Zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)

(4) Má-li státní zaměstnanec za to, že vydaný příkaz je v rozporu s právními předpisy nebo služebními předpisy, je povinen na to upozornit bezprostředně nadřízeného představeného, vyššího představeného, člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády dříve, než tento příkaz začne plnit. Nedojde-li k nápravě, je státní zaměstnanec povinen provést upozornění písemně. Trvá-li bezprostředně nadřízený představený, vyšší představený, člen vlády, který služební úřad řídí, nebo vedoucí Úřadu vlády na splnění příkazu, je povinen vydat příkaz státnímu zaměstnanci písemně. Požádá-li státní zaměstnanec služební orgán, aby písemné upozornění a písemný příkaz byly uloženy v jeho osobním spisu, je služební orgán povinen žádosti vyhovět.

(5) Státní zaměstnanec nesmí plnit příkaz, který odporuje věrnosti České republice [§ 61 odst. 1 písm. a) část věty za středníkem] nebo jestliže by jím došlo ke spáchání trestného činu, přestupku, popřípadě jiného správního deliktu.

HLAVA III

ODMĚNY ZA PŘÍKLADNOU SLUŽBU

§ 69

(1) Služební orgán může za příkladný výkon služby poskytnout státnímu zaměstnanci odměnu.

(2) Odměnami za příkladnou službu jsou

• a) písemná pochvala, nebo

• b) věcný dar.

Písemná pochvala se zakládá do osobního spisu státního zaměstnance. Hodnota věcného daru nesmí překročit v kalendářním roce částku 5 000 Kč.

(3) Služební orgán může státnímu zaměstnanci poskytnout peněžitou odměnu, kterou ocení výkon služby při dovršení 50 let věku, poskytnutí pomoci při předcházení požárům nebo živelním událostem, jejich likvidaci nebo odstraňování jejich následků nebo při jiných mimořádných událostech, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život.

(4) Odměnami podle odstavců 2 a 3 nejsou dotčeny odměny poskytované jako složka platu.

ČÁST PÁTÁ

KÁRNÁ ODPOVĚDNOST

HLAVA I

SLUŽEBNÍ KÁZEŇ

§ 70

Služební kázní se rozumí řádné plnění všech povinností státních zaměstnanců vyplývajících jim z tohoto zákona, ze zvláštních právních předpisů, které se vztahují ke službě v jimi vykonávaném oboru služby, ze služebních předpisů a vydaných příkazů včetně dodržování služebního slibu (§ 34 odst. 2).

HLAVA II

KÁRNÉ PROVINĚNÍ, KÁRNÉ OPATŘENÍ A ZÁNIK KÁRNÉ ODPOVĚDNOSTI

§ 71

(1) Státní zaměstnanec, s výjimkou generálního ředitele a zástupce generálního ředitele, odpovídá za kárné provinění.

(2) Zaviněné porušení služební kázně je kárným proviněním (§ 70).

§ 72

(1) Za kárné provinění lze uložit státnímu zaměstnanci některé z těchto kárných opatření

• a) písemná důtka,

• b) snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců,

• c) odvolání ze služebního místa představeného, nebo

• d) propuštění ze služebního poměru.

(2) Kárné opatření nelze uložit, byl-li státní zaměstnanec za týž skutek pravomocně odsouzen soudem; bylo-li kárné opatření uloženo dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.

(3) Rozhodnutí o uložení kárného opatření, které je v právní moci, se zakládá do osobního spisu státního zaměstnance.

(4) Drobné nedostatky ve službě může nadřízený představený, popřípadě služební orgán, vyřídit tím, že je státnímu zaměstnanci vytkne.

§ 73

Kárná odpovědnost státního zaměstnance za kárné provinění zaniká, jestliže v době jednoho roku od jeho spáchání nebyl podán návrh na zahájení kárného řízení.

HLAVA III

VÝKON KÁRNÉ PRAVOMOCI

§ 74

(1) Kárnou pravomoc vykonávají kárné komise prvního stupně a kárné komise druhého stupně.

(2) Členy kárné komise složené ze státních zaměstnanců jmenuje a odvolává služební orgán; komise musí mít 3 členy. Nejméně jeden člen kárné komise musí mít právnické vysokoškolské vzdělání magisterského studijního programu. Kárné komisi předsedá nejvýše služebně postavený státní zaměstnanec. Je-li v kárné komisi více stejně služebně postavených státních zaměstnanců, určí se z nich předseda komise losem. Členem kárné komise nemůže být státní zaměstnanec, kterému bylo pravomocně uloženo kárné opatření, pokud nebylo zahlazeno.

(3) Kárná komise se usnáší v kárném řízení hlasováním; usnášeníschopná je, je-li přítomen plný počet jejích členů; usnesení se přijímá většinou hlasů. Člen kárné komise se nesmí zdržet hlasování. Členové kárné komise se při svém rozhodování v kárném řízení neřídí příkazy představených.

(4) Kárná komise se nejprve usnáší o tom, zda státní zaměstnanec spáchal kárné provinění, a posléze o tom, jaké kárné opatření se mu uloží.

§ 75

(1) Kárná komise prvního stupně rozhoduje o uložení kárného opatření; zřizuje se ve služebním úřadu, jestliže v něm službu vykonává alespoň 25 státních zaměstnanců. Nelze-li ve služebním úřadu zřídit kárnou komisi prvního stupně, je příslušná kárná komise prvního stupně zřízená u nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, je příslušná kárná komise prvního stupně zřízená u generálního ředitelství.

(2) Kárnou pravomoc vůči vedoucímu služebního úřadu vykonává kárná komise prvního stupně zřízená u nadřízeného služebního úřadu. Nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, vykonává kárnou pravomoc kárná komise prvního stupně zřízená u generálního ředitelství.

(3) Kárnou pravomoc vůči vedoucímu služebního úřadu, jímž je ústřední správní úřad, nebo personálnímu řediteli vykonává kárná komise prvního stupně zřízená u generálního ředitelství.

§ 76

(1) Kárná komise druhého stupně rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o uložení kárného opatření; zřizuje se u generálního ředitelství.

(2) Kárná komise druhého stupně musí být složena z jiných členů, než kárná komise prvního stupně.

HLAVA IV

ZAHÁJENÍ KÁRNÉHO ŘÍZENÍ

§ 77

(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh příslušného služebního orgánu. Jde-li o kárné provinění vedoucího služebního úřadu, je navrhovatelem služební orgán v nadřízeném služebním úřadu, nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad, je navrhovatelem generální ředitel. Jde-li o kárné provinění vedoucího služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, nebo personálního ředitele, je navrhovatelem generální ředitel.

(2) Návrh na zahájení kárného řízení může podat rovněž státní zaměstnanec proti sobě samému.

(3) Podaný návrh na zahájení kárného řízení nelze vzít zpět; to neplatí v případech podle odstavce 2.

(4) Navrhovatel nebo jím zmocněný státní zaměstnanec [§ 61 odst. 1 písm. m)] jedná v řízení před kárnou komisí, popřípadě před soudem;^44) to neplatí v případech podle odstavce 2.

§ 78

(1) Návrh na zahájení kárného řízení lze podat u kárné komise prvního stupně ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dověděl o kárném provinění, pokud kárná odpovědnost nezanikla (§ 73), jinak tato možnost zaniká.

(2) Návrh na zahájení kárného řízení, došlo-li ke kárnému provinění v cizině, lze podat u příslušné kárné komise prvního stupně ještě ve lhůtě 2 měsíců po návratu státního zaměstnance ze služebního působiště v cizině, pokud kárná odpovědnost nezanikla (§ 73), jinak tato možnost zaniká.

(3) Návrh na zahájení kárného řízení obsahuje jméno, příjmení, akademický titul, datum narození, rodné číslo, evidenční číslo a označení státního zaměstnance, proti němuž návrh směřuje, popis skutku, pro který se navrhuje zahájit kárné řízení, a označení důkazů, o které se návrh na zahájení kárného řízení opírá.

HLAVA V

ZAHLAZENÍ KÁRNÉHO OPATŘENÍ

§ 79

Po uplynutí doby 1 roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se státní zaměstnanec posuzuje, jako by nebyl za kárné provinění postižen; kárné opatření se z jeho osobního spisu vyřadí. Kárné opatření podle § 72 odst. 1 písm. d) se z osobního spisu státního zaměstnance nevyřazuje. Jestliže výkon kárného opatření neskončil do doby uvedené ve větě první, kárné opatření se zahlazuje vykonáním kárného opatření.

ČÁST ŠESTÁ

PODMÍNKY VÝKONU SLUŽBY

HLAVA I

ZÁKAZ DISKRIMINACE VE SLUŽEBNÍM POMĚRU

§ 80

(1) Služební úřad je povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi státními zaměstnanci, pokud jde o jejich podmínky výkonu služby, odměňování a jiná plnění peněžité hodnoty, vzdělávání a příležitost dosáhnout postupu ve službě, nestanoví-li zákon jinak. Před vznikem pracovního poměru k přípravě na službu se rovné zacházení řídí zákoníkem práce.

(2) V služebních vztazích podle tohoto zákona je zakázána jakákoliv diskriminace státních zaměstnanců z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině. Je zakázáno i takové jednání, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích.

(3) Nikdo nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru zneužívat k újmě jiného státního zaměstnance nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti ani k újmě jiných. Za ponižování lidské důstojnosti státního zaměstnance se považuje i sexuální chování, které je nevítané, nevhodné nebo urážlivé, nebo které může být jiným státním zaměstnancem oprávněně vnímáno jako podmínka, která ovlivňuje výkon práv nebo povinností vyplývajících ze služebního poměru.

(4) Služební úřad nesmí státního zaměstnance jakýmkoli způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv vyplývajících ze služebního poměru.

(5) Dojde-li ve služebním poměru k porušení práv nebo povinností vyplývajících ze zákazu diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, má státní zaměstnanec právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto porušování nebo chování, aby byly odstraněny následky tohoto porušování nebo chování a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. V těchto případech je dána pravomoc soudu.^45)

(6) Byla-li ve značné míře snížena důstojnost státního zaměstnance nebo jeho vážnost ve služebním poměru a nebylo postačující zjednání nápravy podle odstavce 5, má právo, aby mu služební úřad nahradil nemajetkovou újmu v penězích. Výši nemajetkové újmy podle věty první určí na návrh státního zaměstnance soud v občanském soudním řízení s přihlédnutím k závažnosti újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práv nebo povinností došlo.

HLAVA II

DOBA VÝKONU SLUŽBY A DOBA ODPOČINKU

Díl 1

Doba výkonu služby a přestávky ve službě

§ 81

(1) Doby výkonu služby státních zaměstnanců a přestávky ve službě se řídí § 78, § 79 odst. 1, odst. 2 písm. a) až c) a odst. 3, § 80 až 84, 88 a 89 zákoníku práce, s tím, že dobu výkonu služby rozvrhuje a kratší dobu výkonu služby povoluje a začátek a konec doby výkonu služby stanoví služební orgán podle § 90 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a e), § 91 odst. 1, 2 a odst. 3 písm. c) až f) a odst. 4 a 5, § 92 odst. 1 až 3 a § 96 zákoníku práce.

(2) Generální ředitel stanoví služebním předpisem bližší podmínky pro rozvržení doby výkonu služby, popřípadě též začátku a konce doby výkonu služby.

Díl 2

Služební pohotovost

§ 82

Služební pohotovost státních zaměstnanců se řídí § 95 zákoníku práce.

Díl 3

Služba přesčas a služba v noční době

§ 83

Služba přesčas a služba v noční době státních zaměstnanců se řídí § 93 a 94 zákoníku práce.

Díl 4

Dovolená

§ 84

(1) Dovolená státních zaměstnanců se řídí § 211 písm. a) a b), § 212 a 213 zákoníku práce s tím, že délka jejich dovolené činí 5 týdnů, § 214, 216 až 223 zákoníku práce.

(2) Státní zaměstnanec, který koná službu nepřetržitě alespoň 1 rok v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Koná-li státní zaměstnanec službu za podmínek uvedených ve větě první jen část kalendářního roku, přísluší mu za každých 21 takto odsloužených dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené. Státní zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité služby v tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastech, má nárok na dodatkovou dovolenou již za tento rok. Stanovení tropických nebo jiných zdravotně obtížných oblastí se řídí § 215 odst. 3 zákoníku práce.

(3) Dobu čerpání dovolené určuje služební úřad.

HLAVA III

SLUŽEBNÍ VOLNO

Díl 1

Překážky na straně státního zaměstnance

§ 85

Překážky ve službě státních zaměstnanců pro důležité osobní překážky a překážky ve službě z důvodu obecného zájmu a náhrada platu, s výjimkou výkonu veřejné funkce, náhrada platu za pracovní volno související s brannou povinností se řídí § 191, 199 až 204 a 206 zákoníku práce.

Díl 2

Překážky na straně služebního úřadu

§ 86

(1) Nemohl-li státní zaměstnanec konat službu pro přechodnou závadu způsobenou dodávkou energie, chybnými podklady nebo jinými provozními příčinami, přísluší mu náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

(2) Nemůže-li státní zaměstnanec konat službu v důsledku přerušení způsobeného nepříznivými povětrnostními vlivy, přísluší mu náhrada platu ve výši průměrného výdělku.

(3) Nemohl-li státní zaměstnanec konat službu pro jiné překážky na straně služebního úřadu, než jsou uvedeny v odstavci 1, poskytne mu služební úřad náhradu platu ve výši průměrného výdělku.

HLAVA IV

VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

§ 87

(1) Prohlubování vzdělání státních zaměstnanců je součástí služebních vztahů státních zaměstnanců; zaměřuje se na jejich další odborný růst v jimi vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování, popřípadě získávání jazykových znalostí, přitom se vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance. Náklady prohlubování vzdělání nese služební úřad. Doba prohlubování vzdělání je výkonem služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat.

(2) Státnímu zaměstnanci přísluší v kalendářním roce volno k individuálním studijním účelům nejvýše v rozsahu 6 dnů výkonu služby. Za dobu volna podle věty první přísluší státnímu zaměstnanci plat.

(3) Volno podle odstavce 2 státní zaměstnanec čerpá na základě povolení služebního úřadu, nebrání-li čerpání vážné služební důvody.

§ 88

(1) Zvýšení vzdělání státního zaměstnance účastí na školení nebo studiu při výkonu služby je překážkou ve službě na straně státního zaměstnance. Zvýšením vzdělání se rozumí též jeho rozšíření. Ke zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu je třeba předchozího souhlasu služebního orgánu. Při zvyšování vzdělání státního zaměstnance se úlevy ve službě a hmotné zabezpečení řídí § 232 zákoníku práce.

(2) Podmínkou předchozího souhlasu služebního orgánu se zvýšením vzdělání státního zaměstnance podle odstavce 1 věty druhé je, že státní zaměstnanec uzavřel dohodu o zvýšení vzdělání. Dohodu o zvýšení vzdělání uzavírá služební orgán.

(3) Dohoda o zvýšení vzdělání státního zaměstnance se řídí § 234 zákoníku práce s tím, že pro účely tohoto zákona se za práci považuje služba, za pracovní poměr služební poměr.

(4) Služební úřad je povinen kontrolovat průběh a výsledky zvyšování vzdělání státního zaměstnance; může zastavit poskytování úlev ve službě a hmotného zabezpečení, jestliže

• a) státní zaměstnanec se stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro kterou si zvyšuje vzdělání; v takovém případě mu služební orgán může poskytnout služební volno bez náhrady platu,

• b) státní zaměstnanec bez zavinění služebního úřadu po delší dobu neplní bez vážného důvodu podstatné povinnosti při zvyšování vzdělání.

(5) Povinnost státního zaměstnance k úhradě nákladů nevzniká, jestliže

• a) služební úřad v průběhu zvyšování vzdělání zastavil poskytování hmotného zabezpečení, protože státní zaměstnanec se bez svého zavinění stal dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon služby, pro kterou si zvyšoval vzdělání,

• b) služební poměr skončil z důvodů uvedených v § 55 odst. 1 písm. b), c) a g) bodech 1 a 3.

HLAVA V

INSTITUT STÁTNÍ SPRÁVY

§ 89

(1) Zřizuje se Institut státní správy (dále jen „Institut“) jako státní příspěvková organizace s právem hospodařit s majetkem se sídlem v Praze.

(2) Institut je právnickou osobou.

(3) Institut je podřízen Úřadu vlády, za který jedná generální ředitelství.

(4) Statutárním orgánem Institutu je ředitel. Ředitele Institutu jmenuje a odvolává generální ředitel; ředitel vykonává funkci v pracovním poměru.

§ 90

(1) Institut zabezpečuje vzdělávání státních zaměstnanců podle tohoto zákona, jakož i vzdělávání ostatních zaměstnanců ve správních úřadech.

(2) K úkolům Institutu při zabezpečování vzdělávání podle odstavce 1 patří zejména:

• a) příprava vzdělávacích programů a pedagogické činnosti ke vzdělávání podle tohoto zákona,

• b) realizace vzdělávacích činností státních zaměstnanců podle tohoto zákona a vzdělávání ostatních zaměstnanců ve správních úřadech,

• c) koordinace využití vzdělávacích možností správních úřadů, škol a školských zařízení pro účely vzdělávání podle tohoto zákona,

• d) ustavení lektorského sboru a usměrňování jeho činnosti,

• e) informační a publikační činnost,

• f) uvádění výsledků vědecko-výzkumné činnosti do vzdělávání podle tohoto zákona,

• g) spolupráce s tuzemskými i zahraničními vzdělávacími institucemi za účelem zkvalitňování vzdělávání podle tohoto zákona.

(3) Bližší podmínky činnosti Institutu a jeho úkoly upraví statut, který schvaluje vláda.

§ 91

(1) Dozor nad činností Institutu provádí správní rada. Správní radě přísluší usnášet se o:

• a) vzdělávacím plánu Institutu a jeho plnění,

• b) rozpočtu Institutu a jeho plnění,

• c) výroční zprávě o činnosti Institutu a o způsobu a termínu jejího zveřejnění.

(2) Správní rada je oprávněna projednávat připravované materiály a opatření Institutu, které si vyžádá od ředitele Institutu, a usnášet se k nim. Generální ředitel nebo ředitel Institutu je oprávněn požádat správní radu o projednání a přijetí usnesení k materiálům a opatřením připravovaným Institutem.

(3) Správní rada má 7 členů; jejími členy mohou být jen fyzické osoby.

(4) Členy správní rady jmenuje a odvolává generální ředitel zpravidla ze státních zaměstnanců. Člen se může činnosti ve správní radě vzdát. Jmenování, odvolání členem správní rady, jakož i vzdání se činnosti ve správní radě musí být provedeno písemně.

(5) Ke jmenování členem správní rady je třeba předchozí souhlas fyzické osoby. Je-li členem správní rady jmenován státní zaměstnanec, není činnost ve správní radě plněním jeho služebních úkolů. Činnost ve správní radě se považuje za překážku v práci pro jiný úkon v obecném zájmu;^46) členu správní rady přísluší nárok v nezbytném rozsahu na pracovní volno s náhradou mzdy (platu).

§ 92

(1) Funkční období člena správní rady je dvouleté a může trvat nejvíce 3 po sobě jdoucí období. Tatáž fyzická osoba může být znovu jmenována členem správní rady po uplynutí doby 12 měsíců od skončení doby posledního funkčního období.

(2) Správní radu řídí předseda, jehož zastupuje místopředseda; předsedu a místopředsedu volí a odvolává správní rada ze svých členů na období nejdéle 2 let.

(3) Správní rada je usnášeníschopná, je-li přítomna alespoň nadpoloviční většina jejích členů.

(4) Usnesení správní rady se vyhotovují písemně.

§ 93

(1) Jednání správní rady se konají podle potřeby, nejméně však čtyřikrát v kalendářním roce.

(2) Jednání správní rady svolává generální ředitel. Jednání správní rady jsou neveřejná.

(3) Jednání správní rady se zúčastňuje ředitel Institutu nebo jiný jím určený vedoucí zaměstnanec Institutu.

(4) Jednání správní rady je oprávněn zúčastnit se generální ředitel nebo jiný jím určený představený.

(5) Správní rada musí být svolána, požádá-li o její svolání ředitel Institutu nebo nadpoloviční většina členů správní rady.

§ 94

Za činnost ve správní radě přísluší členu, s výjimkou člena, který je státním zaměstnancem, jednou za kalendářní rok přiměřená odměna z prostředků Institutu; o výši odměny rozhoduje generální ředitel.

HLAVA VI

NÁHRADY VÝDAJŮ POSKYTOVANÉ STÁTNÍM ZAMĚSTNANCŮM V SOUVISLOSTI S VÝKONEM SLUŽBY

§ 95

(1) Poskytování náhrad výdajů, které státním zaměstnancům vzniknou v souvislosti s výkonem služby a při výkonu zahraniční služby se služebním působištěm v zahraničí, se řídí § 151 až 155, 173 až 176, 178 až 187 a 189 zákoníku práce^47); nelze však použít možnosti ujednání v kolektivní smlouvě ani v jiné smlouvě. Kde se v části sedmé zákoníku práce používá pojmu „určí zaměstnavatel“, rozumí se tím stanovení služebním předpisem generálního ředitele.

(2) Státnímu zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí přísluší za dny cesty z České republiky do místa tohoto služebního působiště a zpět a při služebních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční služební cestě. Jestliže se státním zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník, lze státnímu zaměstnanci poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníku. Státnímu zaměstnanci uvedenému ve větě první nepřísluší stravné za dobu služební cesty na území České republiky a v zemi služebního působiště v zahraničí.

HLAVA VII

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY

§ 96

Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby státních zaměstnanců se řídí § 101 až 108 a 323 zákoníku práce a § 2 až 11 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci^47a).

HLAVA VIII

VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO VÝKON SLUŽBY A ZABEZPEČENÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

Díl 1

Vytváření podmínek pro výkon služby

§ 97

(1) Služební úřad, v němž státní zaměstnanci vykonávají službu, vytváří státním zaměstnancům podmínky pro řádný a hospodárný výkon služby; za tím účelem jim zajišťuje zejména

• a) informace potřebné k výkonu služby,

• b) jmenovky státních zaměstnanců [§ 61 odst. 1 písm. w)],

• c) zřizování, udržování a zlepšování zařízení potřebných pro výkon služby,

• d) péči o vzhled a úpravu míst, kde se vykonává služba,

• e) vytváření podmínek pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů státních zaměstnanců,

• f) zdravotní služby^48).

(2) Na služební úřady se vztahují zvláštní právní předpisy o fondu kulturních a sociálních potřeb;^49) ustanovení § 225 zákoníku práce platí i zde.

(3) Služební úřad vytváří podmínky pro stravování státních zaměstnanců a bývalých státních zaměstnanců (důchodců), které se řídí § 69 rozpočtových pravidel.^50)

(4) Služební úřady jsou povinny zaměstnávat státní zaměstnance, kteří jsou osobami se zdravotním postižením na vhodných služebních místech. Ustanovení § 237 zákoníku práce platí i zde.

(5) Bezpečná úschova svršků a osobních předmětů, které státní zaměstnanci obvykle do práce nosí, se řídí § 226 zákoníku práce.

Díl 2

Zabezpečení státních zaměstnanců

§ 98

(1) Státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při prvním skončení služebního poměru na dobu neurčitou po

• a) přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, nebo

• b) vzniku nároku na starobní důchod

odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

(2) Státnímu zaměstnanci přísluší od služebního úřadu při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby, odchodné ve výši pětinásobku měsíčního platu.

(3) Odchodné podle odstavců 1 a 2 přiznává služební orgán rozhodnutím.

(4) Není-li odchodné vyplaceno státnímu zaměstnanci v den skončení služebního poměru, vyplatí se v nejbližším výplatním termínu určeném ve služebním úřadu pro výplatu platu.

HLAVA IX

PODMÍNKY VÝKONU SLUŽBY STÁTNÍCH ZAMĚSTNANKYŇ, TĚHOTNÝCH STÁTNÍCH ZAMĚSTNANKYŇ A STÁTNÍCH ZAMĚSTNANKYŇ - MATEK, MATEŘSKÁ A RODIČOVSKÁ DOVOLENÁ A PŘESTÁVKY KE KOJENÍ

Díl 1

Podmínky výkonu služby státních zaměstnankyň

§ 99

Podmínky výkonu služby státních zaměstnankyň se řídí § 238 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

Díl 2

Podmínky výkonu služby těhotných státních zaměstnankyň a státních zaměstnankyň - matek

§ 100

Převedení těhotné státní zaměstnankyně, státní zaměstnankyně, která kojí, nebo státní zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu, které vykonávají službu, kterou nesmějí být tyto zaměstnankyně zaměstnávány, na jiné služební místo a zařazení těchto zaměstnankyň z noční služby na denní službu se řídí § 239 zákoníku práce.

§ 101

Zařazování státních zaměstnankyň pečujících o děti k výkonu služby ve směnách a omezení výkonu služby přesčas státních zaměstnankyň se řídí § 241 zákoníku práce. Podle věty první se postupuje rovněž u státních zaměstnanců, kteří pečují o dítě.

Díl 3

Mateřská dovolená a rodičovská dovolená a přestávky ke kojení

§ 102

(1) Mateřská dovolená státních zaměstnankyň a rodičovská dovolená státních zaměstnanců se řídí § 195 až 198 zákoníku práce.

(2) Přestávky ke kojení se řídí § 242 odst. 1 a 2 zákoníku práce.

(3) Přestávky ke kojení se započítávají do doby výkonu služby. Po dobu přestávek ke kojení se plat nekrátí.

ČÁST SEDMÁ

NÁHRADA ŠKODY, SLUŽEBNÍ ÚRAZ A NEMOC Z POVOLÁNÍ

HLAVA I

PŘEDCHÁZENÍ ŠKODÁM

§ 103

(1) Vytváření podmínek státním zaměstnancům k předcházení škodám, kontrola, zda státní zaměstnanci plní své služební úkoly tak, aby nedocházelo ke škodám, a kontrola věcí, které státní zaměstnanci vnášejí nebo odnášejí ze služebního působiště, se řídí § 248 zákoníku práce s tím, že pracovním řádem se rozumí služební předpis.

(2) Povinnosti státního zaměstnance při předcházení škodám se řídí § 249 zákoníku práce.

HLAVA II

ODPOVĚDNOST STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE ZA ŠKODU

§ 104

(1) Odpovědnost státního zaměstnance za škodu se řídí § 250 až 264 a 272 až 274 zákoníku práce.

(2) Generální ředitel stanoví služebním předpisem okruh činností, pro jejichž výkon je nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti; se státními zaměstnanci vykonávajícími tyto činnosti uzavírá služební orgán dohodu o hmotné odpovědnosti.

HLAVA III

ODPOVĚDNOST SLUŽEBNÍHO ÚŘADU ZA ŠKODU A ZABEZPEČENÍ STÁTNÍHO ZAMĚSTNANCE PŘI SLUŽEBNÍM ÚRAZU NEBO NEMOCI Z POVOLÁNÍ

§ 105

(1) Odpovědnost České republiky, za niž jedná služební úřad, za škodu se řídí § 265 až 268 zákoníku práce; vnitřním předpisem se rozumí služební předpis. Zabezpečení státního zaměstnance při služebním úrazu nebo nemoci z povolání se řídí zákonem o úrazovém pojištění zaměstnanců.

(2) Služebním úrazem se pro účely tohoto zákona rozumí pracovní úraz podle právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců. Jako služební úraz se vždy posuzuje úraz, který státní zaměstnanec utrpěl pro plnění služebních úkolů.

(3) Česká republika, za niž jedná příslušný služební úřad, odpovídá za škodu způsobenou státnímu zaměstnanci na jeho majetku, bylo-li prokázáno, že tato škoda mu byla způsobena pro plnění jeho služebních úkolů.

HLAVA IV

ZVLÁŠTNÍ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU VE SLUŽBĚ NEBO V SOUVISLOSTI SE SLUŽBOU

§ 106

(1) Česká republika, za niž jedná příslušný služební úřad, odpovídá za škodu způsobenou fyzické osobě, která poskytla pomoc státnímu zaměstnanci na jeho žádost při plnění jeho služebních úkolů. Služební úřad se odpovědnosti podle věty první zprostí jen tehdy, způsobí-li si škodu poškozený sám.

(2) Dojde-li u poškozené fyzické osoby ke škodě na zdraví nebo smrti, řídí se náhrada škody občanským zákoníkem jako v případě fyzických osob plnících veřejné funkce^51).

§ 107

Dojde-li k poškození zdraví nebo smrti

• a) osoby blízké^28) státnímu zaměstnanci v důsledku útoku jiné osoby pro plnění služebních úkolů státního zaměstnance nebo

• b) fyzické osoby, které státní zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu,

řídí se náhrada škody občanským zákoníkem jako v případě fyzických osob plnících veřejné funkce^51).

HLAVA V

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU SLUŽEBNÍHO ÚŘADU

§ 108

Společná ustanovení o odpovědnosti za škodu služebního úřadu se řídí § 269 až 274 zákoníku práce. Zabezpečení státního zaměstnance při služebním úrazu nebo nemoci z povolání se řídí § 275 zákoníku práce.

ČÁST OSMÁ

SOCIÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 109

Zdravotní pojištění, nemocenské pojištění a důchodové pojištění státních zaměstnanců upravují zvláštní právní předpisy.^52)

§ 110

Státním zaměstnancům náleží podle tohoto zákona sociální zajištění, které zahrnuje

• a) plat při dočasné neschopnosti k výkonu služby,

• b) příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu (dále jen „příspěvek k důchodu“).

HLAVA II

PLAT PŘI DOČASNÉ NESCHOPNOSTI K VÝKONU SLUŽBY

§ 111

Státnímu zaměstnanci, který byl uznán dočasně neschopným k výkonu služby, přísluší před 1. lednem 2014 v době prvních 21 kalendářních dnů a po 31. prosinci 2013 v době prvních 14 kalendářních dnů dočasné neschopnosti k výkonu služby za dny, které jsou dny výkonu služby, plat ve snížené výši, a to ve výši 60 %, s výjimkou prvních 3 dnů, které jsou dny výkonu služby, za které plat při dočasné pracovní neschopnosti nepřísluší. Plat stanovený podle věty první se snižuje o 50 %, jde-li o případy, kdy nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění náleží ve výši 50 %; plat stanovený podle věty první nepřísluší státnímu zaměstnanci, který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost. Dočasnou neschopností k výkonu služby se pro účely tohoto zákona rozumí dočasná pracovní neschopnost uznaná podle zvláštního právního předpisu^52b) a karanténa nařízená podle zvláštního právního předpisu^52c).

HLAVA III

PŘÍSPĚVEK K DŮCHODU

§ 112

(1) Na příspěvek k důchodu mají nárok za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 4 státní zaměstnanci ve službě na dobu neurčitou a pozůstalí po těchto zaměstnancích.

(2) Státní zaměstnanec má nárok na příspěvek k důchodu, jestliže

• a) služba na dobu neurčitou trvala celkem nejméně 5 let v období posledních 20 roků přede dnem, od něhož byl přiznán starobní nebo invalidní důchod z důchodového pojištění; tato podmínka se považuje za splněnou, pokud invalidita vznikla v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání, za které služební úřad odpovídá,

• b) mu byl přiznán invalidní důchod nebo dosáhl věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod stanoveného pro muže v § 32 zákona o důchodovém pojištění a byl mu přiznán starobní důchod,

• c) služební poměr skončil.

(3) Pozůstalí po státním zaměstnanci mají nárok na příspěvek k důchodu, jestliže

• a) státní zaměstnanec zemřel v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání, za které služební úřad odpovídá, a

• b) z důvodu úmrtí státního zaměstnance podle písmene a) jim byl přiznán vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod z důchodového pojištění.

(4) Nárok na příspěvek k důchodu zanikne,

• a) zanikne-li nárok na důchod uvedený v odstavcích 2 a 3; nárok na příspěvek k důchodu vznikne znovu, vznikne-li znovu nárok na tento důchod,

• b) vznikne-li znovu služební poměr.

(5) Nárok na příspěvek k důchodu nevznikne, skončil-li služební poměr podle § 72 odst. 1 písm. d).

(6) Do počtu let služby se zahrnuje jen doba služby na dobu neurčitou, za kterou příslušel státnímu zaměstnanci plat nebo jeho část.

§ 113

(1) Výše příspěvku k důchodu se stanoví v závislosti na počtu let služby na dobu neurčitou a na výši výpočtové základny. Ustanovení § 112 odst. 6 platí i zde. Do počtu let služby podle věty první se započítává nejvýše 20 let služby; doba této služby se zjišťuje ode dne vzniku služebního poměru státního zaměstnance do dne, od něhož se přiznává důchod z důchodového pojištění.

(2) Výpočtová základna se stanoví jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu rozhodných ročních vyměřovacích základů zjištěných za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

(3) Rozhodným obdobím je období posledních 5 kalendářních roků před rokem, od něhož se přiznává důchod z důchodového pojištění. Není-li v takto stanoveném rozhodném období 5 kalendářních roků, v nichž měl státní zaměstnanec nárok na plat (dále jen „rok s platem“), prodlužuje se rozhodné období v rámci období uvedeného v § 112 odst. 2 písm. a) části věty před středníkem postupně tak, aby zahrnovalo 5 roků s platem; není-li po tomto prodloužení v rozhodném období 5 roků s platem, jsou rozhodným obdobím všechny celé kalendářní roky v rámci období uvedeného v § 112 odst. 2 písm. a) části věty před středníkem a výpočtová základna se zjišťuje v tomto rozhodném období z nižšího dosaženého počtu roků s platem. Byl-li přiznán invalidní důchod v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání v kalendářním roce, v němž vznikl služební poměr, nebo v kalendářním roce následujícím, je rozhodným obdobím doba od vzniku služebního poměru do dne, od něhož se přiznává tento důchod, byl-li přiznán tento důchod a nelze stanovit rozhodné období podle části věty před středníkem anebo věty první nebo druhé, je rozhodným obdobím období všech celých kalendářních roků následujících po roce, v němž vznikl služební poměr.

(4) Rozhodný roční vyměřovací základ se zjišťuje obdobně jako roční vyměřovací základ pojištěnce pro účely důchodového pojištění^53) s tím, že vyměřovacím základem je plat státního zaměstnance, pokud se z něj odvádí pojistné na sociální zabezpečení.^54) Vyloučenými dobami pro účely stanovení výpočtové základny jsou doby, které se za vyloučené doby považují pro účely důchodového pojištění,^55) a dále doby, v nichž v rozhodném období netrval služební poměr.

(5) Výpočtová základna stanovená podle odstavců 1 až 4 se omezuje stejným způsobem, jako se omezuje osobní vyměřovací základ při stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění.^56)

§ 114

(1) Výše příspěvku k důchodu činí měsíčně

• a) 1 % výpočtové základny za každý celý rok trvání služby na dobu neurčitou, byl-li státnímu zaměstnanci přiznán starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,

• b) 0,5 % výpočtové základny za každý celý rok trvání služby na dobu neurčitou, byl-li státnímu zaměstnanci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně,

• c) 50 % příspěvku k důchodu, na který by měl nárok státní zaměstnanec v době smrti, byl-li přiznán vdovský nebo vdovecký důchod pozůstalému manželu (manželce) po státním zaměstnanci,

• d) 40 % příspěvku k důchodu, na který by měl nárok státní zaměstnanec v době smrti, byl-li přiznán sirotčí důchod pozůstalému dítěti po státním zaměstnanci.

(2) V případě uvedeném v § 112 odst. 2 písm. a) části věty za středníkem se státnímu zaměstnanci připočítává k době služby na dobu neurčitou tolik let této služby, aby celkový rozsah doby služby činil 20 let; pokud však doba ode dne přiznání invalidního důchodu do dovršení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod stanoveného pro muže v § 32 zákona o důchodovém pojištění činí méně než 20 let, připočítává se tato kratší doba.

(3) V případě opětovného vzniku nároku na příspěvek k důchodu podle § 112 odst. 4 písm. a) nesmí výše příspěvku k důchodu být nižší, než kolik činila výše příspěvku k důchodu naposledy vypláceného.

(4) Příspěvek k důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

§ 115

Příspěvek k důchodu se zvyšuje od 1. ledna tak, že se vynásobí přepočítacím koeficientem pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění^57) stanoveným naposledy nařízením vlády, pokud hodnota tohoto koeficientu je větší než 1.

§ 116

Příspěvek k důchodu se vyplácí, jen je-li vyplácen důchod z důchodového pojištění, jehož přiznání bylo podmínkou vzniku nároku na příspěvek k důchodu [§ 112 odst. 2 písm. a) a odst. 3]; není přitom rozhodné, zda je důchod upraven pro souběh s jiným důchodem nebo se nevyplácí pro souběh s výdělečnou činností.

§ 117

Nárok na příspěvek k důchodu nezaniká uplynutím času. Nárok na výplatu příspěvku k důchodu zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který náleží; tato lhůta neplyne po dobu řízení o příspěvku k důchodu a po dobu, po kterou oprávněnému, který musel mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

§ 118

O příspěvku k důchodu rozhoduje zástupce generálního ředitele; tento příspěvek vyplácí služební úřad, jímž je Úřad vlády.

§ 119

(1) Poživatel příspěvku k důchodu je povinen do 8 dnů písemně oznámit služebnímu úřadu, který příspěvek vyplácí, zánik nároku na důchod nebo zánik nároku na výplatu důchodu, jehož přiznání bylo podmínkou vzniku nároku na příspěvek k důchodu.

(2) Poživatel příspěvku k důchodu je povinen vrátit služebnímu úřadu částky vyplacené na příspěvku k důchodu, které byly vyplaceny, aniž na ně byl nárok. Nárok na vrácení těchto částek zaniká uplynutím 3 let ode dne jejich výplaty.

§ 120

(1) Příspěvek k důchodu se vyplácí v měsíčních splátkách nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za který náleží.

(2) Příspěvek k důchodu se vyplácí oprávněnému v hotovosti; na základě žádosti oprávněného se příspěvek k důchodu nebo jeho část poukazuje na účet příjemce u banky nebo pobočky zahraniční banky^58) nebo spořitelního či úvěrního družstva^59) v České republice.

(3) Oprávněný může k přebírání příspěvku k důchodu písemně zmocnit jinou fyzickou osobu. Podpis státního zaměstnance na plné moci musí být úředně ověřen.

§ 121

Výdaje na příspěvek k důchodu se hradí ze státního rozpočtu.

ČÁST DEVÁTÁ

INFORMOVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ A PROJEDNÁNÍ SE STÁTNÍMI ZAMĚSTNANCI V ZÁLEŽITOSTECH VÝKONU SLUŽBY A PODMÍNEK JEJÍHO VÝKONU, OPRÁVNĚNÍ ODBOROVÝCH ORGÁNŮ, RADA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, ZÁSTUPCI STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ PRO BEZPEČNOST A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY A JEJICH OPRÁVNĚNÍ

HLAVA I

INFORMOVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ A PROJEDNÁNÍ SE STÁTNÍMI ZAMĚSTNANCI V ZÁLEŽITOSTECH VÝKONU SLUŽBY A PODMÍNEK JEJÍHO VÝKONU

Díl 1

Základní ustanovení

§ 122

(1) Státní zaměstnanci mají právo na informace a projednání v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu. Informování a projednání se uskutečňuje v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem. Projednáním se rozumí jednání mezi služebním úřadem a státními zaměstnanci, v němž mají možnost zaujmout své stanovisko k projednávané věci za účelem dosažení shody.

(2) Služební úřad je povinen informovat státní zaměstnance a jednat s nimi přímo. Působí-li ve služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje informování a projednání vůči všem státním zaměstnancům. Nepůsobí-li ve služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje informování a projednání vůči všem státním zaměstnancům rada státních zaměstnanců, jestliže byla zvolena, a projednání v záležitostech bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zajišťují zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, jestliže byli zvoleni.

(3) Projednání na vyšší úrovni, než je služební úřad, přísluší vyššímu odborovému orgánu.

Díl 2

Informování státních zaměstnanců

§ 123

(1) Služební úřad je povinen informovat státní zaměstnance o

• a) pravděpodobném vývoji zaměstnanosti ve služebním úřadu,

• b) stavu a struktuře státních zaměstnanců ve služebním úřadu,

• c) základních otázkách podmínek výkonu služby a jejich změnách.

(2) Informování státních zaměstnanců za služební úřad zajišťuje služební orgán a představení.

Díl 3

Projednání se státními zaměstnanci

§ 124

(1) Služební úřad je povinen se státními zaměstnanci projednat otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby v rozsahu stanoveném § 101 až 108 zákoníku práce a § 2 až 11 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci^47a).

(2) Účast státních zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, jde-li o činnost zástupců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby nebo o přímé jednání nebo poskytování informací státním zaměstnancům, se řídí § 108 zákoníku práce.

(3) Projednání se státními zaměstnanci za služební úřad zajišťuje služební orgán a představení.

HLAVA II

OPRÁVNĚNÍ ODBOROVÉ ORGANIZACE PŮSOBÍCÍ VE SLUŽEBNÍM ÚŘADU A OPRÁVNĚNÍ VYŠŠÍHO ODBOROVÉHO ORGÁNU

§ 125

(1) Odborová organizace působící ve služebním úřadu má právo na informace podle § 123 a na projednání podle § 124 odst. 1 a dále je oprávněna zejména

• a) projednat a zaujmout stanovisko k podkladům potřebným k sestavení organizační struktury služebního úřadu,

• b) dostat oznámení o přijatých čekatelích a jmenovaných státních zaměstnancích,

• c) projednat a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se změn a skončení služebního poměru,

• d) projednat a zaujmout stanovisko k návrhům služebních předpisů,

• e) projednat a zaujmout stanovisko k návrhům na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat,

• f) být zúčastněna ve zkušebních orgánech podle tohoto zákona,

• g) být zúčastněna v poradních orgánech generálního ředitele podle tohoto zákona,

• h) vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby v rozsahu a za podmínek vyplývajících z § 322 zákoníku práce.

(2) Vyšší odborový orgán při projednání podle § 122 odst. 3 je zejména oprávněn projednat a zaujmout stanovisko k návrhům

• a) ve věcech systemizace služebních úřadů,

• b) na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat,

• c) právních předpisů týkajících se státních zaměstnanců,

• d) služebních předpisů.

(3) Služební orgán je povinen zajistit, aby odborová organizace působící ve služebním úřadu a vyšší odborový orgán mohly uskutečňovat oprávnění, která jim jsou tímto zákonem stanovena.

(4) Za odborovou organizaci působící ve služebním úřadu jedná příslušný odborový orgán. Příslušným odborovým orgánem nebo vyšším odborovým orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušné odborové organizace; vyšším odborovým orgánem se rozumí též ústřední odborový orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušného svazu odborových organizací.^60)

HLAVA III

RADA STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, ZÁSTUPCI STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ PRO BEZPEČNOST A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY A JEJICH OPRÁVNĚNÍ

§ 126

(1) Státní zaměstnanci ve služebním úřadu, v němž nepůsobí odborová organizace, si mohou zvolit radu státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

(2) Služební úřad informuje radu státních zaměstnanců o záležitostech podle § 123.

(3) Rada státních zaměstnanců má právo na informace podle § 123 a dále je oprávněna se služebním úřadem projednat opatření v souvislosti s organizačními změnami.

(4) Služební úřad projedná se zástupcem státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby záležitosti v rozsahu stanoveném v § 124.

(5) Služební orgán je povinen zajistit, aby rada státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby mohli uskutečňovat oprávnění, která jim jsou tímto zákonem stanovena.

(6) Oprávnění podle odstavce 3, § 123 a 124 nelze dále rozšiřovat.

§ 127

(1) Radu státních zaměstnanců lze zvolit ze státních zaměstnanců ve služebním úřadu, v němž vykonává službu více než 25 státních zaměstnanců. Rada státních zaměstnanců má nejméně 3, nejvýše však 15 členů; počet jejích členů musí být lichý.

(2) Zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby lze zvolit ze státních zaměstnanců ve služebním úřadu, v němž vykonává službu více než 10 státních zaměstnanců; jejich celkový počet závisí na celkovém počtu státních zaměstnanců a na riziku vykonávané služby. Jednoho zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby lze však ustanovit nejvýše pro 10 státních zaměstnanců.

(3) Počet členů rady státních zaměstnanců a počet zástupců státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby určí služební orgán po projednání s volební komisí.

(4) Pro volby rady státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby je rozhodný počet státních zaměstnanců vykonávajících službu ve služebním úřadu ke dni podání písemného návrhu na vyhlášení voleb.

(5) Funkční období rady státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby trvá 3 roky.

(6) Rada státních zaměstnanců zvolí ze svých členů na svém prvním zasedání předsedu a informuje o tom služební úřad a státní zaměstnance.

(7) Působí-li při přechodu výkonu práv a povinností ze služebního poměru mezi služebními úřady i u přejímajícího služebního úřadu rada státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, přejímající služební úřad plní tímto zákonem stanovené povinnosti vůči oběma radám státních zaměstnanců a zástupcům státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, nedohodnou-li se mezi sebou a služebním orgánem jinak. Rady státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby plní povinnosti podle § 126 až do dne, kdy jim skončí funkční období. Jestliže před skončením funkčního období počet členů jedné z rad státních zaměstnanců klesl na méně než 3, přebírá její funkci zbývající rada státních zaměstnanců.

§ 128

(1) Funkce rady státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby zaniká dnem

• a) kdy odborová organizace služebnímu orgánu prokáže, že vznikla a že ve služebním úřadu působí,

• b) skončení funkčního období,

• c) převodu služebního úřadu, pokud v převáděném služebním úřadu nebo v přejímajícím služebním úřadu působí odborová organizace,

• d) zrušení služebního úřadu.

(2) Rada státních zaměstnanců zaniká vedle případů uvedených v odstavci 1 také dnem, kdy počet členů rady zaměstnanců klesl na méně než 3.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 předá rada státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby veškeré podklady související s výkonem funkce služebnímu úřadu, který je uschová po dobu 5 let ode dne zániku funkce rady státních zaměstnanců nebo funkce zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

(4) Členství v radě státních zaměstnanců a funkce zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby končí rovněž dnem

• a) vzdání se funkce,

• b) skončení služebního poměru.

§ 129

Volby rady státních zaměstnanců a zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby se řídí § 283 až 285 zákoníku práce s tím, že radou zaměstnanců se rozumí rada státních zaměstnanců, zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochranu zdraví při práci se rozumí zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, zaměstnavatelem se rozumí služební úřad, v němž vykonává státní zaměstnanec službu, zaměstnanci se rozumí státní zaměstnanci, kteří vykonávají ve služebním úřadu službu, pracovním poměrem se rozumí služební poměr a pracovní cestou se rozumí služební cesta. Volby rady státních zaměstnanců a zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby vyhlašuje služební orgán.

HLAVA IV

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 130

(1) Členové odborových orgánů, členové rady státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby nesmějí být pro výkon své činnosti diskriminováni nebo znevýhodněni ani zvýhodněni.

(2) Služební poměr nesmí být skončen z důvodu výkonu funkce v odborové organizaci, vyšším odborovém orgánu, radě státních zaměstnanců nebo zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

§ 131

(1) Služební úřad je povinen poskytnout k výkonu činnosti podle § 124, § 125 odst. 1 a 2 a § 126 odst. 4 odborové organizaci působící ve služebním úřadu, vyššímu odborovému orgánu nebo radě státních zaměstnanců a zástupcům státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby pravdivé a úplné informace a podklady včas a přihlížet k jejich stanoviskům. Na požádání je povinen poskytnout informace písemně. Odborová organizace nebo rada státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby a v případě uvedeném v § 122 odst. 2 větě první mají státní zaměstnanci právo požadovat na služebním úřadu doplnění informací a odpovědi na položené otázky.

(2) Odborová organizace působící ve služebním úřadu, rada státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby jsou povinni vhodným způsobem informovat státní zaměstnance o své činnosti a o obsahu a závěrech informací a projednání se služebním úřadem.

(3) Služební úřad je povinen umožnit státním zaměstnancům konání voleb členů odborové organizace, členů rad státních zaměstnanců a zástupců státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby a vytvořit podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim poskytovat podle svých provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady.

(4) Služební úřad je povinen poskytnout členům volební komise, členům odborové organizace, členům rad státních zaměstnanců a zástupcům státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby k výkonu jejich činnosti podle tohoto zákona služební volno v nezbytně nutném rozsahu; za dobu uvolnění jim přísluší plat.

(5) Členové odborové organizace, členové rad státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dovědí při výkonu své funkce, pokud by porušením mlčenlivosti mohlo dojít k prozrazení utajovaných informací nebo porušení oprávněných zájmů služebního úřadu nebo státních zaměstnanců. Povinnost podle věty první trvá po dobu 1 roku po skončení výkonu jejich funkce, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

§ 132

(1) Za účelem zlepšení podmínek výkonu služby, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek může uzavřít příslušný odborový orgán, popřípadě vyšší odborový orgán jménem státních zaměstnanců kolektivní dohodu se služebním úřadem.^61)

(2) Na postup při uzavírání kolektivní dohody, na její platnost, účinnost a na řešení kolektivních sporů se vztahují ustanovení zvláštního právního předpisu; ustanovení § 66 platí i zde.

ČÁST DESÁTÁ

ODMĚŇOVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ, ČEKATELŮ, OSTATNÍCH ZAMĚSTNANCŮ VE SPRÁVNÍCH ÚŘADECH A ORGANIZAČNÍ VĚCI VZTAHUJÍCÍ SE K ZAMĚSTNÁVÁNÍ TĚCHTO ZAMĚSTNANCŮ

HLAVA I

ODMĚŇOVÁNÍ STÁTNÍCH ZAMĚSTNANCŮ

Díl 1

Plat

§ 133

(1) Státnímu zaměstnanci přísluší plat za výkon služby, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Platem státního zaměstnance je peněžité plnění poskytované ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem, prováděcím právním předpisem, služebním předpisem, a pokud tak stanoví tento zákon, zákoníkem práce jako

• a) platový tarif,

• b) příplatek za službu,

• c) příplatek za vedení,

• d) příplatek za zastupování,

• e) plat za službu přesčas,

• f) příplatek za službu v sobotu a v neděli,

• g) příplatek za službu v noční době,

• h) příplatek za službu ve svátek,

• i) příplatek za službu ve ztíženém pracovním prostředí,

• j) zvláštní příplatek,

• k) příplatek za diplomatické a konzulární hodnosti,

• l) příplatek za výchovu čekatele,

• m) osobní příplatek,

• n) odměna.

(3) Za služební pohotovost (§ 82) přísluší státnímu zaměstnanci odměna, která se nepovažuje za plat. Podmínky nároku na odměnu a její výše se řídí § 140 zákoníku práce.

§ 134

Platový tarif

Platový tarif je základní pravidelně měsíčně poskytovanou složkou platu stanovenou v měsíčních částkách za stanovenou dobu výkonu služby (§ 81). Státnímu zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu stanovenou pro služební místo, na které byl jmenován, a pro platový stupeň, do kterého byl zařazen.

§ 135

Platové tarify

(1) Platové tarify se stanoví ve dvanácti platových třídách a v každé z nich ve dvanácti platových stupních. Platový tarif ve dvanácté platové třídě činí nejméně 2,4násobek platového tarifu v první platové třídě. Platový tarif ve dvanáctém platovém stupni činí nejméně 1,5násobek platového tarifu v prvním platovém stupni. Platové tarify v platových třídách a stupních se oproti nejblíže nižšímu platovému stupni zvyšují o shodný procentní přírůstek. Platové tarify se zaokrouhlují na desítky korun nahoru.

(2) Výši platových tarifů pro jednotlivé platové třídy a způsob jejich určení pro státní zaměstnance stanoví vláda nařízením. Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

platová třída	minimální platový tarif v Kč měsíčně
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.	10 240 11 140 12 040 13 070 14 170 15 390 16 700 18 090 19 650 21 320 23 100 25 230.

§ 136

Platová třída

(1) Pro služební místo státního zaměstnance se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Pro služební místo představeného se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušného organizačního útvaru služebního úřadu. Pro služební místo představeného, který je státním tajemníkem nebo vedoucím služebního úřadu, se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušného služebního úřadu.

(2) V souladu s charakteristikami platových tříd, uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu, stanoví vláda nařízením katalog správních činností, zařazených podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých platových tříd (dále jen „katalog správních činností“).

(3) Při změně systemizace (§ 15) navrhuje platovou třídu pro nové služební místo státního zaměstnance nebo nové služební místo představeného generální ředitelství v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí, pokud činnosti požadované na nových služebních místech nejsou v katalogu správních činností uvedeny.

§ 137

Platový stupeň

(1) Státní zaměstnanec se zařadí do příslušného platového stupně v závislosti na získaných odborných zkušenostech, době péče o dítě a době výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen „započitatelná praxe“).

(2) Způsob, rozsah a podmínky pro určení započitatelné praxe stanoví vláda nařízením.

§ 138

Příplatek za službu

(1) K ocenění podmínek výkonu služby, věrnosti České republice, její reprezentaci, rizik a neuropsychické zátěže vyplývajících z hájení jejích zájmů přísluší státním zaměstnancům příplatek za službu nejméně ve výši 25 % jejich platového tarifu. Příplatek za službu se zaokrouhluje na desítky korun nahoru.

(2) Výši příplatku za službu podle odstavce 1 stanoví vláda nařízením.

§ 139

Příplatek za vedení

(1) Představeným přísluší vedle platového tarifu a příplatku za službu příplatek za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách. Rozpětí příplatků za vedení stanoví podle působnosti správních úřadů a stupňů řízení příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Vedoucímu referátu přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.

(3) Řediteli sekce přísluší po dobu výkonu služby na služebním místě státního tajemníka příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro státního tajemníka; příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu pro ředitele sekce mu po tuto dobu nepřísluší.

(4) Služební předpis vydaný generálním ředitelem nebo nadřízeným služebním orgánem může stanovit závazná pravidla pro stanovení konkrétní výše příplatků za vedení v rámci stanoveného rozpětí.

(5) Výši příplatku za vedení pro služební místa představených a pro vedoucí referátů ve služebním úřadu stanoví služební předpis.

§ 140

Příplatek za zastupování

(1) Státnímu zaměstnanci, který v plném rozsahu řídící činnosti zastupuje představeného po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích dnů výkonu služby, přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši příplatku za vedení stanoveného pro služební místo představeného, kterého zastupuje. Pokud představeného zastupuje představený na nižším stupni řízení, nebo vedoucí referátu, nepřísluší jim po dobu zastupování příplatek za vedení podle § 139.

(2) Příplatek za zastupování představeného nepřísluší představenému, který vykonává službu na služebním místě zástupce představeného.

(3) Státnímu zaměstnanci, který v plném rozsahu zastupuje státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích dnů výkonu služby, přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši rozdílu mezi platovým tarifem a příplatkem za službu, které mu příslušejí na služebním místě, na které byl jmenován, a platovým tarifem a příplatkem za službu, které by mu příslušely na služebním místě zastupovaného státního zaměstnance.

§ 141

Plat a náhradní volno za službu přesčas

Za hodinu služby přesčas (§ 83) přísluší státnímu zaměstnanci plat nebo náhradní volno, jejichž výše nebo rozsah a podmínky nároku se řídí § 127 zákoníku práce s tím, že výše platu za službu přesčas se určuje rovněž z poměrné části příplatku za službu, a s tím, že k veškeré službě přesčas je přihlédnuto v platu představeného, který je vedoucím služebního úřadu, generálním ředitelem nebo jejich zástupcem.

§ 141a

Příplatek za službu v sobotu a v neděli

(1) Státnímu zaměstnanci přísluší za hodinu služby v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši stanovené v § 126 odst. 1 zákoníku práce.

(2) Při výkonu služby v zahraničí lze státnímu zaměstnanci poskytovat příplatek podle odstavce 1 místo za službu v sobotu a v neděli, za službu ve dnech, na které podle místních podmínek obvykle připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu.

§ 142

Příplatek za službu v noční době

Státnímu zaměstnanci, s výjimkou představeného uvedeného v § 141, přísluší za hodinu služby v noční době (§ 83) příplatek ve výši stanovené v § 125 zákoníku práce.

§ 143

Příplatek a náhradní volno za službu ve svátek

(1) Státnímu zaměstnanci, který nevykonával službu proto, že svátek^67) připadl na jeho obvyklý den výkonu služby, se plat nekrátí.

(2) Za službu ve svátek přísluší státnímu zaměstnanci náhradní volno nebo příplatek, jejichž rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

§ 143a

Příplatek za službu ve ztíženém pracovním prostředí

(1) Státnímu zaměstnanci, který koná službu ve ztíženém pracovním prostředí, přísluší příplatek ve výši a za podmínek stanovených na základě zákoníku práce^68).

(2) Služební předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro konkrétní výši příplatku podle odstavce 1.

(3) Výši příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí pro služební místa ve služebním úřadě stanoví služební předpis.

§ 144

Zvláštní příplatek

(1) Státnímu zaměstnanci, který vykonává službu spojenou s neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví a obtížnými režimy služby nebo jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, přísluší zvláštní příplatek za podmínek a ve výši, které stanoví vláda nařízením.

(2) Služební předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro konkrétní výši zvláštního příplatku podle odstavce 1.

(3) Výši zvláštního příplatku pro služební místa ve služebním úřadě stanoví služební předpis.

§ 144a

Příplatek za diplomatickou nebo konzulární hodnost

(1) Vláda stanoví nařízením výši příplatků za přiznané diplomatické nebo konzulární hodnosti.

(2) Státnímu zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za diplomatickou nebo konzulární hodnost, nenáleží plat za službu přesčas (§ 141), příplatek za službu v sobotu a v neděli (§ 141a), příplatek za službu v noční době (§ 142), příplatek za službu ve svátek (§ 143 odst. 2) a odměna za pracovní pohotovost (§ 133 odst. 3).

§ 145

Příplatek za výchovu čekatele

Státnímu zaměstnanci, který je určen jako školitel čekatele (§ 21), přísluší po dobu přípravy čekatele na službu příplatek ve výši, kterou stanoví vláda nařízením.

§ 147

Osobní příplatek

(1) Osobní příplatek je nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit mimořádně kvalitní výkon služby nebo kvalitní plnění většího rozsahu služebních úkolů, než plní jiní státní zaměstnanci.

(2) Osobní příplatek lze určit až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl státní zaměstnanec jmenován.

(3) Státnímu zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává službu na služebním místě, pro které byla stanovena šestá až dvanáctá platová třída, lze určit osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl jmenován.

§ 148

Odměna

Odměna je jednorázovou nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit

• a) splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu,

• b) dobrovolné převzetí splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného státního zaměstnance, pokud nevznikl nárok na příplatek za zastupování.

§ 149

Splatnost platu

(1) Plat je splatný pozadu za měsíční období, nestanoví-li tento zákon jinak, a to ve výplatním termínu, který stanoví služební předpis podle zásad stanovených služebním předpisem vydaným generálním ředitelem, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém vznikl státnímu zaměstnanci nárok na plat nebo na některou jeho složku. Připadne-li výplatní termín na sobotu, neděli nebo svátek, je plat splatný v poslední den výkonu služby předcházející výplatnímu termínu.

(2) Plat splatný během dovolené vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci před nastoupením dovolené, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu platů, poskytne služební úřad státnímu zaměstnanci přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení dovolené.

(3) V den skončení služebního poměru vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci na jeho žádost plat, na který mu vznikl nárok, jinak mu vyplatí přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení služebního poměru.

§ 150

Výplata platu

(1) Plat se vyplácí státnímu zaměstnanci v zákonných penězích^69) a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru.

(2) Plat se vyplácí v době výkonu služby na místě stanoveném služebním předpisem. Nemůže-li se státní zaměstnanec z vážných důvodů dostavit k výplatě platu, zašle mu služební úřad plat ve výplatním termínu, popřípadě v nejbližší den výkonu služby na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak.

(3) Při výplatě platu je služební úřad povinen vydat státnímu zaměstnanci doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách. Na žádost státního zaměstnance mu služební úřad předloží k nahlédnutí podklady, na jejichž základě byl plat zúčtován k výplatě.

(4) Státní zaměstnanec může k přijetí platu písemně zmocnit jinou osobu. Manželu nebo partnerovi^28) lze plat vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě než státnímu zaměstnanci, jen pokud to stanoví zvláštní právní předpis.^70)

(5) Na žádost státního zaměstnance je služební úřad povinen při výplatě platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch státního zaměstnance poukázat částku určenou státním zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet státního zaměstnance u banky nebo spořitelního či úvěrního družstva^59) nejpozději ve výplatním termínu, pokud se státním zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

(6) Státnímu zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí lze s jeho souhlasem poskytovat plat nebo jeho část v dohodnuté cizí měně, ke které je Českou národní bankou vyhlašován kurz. Odstavec 1 o zaokrouhlování se použije přiměřeně.

(7) Pro přepočet platu nebo jeho části na cizí měnu se použije kurz vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém služební úřad nakupuje cizí měnu pro účel výplaty platu.

§ 151

Srážky z platu

Srážky z platu se řídí § 145 až 150 zákoníku práce.

Díl 2

Společná ustanovení o platu státních zaměstnanců

§ 152

Služební úřad je povinen poskytovat státním zaměstnancům a státním zaměstnankyním za výkon služby stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných podmínkách výkonu služby, při stejných nebo srovnatelných schopnostech a způsobilosti k výkonu služby a při stejné nebo srovnatelné výkonnosti stejný plat.

§ 153

Služební úřad je povinen umožnit státnímu zaměstnanci nahlížet do právních předpisů, které upravují poskytování platu.

§ 154

(1) O zařazení státního zaměstnance do platového stupně a o výši platového tarifu, příplatku za službu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštního příplatku a příplatku za výchovu čekatele a o změnách uvedených složek platu vydá služební orgán rozhodnutí, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

(2) Služební orgán rozhodne též o poskytnutí a výši příplatku za zastupování, popřípadě odměn, o přiznání a výši osobního příplatku, jejím zvýšení, snížení nebo o odejmutí osobního příplatku, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

§ 155

Ustanovení § 149 až 151 platí i pro náhradu platu a pro odměnu za služební pohotovost.

§ 157

Plat a jeho složky stanovené za hodinu služby přísluší státnímu zaměstnanci i za zlomky hodin výkonu služby v období, za které se plat poskytuje.

§ 158

(1) Při poskytování platu představenému na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka nebo vedoucího služebního úřadu, postupuje příslušný personální útvar obdobně podle § 134, § 136 odst. 1, § 137, 138, § 139 odst. 5, § 143 a 157. Výši platového tarifu, výši příplatku za vedení, poskytnutí odměny a její výši a přiznání a výši osobního příplatku, její zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku představenému na služebním místě generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, státního tajemníka, zástupce státního tajemníka, vedoucího služebního úřadu v ústředních správních úřadech a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební orgán, určí orgán, který tohoto představeného na služební místo jmenoval (§ 53 odst. 2, odst. 4 věta první a odst. 5 věta první a třetí), na návrh příslušného personálního útvaru. U vedoucích ostatních služebních úřadů rozhodne o platových věcech uvedených ve větě druhé nadřízený služební orgán.

(2) Spory ve věcech podle odstavce 1 věty druhé projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.^45)

HLAVA II

ODMĚŇOVÁNÍ ČEKATELŮ

Díl 1

Plat

§ 159

(1) Čekateli (§ 21 odst. 3) přísluší po dobu přípravy na službu plat za vykonanou práci, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Platem čekatele je peněžité plnění poskytované ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem jako

• a) platový tarif,

• b) plat za práci přesčas,

• c) příplatek za práci v sobotu a v neděli,

• d) příplatek za práci v noční době,

• e) příplatek za práci ve svátek,

• f) příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí,

• g) zvláštní příplatek.

§ 160

Platový tarif

Čekateli přísluší nejnižší platový tarif v nejnižší platové třídě stanovené pro služební místo v oboru služby, pro který se čekatel připravuje, a pro které splňuje státnímu zaměstnanci předepsané vzdělání.

§ 161

Plat a náhradní volno za práci přesčas

Za hodinu práce přesčas^73) přísluší čekateli plat nebo náhradní volno, jejichž výše nebo rozsah a podmínky nároku se řídí § 127 zákoníku práce.

§ 161a

Příplatek za práci v sobotu a v neděli

Čekateli přísluší za hodinu práce v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši stanovené v § 126 odst. 1 zákoníku práce. U čekatele, který se připravuje na službu v zahraničí, lze použít § 126 odst. 2 zákoníku práce.

§ 162

Příplatek za noční práci

Čekateli přísluší za hodinu noční práce^74) příplatek ve výši stanovené v § 125 zákoníku práce.

§ 163

Příplatek a náhradní volno za práci ve svátek

(1) Čekateli, který nepracoval proto, že svátek^67) připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

(2) Za práci ve svátek přísluší čekateli náhradní volno nebo příplatek, jejichž rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

§ 164

Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí

Čekateli, který koná práci ve ztíženém pracovním prostředí, přísluší příplatek ve výši a za podmínek stanovených v § 143a odst. 1 a služebním předpisem vydaným generálním ředitelem podle § 143a odst. 2 pro státní zaměstnance.

§ 165

Zvláštní příplatek

Čekateli, který koná práci spojenou s rizikem ohrožení života a zdraví, obtížnými pracovními režimy nebo jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, přísluší zvláštní příplatek ve výši a za podmínek, které stanoví vláda nařízením a generální ředitel ve služebním předpise vydaném podle § 144 odst. 2 pro státní zaměstnance.

§ 165a

Odměna za pracovní pohotovost

Za hodinu pracovní pohotovosti^75) přísluší čekateli odměna ve výši stanovené v § 140 zákoníku práce.

Díl 2

Společná ustanovení o platu čekatelů

§ 166

Ustanovení § 149, § 150 odst. 1 až 5, § 151, 155 a 157 platí i pro čekatele. Ustanovení § 152, pokud jde o poskytování stejného platu v době přípravy na službu, se použije i na čekatele.

§ 167

Služební úřad je povinen umožnit čekateli nahlížet do právních předpisů a služebních předpisů, které upravují poskytování jeho platu.

§ 168

Služební úřad je povinen v den nástupu do práce písemně informovat čekatele o jeho platu formou platového výměru. Platový výměr obsahuje informaci o platové třídě, do které je čekatel zařazen, o výši platového tarifu, popřípadě příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí i zvláštního příplatku. O změnách ve výši platového tarifu, popřípadě příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku, a jejich důvodech, informuje nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti, služební úřad čekatele formou změny platového výměru.

HLAVA III

ODMĚŇOVÁNÍ OSTATNÍCH ZAMĚSTNANCŮ VE SPRÁVNÍCH ÚŘADECH A ORGANIZAČNÍ VĚCI VZTAHUJÍCÍ SE K ZAMĚSTNÁVÁNÍ TĚCHTO ZAMĚSTNANCŮ

Díl 1

Plat

§ 169

Odměňování zaměstnanců v pracovním poměru, kteří vykonávají práci ve správním úřadu, se řídí zákoníkem práce, nestanoví-li tento zákon jinak.

§ 172

Platová třída

Splnění kvalifikačních předpokladů pro zařazení do platové třídy podle § 123 odst. 2 zákoníku práce stanovených v nařízení vlády podle § 123 odst. 6 písm. c) zákoníku práce nemusí správní úřad požadovat u zaměstnanců uvedených v § 2 odst. 3 písm. a) až d), pokud tak člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády, pro kterého vykonávají práci, nebo kterého zastupují, určí.

§ 173

Způsob určování platového tarifu

Zaměstnanci uvedenému v § 2 odst. 3 písm. a) až d) určuje platový tarif v příslušné platové třídě stanovený podle § 123 odst. 5 a odst. 6 písm. e) zákoníku práce podle vlastního uvážení fyzická osoba, pro kterou vykonává práci, nebo kterou zastupuje.

§ 174

Příplatek za vedení

(1) Vedoucímu zaměstnanci^76) přísluší vedle platového tarifu příplatek za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách v rámci rozpětí příplatků za vedení stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu s tím, že představeným se rozumí vedoucí zaměstnanec na shodném stupni řízení.

(2) Zaměstnanci, který je podle organizačního řádu oprávněn v nejnižším organizačním útvaru správního úřadu organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců, kteří se podílejí na plnění obdobných nebo podobných pracovních úkolů, a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny (dále jen „vedoucí pracovní skupiny“), přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.