Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů

Porovnávací roztok (a). 20 mg amisulpridu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

Stacionární fáze. Deska s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Mobilní fáze. Horní vrstva, která se oddělí při protřepání směsi objemových dílů roztoku amoniaku 26 % R 50 % (V/V), ethanolu R a diisopropyletheru R (10 + 25 + 65).

Nanášení. Po 10 μl každého roztoku.

Vyvíjení. Po dráze delší než 12 cm.

Sušení. Na vzduchu.

Detekce. Vrstva se postříká ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C.

Test způsobilosti systému. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Limity:

• nečistota A: skvrna odpovídající nečistotě A na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve 30 ml methanolu R a zředí se mobilní fází B na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (30 + 70) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí mobilních fází na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg amisulpridu nečistoty B CRL se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (30 + 70) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí mobilních fází na 10 ml.

Kolona:

• rozměry: délka (l) 0,25 m, vnitřní průměr (d) 4,6 mm;

• stacionární fáze: silikagel oktylsilanizovaný pro chromatografii R (5 μm) s těmito vlastnostmi: obsah uhlíku 16 %, specifická plocha povrchu 330 m^2/g, velikost pórů 7,5 nm.

Mobilní fáze:

• mobilní fáze A - methanol R;

• mobilní fáze B - roztok oktansulfonanu sodného R (0,7 g/l) v roztoku kyseliny sírové zředěné RS 0,25 % (V/V).

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 18	30 → 36	70 → 64
18 - 35	36 → 52	64 → 48
35 - 45	52	48
45 - 46	52 → 30	48 → 70
46 - 56	30	70

Průtoková rychlost. 1,5 ml/min.

Detekce. Spektrofotometr při 225 nm.

Nástřik. Nastřikuje se injektorovou smyčkou po 10 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).

Test způsobilosti systému:

• rozlišení: nejméně 2,0 mezi pikem amisulpridu a pikem nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Limity:

• jakákoliv nečistota: nejvýše 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %);

• celkový obsah všech nečistot: nejvýše 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %);

• zanedbatelnost píků: 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,02 %).

Chloridy (2.4.4). Nejvýše 200 μg/g; 0,5 g se třepe 10 min s 30 ml vody R a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy.

Těžké kovy (2.4.8). Nejvýše 10 μg/g; 4,0 g se rozpustí mírným zahřátím v 5 ml kyseliny octové zředěné RS, potom se ochladí a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy. Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí třepáním ve směsi obsahující 5 ml acetanhydridu R a 50 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,95 mg C17H27N3O4S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted] a enantiomer

A. (2RS)-1-ethylpyrrolidin-2-yl]methylamin,

[image omitted] a enantiomer

B. R^1 = OH, R^2 = SO2-CH2-CH3: 4-amino-N-{[(2RS)-1-ethylpyrrolidin-2-yl]methyl}-5-(ethylsulfonyl)-2-hydroxybenzamid^2),

C. R^1 = OCH3, R^2= I: 4-amino-N-{[(2RS)-1-ethylpyrrolidin-2-yl]methyl}-5-jod-2-methoxybenzamid^3),

D. R^1 = OCH3 R^2 = SO2-CH3: 4-amino-N-{[(2RS)-1-ethylpyrrolidin-2-yl]methyl}-2-methoxy-5-(methylsulfonyl)benzamid^4),

[image omitted]

E. kyselina 4-amino-5-(ethylsulfonyl)-2-methoxybenzoová.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Amitriptilini hydrochloridum doplňuje článek Amlodipini besilas, který zní:

„

† Amlodipini besilas [image omitted]

Amlodipiniumbesilat

[image omitted] a enantiomer

C26H31ClN2O8S	Mr 567,05	CAS 111470-99-6

Je to (4RS)-2-{[4-(2-chlorfenyl)-3-ethoxykarbonyl-5-methoxykarbonyl-6-methyl-1,4-dihydro-pyridin-2-yl]methoxy}ethylamoniumbenzensulfonat^1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C26H31ClN2O8S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v 2-propanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru amlodipiniumbesilatu CRL. Látky se zkouší ve formě suspenzí.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, metoda A, v ultrafialovém světle při 366 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou, barvou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 5,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS v methanolu R 1 % (V/V) a zředí se tímto roztokem na 100,0 ml. Měří se absorbance při 300 nm až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 360 nm. Specifická absorbance v maximuje 113 až 121.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se úhel optické otáčivosti roztoku připraveného rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,140 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 7,0 mg amlodipiniumbesilatu CRL se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 mg amlodipinu nečistoty C CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se methanolem R na 10,0 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a isobutylmethylketonu R (25 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 80 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 366 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a nejvýše dvě skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se zkoušený roztok (a), zkoušený roztok (b) a porovnávací roztoky (c), (d) a (e). Chromatogram zkoušeného roztoku (a) se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času amlodipiniumbesilatu. Na tomto chromatogramu není plocha píku nečistoty D větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty D, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,03 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 3,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg amlodipiniumbesilatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg amlodipinu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fází a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 3,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 3,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml a 5,0 ml tohoto roztoku se dále zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografu R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku připraveného rozpuštěním 7,0 ml triethylaminu R v 1 l vody R, jehož hodnota pH byla upravena kyselinou fosforečnou R na 3,0 ±0,1, (15 + 35 + 50).

Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 237 nm.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (b), 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (e). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky píků byly asi 80 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je rozlišení mezi píky amlodipinu a amlodipinu nečistoty D nejméně 4,5. Vypočítá se obsah amlodipiniumbesilatu z ploch píků a deklarovaného obsahu C26H31ClN2O8S v amlodipiniumbesilatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted] a enantiomer

A. 3-ethyl-5-methyl-(4RS)-4-(2-chlorfenyl)-2-{[2-(1,3-dioxo-1,3-dihydro-2H-isoindol-2-yl)ethoxy]methyl}-6-methyl-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat^2),

[image omitted] a enantiomer

B. 3-ethyl-5-methyl-(4RS)-4-(2-chlorfenyl)-6-methyl-2-{[2-[[(methylkarbamoyl)benzoyl]amino]ethoxy]methyl}-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat^3),

[image omitted] a enantiomer

C. ethyl-methyl-(4RS)-2,6-bis[2-aminoethoxy)methyl]-4-(2-chlorenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat^4),

[image omitted]

D. 3-ethyl-5-methyl-2-[(2-aminoethoxy)methyl]-4-(2-chlorfenyl)-6-methylpyridin-3,5-dikarboxylat^5).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Amygdalae oleum raffinatum zní:

„

Amygdalae oleum raffinatum [image omitted]

Mandlový olej čištěný

Synonymum. Oleum amygdalae raffinatum

CAS 8007-69-0

Je to mastný olej získaný lisováním za studena ze zralých semen druhu Prunus dulcis (MILL.) D. A. WEBB var. dulcis nebo Prunus dulcis (MILL.) D. A. WEBB var. amara (D. C.) BUCHHEIM nebo ze směsi obou odrůd a následným čištěním. Může obsahovat vhodný antioxidant.

Vlastnosti

Slabě žlutá čirá kapalina. Je těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým.

Tuhne při teplotě asi −18 °C.

Relativní hustota je asi 0,916.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Získaný chromatogram odpovídá charakteristickému chromatogramu mandlového oleje.

B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance roztoku měřená v maximu při 264 nm až 276 nm je 0,2 až 6,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Podíl mastných kyselin (2.4.22, Metoda A). Podíl mastných kyselin má toto složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %,

• kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,

• kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %,

• kyselina margarová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina stearová: nejvýše 3,0 %,

• kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %,

• kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %,

• kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %,

• kyselina arachidová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina ikosenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,3 %,

• kyselina behenová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina eruková (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %.

Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů má toto složení:

• cholesterol: nejvýše 0,7 %,

• kampesterol: nejvýše 5,0 %,

• stigmasterol: nejvýše 4,0 %,

• β-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %,

• ∆5-avenasterol: nejméně 5,0 %,

• ∆7-avenasterol: nejvýše 3,0 %,

• ∆7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %,

• brassikasterol: nejvýše 0,3 %.

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Nejvýše 0,1 %, pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků; stanoví se s 5,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

• zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků,

• název a koncentrace použitých antioxidantů.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Amygdalae oleum zní:

„

Amygdalae oleum virginale [image omitted]

Mandlový olej panenský

Synonymum. Amygdalae oleum virgineum, Amygdalae oleum

CAS 8007-69-0

Je to mastný olej získaný lisováním za studena ze zralých semen druhu Prunus dulcis (MILL.) D. A. WEBB var. dulcis nebo Prunus dulcis (MILL.) D. A. WEBB var. amara (D. C.) BUCHHEIM nebo ze směsi obou odrůd.

Vlastnosti

Žlutá čirá kapalina. Je těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým. Tuhne při teplotě asi -18 °C. Relativní hustota je asi 0,916.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenko vrstvou chromatografií (2.3.2). Získaný chromatogram odpovídá charakteristickému chromatogramu pro mandlový olej.

C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance roztoku měřená v maximu při 264 nm až 276 nm není větší než 0,2. Poměr absorbance při 232 nm k absorbanci při 270 nm je větší než 7.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Podíl mastných kyselin (2.4.22, Metoda A). Podíl mastných kyselin má toto složení:

• nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %,

• kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,

• kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %,

• kyselina margarová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina stearová: nejvýše 3,0 %,

• kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %,

• kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %,

• kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %,

• kyselina arachidová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina ikosenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,3 %,

• kyselina behenová: nejvýše 0,2 %,

• kyselina eruková (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %.

Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů obsahuje:

• cholesterol: nejvýše 0,7 %,

• kampesterol: nejvýše 4,0 %,

• stigmasterol: nejvýše 3,0 %,

• β-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %,

• ∆5-avenasterol: nejméně 10,0 %,

• ∆7-avenasterol: nejvýše 3,0 %,

• ∆7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %,

• brassikasterol: nejvýše 0,3 %.

Uchovávání

Ve zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Aqua pro iniectione zní:

„

Aqua pro iniectione [image omitted]

Voda na injekci

Synonymum. Aqua ad iniectabilia

H2O	Mr 18,02	CAS 7732-18-5

Látka je určená k přípravě a výrobě léčivých přípravků pro parenterální podání, a to buď jako vehikulum (nerozplněná), nebo k rozpouštění či ředění léčivých látek nebo léčivých přípravků pro parenterální podání před použitím (sterilizovaná voda na injekci).

Voda na injekci nerozplněná

Získává se destilací vody splňující požadavky na pitnou vodu (ČSN 75 7111) nebo čistěné vody. Části destilačních přístrojů, které přicházejí do styku s vodou, musí být z neutrálního skla, křemene nebo vhodného kovu. Destilační přístroj musí být vybaven výkonným zařízením pro zachytávání unášených kapiček a je nezbytné udržovat jej v bezvadném technickém stavu. První část destilátu získaná na počátku destilace se odstraní a pak se destilát shromažďuje.

Během výroby a při následném uchovávání se vhodným způsobem sleduje celkový počet živých aerobních mikroorganismů, který je přiměřeně kontrolován. K vyloučení nežádoucí kontaminace jsou vhodně nastaveny varovné a akční limity. Za normálních podmínek vhodný akční limit celkového počtu živých aerobních mikroorganismů (2.6.12) je 10 mikroorganismů na 100 ml; stanoví se membránovou filtrací za použití Agarové půdy B a za použití nejméně 200 ml vody na injekci nerozplněné. Pro aseptickou přípravu musí být určené limity přísně dodržovány.

Kontroluje se měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 1,1 μS.cm^-1 při 20 °C.

Kontroluje se celkový organický uhlík (2.2.44), jehož limit je nejvýše 0,5 mg/l.

K zajištění vhodné jakosti vody se postup validuje, průběžně se sleduje měrná vodivost a pravidelně se sleduje mikrobiologická jakost.

Voda na injekci nerozplněná se uchovává a distribuuje za podmínek, které brání růstu mikroorganismů a zamezují jinému znečištění.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti a pachu.

Zkoušky na čistotu

Dusičnany. 5 ml ve zkumavce se vloží do lázně s ledovou vodou, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l), 0,1 ml difenylaminu RS a po kapkách za protřepávání 5 ml kyseliny sírové prosté dusíku R. Zkumavka se přemístí na 15 min do vodní lázně zahřáté na 50 °C. Případně vzniklé modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 4,5 ml vody prosté dusičnanů R a 0,5 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO3/ml) (0,2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 200 ml se zahřívá ve skleněné odpařovací misce na vodní lázni do zmenšení objemu na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Hliník (2.4.17). Je-li látka určena k výrobě dialyzačních roztoků, vyhovuje zkoušce na hliník provedené takto:

Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody destilované R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody destilované R. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody destilované R.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Sterilizovaná voda na injekci

Je to voda na injekci rozplněná do vhodných obalů, uzavřených a sterilizovaných teplem za podmínek, které zajistí, aby výrobek vyhovoval zkoušce na bakteriální endotoxiny. Neobsahuje žádné přísady.

Zkouší se za vhodných podmínek viditelnosti. Kapalina je čirá a bezbarvá.

Každý obal obsahuje dostatečné množství zkoušené látky, které umožní, aby mohl být odebrán jmenovitý objem.

Zkoušky na čistotu

Vyhovuje zkouškám popsaným v odstavci Voda na injekce nerozplněná a následujícím dodatečným zkouškám:

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Pokud je roztok žlutý, přidáním 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarví červeně. Pokud je roztok červený, přidáním 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarví žlutě.

Měrná vodivost (2.2.38). Pro obaly se jmenovitým objemem 10 ml nebo méně, je vodivost nejvýše 25 μS.cm^-1; pokud je jmenovitý objem větší než 10 ml, je vodivost nejvýše 5 μS.cm^-1.

Oxidovatelné látky. 100 ml se vaří s 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, přidá se 0,2 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 min se vaří; roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy (2.4.4). Pro obaly o jmenovitém objemu 100 ml nebo méně vyhovuje 15 ml limitní zkoušce na chloridy (0,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 1,5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 13,5 ml vody R. Roztok se pozoruje podél svislé osy zkumavky.

Sírany. K 10 ml se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml chloridu barnatého RS1; vzhled roztoku se do 1 h nezmění.

Amonium. Ke 20 ml se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Po 5 min se roztok pozoruje ve zkumavce podél svislé osy. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS ke směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH4/ml) a 16 ml vody prosté amonia R (0,2 μg/g).

Vápník a hořčík. Ke 100 ml se přidají 2 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 50 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R a 0,5 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS; vznikne jasně modré zbarvení.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Pro obaly o jmenovitém objemu 10 ml nebo méně zbytek váží nejvýše 4 mg (0,004 %). Pro obaly o jmenovitém objemu větším než 10 ml zbytek váží nejvýše 3 mg (0,003 %).

Hodnocení kontaminace částicemi pod hranicí viditelnosti (2.9.19). Vyhovuje zkoušce A nebo zkoušce B, jak je vhodné.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Voda na injekci nerozplněná vyhovuje následující dodatečné zkoušce:

N

Volný chlor.

Základní roztok volného chloru. 0,025 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok A).

1,50 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok B).

10,5 ml roztoku A se smíchá s 9,5 ml roztoku B (základní roztok). Roztok je použitelný po dobu 3 měsíců.

Postup. K 19 ml se přidá 1 ml o-tolidinu RS1; po 5 min není zbarvení roztoku intenzivnější než současně připravený stejný objem porovnávacího roztoku připraveného těsně před použitím zředěním 5 ml základního roztoku volného chloru vodou R na 20 ml (0,05 μg/g).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Benzathini benzylpenicillinum zní:

„

† Benzathini benzylpenicillinum [image omitted]

Benzathin-benzylpenicilin

Synonyma. Benzylpenicillinum benzathinum, Benzylpenicillinum benzathinicum

[image omitted]

C48H56N6O8S2	Mr 909,13	CAS 1538-09-6

Je to sůl kyseliny (2S,5R,6R)-6-(fenylacetamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylové^1) s N,N'-dibenzylethylendiaminem^2) v poměru 2 : 1. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % benzathin-benzylpenicilinu a 24,0 % až 27,0 % N,N'-dibenzylethylendiaminu (benzathinu C16H20N2; Mr 240,35). Látka obsahuje proměnlivé množství vody. Může být přidán stabilizátor disperze částic nebo suspenze.

Výroba

Vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a ve formamidu, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru benzathin-benzylpenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 25 mg benzathin-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 7,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí dvěma hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. K 0,1 g se přidají 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 2 min se protřepává. Poté se směs vytřepe dvakrát s 3 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha a odparek se rozpustí v 1 ml lihu R 50 % (V/V). Přidá se 5 ml trinitrofenolu RS, 5 min se zahřívá při 90 °C a nechá se pomalu zchladnout. Krystaly se oddělí a překrystalují se z roztoku trinitrofenolu R (10 g/l) v lihu R 25 % (V/V). Krystaly tají (2.2.14) při asi 214 °C.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,50 g se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se protřepává a zfiltruje se filtrem ze slinutého skla. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení roztoku do modra se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připraví v čas potřeby, k rozpuštění vzorků se použije ultrazvuk (asi 2 min). Během přípravy vzorku je třeba se vyvarovat jakéhokoliv zahřívání.

Zkoušený roztok. 70,0 mg se rozpustí v 25 ml methanolu R a zředí se roztokem obsahujícím dihydrogenfosforečnan draselný R (6,8 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (1,02 g/l) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 70,0 mg benzathin-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 25 ml methanolu R a zředí se roztokem obsahujícím dihydrogenfosforečnan draselný R (6,8 g/l) a hydrogenfosforečnan sodný R (1,02 g/l) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.

Kolona:

• rozměry: délka (l) 0,25 m, vnitřní průměr (d) 4,0 mm;

• stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografii R (5 μm);

• teplota: 40 °C.

Mobilní fáze:

• mobilní fáze A, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (34 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,5, methanolu R a vody R (10 + 30 + 60);

• mobilní fáze B, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (34 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,5, vody R a methanolu R (10 + 30 + 60).

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 10	75	25
10 - 20	75 → 0	25 → 100
20 - 55	0	100
55 - 70	75	25

Průtoková rychlost. 1 ml/min.

Detekce. Spektrofotometr, 220 nm.

Nástřik. Po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků.

Test způsobilosti systému, porovnávací roztok (a):

• relativní retenční časy vztažené na benzylpenicilin:

• benzathin: 0,3 až 0,4;

• nečistota C: asi 2,4.

Je-li třeba, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi.

Limity:

• nečistota C: nejvýše dvojnásobek součtu ploch dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %);

• jakákoliv další nečistota: nejvýše součet ploch dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %);

• zanedbatelnost píků: 0,05násobek součtu ploch dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14, Metoda E). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,13 m.j. v mililitru supernatantní tekutiny připravené takto:

20 mg se suspenduje ve 20 ml roztoku hydroxidu sodného 0,1 mol/l zředěného 1 : 100, důkladně se protřepe a odstřeďuje se.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky.

Mobilní fáze. Směs objemových dílů tlumivého fosforečnanového roztoku o pH 3,5, methanolu R a vody R (10 + 35 + 55).

Nástřik. Po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a).

Vypočítá se procentuální obsah benzathinu a benzathin-benzylpenicillinu. Benzathin-benzylpenicillin se vypočítá vynásobením obsahu benzylpenicillinu číslem 1,36.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné:

• název a množství eventuálně přidaného stabilizátoru částic nebo suspenze,

• zda je látka sterilní,

• zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. monobenzylethylendiamin,

[image omitted]

B. kyselina fenyloctová,

[image omitted]

C. kyselina (4S)-2-[(fenylacetamido)-{[(N-benzyl-N-benzylaminoethyl)amino]karbonyl}methyl]-5,5-dimethyl-thiazolidin-4-karboxylová^2) (kyselina benzathin-benzylpenicilinová),

[image omitted]

D. kyselina (3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetrahydroimidazo[5,1-b]thiazol-3,7-dikarboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu),

[image omitted]

E. kyselina (4S)-2-[karboxy(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová(peniciloové kyseliny benzylpenicilinu),

[image omitted] a epimer na C*

F. kyselina (2RS,4S)-2-[(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová(peniloové kyseliny benzylpenicilinu).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Benzylpenicillinum kalicum a Benzylpenicillinum natricum znějí:

„

† Benzylpenicillinum kalicum [image omitted]

Draselná sůl benzylpenicilinu

Synonymum. Penicillinum G kalicum

[image omitted]

C16H17KN2O4S	Mr 372,48	CAS 113-98-4

Je to kalium-(2S,5R,6R)-6-(fenylacetamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-ayabiczklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat^1), který je produkován při růstu určitých kmenů Penicillium notatum nebo příbuzných organismů a nebo se získává jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C16H17KN2O4S.

Výroba

Vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru draselné soli benzylpenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +270° až +300°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 94,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nm je 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,88 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se eluovat izokraticky. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	70 → 0	30 → 100	lineární gradient
20 - 35	0	100	izokraticky
35 - 50	70	30	ustalování

Nastříkne se voda R a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14, Metoda E). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,16 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10 mg kyseliny fenyloctové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l) na hodnotu 3,5, methanolu R a vody R (10 + 30 + 60),

• mobilní fáze B, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l) na hodnotu 3,5, methanolu R a vody R (10 + 50 + 40),

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A: B je 70 : 30. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0, upraví se poměr mobilní fáze A k mobilní fázi B. Kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah draselné soli benzylpenicilinu násobením procentuálního obsahu sodné soli benzylpenicilinu číslem 1,045.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinu.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová^2) (kyselina 6-aminopenicilanová),

[image omitted]

B. kyselina fenyloctová,

[image omitted]

C. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová^3),

[image omitted]

D. kyselina (3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetrahydroimidazo[5,1-b]thiazol-3,7-dikarboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu),

[image omitted]

E. kyselina (4S)-2-[karboxy(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny benzylpenicilinu),

[image omitted] a epimer na C*

F. kyselina (2RS,4S)-2-[(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny benzylpenicilinu).

† Benzylpenicillinum natricum [image omitted]

Sodná sůl benzylpenicilinu

Synonymum. Penicillinum G natricum

[image omitted]

C16H17N2NaO4S	Mr 356,37	CAS 69-57-8

Je to natrium-(2S,5R,6R)-6-(fenylacetamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo [3,2,0]heptan-2-karboxylat^1), který je produkován při růstu určitých kmenů Penicillium notatum nebo příbuzných organismů a nebo se získává jinými způsoby. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C16H17N2NaO4S.

Výroba

Vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v látce, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová (2.4.28). Nejvýše 0,5 %.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru sodné soli benzylpenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +285° až +310°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 90,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nm je 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,80 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se eluovat izokraticky. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	70 → 0	30 → 100	lineární gradient
20 - 35	0	100	izokraticky
35 - 50	70	30	ustalování

Nastříkne se voda R a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14, Metoda E). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,16 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10 mg kyseliny fenyloctové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:

• mobilní fáze A, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l) na hodnotu 3,5, methanolu R a vody R (10 + 30 + 60),

• mobilní fáze B, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l) na hodnotu 3,5, vody R a methanolu R (10 + 40 + 50),

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 70 : 30. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0 (je-li třeba, upraví se poměr mobilní fáze A k mobilní fázi B). Kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, zda je látka:

• sterilní,

• prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová^2) (kyselina 6-aminopenicilanová),

[image omitted]

B. kyselina fenyloctová,

[image omitted]

C. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová^3),

[image omitted]

D. kyselina (3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetrahydroimidazo[5,1-b]thiazol-3,7-dikarboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu),

[image omitted]

E. kyselina (4S)-2-[karboxy(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny benzylpenicilinu),

[image omitted] a epimer na C*

F. kyselina (2RS,4S)-2-[(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny benzylpenicilinu).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Bismuthi subcarbonas doplňují články Bismuthi subgallas, Bismuthi subnitras a Bismuthi subsalicylas, které znějí:

„

Bismuthi subgallas [image omitted]

Zásaditý gallan bismutitý

[image omitted]

C7H5BiO6	Mr 394,09	CAS 99-26-3

Je to kyselina 2,4-dihydroxy-1,3-dioxa-2-bismaindan-6-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 48,0 % až 51,0 % Bi(Ar 208,98).

Vlastnosti

Žlutý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se za rozkladu v minerálních kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů za vzniku červenohnědé tekutiny.

Zkoušky totožnosti

A. 0,1 g se smíchá s 5 ml vody R a 0,1 ml kyseliny fosforečné R, zahřeje se k varu, 2 min se udržuje ve varu, pak se ochladí a zfiltruje. K filtrátu se přidá 1,5 ml chloridu železitého RS1; vzniká černomodré zbarvení.

B. Vyhovuje zkoušce (b) na bismut (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se naváží do 20ml odměrné baňky a přidají se 2,0 ml kyseliny dusičné prosté olova R. Po dobu rozpouštění se směs nezahřívá, je-li třeba, mírně se zahřeje ke konci procesu do úplného rozpuštění zkoušené látky. Přidá se 10 ml vody R, protřepe se a po malých částech se přidá 4,5 ml amoniaku prostého olova R, protřepe se a ochladí se. Potom se zředí vodou R na 20,0 ml, opět se protřepe a nechá se usadit. Čirá supernatantní tekutina je roztok S.

Kysele reagující látky. 1,0 g se třepe 1 min s 20 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS (0,25 %).

Chloridy (2.4.4). K 0,5 g se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS, zahřeje se 5 min na vodní lázni a zfiltruje. 5 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Dusičnany. K 1,0 g se přidá 25 ml vody R, 25 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (2 + 9), zahřívá se 1 min při asi 50 °C za míchání a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se opatrně přidá 30 ml kyseliny sírové R. Roztok není intenzivněji hnědožlutě zbarven než porovnávací roztok připravený současně takto: k 0,4 g kyseliny gallové R se přidá 20 ml základního roztoku dusičnanů (100 μg NO3/ml), 30 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (2 + 9) a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se opatrně přidá 30 ml kyseliny sírové R (0,2 %).

Měď. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Podle použitého přístroje lze absorbanci měřit při 217,0 nm.

Stříbro. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku stříbra(5 μg Ag/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 328,1 nm za použití stříbrné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Látky nesrážené amoniakem. 2,0 g se v porcelánové nebo křemenné misce žíhají při velmi pozvolně se zvyšující teplotě a potom se ochladí. Zbytek se zvlhčí 2 ml kyseliny dusičné R, odpaří se na vodní lázni do sucha, opatrně se zahřeje a ještě jednou žíhá. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá amoniak 26 % R do alkalické reakce a zfiltruje se. Zbytek se promyje vodou R, spojené filtráty se odpaří na vodní lázni do sucha, přidá se 0,3 ml kyseliny sírové zředěné RS a vyžíhá se. Zbytek po žíhání váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

K 0,300 g se přidá 10 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R, zahřeje se k varu a 2 min se udržuje ve varu. Potom se přidá 0,1 g chlorečnanu draselného R, zahřeje se k varu a 1 min se udržuje ve varu. Přidá se 10 ml vody R a zahřívá se do odbarvení roztoku. K horkému roztoku se přidá 200 ml vody R a 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a titruje se edetanem disodným 0,1 mol/ VS do žlutého zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,90 mg Bi.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Bismuthi subnitras ponderosus [image omitted]

Těžký zásaditý dusičnan bismutitý

4[BiNO3(OH)2], BiO(OH)	Mr 1462	CAS 1304-85-4

Je to směs dusičnan-oxidů a dusičnan-hydroxidů bismutitých.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 71,0 % až 74,0 % Bi (Ar 208,98).

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se za rozkladu v minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

A. 1 ml roztoku S1, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5 ml a přidá se 0,3 ml jodidu draselného RS; vzniká černá sraženina, která se přidáním 2 ml jodidu draselného RS rozpustí na oranžový roztok.

B. Vyhovuje zkoušce (b) na bismut (2.3.1).

C. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

D. Hodnota pH (2.2.3) roztoku S2 (viz Zkoušky na čistotu) není vyšší než 2,0.

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 5,0 g se protřepe za mírného zahřátí s 10 ml vody R, přidá se 20 ml kyseliny dusičné R, zahřívá se do rozpuštění, ochladí se a zředí se vodou R na 100 ml.

Roztok S2. 1,00 g se naváží do 20ml odměrné baňky a přidají se 2,0 ml kyseliny dusičné prosté olova R. Po dobu rozpouštění se směs nezahřívá, je-li třeba, mírně se zahřeje ke konci procesu do úplného rozpuštění zkoušené látky. Přidá se 10 ml vody R, protřepe se a po malých dávkách se přidá 4,5 ml amoniaku prostého olova R, protřepe se a ochladí se. Potom se zředí vodou R na 20,0 ml, opět se protřepe a nechá se usadit. Čirá supernatantní tekutina je roztok S2.

Kysele reagující látky. 1,0 g se suspenduje v 15 ml vody R, několikrát se protřepe, potom se nechá 5 min stát a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). K 5,0 ml roztoku S1 se přidají 3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Měď. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Roztok S2.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Roztok S2.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití vhodných množství základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Podle použitého přístroje lze absorbanci měřit při 217,0 nm.

Stříbro. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Roztok S2.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku stříbra (5 μg Ag/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 328,1 nm za použití stříbrné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Látky nesrážené amoniakem. K 20 ml roztoku S1 se přidá amoniak 26 % R do alkalické reakce a zfiltruje se. Zbytek se promyje vodou R, spojené filtráty se odpaří na vodní lázni do sucha, přidá se 0,3 ml kyseliny sírové zředěné RS a vyžíhá se. Zbytek po žíhání váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí zahřátím v 10 ml směsi objemových dílů kyseliny chloristé R a vody R (2 + 5), k horkému roztoku se přidá 200 ml vody R a 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do žlutého zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,90 mg Bi.

Bismuthi subsalicylas [image omitted]

Zásaditý salicylan bismutitý

[image omitted]

C7H5BiO4	Mr 362,09	CAS 14882-18-9

Je to (2-hydroxybenzoato-O^1)-oxobismut^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 57,0 % až 60,0 % Bi (Ar 208,98).

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se za rozkladu v minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

A. K 0,5 g se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS1 a 5 min se zahřívá na vroucí vodní lázni, potom se ochladí a zfiltruje. Filtrát se použije ke zkoušce totožnosti B. Zbytek na filtru se promyje kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a potom vodou R. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml až 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 15 ml vody R a zneutralizuje se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na salicylany (2.3.1).

B. Filtrát ze zkoušky totožnosti A vyhovuje zkoušce (b) na bismut (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se naváží do 20ml odměrné baňky a přidají se 2,0 ml kyseliny dusičné prosté olova R. Po dobu rozpouštění se směs nezahřívá, je-li třeba, mírně se zahřeje ke konci procesu do úplného rozpuštění zkoušené látky. Přidá se 10 ml vody R, protřepe se a po malých částech se přidá 4,5 ml amoniaku prostého olova R, protřepe se a ochladí. Potom se zředí vodou R na 20,0 ml, opět se protřepe a nechá se usadit. Čirá supernatantní tekutina je roztok S.

Kysele reagující látky. 2,0 g se třepou 1 min s 30 ml etheru R a zfiltrují se. K filtrátu se přidá 30 ml lihu 96% R a 0,1 ml modři thymolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,35 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS (0,25 %).

Chloridy (2.4.4). 0,250 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R, 5 ml vody R a 8 ml methanolu R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Dusičnany. K 0,1 g se přidá 10 ml vody R a opatrně 20 ml kyseliny sírové R a promíchá se. Tento roztok není intenzivněji žlutě zbarven než porovnávací roztok připravený současně za použití 0,1 g kyseliny salicylové R, 6 ml vody R, 4 ml základního roztoku dusičnanů (100 μg NO3/ml) a 20 ml kyseliny sírové R (0,4 %).

Měď. Nejvýše 50 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) a zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 324,7 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Olovo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).

Zkoušený roztok. Roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %) (V/V).

Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Podle použitého přístroje lze absorbanci měřit při 217,0 nm.

Stříbro. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. Roztok S.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku stříbra (5 μg Ag/ml) a zředěním roztokem kyseliny dusičné prosté olova R (37 %)(V/V).

Měří se absorbance při 328,1 nm za použití stříbrné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Rozpustný bismut. Nejvýše 40 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 5,0 g se suspenduje ve 100 ml vody R, 2 h se rovnoměrně míchá při teplotě 20 °C až 23 °C, potom se zfiltruje nejprve přes hustý papírový filtr a pak přes membránový celulósový filtr s póry 0,1 μm. K 10,0 ml čirého filtrátu se přidá 0,1 ml kyseliny dusičné R.

Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku bismutu (100 μg Bi/ml) a zředěním směsí stejných objemových dílů kyseliny dusičné zředěné RS a vody R.

Měří se absorbance při 223,06 nm za použití bismutové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí zahřátím v 10 ml směsi objemových dílů kyseliny chloristé R a vody R (2 + 5), k horkému roztoku se přidá 200 ml vody R a 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do žlutého zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,90 mg Bi.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Bromocriptini mesilas zní:

„

† Bromocriptini mesilas [image omitted]

Bromokriptiniummesilat

[image omitted]

C33H44BrN5O8S	Mr 750,70	CAS 22260-51-1

Je to bromokriptiniummethansulfonat^1), tj. (6aR,9R)-5-brom-9-{[[(2R,5S,10aS,10bS)-10b-hydroxy-5-isobutyl-2-isopropyl-3,6-dioxo-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]amino]karbonyl}-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-7-ium-methansulfonat^2). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C33H44BrN5O8S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě zbarvený jemný krystalický prášek. Je velmi citlivý na světlo, prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení obsahu se provádějí co nejrychleji a za chránění před světlem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 200,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 380 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm a minimum při 270 nm. Specifická absorbance v maximu je 120 až 135, počítáno na vysušenou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru bromokriptiniummesilatu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů lihu 96% R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 3 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg bromokriptiniummesilatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů lihu 96% R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 3 + 4) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned v nenasycené komoře směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, 2-propanolu R, dichlormethanu R a etheru R (0,1 + 1,5 + 3 + 88 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se 2 min suší v proudu studeného vzduchu, postříká se molybdenanem amonným RS3 a zahřívá se při 100 °C do objevení skvrn (asi 10 min). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. K 0,1 g se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, asi 5 min se třepe, zfiltruje se a přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1; filtrát zůstane čirý. K dalšímu 0,1 g se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, promíchá se a žíhá do vzniku bílého zbytku. Po vychladnutí se zbytek rozpustí v 7 ml vody R, (roztok A), uchová se také pro zkoušku E. Roztok A vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

E. Roztok A ze zkoušky D vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H5, HŽ5 nebo Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,1 až 3,8; měří se roztok připravený takto: 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a vody prosté oxidu uhličitého R (2 + 8) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +95° až +105°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředěním stejnou směsí na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,500 g se rozpustí v 5,0 ml methanolu R a zředí se tlumivým roztokem o pH 2,0 na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů tlumivého roztoku o pH 2,0 a methanolu R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů tlumivého roztoku o pH 2,0 a methanolu R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 mg bromokriptinu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů tlumivého roztoku o pH 2,0 a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5,0 mg bromokriptinu nečistoty B CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů tlumivého roztoku o pH 2,0 a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 0,5 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá s 0,5 ml porovnávacího roztoku (d) a zředí směsí stejných objemových dílů tlumivého roztoku o pH 2,0 a methanolu R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí stejných objemových dílů tlumivého roztoku o pH 2,0 a methanolu R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min:

• mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (0,791 g/l),

• mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 30	90 → 40	10 → 60	lineární gradient
30 - 45	40	60	izokraticky

• spektrofotometrického detektoru, 300 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (e). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou píků byly asi 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty A a nečistoty B je nejméně 1,1.

Nastříkne se po 20 μl všech ostatních roztoků. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího nečistotě A větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,02 %), plocha píku odpovídajícího nečistotě C, s relativním retenčním časem asi 1,2, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %), plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, kromě píku nečistoty A, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 0,500 g se 5 h suší ve vakuu při 80 °C.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 80 ml směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R (10 + 70) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 75,1 mg C33H44BrN5O8S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -15 °C.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (6aR,9R)-5-brom-N-[(2R,5S)-5-isobutyl-2-isopropyl-3,6-dioxo-2,3,5,6,9,10-hexahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]-chinolin-9-karboxamid^3) (2-bromdehydro-α-ergokriptin),

[image omitted]

B. (6aR,9R)-N-[(2R,5S,10aS,10bS)-10b-hydroxy-5-isobutyl-2-isopropyl-3,6-dioxo-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-9-karboxamid^4) (α-ergokriptin),

[image omitted]

C. (6aR,9S)-5-brom-N-[(2R,5S,10aS,10bS)-10b-hydroxy-5-isobutyl-2-isopropyl-3,6-dioxo-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-9-karboxamid^5) ((9S)-2-brom-α-ergokriptin),

[image omitted]

D. R = OH: kyselina (6aR,9R)-5-brom-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-9-karboxylová,

E. R = NH2: (6aR,9R)-5-brom-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-9-karboxamid,

[image omitted]

F. (6aR,9R)-5-brom-N-[(2S,5S,10aS,10bS)-10b-hydroxy-5-isobutyl-2-isopropyl-3,6-dioxo-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-9-karboxamid^6) ((2'S)-2-brom-α-ergokriptin),

[image omitted]

G. (6aR,9R)-5-brom-N-[(2R,5S,10aS,10bS)-5-isobutyl-2-isopropyl-10b-methoxy-3,6-dioxo-oktahydro-8H-oxazolo[3,2-a]pyrrolo[2,1-c]pyrazin-2-yl]-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo[4,3-fg]chinolin-9-karboxamid^7) (2-brom-10´b-O-methyl-α-ergokriptin^8)).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Buserelinum zní:

„

† Buserelinum [image omitted]

Buserelin

[image omitted]

C60H86N16O13	Mr 1239,44	CAS 57982-77-1

Je to syntetický nonapeptid obdobný lidskému gonadotropin-uvolňujícímu hormonu GnRH s agonistickou aktivitou ke gonadorelinu. Získává se chemickou syntézou a je dostupný jako acetat. Počítáno na bezvodou a kyseliny octové prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C60H86N16O13.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a ve zředěných kyselinách.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. ^1H nukleární magnetické rezonanční spektrum (2.2.33) roztoku zkoušené látky (4 mg/ml) ve směsi objemových dílů kyseliny octové deuterované R a deuteriumoxidu R (20 + 80) kvalitativně odpovídá referenčnímu spektru buserelinu Ph.Eur.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Roztok zkoušené látky (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -49° až -58°, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové. Měří se roztok zkoušené látky (10 g/l).

Specifická absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí ve 100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Specifická absorbance v maximu při 278 nm je 49 až 56, počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové.

Aminokyseliny. Zkouší se s použitím analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. Pro validaci metody se používá vhodný vnitřní standard, jako je norleucin R.