnosti

A. 10 g se odpaří na vodní lázni na objem asi 5 ml a zfiltruje se přes navlhčený filtr. K filtrátu se přidá 7 ml chloroformu R a protřepe se. Přidá se 0,5 g tragantu R práškovaného (125) a třepe se do vyčeření kapaliny. Zfiltruje se přes chomáček vaty a filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 1 ml amoniaku zředěného RS1, přidá se 10 ml vody R a promíchá se; vznikne modrozelená fluorescence.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Atropin, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). ρ20 = 0,895 g/cm^3 až 0,910 g/cm^3.

Atropin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 6,0 g se odpaří na vodní lázni při 40 °C. Odparek se protřepává 15 min s 15 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS, zfiltruje se a filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS do získání 20 ml filtrátu. Filtrát se smíchá s 1 ml amoniaku 26% R a dvakrát se protřepe s 10 ml etheru prostého peroxidických látek R, je-li třeba, vrstvy se odstředí. Spojené etherové vrstvy se vysuší 2 g síranu sodného bezvodého R, pak se zfiltrují a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. Smíchá se 1,8 ml roztoku skopolaminiumbromidu a 8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm × 3 mm) po 20 μl obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být přítomny další méně intenzivní skvrny. Pak se vrstva postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Hnědé skvrny, odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku, se zbarví červenohnědě, ne však šedomodře (atropin).

Ethanol (2.9.10). 53,0 % až 58,0 %.

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu.

Zbytek po odpaření. 0,8 % až 1,6 %. Stanoví se s 3,00 g zkoušené látky způsobem uvedeným v článku Tincturae.

Stanovení obsahu

Asi 30,00 g se odpaří na vodní lázni na 3 g až 5 g. Po vychladnutí se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS, zředí se vodou R na 15,00 g, promíchá se, nechá se stát 15 min a zfiltruje se přes suchý filtr. K 10,00 g filtrátu (odpovídá 20 g tinktury) se přidá 50 g etheru prostého peroxidických látek R, 4 ml amoniaku zředěného RS1, 6 ml vody R a 5 min se silně protřepává. Potom se přidá 1 g tragantu R práškovaného (125) a znovu se třepe do vyčeření tekutiny a rychle se zfiltruje přes chomáček vaty. 25,0 ml filtrátu (odpovídá 10 g tinktury) se odpaří na vodní lázni, odparek se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a znovu se odpaří na vodní lázni. Tento postup se opakuje ještě jednou. Odparek se rozpustí v 1 ml chloroformu R, přidá se 5,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l VS připravené v čas potřeby zředěním kyseliny sírové 0,05 mol/l VS a zahřívá se na vodní lázni do odpaření chloroformu. Přidá se 5 ml vody R, 0,15 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a retitruje se hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS připraveným v čas potřeby zředěním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS do změny zbarvení. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška.

1 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l VS odpovídá 5,788 mg C17H23NO3.

Uchovávání

Viz článek Tincturae.

Separandum.

Označování

Viz článek Tincturae.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydává.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Frangulae corticis extractum siccum normatum doplňuje článek Gallarum tinctura, který zní:

„

Gallarum tinctura N

Duběnková tinktura

Synonymum. Tinctura gallarum

Je to lihový výluh z duběnek, který obsahuje nejméně 3,0 % polyfenolů, z toho nejméně 1,5 % tříslovin, počítáno jako pyrogallol.

Příprava

Připravuje se macerací duběnek (2000) způsobem uvedeným v článku Tincturae s tím, že se použije jeden díl duběnek a 6 dílů lihu 60%. Maceruje se 3 dny při pokojové teplotě. Poměr výchozí drogy k hotovému přípravku je 1 : 5.

Vlastnosti

Téměř čirá žlutohnědá tekutina, chuti silně svíravé.

Zkoušky totožnosti

A. 0,05 ml se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,2 ml chloridu železitého RS1; vznikne fialové zbarvení.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. 4 ml se zředí ethanolem 60% na 10 ml.

Porovnávací roztok. 30 mg taninu R a 10 mg kyseliny gallové R se rozpustí v 10,0 ml acetonu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě modré skvrny, v dolní části (tanin) a v horní části (kyselina gallová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je řada modrých skvrn; v dolní části chromatogramu dvě skvrny, v poloze vymezené skvrnou taninu na chromatogramu porovnávacího roztoku další dvě, v horní části chromatogramu jedna skvrna odpovídá polohou a zbarvením skvrně kyseliny gallové na chromatogramu porovnávacího roztoku a těsně nad ní je další modrá skvrna.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). ρ20 = 0,940 g/cm^3 až 0,950 g/cm^3.

Ethanol (2.9.10). 45,0 % až 55,0 %.

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu.

Zbytek po odpaření. 10,0 % až 14,0 %. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Tincturae.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

1,00 g se zředí vodou R na 250,0 ml. Roztok se zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní a zbytek se použije ke stanovení.

Polyfenoly celkově. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A1) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallu se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech vyjádřený jako pyrogallol se vypočítá podle vzorce:

62,5.A1-A2.m2A3.m1,

v němž značí:

m1 - hmotnost zkoušené látky v gramech,

m2 - hmotnost pyrogallolu R v gramech.

Obsah polyfenolů v procentech se vypočítá podle vzorce:

62,5.A1.m2A3.m1,

v němž značí:

m1 - hmotnost zkoušené látky v gramech,

m2 - hmotnost pyrogallolu R v gramech.

Uchovávání

Viz článek Tincturae.

Označování

Viz článek Tincturae.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Pilocarpini oculoguttae doplňuje článek Plantaginis extractum fluidum, který zní:

„

Plantaginis extractum fluidum N

Tekutý jitrocelový extrakt

Synonymum. Extractum plantaginis fluidum

Je to lihovodný výtažek z jitrocelových listů.

Příprava

Připravuje se macerací jitrocelových listů (8000) způsobem uvedeným v článku Extracta s tím, že se použije jeden díl jitrocelových listů, 3 díly vody a 1 díl lihu 96%. Maceruje se 2 dny při pokojové teplotě. Poměr výchozí drogy k hotovému přípravku 1 : 1,1.

Vlastnosti

Tmavě hnědá tekutina charakteristického pachu, poněkud trpké, slaně nahořklé chuti. S vodou se míchá bez zákalu.

Zkouška totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 5 ml se zředí 5 ml methanolu R a zfiltruje se.

Porovnávací roztok. 5 mg žluti naftolové S R se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm × 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Pak se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS2 a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní hnědošedá skvrna (aukubin), která se barví modrošedě v poloze přibližně odpovídající skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další méně intenzivní skvrny, odpovídající zbarvením aukubinu; na čele chromatogramu je intenzivně zbarvená skvrna (chlorofyl).

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). ρ20 = 1,020 g/cm^3 až 1,050 g/cm^3.

Ethanol (2.9.10). 25,0 % až 30,0 %.

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu.

Zbytek po odpaření. 18,0 % až 22,0 %. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Extracta, odstavec Extracta fluida.

Uchovávání

Viz článek Extracta.

Označování

Viz článek Extracta.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Prothrombinum multiplex humanum cryodesiccatum doplňuje článek Ratanhiae tinctura, který zní:

„

Ratanhiae tinctura N

Ratanhová tinktura

Synonymum. Tinctura ratanhiae

Je to lihový výluh z ratanhového kořene. Obsahuje nejméně 0,2 % tříslovin, počítáno jako pyrogallol.

Příprava

Připravuje se macerací ratanhového kořene (2000) způsobem uvedeným v článku Tincturae s tím, že se použije jeden díl ratanhového kořene a 6 dílů lihu 60%. Maceruje se 15 dnů při pokojové teplotě. Poměr výchozí drogy k hotovému přípravku je 1 : 4,4.

Vlastnosti

Čirá tmavě hnědočervená tekutina, slabého charakteristického pachu a svíravé chuti.

Zkoušky totožnosti

A. K 0,05 ml se přidá 10 ml lihu 60% R a 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne hnědozelené zbarvení (třísloviny).

B. K 0,05 ml se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml amoniaku zředěného RS1; vznikne červené zbarvení.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 5 ml se protřepává s 10 ml etheru petrolejového R. Petroletherová vrstva se oddělí, přidají se 2 g síranu sodného bezvodého R, protřepe se a pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 0,5 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 5 mg thymolu R a 5 mg modře indofenolové R a 5 mg červeně sudanové GR se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (3 mm × 20 mm) po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se asi 10 ml roztoku modři pravé B R (5 g/l) ve vodě R a poté se po usušení postříká hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l RS. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části žlutohnědá skvrna thymolu, ve spodní části je červená skvrna červeně sudanové G a pod ní je modrá skvrna modře indofenolové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je asi ve vzdálenosti odpovídající skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku fialová skvrna fenolu ratanhia I. Mezi červení sudanovou G a modří indofenolovou je patrna hnědožlutá skvrna fenolu ratanhia II a dole je šedomodrá skvrna fenolu ratanhia III. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou ve vzdálenosti odpovídající modři indofenolové další žlutohnědé skvrny a fialová skvrna je v okolí startu.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5).ρ20 = 0,905 g/cm^3 až 0,915 g/cm^3.

Ethanol (2.9.10). 53,0 % až 58,0 %.

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu.

Zbytek po odpaření. 4,0 % až 7,0 %. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Tincturae.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

4,00 g se zředí vodou R na 250,0 ml. Roztok se zfiltruje filtračním papírem o průměru 12 cm. Prvních 50 ml filtrátu se odstraní a zbytek se použije ke stanovení.

Polyfenoly celkově. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A1) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Polyfenoly neadsorbovatelné na kožní prášek. K 10,0 ml filtrátu se přidá 0,10 g kožního prášku CRL a 60 min se intenzivně protřepává, pak se zfiltruje. 5,0 ml filtrátu se zředí vodou R na 25,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A2) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Porovnávací roztok. 50,0 mg pyrogallolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml kyseliny fosfowolframové RS a zředí se roztokem uhličitanu sodného R (150 g/l) na 50,0 ml. Přesně 2 min po přidání posledního roztoku a do 15 min po rozpuštění pyrogallu se měří absorbance (2.2.25) v maximu při 715 nm (A3) za použití vody R jako kontrolní tekutiny.

Obsah tříslovin v procentech vyjádřený jako pyrogallol se vypočítá podle vzorce:

62,5.A1-A2.m2A3.m1,

v němž značí:

m1 - hmotnost zkoušené látky v gramech,

m2 - hmotnost pyrogallolu R v gramech.

Uchovávání

Viz článek Tincturae.

Označování

Viz článek Tincturae.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Solutiones ad haemocolaturam zní:

„

Solutiones ad haemocolaturam haemodiacolaturamque [image omitted]

Roztoky pro hemofiltraci a hemodiafiltraci

Jsou to roztoky určené k parenterálnímu podání. Obsahují elektrolyty v přibližně stejné iontové koncentraci jako má plazma. Mohou obsahovat také glukosu.

Roztoky pro hemofiltraci a hemodiafiltraci jsou dodávány:

• v pevných nebo polopevných plastových obalech,

• v pružných plastových obalech s vnitřním zabezpečeným obalem,

• ve skleněných obalech.

Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2).

Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých složek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích:

Tab. 1

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	125 - 150	125 - 150
draslík	0 - 4,5	0 - 4,5
vápník	1,0 - 2,5	2,0 - 5,0
hořčík	0,25 - 1,5	0,50 - 3,0
octan a/nebo mléčnan a/nebo hydrogenuhličitan	30 - 60	30 - 60
chloridy	90 - 120	90 - 120
Glukosa	0 - 25

Je-li přítomen hydrogenuhličitan, roztok hydrogenuhličitanu sodného je obsažen v obalu nebo v oddělené části a je přidán k roztoku elektrolytu těsně před použitím.

V hemofiltraci a hemodiafiltraci mohou být použity též přípravky následujícího složení:

Tab. 2

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	130 - 167	130 - 167
draslík	0 - 4,0	0 - 4,0
hydrogenuhličitan	20 - 167	20 - 167
chloridy	0 - 147	0 - 147

Antioxidační přísady, např. disiřičitany, se k roztokům nepřidávají.

Zkoušky totožnosti

Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):

• draslík; zkouška (b),

• vápník; zkouška (a),

• sodík; zkouška (b),

• chloridy; zkouška (a),

• octany:

• jestliže přípravek neobsahuje glukosu, provede se zkouška (b),

• jestliže přípravek obsahuje glukosu, provede se následující zkouška: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička se převede 5 ml zkoušeného přípravku a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany,

• mléčnany;

• uhličitany a hydrogenuhličitany;

• hořčík; k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; vznikne růžové zbarvení,

• glukosa; k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu měďnatého RS; roztok je modrý a čirý; zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se zkoušený přípravek. Jestliže obsahuje glukosu, hodnota pH je 4,5 až 6,5. Obsahuje-li hydrogenuhličitan, hodnota pH je 7,0 až 8,5.

Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícího kyselinu octovou ledovou R 10% (V/V) a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát a změří se absorbance roztoku (2.2.25) při 550 nm; absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití roztoku obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu jako zkoušený roztok. Obsahuje-li přípravek hydrogenuhličitan, použije se jako porovnávací roztok, roztok obsahující 20 μg hydroxymethylfurfuralu R.

Hliník (2.4.17). Ke 200 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.

Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného přípravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19).

Tab.3

částice větší než	10 μm	25 μm
nejvyšší počet částic v mililitru	25	3

Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro parenterální infuzní přípravky.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.

Stanovení obsahu

Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).

Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).

Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).

Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).

Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridů se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R. Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.

Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.

Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.

Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHCO3.

Mléčnany a hydrogenuhličitany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství mléčnanu a/nebo hydrogenuhličitanu. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok. Ve 100 ml vody pro chromatografii R se rozpustí přesně odvážená množství mléčnanů a hydrogenuhličitanů, aby byly získány roztoky o koncentraci odpovídající asi 90 %, 100 % a 110 % jejich deklarovaného množství.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem R (9 μm),

• jako mobilní fáze, kterou je kyselina sírová 0,005 mol/l R, která byla předem heliem R odplyněna; průtoková rychlost je 0,6 ml/min,

• diferenčního refraktometrického detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 85 °C.

Dvakrát se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a po 20 μl každého porovnávacího roztoku. Jsou-li chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou píky eluované v následujícím pořadí: mléčnany a pak hydrogenuhličitany.

Koncentrace mléčnanů a hydrogenuhličitanů ve zkoušeném roztoku se stanoví extrapolací plochy píku mléčnanu a výšky píku hydrogenuhličitanu z lineární regresní křivky získané z porovnávacích roztoků.

Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chadičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25,0 ml roztoku kyseliny sírově R (25 %). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.

Vypočte se obsah redukujících cukrů vyjádřený jako glukosa bezvodá (C6H12O6) za použití tabulky 4.

Tab.4

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml)	Glukosa bezvodá (mg)
8	19,8
9	22,4
10	25,0
11	27,6
12	30,3
13	33,0
14	35,7
15	38,5
16	41,3

Uchovávání

Při teplotě ne nižší než 4 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/l,

• vypočítaná hodnota osmolarity vyjádřená v mosmol/l,

• jmenovitý objem roztoku v obalu,

• zda je přípravek prostý bakteriálních endotoxinů nebo, kde je to vhodné, zda je prostý pyrogenních látek,

• podmínky uchovávání,

• upozornění, že nespotřebovaná část roztoku se odstraní.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Solutiones ad haemodialysim zní:

„

Solutiones ad haemodialysim [image omitted]

Roztoky pro hemodialýzu

Jsou to roztoky obsahující elektrolyty o přibližně stejné iontové koncentraci jako má plazma. Mohou obsahovat také glukosu.

Roztoky pro hemodialýzu se používají ve velkých objemech, proto se obvykle připravují ředěním koncentrovaných roztoků vodou vhodné jakosti, viz Voda pro ředění roztoků pro hemodialýzu, za použití např. automatického dávkovacího zařízení.

Koncentrované roztoky pro hemodialýzu

Při přípravě a uchovávání koncentrovaných roztoků pro hemodialýzu se používají materiály a postupy, které zajišťují co nejmenší mikrobiální kontaminaci, jak je možné. V určitých případech je nutno použít roztoky sterilní.

Během ředění a použití roztoků se dodržují opatření zamezující mikrobiální kontaminaci. Naředěné roztoky se použijí ihned po přípravě.

Koncentrované roztoky pro hemodialýzu jsou dodávané:

• v pevných, polopevných nebo pružných plastových obalech,

• ve skleněných obalech.

Používají se tři typy koncentrovaných roztoků.

• 1. Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem

Používají se roztoky různého složení. Koncentrace složek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé složky obvykle v následujících rozmezích:

Tab.1

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	130 - 145	130 - 145
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
octany nebo mléčnany	32 - 45	32 - 45
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	0 - 12,0

Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem se ředí před použitím.

• 1. Koncentrované kyselé roztoky

Používají se roztoky různého složení. Koncentrace složek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem a před neutralizací hydrogenuhličitanem sodným jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé složky obvykle v následujících rozmezích:

Tab.2

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	80 - 110	80 - 110
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
kyselina octová	2,5 - 10	2,5 - 10
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	0 - 12,0

Hydrogenuhličitan sodný se přidá těsně před použitím ve formě roztoku nebo v pevném stavu. Jeho konečná koncentrace není vyšší než 45 mmol v litru. Koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného je dodáván ve zvláštním obalu. Koncentrované kyselé roztoky a koncentrované roztoky hydrogenuhličitanu sodného se ředí a smíchávají ve vhodném zařízení těsně před použitím. Při přípravě zředěného roztoku je možné přidat hydrogenuhličitan sodný též v pevném stavu.

• 1. Koncentrované roztoky bez tlumivého roztoku

Používají se roztoky různého složení. Koncentrace složek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé složky obvykle v následujících rozmezích:

Tab.3

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	130 - 145	130 - 145
draslík	0 - 3,0	0 - 3,0
vápník	0 - 2,0	0 - 4,0
hořčík	0 - 1,2	0 - 2,4
chloridy	130 - 155	130 - 155
glukosa	0 - 12,0

Koncentrované roztoky bez tlumivého roztoku se používají zároveň s parenterální aplikací vhodných roztoků s hydrogenuhličitanem.

Zkoušky totožnosti

Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):

• draslík; zkouška (b),

• vápník; zkouška (a),

• sodík; zkouška (b),

• chloridy; zkouška (a),

• mléčnany,

• uhličitany a hydrogenuhličitany,

• octany:

• jestliže přípravek neobsahuje glukosu, provede se zkouška (b),

• jestliže přípravek obsahuje glukosu, provede se následující zkouška: do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička se převede 5 ml zkoušeného přípravku a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany,

• hořčík: k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; vznikne růžové zbarvení,

• glukosa: k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu měďnatého RS; roztok je modrý a čirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).

Hliník (2.4.17). Ke 20 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0 se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,1 mg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg AI/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.

Využitelný objem (2.9.17). Změřený objem není menší než jmenovitý objem uvedený v označení.

Sterilita (2.6.1). Pokud je v označení na obalu uvedeno, že koncentrovaný roztok pro hemodialýzu je sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru zředěného roztoku.

Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkouškou na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Zkoušený přípravek se zředí vodou na injekci R na koncentraci předepsanou pro použití. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.

Stanovení obsahu

Stanoví se relativní hustota (2.2.5) a obsah se vypočítá v g/l a v mmol/l.

Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).

Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).

Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).

Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Přesně odvážené množství koncentrovaného roztoku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).

Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Celkové chloridy. 95,0% až 105,0% deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridů se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R. Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.

Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.

Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.

Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHCO3.

Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěné ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.

Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H12O6) za použití tabulky 4.

Tab.4

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml)	Glukosa bezvodá (mg)
8	19,8
9	22,4
10	25,0
11	27,6
12	30,3
13	33,0
14	35,7
15	38,5
16	41,3

Uchovávání

Při teplotě ne nižší než 4 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/1,

• jmenovitý objem roztoku v obalu,

• kde je to vhodné, zda je přípravek sterilní,

• podmínky uchovávání,

• upozornění, že přípravek je nutno před použitím zředit,

• způsob ředění,

• že odebraný objem je přesně odměřen,

• iontové složení zředěného přípravku připraveného k použití,

• upozornění, že nespotřebovaný roztok se má odstranit,

• kde je to vhodné, že se před použitím přidá hydrogenuhličitan sodný.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Solutiones ad peritonealem dialysim zní:

„

Solutiones ad peritonealem dialysim [image omitted]

Roztoky pro peritoneální dialýzu

Jsou to roztoky určené k intraperitoneálnímu podání. Obsahují elektrolyty v přibližně stejné iontové koncentraci jako plazma a proměnlivá množství glukosy nebo jiných vhodných osmotických látek.

Roztoky pro peritoneální dialýzu jsou dodávány:

• v pevných nebo polopevných plastových obalech,

• v pružných plastových obalech spojených se speciálním zaváděcím zařízením; jsou obecně plněny méně než je jmenovitý objem obalu a opatřeny vnitřním zabezpečeným obalem,

• ve skleněných obalech.

Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2.1) a (3.2.2).

Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých složek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích:

Tab.1

	Vyjádřeno v mmol	Vyjádřeno v mEkv
sodík	125 - 150	125 - 150
draslík	0 - 4,5	0 - 4,5
vápník	0 - 2,5	0 - 5,0
hořčík	0,25 - 1,5	0,50 - 3,0
octan a/nebo mléčnan a/nebo	30 - 60	30 - 60
hydrogenuhličitan
chloridy	90 - 120	90 - 120
glukosa	25 - 250

Je-li přítomen hydrogenuhličitan, roztok hydrogenuhličitanu sodného je obsažen v obalu nebo v oddělené části a je těsně před použitím přidán k roztoku elektrolytu.

Pokud není uvedeno a schváleno jinak, antioxidační přísady, jako disiřičitany, se nepřidávají.

Zkoušky totožnosti

Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):

• draslík; zkouška (b),

• vápník; zkouška (a),

• sodík; zkouška (b),

• chloridy; zkouška (a),

• octany; do zkumavky se zátkou, v níž je upevněná zahnutá trubička, se převede 5 ml zkoušeného přípravku a 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; zahřívá se a zachytí se několik mililitrů destilátu, ve kterém se provede zkouška (b) na octany,

• mléčnany, hydrogenuhličitany; stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti,

• hořčík; k 0,1 ml žluti titanové RS se přidá 10 ml vody R, 2 ml zkoušeného přípravku a 1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS; vznikne růžové zbarvení,

• glukosa; k 5 ml zkoušeného přípravku se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,05 ml síranu měďnatého RS; roztok je modrý a čirý. Zahřeje se k varu; vznikne objemná červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se zkoušený přípravek. Obsahuje-li hydrogenuhličitan, hodnota pH je 6,5 až 8,0.

Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím kyselinu octovou ledovou R 10 % (V/V) a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát a změří se absorbance roztoku (2.2.25) při 550 nm. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití roztoku obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu jako zkoušený roztok. Obsahuje- li přípravek hydrogenuhličitan, jako porovnávací roztok se použije roztok obsahující 20 μg hydroxymethylfurfuralu R.

Hliník (2.4.17). Ke 400 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0 se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (15 μg/1). Porovnávací roztok se připraví za použití 3 ml základního roztoku hliníku (2 μg A1/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.

Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného přípravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19).

Tab.2

částice větší než	10 μm	25 μm
nejvyšší počet částic v mililitru	25	3

Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro parenterální infuzní přípravky.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.

Stanovení obsahu

Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).

Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).

Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).

Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).

Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.

Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridů se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5,0 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R. Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.

Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.

Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.

Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHCO3.

Mléčnany a hydrogenuhličitany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství mléčnanů a/nebo hydrogenuhličitanů.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. Použije se zkoušený přípravek.

Porovnávací roztok. Ve 100 ml vody pro chromatografii R se rozpustí taková přesně odvážená množství mléčnanu a hydrogenuhličitanů, aby se získaly roztoky o koncentraci odpovídající asi 90 %, 100 % a 110 % koncentrace deklarované.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem R (9 μm),

• mobilní fáze, kterou je kyselina sírová 0,005 mol/l R, jež byla předem heliem R odplyněna; průtoková rychlost je 0,6 ml/min,

• diferenčního refraktometrického detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 85 °C.

Dvakrát se nastříkne po 20 μl zkoušeného roztoku a po 20 μl každého porovnávacího roztoku. Je-li chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, jsou píky eluované v následujícím pořadí: mléčnany a pak hydrogenuhličitany.

Koncentrace mléčnanů a hydrogenuhličitanů ve zkoušeném roztoku se stanoví extrapolací plochy píku mléčnanů a výšky píku hydrogenuhličitanů z lineární regresní křivky získané z porovnávacích roztoků.

Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25,0 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.

Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H12O6) za použití tabulky 3.

Tab.3

Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml)	Glukosa bezvodá (mg)
8	19,8
9	22,4
10	25,0
11	27,6
12	30,3
13	33,0
14	35,7
15	38,5
16	41,3

Uchovávání

Při teplotě ne nižší než 4 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• složení přípravku vyjádřené v g/l a v mmol/l,

• vypočítaná hodnota osmolarity vyjádřená v mosmol/l,

• jmenovitý objem roztoku v obalu,

• zda je přípravek prostý bakteriálních endotoxinů nebo, kde je to vhodné, zda je roztok prostý pyrogenních látek,

• podmínky uchovávání,

• upozornění, že přípravek není určen pro intravenózní podání,

• upozornění, že nespotřebovaná část roztoku se má odstranit.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Sulfuris suspensio doplňuje článek Thymi extractum fluidum, který zní:

„

Thymi extractum fluidum N

Tekutý tymiánový extrakt

Synonymum. Extractum thymi fluidum

Je to lihovodný výtažek z tymiánové natě.

Příprava

Připravuje se macerací thymiánové natě (2000) způsobem uvedeným v článku Extracta s tím, že se použije jeden díl thymiánové natě, 0,1 dílů glycerolu 85% a 2 díly lihu 25%. Maceruje se 2 dny při pokojové teplotě. Poměr výchozí drogy k hotovému přípravku je 1 : 1,16.

Vlastnosti

Tmavě hnědá tekutina, charakteristického pachu a chuti. Chladem se kalí, při pokojové teplotě se opět vyjasní. S vodou se mísí bez zákalu, s lihem 96% se zakaluje.

Zkouška totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 4,0 g se protřepávají 3 min s 5 ml dichlormethanu R. Dichlormethanová vrstva se zfiltruje přes 2 g síranu sodného bezvodého R. Filtrát se použije jako zkoušený roztok. Porovnávací roztok. 5 mg thymolu R a 10 μl karvakrolu R se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm × 3 mm) po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se dvakrát dichlormethanem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm; skvrny se označí. Na chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku je ve střední části patrná skvrna thymolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je těsně nad skvrnou odpovídající thymolu intenzivní skvrna, další skvrny jsou patrné v dolní třetině chromatogramu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části hnědorůžová skvrna odpovídající thymolu a těsně pod ní světle fialová skvrna odpovídající karvakrolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku více nebo méně intenzivní v závislosti na druhu použité tymiánové nati. Mezi dvěma hlavními skvrnami a startem mohou být další skvrny. V blízkosti čela chromatogramu je fialovočervená až šedofialová skvrna; další skvrny jsou v okolí startu.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). ρ20 = 1,010 g/cm^3 až 1,050 g/cm^3.

Ethanol (2.9.10). 17,0 % až 23,0 %.

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu.

Zbytek po odpaření. 14,0 % až 18,0 %. Stanoví se způsobem uvedeným v článku Extracta, odstavec Extracta fluida.

Uchovávání

Viz článek Extracta.

Označování

Viz článek Extracta.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum zní:

„

Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum [image omitted]

Inaktivovaná vakcína proti července prasat

Je to inaktivovaný přípravek z jednoho nebo více vhodných kmenů Erysipelothrix rhusiopathiae (E. insidiosa).

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Kmeny E. rhusiopathiae, jejichž imunogenita byla ověřena na prasatech, se pomnoží ve vhodných živných půdách. Po vhodné době kultivace se bakterie zcela inaktivují fyzikálními či chemickými prostředky nebo jejich kombinací; může se přidat adjuvans.

Zkouška totožnosti

Přípravek chrání vnímavá zvířata proti infekci vyvolané E. rhusiopathiae.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Dvěma zdravým a vnímavým prasatům starým 3 až 4 měsíce se vstříkne způsobem uvedeným v označení po dvojnásobku dávky zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují nejméně 10 dnů. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.

Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší proti smrtící dávce virulentní kultury E. rhusiopathiae s dávkou referenčního přípravku potřebnou k zajištění stejné ochrany. Pro toto porovnání je zapotřebí referenční přípravek vakcíny proti července prasat kalibrovaný v mezinárodních jednotkách a vhodná kultura E. rhusiopathiae k použití jako čelenžní přípravek.

Mezinárodní jednotka je specifická účinnost obsažená v určitém množství mezinárodního standardu, který pozůstává z definovaného množství lyofilizované vakcíny proti července prasat. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace. Ke zkoušce se použijí zdravé bílé myši jednotného kmene o hmotnosti 17 g až 20 g. Rozdělí se nejméně do šesti skupin po šestnácti myších. Nejméně třem skupinám myší se podá referenční přípravek a nejméně třem skupinám zkoušený přípravek. Skupina deseti myší slouží jako kontrola čelenžního kmene. K čelenži se použije dostatečné množství virulentní kultury v růstové fázi vhodného kmene E. rhusiopathiae nebo takové ředění, aby se získala dávka, která usmrtí myši v průběhu dvou až pěti dnů.

Pomocí roztoku chloridu sodného R (9 g/l) se připraví nejméně tři ředění referenčního přípravku a nejméně tři ředění zkoušeného přípravku. V obou případech se ředění nastaví tak, aby dávka chránící asi 50 % myší byla co možná nejblíže střední hodnotě v řadě. Navržené dávky obsahují 0,2 m.j., 1,0 m.j. a 5,0 m.j. v 0,5 ml referenčního přípravku a podobně odstupňované dávky zkoušeného přípravku. Každé myši se podkožně vstříkne příslušné ředění a za 21 dnů se všechny myši, včetně myší z kontrolní skupiny, intraperitoneálně čelenžují. Myši se pozorují 8 dnů a zaznamenávají se počty uhynulých. Účinnost zkoušeného přípravku ve srovnání s referenčním přípravkem se vypočítá obvyklými statistickými metodami.

Přípravek vyhovuje stanovení účinnosti, jestliže dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) zjištěné účinnosti není nižší než 50 m.j. v dávce pro prase.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

V označení na obalu se uvedou sérologické typy, proti nimž je přípravek účinný, pokud to požaduje oprávněná autorita.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Vaccinum parainfluenzae viri bovini vivum cryodesiccatum doplňuje článek Vaccinum paramyxoviris 3 aviarii inactivatum, který zní:

„

Vaccinum paramyxoviris 3 aviarii inactivatum [image omitted]

Inaktivovaná vakcína proti ptačímu paramyxoviru 3

Je to emulze nebo suspenze vhodného kmene ptačího paramyxoviru 3 inaktivovaného takovým způsobem, který zachová jeho imunogenní účinnost. Vakcína se používá k ochraně proti poklesu snášky nebo kvality krůtích vajec.

Výroba

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Virus se pomnoží v kuřecích embryích pocházejících ze zdravých chovů nebo ve vhodných tkáňových kulturách (5.2.4).

Zkouška inaktivace se provede na kuřecích embryích nebo ve vhodné buněčné kultuře a použité množství inaktivovaného viru odpovídá nejméně deseti dávkám vakcíny. Nezjistí se žádný živý virus.

Vakcína může obsahovat adjuvans.

Výběr složení vakcíny

Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) pro všechny kategorie krůt, pro které je určena. K průkazu imunogenity se může použít následující zkouška.

Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity.

Zkoušení šarže

Zkouška účinnosti šarže. Provede se vhodná validovaná zkouška, pro kterou byla zjištěna přijatelná korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti. Kritéria pro přijetí se stanoví v porovnání s šarží, která v uvedené zkoušce dala vyhovující výsledky.

Zkouška totožnosti

Po podání zvířatům bez protilátek proti paramyxoviru 3 vakcína vyvolá tvorbu těchto protilátek.

Zkoušky na čistotu

Bezpečnost. Každému z deseti krůťat, 14 až 28 dnů starých a nemajících protilátky proti paramyxoviru 3 se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek vakcinační dávky. Ptáci se pozorují 21 dnů. Nezjistí se žádné abnormální místní ani systémové reakce.

Inaktivace. Deseti kuřecím embryím z chovu prostého specifikovaných patogenů (SPF vejce) (5.2.2) a starým 9 až 11 dnů se do alantoidní dutiny vstříkne po dvou pětinách dávky a nechají se inkubovat. Pozorují se 6 dnů, pak se odděleně shromáždí alantoidní tekutina z vajec obsahujících živá embrya a z vajec obsahujících mrtvá embrya, z nichž se vyřadí ta, která uhynula do 24 h po injekci. Embrya, která uhynula za více než 24 h po injekci, se vyšetří na přítomnost ptačího paramyxoviru 3. Pokud je ptačí paramyxovirus 3 zjištěn, vakcína nevyhovuje zkoušce.

Do alantoidní dutiny každého z deseti 9 až 11 dnů starých SPF vajec se vstříkne po 0,2 ml spojené alantoidní tekutiny z vajec se živými embryi a do každého z dalších deseti SPF vajec po 0,2 ml spojené alantoidní tekutiny z vajec s uhynulými embryi a inkubuje se 5 až 6 dnů. Alantoidní tekutina z každého vejce se zkouší na přítomnost hemaglutininů za použití kuřecích erytrocytů.

Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou přítomny známky hemaglutinačního účinku a jestliže neuhyne víc než 20 % embryí v některé skupině. Pokud v jedné skupině uhyne více než 20 % embryí, opakuje se zkouška v této skupině. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou přítomny známky hemaglutinačního účinku a jestliže neuhyne více než 20 % embryí v této skupině.

K vyloučení bakteriální infekce z vnějšku se mohou v této zkoušce použít antibiotika.

Cizí agens. Každému z deseti kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) a 14 až 28 dnů starých se jedním z doporučených způsobů podají dvě dávky. Po třech týdnech se každému kuřeti stejným způsobem podá jedna dávka. Po dvou týdnech se získají vzorky sér od každého kuřete a provedou se zkoušky na přítomnost protilátek proti sledovaným agens metodami předepsanými pro chovy prosté specifikovaných patogenů (5.2.2): virus ptačí encefalomyelitidy, virus ptačí infekční bronchitidy, virus ptačí leukózy, hemaglutinující ptačí adenovirus, virus infekční burzitidy, virus infekční laryngotracheitidy, virus chřipky A, virus Markovy choroby. Vakcína nevyvolá tvorbu protilátek proti těmto virům.

Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.

Stanovení účinnosti

Použijí se dvě skupiny po nejméně dvaceti krůtách bez protilátek proti ptačímu paramyxoviru 3. Jedna skupina se vakcinuje doporučeným způsobem, druhá skupina se ponechá jako kontrolní. Zkouška není platná, jestliže ve vzorcích sér odebraných v době první vakcinace se prokáží protilátky proti ptačímu paramyxoviru 3 u vakcinovaných krůt nebo kontrol, nebo jestliže v době čelenže se tyto protilátky prokáží u kontrol. V době vrcholné snášky se obě skupiny čelenžují okulonazálním způsobem dostatečným množstvím virulentního kmene ptačího paramyxoviru 3. Po dobu nejméně šesti týdnů po čelenži se zaznamenávají týdenní snášky v každé skupině a rozlišují se normální a abnormální vejce. Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže produkce a kvalita vajec jsou ve vakcinované skupině významně lepší než v kontrolní skupině.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Vaccinum poliomyelitidis inactivatum zní:

„

Vaccinum poliomyelitidis inactivatum [image omitted]

Inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě

Je to tekutý přípravek z vhodných kmenů poliomyelitického viru typu 1, typu 2 a typu 3, pomnožených ve vhodných buněčných kulturách a inaktivovaných validovanou metodou. Je to čirá tekutina, která vzhledem k přítomnosti indikátoru pH může být zbarvena.

Vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.

Výroba

Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu přijatelné bezpečnosti a imunogenity pro člověka.

Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Pro buněčné linie se používá systém buněčné banky. Použijí-li se při výrobě primární, sekundární nebo terciární opičí buňky, vyhovuje výroba dále uvedeným požadavkům.

Není-li stanoveno a schváleno jinak, není virus ve vakcíně ve vyšší pasáži od matečného inokula než virus ve vakcíně, která v klinických studiích byla uspokojivá z hlediska neškodnosti a účinnosti.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Substrát pro pomnožení viru

Virus se pomnožuje v lidských diploidních buňkách (5.2.3), v kontinuálních buněčných liniích (5.2.3) nebo v primárních, sekundárních nebo terciárních buňkách opičích ledvin.

Primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin. Na primární, sekundární nebo terciární buňky opičích ledvin se použijí následující zvláštní požadavky na substrát pro pomnožení viru.

Opice používané pro přípravu kultur opičích ledvinných buněk pro výrobu a kontrolu vakcíny. Zvířata jsou druhu schváleného oprávněnou autoritou, v dobrém zdravotním stavu, a není-li stanoveno a schváleno jinak, nebyla předtím použita k žádným pokusům. Buňky ledvin používané při výrobě a kontrole vakcíny se získají ze sledovaných uzavřených kolonií opic narozených v zajetí, ne z opic odchycených v přírodě. Jestliže je inokulum připraveno z viru, který byl pasážován v buňkách pocházejících z divokých opic, musí být schváleno odpovědnou autoritou a bezpečnost vakcíny doložena vývojovými záznamy.

Sledované uzavřené chovy opic. Opice jsou ustájeny ve skupinách v klecích. Nepřítomnosti cizích agens se dosáhne použitím zvířat chovaných v uzavřených chovech, které jsou podrobeny stálému a systematickému veterinárnímu a laboratornímu vyšetřování na přítomnost infekčních agens. Dodavatele zvířat schvaluje oprávněná autorita. Po dobu nejméně šestinedělní karantény před zařazením do chovů a během pobytu v chovech se každá opice v pravidelných intervalech sérologicky vyšetřuje.

Opice jsou prokazatelně tuberkulin-negativní a nemají protilátky proti opičímu viru 40 (SV40) a viru opičí imunodeficience. Jsou-li k výrobě vakcíny použity opice rodu Macaca, nemají prokazatelně protilátky proti herpesviru B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Aby se předešlo nebezpečí vyplývajícímu ze zacházení s herpesvirem B (cerkopitecidní herpesvirus 1), použije se jako ukazatel nepřítomnosti protilátek proti herpesviru B lidský herpesvirus 1.

Opice, ze kterých jsou ledviny získávány, se pečlivě vyšetřují na nepřítomnost tuberkulózy a infekce herpesvirem B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Vykazuje-li některá opice patologické léze závažné pro použití ledvin k přípravě inokula nebo vakcíny, nemohou se použít ani ostatní opice ze skupiny, pokud není zřejmé, že jejich použití nesníží bezpečnost přípravku.

Všechny operace popsané v této části se provádějí mimo výrobní prostory vakcíny.

Buňky opičích ledvin pro výrobu vakcíny. Pro přípravu buněčné kultury se použijí ledviny bez patologických lézí. Každá skupina buněčných kultur připravených z jedné opice tvoří samostatnou výrobní buněčnou kulturu, která poskytuje samostatnou jednotlivou sklizeň.

Primární buňky opičích ledvin vyhovují zkoušce na mykobakterie (2.6.2); buňky se před provedením zkoušky rozruší.

Použijí-li se sekundární nebo terciární buňky, má se vhodnými validovanými zkouškami prokázat, že buněčné kultury na úrovni pasáže použité k výrobě jsou bez tumorogenity.

Inokula

Každý ze tří kmenů polioviru je určen vývojovými záznamy, které obsahují informace o původu viru a následném zacházení s ním.

Pouze pracovní inokulum odpovídající následujícím požadavkům se může použít pro pomnožení viru.

Totožnost. Každé pracovní inokulum se identifikuje jako lidský poliovirus typu 1, 2 nebo 3 zkouškou neutralizace viru v buněčné kultuře použitím specifických protilátek.

Koncentrace viru. Stanoví se virová koncentrace každého pracovního inokula, aby se určilo množství viru, jež se použije k inokulaci výrobních buněčných kultur.

Cizí agens. Pracovní inokulum vyhovuje požadavkům na inokula pro virové vakcíny (2.6.16).

Pokud se k izolaci kmene použily primární, sekundární nebo terciární opičí ledvinné buňky, provedou se navíc opatření, která zajistí, aby kmen nebyl kontaminován takovými opičími viry, jako jsou virus opičí imunodeficience, SV40, filoviry a herpesvirus B (cerkopitecidní herpesvirus 1). Pracovní inokulum připravené v primárních, sekundárních nebo terciárních opičích ledvinných buňkách vyhovuje požadavkům uvedeným dále v odstavci Pomnožování viru a sklizeň pro jednotlivé sklizně připravené v těchto buňkách.

Pomnožování a sklizeň viru

Všechny práce s buněčnou bankou a buněčnými kulturami se provádějí v aseptických podmínkách v prostoru, kde se nepracuje s jinými buňkami nebo s viry. Do kultivačních médií se může použít schválené živočišné (ne lidské) sérum. Sérum a trypsin použité pro přípravu buněčných suspenzí a médií prokazatelně neobsahují cizí agens. Média pro buněčné kultury mohou obsahovat indikátor pH, jako např. fenolovou červeň, a schválená antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá neinfikovaných (kontrolní buňky); použijí-li se kontinuální linie pěstované ve fermentoru, použije se jako kontrolní buňky 200.10^6 buněk; použijí-li se k výrobě primární, sekundární nebo terciární opičí ledvinné buňky, odebere se k přípravě kontrolních buněk vzorek odpovídající nejméně 500 ml buněčné suspenze v koncentraci použité pro výrobu vakcíny.

Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít pro přípravu vakcíny. Zkouška totožnosti i zkouška na bakteriální a houbovou sterilitu se mohou provést místo na purifikované spojené monovalentní sklizni. Po prokázání pravidelnosti výroby na úrovni jednotlivé sklizně se může koncentrace viru stanovit místo na spojené purifikované monovalentní sklizni.

Kontrolní buňky. Kontrolní buňky k výrobní buněčné kultuře vyhovují ve zkoušce totožnosti (při použití buněčné banky k výrobě) a požadavkům na cizí agens (2.6.16; při použití primárních, sekundárních nebo terciárních buněk opičích ledvin se zkoušky provádějí podle odstavců Zkouška na kulturách buněk králičích ledvin a Zkouška na kulturách buněk ledvin opic rodu Cercopithecus).

Zkouška na kulturách buněk králičích ledvin. Zkouší se vzorek nejméně 10 ml směsné supernatantní tekutiny kontrolních kultur na nepřítomnost herpesviru B (cerkopitecidní herpesvirus 1) a jiných virů v kulturách buněk králičích ledvin. Ředění supernatantu v živném médiu není větší než 1 : 4 a plocha vrstvy buněk je nejméně 3 cm^2 na mililitr inokula. Jako nenaočkované kontrolní buňky se uchovávají jedna nebo více lahviček každé šarže buněk se stejným médiem. Kultury se inkubují při 37 °C a sledují se nejméně 2 týdny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je pro nespecifické náhodné jevy vyřazeno méně než 20 % sledovaných buněk.