Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Zjevná viskozita. 100 mPa.s až 200 mPa.s. Rozpustí se množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) na rotačním viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml methanolem R a potom se přidá 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 202 nm,

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími píkům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. Stanovení lze provést i tehdy, pokud roztok není čirý.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C4H6O2 (jednotky kyseliny methakrylové).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.

Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1 dispersio 30% [image omitted]

Disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1 30%

Je to disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední molekulovou hmotností asi 250 000 ve vodě. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako je dodecylsíran sodný a polysorbát 80. Vztaženo na zbytek po odpaření, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.

Vlastnosti

Bílá opalizující velmi viskózní tekutina. Je mísitelná s vodou a s roztokem hydroxidu sodného (40 g/l). Přidáním rozpouštědel, jako je aceton, ethanol nebo 2-propanol, vzniká sraženina, rozpustná v nadbytku rozpouštědla.

Snadno dochází k mikrobiálnímu znečištění.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. 30% disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1.

B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zjevná viskozita. Nejvýše 15 mPa.s; stanoví se viskozita (2.2.10) na rotačním viskozimetru při 20 °C a při smykové rychlosti 50 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Velikost částic. 100,0 g se zfiltruje přes předem zvážené síto (90) z nerezové oceli, síto se promývá vodou R, až je filtrát čirý, a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,00 g.

Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %, počítáno na vysušenou látku. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 202 nm.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími píkům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Zbytek po odpaření. 0,285 g až 0,315 g; 1,000 g se suší 5 h při 110 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou.

Stanovení obsahu

3,000 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R a pomalu se titruje za intenzivního míchání hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C4H6O2 (jednotky kyseliny methakrylové).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě 2 °C až 25 °C, chráněna před mrazem. S látkou je třeba zacházet tak, aby se minimalizovalo mikrobiální znečištění.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.

Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 1[image omitted]

Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1

Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu o průměrné relativní molekulové hmotnosti asi 135 000. Poměr karboxylových a esterových skupin je asi 1 : 1. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopolymeru kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1.

B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru při 20 °C a při smykové rychlosti 10 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a přidá se 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 202 nm.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími píkům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Vypočítá se obsah monomerů v procentech z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve 100 ml methanolu R a pomalu se titruje za silného míchání hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. Stanovení lze provést i tehdy, pokud roztok není čirý.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C4H6O2 (jednotky kyseliny methakrylové).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 2 [image omitted]

Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 2

Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 135 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 27,6 % až 30,7 % jednotek kyseliny methakrylové.

Vlastnosti

Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopolymeru kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1: 2.

B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10 s^-1.

Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.

Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.

Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 202 nm.

Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími píkům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. Stanovení lze provést i tehdy, pokud roztok není čirý.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 86,09 mg C4H6O2 (jednotky kyseliny methakrylové).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

† Acidum nalidixicum [image omitted]

Kyselina nalidixová

[image omitted]

C12H12N2O3	Mr 232,24	CAS 389-08-2

Je to kyselina 1-ethyl-7-methyl-4-oxo-1,4-dihydro-1,8-naftyridin-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C12H12N2O3.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v dichlormethanu, těžce rozpustná v acetonu a v lihu 96% a velmi těžce rozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Taje při asi 230 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 12,5 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 258 nm a 334 nm. Poměr absorbance naměřené při 258 nm k absorbanci naměřené při 334 nm je 2,2 až 2,4.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny nalidixové CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a přidá se 0,5 ml roztoku 2-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R; vzniká oranžovočervené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Absorbance. 1,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 420 nm je nejvýše 0,10.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu HF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny nalidixové CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, dichlormethanu R a lihu 96% R (10 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,04 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 10 ml dichlormethanu R, přidá se 30 ml 2-propanolu R a 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Titrovaný roztok se v titrační nádobě vhodně uzavřené probublává dusíkem R a jeho teplota se udržuje na 15 °C až 20 °C. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS za použití argentochloridové porovnávací elektrody s membránou nebo kapilární špičkou, naplněné nasyceným roztokem chloridu lithného R v ethanolu R a skleněné elektrody jako indikační.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 23,22 mg C12H12N2O3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Acidum nicotinicum [image omitted]

Kyselina nikotinová

[image omitted]

C6H5NO2	Mr 123,11	CAS 59-67-6

Je to kyselina pyridin-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 100,5 % sloučeniny C6H5NO2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustná ve vroucí vodě a vroucím lihu 96%, mírně rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná a prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 234 °C až 240 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny nikotinové CRL.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml bromkyanu RS a 3 ml roztoku anilinu R (25 g/l) a roztok se protřepe; vzniká žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a 1-propanolu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se 10 min suší při 100 °C až 105 °C a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 0,25 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,31 mg C6H5NO2.

Uchovávání

Chráněna před světlem.

Acidum oleicum [image omitted]

Kyselina olejová

[image omitted]

C18H34O2	Mr 282,47	CAS 112-80-1

Je to kyselina (Z)-9-oktadecenová. Obsahuje nejméně 60,0 % sloučeniny C18H34O2 spolu s proměnným množstvím nasycených a nenasycených mastných kyselin. Může obsahovat vhodnou antioxidační látku.

Vlastnosti

Čirá nažloutlá nebo nahnědlá olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, s etherem a s dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogram získaný ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá methylesteru kyseliny olejové.

C. K 1 ml se přidá 1 ml lihu 96% R; směs je čirá. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS; roztok je oranžový nebo červený.

D. Do zkumavky o vnitřním průměru asi 12 mm se převede 1 ml kyseliny dusičné R a 1 ml vody R. Na povrch směsi se navrství 1 ml zkoušené látky a do zkumavky se vloží 0,5 g mědi R (drát nebo špona ne delší než 10 mm) tak, aby zasahovala do spodní vrstvy. Zkumavka se uzavře a nechá se 4 h stát: vrchní vrstva ztuhne.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Zkoušená látka není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok Ž1 nebo HŽ1 (2.2.2, Metoda I).

Relativní hustota (2.2.5). 0,889 až 0,895.

Číslo kyselosti (2.5.1). 195 až 202; stanoví se s 0,5 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). 87 až 97.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Tuky a uhlovodíky. 1 ml zkoušené látky se vaří s 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R. Vodná vrstva ještě horká neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Kyseliny rozpustné ve vodě. 5 ml zkoušené látky se 2 min protřepává s 5 ml vody R. Vodná vrstva se zfiltruje přes navhlčený filtrační papír a k filtrátu se přidá 0,05 ml oranže methylové RS; tekutina nezčervená.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se zkouška na Cizí oleje v olejích plynovou chromatografií (2.4.22) za použití zkoušeného roztoku připraveného takto:

Zkoušený roztok. 4,0 g se naváží do 100ml varné baňky se zábrusem opatřené zpětným chladičem a postranním vstupem na zavádění plynu. Přidá se 40 ml methanolu bezvodého R a 0,5 ml kyseliny sírové R. Připojí se zpětný chladič a zavádí se dusík R rychlostí asi 100 ml/min. Protřepává se a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se pod tekoucí vodou a obsah baňky se přenese do dělicí nálevky. Baňka se promyje 20 ml heptanu R, který se přidá do dělicí nálevky. Přidá se asi 40 ml vody R a mírně se protřepává. Vznikne-li emulze, přidává se po kapkách heptan R. Vrstvy se nechají oddělit, vodná fáze se oddělí a vytřepe znova 20 ml heptanu R a nechá se stát. Organické fáze se spojí, promyjí se dvakrát 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R, přefiltrují se přes vatu do 50ml kuželové baňky a odpaří se v proudu dusíku R na vodní lázni na vhodný objem.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní pík odpovídá methylesteru kyseliny olejové. Vypočítá se procentuální obsah kyseliny olejové metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace přidané antioxidační látky.

Acidum peraceticum 35%[image omitted]

Kyselina peroctová 35%

C2H4O3	Mr 76,05	CAS 79-21-0

Je to roztok kyseliny peroctové obsahující výchozí složky kyselinu octovou (C2H2O2, Mr 60,05) a peroxid vodíku (H2O2; Mr 34,01) vedle malého množství kyseliny sírové (H2SO4; Mr 98,07) a vhodného stabilizátoru. Obsahuje 32,0 % až 36,0 % kyseliny peroctové a 5,0 % až 12,0 % peroxidu vodíku.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá až slabě nažloutlá tekutina, pachu pichlavě kyselého, leptavých vlastností. Její páry jsou hořlavé. Působením iontů těžkých kovů a oxidovatelných organických látek se rozkládá již při obyčejné teplotě za vývoje kyslíku.

Zkoušky totožnosti

A. Asi 1,0 g se zředí vodou R na 100 ml. Roztok se použije také ke zkoušce B. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a za stálého protřepávání po kapkách manganistan draselný 0,02 mol/l RS. Při tom se vyvíjí kyslík a přidávaný roztok se odbarvuje (peroxid). V přidávání roztoku se pokračuje do slabě červeného zbarvení, které přechází rychle v hnědočervený zákal, a roztok se postupně barví červenofialově (kyselina peroctová).

B. K 5 ml roztoku ze zkoušky A se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 2 ml etheru R a 0,05 ml dichromanu draselného RS, protřepáním se etherová vrstva zbarví modře (peroxid).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Tekutina je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevný roztok H9 (2.2.2, Metoda II).

Kyselina sírová. Asi 1,000 g se zředí 50 ml vody R a zahřeje se k varu. Potom se přidá 16 ml horkého chloridu barnatého RS a 1 h se zahřívá za promíchávání na vodní lázni. Vzniklá sraženina se zachytí kvantitativním filtrem nebo ve filtračním kelímku, promývá se horkou vodou R do vymizení chloridových iontů, vyžíhá do konstantní hmotnosti a po vychladnutí se zváží. 1 g zbytku odpovídá 0,4198 g H2SO4. Obsah kyseliny sírové je nejvýše 1,0 %.

Stanovení obsahu

Peroxid vodíku. Do 50ml odměrné baňky, která obsahuje 25 ml vody R, ochlazené na 1 °C až 5 °C se přidá asi 1,000 g zkoušené tekutiny a doplní se vodou R téže teploty po značku. Potom se ihned k 5 ml tohoto roztoku ve 100ml kuželové baňce se zábrusem přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové zředěné RS a vody R (1 + 1), ochlazené na 0 °C až 5 °C, a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do slabě růžového zbarvení. Ztitrovaný roztok se ihned použije ke stanovení kyseliny peroctové.

1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 1,701 mg H2O2.

Kyselina peroctová. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Peroxid vodíku se ihned přidají 2 ml jodidu draselného RS a 0,05 ml molybdenanu hexaamonného RS, baňka se uzavře a směs se promíchá. Po 5 min se vyloučený jod titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Potom se přidá 1 ml škrobu RS a dotitruje se do odbarvení.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,802 mg C2H4O3.

Uchovávání

V chladu, v nádobách z plastických hmot naplněných nejvýše do 90 % obsahu a opatřených uzávěrem s úpravou pro uvolnění přetlaku. Je to žíravina a hořlavina III. třídy nebezpečnosti, páry jsou výbušné. Pro její skladování a manipulaci platí předpisy ČSN 65 0201.

Vydávání

Vydávají se roztoky vhodně ředěné, které se uchovávají za snížené teploty a musí být spotřebovány nejpozději do 7 dnů po jejich přípravě. Požadovaná koncentrace se vztahuje na obsah kyseliny peroctové.

† Acidum phosphoricum 85%[image omitted]

Kyselina fosforečná 85%

Synonymum. Acidum phosphoricum concentratum

H3PO4	Mr 98,00	CAS 7664-38-2

Obsahuje 84,0 % až 90,0 % H3PO4.

Vlastnosti

Sirupovitá čirá bezbarvá kapalina s korozivními účinky, mísitelná s vodou a s lihem 96%. Uchovávána při nízké teplotě tuhne za vzniku bezbarvých krystalů, které tají při teplotě nad 28 °C.

Relativní hustota je asi 1,7.

Zkoušky totožnosti

A. Po zředění vodou R reaguje silně kysele (2.2.4).

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, zneutralizovaný hydroxidem sodným zředěným RS vyhovuje zkoušce na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se zředí vodou R na 150 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Látky srážené amoniakem. K 10 ml roztoku S se přidá 8 ml amoniaku zředěného RS1; roztok neopalizuje intenzivněji než směs obsahující 10 ml roztoku S a 8 ml vody R.

Kyselina fosforná a kyselina fosforitá. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se 5 min zahřívá na vodní lázni; vzhled roztoku se nezmění.

Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,5 g se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Arsen (2.4.2). 7,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). Ke 2,5 g se přidají 4 ml amoniaku zředěného RS1 a roztok se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 3 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Stanovení obsahu

K 1,000 g se přidá roztok připravený rozpuštěním 10 g chloridu sodného R ve 30 ml vody R. Titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 49,00 mg H3PO4.

Uchovávání

V dobře uzavřených skleněných nádobách.

Separandum.

Acidum phosphoricum 10%[image omitted]

Kyselina fosforečná 10%

Synonymum. Acidum phosphoricum dilutum

Obsahuje 9,5 % až 10,5 % H3PO4 (Mr 98,00).

Příprava

115 g kyseliny fosforečné 85% se smíchá s 885 g vody R.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok reaguje silně kysele (2.2.4).

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, zneutralizovaný hydroxidem sodným zředěným RS vyhovuje zkoušce na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 86,0 g se zředí vodou R na 150 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S na Zkoušky na čistotu je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Látky srážené amoniakem. K 10 ml roztoku S se přidá 8 ml amoniaku zředěného RS1; roztok neopalizuje intenzivněji než směs obsahující 10 ml roztoku S a 8 ml vody R.

Kyselina fosforná a kyselina fosforitá. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se 5 min zahřívá na vodní lázni; vzhled roztoku se nezmění.

Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (6 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml zkoušené látky vyhovuje limitní zkoušce na sírany (10 μg/g).

Arsen (2.4.2). 7,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (0,2 μ/g).

Těžké kovy (2.4.8). 20 g se smíchá se 4 ml amoniaku zředěného RS1 a roztok se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 8 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml) a 2 ml vody R.

Železo (2.4.9). 3 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (6 μg/g).

Stanovení obsahu

K 8,60 g se přidá roztok připravený rozpuštěním 10 g chloridu sodného R ve 30 ml vody R. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 49,00 mg H3PO4.

Acidum salicylicum[image omitted]

Kyselina salicylová

[image omitted]

C7H6O3	Mr 138,12	CAS 69-72-7

Je to kyselina 2-hydroxybenzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H6O3.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bílé nebo bezbarvé jehlicovité krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru, mírně rozpustná v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 161 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny salicylové CRL.

C. Asi 30 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,05 mol/l RS, v případě potřeby se zneutralizuje a zředí se vodou R na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce totožnosti (a) na salicylany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí zahřátím v 50 ml vody destilované R a po ochlazení se zfiltruje.

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg fenolu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg kyseliny 4-hydroxyisoftalové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 50 mg kyseliny 4-hydroxybenzoové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). Po 1,0 ml porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (f). Po 0,1 ml porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,15 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné neaktivním silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové R, methanolu R a vody R (1 + 40 + 60), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 270 nm.

Nastříkne se po 10 μl porovnávacích roztoků (d) a (e). Po zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené k fenolu následující: kyseliny 4-hydroxybenzoové asi 0,70; kyseliny 4-hydroxyisoftalové asi 0,90. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (f) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (e) druhý pík odpovídá píku fenolu na chromatogramů porovnávacího roztoku (d) a rozlišení mezi píkem odpovídajícím kyselině 4-hydroxyisoftalové a píkem odpovídajícím fenolu není menší než 1,0. Jestliže tohoto rozlišení nebylo dosaženo, upraví se množství kyseliny octové v mobilní fázi.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (f). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků odpovídajících kyselině 4-hydroxybenzoové, kyselině 4-hydroxyisoftalové a fenolu nejsou větší než odpovídající píky na chromatogramů porovnávacího roztoku (f) (0,1 % pro kyselinu 4-hydroxybenzoovou; 0,05 % pro kyselinu 4-hydroxyisoftalovou a 0,02 % pro fenol).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících kyselině 4-hydroxybenzoové, kyselině 4-hydroxyisoftalové a fenolu, není větší než plocha píku odpovídajícího kyselině 4-hydroxyisoftalové na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,05 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího kyselině 4-hydroxybenzoové na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (0,2 %). K pikům s plochou menší, než je 0,01násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (f), se nepřihlíží.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Sírany. Nejvýše 200 μg/g. 1,0 g se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R, přidají se 4 ml vody destilované R a důkladně se promíchá. Přidá se 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,5 ml roztoku chloridu barnatého R (250 g/l). Po 15 min není opalescence roztoku intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného takto: ke 2 ml základního roztoku síranů (100 μg SO4/ml) se přidá 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 0,5 ml roztoku chloridu vápenatého R (250 g/l), 3 ml vody destilované R a 5ml dimethylformamidu R.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 15 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Použije se porovnávací roztok olova (2 μg Pb/ml) připravený ze základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) zředěním směsí objemových dílů vody R a objemových dílů lihu 96% R (5 + 15).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v exsikátoru.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R a přidá se 20 ml vody R. Jako indikátor se použije 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku červenofialového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,81 mg C7H6O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 4-hydroxybenzoová,

[image omitted]

B. kyselina 4-hydroxy-1,3-benzendikarboxylová (kyselina 4-hydroxyisofitalová),

C. fenol.

Acidum sorbicum [image omitted]

Kyselina sorbová

[image omitted]

C6H8O2	Mr 112,13	CAS 110-44-1

Je to kyselina (E,E)-hexa-2,4-dienová. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H8O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 132 °C až 136 °C.

B. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 250,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 200,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 264 nm. Specifická absorbance v maximu je 2150 až 2550.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny sorbové CRL.

D. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R a přidají se 0,2 ml bromové vody R; roztok se odbarví.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Aldehydy. 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a 2-propanolu R (30 + 50), upraví se pH roztoku na hodnotu 4 za použití kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS nebo hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml fuchsinu RS a nechá se stát 30 min. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně přidáním 1,0 ml fuchsinu RS ke směsi 1,5 ml základního roztoku acetaldehydu (100 μg C2H4O/ml), 4 ml 2-propanolu R a 4,5 ml vody R (0,15 %, počítáno jako C2H4O).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml) a 5 ml lihu 96% R.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R. Přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 11,21 mg C6H8O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Acidum tartaricum [image omitted]

Kyselina vinná

[image omitted]

C4H6O6	Mr 150,09	CAS 87-69-4

Je to kyselina (2R,3R)-2,3-dihydroxybutandiová.

Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,5 % až 101,0 % sloučeniny C4H6O6.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je velmi snadno rozpustná ve vodě a snadno rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně kyselý (2.2.4).

B. Vyhovuje zkoušce na vínany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +12,0° až +12,8°; měří se roztok připravený rozpuštěním 5,00 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25 ml.

Kyselina šťavelová. 0,80 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, 1 g zinku R granulovaného, směs se 1 min vaří a nechá se 2 min stát. Tekutina se převede do zkumavky, ve které je 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l), zahřeje se k varu a rychle se ochladí. Pak se převede do odměrného válce, kam se přidá stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (50 g/l), protřepe se a nechá se 30 min stát. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení současně připraveného porovnávacího roztoku obsahujícího 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,1 g/l) (350 μg/g, počítáno jako kyselina šťavelová bezvodá).

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Vápník (2.4.3). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml roztoku octanu sodného R (50 g/l) ve vodě destilované R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,650 g se rozpustí v 25 ml vody R, přidá se 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 75,05 mg C4H6O6.

† Acidum tiaprofemcum [image omitted]

Kyselina tiaprofenová

[image omitted]

C14H12O3S	Mr 260,31	CAS 33005-95-7

Je to kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-2-thienyl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C14H12O3S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 95 °C až 99 °C.

B. 25,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové v lihu RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v lihu RS na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 220 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm a prodlevu při 262 nm. Specifická absorbance v maximuje 550 až 590.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny tiaprofenové CRL.

D. Provede se tenkovstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg zkoušené látky se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny tiaprofenové CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg ketoprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R dichlormethanu R a acetonu R (1 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené hlavní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g zkoušené látky v ethylacetatu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny tiaprofenové nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (c) na 2,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R kyseliny octové ledové R hexanu R a dichlormethanu R (0,25 + 20 + 500 + 500), s průtokovou rychlostí 1 ml/min. Nejdříve se přidá voda ke kyselině octové, potom hexan a nakonec dichlormethan. Směs se vloží na 2 min do ultrazvukové lázně. Během analýzy se směs neodplyftuje heliem,

• spektrofotometrického detektoru, 250 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené na kyselinu tiaprofenovou následující: kyseliny tiaprofenové nečistoty A 0,19; kyseliny tiaprofenové nečistoty B 0,43; kyseliny tiaprofenové nečistoty C 0,86. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky odpovídajícími kyselině tiaprofenové a kyselině tiaprofenové nečistotě C nejméně 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času kyseliny tiaprofenové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyselině thiaprofenové nečistotě C není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě plochy hlavního píku a plochy píku nečistoty C, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 (μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C a tlaku nejvýše 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g zkoušené látky se rozpustí v 25 ml lihu 96% R. Přidá se 25 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,03 mg C14H12O3S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. (5-ethyl-2-thienyl)fenylketon,

[image omitted]

B. (5-acetyl-2-thienyl)fenylketon,

[image omitted]

C. kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-3-thienyl)propionová,

[image omitted]

D. kyselina benzoová,

[image omitted]

E. kyselina (RS)-2-(2-thienyl)propionová.

† Acidum tranexamicum [image omitted]

Kyselina tranexamová

[image omitted]

C8H15NO2	Mr 157,21	CAS 1197-18-8

Je to kyselina trans-4-(aminoinethyl)cyklohexankarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C8H15NO2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v kyselině octové ledové, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny tranexamové CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 0,2 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml benzoylchloridu R, silně se 10 min protřepává a upraví se pH na hodnotu 4 kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Pak se roztok zfiltruje, zbytek na filtru se promyje 5 ml etheru R a vysuší při 50 °C za sníženého tlaku. Teplota tání (2.2.14) je 184 °C až 187 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg kyseliny tranexamové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny tranexamové nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se smíchá s 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká ninhydrinem RS a 15 min se zahřívá při 130 °C. Žádná skvrna odpovídající nečistotě kyseliny tranexamové a žádná skvrna s hodnotou RF menší než hodnota RF hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Kyselina cis-4-(aminomethyl)cyklohexankarbonová. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 1 ml roztoku kyseliny borité R (6 g/l), přidají se 4 ml roztoku 1-fluor-2-nitro-4-trifluormethylbenzenu R (100 g/l) v dimethylsulfoxidu R a 10 min se třepe. Pak se přidá 50 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 5% (V/V) a protřepe se dvakrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí ve 2,0 ml chloroformu prostého ethanolu R.

Kontrolní roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, ale bez zkoušené látky.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem prostým ethanolu R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé s vnitřním průměrem 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu prostého ethanolu R a hexanu R (1 + 80 + 120), s průtokovou rychlostí 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 420 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost tak, že výška hlavního píku na chromatogramu je nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas kyseliny cis-4(aminomethyl)cyklohexankarboxylové vzhledem ke kyselině tranexamové 0,8. Pak se nastříkne 20 μl každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku s retenčním časem menším než hlavní pík větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a zkoumadel.

Bromidy. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. K 15 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a směs se převede do zkumavky obsahující 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Nechá se 5 min stát za chránění před světlem. Zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 15 ml roztoku bromidu draselného R (0,005 g/l) (670 μg/g, počítáno jako bromid). Roztoky se hodnotí ze strany proti tmavému pozadí.

Těžké kovy (2.2.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,140 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny modrofialového zbarvení na modrozelené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 15,72 mg C8H15NO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

A. kyselina trans, trans-4,4´-(iminodimethylen)di(cyklohexankarboxylová),

B. kyselina cis-4-(aminomethyl)cyklohexankarboxylová.

Acidum undecylenicum [image omitted]

Kyselina undecylenová

[image omitted]

C11 H20O2	Mr 184,28	CAS 112-38-9

Je to kyselina 10-undecylenová. Obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C11H20O2.

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá krystalická hmota nebo bezbarvá nebo světle žlutá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, v etheru, v tucích a v silicích.

Zkoušky totožnosti

A. Index lomu (2.2.6). 1,447 až 1,450; stanoví se při (25 ± 0,5) °C.

B. Teplota tuhnutí (2.2.18). 21 °C až 24 °C.

C. K 2,0 g se přidají 2 ml čerstvě předestilovaného anilinu R a směs se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 30 ml etheru R, třikrát se protřepe vždy s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a potom s 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se dvakrát rekrystalizuje lihem R 70% (V/V) a pak se suší 3 h ve vakuu; teplota tání (2.2.14) je 66 °C až 68 °C.

D. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové R. Potom se přidá po kapkách 0,25 ml manganistanu draselného RS; roztok se odbarví.

Zkoušky na čistotu

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.

Vázané a minerální oleje. K 1,0 g se přidá 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R a 3 min se vaří. Horký roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Kyseliny rozpustné ve vodě. K 1,0 g se přidá 20 ml vody R zahřáté na 35 °C až 45 °C a 2 min se třepe. Po ochlazení se vodná vrstva zfiltruje přes navlhčený filtr. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stupeň nenasycenosti. 85,0 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS do odbarvení červeného zbarvení za použití 0,5 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátoru přidaného na konci titrace. Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS je 8,9 ml až 9,4 ml.

Stanovení obsahu

0,750 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 92,14 mg C11H20O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem, na chladném místě.

† Aconiti radix[image omitted]

Omějový kořen

Synonyma. Radix aconiti, Tuber aconiti

Je to usušená hlíza druhů z okruhu Aconitum napellus L. Obsahuje nejméně 0,8 % alkaloidů rozpustných v etheru, počítáno jako akonitin (C34H47NO11; Mr 645,8), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Mateřská hlíza řepovitého tvaru, 4 cm až 10 cm dlouhá, o průměru 1 cm až 3 cm, na povrchu tmavohnědá, vrásčitá, někdy se zbytky četných tenkých postranních kořínků; dceřiná hlíza světlejší, nahoře s krátkým osním pupenem; na povrchu hladká nebo jen lehce zvrásněná, s ojedinělými jizvami po postranních kořenech.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky tmavě hnědého metadermu; úlomky parenchymu; jednotlivá škrobová zrna, okrouhlá, o průměru až 18 μm; řidčeji škrobová zrna o průměru až 30 μm se štěrbinovitou nebo hvězdicovitou trhlinou; šroubovitě, síťovitě nebo tečkovitě ztlustlé cévy, jednotlivě nebo ve skupinách; drobné skupinky sítkovic s úzkým luminem; jednotlivé obdélníkovité až čtvercovité, zřetelně tečkované sklereidy.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. Filtrát ze zkoušky Stanovení obsahu.

Porovnávací roztok. 15 mg akonitiniumnitratu R se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů chloroformu R a 2-propanolu R (2 + 1).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za výše uvedených podmínek. Pak se vrstva suší 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku; na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % zčernalé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %.

Stanovení obsahu

10,000 g práškované drogy (355) se v kuželové baňce na 250 ml smíchá se 100,0 g etheru prostého peroxidických látek R, 2,0 ml amoniaku zředěného RS1 a 3 ml vody R a protřepává se intenzivně 30 min. Pak se přidá 5 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfiltruje přes chomáček vaty, nálevka se během filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C.

40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se ve 150ml baňce odpaří ve vodní lázni při 40 °C do sucha. Odparek se smíchá dvakrát s 5,0 ml etheru prostého peroxidických látek R a odpaří se ve vodní lázni při 40 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml lihu 96% R, smíchá se s 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,02 mol/l VS do vzniku slabě červenofialového zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS odpovídá 12,91 mg alkaloidů rozpustných v etheru, počítáno jako akonitin (C34H47NO11).

Uchovávání

Ve velmi dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Adeninum [image omitted]

Adenin

[image omitted]

C5H5N5	Mr 135,13	CAS 73-24-5

Je to (7H-purin-6-yl)amin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C5H5N5.

Vlastnosti

Bílý prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety adeninu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. K 1 g se přidá 3,5 ml anhydridu kyseliny propionové R a vaří se za míchání 15 min. Po ochlazení se k vzniklé krystalické hmotě přidá 15 ml etheru petrolejového R a směs se uvede za silného míchání do varu. Po ochlazení se zfiltruje a sraženina se dvakrát promyje 5 ml etheru petrolejového R, rozpustí se v 10 ml vody R a vaří se 1 min. Směs se zfiltruje při 30 °C až 40 °C a nechá se zchladnout. Vzniklá sraženina se odfiltruje a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 237 °C až 241 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se suspenduje v 50 ml vody destilované R a 3 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou destilovanou R na 50 ml a zfiltruje se. Filtrát se použije jako roztok S.

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 50 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je modrý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg adeninu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg adeninu CRL a 10 mg adenosinu R se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení proudem teplého vzduchu se vrstva prohlíží v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 3 ml dusičnanu stříbrného RS2 a zfiltruje se. Sraženina se promyje malým množstvím vody R a filtrát se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g). Při zkoušce se místo 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS přidají 2 ml této kyseliny.

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm položených okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí papír lakmusový červený R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 0,5 g upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a suspenduje se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,05 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nevýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve směsi 20 ml acetanhydridu R a 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciomerické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l PS odpovídá 13,51 mg C5H5N5.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Adeps lanae [image omitted]

Tuk z ovčí vlny

Synonymum. Cera lanae, vosk z ovčí vlny

CAS 8006-54-0

Je to čištěná bezvodá voskovitá látka získaná z ovčí vlny (Ovis aries). Může obsahovat nejvýše 200 μg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Slabě žlutá mastná hmota, taví se na čirou nebo prakticky čirou žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a těžce rozpustný ve vroucím ethanolu. Roztok v etheru petrolejovém opalizuje.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení.

B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 5,0 g se roztaví na vodní lázni, přidá se 75 ml vody R zahřáté na 90 °C až 95 °C a 2 min se silně protřepává. Po ochlazení se zfiltruje navlhčeným filtrem. K 60 ml filtrátu, jenž nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Teplota skápnutí (2.2.17). 38 °C až 44 °C. Zkoušená látka se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C.

Emulgační schopnost. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R. K 10 g v třecí misce se přidává voda R z byrety po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání vody R se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 90 až 105; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.

Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; po 10 min se roztok zcela neodbarví.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Jako vnitřní standard se použije methyldekanoat R.

Roztok vnitřního standardu. 0,2 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,

• dusíku pro chromatografii R při průtokové rychlosti 40 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru je 180 °C a teplota detektoru je 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a zvolený objem porovnávacího roztoku.

Parafiny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec bezvodého oxidu hlinitého 230 mm dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového R1 do skleněné trubice opatřené uzávěrem. Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového R1, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového R1. Eluáty se spojí, předestilují, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %).

Chloridy. Nejvýše 150 μg/g. 1,0 g se 5 min vaří s 20 ml lihu R 90% (V/V) pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,15 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán.

Adeps lanae cum aqua [image omitted]

Lanolin

Synonyma. Cera lanae hydrosa, Adeps lanae hydrosus

Je to směs 75 % tuku z ovčí vlny a 25 % vody. Získává se postupným přidáváním vody k roztavenému tuku z ovčí vlny za stálého míchání. Může obsahovat nejvýše 150 μg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Slabě žlutá mastná hmota.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení.

B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 6,7 g se rozpustí na vodní lázni, přidá se 75 ml vody R zahřáté na 90 °C až 95 °C a 2 min se silně protřepává. Po ochlazení se zfiltruje navlhčeným filtrem. K 60 ml filtrátu, jenž nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Teplota skápnutí (2.2.17). 38 °C až 44 °C. Část zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C.

Emulgační schopnost. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R. 10 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se přenese do třecí misky a přidává se z byrety voda R po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena.

Číslo kyselostí (2.5.1). Nejvýše 0,8; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 67 až 79; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.