Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a třepe se 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R Po oddělení vrstev se vodná vrstva odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 30 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,15 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (0,07 %).

Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,00 g látky se žíhá při 900 °C.

Stanovení obsahu

0,700 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. S 10,0 ml tohoto roztoku se provede chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Magnesii peroxidum[image omitted]

Peroxid hořečnatý

Synonymum. Magnesium peroxydatum

CAS 1335-26-8

Je to směs peroxidu hořečnatého (MgO2; Mr 56,30) a oxidu hořečnatého (MgO; Mr 40,30). Obsahuje 24,0 % až 27,0 % sloučeniny MgO2.

Vlastnosti

Lehký jemný bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěné kyselině octové.

Zkoušky totožnosti

A. Asi 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 8 ml vody R. 1 ml tohoto roztoku se třepe s 5 ml etheru R a 0,5 ml dichromanu draselného RS1; etherová vrstva se zbarví modře.

B. Asi 0,015 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS; roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. K 5,0 g se opatrně přidá 25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a roztok se odpaří až na objem 2 ml až 3 ml. Zbytek se rozpustí ve směsi stejných dílů kyseliny octové R a vody destilované R a zředí se touto směsí na 100 ml. Pokud roztok není čirý, přefiltruje se přes předem vysušený a zvážený skleněný filtr.

Roztok S2. 5 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S1 není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok H6 (2.2.2, Metoda II).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případná sraženina z roztoku S1 se promyje, usuší a vyžíhá při 600 °C. Vyžíhaný zbytek váží nejvýše 5 mg (0,1 %).

Kysele a zásaditě reagující látky. 2,00 g se rozpustí ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá k varu a horký roztok se přefiltruje. Po ochlazení se filtrát zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml. K 15,0 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok se zbarví červeně. Titruje se z mikrobyrety kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Spotřeba není vyšší než 0,10 ml.

Rozpustné soli. 50 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se odpaří do sucha. Zbytek vysušený při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Chloridy (2.4.4). 0,10 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Sírany (2.4.13). 3 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (2,5 mg/g).

Arsen (2.4.1). 5 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S2 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (10 mg/g).

Železo (2.4.9). 2 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (500 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). K 20,0 ml roztoku S1 se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 2 min se třepe s 25 ml isobutylmethylketonu R Vodná fáze se oddělí a odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové R a vodou R se zředí na 30,0 ml. 12,0 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

0,200 g se opatrně rozpustí ve 20 ml kyseliny sírové zředěné RS, přidá se 20 ml vody R a titruje se manganistanem draselným 0,02 mol/l VS do stálého slabě fialového zbarvení.

1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 2,816 g MgO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, nejvýše 3 roky bez nového stanovení obsahu.

Magnesii stearas [image omitted]

Stearan hořečnatý

Synonymum. Magnesium stearicum

CAS 557-04-0

Stearan hořečnatý [(C17H3COO)2Mg; Mr 591,25] může obsahovat proměnlivá množství palmitanu hořečnatého [(C15H31COO)2Mg; Mr 535,14] a olejanu hořečnatého [(C17H33COO)2Mg; Mr 587,22], Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 3,8 % až 5,0 % Mg.

Vlastnosti

Bílý velmi jemný lehký prášek, mastný na omak. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Zbytek získaný při přípravě roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, nemá teplotu tuhnutí (2.2.18) nižší než 53 °C.

B. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění. Pak se ochladí a přenese do dělicí nálevky. Vodná vrstva se oddělí a etherová vrstva se protřepe dvakrát 4 ml vody destilované R. Vodné výtřepky se spojí s vodnou vrstvou, promyjí se 15 ml etheru R a zředí na 50 ml vodou destilovanou R (roztok S). Organická vrstva se odpaří do sucha a zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C.

Vzhled roztoku. Roztok S se nezbarví intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Vzhled roztoku mastných kyselin. 0,5 g zbytku získaného při přípravě roztoku S se rozpustí v 10 ml chloroformu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 1 min se vaří za stálého třepání, pak se ochladí a přefiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti mastných kyselin (2.5.1). 195 až 210; stanoví se za použití 0,200 g zbytku získaného při přípravě roztoku S a rozpuštěného ve 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Chloridy (2.4.4). 2 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovují limitní zkoušce na chloridy (250 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou destilovanou R vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

K 0,750 g ve 250ml kuželovité baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-butano-lu R a ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 15 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Zahřeje se na 45 °C až 50 °C a titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS z modrého zbarvení na fialové. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,431 mg Mg.

Magnesii subcarbonas levis [image omitted]

Lehký zásaditý uhličitan hořečnatý

CAS 39409-82-0

Je to hydratovaný zásaditý uhličitan hořečnatý. Obsahuje 40,0 % až 45,0 % sloučeniny MgO (Mr 40,30).

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných kyselinách za silného šumění.

Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 180 ml.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).

B. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové zředěné RS. Když ustane šumění, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml stejnou kyselinou. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H4 (2.2.2, Metoda II).

Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Za horka se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), nechá se ochladit a zředí se vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C váží nejvýše 2,5 mg (0,05 %).

Chloridy (2.4.4). 1,5 ml roztoku S zředěného na 15 ml vodou R vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,07 %).

Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,3 %).

Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 2,6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 150 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,75 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS, třepe se 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Vodná vrstva se oddělí a odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 2,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO.

Magnesii subcarbonas ponderosus[image omitted]

Těžký zásaditý uhličitan hořečnatý

CAS 39409-82-0

Je to hydratovaný zásaditý uhličitan hořečnatý. Obsahuje 40,0 % až 45,0 % sloučeniny MgO (Mr 40,30).

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpustný ve zředěných kyselinách za silného šumění.

Zdánlivý objem: 15 g zaujímá objem asi 30 ml.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).

B. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny octové zředěné RS. Když ustane šumění, vaří se 2 min, ochladí se a zředí na 100 ml stejnou kyselinou. Pokud je třeba, přefiltruje se přes předem vyžíhaný a zvážený porcelánový nebo křemenný filtrační kelímek vhodné porozity, aby byl získán čirý filtrát.

Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H4 (2.2.2, Metoda II).

Rozpustné látky. 2,00 g se smíchají se 100 ml vody R a vaří se 5 min. Za horka se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (40), nechá se ochladit a zředí se vodou R na 100 ml. 50 ml filtrátu se odpaří do sucha a suší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (1,0 %).

Látky nerozpustné v kyselině octové. Případný zbytek získaný při přípravě roztoku S promytý, vysušený a vyžíhaný při 600 °C váží nejvýše 2,5 mg (0,05 %).

Chloridy (2.4.4). 1,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,07 %).

Sírany (2.4.13). 0,5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,6 %).

Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 2,6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 150 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,75 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové RS a třepe se 2 min s 25 ml isobutylmethylketonu R a nechá se stát. Vodná vrstva se oddělí a odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 2,5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO.

Magnesii sulfas [image omitted]

Síran horečnatý

Synonymum. Magnesium sulfuricum

MgSO4 . 7H2O	Mr 246,47 Mr bezvodého 120,36	CAS 10034-99-8

Je to heptahydrát síranu hořečnatého. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny MgSO4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo lesklé bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 1,7 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 μg/g).

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 Fg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 48,0 % až 52,0 %; 0,500 g se suší v sušárně 1 h při 110 °C až 120 °C a pak při 400 °C do konstantní hmotnosti.

Stanovení obsahu

0,450 g se rozpustí ve 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,04 mg MgSO4.

Magnesii trisilicas [image omitted]

Trikřemičitan hořečnatý

Synonymum. Magnesium trisilicicum

CAS 39365-87-2

Je to sloučenina proměnlivého složení odpovídající přibližně vzorci Mg2Si3O8 . nH2O. Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje nejméně 29,0 % oxidu hořečnatého (MgO; Mr 40,30) a nejméně 65,0 % oxidu křemičitého (SiO2; Mr 60,08).

Vlastnosti

Bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. 0,25 g vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

B. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zneutralizuje hydroxidem sodným zředěným RS; roztok vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 2,0 g se přidá směs 4 ml kyseliny dusičné R a 4 ml vody destilované R. Za častého třepání se zahřeje k varu, přidá se 12 ml vody destilované R a nechá se ochladit. Filtruje se nebo odstřeďuje, až se získá čirý roztok, který se zředí vodou destilovanou R na 20 ml.

Zásaditě reagující látky. K 10,0 g ve 200ml kuželové baňce se přidá 100,0 g vody R a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se doplní na původní hmotnost vodou R, nechá se stát a přefiltruje se nebo odstřeďuje, až se získá čirá kapalina. K 10 ml kapaliny se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Soli rozpustné ve vodě. 20,0 ml kapaliny získané ve zkoušce Zásaditě reagující látky se odpaří v platinové misce na vodní lázni do sucha. Zbytek vyžíhaný při 900 °C do konstantní hmotnosti váží nejvýše 30 mg (1,5 %).

Chloridy (2.4.4). 0,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 10 ml vody R.

Sírany (2.4.13). 0,3 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Arsen (2.4.2). 2,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 7,5 ml roztoku S se zneutralizuje amoniakem zředěným RS1 za použití žluti metanilové RS jako vnějšího indikátoru, zředí se vodou R na 15 ml, a je-li potřeba, přefiltruje se. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta žíháním. 17 % až 34 %; 0,5 g se žíhá při 900 °C do konstantní hmotnosti v platinovém kelímku.

Neutralizační mohutnost. 0,25 g se suspenduje v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, zředí se jí na 100,0 ml a nechá se 2 h stát ve vodní lázni při (37 ± 0,5) °C za častého protřepávání. Po ochlazení se k 20,0 ml roztoku nad usazeninou přidá 0,1 ml modře bromfenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do modrého zbarvení. Neutralizační mohutnost je nejméně 100,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS na 1 g.

Stanovení obsahu

Oxid hořečnatý. K 1,000 g ve 200ml kuželové baňce se přidá 35 ml kyseliny chlorovodíkové R a 60 ml vody R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se přefiltruje, kuželová baňka a filtr se promyjí vodou R a spojené promývací vody a filtrát se zředí vodou R na 250,0 ml. 50,0 ml tohoto roztoku se zneutralizuje hydroxidem sodným koncentrovaným RS (asi 8 ml). Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,030 mg MgO.

Oxid křemičitý. K 0,700 g se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, 10 ml vody R a 1,5 h se zahřívá na vodní lázni za častého protřepávání a dodávání odpařené vody. Ochladí se a dekantuje přes kvantitativní filtr (průměr 7 cm). Sraženina se promyje dekantací třikrát vždy 5 ml horké vody R, přenese se na filtr a promývá se horkou vodou R tak dlouho, až 1 ml filtrátu zůstane po přidání 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 2 ml chloridu barnatého RS1 čirý. Filtr i s obsahem (SiO2) se žíhá v platinovém kelímku při 900 °C do konstantní hmotnosti.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Mannitolum [image omitted]

Mannitol

[image omitted]

C6H14O6	Mr 182,17	CAS 69-65-8

Je to D-mannitol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C6H14O6.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 165 °C až 170 °C.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 25 mg mannitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu draselného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a asi 30 s se opatrně zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý 2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličité-ho R a 0,05 ml fenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,05 ml červeně methylové RS. Po přidání nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na červené.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +23° až +25°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený takto: 2,00 g zkoušené látky a 2,6 g tetraboritanu sodného R se rozpustí v asi 20 ml vody R ohřáté na 30 °C a třepe se nepřetržitě 15 min až 30 min bez dalšího zahřívání. Výsledný čirý roztok se zředí vodou R na 25,0 ml.

Redukující cukry. 5,00 g se rozpustí mírným zahřátím ve 25 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R(6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS.

Sorbitol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití 0,75mm vrstvy následující směsi: 0,1 g carbomeru R se smíchá se 110 ml vody R a nechá se 1 h stát za opatrného míchání. Za stálého třepání se upraví pH na hodnotu 7 postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS a poté se přidá 30 g silikagelu H R Deska s vrstvou se zahřívá 1 h při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije.

Zkoušený roztok. K 0,5 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 10 ml lihu 96% R 30 min se třepe a zfiltruje se.

Porovnávací roztok. 25 mg sorbitolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se 5 h směsí objemových dílů roztoku kyseliny borité R (2 g/l), 2-propanolu R (15 + 85). Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C, po vychladnutí se postříká roztokem manganistanu draselného R (5 g/l) v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zahřívá se 2 min při 100 °C. Skvrna odpovídající sorbitolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 μg/g). Zkoušená látka se rozpustí ve 150,0 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 μg/g). Zkoušená látka se rozpustí ve 150,0 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li:

• nejvýše 4 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující méně než 100 g/l mannitolu,

• nejvýše 2,5 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující 100 g/l nebo více mannitolu.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2,0 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do objevení prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg C6H14O6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, nejvyšší koncentrace bakteriálních endotoxinů.

Marrubii herba[image omitted]

Jablečníková nať

Synonymum. Herba marrubii

Je to usušená kvetoucí nať druhu Marrubium vulgare L.

Vlastnosti

Droga slabého aromatického pachu, hořké chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. Stonek tupě čtyřhranný, bělovlnatý, s krátkými nekvetoucími větévkami. Listy křižmostojné, řapíkaté, okrouhle vejčité, na bázi zaokrouhlené až srdčité, horní listy široce klínovité. Všechny listy vroubkované, podle žilnatiny svraskalé, na svrchní straně řídce chlupaté, na spodní straně chlupaté až plstnaté, s žilnatinou silně vyniklou. Květy v paždí horních listů uspořádány v kulovitých, oddálených lichopřeslenech. Listence šídlovité, vlnaté, kalich trubkovitý, desetižilný, vlnatě pýřitý s deseti stejně dlouhými, za plodu nazpět ohnutými ušty. Koruna bílá, pýřitá, delší než kalich, dvoupyská, horní pysk dvouklaný, dolní široký, třícípý.

B. Pokožka stonku s buňkami na vnější straně ztlustlými, s četnými krycími jednobuněčnými nebo jednořadými až šestibuněčnými tenkostěnnými chlupy a hvězdovitými chlupy s až dvaceti větvemi. Žláznaté chlupy jednořadé, s menší jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou nebo větší dvoubuněčnou až čtyřbuněčnou hlavičkou a žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) s osmibuněčnou hlavičkou. Hypodermis kolenchymatická, v hranách stonku až desetiřadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků chlorofyl. Kruh cévních svazů je přerušován pruhy parenchymu. Dřevo husté, s jednořadými dřeňovými paprsky. Cévy o průměru až 25 μm, provázeny četnými sklerenchymatickými vlákny.

Pokožka listu z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými, s průduchy (2.8.3) diacytického typu (četnější na spodní straně listu). Chlupy stejného typu jako na stonku. Hvězdovité chlupy přisedlé nebo s krátkou jednobuněčnou nohou.

List bifaciální, palisádový parenchym jednořadý, houbový parenchym víceřadý s jehlicemi nebo svazky rafidů šťavelanu vápenatého.

Kalich a koruna se stejnými typy chlupů jako stonek. Na vnitřní straně kalicha jsou kromě toho dvoubuněčné až tříbuněčné, silně ztlustlé, až 1 mm dlouhé krycí chlupy. Pylová zrna kulovitá, se třemi klíčními póry a třemi zářezy, s hladkou exinou.

C. Droga se upráškuje (355). Prášek je světlý, šedavě hnědozelený tvořící chuchvalce. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: krycí jednobuněčné nebo jednořadé až šestibuněčné chlupy a hvězdovité chlupy s až dvaceti rameny; žláznaté chlupy s jednobuněčnou až čtyřbuněčnou hlavičkou a žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) nebo jejich úlomky; úlomky pokožky listů s průduchy diacytického typu (2.8.3), v buňkách houbového parenchymu jehlice nebo svazky rafidů šťavelanu vápenatého; kulatá pylová zrna se třemi klíčními póry, trikolpátní, s hladkou exinou.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se roztok zfiltruje.

Na vrstvu se nanese do pruhu (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se zkoumadlem vanilinovým R a suší se 5 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části intenzivní fialová skvrna (premarrubin) a nad ní intenzivně červenofialová skvrna (marrubin). Na chromatogramu mohou být další, méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 3 % stonků silnějších než 3 mm.

Záměny. Nejsou přítomny:

• rostliny měkce chlupaté až vlnaté, s listy hrubě vroubkovanými, svraskalými, na líci olysalými, s lichopřesleny krátce stopkatými, listenci blanitými nebo štětinovitými, kalichem vlnatým, s ušty osinkatými, kopinatými, s korunou červeně fialovou zřídka skoro bílou, v ústí s věnečkem chlupů, s prostředním cípem dolního pysku vykrojeným (Ballota nigra L.),

• rostliny aromatické, hustě a krátce plstnaté, s listy vroubkovaně pilovitými, na spodní straně šedoplstnatými, s listeny šídlovitými, s kalichem s ušty čárkovitě kopinatými, korunou špinavě bílou až načervenalou, pýřitou, s prostředním cípem dolního pysku červeně tečkovaným (Nepeta cataria L.),

• rostliny vlnatě šedoplstnaté až běloplstnaté, nežláznaté, listy na bázi srdčitě vroubkované, na spodní straně bílošedě plstnaté, na svrchní straně zelené, listeny kopinaté, delší než 15 mm. Kališní ušty nestejné, krátce trnitě osténkaté, koruna světle červená, vně vlnatá, prostřední cíp velký (Stachys germanica L.),

• rostliny šedě až bíle přitiskle plstnaté, odstále prutnatě větvené, listy krátce řapíkaté na bázi klínovité, vroubkovaně pilovité, na obou stranách běloplstnaté, listence kratičké, šídlovité, kalich přitiskle plstnatý, pětiuštý, ušty kopinatě šídlovité, přímé nebo rozestálé, koruna delší než kalich, bílá (Marrubium peregrinum L.).

Ztráta sušením (2.3.32). Nejvýše 10,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.

Číslo hořkosti. Nejméně 2000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce. Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá, zfiltruje se a prvních 20 ml filtrátu se odstraní.

Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce je 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se 30 s převaluje v ústech tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

5,0n ,

v němž značí:

n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.

10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Matricariae flos [image omitted]

Heřmánkový květ

Synonymum. Flos chamomillae

Je to usušený úbor druhu Matricaria recutita L. (Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT). Obsahuje nejméně 4 ml modře zbarvené silice v kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga má charakteristický, příjemný a aromatický pach. Rozkvetlý úbor se skládá ze zákrovu s četnými listeny sestavenými v jedné až třech řadách; protáhle kuželovitého lůžka, někdy i polokulovitého (mladé úbory), dvanácti až dvaceti obvodových jazykovitých květů s bílou ligulou a velkého množství žlutých trubkovitých květů.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Listeny zákrovu jsou obvejčité až kopinaté s hnědošedým blanitým okrajem. Květní lůžko kuželovité, duté, bez plevin. Jazykovité květy na bázi světle žluté až hnědožluté, trubkovité, nahoře protažené v protáhle oválný, bílý jazyk. Koruna trubkovitých květů žlutá, nahoře rozšířená, ukončená pěti cípy, báze květů žlutohnědá až hnědá.

B. Úbor se rozdělí na jednotlivé části. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: listeny zákrovu na okraji s blanitým lemem, tvořeným jednoduchou vrstvou radiálně protáhlých buněk; střední část listenu obsahující chlorofyl je kryta na spodní straně pokožkou s protáhlými buňkami, se stěnami vlnitě zprohýbanými; s průduchy a žláznatými chlupy. Svazky cévní obklopeny četnými protáhlými, tečkovanými sklereidami s poměrně velkým luminem. Při plošném pohledu je pokožka koruny jazykovitých a trubkovitých květů tvořena izodiametrickými nebo protáhlými buňkami s více či méně zvlněnými stěnami, s malým množstvím žláznatých chlupů. Pokožka jazykovitých květů na svrchní straně s papilózně vychlípenými buňkami, s kutikulou paprsčitě zvrásněnou. V mezofylu mohou být někdy malé drúzy šťavelanu vápenatého. V mezofylu probíhají čtyři hlavní žilky rovnoběžně s podélnou osou květu, někdy jsou doprovázeny dalšími jednou nebo dvěma žilkami, které jsou kratší a jsou rovnoběžné s hlavními žilkami. Dvě prostřední žilky se rozbíhají do dvou nejbližších cípů květu, laterální žilky anastomozují po dvou a tvoří tři oblouky ve třech koncových cípech jazyka. Semeníky vejčité až kulovité, u obou typů květů je na bázi jednořadý věnec kamenných buněk. Pokožka semeníku z protáhlých buněk se stěnami zvlněnými, mezi nimiž jsou vloženy žláznaté chlupy. Semeníky obsahují četné, velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého. V trubkoví tých květech je každá nitka tyčinky obklopena na bázi věncem kamenných buněk. Pokožka bli zen je silně papilózní. Pylová zrna o průměru asi 30 μm, okrouhlá a trojboká, se třemi klíčními póry a ostnitou exinou.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 1,0 g drogy se hrubě rozetře v porcelánové třence a převede se na chromatografický sloupec 150 mm dlouhý, s vnitřním průměrem 15 mm, droga se v sloupci lehce stlačí skleněnou tyčinkou. Třenka i těrka se omyjí dvakrát 10 ml dichlormethanu R, promývací tekutina se převede na sloupec. Perkolát se jímá do baňky s dlouhým úzkým hrdlem, rozpouštědlo se odpaří na vodní lázni. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

Porovnávací roztok. 10 mg borneolu R, 20 mg bornylacetatu R a 4 mg guajazulenu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se chloroformem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je řada skvrn. Největší skvrna (spiroether) odpovídá svojí polohou skvrně bornylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku, další skvrna je v blízkosti startu (matricin). Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C, pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou následující skvrny: v dolní třetině hnědožlutá skvrna (borneol), která se během několika hodin barví fialovošedě, ve střední části žlutohnědá až šedá skvrna (bornylacetat) a v horní třetině temně rudá skvrna s modrým okrajem (guajazulen). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tyto skvrny: modrá skvrna (matricin) v blízkosti startu, několik fialovočervených skvrn (jedna z nich odpovídá bisabololu) v poloze vymezené skvrnami borneolu a bornylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku, nahnědlá skvrna (spiroether) odpovídající polohou skvrně bornylacetatu, červené skvrny (terpeny) polohou odpovídající skvrně guajazulenu, ve střední a v dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další skvrny.

D. 0,1 ml zkoušeného roztoku ze Zkoušky totožnosti C se převede do zkumavky a smíchá se s 2,5 ml roztoku připraveného rozpuštěním 0,25 g p-dimethylaminobenzaldehydu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny fosforečné R, 45 ml kyseliny octové R a 45 ml vody R. Zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe s 5 ml etheru petrolejového R. Spodní vrstva se zbarví zřetelně zelenomodře nebo modře.

Zkoušky na čistotu

Rozdrcená droga. Nejvýše 25 % drogy může projít sítem č. 710.

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 13,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Použije se 30 g nerozdrobněné drogy, baňka na 1000 ml, 300 ml vody R jako destilační tekutiny a 0,50 ml xylenu R v dělené trubici. Destiluje se 4 h rychlostí 3 ml/min až 4 ml/min.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Maydis amylum [image omitted]

Kukuřičný škrob

Synonymum. Amylum maydis

CAS 9005-25-8

Získává se z obilek druhu Zea mays L.

Vlastnosti

Matně bílý až slabě nažloutlý velmi jemný prášek, vrzající při tření mezi prsty, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%.

Zrna s trhlinami na okrajích nebo nepravidelnými hranami se vyskytují zcela výjimečně.

Zkoušky totožnosti

A. Mikroskopie. Mnohostěnná, hranatá zrna o průměru 2 μm. až 23 μm, nebo okrouhlá zrna o průměru 25 μm až 32 μm. Středová trhlina je tvořena zřetelnou dutinou nebo je dvoupaprsčitá až pětipaprsčitá, vrstvení není patrné. V polarizovaném světle se středová trhlina jeví jako černý kříž.

B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R. 1 min se vaří a pak se ochladí; tvoří se řídký, zakalený sliz.

C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které zahřátím zmizí a po ochlazení se opět objeví.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. Ke 100 ml lihu 70% (V/V) předem zneutralizovaného po přidání 0,5 ml fenolftaleinu RS se přidá 10 g zkoušené látky, 1 h se protřepává a pak se zfiltruje. Ke změně zbarvení 50 ml filtrátu se spotřebují nejvýše 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Cizí příměsi. Mohou být přítomny pouze stopy buněčných stěn a protoplazmy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103 bakterií a 102 plísní v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12); vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

† Mebendazolum [image omitted]

Mebendazol

[image omitted]

C16H13N3O3	Mr 295,30	CAS 31431-39-7

Je to methylester kyseliny N-(5-benzoyl-1H-benzimidazol-2-yl)karbamové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H13N3O3.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96%, v etheru a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

A. 30,0 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a zředí se 2-propanolem R na 100,0 ml. 2,5 ml tohoto roztoku se zředí 2-propanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 320 nm proti roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R 0,05% (V/V) v 2-propanolu R jako kontrolní kapalině; roztok vykazuje dvě absorpční maxima: při 247 nm a 312 nm. Specifická absorbance v maximu při 247 nm je 940 až 1040 a v maximu při 312 nm je 485 až 535.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety mebendazolu CRL. Měří se látky bez rekrystalizace.

C. K asi 10 mg se přidá 5 ml lihu 96% R 1 ml dinitrobenzenu RS a 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ4 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (1 + 9) na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (1 + 9) na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny mravenčí bezvodé R a dichlormethanu R (5 + 5 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,53 mg C16H13N3O3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Meclozini dihydrochloridum [image omitted]

Meklozmiumdichlorid

Synonymum. Meclozini hydrochloridum

[image omitted]

C25H29Cl3N2	Mr 463,88	CAS 1104-22-9

Je to (RS)-1-(4-chlorbenzhydryl)-4(3-methylbenzyl) piperaziniumdichlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C25H29Cl3N2.

Vlastnosti

Žlutý nebo žlutavě bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 15,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 232 nm a slabou absorbanci bez definovaného maxima při 260 nm až 300 nm. Specifická absorbance v maximu je 345 až 380, počítáno na bezvodou látku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mekloziniumdichloridu CRL. Měří se tablety s chloridem draselným R.

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 15 mg se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Vypočítá se množství kyselých nebo zásaditých látek ze spotřeby titračního roztoku ve zkoušce Stanovení obsahu podle vzorce:

A=V2-2V1,

v němž značí:

V1 - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS do prvního inflexního bodu v mililitrech,

V2 - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS do druhého inflexního bodu v mililitrech.

A je -0,3 ml až +0,3 ml pro 0,3500 g zkoušené látky.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg mekloziniumdichloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, toluenu R a dichlormethanu R (0,5 + 5 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku(b) (0,5 %).Ke žlutavě bílým skvrnám na startu se nepřihlíží.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3500 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 46,39 mg C25H25Cl3N2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Medosulepini hydrochloridum[image omitted]

Medosulepiniumchlorid

Synonymum. Chlorid medosulepinia

[image omitted]

C20H24ClNS	Mr 345,93	CAS 53046-96-1

Je to (E)-[3-(2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C20H24ClNS.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medosulepiniumchloridu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční čas hlavního píku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

C. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne hnědozelené zbarvení.

D. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,25 ml amoniaku zředěného RS1 a vzniklá sraženina se odfiltruje. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 0,625 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Roztok S2. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH. 4,0 až 5,0, měří se roztok S2.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu za použití následujících roztoků. Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 µg Fe/ml, 0,5 µg Fe/ml a 0,8 µg Fe/ml zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.

Změří se absorbance roztoků při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 4,0 mg se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg kyseliny 2-(4-tolylmerkaptomethyl)benzoové CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Je směsí stejných objemových dílů porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky a porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 mg medosulepiniumchloridu CRL se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm) se specifickou plochou 220 m2/g a velikostí póru 100 nm,

• mobilní fáze, která je směsí připravenou následovně: 2 g pentansulfonanu sodného R se rozpustí v 600 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové R, upraví se pH směsi cyklohexylaminem R na hodnotu 6,0, zfiltruje se, zředí se vodou R na 640 ml a smíchá se s 260 ml acetonitrilu R a 100 ml 2- propanolu R. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 231 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem kyseliny 2-(4-tolylmerkaptomethyl)benzoové a medosulepiniumchloridu je nejméně 8.

Nastříkne se pětkrát 25 μl zkoušeného roztoku a 25 μl porovnávacího roztoku (d) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času medosulepiniumchloridu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch hlavních píků na 5 chromatogramech zkoušeného roztoku není větší než 2,0.

Z ploch hlavních píků na chromatogramu zkoušeného a porovnávacího roztoku, koncentrací roztoků, skutečného obsahu medosulepiniumchloridu CRL se vypočítá obsah C20H24ClNS v procentech a přepočte se na vysušenou látku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 2-(4-tolylthiomethyl)benzoová,

[image omitted]

B. 2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on,

[image omitted]

C. (RS)-2-methyl-11 -(3-dimethylaminopropyl)-6,11 -dihydrodibenzo[ b,e]thiepin-11-ol,

[image omitted]

D. (E)-2-methyl-11-(3-dimethylaminopropyliden)-6H-dibenzo[b,e]thiepin-5-oxid.

† Medroxyprogesteroni acetas[image omitted]

Medroxyprogesteronacetat

[image omitted]

C24H4	Mr 386,53	CAS 71-58-9

Je to 17-hydroxy-6α-methyl-4-pregnen-3,20-dion-17-acetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C24H34O4.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96% a v methanolu a těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 205 °C až 209 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medroxyprogesteronacetatu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg progesteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru petrolejového R, ethylacetatu R a toluenu R (10 + 40 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo až do objevení skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +45° až +51°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 62,5 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg medroxyprogesteronacetatu CRL a 25 mg megestrolacetatu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se odpaří ve vodní lázni při 45 °C do sucha, zbytek se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí připravenou takto: 600 ml acetonitrilu R a 350 ml vody R se promíchá a po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml a znovu se promíchá,

spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Citlivost se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: medroxyprogesteronacetatu 13,5 min a megestrolacetatu 12,5 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky megestrolacetatu a medroxyprogesteronacetatu je nejméně 2,0. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se odděleně pětkrát 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) není větší než 2,0.

Odděleně se nastříkne 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 241 nm.

Vypočítá se obsah C24H34O4 za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 426.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Megluminum[image omitted]

Meglumin

[image omitted]

C7H17NO5	Mr 195,21	CAS 6284-40-8

Je to 1-deoxy-1-methylamino-D-glucitol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C7H17NO5.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Vodný roztok reaguje na lakmus zásaditě. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 128 °C až 131 °C.

B. Infračervené spektrum (2.2.25) zkoušené látky se shoduje se spektrem megluminu CRL.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml vody R, přidají se asi 2 mg ninhydrinu R a zahřívá se 2 min na vodní lázni; roztok se zbarví modrofialově.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 3,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -16,5° až -18°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,5 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.

Redukující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá stejný objem vínanu měďnatého RS a krátce se povaří; nevznikne hnědočervená sraženina.

Těžké kovy (2.4.8). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 12 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14.). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 40 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 19,52 mg C7H17NO5.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Melissae herba[image omitted]

Meduňková nať

Synonymum. Herba melissae

Je to usušená, na začátku květu sbíraná nať druhu Mellisa officinalis L. Obsahuje nejméně 0,7 ml silice v 1 kg drogy.

Vlastnosti

Droga slabého charakteristického pachu po citronu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. Stonek čtyřhranný, žláznaté chlupatý až téměř lysý, zelenošedý, ve spodní části hnědě naběhlý. Listy dlouze řapíkaté, široce vejčité až kosočtverečné, na bázi široce klínovité až uťaté, hrubě pilovitě zubaté, krátce zašpičatělé. Čepel tenká, pomačkaná, slabě chlupatá až olysalá, na svrchní straně s žilnatinou vpadlou. Na spodní straně světlejší, s ostře vyniklou světlou žilnatinou, chlupy jen na silnějších žilkách. Lichopřesleny málokvěté, v paždí listenů listům podobných, ale menších. Listence vejčité až čárkovité. Květy stopkaté. Kalich zvonkovitý, třináctižilný, dvoupyský, horní pysk třízubý, dolní osinkatě dvouzubý. Koruna žlutobílá, později růžová, trubka zakřivená, nálevkovitá, v ústí lysá, horní pysk vykrojený, dolní třícípý. Tyčinky lysé.

B. Pokožka stonku s buňkami na vnější straně ztlustlými. Krycí chlupy jednobuněčné, velmi krátké, široce kuželovité, mírně zahnuté, na povrchu jemně zrnité, dvoubuněčné až pětibuněčné, krátké, ztlustlé, mírně zahnuté, na povrchu zrnité nebo jemně rýhované. Žláznaté chlupy (typ Lamiaceae), malé chlupy s jednobuněčnou nohou a s jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou. Hypodermis kolenchymatická, v hranách stonku mnohořadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků chlorofyl. Svazky cévní uspořádány v kruhu přerušovaném dřeňovými paprsky. Pokožka listu na obou stranách z buněk se stěnami vlnitě zprohýbanými, krytými tenkou, hladkou kutikulou. Chlupy stejného typu jako na stonku, četnější na svrchní straně. Průduchy diacytického typu (2.8.3) četnější na spodní straně listu. List bifaciální. Palisádový parenchym jednořadý, houbový parenchym třířadý až čtyřřadý s velkými intercelulárami. Pylová zrna kulovitá, se šesti klíčními póry a síťovitou exinou.

C. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: krycí chlupy jednobuněčné, široce kuželovité, na povrchu jemně zrnité; dvoubuněčné až šestibuněčné jednořadé krycí chlupy na povrchu jemně zrnité nebo rýhované, na konci zašpičatělé; žláznaté chlupy (typ Lamiaceae) a chlupy s jednobuněčnou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou; úlomky pokožky listy s diacytickými průduchy (2.8.3).

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 5 min s 10 ml dichlormethanu R a pak se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí malým množstvím dichlormethanu R Spojené tekutiny se opatrně odpaří na vodní lázni na asi 0,5 ml.

Porovnávací roztok. 5 μl citralu R a 5 μl (+)-citronellalu R se rozpustí v toluenu R a zředí se na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R(5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mohou být i další, méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % stonků silnějších než 5 mm.

Záměny. V droze nejsou přítomny listy na obou stranách chlupaté až plstnaté (Nepeta cataria L.)

nebo dlouhé kopinaté listy s ostře pilovitými okraji; v práškované droze nejsou patrné drúzy nebo krystaly šťavelanu vápenatého (Stachys sp.).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,5 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.3.12). 50,0 g drogy se destiluje 3 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 1000ml baňce s 500 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Menadionum[image omitted]

Menadion

[image omitted]

C11H8O2	Mr 172,18	CAS 58-27-5

Je to 2-methyl-1,4-naftochinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C11H8O2.

Vlastnosti

Světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v toluenu, dobře rozpustný v etheru a mírně rozpustný v lihu 96% a v methanolu. Na světle se rozkládá.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 105 °C až 108 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem menadionu CRL.

C. Asi 1 mg se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a přidají se 2 ml amoniaku 17,5% RS a 0,2 ml ethylkyanoacetatu R; vzniká intenzivní modrofialové zbarvení, které se po přidání 2 ml kyseliny chlorovodíkové R odbarví.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se ve vodní lázni; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za chránění před přímým světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů nitromethanu R, acetonu R, dichlorethanu R a cyklohexanu R (1 + 2 + 5 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjení a vysušení se ještě dvakrát opakuje. Potom se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h nad oxidem fosforečným R a při tlaku nepřevyšujícím 2 kPa až 3 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 15 ml kyseliny octové ledové R v baňce opatřené zátkou s ventilem. Po přidání 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 1 g zinku práškového R se baňka uzavře a nechá 60 min stát za občasného protřepání a za chránění před světlem. Tento roztok se zfiltruje přes vatu, třikrát se promyje vždy 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R K filtrátu spojenému s promývací tekutinou se přidá 0,1 ml feroinu RS a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS.

1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,61 mg C11H8O2

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Menthae piperitae etheroleum[image omitted]

Silice máty peprné

Synonyma. Menthae piperitae aetheroleum, Oleum menthae piperitae

CAS 8006-90-4

Je to silice získaná z čerstvé natě kvetoucí rostliny druhu Mentha x piperita L. destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Bezbarvá nažloutlá nebo lehce zelenožlutá tekutina, charakteristického pachu, chladivé chuti. Je mísitelná s lihem 96%, etherem a dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg thymolu R, 10 μl menthylacetatu R, 20 μl cineolu R a 50 mg mentholu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 10 μl porovnávacího roztoku a 20 μl zkoušeného roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být skvrny (karvon, pulegon), které se nacházejí těsně pod skvrnou thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a přitom se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou následující skvrny (podle vzestupných hodnot RF): v dolní třetině chromatogramu intenzivní modrá až fialová skvrna (menthol), fialově modrá až hnědá skvrna (cineol), růžová skvrna (thymol) a fialově modrá skvrna (menthylacetat). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je velmi intenzivní skvrna odpovídající mentholu a slabě zbarvená skvrna odpovídající cineolu. Mezi skvrnami cineolu a thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku mohou být světle růžové, šedomodré nebo zelenošedé skvrny (karvon, pulegon, isomenthon); ve střední části chromatogramu je fialově modrá skvrna (menthylacetat), bezprostředně pod ní je zelenomodrá skvrna (menthon); v blízkosti čela chromatogramu je intenzivní fialově červená skvrna (uhlovodíky) a pod ní hnědožlutá skvrna (menthofuran); dále mohou být patrné další, méně intenzivně zbarvené skvrny.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenční časy hlavních píků retenčním časům hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku. Píky karvonu a pulegonu mohou na chromatogramu zkoušeného roztoku chybět.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,4; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Hustota (2.2.5). 0,900 až 0,916.

Index lomu (2.2.6). 1,457 až 1,467.

Optická otáčivost (2.2.7). Úhel optické otáčivosti je -10° až 30°.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. 0,1 g limonenu R, 0,2 g cineolu R, 0,4 g menthonu R, 0,1 g menthofuranu R, 0,1 g isomenthonu R, 0,4 g menthylacetatu R, 0,6 g mentholu R, 0,2 g pulegonu R a 0,1 g karvonu R se rozpustí v 1 ml hexanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,

• helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• dělicího poměru 1/100,

• programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 10 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 5 min,

• teploty nástřikového prostoru a detektoru 220 °C.

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limonenu, při teplotě 110 °C a je-li rozlišení píků limonenu a cineolu nejméně 1,5.

Nastříkne se asi 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které jsou přítomny ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).

Obsah jednotlivých látek v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace. Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

limonen	1,0 % až 5,0 %
cineol	3.5 % až 14,0 %
menthon	14,0 % až 32,0 %
menthofuran	1,0 % až 9,0 %
isomenthon	1.5 % až 10,0 %
menthylacetat	2,8 % až 10,0 %
menthol	30,0 % až 55,0 %
pulegon	nejvýše 4,0 %
karvon	nejvýše 1,0 %