Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

ČÁST PRVNÍ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

PŘEDMĚT ÚPRAVY A ROZSAH PŮSOBNOSTI

§ 1

Tento zákon upravuje právní poměry zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti (dále jen „státní zaměstnanec“), organizační věci státní služby (dále jen „služba“), přípravu fyzických osob na službu, služební vztahy státních zaměstnanců ve správních úřadech,^1) odměňování těchto osob, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak,^2) řízení ve věcech služby, odměňování ostatních zaměstnanců v pracovním poměru ve správních úřadech, jakož i organizační věci vztahující se k zaměstnávání těchto zaměstnanců.

§ 2

(1) Tento zákon se nevztahuje na členy vlády a členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Oprávnění členů vlády podle tohoto zákona jsou uvedena v § 9 odst. 5, § 10 odst. 3, § 12 odst. 3 a 4, § 16 odst. 2, § 53 odst. 4, § 68 odst. 1 až 4, § 172, § 173, § 174 odst. 4, § 181, § 190 a § 196 odst. 4.

(2) Tento zákon se nevztahuje, s výjimkou odměňování a oprávnění uvedených v odstavci 1, na vedoucího Úřadu vlády České republiky^3) (dále jen „Úřad vlády“).

(3) Tento zákon se, s výjimkou odměňování a organizačních věcí vztahujících se k zaměstnávání, nevztahuje ani na

• a) tiskového mluvčího člena vlády,

• b) vedoucího organizačního útvaru, který pracuje pro člena vlády, na poradce a zaměstnance, kteří vykonávají další jinak označené činnosti pro člena vlády,

• c) náměstka člena vlády a zástupce vedoucího Úřadu vlády,

• d) vedoucího organizačního útvaru, který pracuje pro vedoucího Úřadu vlády, na poradce a zaměstnance, kteří vykonávají další jinak označené činnosti pro vedoucího Úřadu vlády,

• e) zaměstnance, kteří vykonávají pouze pomocné, servisní nebo manuální práce ve správních úřadech, jakož ani na zaměstnance, kteří pouze řídí, organizují a kontrolují výkon pomocných, servisních nebo manuálních prací.

HLAVA II

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Díl 1

Správní úřad a služební úřad

§ 3

Správním úřadem pro účely tohoto zákona jsou ministerstva,^4) ústřední správní úřady^5) a ostatní správní úřady^6) (orgány státní správy),^7) jestliže jsou zřízeny zvláštními zákony, jsou těmito zákony výslovně označeny jako ministerstva nebo správní úřady anebo orgány státní správy a vykonávají na základě těchto zákonů státní správu.

§ 4

Správní úřad podle § 3, v němž státní zaměstnanec vykonává službu, je služebním úřadem. Místo (adresa) sídla služebního úřadu nebo organizační složky služebního úřadu je služebním působištěm státního zaměstnance.

Díl 2

Obor služby

§ 5

(1) Oborem služby se rozumí úsek činnosti služebního úřadu nebo jeho část vyplývající ze zvláštního zákona, který stanoví jeho působnost.

(2) Státní zaměstnanec vykonává službu na služebním místě v oboru služby, do kterého byl jmenován.

(3) Vláda stanoví nařízením obory služby vyplývající ze zvláštních zákonů.

Díl 3

Státní zaměstnanci

§ 6

(1) Neřídí-li se služební vztahy fyzických osob zvláštními právními předpisy o služebním poměru,^8) jsou státními zaměstnanci podle tohoto zákona fyzické osoby, které splňují tímto zákonem stanovené předpoklady a požadavky, úspěšně ukončily přípravu na službu, byly jmenovány do služby podle tohoto zákona k výkonu činností podle odstavce 2 a složily služební slib.

(2) Služba podle tohoto zákona zahrnuje

• a) přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti správních úřadů,

• b) přípravu návrhů mezinárodních smluv,

• c) přípravu návrhů koncepcí a programů,

• d) řízení a usměrňování činnosti podřízených správních úřadů,

• e) vytváření a vedení informačních systémů ve státní správě,

• f) státní statistickou správu,

• g) správu kapitoly státního rozpočtu vůči organizačním složkám státu a právnickým osobám, s výjimkou služebního úřadu, ve kterém je služba vykonávána,

• h) ochranu utajovaných informací,

• i) zabezpečování obrany státu,

• j) obhajobu zahraničních zájmů České republiky,

• k) dotační politiku,

• l) státní politiku výzkumu a vývoje,

• m) správní rozhodování,

• n) státní kontrolu, dozor nebo dohled,

• o) zajišťování organizačních věcí služby a správy služebních vztahů a platových poměrů státních zaměstnanců podle tohoto zákona,

• p) řízení,

• r) přípravu a vypracování odborných věcných podkladů k činnostem uvedeným v písmenech a) až d), g), j), m) a n), s výjimkou podkladů spočívajících ve fyzikálních měřeních, chemických rozborech nebo kontrole, porovnávání a určování technických parametrů.

§ 7

Předepsané vzdělání a služební označení státních zaměstnanců

(1) Státním zaměstnancům přísluší služební označení.

(2) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

• a) středním odborným vzděláním^9) je služební označení referent,

• b) úplným středním vzděláním^9) je služební označení odborný referent,

• c) úplným středním vzděláním je služební označení referent-specialista,

• d) úplným středním vzděláním je služební označení vyšší referent,

• e) úplným středním vzděláním je služební označení vyšší referent-specialista; vykonává-li státní zaměstnanec kontrolní činnost, je služební označení inspektor,

• f) vyšším odborným vzděláním^9) nebo vysokoškolským vzděláním získaným studiem v bakalářském studijním programu^10) je služební označení vrchní referent; vykonává-li státní zaměstnanec kontrolní činnost, je služební označení vrchní inspektor.

(3) Pro služební místo státního zaměstnance s předepsaným

• a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v bakalářském studijním programu^10) je služební označení rada,

• b) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu^11) je služební označení odborný rada,

• c) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení vrchní rada,

• d) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení ministerský rada,

• e) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení vyšší ministerský rada,

• f) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu je služební označení vrchní ministerský rada.

(4) K dosažení vyššího vzdělání než předepsaného v odstavcích 2 a 3 se nepřihlíží.

(5) V ústředním správním úřadu se místo služebního označení státního zaměstnance uvedeného v odstavci 3 písm. d) až f) použije služební označení státního zaměstnance státní rada, vyšší státní rada a vrchní státní rada. V Úřadu vlády se místo služebního označení státního zaměstnance uvedeného v odstavci 3 písm. d) až f) použije služební označení státního zaměstnance vládní rada, vyšší vládní rada a vrchní vládní rada. Ve správním úřadu s celostátní působností se místo služebního označení uvedeného v odstavci 3 písm. d) použije služebního označení státní rada.

(6) Používání profesního označení podle zvláštního právního předpisu^12) není odstavci 2, 3 a 5 dotčeno.

(7) Za vysokoškolské vzdělání se pro účely tohoto zákona nepovažuje vzdělání získané studiem na Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa, Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, vysokých politických a bezpečnostních školách a učilištích v bývalém Svazu sovětských socialistických republik a na fakultách všech těchto vysokých škol.

§ 8

Služební označení státních zaměstnanců v zahraniční službě

(1) Vedle označení podle § 7 se přiznává nebo propůjčuje státním zaměstnancům v zahraniční službě též diplomatická hodnost nebo konzulární hodnost.

(2) Diplomatickými hodnostmi jsou

• a) attaché,

• b) III. tajemník,

• c) II. tajemník,

• d) I. tajemník,

• e) velvyslanecký rada,

• f) rada-vyslanec,

• g) velvyslanec.

(3) Konzulárními hodnostmi jsou

• a) konzulární jednatel pro attaché,

• b) vicekonzul pro III. a II. tajemníka,

• c) konzul pro I. tajemníka a velvyslaneckého radu,

• d) generální konzul pro radu-vyslance a velvyslance.

(4) Ministerstvo zahraničních věcí stanoví vyhláškou postup při přiznávání a propůjčování diplomatických nebo konzulárních hodností.

§ 9

Představení, služební orgány, služební označení a předepsané vzdělání

(1) Představenými jsou vedoucí státní zaměstnanci, kteří jsou oprávněni vést na jednotlivých stupních řízení správního úřadu podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu závazné příkazy. Představenými mohou být rovněž fyzické osoby, které jsou ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu.^8)

(2) Předepsané vzdělání představeného je odvozeno od nejnáročnější činnosti, jejíž výkon odborně řídí. Představenému přísluší vedle služebního označení podle § 7, popřípadě vedle služebního označení podle § 8, též služební označení představeného.

(3) Služební místa určená pro představené a jejich služební označení jsou

• a) vedoucí oddělení a zástupce vedoucího oddělení,

• b) vedoucí zastupitelského úřadu,

• c) ředitel odboru a zástupce ředitele odboru,

• d) ředitel sekce a zástupce ředitele sekce,

• e) státní tajemník a zástupce státního tajemníka,

• f) vedoucí služebního úřadu a zástupce vedoucího služebního úřadu.

(4) Služební místa určená pro představené, do jejichž působnosti patří organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců, a jejich služební označení jsou

• a) personální ředitel a zástupce personálního ředitele,

• b) generální ředitel státní služby a zástupce generálního ředitele státní služby (dále jen „generální ředitel“ a „zástupce generálního ředitele“).

(5) Služební místo státního tajemníka se zřizuje v ministerstvech a v Úřadu vlády. Státní tajemník řídí, koordinuje a kontroluje plnění služebních, popřípadě pracovních úkolů řediteli sekcí, personálním ředitelem, popřípadě dalšími jím řízenými představenými a vedoucími zaměstnanci. Služební úkoly státnímu tajemníku ukládá ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo, ministr a ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, vedoucí Úřadu vlády.

(6) Vedoucí služebního úřadu, s výjimkou služebních úřadů, jimiž jsou ministerstva a Úřad vlády, je pro účely tohoto zákona orgán, který je v čele správního úřadu a je oprávněn podle zvláštního právního předpisu tento úřad řídit. Vedoucí služebního úřadu je ve správním úřadu nejvýše postaveným představeným.

(7) Služební označení vedoucí služebního úřadu přísluší vedoucím ústředních správních úřadů a vedoucím správních úřadů; to neplatí u vedoucího Úřadu vlády. Označení, které přísluší služebnímu orgánu podle zvláštního právního předpisu, není dotčeno.

(8) Služební místo personálního ředitele se zřizuje ve služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, a ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády.

(9) Představeným může být jmenován jen státní zaměstnanec, s výjimkou představeného vykonávajícího v zahraničí službu na dobu určitou a představeného vykonávajícího službu na dobu určitou jako člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Na jmenování představeným není nárok.

(10) Vedoucí služebního úřadu, zástupce vedoucího služebního úřadu, personální ředitel, zástupce personálního ředitele, generální ředitel a zástupce generálního ředitele jsou služebními orgány. Služební orgány zajišťují činnosti podle § 6 odst. 2 písm. o).

Díl 4

Služební předpisy

§ 10

(1) Služební předpis zejména stanoví rozsah oprávnění představených dávat státním zaměstnancům závazné příkazy k výkonu služby. Služební předpisy mohou být vydávány pouze písemně.

(2) K vydávání služebních předpisů jsou oprávněny služební orgány (§ 9 odst. 10).

(3) Služební předpis, kterým se stanoví rozsah oprávnění představených, popřípadě určených státních zaměstnanců (§ 68 odst. 1), dávat státním zaměstnancům závazné příkazy k výkonu služby ve služebních úřadech, jimiž jsou ministerstva, se vydává v dohodě se členem vlády, který ministerstvo řídí, a státním tajemníkem. Ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, se služební předpis podle věty první vydává v dohodě s vedoucím Úřadu vlády a státním tajemníkem.

(4) Služební předpisy nesmějí být vzájemně v rozporu. Dojde-li k rozporu mezi služebními předpisy, postupuje se podle služebního předpisu vydaného nadřízeným služebním orgánem.

(5) Služební předpis, který je v rozporu s právními předpisy, se považuje za neplatný. Nadřízený služební orgán zruší služební předpis vydaný podřízeným služebním orgánem, který je v rozporu s právními předpisy. Generální ředitel zruší služební předpis vydaný služebním orgánem, který je v rozporu s právními předpisy. Služební předpis podle odstavce 3, který je v rozporu s právními předpisy, zruší vláda na návrh předsedy vlády.

(6) Služební orgán je povinen zajistit vedení přehledu platných služebních předpisů a tento přehled aktualizovat.

(7) Služební předpisy jsou pro státní zaměstnance závazné; jestliže to tento zákon stanoví, jsou služební předpisy závazné i pro fyzické osoby připravující se na službu a zaměstnance ve správních úřadech. Služební úřad je povinen zajistit, aby státní zaměstnanci byli se služebními předpisy řádně seznámeni a bylo jim umožněno do nich nahlížet, a podle potřeby jim zabezpečit na svůj náklad text těchto předpisů.

HLAVA III

ORGANIZAČNÍ VĚCI SLUŽBY A SPRÁVA SLUŽEBNÍCH VZTAHŮ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

§ 11

Generální ředitelství státní služby a generální ředitel

(1) Generální ředitelství státní služby (dále jen „generální ředitelství“) je organizační jednotkou Úřadu vlády; působí jako organizační, koncepční, koordinační, ústřední řídící, výkonné a kontrolní místo ve věcech služby podle tohoto zákona.

(2) Úkoly uvedené v odstavci 1 plní generální ředitelství

• a) přípravou návrhu systemizace a kontrolou jejího dodržování,

• b) přípravou návrhů právních předpisů týkajících se služby, s výjimkou návrhů právních předpisů o odměňování podle tohoto zákona,

• c) přípravou návrhů služebních předpisů,

• d) zabezpečováním jednotného postupu při provádění tohoto zákona, právních předpisů vydaných k jeho provedení a služebních předpisů vydaných generálním ředitelem,

• e) koordinací vzdělávání státních zaměstnanců a koordinací vzdělávání fyzických osob připravujících se na službu,

• f) vedením Informačního systému o službě a platech; jeho součástí je rejstřík státních zaměstnanců a rejstřík fyzických osob připravujících se na službu,

• g) přidělováním evidenčních čísel státním zaměstnancům,

• h) plněním dalších povinností podle tohoto zákona.

(3) V čele generálního ředitelství je generální ředitel. Generálního ředitele zastupuje zástupce generálního ředitele. Zástupce generálního ředitele plní další povinnosti stanovené tímto zákonem.

(4) Generální ředitel

• a) řídí generální ředitelství,

• b) stanoví závazná pravidla pro organizaci služebních úřadů a schvaluje jejich organizační struktury,

• c) vydává a zrušuje služební předpisy,

• d) připravuje podklady ke zrušení služebního předpisu podle § 10 odst. 5 věty čtvrté,

• e) plní další úkoly stanovené tímto zákonem a dalšími zákony.

(5) Generální ředitel a státní zaměstnanci jím pověření jsou oprávněni vykonávat ve služebních úřadech kontrolu v organizačních věcech služby, služebních vztazích státních zaměstnanců a jejich zabezpečení podle tohoto zákona; při výkonu kontroly postupují podle zvláštního právního předpisu o státní kontrole.^13) Služební orgán je povinen provedení kontroly umožnit.

(6) Rejstřík státních zaměstnanců se vede odděleně od rejstříku fyzických osob připravujících se na službu.

(7) Rejstřík státních zaměstnanců obsahuje

• a) jméno, příjmení a akademický titul,

• b) rodné číslo,

• c) evidenční číslo státního zaměstnance,

• d) služební označení státního zaměstnance,

• e) den vzniku služebního poměru,

• f) druh služby,

• g) obor služby,

• h) služební úřad, v němž státní zaměstnanec vykonává službu.

(8) Rejstřík fyzických osob připravujících se na službu obsahuje

• a) jméno, příjmení a akademický titul,

• b) rodné číslo,

• c) obor služby, pro který se připravuje,

• d) služební úřad, v němž se připravuje na výkon služby.

§ 12

Personální ředitel

(1) Personální ředitel působí v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců včetně jejich odměňování zařazených ve služebním úřadu. Personálního ředitele zastupuje zástupce personálního ředitele. Personální ředitel je vedoucím personálního útvaru. Personální ředitel spravuje rovněž pracovněprávní vztahy ostatních zaměstnanců ve správním úřadu včetně jejich odměňování, popřípadě organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců ve služebním poměru podle zvláštních právních předpisů^8) včetně jejich odměňování. Je-li vedoucím správního úřadu fyzická osoba, která je ve služebním poměru podle zvláštního právního předpisu,^8) spravuje organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců podle tohoto zákona včetně jejich odměňování, kteří vykonávají službu v tomto úřadu a považuje se za služební orgán (§ 9 odst. 10).

(2) Personální ředitel je v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízen státnímu tajemníkovi. Vedoucí služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, a vedoucí služebních úřadů, které nemají nadřízený služební úřad, jsou v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni generálnímu řediteli. Vedoucí služebních úřadů podřízených ministerstvu jsou v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni personálnímu řediteli. Vedoucí služebních úřadů podřízených ústředním správním úřadům jsou v organizačních věcech státní služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni vedoucímu služebního úřadu, kterým je vedoucí ústředního správního úřadu. Vedoucí ostatních služebních úřadů jsou v organizačních věcech státní služby a služebních vztazích státních zaměstnanců podřízeni vedoucímu služebního úřadu, který je služebnímu úřadu nadřízen.

(3) Ve služebních vztazích týkajících se změn služby podle § 37 písm. e), f) a h) a skončení služby postupuje personální ředitel ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo, v dohodě s členem vlády, který ministerstvo řídí. Ve služebním úřadu, jímž je Úřad vlády, postupuje v případech podle věty první personální ředitel v dohodě s vedoucím Úřadu vlády.

(4) Požádá-li člen vlády, který ministerstvo řídí, nebo vedoucí Úřadu vlády o poskytnutí informace v jiných věcech, než jsou uvedeny v odstavci 3, je personální ředitel povinen informaci poskytnout.

§ 13

Personální útvar

(1) Personální útvar je organizační jednotkou služebního úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává službu; zabezpečuje organizační věci služby, služební vztahy státních zaměstnanců podle tohoto zákona včetně jejich odměňování a pracovněprávní vztahy ostatních zaměstnanců ve správním úřadu včetně jejich odměňování, popřípadě organizační věci služby a služební vztahy státních zaměstnanců ve služebním poměru podle zvláštních právních předpisů^8) včetně jejich odměňování.

(2) Personální útvar se v rozsahu stanoveném systemizací zřizuje ve služebních úřadech, v nichž vykonává službu a v pracovním poměru pracuje celkem alespoň 25 fyzických osob. Personální útvar se nezřizuje v obvodních báňských úřadech,^14) ve finančních úřadech, v Odvolacím finančním ředitelství a v celních úřadech.^15) Personální útvar se ve služebním úřadu nezřizuje, pokud činnosti, které by měl vykonávat, zabezpečí služební úřad méně než 5 systemizovanými místy.

(3) Není-li ve služebním úřadu zřízen personální útvar ani systemizovaná místa určená k výkonu jeho činnosti (odstavec 2), plní úkoly personálního útvaru personální útvar v nadřízeném služebním úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, plní úkoly personálního útvaru generální ředitelství.

(4) Personálním útvarem vedoucího služebního úřadu v ústředním správním úřadu je generální ředitelství. Personálním útvarem personálního ředitele, zástupce personálního ředitele, generálního ředitele a zástupce generálního ředitele je generální ředitelství.

HLAVA IV

SYSTEMIZACE

§ 14

(1) Systemizace ve službě a pro přípravu na službu vychází ze závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů a hledisek pro účinné zajišťování úkolů v oborech služby; zahrnuje stanovení

• a) počtu služebních míst řadových státních zaměstnanců klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

• b) počtu služebních míst představených podle § 9 odst. 3 a 4 klasifikovaných platovými třídami (§ 136 odst. 1),

• c) objemu prostředků na platy státních zaměstnanců ve služebních úřadech,

• d) počtu míst fyzických osob připravujících se na službu ve služebních úřadech klasifikovaných platovými třídami,

• e) objemu prostředků na platy fyzických osob připravujících se na službu ve služebních úřadech.

(2) Návrh systemizace na příslušný kalendářní rok připravuje v předcházejícím roce generální ředitelství v součinnosti s Ministerstvem financí. Při přípravě návrhu systemizace vychází generální ředitelství z návrhů služebních orgánů, které je předkládají prostřednictvím nadřízených služebních orgánů. Nemá-li služební orgán nadřízený služební orgán, předkládá návrh generálnímu ředitelství přímo. Návrh systemizace projedná generální ředitelství s nadřízenými služebními orgány, nemá-li služební úřad nadřízený služební orgán, projedná generální ředitelství návrh systemizace s příslušným služebním orgánem.

(3) Návrh systemizace obsahuje souhrnné údaje podle odstavce 1 za ústřední správní úřady a souhrnné údaje za jim podřízené správní úřady a souhrnné údaje za správní úřady, které nemají nadřízený správní úřad.

(4) Systemizaci na příslušný kalendářní rok schvaluje vláda v předcházejícím roce. Vláda je oprávněna upravit v souvislosti se schvalováním systemizace organizační strukturu služebního úřadu [§ 11 odst. 4 písm. b)]. Návrh systemizace vládě předkládá předseda vlády.

(5) Podle vládou schválené systemizace (odstavec 4) a závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů [§ 11 odst. 4 písm. b)] služební orgány zpracují návrhy organizačních struktur služebních úřadů a služební orgán je prostřednictvím nadřízených služebních orgánů předloží generálnímu řediteli.

(6) Služební místa a finanční prostředky na platy státních zaměstnanců, místa a finanční prostředky na platy fyzických osob připravujících se na službu podle schválené systemizace nesmějí být použity pro jiný než stanovený účel.

(7) Schválenou systemizaci postoupí generální ředitel Ministerstvu financí v termínu navazujícím na harmonogram zpracování návrhu státního rozpočtu.

§ 15

Změna systemizace, jejímž důsledkem je změna počtu služebních míst nebo změna platové třídy státního zaměstnance, je přípustná, jen dojde-li ke změně působnosti služebního úřadu na základě zvláštního zákona, nebo k podstatné změně podmínek, za kterých byla schválena. Změnu systemizace schvaluje vláda.

§ 16

(1) Služební orgány předkládají generálnímu ředitelství na základě závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů návrh systemizace (§ 14 odst. 1) a návrh organizační struktury služebních úřadů v termínu stanoveném generálním ředitelstvím prostřednictvím nadřízených služebních orgánů. Nemá-li služební orgán nadřízený služební orgán, předkládá návrh generálnímu ředitelství přímo.

(2) Návrh systemizace a návrh organizační struktury služebních úřadů, jimiž jsou ministerstva nebo Úřad vlády, se připravují v součinnosti se členem vlády, který řídí příslušné ministerstvo, nebo s vedoucím Úřadu vlády.

(3) Generální ředitelství je oprávněno návrh podle odstavce 1 přezkoumat a vyžádat si jeho doplnění nebo přepracování.

(4) Služební orgány jsou povinny požadavku podle odstavce 3 vyhovět.

ČÁST DRUHÁ

PŘÍPRAVA NA SLUŽBU

HLAVA I

PŘEDPOKLADY K PŘIJETÍ PRO PŘÍPRAVU NA SLUŽBU

§ 17

(1) Fyzická osoba, která písemně požádá služební úřad o přijetí k přípravě na službu (dále jen „uchazeč“), musí splňovat tyto předpoklady:

• a) být státním občanem České republiky,^16)

• b) dosáhnout věku alespoň 18 let,

• c) mít plnou způsobilost k právním úkonům,

• d) být bezúhonná; tento předpoklad není splněn v případě pravomocného odsouzení pro úmyslný trestný čin nebo pro maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, pokud odsouzení nebylo zahlazeno nebo pokud se podle zákona na pachatele nehledí, jako by nebyl odsouzen,

• e) dosáhnout tímto zákonem předepsané vzdělání pro obor služby, včetně odborného zaměření vzdělání, popřípadě požadavek kladený na znalost cizího jazyka nebo jiný oprávněný odborný požadavek určený služebním orgánem potřebný k výkonu služby,

• f) mít potřebnou zdravotní způsobilost.

(2) Předpoklad podle odstavce 1 písm. f) se řídí zvláštním právním předpisem.^17) Uchazeč je povinen se podrobit ověření své zdravotní způsobilosti.

HLAVA II

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ K PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

§ 18

(1) Podmínkou přijetí k přípravě na službu je, že uchazeč se podrobil výběrovému řízení, v němž má být místo k přípravě na službu obsazeno, a v tomto řízení uspěl.

(2) Vyhlášení výběrového řízení k přípravě na službu musí být veřejné. Ve vyhlášení výběrového řízení se uvedou tyto údaje:

• a) předpoklady podle § 17 odst. 1,

• b) obor služby, na který se má příprava provádět,

• c) zda pro služební místo v oboru služby, na které se bude příprava provádět, bude třeba způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi podle právních předpisů o utajovaných informacích,^18)

• d) platové zařazení a předpokládaná výše platu v době přípravy na službu,

• e) předpokládané zařazení do platové třídy, bude-li uchazeč jmenován do služby,

• f) datum, do kterého musí být podána služebnímu úřadu žádost o přijetí k přípravě na službu.

Výběrové řízení vyhlašuje služební orgán.

(3) Předpoklady podle § 17 odst. 1 je uchazeč povinen spolu s podáním žádosti o přijetí k přípravě na službu služebnímu úřadu osvědčit příslušnými listinami nebo jejich ověřenými stejnopisy.^19) Předpoklad bezúhonnosti [§ 17 odst. 1 písm. d)] se osvědčuje výpisem z Rejstříku trestů,^20) který nesmí být starší než 3 měsíce.

§ 19

(1) Uchazeče, kteří nesplňují předpoklady podle § 17 odst. 1, služební úřad o tom bez zbytečného odkladu písemně vyrozumí a zároveň jim sdělí, že se z tohoto důvodu nemohou výběrového řízení zúčastnit.

(2) S uchazeči, kteří splňují předpoklady podle § 17 odst. 1, provede výběrová komise pohovor. Pohovor je zaměřen k otázkám oboru služby, pro který se má příprava konat, a ke znalosti cizího jazyka, je-li jeho znalost požadována.

(3) Pohovor podle odstavce 2 lze nahradit nebo doplnit písemnou zkouškou; obsah obecné části této zkoušky stanoví služebním předpisem generální ředitel a obsah její zvláštní části stanoví služebním předpisem služební orgán.

(4) Výběrová komise má 3 členy, které jmenuje a odvolává služební orgán ze státních zaměstnanců, kteří vykonávají službu ve služebním úřadu, který výběrové řízení vyhlásil. Členem výběrové komise je zpravidla státní zaměstnanec vykonávající službu v personálním útvaru.

(5) Výběrová komise po ukončení pohovorů sestaví pořadí uchazečů, v jakém se ve výběrovém řízení umístili; o tomto pořadí uchazeče služební úřad písemně bez zbytečného odkladu vyrozumí.

(6) Pořadí získané ve výběrovém řízení opravňuje uchazeče k přijetí k přípravě na službu. Nemá-li uchazeč s lepším pořadím o přijetí k přípravě na službu prokazatelně zájem, získávají toto oprávnění další uchazeči v pořadí, v jakém se ve výběrovém řízení umístili.

(7) Výběrová komise může výběrové řízení ukončit též závěrem, že žádný uchazeč pro přijetí k přípravě na službu nevyhovuje; v tomto případě se vyhlásí nové výběrové řízení.

HLAVA III

VÝJIMKY Z VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ K PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

§ 20

(1) Výběrové řízení se neprovádí, má-li být na služební místo představeného ve službě na dobu určitou v zahraničí (§ 29 odst. 2) se služebním působištěm v zahraničí jmenována fyzická osoba, která splňuje předpoklady podle § 17 odst. 1 a předpoklad stanovený právními předpisy o utajovaných informacích^18) a která vykonávala v posledních 4 letech funkci člena vlády, poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu nebo senátora Senátu Parlamentu.

(2) Výběrové řízení se neprovádí na služební místo představeného ve službě na dobu určitou, jímž je člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, splňuje-li fyzická osoba předpoklady podle § 17 odst. 1 a předpoklad stanovený právními předpisy o utajovaných informacích^18).

HLAVA IV

PRŮBĚH PŘÍPRAVY NA SLUŽBU

§ 21

(1) Příprava na službu se uskutečňuje v pracovním poměru podle pracovněprávních předpisů,^21) není-li v tomto zákoně stanoveno jinak; trvá zpravidla 12 měsíců. K přípravě na službu se uzavírá s uchazečem pracovní poměr na dobu určitou. Součástí přípravy na službu je zkušební doba v trvání 3 měsíců. Doba přípravy na službu může být se souhlasem uchazeče přijatého k přípravě na službu zkrácena nebo prodloužena. Zkrácení nebo prodloužení přípravy na službu navrhuje služebnímu orgánu státní zaměstnanec, který byl tímto orgánem určen jako školitel, pod jehož dohledem se příprava na službu koná.

(2) Do doby přípravy na službu se nezapočítává doba dovolené na zotavenou. Jiné doby nepřítomnosti v práci se do doby přípravy na službu započítávají v celkovém rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů.

(3) Uchazeč přijatý k přípravě na službu se označuje jako čekatel pro obor služby, pro který se připravuje. Označení uchazeče jako čekatele je druhem práce, který se uvede v pracovní smlouvě.

§ 22

(1) Příprava čekatele na službu je zaměřena na zvládnutí základů výkonu služby v oboru služby, pro který se příprava provádí.

(2) Příprava čekatele na službu organizovaná služebním úřadem je jeho povinností vyplývající mu z pracovního poměru. Příprava na službu je výkonem práce, za který přísluší čekateli plat.

§ 23

Příprava na službu se neprovádí v případech uvedených v § 20. Příprava na službu se neprovádí rovněž u fyzických osob, které jako zaměstnanci krajů nebo obcí v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po dobu 3 let předcházejících výběrovému řízení (§ 31 odst. 6) a jejich odborná způsobilost byla ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu.^22)

HLAVA V

UKONČENÍ PŘÍPRAVY NA SLUŽBU

§ 24

(1) Čekatel a fyzické osoby, které vykonaly praxi v příslušném oboru státní služby v nevládním nebo soukromém sektoru alespoň po dobu 3 let a splňují předpoklady podle § 17, mají právo vykonat úřednickou zkoušku před zkušební komisí. Účelem úřednické zkoušky je ověřit, zda má čekatel potřebné vědomosti a je dostatečně odborně připraven na to, aby mohl zastávat služební místo státního zaměstnance v oboru služby, pro který se připravoval.

(2) Úřednická zkouška se skládá z části písemné a ústní. Obě části úřednické zkoušky se konají zpravidla v jeden den. Zkušební komise může určit, že písemná část a ústní část zkoušky se konají v různých dnech.

(3) Před uplynutím doby trvání pracovního poměru na dobu určitou předloží bezprostředně nadřízený představený čekatele v součinnosti se školitelem služebnímu orgánu hodnocení čekatele, které musí obsahovat závěr o tom, zda je čekatel připraven na službu v oboru služby, pro který se připravoval. Služební orgán je povinen čekatele s hodnocením seznámit a na jeho žádost mu vydat stejnopis hodnocení. Služební orgán postoupí stejnopis hodnocení též zkušební komisi, jestliže čekatel hodlá vykonat úřednickou zkoušku.

(4) Služební úřad je povinen umožnit čekateli vykonat úřednickou zkoušku a určit její konání. Brání-li čekateli ve vykonání úřednické zkoušky v určeném dni překážka v práci, prodlouží se doba trvání jeho pracovního poměru tak, aby skončil uplynutím doby jednoho kalendářního týdne po dni, který byl po skončení překážky v práci určen k vykonání úřednické zkoušky, nejdéle však o 6 kalendářních měsíců.

(5) Služební úřad je povinen určit datum, místo a hodinu konání úřednické zkoušky, svolat zkušební komisi a písemně na ni pozvat čekatele. Čekatele je třeba pozvat alespoň 3 kalendářní týdny přede dnem konání úřednické zkoušky.

(6) O úspěšném vykonání úřednické zkoušky nebo její části vystaví zkušební komise osvědčení; toto osvědčení předá služebnímu úřadu. Služební úřad doručí osvědčení bez zbytečného odkladu čekateli do vlastních rukou.^23)

(7) O neúspěšném vykonání úřednické zkoušky nebo její části vystaví zkušební komise písemnou zprávu; tuto zprávu předá služebnímu úřadu. Služební úřad doručí zprávu bez zbytečného odkladu čekateli do vlastních rukou.^23)

§ 25

(1) Jestliže čekatel úřednickou zkoušku nebo její část nevykonal úspěšně, povolí mu služební orgán na základě jeho písemné žádosti opakování této zkoušky nebo její části. Na opakování úřednické zkoušky nebo její části má čekatel právo. Úřednickou zkoušku lze opakovat jen jednou.

(2) Žádost podle odstavce 1 musí být doručena služebnímu úřadu ve lhůtě 5 kalendářních dnů po doručení zprávy o neúspěšném vykonání úřednické zkoušky nebo její části, jinak právo na opakování této zkoušky nebo její části zaniká.

(3) Opakovaná úřednická zkouška může být konána nejdříve po uplynutí doby 3 kalendářních měsíců po neúspěšném vykonání úřednické zkoušky nebo její části.

(4) Opakovanou úřednickou zkoušku skládá čekatel před zkušební komisí v jiném složení.

(5) Pracovní poměr se při opakování úřednické zkoušky neprodlužuje.

§ 26

(1) Zkušební komise se zřizuje podle oboru služby u služebního úřadu, jímž je ministerstvo nebo ústřední správní úřad. U této komise se též konají úřednické zkoušky čekatelů připravujících se na službu v podřízených služebních úřadech. Pro služební úřady, které nemají nadřízený služební úřad, a fyzické osoby, které vykonaly praxi v příslušném oboru státní služby v nevládním nebo soukromém sektoru alespoň po dobu 3 let a splňují předpoklady podle § 17, se zkušební komise zřizuje u generálního ředitelství.

(2) Členy zkušební komise jmenuje a odvolává služební orgán. Zkušební komise má 5 členů, většinu jejích členů tvoří státní zaměstnanci z oboru služby; komisi předsedá nejvýše služebně postavený státní zaměstnanec. Je-li ve zkušební komisi více stejně služebně postavených státních zaměstnanců, určí se z nich předseda komise losem. Dva z členů zkušební komise lze jmenovat na základě jejich předchozího souhlasu z fyzických osob, které působí ve vědě, výzkumu nebo vysokém školství; činnost těchto osob v komisi je jiným úkonem v obecném zájmu^24) s nárokem na poskytnutí pracovního volna s náhradou mzdy a cestovních výdajů podle zvláštního právního předpisu^25) platného pro zaměstnance v pracovním poměru.

(3) Zkušební komise se usnáší o výsledku úřednické zkoušky hlasováním; usnášeníschopná je, je-li přítomen plný počet jejích členů; usnesení se přijímá většinou hlasů. Členové zkušební komise se při své činnosti v komisi neřídí příkazy představených. Člen zkušební komise se nesmí zdržet hlasování. Usnesení zkušební komise zní: „vyhověl“ nebo „nevyhověl“.

HLAVA VI

SPOLEČNÉ USTANOVENÍ O PŘÍPRAVĚ NA SLUŽBU

§ 27

(1) Předpoklady uvedené v § 17 odst. 1 musí čekatel splňovat po celou dobu přípravy na službu; je povinen služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu oznámit, že tyto předpoklady nesplňuje.

(2) Soud, který v prvním stupni rozhodl o odsouzení čekatele pro trestný čin nebo o zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, vyrozumí o svém rozhodnutí bez zbytečného průtahu služební úřad, ve kterém se čekatel připravuje na službu.

ČÁST TŘETÍ

SLUŽEBNÍ POMĚR

HLAVA I

SLUŽEBNÍ POMĚR A DRUHY SLUŽBY

§ 28

Služba se vykonává ve služebním poměru. Služební poměr se zakládá k České republice na základě jmenování na služební místo v oboru služby.

§ 29

(1) Základním druhem služby podle tohoto zákona je služba na dobu neurčitou.

(2) Služba na dobu určitou představuje časově omezené trvání služebního poměru. Službu na dobu určitou je možné uplatnit ve službě se služebním působištěm v zahraničí. Službu na dobu určitou po dobu, po kterou trvá podle zvláštního právního předpisu jejich funkční období, vykonávají též předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předseda Energetického regulačního úřadu a členové Rady Českého telekomunikačního úřadu^26).

(3) Součástí služby podle odstavce 2 věty druhé je též služba, která se koná ve služebním úřadu v České republice.

(4) Na jmenování do služby na dobu neurčitou, popřípadě do služby na dobu určitou není nárok.

HLAVA II

PŘEDPOKLADY KE JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY, PŘEKÁŽKY JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY A VÝKONU SLUŽBY, JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY, SLUŽEBNÍ SLIB A VZNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU

Díl 1

Předpoklady ke jmenování do služby a jejich plnění po dobu služby

§ 30

(1) Ke jmenování do služby musí fyzická osoba splňovat předpoklady uvedené v § 17 odst. 1, úspěšně vykonat úřednickou zkoušku a být způsobilá seznamovat se s utajovanými informacemi v souladu s právními předpisy o utajovaných informacích,^18) je-li tento předpoklad pro služební místo požadován. Do služby nelze jmenovat fyzickou osobu podle věty první, u které nelze prokazatelně předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu.

(2) Předpoklady uvedené v § 17 odst. 1 musí fyzická osoba jmenovaná do služby splňovat po celou dobu služby; tato osoba je povinna služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu oznámit, že tyto předpoklady nesplňuje.

(3) Soud, který v prvním stupni rozhodl o odsouzení státního zaměstnance pro trestný čin nebo o zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním úkonům, vyrozumí o svém rozhodnutí bez zbytečného průtahu služební úřad, ve kterém je státní zaměstnanec jmenován do služby.

Díl 2

Jmenování do služby, služební slib a vznik služebního poměru

§ 31

(1) Jmenovat fyzickou osobu na služební místo do služby v oboru služby je možné jen tehdy, bylo-li toto místo podle schválené systemizace vytvořeno a je-li volné. Volným služebním místem se rozumí místo, které se trvale uvolnilo, nebo místo nově vytvořené.

(2) Na volné služební místo se koná výběrové řízení; to neplatí, postupuje-li se podle § 52, nebo jedná-li se o služební místo zařazené ve stejné platové třídě, jako bylo služební místo, z něhož byl státní zaměstnanec zařazen mimo službu. Na obsazení služebního místa zařazeného do vyšší platové třídy, než bylo služební místo, z něhož byl státní zaměstnanec zařazen mimo službu, se však výběrové řízení vztahuje. Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19.

(3) V prvním kole se mohou výběrového řízení zúčastnit jen státní zaměstnanci zařazení v nižší platové třídě a vykonávající stejný obor služby, který se týká volného služebního místa, a státní zaměstnanci zařazení ve služebním úřadu mimo službu, jakož i fyzické osoby, které složily úřednickou zkoušku pro obor služby, v němž má být služební místo obsazeno.

(4) Obsadí-li se volné služební místo státním zaměstnancem postupem podle odstavce 3, může být fyzická osoba, která ukončila přípravu na službu, jmenována na služební místo, které se jmenováním státního zaměstnance uvolnilo.

(5) Nepodaří-li se obsadit volné služební místo ani postupem podle odstavců 3 a 4, vyhlásí se na volné služební místo druhé kolo výběrového řízení; tohoto řízení se mohou zúčastnit státní zaměstnanci z jiných služebních úřadů, i když nevykonávají stejný obor služby, který se týká volného služebního místa, a fyzické osoby, které vykonaly úřednickou zkoušku.

(6) Nepodaří-li se obsadit volné služební místo postupem podle odstavce 5, vyhlásí se na volné služební místo třetí kolo výběrového řízení; tohoto řízení se mohou zúčastnit státní zaměstnanci ze služebního úřadu, v němž je volné služební místo, a státní zaměstnanci z jiných služebních úřadů, i když nevykonávají stejný obor služby, který se týká volného služebního místa, jakož i fyzické osoby, které jako zaměstnanci krajů nebo obcí v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po dobu 3 let předcházejících výběrovému řízení a jejich odborná způsobilost byla ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu.^22)

(7) Jmenování do služby provádí příslušný služební orgán rozhodnutím.

§ 32

(1) Rozhodnutí o jmenování obsahuje

• a) jméno, příjmení a akademický titul,

• b) datum a místo narození,

• c) rodné číslo,

• d) evidenční číslo státního zaměstnance,

• e) služební označení státního zaměstnance,

• f) druh služby,

• g) obor služby,

• h) dobu trvání služby na dobu určitou,

• i) služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu,

• j) služební místo a platové zařazení,

• k) délku kratší doby výkonu služby, jestliže byla povolena.

(2) Nástup služby nesmí předcházet složení služebního slibu. Den složení služebního slibu je dnem nástupu služby.

§ 33

Služební poměr na základě jmenování vzniká dnem, ve kterém je složen služební slib.

§ 34

(1) Jmenovaná fyzická osoba složí služební slib.

(2) Služební slib zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby se budu řídit ústavními zákony, dalšími zákony, právními předpisy České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Své povinnosti budu vykonávat řádně, nestranně, svědomitě a nebudu zneužívat postavení státního zaměstnance.“

(3) Služební slib je složen, jestliže po přečtení slibu prohlásí jmenovaná fyzická osoba „Tak slibuji“ a podepíše se na záznamu o složení služebního slibu. V písemném záznamu o složení služebního slibu musí být uvedeno datum a místo složení služebního slibu.

(4) Služební slib se skládá před služebním orgánem.

(5) Služební slib se skládá bez zbytečného odkladu po doručení rozhodnutí o jmenování do služby (§ 32 odst. 1).

(6) Odmítnutí složit služební slib nebo složení služebního slibu s výhradou má za následek, že služební poměr nevznikne.

Díl 3

Překážky jmenování do služby a výkonu služby

§ 35

(1) Překážkami, které vylučují jmenování do služby nebo pozastavují výkon služby, jsou případy, kdy fyzická osoba

• a) je justičním čekatelem nebo právním čekatelem,

• b) je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu nebo senátorem Senátu Parlamentu,

• c) je prezidentem republiky,

• d) je členem vlády,

• e) je soudcem Ústavního soudu,

• f) je asistentem soudce Ústavního soudu,

• g) je ředitelem Bezpečnostní informační služby,

• h) je členem voleného orgánu územního samosprávného celku,

• i) je prezidentem nebo viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu,

• j) je guvernérem, viceguvernérem nebo členem bankovní rady České národní banky,

• k) je na vojenském cvičení nebo v mimořádné službě, vykonává civilní službu místo vojenského cvičení,

• l) je předsedou nebo inspektorem Úřadu pro ochranu osobních údajů,

• m) je vedoucím Úřadu vlády,

• n) je Veřejným ochráncem práv nebo zástupcem Veřejného ochránce práv,

• o) je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

• p) vykonává činnosti uvedené v § 2 odst. 3, nebo

• r) je poslancem Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky.

(2) Překážkami, které vylučují jmenování do služby, nebo které zakládají důvod skončení služebního poměru, jestliže je služba již vykonávána, jsou případy, kdy fyzická osoba je

• a) soudcem,

• b) státním zástupcem,

• c) vojákem z povolání,

• d) příslušníkem bezpečnostního sboru,

• e) vyšším soudním úředníkem, nebo

• f) členem nebo kontrolorem Nejvyššího kontrolního úřadu.

(3) Fyzická osoba je povinna služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu oznámit vznik překážek podle odstavců 1 a 2.

HLAVA III

ZAŘAZENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE VE SLUŽBĚ S OHLEDEM NA PŘÍBUZENSKÉ A JINÉ PODOBNÉ VZTAHY

§ 36

(1) Státní zaměstnanci, kteří jsou osobami blízkými podle zvláštního právního předpisu,^27) nesmějí být zařazeni ve službě tak, aby jeden byl přímo podřízen druhému nebo podléhal jeho finanční anebo účetní kontrole. V zahraniční službě se služebním působištěm v zahraničí mohou být státní zaměstnanci podle věty první podřízeni jeden druhému.

(2) Fyzická osoba je povinna oznámit služebnímu úřadu před jmenováním okolnosti podle odstavce 1. Státní zaměstnanec je povinen oznámit služebnímu úřadu bez zbytečného průtahu okolnosti podle odstavce 1, k nimž došlo po vzniku služebního poměru ve službě.

(3) Nastanou-li okolnosti podle odstavce 1 po vzniku služebního poměru, služební orgán změní podřízenost státního zaměstnance oproti té, která vyplývá ze služebního předpisu (§ 10 odst. 3). Nelze-li postupovat podle věty první, služební orgán přesune služební místo, na kterém je státní zaměstnanec, do jiného organizačního útvaru služebního úřadu.

HLAVA IV

ZMĚNY SLUŽEBNÍHO POMĚRU

Díl 1

Druhy změn služby

§ 37

Změnou služby státního zaměstnance je

• a) služební cesta,

• b) přeložení,

• c) zproštění služby pro sdělení obvinění z trestného činu,

• d) přerušení služby z důvodu vazby,

• e) jmenování na služební místo představeného,

• f) odvolání ze služebního místa představeného,

• g) převedení na jiné služební místo,

• h) zařazení mimo službu z organizačních důvodů,

• i) zařazení mimo službu z důvodu mateřské dovolené a rodičovské dovolené,

• j) zařazení mimo službu pro výkon funkce v odborovém orgánu,

• k) zastupování,

• l) zařazení mimo službu pro pozastavení služby (§ 35 odst. 1),

• m) vyslání ke službě v zahraničí a zařazení po ukončení služby v zahraničí, nebo

• n) zkrácení délky doby výkonu služby po vzniku služebního poměru.

§ 38

Služební cesta

(1) Služební úřad může vyslat státního zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na služební cestu, a to i bez jeho souhlasu. Služební úřad určí místo nástupu a místo cíle služební cesty, dobu trvání, způsob dopravy a jejího ukončení; může též určit další podmínky služební cesty. Při vyslání na služební cestu musí být přihlédnuto k osobnímu stavu, rodinným poměrům a povinnostem státního zaměstnance, které má k rodině.

(2) Těhotné státní zaměstnankyně a státní zaměstnankyně a státní zaměstnanci pečující o děti do 8 let smějí být vysíláni na služební cestu jen se svým souhlasem.

(3) Odstavec 2 platí i pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.

(4) Státní zaměstnanec na služební cestě koná službu podle příkazů představeného, který ho na tuto cestu vyslal.

(5) Státní zaměstnanec je povinen nastoupit služební cestu i ve dnech pracovního klidu, jestliže to je k plnění úkolů služby třeba.

(6) Služební cestou se rozumí doba od nástupu státního zaměstnance na cestu k výkonu služby do jiného místa, než je služební působiště státního zaměstnance, včetně doby výkonu služby v místě, které je cílem služební cesty, do ukončení této cesty.

(7) Zahraniční služební cestou se rozumí doba služební cesty podle odstavce 6 z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba služební cesty v zahraničí.

(8) Za člena rodiny státního zaměstnance se pro účely náhrady výdajů v souvislosti se služební cestou považuje jeho manžel, partner^28), vlastní dítě, osvojenec, dítě svěřené státnímu zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitel, opatrovník a pěstoun. Jiná fyzická osoba je postavena na roveň člena rodiny pouze za předpokladu, že žije se státním zaměstnancem v domácnosti. Domácnost se posuzuje podle občanského zákoníku.

§ 39

Přeložení

(1) Státní zaměstnanec může být na dobu nezbytné potřeby, která musí být předem určena, nejdéle však na dobu 180 kalendářních dnů v kalendářním roce, přeložen k výkonu služby v oboru služby, který vykonává, do jiného služebního úřadu, a to i bez svého souhlasu.

(2) Pro přeložení musí trvat potřeba zajištění výkonu služby v jiném služebním úřadu, a to po celou dobu přeložení. Přeložení nelze použít k jinému účelu než k zajištění výkonu služby. Při přeložení státního zaměstnance musí být přihlédnuto k jeho osobnímu stavu, rodinným poměrům a povinnostem, které má k rodině. Těhotné státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně a státní zaměstnanci pečující o děti do 8 let smějí být přeloženi jen se svým souhlasem; to platí též pro osamělou státní zaměstnankyni a osamělého státního zaměstnance pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.

(3) Při přeložení státního zaměstnance do jiné obce, než ve které je jeho služební působiště (§ 4) nebo adresa místa jeho trvalého pobytu,^29) zajistí státnímu zaměstnanci služební úřad, do kterého byl přeložen, ubytování na své náklady a poskytuje mu náhrady výdajů jako při služební cestě (§ 95).

(4) Dojde-li v důsledku přeložení ke snížení platu státního zaměstnance, přísluší státnímu zaměstnanci doplatek do výše platu před přeložením.

§ 40

Zproštění služby pro sdělení obvinění z trestného činu

(1) Bylo-li státnímu zaměstnanci sděleno obvinění pro trestný čin, jehož se měl dopustit porušením služebních povinností, zprostí se výkonu služby až do skončení trestního stíhání;^30) to neplatí v případech, kdy byl státní zaměstnanec vzat do vazby.^31)

(2) Ode dne zproštění výkonu služby činí plat státního zaměstnance 40 % měsíčního platu; tato část platu se zvýší o 10 % měsíčního platu na každou státním zaměstnancem vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 70 % měsíčního platu. Vyživovanou osobou se rozumí osoba, které státní zaměstnanec výživu poskytuje nebo je povinen poskytovat.

(3) Pominou-li důvody zproštění výkonu služby, státnímu zaměstnanci se zkrácení jeho platu doplatí; to neplatí, jestliže byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen.

§ 41

Přerušení služby z důvodu vazby

Státnímu zaměstnanci se přeruší výkon služby, jestliže byl vzat do vazby.^31) Výkon služby může být státnímu zaměstnanci přerušen nejdéle na dobu 3 let. Po dobu přerušení výkonu služby nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.

§ 42

Jmenování na služební místo představeného a odvolání z tohoto místa

(1) Na služební místo představeného nelze jmenovat fyzickou osobu, která se provinila porušováním lidských práv a svobod.

(2) Podle výsledku výběrového řízení, s výjimkou případů podle § 20, lze státního zaměstnance s jeho souhlasem jmenovat na služební místo představeného. Výběrového řízení na služební místo představeného se mohou zúčastnit státní zaměstnanci, fyzické osoby, které vykonaly úřednickou zkoušku, a fyzické osoby, které jako zaměstnanci krajů a obcí v pracovním poměru vykonávaly státní správu alespoň po dobu 5 let předcházejících výběrovému řízení ve funkci ředitele krajského úřadu, vedoucího odboru krajského úřadu, ředitele Magistrátu hlavního města Prahy, vedoucího odboru Magistrátu hlavního města Prahy, tajemníka statutárního města nebo tajemníka pověřeného obecního úřadu a jejich odborná způsobilost byla ověřena zkouškou zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu.^22) Na výběrové řízení se přiměřeně použije § 18 odst. 2 a § 19. Na služební místo představeného, jímž je člen Rady Českého telekomunikačního úřadu ve službě na dobu určitou, může být jmenována rovněž fyzická osoba, která není státním zaměstnancem, splňuje-li předpoklady podle § 17 odst. 1, předpoklad stanovený právními předpisy o utajovaných informacích^18) a další předpoklady stanovené v jiných právních předpisech^18a).

(3) Představený se odvolá ze služebního místa jen na základě

• a) organizačních změn ve služebním úřadu, jejichž důsledkem je zrušení služebního místa představeného,

• b) nevykazování řádných výsledků ve službě podle služebního hodnocení,

• c) zdravotních důvodů,

• d) pozbytí způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi, pokud se k zastávání služebního místa vyžaduje,

• e) pravomocně uloženého kárného opatření, nebo

• f) důvodu uvedeného v § 41.

(4) Představený se ze služebního místa představeného odvolá, jestliže o odvolání služební úřad písemně požádá. Odvolání se provede tak, aby k němu došlo do uplynutí doby nejpozději 60 kalendářních dnů od doručení žádosti o odvolání.

(5) Představený, který je vedoucím zastupitelského úřadu, může být odvolán ze služebního místa z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

(6) Generální ředitel nebo zástupce generálního ředitele může být ze služebního místa představeného odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

(7) Generální ředitel a zástupce generálního ředitele se ze služebního místa představeného odvolá, jestliže o odvolání písemně požádal vládu. Odstavec 4 věta druhá platí i zde.

§ 43

Převedení na jiné služební místo

(1) Státní zaměstnanec se převede na jiné služební místo, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě

• a) ze zdravotních důvodů,

• b) jestliže byl odvolán ze služebního místa představeného (§ 42 odst. 3 až 7),

• c) v důsledku pravomocně uloženého trestu zákazu činnosti,

• d) jestliže pozbyl způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi,

a to i bez svého souhlasu.

(2) Podle odstavce 1 písm. a) se převede státní zaměstnanec na služební místo, na kterém je služba pro něj vhodná,

• a) jestliže pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na základě lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní službu nebo ji nesmí konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí,

• b) koná-li těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která kojí, nebo státní zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu službu, kterou nesmějí být tyto státní zaměstnankyně zaměstnány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřské poslání,

• c) jestliže to je nutné podle lékařského posudku nebo rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví v zájmu ochrany zdraví jiných fyzických osob před infekčními nemocemi,

• d) jestliže byl uznán nezpůsobilým ke službě v noci,

• e) požádá-li o to těhotná státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která kojí, nebo státní zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu, která vykonává službu v noci.

(3) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle odstavce 2 písm. a) se považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy potrvá déle než 12 měsíců.

(4) Při převedení státního zaměstnance podle odstavce 2 se vedle zdravotních hledisek sleduje, aby služba byla pro něj vhodná též vzhledem k jeho kvalifikaci a schopnostem.

(5) Dojde-li v důsledku převedení podle odstavce 2 písm. a) a c) ke snížení platu státního zaměstnance, přísluší státnímu zaměstnanci po dobu převedení k platu doplatek do výše platu před převedením. Doplatek přísluší nejdéle po dobu 12 měsíců po sobě jdoucích.

§ 44

Zařazení mimo službu z organizačních důvodů

Nemůže-li být státní zaměstnanec v případech uvedených v § 43 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 2 písm. a) převeden na jiné služební místo, protože žádné služební místo není volné, zařadí se státní zaměstnanec mimo výkon služby; toto zařazení může trvat nejdéle 12 měsíců. Ode dne zařazení mimo výkon služby činí plat státního zaměstnance 50 % měsíčního platu; tato část platu se zvýší o 10 % měsíčního platu na každou státním zaměstnancem vyživovanou osobu, nejvýše však do výše 80 % měsíčního platu.

§ 45

Zařazení mimo službu z důvodu mateřské dovolené a rodičovské dovolené

Státní zaměstnankyně, která čerpá mateřskou dovolenou, se zařadí mimo výkon služby. Mimo výkon služby se zařadí též státní zaměstnankyně nebo státní zaměstnanec, čerpají-li rodičovskou dovolenou. Po dobu zařazení podle věty první a druhé nepřísluší plat.

§ 46

Zařazení mimo službu pro výkon funkce v odborovém orgánu

Státní zaměstnanec, který byl zvolen do funkce v příslušném odborovém orgánu, jejíž výkon vyžaduje jeho uvolnění v rozsahu stanovené doby výkonu služby, se zařadí mimo výkon služby po dobu výkonu této funkce. Po dobu zařazení podle věty první nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.

§ 47

Zastupování

(1) Státní zaměstnanec je povinen na základě příkazu [§ 61 odst. 1 písm. l)] zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě, než je zařazeno služební místo, na které byl státní zaměstnanec jmenován. V době zastupování státní zaměstnanec nevykonává v plném rozsahu dosavadní služební úkoly.

(2) Doba zastupování nesmí překročit 180 kalendářních dnů výkonu služby v kalendářním roce; to neplatí v případě, že státní zaměstnanec s delší dobou zastupování souhlasí.

§ 48

Zařazení mimo službu pro pozastavení služby

Nastanou-li po vzniku služebního poměru překážky uvedené v § 35 odst. 1, zařadí se státní zaměstnanec mimo výkon služby. Po dobu zařazení podle věty první nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.

§ 49

Vyslání ke službě do zahraničí a zařazení po ukončení služby v zahraničí

(1) Státní zaměstnanec může být se svým předchozím souhlasem vyslán na určenou dobu k výkonu služby v zahraničí.

(2) Služební úřad může se státním zaměstnancem v případech podle odstavce 1 uzavřít dohodu, kterou se státní zaměstnanec zavazuje setrvat v místě vyslání v zahraničí po určenou dobu nebo uhradit náklady spojené s vysláním k výkonu služby v zahraničí, nesplní-li svůj závazek setrvat v místě vyslání v zahraničí po určenou dobu. Dohoda podle věty první musí být písemná; obsahuje druhy nákladů, které bude státní zaměstnanec povinen služebnímu úřadu uhradit, a důvody, pro které státnímu zaměstnanci nevzniká povinnost k úhradě nákladů, jinak je dohoda neplatná.

(3) Státní zaměstnanec vracející se do České republiky po ukončení výkonu služby v zahraničí může být zařazen v jím vykonávaném oboru služby i do jiného služebního úřadu, jímž je ministerstvo nebo ústřední správní úřad, až na dobu 2 let, i kdyby s tím nesouhlasil, a se svým souhlasem i na dobu delší. V případech podle věty první se nekoná výběrové řízení.

§ 50

Zkrácení délky doby výkonu služby po vzniku služebního poměru

Státnímu zaměstnanci může být na jeho žádost povoleno zkrácení délky doby výkonu služby.

Díl 2

Společná ustanovení o změnách služby

§ 51

Generální ředitelství vede přehled státních zaměstnanců zařazených mimo výkon služby podle § 44 a 46. Služební úřady jsou povinny sdělit bez zbytečného odkladu generálnímu ředitelství prostřednictvím nadřízených služebních úřadů počet, evidenční číslo, služební označení, obor služby a platové zařazení státních zaměstnanců zařazených mimo výkon služby a tyto údaje aktualizovat.

§ 52

Odpadne-li důvod změny služby, pro který nemůže státní zaměstnanec vykonávat službu, státní zaměstnanec se zařadí k výkonu služby. Volná služební místa se obsazují přednostně státními zaměstnanci z příslušného oboru služby zařazenými mimo službu (§ 31 odst. 2 věta první a odst. 3).

§ 53

(1) Změny služebního poměru provádí služební orgán rozhodnutím, není-li v § 198 odst. 2 stanoveno jinak. Na rozhodnutí o změně služebního poměru se přiměřeně použije § 32 odst. 1.

(2) Generálního ředitele a zástupce generálního ředitele na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává prezident republiky na návrh vlády.

(3) Personálního ředitele a zástupce personálního ředitele na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává státní tajemník.

(4) Státního tajemníka a zástupce státního tajemníka na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává ve služebním úřadu, jímž je ministerstvo, generální ředitel v dohodě se členem vlády, který toto ministerstvo řídí, a v Úřadu vlády generální ředitel v dohodě s vedoucím Úřadu vlády. Na služební místo státního tajemníka a zástupce státního tajemníka může být jmenován jen ředitel sekce. Státní tajemník a zástupce státního tajemníka vykonává službu rovněž jako ředitel sekce. Státní tajemník a zástupce státního tajemníka může být z tohoto služebního místa odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

(5) Vedoucí služebních úřadů v ústředních správních úřadech na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává orgán příslušný podle zvláštního právního předpisu^32) postupem uvedeným v tomto zvláštním právním předpisu; ustanovení § 9 odst. 1 a § 42 odst. 2 platí i zde. Příslušný služební orgán písemně sdělí orgánu podle věty první, který je oprávněn jmenování na služební místo provést, popřípadě orgánu, který jmenování na služební místo navrhuje, pořadí uchazečů, v jakém se umístili ve výběrovém řízení. Vedoucí ostatních služebních úřadů na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává služební orgán, který je nadřízen služebnímu úřadu, v němž má být služební místo obsazeno; nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává vedoucí ostatních služebních úřadů zástupce generálního ředitele. Zástupce vedoucího služebního úřadu na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává vedoucí služebního úřadu. Zástupce generálního ředitele na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává představené, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis. Jmenování a odvolání generálního ředitele Vězeňské služby České republiky a členů Rady Českého telekomunikačního úřadu se řídí zvláštními právními předpisy.

HLAVA V

SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 54

Služební poměr skončí v případech stanovených tímto zákonem, neskončil-li smrtí státního zaměstnance nebo jeho prohlášením za mrtvého, popřípadě uplynutím doby, jde-li o službu na dobu určitou podle § 29 odst. 2.

Díl 1

Skončení služebního poměru služebním orgánem

§ 55

(1) Služební orgán skončí služební poměr

• a) nesplňuje-li státní zaměstnanec předpoklad státního občanství České republiky^16) [§ 17 odst. 1 písm. a)],

• b) nesplňuje-li státní zaměstnanec předpoklad potřebné zdravotní způsobilosti [§ 17 odst. 1 písm. f)], protože pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu na základě lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy dlouhodobě způsobilost vykonávat službu nebo ji nesmí konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, uplynula-li doba uvedená v § 43 odst. 5 větě druhé,

• c) z důvodu organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců,

• d) jestliže státní zaměstnanec podle výsledku dvou po sobě jdoucích služebních hodnocení nevykonává řádně službu,

• e) v případě, kdy trestně stíhaný státní zaměstnanec byl vzat do vazby a doba trvání vazby přesáhla 3 roky,

• f) nesplňuje-li státní zaměstnanec bez zavinění služebního úřadu jiný oprávněný požadavek potřebný k výkonu služby,

• g) uplynula-li doba 12 měsíců, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, v případě, kdy

• 1. byl státní zaměstnanec odvolán ze služebního místa představeného, popřípadě jestliže představený o odvolání ze služebního místa představeného požádal,

• 1. byl státnímu zaměstnanci pravomocně uložen trest zákazu činnosti vykonávat službu,

• 1. státní zaměstnanec pozbyl způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi.

(2) Při skončení služebního poměru ve službě na dobu neurčitou z důvodu podle odstavce 1 písm. c) a g) bodů 1 a 3 má státní zaměstnanec nárok na výplatu odbytného od služebního úřadu. Výše odbytného je odstupňována podle doby služby, kterou státní zaměstnanec vykonal. Při nepřetržité době služby

• a) nepřesahující 3 roky přísluší odbytné ve výši trojnásobku měsíčního platu,

• b) nepřesahující 6 let, ale přesahující 3 roky, přísluší odbytné ve výši šestinásobku měsíčního platu,

• c) nepřesahující 9 let, ale přesahující 6 let, přísluší odbytné ve výši devítinásobku měsíčního platu,

• d) přesahující 9 let přísluší odbytné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu

státního zaměstnance.

(3) Není-li odbytné podle odstavce 2 vyplaceno státnímu zaměstnanci v den skončení služebního poměru, vyplatí se v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.

(4) Služební poměr skončí uplynutím doby uvedené v rozhodnutí; tato doba činí v případě podle

• a) odstavce 1 písm. a) a g) 10 kalendářních dnů,

• b) odstavce 1 písm. b) až f) 60 kalendářních dnů

a počíná běžet ode dne doručení rozhodnutí.

Díl 2

Skončení služebního poměru na základě žádosti státního zaměstnance

§ 56

Služební poměr skončí na základě písemné žádosti státního zaměstnance. Skončení se provede tak, aby k němu došlo do doby 60 kalendářních dnů od doručení žádosti služebnímu úřadu.

Díl 3

Skončení služebního poměru ze zákona

§ 57

(1) Služební poměr skončí

• a) v případě, kdy byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, dnem následujícím po dni, kdy bylo služebnímu úřadu doručeno oznámení podle § 30 odst. 3,

• b) v případě, kdy byl státní zaměstnanec na základě pravomocného soudního rozhodnutí zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům byla omezena, dnem následujícím po dni, kdy bylo služebnímu úřadu doručeno oznámení podle § 30 odst. 3,

• c) bylo-li státnímu zaměstnanci pravomocně uloženo kárné opatření propuštění ze služebního poměru, dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,

• d) dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 65 let.

(2) Služební poměr skončí rovněž dnem rozhodným pro vznik funkce, popřípadě činnosti v případech uvedených v § 35 odst. 2.

(3) Při skončení služebního poměru podle odstavců 1 a 2 oznámí služební orgán písemně státnímu zaměstnanci, kterým dnem jeho služební poměr skončí.

Díl 4

Rozhodnutí o skončení služebního poměru

§ 58

Skončení služebního poměru podle § 55 a 56 se provádí rozhodnutím služebního orgánu.

HLAVA VI

SLUŽEBNÍ POSUDEK, POTVRZENÍ O SLUŽBĚ A NEPLATNÉ SKONČENÍ SLUŽEBNÍHO POMĚRU

§ 59

(1) Při skončení služebního poměru je služební orgán povinen vydat státnímu zaměstnanci služební posudek a potvrzení o službě; jinému je nelze vydat.

(2) Služební posudek vychází ze služebního hodnocení státního zaměstnance a smí obsahovat jen skutečnosti týkající se výkonu služby.

(3) Potvrzení o službě obsahuje

• a) obor služby, který státní zaměstnanec vykonával,

• b) dobu trvání služby,

• c) závazky státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu,

• d) v jakém pořadí a v čí prospěch jsou z platu státního zaměstnance prováděny srážky,

• e) údaj o důvodu skončení služby,

• f) údaje o výši průměrného výdělku^33) a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci.^34)

(4) Jiné informace o státním zaměstnanci, než uvedené v odstavci 1, mohou být podávány pouze s jeho souhlasem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

§ 60

(1) Je-li podle pravomocného rozhodnutí skončení služebního poměru neplatné, služební poměr trvá se všemi právy, včetně nároku na plat za dobu od neplatného skončení služebního poměru do doby zařazení státního zaměstnance k výkonu služby.

(2) Oznámí-li státní zaměstnanec služebnímu úřadu, že nehodlá ve službě pokračovat, postupuje se při skončení služebního poměru podle § 56.

ČÁST ČTVRTÁ

POVINNOSTI, ZÁKLADNÍ PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, OMEZENÍ NĚKTERÝCH PRÁV STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY A ODMĚNY ZA PŘÍKLADNOU SLUŽBU

HLAVA I

POVINNOSTI, ZÁKLADNÍ PRÁVA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ A OMEZENÍ NĚKTERÝCH PRÁV STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

Díl 1

Povinnosti státních zaměstnanců

§ 61

(1) Státní zaměstnanci jsou povinni

• a) zachovávat při výkonu služby věrnost České republice; věrností se rozumí dodržování Ústavy České republiky, jejího právního řádu při uznání práv a svobod a při dodržování zájmů České republiky,

• b) vykonávat službu nestranně, v mezích svého oprávnění a zdržet se při výkonu služby všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování,

• c) při výkonu služby dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu a služební předpisy,

• d) plnit služební úkoly na svém služebním místě osobně, řádně a včas,

• e) prohlubovat si vzdělání podle pokynů služebního úřadu,

• f) dodržovat služební kázeň,

• g) poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím,^35) jestliže to patří k jejich služebním úkolům,

• h) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli při výkonu služby a které v zájmu služebního úřadu nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni. Povinnost zachovávat mlčenlivost, která státním zaměstnancům vyplývá ze zvláštních právních předpisů, není dotčena,^18)^,^36)

• i) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem služby ve prospěch vlastní nebo někoho jiného,

• j) v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním úřadem,

• k) oznámit, že je proti nim vedeno trestní stíhání,

• l) zastupovat představeného nebo státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě,

• m) zastupovat služební úřad ve věcech služebního poměru podle tohoto zákona,

• n) vykonávat činnost ve výběrové komisi, zkušební komisi, při smírčím řízení, v kárné komisi a v poradních orgánech zřizovaných služebním orgánem podle tohoto zákona, popřípadě podle služebního předpisu; činnost v těchto orgánech je výkonem služby,

• o) vykonávat službu jako školitelé čekatele (§ 21),

• p) školit, popřípadě instruovat státní zaměstnance k prohloubení jejich kvalifikace v jimi vykonávaném oboru služby; činnost v těchto orgánech je výkonem služby,

• r) zachovávat pravidla slušnosti vůči představeným, ostatním státním zaměstnancům a zaměstnancům ve služebním úřadu,

• s) zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání,

• t) plně využívat služební dobu k výkonu služby,

• u) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim služebním úřadem a střežit a ochraňovat majetek, který jim byl svěřen, před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím,

• v) při úředním ústním nebo písemném jednání s fyzickými nebo právnickými osobami sdělit své jméno, příjmení, služební označení, a ve kterém organizačním útvaru služebního úřadu jsou zařazeni,

• w) být při výkonu služby viditelně označeni jmenovkou, na které je uvedeno jejich jméno, příjmení, služební označení a označení služebního úřadu, ve kterém vykonávají službu; případy, kdy státní zaměstnanci nemusí být označeni jmenovkou, stanoví generální ředitel služebním předpisem,

• x) podílet se na odvracení živelní události nebo jiné hrozící nehody anebo na zmírnění jejich bezprostředních následků; tato činnost je výkonem služby,

• y) dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem generálního ředitele v mezích tohoto zákona.

(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. h) až k) je povinen státní zaměstnanec dodržovat, i když nevykonává službu.

(3) Politické ani světonázorové zaměření státního zaměstnance nesmí být na újmu řádnému a nestrannému výkonu jeho služby.

(4) Povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech může státního zaměstnance zprostit služební orgán. Povinnosti podle věty první může vedoucího služebního úřadu zprostit vedoucí nadřízeného služebního úřadu, nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, generální ředitel. Povinnosti podle věty první může vedoucího služebního úřadu, jímž je ústřední správní úřad, personálního ředitele a zástupce generálního ředitele zprostit generální ředitel; zástupce personálního ředitele může této povinnosti zprostit personální ředitel a generálního ředitele předseda vlády.

(5) Zvláštní právní předpisy nejsou odstavcem 4 dotčeny.^18)

§ 62

Vedle povinností podle § 61 odst. 1 jsou představení dále povinni

• a) řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit poměr státních zaměstnanců ke službě a podílet se na jejich služebním hodnocení,

• b) plnit vůči podřízeným státním zaměstnancům úkoly služebního úřadu podle tohoto zákona,

• c) zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům a zaměstnancům,

• d) vystupovat v řízení týkajícím se služebních vztahů státních zaměstnanců a jednat za služební úřad před soudem,

• e) plnit vůči podřízeným zaměstnancům povinnosti vedoucích zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu.^37)

Díl 2

Základní práva státních zaměstnanců

§ 63

(1) Státní zaměstnanci, kteří vykonávají službu v mezích oprávnění stanovených zvláštními právními předpisy, tímto zákonem a služebními předpisy, mají právo, aby jim služební úřad, v němž vykonávají službu, poskytoval podporu při výkonu služby. Bude-li vůči nim podána stížnost, že porušili povinnosti, které státním zaměstnancům vyplývají ze zákona, je nezbytné, aby byla tato stížnost služebním úřadem řádně a včas vyřízena.

(2) Státní zaměstnanci mají zejména právo

• a) na vytváření podmínek pro řádný výkon služby,

• b) na zajištění textů právních předpisů, textů mezinárodních smluv,^38) služebních předpisů, sbírek soudních rozhodnutí a v přiměřeném rozsahu též odborných časopisů a odborné literatury, jejichž zaměření se vztahuje k výkonu jejich služby; okruh státních zaměstnanců, jimž se poskytují uvedené materiály, stanoví služební předpis vydaný generálním ředitelem,

• c) na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance včetně služebního označení představeného,

• d) na prohlubování vzdělání,

• e) na plat a platový postup podle tohoto zákona; platová třída státního zaměstnance odpovídá služebnímu místu v oboru služby, na které je státní zaměstnanec jmenován. Změnu služebního místa spojenou se snížením platové třídy nebo příplatku za službu lze bez souhlasu státního zaměstnance provést jen v případech stanovených tímto zákonem nebo na základě zákona, kterým se mění působnost služebního úřadu,

• f) odmítnout vyřizovat ve styku se stranami služební úkoly, které nepatří podle zvláštních právních předpisů do působnosti služebního úřadu, v němž vykonávají službu, nebo nepatří-li tyto úkoly do oboru služby, v němž vykonávají službu,

• g) odmítnout splnit služební úkol, který má podle zvláštního právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený; to neplatí v případě zastupování,

• h) podávat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádosti nebo stížnosti,

• i) zákonným způsobem se domáhat svých práv vyplývajících ze služebního poměru.

Díl 3

Omezení některých práv státních zaměstnanců

§ 64

Po dobu trvání služebního poměru nesmí představený vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí.^39)

§ 65

(1) Státní zaměstnanci nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, s výjimkou případů, kdy byli do těchto orgánů vysláni služebním úřadem; vyslaní státní zaměstnanci jednají v těchto orgánech jako zástupci České republiky, jsou povinni prosazovat její zájmy a nesmějí od příslušné právnické osoby pobírat odměnu, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Státní zaměstnanci nesmějí být ani členy zvláštních orgánů, které podle zvláštních právních předpisů vykonávají státní správu.

(2) Státní zaměstnanci nesmějí vykonávat žádnou jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona; toto omezení neplatí v případech uvedených v § 46 a 48, při výkonu vazby^31) a dále se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle zvláštního právního předpisu^40) pro soud nebo správní úřad, na činnost v poradních orgánech vlády a na správu vlastního majetku.

(3) Odměna podle odstavce 1 věty první nesmí být vyplacena fyzické osobě ani v době po skončení služebního poměru.

§ 66

(1) Představeným nepřísluší vykonávat právo na stávku.^41)

(2) Požadavky týkající se služebních vztahů státních zaměstnanců podle tohoto zákona uplatňované představenými musí být bez zbytečného odkladu a průtahů projednány ve smírčím řízení. Ve smírčím řízení jednají představení nebo jejich zástupci a za služební úřad služební orgán, popřípadě určený státní zaměstnanec nebo zástupce.

§ 67

(1) Představený, který vykonával službu na služebním místě jako vedoucí služebního úřadu nebo ředitel sekce, jehož služební poměr skončil, nesmí po dobu 2 let po skončení služebního poměru vykonávat přímou podnikatelskou činnost ani podnikatelskou činnost jako společník právnické osoby v takovém oboru, v jakém vykonával službu. Věta první neplatí, jde-li o podnikatelskou činnost vykonávanou jako svobodné povolání podle zvláštního právního předpisu.^42)

(2) Porušení povinnosti podle odstavce 1 je přestupkem, za který lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

(3) Přestupek podle odstavce 2 projedná krajský úřad,^43) v jehož obvodu má bývalý představený trvalý pobyt.^29)

HLAVA II

PŘÍKAZY K VÝKONU SLUŽBY

§ 68

(1) Služební úkoly ukládají, jejich plnění řídí a kontrolují členové vlády, kteří služební úřady řídí, vedoucí Úřadu vlády a představení a dále státní zaměstnanci, kteří jsou podle služebního předpisu oprávněni v nejnižším organizačním útvaru služebního úřadu organizovat, řídit a kontrolovat výkon služby jiných státních zaměstnanců a zaměstnanců, kteří se podílejí na plnění obdobných nebo podobných služebních úkolů, a dávat jim k tomu závazné pokyny (dále jen „vedoucí referátu“).

(2) Závazné příkazy k výkonu služby jsou oprávněny dávat státním zaměstnancům osoby uvedené v odstavci 1; představení a vedoucí referátu jsou oprávněni státním zaměstnancům dávat tyto příkazy v rozsahu stanoveném služebním předpisem (§ 10 odst. 3). Státní zaměstnanci jsou povinni se příkazy podle věty první řídit.

(3) Osoby uvedené v odstavci 2 nejsou oprávněny přikázat podřízeným státním zaměstnancům, aby plnili služební úkol, který mají podle zvláštního právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně samy; to neplatí v případě zastupování.