Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml základního roztoku amonia (1 μg NH4/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %, 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí, v případě potřeby za mírného zahřátí, ve směsi 20 ml acetanhydridu R a 30 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,72 mg C10H13N5O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1H-purin-6-ylamin (adenin),

[image omitted]

B. D-ribosa,

[image omitted]

C. R = H: adenosin-3'-dihydrogen-fosfat^1),

D. R = PO3H2: adenosin-3'-trihydrogen-difosfat^2),

E. R = PO2H-O-PO3H2: adenosin-3'-tetrahydrogen-trifosfat^3).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Adeps lanae a Adeps lanae hydrogenatus znějí:

„

Adeps lanae

Tuk z ovčí vlny [image omitted]

Synonymum. Cera lanae, vosk z ovčí vlny

CAS 8006-54-0

Je to čištěná bezvodá voskovitá látka získaná z ovčí vlny (Ovis aries). Může obsahovat nejvýše 200 µg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Slabě žlutá mastná hmota s charakteristickým pachem, která se taví na čirou nebo téměř čirou žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a těžce rozpustný ve vroucím ethanolu. Roztok v etheru petrolejovém opalizuje.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g ve zkumavce se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení.

B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 5,0 g se roztaví na vodní lázni a silně se 2 min protřepává se 75 ml vody R předem zahřáté na 90 °C až 95 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes papírový filtr předem navlhčený vodou R. K 60 ml filtrátu, který nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Teplota skápnutí (2.2.17). 38 °C až 44 °C. Zkoušená látka se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C.

Emulgační schopnost. K 10 g v třecí misce se přidává voda R z byrety po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání vody R se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 90 až 105; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.

Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; po 10 min se roztok zcela neodbarví.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 µg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,2 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a porovnávacího roztoku.

Parafiny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec oxidu hlinitého bezvodého 0,23 m dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového R1 do skleněné trubice opatřené uzávěrem a obsahující ether petrolejový R1 (oxid hlinitý bezvodý R se před použitím žíhá 3 h v peci při 600 °C). Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového R1, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového R1. Eluáty se spojí, zahustí se destilací na malý objem, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší vždy 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %).

Zbytky pesticidů. Nejvýše 0,05 µg/g pro každý jednotlivý organochlorový pesticid, 0,5 µg/g pro každý jiný jednotlivý pesticid a nejvýše 1 µg/g pro součet obsahů všech pesticidů.

Použité laboratorní sklo musí být umyto bez použití fosfátových detergentů následujícím způsobem: laboratorní sklo se na 24 h ponoří do roztoku s detergentem (5 % v deionizované vodě). Poté se detergent vymyje dostatečným množstvím acetonu a hexanu pro analýzu pesticidů. Je důležité, aby laboratorní sklo používané pro analýzu pesticidů nebylo používáno pro jiné analytické účely. Použité laboratorní sklo nesmí přijít do styku s chlorovanými rozpouštědly, s plastovými a pryžovými materiály, obzvláště materiály s ftalátovými změkčovadly, kyslíkatými sloučeninami a dusíkatými rozpouštědly, jako je acetonitril. Používají se hexan, toluen a aceton pro analýzu pesticidů a zkoumadla ethylacetat, cyklohexan a voda stupně jakosti pro kapalinovou chromatografii.

Zkouška spočívá v oddělení reziduí pesticidů pomocí vylučovací chromatografie, následnou extrakcí na tuhé fázi a identifikací plynovou chromatografií za použití detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.

ODDĚLENÍ ZBYTKŮ PESTICIDŮ. Ke kalibraci kolony pro gelovou permeační chromatografii (GPC) se jako detektor použije UV/VIS spektrofotometr při 254 nm.

Kalibrace při gelové permeační chromatrografii je nesmírně důležitá, aby bylo zajištěno, že tlak, průtoková rychlost rozpouštědla, poměr rozpouštědel, teplota a podmínky na koloně zůstanou konstantní. Kolona pro gelovou permeační chromatografii musí být kalibrována v pravidelných intervalech za použití standardních směsí připravených následujícím způsobem: 50,00 g oleje kukuřičného R, 2,00 g bis(2-ethylhexyl)ftalatu R, 0,20 g methoxychloru R, 50,0 mg perylenu R, 50,0 mg naftalenu R a 80,0 mg síry R se převede do 1000ml odměrné baňky a zředí se směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R na 1000,0 ml.

Ke kalibraci kolony se použije mobilní fáze směsi stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R o průtokové rychlosti 5 ml/min. Nastříkne se 5 ml standardní směsi a zaznamená se výsledný chromatogram. Retenční časy nesmí vykazovat více než ±5 % rozdílu mezi jednotlivými kalibracemi. Jestliže je rozdíl retenčních časů vyšší než ±5 %, musí být provedena korekce. Odlišné retenční časy mohou být způsobeny:

• špatnou kontrolou laboratorní teploty,

• obsahem vzduchu v pumpě. To může být ověřeno měřením průtokové rychlosti: odměří se 25 ml eluátu z kolony do odměrné baňky a odečte se čas (300 ±5) s,

• netěsností systému.

Změny tlaku, průtokové rychlosti mobilní fáze nebo teplotních podmínek kolony, stejně jako její kontaminace mohou ovlivnit retenční časy pesticidů a musí být monitorovány. Jestliže je průtoková rychlost nebo tlak na koloně mimo požadovaný rozsah, musí být předkolona nebo kolona vyměněny.

Zkoušený roztok. 1 g přesně zvážené zkoušené látky se rozpustí v odměrné baňce ve směsi objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (1 + 7), přidá se 1 ml vnitřního standardu 2 µg/ml buď isodrinu R nebo ditalimfosu R a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 20 ml.

Vnitřní standardy roztoků se používají k určení, zda výtěžnosti pesticidů po přečištění pomocí GPC, odpaření a extrakci na pevné fázi jsou na přijatelné úrovni. Hladiny výtěžností roztoků vnitřních standardů v roztocích zkoušené látky jsou určovány porovnáním ploch píků extraktů zkoušené látky a ploch píků roztoků vnitřních standardů.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• předkolony o délce 0,075 m a vnitřního průměru 21,2 mm a gelové permeační kolony o délce 0,3 m a vnitřního průměru 21,2 mm, obě naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (5 µm),

• mobilní fáze tvořené směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R(1+7). Průtoková rychlost je 5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru při 254 nm.

Nastříkne se 5 ml zkoušeného roztoku. Pro zkoušku se nepoužije prvních 95 ml (19 min) eluátu obsahujícího zkoušenou látku. Dalších 155 ml eluátu (31 min) obsahujících jakékoliv zbytky pesticidů se zachytí do odpařovací nádoby.

Nádoba se 155 ml zachyceného eluátu se umístí do odpařovacího zařízení s vodní lázní o teplotě 45 °C a tlaku dusíku 55 kPa. Eluát se odpaří na 0,5 ml.

K přípravě kolonek pro extrakci na pevné fázi se použije křemičitan hořečnatý pro reziduální analýzu pesticidů R žíhaný 4 h v muflové peci při 700 °C, aby se odstranila vlhkost a polychlorované bifenyly. Po dvou hodinách se křemičitan hořečnatý přesune přímo do sušárny, kde se ponechá 30 min při 100 °C až 105 °C, poté se křemičitan hořečnatý umístí do uzavřené skleněné nádoby, kde se ponechá 48 h k ustálení rovnováhy. Takto připravený materiál může být použit po dobu dvou týdnů. Po uplynutí této doby musí být křemičitan hořečnatý reaktivován žíháním 2 h v muflové peci při 600 °C a takto reaktivovaný se po ochlazení znovu uchová v uzavřené skleněné nádobě. Křemičitan hořečnatý se deaktivuje přidáním 1 % vody R. Po přidání vody těsně před použitím se křemičitan hořečnatý protřepává nepřetržitě 15 min. Takto připravený materiál může být používán po dobu jednoho týdne. Používá se pouze deaktivovaný křemičitan hořečnatý.

Do 6 ml kolonky pro extrakci na pevné fázi se naváží 1 g deaktivovaného křemičitanu horečnatého.

Na tomto stupni gelové frakcionace obsahuje eluát stále ještě okolo 10 % zkoušené látky, takže je nezbytné další čištění. Oddělené izolační postupy jsou používány pro:

• a) organochlorové a syntetické pyrethroidní pesticidy,

• b) organofosfátové pesticidy.

Předem připravená kolonka pro extrakci na pevné fázi obsahující 1 g deaktivovaného křemičitanu hořečnatého pro reziduální analýzu pesticidů R se umístí do vakuového zařízení na promývání kolonek.

Kolonka se upraví přidáním 10 ml toluenu R, který se nechá volně protéct. Na takto připravenou kolonku se nanese 0,5 ml tekuté frakce z odpařovací nádoby. Pesticidové frakce se eluují z kolonek po přidání 20 ml dvou rozdílných, níže uvedených systémů rozpouštědel:

• a) pro stanovení organochlorových a syntetických pyrethroidních pesticidů se použije toluen R. Velmi malé množství zkoušené látky je společně eluováno,

• b) pro stanovení organofosfátových pesticidů se použije směs objemových dílů acetonu R a toluenu R (2 + 98). Tato směs rozpouštědel se využívá k eluci všech pesticidů, včetně polárnějších organofosfátových pesticidů. Některá ze zkoušených látek však je společně eluována tímto systémem rozpouštědel, což může způsobit interferenci s detektorem elektronového záchytu.

Eluát z extrakční kolonky se zachytí ve 25ml skleněné lahvičce a kvantitdativně se převede do odpařovací nádoby. Lahvička se promyje třikrát s 10 ml hexanu R.

Odpařovací nádoba se umístí do odpařovacího zařízení s vodní lázní o teplotě 45 °C a tlakem dusíku 55 kPa a frakce z extrakce na pevné fázi se odpaří na 0,5 ml.

Zbytky se stanoví plynovou chromatografii za použití detektoru elektronového záchytu a tepelně ionizačního detektoru postupem uvedeným dále.

Výtěžnost. Vypočte se korekční faktor (Rcf) výtěžnosti vnitřního standardu (ditalimfosu R nebo isodrinu R) přidaného ke zkoušenému roztoku dle vzorce:

plocha píku vnitřního standardu extrahovaného ze skoušeného roztokuplocha píku vnitřního standardu v roztoku 1 μg/ml . 100 .

Z 20 ml zkoušeného roztoku obsahujícího 1 ml vnitřního standardu (2 µg/ml) se odebere 5 ml a odpaří se na 0,5 ml (odpovídá 1 µg/ml vnitřního standardu).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže výtěžnosti vnitřních standardů se pohybují v rozmezí 70 % až 110 %.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky pesticidů za použití standardů pesticidů o koncentraci 0,5 µg/ml (viz složení porovnávacích roztoků A až F v tabulce 1). Komerčně dostupné pesticidy se mohou koupit. Koncentrace jednotlivých standardů odpovídá 10 µg/ml.

Současně se připraví roztoky pesticidů odpovídající detekčním limitům metody (viz doporučené složení v tabulce 1). Tyto porovnávací roztoky jsou používány k optimalizaci detektoru elektronového záchytu a tepelně ionizačního detektoru, aby bylo dosaženo detekčních limitů metod (viz porovnávací roztoky G a H).

K přípravě porovnávacích roztoků o různých koncentracích se používají kalibrované pipety a odměrné baňky. K přípravě roztoků vnitřního standardu I a J se použijí analytické váhy s přesností na čtyři desetinná místa, pipety a odměrné baňky.

TOTOŽNOST A STANOVENÍ ZBYTKŮ PESTICIDŮ. Totožnost jakýchkoliv zbytků pesticidů se určí srovnáním s chromatogramy získanými s porovnávacími roztoky A až F.

Totožnost pesticidů může být potvrzena jejich přídavkem ke vzorku nebo elektronickým překryvem chromatogramů umožněným počítačovým programem. Určení totožnosti pesticidů při stopové zbytkové analýze je značně náročné.

Detektory, především detektor elektronového záchytu, mají tendenci interferovat jak se zkoušenou látkou, tak s rozpouštědly, zkoumadly i aparaturou používanou k extrakci. Tyto píky mohou být snadno mylně interpretovány nebo přijaty jako falešně pozitivní. Potvrzení pesticidů může být dosaženo analýzou vzorků a standardů na různých kapilárních kolonách (viz chromatografické systémy A nebo B popsané dále). Píky mohou být identifikovány podle tabulky 2.

Pro totožnost neznámých píků jsou užitečné znalosti rozdílných odezev pesticidů při použití dvou detektorů.

Jakmile se pesticidy identifikují, vypočte se obsah každého z nich podle vzorce:

Cp = Pp . D . CePe . 100Rcf ,

v němž značí:

Cp - koncentraci identifikovaného pesticidu (µg/g),

Pp - plochu píku jednotlivého pesticidu ve zkoušeném vzorku,

Ce - koncentraci jednotlivého pesticidu ve vnějším standardu (µg/ml),

Pe - plochu píku jednotlivého pesticidu ve vnějším standardu,

D - zřeďovací faktor,

Rcf - korekční faktor výtěžnosti.

Zřeďovací faktor (D) může být definován takto:

objem vzorku po druhém stupni odpařovánínavážka vzorku . objem nástřik GPCobjem odměrné baňky se vzorkem ,

Tab. 1 Složení porovnávacích roztoků

Porovnávací roztok A (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organochlorové a syntetické pyrethroidní pesticidy)	Porovnávací roztok B (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organochlorové a syntetické pyrethroidní pesticidy)
cyhalothrin R	aldrin R
cypermethrin R	o,p'-DDT R
o,p'-DDE R	o,p'-DDD R
p,p'-DDE R	p,p'-DDD R
p,p'-DDT R	dieldrin R
deltamethrin R	α-endosulfan R
endrin R	β-endosulfan R
heptachlor R	fenvalerat R
heptachlorepoxid R	α-hexachlorcyklohexan R
hexachlorbenzen R	β-hexachlorcyklohexan R
lindan R	δ-hexachlorcyklohexan R
teknazen R	methoxychlor R
	permetrin R
Porovnávací roztok C (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organofosfátové pesticidy)	Porovnávací roztok D (0,5 µg/ml nebo 0,5 mg/l) (organofosfátové pesticidy)
---	---
bromofos-ethyl R	bromofos R
karbofenothion R	chlorpyrifos R
chlorfenvinfos R	chlorpyrifos-methyl R
diazinon R	kumafos R
dichlorfenthion R	fosalon R
ethion R	pirimifos-ethyl R
fenchlorfos R	tetrachlorvinfos R
malathion R
propetamfos R
Porovnávací roztok E (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l) (organochlorové pesticidy)	Porovnávací roztok F (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l) (organochlorové pesticidy)
---	---
chlordan R	toxafen R
Porovnávací roztok G (kalibrační směs pro detektor elektronového záchytu)	Porovnávací roztok H (kalibrační směs pro tepelně ionizační detektor)
---	---
aldrin R (0,01 mg/l)	chlorfenvinfos R (0,05 mg/l)
cypermethrin R (0,1 mg/l)	diazinon R (0,05 mg/l)
o,p'-DDD R (0,01 mg/l)	ethion R (0,05 mg/l)
deltamehtrin R (0,1 mg/l)	fenchlorfos R (0,05 mg/l)
endrin R (0,01 mg/l)	propetamfos R (0,05 mg/l)
β-hexachlorcyklohexan R (0,01 mg/l)
Porovnávací roztok I (vnitřní standard organofosfátových pesticidů)	Porovnávací roztok J (vnitřní standard organochlorových pesticidů)
---	---
ditalimfos R (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l)	isodrin R (2 µg/ml nebo 2,0 mg/l)
ditalimfos R (1 µg/ml nebo 1,0 mg/l)	isodrin R (1 µg/ml nebo 1,0 mg/l)

Tab. 2 Eluční pořadí pesticidů v chromatografických systémech A a B

Chromatografický systém A	Chromatografický systém B
teknazen	teknazen
α-hexachlorcyklohexan	hexachlorbenzen
hexachlorbenzen	α-hexachlorcyklohexan
β-hexachlorcyklohexan	diazinon
lindan	lindan
propetamfos	propetamfos
δ-hexachlorcyklohexan	heptachlor
diazinon	dichlofenthion
dichlofenthion	aldrin
chlorpyrifos-methyl	chlorpyrifos-methyl
heptachlor	fenchlorfos
fenchlorfos	β-hexachlorcyklohexan
aldrin	δ-hexachlorcyklohexan
malathion	pirimifos-ethyl
chlorpyrifos-ethyl	chlorpyrifos-ethyl
bromofos	bromofos
pirimifos-ethyl	malathion
heptachlorepoxid	heptachlorepoxid
chlorfenvinfos (E)	o,p'-DDE
chlorfenvinfos (Z)	chlorfenvinfos (E)
bromofos-ethyl	α-endosulfan
o,p'-DDE	chlorfenvinfos (Z)
α-endosulfan	bromofos-ethyl
tetrachlorvinfos	p,p'-DDE
dieldrin	dieldrin
p,p' -DDE	tetrachlorvinfos
o,p' -DDT	o,p'-DDT
endrin	endrin
β-endosulfan	o,p' -DDD
o,p'-	p,p' -DDD
p.p' -	β-endosulfan
ethion	ethion
karbofenothion	p,p'-DDT
p,p'-DDT	karbofenothion
methoxychlor	methoxychlor
fosalon	cyhalothrin
cyhalothrin (2 izomery)	cis-permethrin
cis-permethrin	fosalon
trans-permethrin	trans-permethrin
kumafos	cypermethrin (4 izomery)
cypermethrin (4 izomery)	kumafos
fenvalerat (2 izomery)	fenvalerat (2 izomery)
deltamethrin	deltamethrin

Chromatografický postup může být proveden pomocí chromatografického systému A:

• deaktivované křemenné předkolony délky 4,5 m a vnitřního průměru 0,53 mm a křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly(difenyl)(dimetyl)siloxanem R (tloušťka filmu 0,25 µm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu o lineární rychlosti 25 cm/s a tlaku 180 kPa,

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 1	75		izotermicky
1 - 5	75 → 175	25	lineární gradient
5 - 30	175 → 275	4	lineární gradient
30 - 40	275 → 285	1	lineární gradient
40 - 55	285		izotermicky
nástřikový prostor		300
detektor		350

• detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.

Nastřikuje se odděleně po 2 µl každého roztoku.

Chromatografie v chromatografickém systému B potvrzující přítomnost pesticidů je obvykle prováděna za použití:

• deaktivované křemenné předkolony délky 4,5 m a vnitřního průměru 0,53 mm a křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou poly(kyanpropyl)(7)(fenyl)((7)methyl)(86)siloxanu R (tloušťka filmu 0,25 µm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu o lineární rychlosti 25 cm/s a tlaku 180 kPa,

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 1	75		izotermicky
1 - 5	75 → 175	25	lineární gradient
5 - 30	175 → 275	4	lineární gradient
30 - 40	275 → 285	1	lineární gradient
40 - 55	285		izotermicky
nástřikový prostor		300
detektor		350

• detektoru elektronového záchytu nebo tepelně ionizačního detektoru.

Nastříkne se odděleně po 2 µl každého roztoku.

Chloridy. Nejvýše 150 µg/g. 1,0 g se 5 min vaří pod zpětným chladičem s 20 ml lihu R 90% (V/V) v baňce s kulatým dnem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,00 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,15 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel.

Uchovávání

Při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, koncentrace přidaného butylhydroxytoluenu.

Adeps lanae hydrogenatus

Hydrogenovaný tuk z ovčí vlny [image omitted]

Synonyma. Cera lanae hydrogenata, vosk z ovčí vlny ztužený

CAS 8031-44-5

Je to směs vyšších alifatických alkoholů a sterolů získaných hydrogenací z ovčí vlny (Adeps lanae) za vysokého tlaku a teploty. Estery a kyseliny tuku z ovčí vlny jsou za těchto podmínek redukovány na jim odpovídající alkoholy. Může obsahovat nejvýše 200 µg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá mastná hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucím lihu 96% a v etheru petrolejovém.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Mastné alkoholy a steroly, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají přibližně hlavním pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 45 °C až 55 °C. Nechá se stát 16 h při 20 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 140 až 180.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 8,0. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.

Mastné alkoholy a steroly. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,25 g hydrogenovaného tuku z ovčí vlny CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou polydimethylsiloxanem R nebo jinou nepolární fází (tloušťka filmu 0,25 µm),

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 100 kPa,

• plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 5	100		izotermicky
5 - 45	100 → 300	5	lineární gradient
45 - 60	300		izotermicky
nástřikový prostor		325
detektor		350

Nastříkne se odděleně po 1 µl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se významně neliší od chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (viz vzorový chromatogram) a nevykazuje zvětšené píky s retenčními časy odpovídajícími cetylalkoholu a stearylalkoholu ve srovnání s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 µg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 2,4-dimethyl-6-terc.butylfenolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,2500 g 2,4-dimethyl-6-terc.butylfenolu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 250,0 ml.

Základní roztok. 0,2500 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 250,0 ml.

Zkoušený roztok. Použije se roztok do 3 h po jeho přípravě. Asi 100,0 g zkoušené látky se roztaví v mikrovlnné troubě. 10,0 g (m) takto připraveného vzorku se převede do 100ml odměrné baňky, k roztavené látce se přidá dostatečné množství (několik mililitrů) hexanu R a za stálého míchání se převede do roztoku, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se hexanem R na 100,0 ml. Odměrná baňka se uloží na 1 h do inkubátoru při 10 °C.

Kolonka pro extrakci na pevné fázi se umístí do vakuového zařízení a ke spodnímu výstupu z kolonky se umístí 30ml skleněná lahvička. Kolonka s 5 g pevné fáze se stabilizuje promýváním 10 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R. Před zahájením sušení se nechá kolonkou projít 2,5 ml připraveného vzorku a dále se promývá 20 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R. Získaný eluát se kvantitativně převede do nádobky, ve které se zahustí na 1 ml pomocí automatického odpařovacího zařízení. Takto zakoncentrovaný eluát se použije jako zkoušený roztok.

Porovnávací roztok. Použije se roztok do 3 h po jeho přípravě. Asi 100,0 g hydrogenovaného tuku z ovčí vlny prostého BHT CRL se roztaví v mikrovlnné troubě. 10,0 g (m) takto připraveného vzorku se převede do 100 ml odměrné baňky, k roztavené látce se přidá dostatečné množství (několik mililitrů) hexanu R a za stálého míchání se převede do roztoku, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu, 2,0 ml základního roztoku a zředí se hexanem R na 100,0 ml. 2,5 ml tohoto roztoku se nanese na kolonku pro extrakci na pevné fázi, předem stabilizovanou 10 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R. 20 ml směsi stejných objemových dílů hexanu R a toluenu R se nechá protékat, aby byl vymyt butylhydroxytoluen a vnitřní standard. Získaný eluát se kvantitativně převede do nádobky, ve které se zahustí na 1 ml pomocí automatického odpařovacího zařízení. Takto zakoncentrovaný eluát se použije jako porovnávací roztok.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 12 m a vnitřního průměru 0,22 mm s vnitřní stěnou pokrytou polydimethylsiloxanem R (tloušťka filmu 0,25 µm),

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
kolona	0 - 2	100		izotermicky
2 - 5	100 → 180	25	lineární gradient
5 - 7	180		izotermicky
7 - 10	180 → 250	25	lineární gradient
10 - 30	250		izotermicky
	210
nástřikový prostor	0 - 1	210 - 350
1 - 4	350 → 0
detektor		300

Nastříkne se odděleně po 1 µl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává asi 30 min. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy vnitřního standardu asi 3,5 min a butylhydroxytoluenu asi 4,6 min.

Koncentrace butylhydroxytoluenu ve zkoušené látce v µg/g se vypočte ze vztahu:

200 . ABHTA . KKBHT . 10m ,

v němž značí:

ABHT	- plochu píku butylhydroxytoluenu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
A	- plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
KBHT	- plochu píku butylhydroxytoluenu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
K	- plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
m	- navážku zkoušené látky v gramech použitou k přípravě zkoušeného roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 µg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 µg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 2,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, koncentrace přidaného butylhydroxytoluenu.

[image omitted]

Obr. 1 Chromatogram pro zkoušku Mastné alkoholy a steroly (porovnávací roztok (a)).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, články Alcuronii chloridum a Alfacalcidolum znějí:

„

† Alcuronii chloridum [image omitted]

Alkuroniumchlorid

[image omitted]

C44H50Cl2N4O2	Mr 737,81	CAS 15180-03-7

Je to (23E,26E)-(1R,3aS, 10S,11aS, 12R, 14aS, 19aS,20bS,21S,22aS)-1,12-diallyl-23,26-bis(2-hydroxyethyliden)-2,3,11,11a,13,14,22,22a-oktahydro-10H,21H-1,21:10,12-diethano-19aH,20bH-[1,5]diazocino[1,2,3-lm:5,6,7-l'm']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-d']dikarbazoliumdichlorid^1) (4,4'-didemethyl-4,4'-diallyltoxiferinium-I-dichlorid)^2). Počítáno na bezvodou a 2-propanolu^3) prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C44H50Cl2N4O2.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě šedobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení obsahu se provádějí co nejrychleji a za ochrany před světlem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru alkuroniumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg alkuroniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (58,4 g/l), amoniaku zředěného RS2 a methanolu R (15 + 35 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu 10 min a potom se postříká hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,250 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6, HŽ6 nebo H6 (2.2.2, Metoda I).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -430° až -451°; počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku. Měří se roztok S.

2-Propanol. Nejvýše 1,0 % (2.4.24, Systém A).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Směs rozpouštědel. Smíchá se 100 ml methanolu R, 200 ml acetonitrilu R a 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (6,82 g/l). 1,09 g laurylsulfonanu sodného pro chromatografii R se rozpustí v této směsi rozpouštědel a upraví se pH na hodnotu 8,0 roztokem hydroxidu sodného R (100 g/l).

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). K 5,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 5,0 mg N-allylstrychniniumbromidu CRL, rozpustí se ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze připravené takto: 200 ml methanolu R, 400 ml acetonitrilu R a 400 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (6,82 g/l) se smíchá. V této směsi se rozpustí 2,18 g laurylsulfonanu sodného pro chromatografii R a upraví se pH na hodnotu 5,4 roztokem kyseliny fosforečné R (100 g/l). Průtoková rychlost je 1,2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru při 254 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku alkuronia byla nejméně 10 % stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi pikem N-allylstrychninu a alkuronia nejméně 4,0. Nastříkne se po 10 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (c). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času alkuronia. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí 1min mícháním v 70 ml acetanhydridu R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z fialovomodré na zelenomodrou. 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,9 mg C44H50Cl2N4O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsném obalu pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (1R,3aS,9R,9aR,10R,11aS,12R,14aS,19aS,20R,20aR,20bS,21R,22aS)-1,12-diallyl-2,3,9a,11,11a,13,14,19a,20a,20b,22,22a-dodekahydro-10H,21H-1,23:12,27-dimethano-9,10:20,21-bis(epoxyprop[2]eno)-9H,20H-[1,5]diazocino[1,2,3-lm:5,6,7-l'm']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-ď]dikarbazoliumdichlorid^4) (4,4'-diallylkarakurinium-V-dichlorid),

[image omitted]

B. (4bS,7R,7aS,8aR,13R, 13aR, 13bS)-7-allyl-13-hydroxy-5,6,7a,8,8a, 11,13,13a,13b,14-dekahydro-7,9-methano-7H-oxepino[3,4-a]pyrrolo[2,3-d]karbazoliumchlorid^5) ((4R,17R)-4-allyl-17,18-epoxy-17-hydroxy-19,20-didehydro-kuraniumchlorid^6)) ((17S)-4-allyl-19,20-didehydro-17-hydroxy-17,18-epoxykuraniumchlorid^7)).

†† Alfacalcidolum[image omitted]

Alfakalcidol

[image omitted]

C27H44O2	Mr 400,64	CAS 41294-56-8

Je to (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol. Obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C27H44O2. Vlastnosti

Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.

V roztoku dochází k reverzibilní izomerizaci na pre-alfakalcidol v závislosti na teplotě a času. Aktivita je dána oběma sloučeninami.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá referenčnímu spektru Ph. Eur. alfakalcidolu. Měří se tablety připravené z 2 mg zkoušené látky a 150 mg bromidu draselného R.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku retenčním časem a velikostí odpovídá retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) popsaná v odstavci Stanovení obsahu.

Z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se metodou normalizace vypočítá procentuální obsah příbuzných látek, kromě pre-alfakalcidolu, které jsou eluovány po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času alfakalcidolu. Obsah jednotlivých příbuzných látek je nejvýše 0,5 % a součet všech příbuzných látek je nejvýše 1,0 %; nepřihlíží se k pikům menším než 0,1 %.

Stanovení obsahu

Provede se co nejrychleji, za ochrany před přímým světlem a vzduchem.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg alfakalcidolu CRL se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.

Porovnávací roztok (b). Porovnávací roztok (a) se zředí 100násobně mobilní fází.

Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zahřívají 2 h ve vodní lázni při 80 °C pod zpětným chladičem a potom se ochladí.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R2 (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, vody R a acetonitrilu R (1 + 200 + 800); průtoková rychlost je 2,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 265 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (c) a zaznamená se chromatogram, celkem šestkrát. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je relativní retenční čas pre-alfakalcidolu, vztaženo k alfakalcidolu, asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy alfakalcidolu je nejvýše 1 % a rozlišení mezi píky pre-alfakalcidolu a alfa-kalcidolu je nejméně 4,0. V případě potřeby se upraví poměry složek v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a) a 100 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenají se chromatogramy. Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram za stejných podmínek po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Obsah otevřeného obalu se ihned spotřebuje.

Venenum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (5E,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol (trans-alfakalcidol),

[image omitted]

B. (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1ß,3ß-diol (1ß-kalcidol),

[image omitted]

C. triazolinový adukt pre-alfakalcidolu.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Alfacalcidolum doplňuje článek Alfadexum, který zní:

„

Alfadexum [image omitted]

Alfadex

[image omitted]

C36H60O30	Mr 972,86	CAS 10016-20-3

Je to cyklomaltohexaosa. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C36H60O30.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v propylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se retenčním časem a velikostí shoduje s hlavním pikem na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

C. 0,2 g se zahřátím na vodní lázni rozpustí ve 2 ml jodu RS4 a nechá se stát při pokojové teplotě; vznikne žlutohnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,000 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0; měří se roztok připravený smícháním 30 ml roztoku S a 1 ml roztoku chloridu draselného R (223,6 g/l).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +147° až +152°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Redukující cukry.

Zkoušený roztok. K 1 ml roztoku S se přidá 1 ml vínanu měďnatého RS4, 10 min se zahřívá na vodní lázni a pak se ochladí na pokojovou teplotu. Přidá se 10 ml zkoumadla molybdenan-hexaamonného R1 a nechá se 15 min stát.

Porovnávací roztok. Připraví se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití 1 ml roztoku glukosy R (0,02 g/l).

Měří se absorbance obou roztoků (2.2.25) v maximu při 740 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku (0,2 %).

Absorbující nečistoty. Měří se absorbance roztoku S (2.2.25) při 230 nm až 750 nm. Absorbance při 230 nm až 350 nm není vyšší než 0,10 a při 350 nm až 750 nm není vyšší než 0,05.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) popsaná ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plochy píků odpovídajících betadexu nebo gamacyklodextrinu nejsou větší než polovina plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků betadexu a gamacyklodextrinu, není větší než polovina plochy píku alfadexu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Zbytková rozpouštědla. Nejvýše 10 μg/g trichlorethylenu a nejvýše 10 μg/g toluenu. Stanoví se headspace plynovou chromatografií (2.2.28) za použití metody standardního přídavku a dichlorethanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. V každé ze čtyř stejných 20ml lahviček se rozpustí 500 mg zkoušené látky ve vodě R, přidá se po 0,10 g chloridu vápenatého R a po 30 μl α-amylasy RS. Přidá se po 1 ml porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d) a zředí se vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztok (a) obsahující 10 μl dichlorethanu R. Z porovnávacího roztoku (a) se připraví porovnávací roztoky (b), (c) a (d) obsahující po 3 ul/1, 10 ul/1 a 15 ul/1 trichlorethylenu R a toluenu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou asi 1μm vrstvou makrogolu 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru na 140 °C a teplota detektoru na 280 °C. Vzorky se umístí na 2 h do termostatované komory při 45 °C.

Nastříkne se odděleně po 200 μl plynné fáze ze všech nádobek. Nastříknutí se provede nejméně třikrát. Retenční čas toluenu je asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky trichlorethylenu a toluenu a mezi píky toluenu a dichlorethanu je větší než 1,1 a relativní směrodatné odchylky poměrů ploch píků trichlorethylenu a toluenu k píku dichlorethanu jsou menší než 5 %.

Vypočítá se obsah trichlorethylenu a toluenu za použití jejich relativní hustoty, která je pro trichlorethylen 1,46 a pro toluen 0,87.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 120 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se zahřátím rozpustí ve vodě R, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg betadexu CRL, 25,0 mg gamacyklodextrinu CRL a 50,0 mg alfadexu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg alfadexu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a vody R (10 + 90); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• diferenčního refraktometrického detektoru,

• injektorové smyčky, 50 μl.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy asi 3 h mobilní fází s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min. Pětkrát se nastříkne porovnávací roztok (a) a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času alfadexu. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku gamacyklodextrinu byla 55 % až 75 % celé stupnice zapisovače. Retenční čas alfadexu je asi 4,5 min, relativní retenční čas gamacyklodextrinu je asi 0,7 a betadexu asi 2,2. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky gamacyklodextrinu a alfadexu je nejméně 1,5 a relativní směrodatná odchylka plochy píku alfadexu je menší než 2,0 %. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi podle potřeby. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (c). Obsah C36H60O30 v procentech se vypočítá z ploch hlavních píků na obou chromatogramech a z deklarovaného obsahu alfadexu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

A. betadex,

[image omitted]

B. gamacyklodextrin.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Allantoinum zní:

„

Allantoinum [image omitted]

Alantoin

[image omitted] a enantiomer

C4H6N4O3	Mr 158,12	CAS 97-59-6

Je to (RS)-(2,5-dioxoimidazolidin-4-yl)močovina. Obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H6N4O3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 225 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní zkouška: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru alantoinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 20 mg se vaří se směsí 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 ml vody R. Po ochlazení se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. K 0,1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l), 0,1 ml roztoku resorcinolu R (20 g/l) a 3 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se 5 min až 10 min na vodní lázni; vzniká tmavě modré zbarvení, které se po ochlazení a přidání k asi 10 ml vody R mění na červené.

D. Asi 0,5 g se zahřívá; vznikají páry amoniaku, které barví papír lakmusový červený R modře.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí (zahřátím, pokud je to nutné) ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5,0 ml roztoku S se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Po přidání 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS je roztok červený.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se úhel optické otáčivosti roztoku S.

Redukující látky. 1,0 g se třepe 2 min s 10 ml vody R. Zfiltruje se a přidá se 1,5 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; roztok musí zůstat fialově zbarvený nejméně 10 min.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se zahřátím rozpustí v 5,0 ml vody R. Po ochlazení se zředí methanolem R na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg alantoinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg močoviny R se rozpustí v 10 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). Smíchá se 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se nanese odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a) a po 5 zkoušeného roztoku (b), porovnávacího roztoku (a), porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c). Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (15 + 25 + 60) po dráze 10 cm. Po usušení na vzduchu se postříká roztokem dimethyl-aminobenzaldehydu R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (1 + 3). Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a po 30 min se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,1 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1200 g se rozpustí ve 40 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,81 mg C4H6N4O3.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina glyoxylová,

B. močovina.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Alprenololi hydrochloridum doplňuje článek Alprostadilum, který zní:

„

†† Alprostadilum [image omitted]

Alprostadil

Synonymum. Prostaglandin E1

[image omitted]

C20H34O5	Mr 354,48	CAS 745-65-3

Je to kyselina 7-{(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}heptanová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 102,5 % sloučeniny C20H34O5.

Vlastnosti

Vzhled. Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek.

Rozpustnost. Prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu a těžce rozpustný v ethylacetatu.

Zkoušky totožnosti

A. Specifická optická otáčivost (2.2.7). -60° až -70°, počítano na bezvodou látku; měří se roztok připravený v čas potřeby rozpuštěním 50 mg v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).

Porovnání s alprostadilem CRL.

Příprava. Měří se látky ve formě tablet.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu.

Hodnocení. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připraví za ochrany před světlem.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 100 μl zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg dinoprostonu nečistoty C CRL (alprostadilu nečistoty H) a 1,0 mg alprostadilu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Jsou-li rozkladné složky (nečistota A a nečistota B) připraveny in situ, 1 mg zkoušené látky se rozpustí ve 100 μl hydroxidu sodného 1 mol/l RS (roztok se zbarví hnědočerveně), po 3 min se přidá 100 μl kyseliny fosforečné 1 mol/l RS (žlutobílý opalizující roztok) a zředí se směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R na 5,0 ml.

Systém A

Kolona:

• rozměry: délka (l) 0,25 m, vnitřní průměr (d) 4,0 mm;

• stacionární fáze: silikagel oktylsilanizovaný deaktivovaný pro chromatografii bazických látek R (4 μm), velikost pórů 6 nm;

• teplota: 35 °C.

Mobilní fáze:

• mobilní fáze A: 3,9 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml; pH se upraví roztokem kyseliny fosforečné R (2,9 g/l) na hodnotu 2,5 (asi 600 ml). K 740 ml tohoto tlumivého roztoku se přidá 260 ml acetonitrilu R1,

• mobilní fáze B: 3,9 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml; pH se upraví roztokem kyseliny fosforečné R (2,9 g/l) na hodnotu 2,5 (asi 600 ml). K 200 ml tohoto tlumivého roztoku se přidá 800 ml acetonitrilu R1.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 75	100	0
75 - 76	100 → 0	0 → 100
76 - 86	0	100
86 - 87	0 → 100	100 → 0
87 - 102	100	0

Průtoková rychlost. 1 ml/min.

Detekce. Spektrofotometr, 200 nm.

Nástřik. Nastřikuje se po 20 μl za použití injektorové smyčky.

Test způsobilosti systému:

• retenční čas: alprostadil asi 63 min,

• rozlišení: nejméně 1,5 mezi pikem alprostadilu nečistoty H a pikem alprostadilu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Systém B

Použijí se stejné podmínky jako v systému A s následující mobilní fází a elučním programem:

• mobilní fáze A: 3,9 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml; pH se upraví roztokem kyseliny fosforečné R (2,9 g/l) na hodnotu 2,5 (asi 600 ml). K 600 ml tohoto tlumivého roztoku se přidá 400 ml acetonitrilu R1,

• mobilní fáze B: použije se mobilní fáze B popsaná v systému A.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 50	100	0
50 - 51	100 → 0	0 → 100
51 - 61	0	100
61 - 62	0 → 100	100 → 0
62 - 72	100	0

Test způsobilosti systému:

• relativní retenční časy vztažené na alprostadil (retenční čas je asi 7 min):

• nečistota A: asi 2,4;

• nečistota B: asi 2,6;

• rozlišení: nejméně 1,5 mezi pikem nečistoty A a pikem nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Zkouška se provede podle postupu v systému A a B.

Limity:

• korekční faktory: vynásobením ploch odpovídajících píků korekčními faktory (viz tabulka 1) se získají korigované plochy,

• nečistota A (korigovaná plocha): nejvýše trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %),

• nečistota B (korigovaná plocha): nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %),

• jakákoliv další nečistota (korigovaná plocha): nejvýše 1,8násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,9 %). Nejvýše jeden takový pík má plochu větší než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Vyhodnotí se nečistoty, které se objeví v systému A při relativních retenčních časech menších než 1,2 a nečistoty, které se objeví v systému B při relativních retenčních časech větších než 1,2,

• celkový obsah všech nečistot (korigovaná plocha): nejvýše trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %),

• zanedbatelnost píků: 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %).

Tab. 1

Nečistota	Relativní retenční čas (systém A)	Relativní retenční čas (systém B)	Korekční faktor
nečistota G	0,80	-	0,7
nečistota F	0,88	-	0,8
nečistota D	0,90	-	1,0
nečistota H	0,96	-	0,7
nečistota E	1,10	-	0,7
nečistota C	-	1,36	1,9
nečistota K	-	1,85	0,06
nečistota A	-	2,32	0,7
nečistota B	-	2,45	1,5
nečistota I	-	4,00	1,0
nečistota J	-	5,89	1,0

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 50 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky, systém A, viz Zkoušky na čistotu.

Roztoky se připraví za ochrany před světlem.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 mg alprostadilu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R1 a vody R na 20,0 ml.

Nástřik. Nastřikuje se po 20 μl.

Vypočítá se obsah C20H34O5 v procentech.

Uchovávání

Při teplotě 2 °C až 8 °C.

Venenum.

Následující vzorové chromatogramy jsou uvedeny jen pro informaci, netvoří závaznou část článku.

[image omitted]

Obr. 1 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky (systém A).

[image omitted]

Obr. 2 Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky (systém B).

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 7-{(1R,2S)-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopent-3-enyl}heptanová (prostaglandin A1),

[image omitted]

B. kyselina 7-{2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopent-1-enyl}heptanová (prostaglandin B1),

[image omitted]

C. kyselina 7-{(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E)-3-oxookt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}heptanová (15-oxoprostaglandin E1),

[image omitted]

D. kyselina 7-{(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E,3R)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}heptanová (15-epiprostaglandin E1),

[image omitted]

E. kyselina 7-{(1R,2R,3S)-3-hydroxy-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}heptanová (11-epiprostag-landin E1),

[image omitted]

F. kyselina 7-{(1S,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}heptanová (8-epiprostaglandin E1),

[image omitted]

G. kyselina (5Z)-7-{(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}hept-5-enová (dinoproston, prostaglandin E2),

[image omitted]

H. kyselina (5E)-7-{(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}hept-5-enová ((5E)-prostaglandin E2),

[image omitted]

I. R = CH2-CH3: ethyl-7-{(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl}heptanoat^1) (ethylester prostaglandinu E1),

J. R = CH2(CH3)2: isopropyl-7-{(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(1E,3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxo-cyklopentyl}heptanoat^2) (isopropylester prostaglandinu E1),

[image omitted]

K. trifenylfosfinoxid.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Amantadini hydrochloridum doplňuje článek Ambroxoli hydrochloridum, který zní:

„

† Ambroxoli hydrochloridum [image omitted]

Ambroxoliumchlorid

[image omitted]

C13H19Br2ClN2O	Mr 414,57	CAS 15942-05-9

Je to trans-N-(2-amino-3,5-dibrombenzyl)-4-hydroxycyklohexan-1-ylamoniumchlorid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H19Br2ClN2O.

Vlastnosti

Vzhled. Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek.

Rozpustnost. Mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině sírové 0,05 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou sírovou 0,05 mol/RS na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 200 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 245 nm a 310 nm. Poměr absorbance v maximu při 245 nm k absorbanci v maximu při 310 nm je 3,2 až 3,4.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).

Porovnání s ambroxoliumchloridem CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg ambroxoliumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Stacionární fáze. Deska s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.

Mobilní fáze. Směs objemových dílů amoniaku 26% R, 1-propanolu R, ethylacetatu R a hexanu R (1 + 10 + 20 + 70).

Nanášení. Po 10 μl.

Vyvíjení. Po dráze delší než 2/3 desky.

Sušení. Na vzduchu.

Detekce. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Hodnocení. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 25 mg se rozpustí v 2,5 ml vody R, smíchá se s 1,0 ml amoniaku zředěného RS1 a nechá se 5 min stát. Zfiltruje se a filtrát se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,75 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 15 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připravují těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg zkoušené látky se rozpustí v 0,2 ml methanolu R a přidá se 0,04 ml směsi objemových dílů formaldehydu R a vody R (1 + 99). 5 min se zahřívá při 60 °C a odpaří se do sucha pod proudem dusíku. Zbytek se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se mobilní fází na 20 ml.

Kolona:

• rozměry: délka je 0,25 m, vnitřní průměr je 4,0 mm,

• stacionární fáze: silikagel oktadecylsilanizovaný pro chromatografii R (5 μm).

Mobilní fáze. Připraví se směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku připraveného takto: 1,32 g fosforečnanu amonného R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví na hodnotu 7,0 kyselinou fosforečnou R a zředí se vodou R na 1000 ml.

Průtoková rychlost. 1 ml/min.

Detekce. Spektrofotometr při 248 nm.

Nástřik. Nastřikuje se po 20 μl.

Citlivost. Porovnávací roztok (a).

Doba záznamu. Trojnásobek retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Test způsobilosti systému:

• rozlišení: nejméně 4,0 mezi pikem nečistoty B a pikem ambroxolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Limity:

• jakákoliv nečistota: nejvýše plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %),

• celkový obsah všech nečistot: nejvýše trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %),

• zanedbatelnost píků: 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). Nejvýše 20 μg/g; 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 70 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 41,46 mg C13H19Br2ClN2O.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. Ar-CH2OH: (2-amino-3,5-dibromfenyl)methanol,

[image omitted]

B. trans-4-(6,8-dibrom-1,4-dihydrochinazolin-3(2H)-yl)cyklohexanol,

[image omitted]

C. trans-4-{[(E)-2-amino-3,5-dibrombenzyliden]amino}cyklohexanol,

[image omitted]

D. cis-4-[(2-amino-3,5-dibrombenzyl)amino]cyklohexanol,

E. Ar-CH = O: 2-amino-3,5-dibrombenzaldehyd.

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, článek Amiloridi hydrochloridum zní:

„

† Amiloridi hydrochloridum dihydricum [image omitted]

Dihydrát amiloridiumchloridu

Synonyma. Amiloridium chloratum, Amiloridi hydrochloridum

[image omitted]

C6H9Cl2N7O.2H2O	Mr 302,12	CAS 17440-83-4

Je to dihydrát 1-(3,5-diamino-6-chlor-2-pyrazinkarbonyl)guanidiniumchloridu^1). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H9Cl2N7O.

Vlastnosti

Světle žlutý až zelenožlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky odpovídá spektru dihydrátu amiloridiumchloridu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 40 mg dihydrátu amiloridiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R a dioxanu R (6 + 6 + 88) po dráze 12 cm. Po usušení na vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, fluorescencí a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 10 ml roztoku cetrimidu R (200 g/l), 0,25 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 ml bromové vody R; vznikne zelenožluté zbarvení. Po přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS se zbarvení změní na tmavě žluté a roztok v ultrafialovém světle při 365 nm modře fluoreskuje.

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Volné kyseliny. 1,0 g se rozpustí ve směsi 50 ml methanolu R a 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS není větší než 0,3 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R(1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 20,0 mg amiloridu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografu R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetramethylamoniumhydroxidu RS, acetonitrilu R a vody R (5 + 250 + 745), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu 7,0 za použití směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a vody R (1 + 9); průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c) a upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby retenční čas amiloridu nečistoty A byl 5 min až 6 min (zvýšení koncentrace acetonitrilu zkracuje retenční čas). Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a upraví se koncentrace tetramethylamoniumhydroxidu a kyseliny fosforečné pro udržení pH na hodnotě 7,0 tak, aby retenční čas amiloridu byl 9 min až 12 min (zvýšení koncentrace zkracuje tento retenční čas). Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b); zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr signálu píku amiloridu k šumu je nejméně 5,0.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 5násobku retenčního času píku amiloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě píku odpovídajícího amiloridu, není větší než plocha píku odpovídajícího amiloridu nečistotě A na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 10 % plochy píku amiloridu nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,61 mg C6H9Cl2N7O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. methyl-3,5-diamino-6-chlorpyrazin-2-karboxylat^2).

“

• 1. V příloze části 6 Speciální část, kapitola 6.1 Léčivé a pomocné látky, se za článek Amiodaroni hydrochloridum doplňuje článek Amisulpridum, který zní:

„

† Amisulpridum [image omitted]

Amisulprid

[image omitted] a enantiomer

C17H27N3O4S	Mr 369,48	CAS 71675-85-9

Je to 4-amino-N-{[(2RS)-1-ethylpyrrolidin-2-yl]methyl}-5-(ethylsulfonyl)-2-methoxybenzamid^1). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H27N3O4S.

Vlastnosti

Vzhled. Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek.

Rozpustnost. Prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v ethanolu. Taje při asi 126 °C.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24).

Porovnání s amisulpridem CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (1 + 4) a zředí se vodou R na 20 ml. Takto připravený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zabarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7): -0,10° až +0,10°; měří se úhel optické otáčivosti roztoku připraveného rozpuštěním 5,0 g v dimethylformamidu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Nečistota A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.7).

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.