Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů cyklohexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se 5 min suší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Pak se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v ethanolu R, 5 min se zahřívá při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající menadionu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající menadionu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám pod hlavní skvrnou, které od ní nemusí být zcela odděleny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 15,0 mg fytomenadionu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 15,0 mg fýtomenadionu CRL a 4,0 mg trans-epoxyfytomenadionu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm) o porozitě 8 nm,

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů diisopropyletheru R, oktanolu R a heptanu R (3,3 + 0,67 + 1000). Průtoková rychlost je 0,4 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b), a pokud je použit zapisovač, nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vzhledem k trans -fytomenadionu následující: trans-epoxyfytomenadion asi 0,6 a cis-fytomenadion asi 0,7.

Postupně se šestkrát nastříkne po 20 l porovnávacího roztoku (a).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku trans-izomem je menší než 1 % a rozlišení mezi píky trans-fytomenadionu a cís-fytomenadionu je nejméně 2,5. Pak se nastříkne 20 l zkoušeného roztoku a 20 l porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah trans-fytomenadionu, cís-fytomenadionu a trans-epoxyfytomenadionu v procentech z následujících výrazů:

mtrans-fytomenadion=m'.A'trans.Stransm.S'trans,

cis-fytomenadion=m'.A'cis.Scism.S'cis,

2trans-epoxyfytomenadion=m'.A'epoxy.Sepoxym.S'epoxy,

v nichž značí:

m´	-	hmotnost referenční látky v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,
m	-	hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,
A´trans	-	obsah tams-fytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech,
A´cis	-	obsah cis-fytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech,
A´epoxy	-	obsah trans-epoxyfytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech,
Strans	-	plochu píku trans-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku,
Scis	-	plochu píku cis-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku,
Sepoxy	-	plochu píku trans-epoxyfytomenadionu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
S´trans	-	plochu píku trans-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
S´cis	-	plochu píku cis-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
S´epoxy	-	plochu píku trans-epoxyfytomenadionu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 2-methyl-1,4-naftochinon (menadion).

† Pilocarpini hydrochloridum [image omitted]

Pilokarpiniumchlorid

Synonymum. Pilocarpinium chloratum

[image omitted]

C11H17ClN2O2	Mr 244,72	CAS 54-71-7

Je to (3S,4R)-(3-ethyl-4,5-dihydro-2-oxo-3H-furan-4-yl)methyl-1-methyl-imidazoliumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C11H17ClN2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 203 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrempilokarpiniumchloridu CRL. Jsou-li látky zkoušeny ve formě tablet, připraví se za použití chloridu draselného R.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml, přidá se 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Ž7 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93 °, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg pilokarpiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C apo ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (1 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí v 60 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,2447 g C11H17ClN2O2.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Pilocarpini nitras [image omitted]

Pilokarpiniumnitrat

[image omitted]

C11H17N3O5	Mr 271,27	CAS 148-72-1

Je to (3S,4R)-(3-ethyl-4,5-dihydro-2-oxo-3H-furan-4-yl)methyl-1-methyl-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C11H17N3O5.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky, citlivé na světlo. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 174 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pilokarpiniumnitratu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí se skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí na 2 ml vodou R, přidá se 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS, 2 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově.

E. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Připraví se těsně před použitím.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80,0° až +83,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,3 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 15 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg pilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 3 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, methanolu R a amoniaku 26% R (85 + 14 + 1) po dráze 15 cm. Vrstva se 10 min suší při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 μg/g).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (1 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,100 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,5 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,13 mg C11H17N3O5.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Pindololum [image omitted]

Pindolol

[image omitted]

C14H20N2O2	Mr 248,32	CAS 13523-86-9

Je to (RS)-1-(4-indolyloxy)-3-isopropylamino-2-propanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C14H20N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 174 °C.

B. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 0,085 % (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml roztokem kyseliny chlorovodíkové R 0,085 % (V/V) v methanolu R. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 320 nm (2.2.25). Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 264 nm a 287 nm, a prodlevu při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 264 nm je 330 až 350 a v maximu při 287 je 170 až 190.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pindololu CRL.

D. Chromatogramy na vrstvě A získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 nebo H5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Všechny postupy je třeba provádět co nejrychleji a za chránění před světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 5 ml. Připraví se těsně před použitím a nanese se na vrstvu jako poslední.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg pindololu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a methanolu R (1 + 99) na 50 ml.

A. Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a methanolu R (4 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se krátce suší v proudu studeného vzduchu, ihned se postříká dimethylaminobenz-aldehydem RS7 a zahřívá se 20 min při 50 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %).

B. Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, etylacetatu R a methanolu R (4 + 50 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se krátce usuší v proudu studeného vzduchu a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny a skvrn detegovaných na vrstvě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 80 ml methanolu R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 24,83 mg C14H20N2O2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

A. 1-[7-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropyl)indol-4-yloxy]-3-isopropylamino-2-propanol,

B. 1-[1-(2-hydroxy-3-isopropylaminopropyl)indol-4-yloxy]-3-isopropylamino-2-propanol,

C. 3,3-bis(indol-4-yloxy)-N-isopropyl-1,1-imino-bis(2-propanol)-hydrogenmalonat,

D. 4-(2,3-dihydroxypropoxy)indol,

E. 4-hydroxyindol,

F. 4-(2-hydroxy-3-chlorpropoxy)indol.

Pini pumilionis etheroleum[image omitted]

Kosodřevinová silice

Synonyma. Pini pumilionis aetheroleum, Oleum pini pumilionis

Je to silice získaná z čerstvého jehličí a mladších větévek druhu Pinus mughus SCOP. destilací s vodní parou.

Obsahuje 3,0 % až 10,0 % esterů, počítáno jako bomylacetat (C12H20O2; Mr 196,29).

Vlastnosti

Bezbarvá až slabě zelenožlutá čirá kapalina. Je charakteristického pachu, aromatické, pozděj i palčivé a hořké chuti, velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji. Působením světla a vzduchu houstne a barví se temněji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 μl bornylacetatu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další, méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,862 až 0,877 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,475 až 1,480.

Optická otáčivost (2.2.7). -4° až -16°.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Zbytek váží nejvýše 0,150 g.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jednom objemovém dílu lihu 96%.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,250 g undekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml se smíchají s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly[fenyl(5)methyl(95)]siloxanem R; tloušťka vrstvy 1,5 μm,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 10 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• programované teploty; teplota kolony se zvyšuje ze 60 °C rychlostí 3 °C/min až na 190 °C,

• teploty nástřikového prostoru a detektoru 220 °C.

Nastříkne se 0,5 μl zkoušeného roztoku. Opakuje se nejméně třikrát. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí: α-pinen, kamfen, β-pinen, myrcen, α-felandren, limonen, bornylacetat. Zkoušku lze hodnotit, jestliže symetrie píku je nejméně 0,8 a nejvýše 1,2, počítáno pro pík limonenu, a rozlišení mezi píky odpovídajícími cineolu a limonenu je nejméně 1,0. Obsah jednotlivých látek v procentech se vypočítá podle vzorce:

Pi .MVS .100f .PVS .MS,

v němž značí:

Pi - plochu píku odpovídající látce i,

Pvs - plochu píku odpovídající undekanu,

Mvs - obsah undekanu v roztoku vnitřního standardu v gramech,

Ms - obsah silice ve zkoušeném roztoku v gramech,

f - korekční faktor pro porovnání odezvy undekanu a složky i.

Obsah látek v procentech:

• součet obsahů α-felandrenu a limonenu je nejméně 45 %,

• součet obsahů α-pinenu a β-pinenu je nejvýše 40 %,

• obsah ostatních složek (jednotlivě) nejvýše 5 %.

Stanovení obsahu

5,000 g se smíchá s 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml modři thymolové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 98,15 mg C12H20O2.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

† Piperazini adipas [image omitted]

Piperaziniumadipat

Synonymum. Piperazinium adipicum

[image omitted]

C10H20N2O4	Mr 232,28	CAS 142-88-1

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C10H20N2O4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Taje při asi 250 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety piperaziniumadipatu CRL.

B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. K 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a protřepe se třikrát s 10 ml etheru R. Spojené etherové výtřepky se odpaří do sucha. Zbytek promytý 5 ml vody R a vysušený při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 150 °C až 154 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí na 10 ml směsí objemových dílů ethanoluR a amoniaku 26% R (2 + 3).

Porovnávací roztok (a). 0,1 g piperaziniumadipatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3) na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postříká se postupně roztokem ninhydrinu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R a vrstva se suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se pak postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Žádná skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Neberou se v úvahu skvrny, které zůstanou na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,61 mg C10H20N2O4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Piperazini citras [image omitted]

Piperaziniumcitrat

[image omitted]

C24H46N6O14 . nH2O	Mr bezvodého 642,66	CAS 41372-10-5

Je to hydratovaný tripiperazinium-bis(2-hydroxypropan-1,2,3-trikarboxylat). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C24H46N6O14. Obsahuje proměnlivé množství vody.

Vlastnosti

Bílý granulovaný prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Po vysušení při 100 °C až 105 °C taje při asi 190 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem piperaziniumcitratu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se suší 5 h při 120 °C, upráškují se za nepřístupu vlhkosti, připraví se tablety a ihned se měří spektra.

B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. Roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml.

Směs rozpouštědel. Při přípravě dalších roztoků se použije směs objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3).

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g piperaziniumcitratu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí rozpouštědel na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postupně se postříká roztokem ninhydrinu R (0,03 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R. Pak se vrstva suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstanou na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 14,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 10,71 mg C24H46N6O14.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Piperazinum hexahydricum [image omitted]

Hexahydrát piperazinu

Synonyma. Piperazinum hydricum, Piperazinum

[image omitted]

C4H10N2 . 6H2O	Mr 194,23 Mr bezvodého 86,14	CAS 142-63-2

Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H10N2 . 6H2O.

Vlastnosti

Bezbarvé rozplývající se krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Taje při asi 43 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hexahydrátu piperazinu CRL. Zkoušená látka a referenční látka se suší 48 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R, upráškují se za nepřístupu vlhkosti, připraví se tablety a ihned se změří spektra.

B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují po postřiku roztoky ninhydrinu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduj e polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 0,5 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Přidá se 0,2 ml benzoylchloridu R, promíchá se a pak se pokračuje v přidávání benzoylchloridu R po 0,2 ml, až se netvoří další sraženina. Zfilfruje se a sraženina se promyje celkem 10 ml vody R rozdělené do malých dávek. Sraženina se rozpustí ve 2 ml horkého lihu 96% R, roztok se naleje do 5 ml vody R a nechá se stát 4 h. Pak se vzniklé krystaly odfiltrují, promyjí vodou R a vysuší při 100 °C až 105 °C. Tají (2.2.14) při 191 °C až 196 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H8 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 10,5 až 12,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 6 ml amoniaku 26% R a zředí se ethanolem R na 10 ml.

Směs rozpouštědel. Při přípravě dalších roztoků se použije směs objemových dílů ethanolu R a amoniaku 26% R (2 + 3).

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g hexahydrátu piperazinu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg ethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg triethylendiaminu R se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 12,5 mg triethylendiaminu R se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se směsí rozpouštědel na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 105 °C a postupně se postříká roztokem ninhydrinu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 1-butanolu R (3 + 100) a roztokem ninhydrinu R (1,5 g/l) v ethanolu R. Pak se vrstva suší 10 min při 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká jodem 0,05 mol/l RS a nechá se stát asi 10 min. Skvrna odpovídající triethylendiaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 (μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml kyseliny octové bezvodé R a zředí se jí na 70 ml. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z hnědožluté na zelenou.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 9,705 mg C4H10N2 . 6H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Piroxicamum [image omitted]

Piroxikam

[image omitted]

C15H13N3O4S	Mr 331,4	CAS 36322-90-4

Je to 4-hydroxy-2-methyl-3-[(2-pyridyl)aminokarbonyl]-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C15H13N3O4S

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v ethanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. 10 mg se rozpustí v 80 ml methanolu R, přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. 10,0 ml takto připraveného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 420 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 242 nm a 334 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 334 nm k absorbanci naměřené v maximu při 242 nm je 2,2 až 2,5.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem piroxikamu CRL. Měří se roztoky látek (50 g/l) v chloroformu R v 0,lmm vrstvě.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného sibkagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 60,0 mg piroxikamu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 60 mg 2-pyridylaminu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající 2-pyridylaminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 2-pyridylaminu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 60 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,14 mg C15H13N3O4S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. R^1 = CH3, R^2 = H; 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

B. R^1 = C2H5, R^2 = H; 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

C. R^1 = CH3, R^2 = CH3; 4-hydroxy-3-methoxykarbonyl-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

D. R^1 = C2H5, R = C3H; 3-ethoxykarbonyl-4-hydroxy-2-methyl-2H-1,2-benzothiazin-1,1-dioxid,

[image omitted]

E. R = CH3; 1,1-dioxid methylesteru kyseliny 2-(3-oxo-1,2-benzothiazolin-2-yl)octové,

F. R = C2H5; 1,1-dioxid ethylesteru kyseliny 2-(3-oxo-1,2-benzothiazolin-2-yl)octové,

[image omitted]

G. 2-pyridylamin.

† Pivampicillinum[image omitted]

Pivampicilin

[image omitted]

C22H29N3O6S	r 463,55	CAS 33817-20-8

Je to [(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]methylester kyseliny (6R)-6-(2-amino-2-fenylacetamido)penicilanové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C22H29N3O6S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pivampicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HR.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R

Porovnávací roztok (a). 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 10 mg pivampicilinu CRL, 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL a 10 mg talampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, vody R a lihu 96% R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min na 60 C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromátogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnáva čího roztoku (b) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a 15 mm v průměru. Zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je téměř bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Roztok neopalizuje silněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H7 (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +208° až +222°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v 5,0 ml lihu 96% R a zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml acetonitrilu R a zředí se roztokem kyseliny fosforečné R (1 g/l) na 20 ml.

Porovnávací roztok. 2,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 9,0 ml acetonitrilu R a 9,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (1 g/l).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii s vysycenými zbytkovými silanoly R,

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:

• mobilní fáze A - směs objemových dílů roztoku fosforečnanu amonného R (1,32 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (100 g/l) na 2,5, a acetonitrilu R (50 + 50),

• mobilní fáze B směs objemových dílů roztoku fosforečnanu amonného R (1,32 g/l), jehož pH bylo upraveno roztokem kyseliny fosforečné R (100 g/l) na 2,5, a acetonitrilu R (15 + 85), s následujícím elučním programem:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 10	100	0	izokraticky
10 - 12	0	100	izokraticky
12 - 17	100	0	znovuustavení

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže kapacitní poměr dimeru pivampicilinu (s retenčním časem asi 5 min) a pivampicilinu (hlavní pík) je nejméně dvanáct. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (3 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,01násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 10 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS. Zkumavka se zahřívá 10 min na vodní lázni, ochladí se a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se v zabroušené zkumavce přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe.

Je-li třeba, odstřeďuje se a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Triethanolamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 1,0 ml směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9).

Porovnávací roztok. 5,0 mg triethanolaminu R se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 9) a zředí se touto směsí na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, 1-butanolu R, tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 5,8, kyseliny octové ledové R a butylacetatu R (5 + 15 + 24 + 40 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se 10 min suší při 110 °C a nechá se zchladnout. Do chromatografické komory se vloží odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS, vody R a roztoku manganistanu draselného R (15 g/l) (1 + 1 + 2). Komora se uzavře a nechá v klidu 15 min; poté se do ní vloží vysušená vrstva a komora se opět uzavře. Na vrstvu se nechají působit páry chloru po dobu 15 min až 20 min. Deska se vyjme, nechá se 2 min až 3 min stát na vzduchu a postříká se zkoumadlem tetramethyldiaminodifenyl-methanovým R. Žádná skvrna odpovídající triethanolaminu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,30 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se použijí do dvou hodin od přípravy.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg pivampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 25,0 mg propyl-4-hydroxybenzoanu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml posledního roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R (2,22 g/l), jejíž pH bylo upraveno triethylaminem R na 2,5, (40 + 60),

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním pikem (pivampicilin) a druhým pikem (propyl-4-hydro-xybenzoan) je nejméně 5,0 a faktor symetrie píku pivampicilinu je nejvýše 2,0. Nastříkne se šestkrát 20 (μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A.kyselina2-{[(2R)-2-amino-2-fenylacetyl]ammo}-2-{(41S)-4-{[[(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]meth oxy]karbonyl}-5,5-dimethylthiazolidin-2-yl} octová (penicilové kyseliny pivampicilinu),

[image omitted]

B.[(2,2-dimethylpropanoyl)oxy]methyl-(4S)-[5,5-dimethyl-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)thia zolidin-4-karboxylat] (diketopiperazin pivampicilinu),

[image omitted]

C. ko-oligomery pivampicilinu a penicilových kyselin pivampicilinu.

Plantaginis folium[image omitted]

Jitrocelový list

Synonymum. Folium plantaginis

Je to usušený list druhu Plantago lanceolata L.

Vlastnosti

Droga slabého charakteristického pachu, mírně hořké, poněkud svíravé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. List kopinatý, někdy až čárkovitě kopinatý, až 30 cm dlouhý a 4 cm široký, olysalý nebo chlupatý, zúžený dole v krátký žlábkovitý řapík. Čepel celokrajná, zřídka oddálené mělce zubatá, zelená, šedozelená nebo hnědozelená, na bázi někdy fialově naběhlá. Žilnatina rovnoběžná, se třemi až sedmi naspod ostře vyniklými žilkami.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka z buněk se stěnami tenkými, vlnitě zprohýbanými, krytá hladkou kutikulou. Na obou stranách listu převládají průduchy diacytické (2.8.3), kromě nich se vyskytují i průduchy anomocytické (2.8.3). Krycí chlupy mnohobuněčné, jednořadé, bazální buňka téměř kulovitá, nasedá na zvětšenou buňku pokožky, další dvě buňky jsou dlouhé, čípkovité, výrazně ztlustlé,s luminem vláknitým. Řidčeji se vyskytují mnohobuněčné, jednořadé, velmi dlouhé, zprohýbané chlupy s buňkami často kolabovanými. Žláznaté chlupy s jednobuněčnou kuželovitou nohou a víceřadou hlavičkou z drobných buněk, ukončenou jednou špičatou buňkou koncovou. List monofaciální. Palisádový parenchym na svrchní straně nejvýše třířadý, na spodní straně nejvýše dvouřadý, houbový parenchym mohutný. Přechod mezi jednotlivými vrstvami parenchymu nezřetelný.

C. Práškovaná droga. Prášek je nahnědle zelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s diacytickými a anomocytickými průduchy (2.8.3); krycí chlupy nebo jejich úlomky s bazální buňkou téměř kulovitou, následujícími dvěma buňkami dlouhými, čípkovitými, výrazně ztlustlými s vláknitým luminem, mnohobuněčné, velmi dlouhé zprohýbané chlupy s buňkami často kolabovanými; žláznaté chlupy s jednobuněčnou kuželovitou nohou a víceřadou hlavičkou z drobných buněk ukončenou jednou špičatou koncovou buňkou.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem při 65 °C. Po ochlazení se zfíltruje.

Porovnávací roztok. 5 mg žluti naftolové SR se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Pak se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS2 a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní hnědošedá skvrna (aukubin), která se barví modrošedě v poloze přibližně odpovídající skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, méně intenzivní skvrny odpovídající zbarvením aukubinu; na čele chromatogramu je intenzivně zbarvená skvrna (chlorofyl).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,0 %; nejvýše 12,0 % jinak zbarvené drogy; nejvýše 5,0 % jiných částí matečné rostliny; nejvýše 1,0 % anorganických příměsí.

Záměny.

A. Nejsou přítomny listy nevýrazně zelené, podlouhle kopinaté, celokrajné, lysé, na okraji brvité, až 20 cm dlouhé a až 3 cm široké, na spodní straně s vyniklou hlavní žilkou a souběžnými žilkami prvního řádu.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Nejsou patrny buňky pokožky mnohohranné až slabě zvlněné, s nepravidelně uzlinovitě ztlustlými stěnami, kryté jemně zrnitou kutikulou; průduchy na obou stranách listu téměř okrouhlé, bez typických vedlejších buněk; v okolí žilnatiny roztroušené hlavičkovité chlupy s jednobuněčnou nohou a většinou dvoubuněčnou hlavičkou; krycí chlupy dlouhé, mnohobuněčné.

List bifaciální. Palisádový parenchym dvouřadý až třířadý, z buněk krátkých, se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými; houbový parenchym víceřadý. Krystaly šťavelanu vápenatého a sklerenchymatická vlákna chybějí (Digitalis lanata EHRH.).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12%.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 4,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 6,0; stanoví se s 1,0 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Plasma humanum ad separationem [image omitted]

Lidská plazma pro frakcionaci

Je to tekutá část lidské krve zbývající po oddělení buněčných elementů z krve odebrané do antikoagulačního roztoku nebo oddělená průběžnou filtrací nebo odstřeďováním během plazmaferézy. Je určena k výrobě krevních derivátů.

Výroba

K odběru krve nebo krevní plazmy se mohou použít pouze pečlivě vybraní zdraví dárci, u nichž je co možná nejvíce zjištěno lékařskou prohlídkou, laboratorními rozbory krve a z anamnézy, že jsou prosti zjistitelných původců těch nákaz, které se mohou přenést transfuzí krve nebo jejích složek. Jako dárci krve nejsou přijatelné osoby, které byly léčeny látkami pocházejícími z lidské hypofýzy, jako jsou např. růstový hormon, gonadotropin, hormon stimulující štítnou žlázu (thyreotropin).

O vyšetřeních a zkouškách, jež se mají provést, a o postupech při odběru krve nebo plazmaferéze rozhoduje příslušná autorita té země, ve které se odběr uskutečňuje. Doporučení v této oblasti dala komise expertů Rady Evropy pro krevní transfuzi a imunohematologii, např. Guide for the Preparation, Use and Quality Assurance of Blood Components, Council of Europe, Strasbourg 1995 a Světová zdravotnická organizace (např. Requirements for the Collection, Processing and Quality Control of Blood, Blood Components and Plasma Derivatives, Requirements for Biological Substances No. 27, WHO, Technical Report Series No. 840,1994).

Při každém odběru se zejména provedou zkoušky na povrchový antigen hepatitidy B, na protilátky proti viru hepatitidy C a na protilátky proti HIV metodami s vhodnou citlivostí a specificitou a v každém případě se zjistí negativní výsledek. Plazma dárce obsahuje v době odběru nejméně 60 g celkových bílkovin v litru. Stanovení hladiny sérových bílkovin dárce se provádí ve vhodných intervalech.

Plazma se připravuje metodou, která co možná nejdokonaleji odstraňuje krevní buňky a jejich části. Ať se připravuje z lidské krve nebo plazmaferézou, odděluje se plazma od buněk metodou, která umožní vyloučit kontaminaci mikroorganismy. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Obaly vyhovují požadavkům na skleněné obaly (3.2.1) nebo na krevní vaky z plastů (3.2.3/4/5/6). Obaly jsou uzavřeny tak, aby se předešlo kontaminaci.

Spojování plazmy dvou nebo více dárců je povoleno pouze tehdy, když se provede za aseptických podmínek a směs se ihned a rychle zmrazí na teplotu -30 °C nebo nižší. Obaly, které byly dříve použity pro jiné účely, se nesmí použít pro smíšenou plazmu. Plazma získaná z plné krve a určená pro výrobu koagulačních faktorů nebo jiných labilních složek se oddělí od buněk co nejdříve, nejpozději však do 24 h od odběru. Plazma pro výrobu koagulačních faktorů a jiných labilních složek se zpracuje krátce po oddělení nebo odběru nebo se šokově zmrazí na teplotu -30 °C nebo nižší. Plazma určená pro výrobu těch složek, které nejsou labilní, se oddělí do pěti dnů od ukončení použitelnosti plné krve.

Není určeno, aby se stanovení celkové bílkoviny a faktoru VIII provádělo u každé jednotky plazmy. To je spíše dáno zásadami správné výrobní praxe; stanovení účinnosti faktoru VIII je důležité pro plazmu určenou pro přípravu koncentrátů labilních složek.

Obsah celkových bílkovin v jednotce plazmy závisí na obsahu sérových bílkovin dárce a na stupni naředění během odběru. Když je plazma získána od vhodného dárce a odebrána do zamýšleného množství antikoagulačního roztoku, získá se obsah celkových bílkovin, který vyhovuje hranici 50 g/l. Když je do antikoagulačního roztoku odebrán objem krve nebo plazmy menší než původně zamýšlený, nemusí výsledná plazma být nezbytně nevhodná pro smíchání k frakcionaci. Cílem správné výrobní praxe je dosažení předepsaného limitu pro všechny normální odběry.

Obsah faktoru VIII v plazmě závisí na postupu při odběru a na dalším zacházení s krví a plazmou. Při správné praxi se obvykle dosahuje koncentrace 0,7 m.j. v mililitru, ale i plazma s nižším obsahem se může použít k výrobě koncentrátů koagulačních faktorů. Cílem správné výrobní praxe je zachovat taková množství labilních složek, kolik je možno.

Celkový obsah bílkovin. Nejméně 50 g/l. Stanoví se ve směsi nejméně deseti odběrů, která se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby výsledný roztok obsahoval ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi, která obsahuje 1 objemový díl kyseliny sírové prosté dusíku R a 30 objemových dílů vody R. Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.

Faktor VIII. Nejméně 0,7 m.j./ml. Stanoví se ve směsi nejméně deseti odběrů, které se, je-li třeba, nechají roztát při teplotě nižší než 37 °C. Stanovení účinnosti faktoru VIII (2.7.4) se provede za použití porovnávací plazmy kalibrované na mezinárodní referenční přípravek pro stanovení účinnosti vztažené na krevní koagulační faktor VIII v plazmě.

Během frakcionace krevních derivátů se první homogenní směs plazmy (např. po odstranění kryoprecipitátu) zkouší na povrchový antigen hepatitidy B, protilátky proti hepatitidě C a na látky proti HIV metodami s vhodnou citlivostí a specificitou; směs dává negativní výsledky.

Vlastnosti

Před zmrazením čirá nebo slabě zakalená tekutina, jejíž barva je světle žlutá až zelená.

Zkoušky totožnosti

Není určeno, aby se tyto zkoušky prováděly u každého odběru, ale pouze tehdy, když je třeba ověřit totožnost plazmy, včetně jejího lidského původu.

A. Zkoušený přípravek se nechá roztát při teplotě nižší než 37 °C. K 1 ml se ihned přidá 0,2 ml roztoku chloridu vápenatého R (25 g/l). Koagulace může být urychlena zahřátím na 37 °C. Směs se po koagulaci odstřeďuje, supernatantní tekutina se použije pro zkoušku B.

B. Supernatantní tekutina ze zkoušky A se zkouší imunoelektroforézou sérem proti lidským bílkovinám. Výsledné precipitační linie vykazují hodnoty typické pro lidské sérové bílkoviny.

C. S rozmrzlou plazmou se provedou precipitační zkoušky s použitím řady vhodných druhově specifických antisér. Doporučuje se použít antiséra specifická na plazmatické bílkoviny všech druhů domácích zvířat v příslušném státě běžně používaných k přípravě materiálů biologického původu. Prokážou se bílkoviny lidského původu a antiséra specifická na plazmatické bílkoviny jiných druhů dávají negativní výsledky.

D. Stanovení krevního koagulačního faktoru VIII rovněž přispívá k potvrzení totožnosti plazmy pro výrobu koncentrátů faktoru VIII.

Uchovávání

Mražená plazma se uchovává při teplotě -25 °C nebo nižší. Při přepravě, která netrvá déle než 4 týdny, se udržuje teplota nižší než -20 °C. Tato teplota se během přepravy udržuje pokud možno po celou její dobu, pro frakcionaci se může použít ještě plazma, u které jen jedenkrát teplota překročila -20 °C, a to nejvýše na 72 h, přičemž nikdy nebyla vyšší než -5 °C.

Tekutá plazma se uchovává a přepravuje při 2 °C až 8 °C.

Označování

Označování se řídí odpovídajícími národními předpisy a mezinárodními pravidly.

Doporučení v této oblasti dala komise expertů Rady Evropy pro krevní transfuzi a imunohematologii (např. Guide for the Preparation, Use and Quality Assurance of Blood Components, Council of Europe, Strasbourg 1992) a Světová zdravotnická organizace (např. Requirements for the Collection, Processing and Quality Control of Blood, Blood Components and Plasma Derivatives, Requirements for Biological Substances No. 27, WHO, Technical Report Series No. 840,1994).

Označení umožňuje identifikaci každého jednotlivého dárce.

† Plumbi acetas[image omitted]

Octan olovnatý

(CH3COO´)2Pb^2+. 3H2O

C4H6O4Pb . 3H2O	Mr 379,33 Mr bezvodého 325,29	CAS 6080-56-4

Je to trihydrát octanu olovnatého. Obsahuje 99,5 % až 104,5 % sloučeniny C4H6O4Pb . 3H2O.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, slabého pachu po kyselině octové. Na vzduchu zvětrává, přijímá oxid uhličitý a přechází v zásaditý uhličitan. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v glycerolu 85%.

Zkoušky totožnosti

A. Vyhovuje zkouškám na olovo (2.3.1).

B. Vyhovuje zkouškám na octany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 40 ml vody R okyselené 0,15 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 8 ml roztoku kyseliny sírové R (250 g/l), promíchá se a po 15 min se zfiltruje. Filtr se propláchne vodou R tak, aby celkový objem filtrátu činil 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Látky nerozpustné ve vodě. 10,0 g se rozpustí ve 200 ml vody prosté oxidu uhličitého R okyselené 2 ml kyseliny octové ledové R. Zahřívá se 5 min na vodní lázni a po ochlazení se zfiltruje vysušeným a předem zváženým filtrem ze slinutého skla (S4). Zbytek na filtru se promyje 100 ml horké vody R okyselené 1 ml kyseliny octové zředěné RS a suší se 1 h při 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,01 %).

Volná kyselina octová. 1,00 g se rozpustí v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R přidá se roztok 1,0 g síranu sodného bezvodého R v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,50 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.

Měď. K 5 ml roztoku S se přidá 1 ml amoniaku 26% R. Do 5 min se roztok nezbarví intenzivněji než kontrolní roztok připravený z 5,0 ml vody R a 1 ml roztoku amoniaku 26% R.

Železo (2.4.9). 10,0 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (20 μg/g). Použije se porovnávací roztok (1 μg Cl/ml) připravený zředěním základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml).

Soli alkálií a alkalických zemin. 20 ml roztoku S se odpaří ve vyžíhané a předem zvážené misce na vodní lázni do sucha. Zbytek vyžíhaný do konstantní hmotnosti váží nejvýše 1 mg (0,1 %).

Stanovení obsahu

0,7000 g se rozpustí v 50 ml vody R okyselené 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a provede se chelatometrické stanovení olova (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,93 mg C4H6O4Pb . 3H2O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Polyacrylatis dispersio 30% [image omitted]

Polyakrylátová disperze 30%

Je to vodná disperze kopolymeru ethylakrylatu a methylmethakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 800 000. Může obsahovat vhodný emulgátor. Zbytek po odpaření je 28,5 % až 31,5 %.

Vlastnosti

Neprůhledná bílá slabě viskózní kapalina. Je mísitelná s vodou, dobře rozpustná v acetonu, v ethanolu a 2-propanolu. Podléhá snadno mikrobiálnímu znečištění.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem polyakrylatu Ph. Eur.

B. K 1 g se přidá 5 ml vody R a promíchá se; směs zůstává neprůhledná. Tři lg podíly se odděleně smíchají s 5 g ethanolu R, acetonu R a 2-propanolu R; získají se průhledné roztoky.

C. K 1 g se přidá 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Směs zůstává neprůhledná.

D. Zkouška Vzhled filmu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

E. V Petriho misce se suší 4 g v sušárně při 60 °C po dobu 4 h a výsledný čirý film se přenese do malé zkumavky (100 mm x 12 mm). Zkumavka s filmem se zahřívá nad plamenem a vznikající dýmy se jímají v druhé zkumavce držené blízko ústí první. Kondenzát vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,037 až 1,047.

Zdánlivá viskozita (2.2.10). Nejvýše 50 mPa.s; stanoví se pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a při smykové rychlosti 10 ^s-1.

Vzhled filmu. 1 ml se naleje na skleněnou desku a nechá se vyschnout. Vznikne čirý elastický film.

Pevné částice. 100,0 g se zfiltruje přes zvážené nerezové ocelové síto (90). Promývá se vodou R, dokud se nezíská čirý filtrát, a vysuší se při 80 °C do konstantní hmotnosti. Hmotnost zbytku není větší než 0,500 g.

Zbytkové monomery. Nejvýše 0,1 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 50,0 ml. K 5,0 ml roztoku chloristanu sodného R (35 g/l) se za neustálého míchání po kapkách přidává 10,0 ml roztoku. Odstřeďuje se a 5,0 ml čiré supematantní tekutiny se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg methylmethakrylatu R se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí tetrahydrofuranem R na 50,0 ml. K 10,0 ml konečného roztoku se přidá 5,0 ml roztoku chloristanu sodného R (35 g/l) a promíchá se, 5,0 ml této směsi se zředí vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony 0,12 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a vody R (15 + 85). Průtoková rychlost je 2 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Nastříknou se odděleně stejná množství (asi 50 μl) každého roztoku.

Vypočítá se obsah monomerů v procentech za použití ploch píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Zbytek po odpaření. 1,000 g se suší 3 h při 110 °C. Zbytek váží 0,285 g až 0,315 g.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %, stanoví se s 1,00 g látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech při teplotě 5 °C až 25 °C, chráněn před mrazem. S látkou se zachází tak, aby bylo minimalizováno mikrobiální znečištění.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace přidaného emulgátoru.

Polygalae radix [image omitted]

Senegový kořen

Synonymum. Radix polygalae

Jsou to zpravidla úlomky usušeného kořene a kořenových hlav druhu Polygala senega L. nebo jiných příbuzných druhů nebo směs druhů rodu Polygala.

Vlastnosti

Droga nasládlého, lehce zažluklého pachu nebo pachu po methylsalicylatu. Práškovaná droga dráždí a nutí k dávení. Po protřepání s vodou silně pění.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. Kořenová hlava je šedohnědá, širší než kořen, nepravidelného tvaru, s četnými zbytky stonků a s přitisklými, červenohnědými pupeny. Kořen je hnědý až žlutý, zřídka větvitý, někdy zahnutý, zpravidla zkroucený, bez postranních kořenů, výjimku tvoří japonské odrůdy a druhy, které mají četné vláknité kořínky. Průměr u kořenové hlavy je obvykle 1 mm až 8 mm, ke konci se postupně zužuje. Povrch podélně a příčně rýhovaný, často s více nebo méně zřetelně vyvinutým, protáhle šroubovitým kýlem. Lom je krátký; na lomu je patrna nažloutlá kůra různé tloušťky obklopující v závislosti na druhu matečné rostliny okrouhlé nebo nepravidelné světleji zbarvené dřevo.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Na příčném řezu je patrný několikavrstevný korek tvořený tenkostěnnými buňkami; buňky felodermu slabě kolenchymaticky ztlustlé, obsahující olejové kapky; lýko a dřevo má zejména v blízkosti kořenové hlavy obvyklé uspořádání; tam, kde je vytvořen kýl, je patrné silně vyvinuté lýko, kromě toho se mohou vyskytnout i další anomálie v důsledku vzniku jednoho nebo dvou kýlovitých paprsků v lýku a dřevu, parenchymatické buňky paprsku obsahují kapky oleje. Dřevo většinou centrální, tvořené cévami o průměru až 60 μm, provázenými četnými tenkostěnnými cévicemi a několika malými zdřevna tělými parenchymatickými buňkami.

C. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: podlouhlé úlomky zdřevnatělého pletiva tvořeného tečkovanými cévicemi a poněkud širšími cévami s četnými dvůrky nebo cévami síťovitě ztlustlými; nažloutlý parenchym a kolenchymatické buňky obsahující kapky oleje; někdy úlomky korku a úlomky pokožky s průduchy a jednobuněčnými chlupy pocházejícími ze šupin pupenů. Krystaly šťavelanu vápenatého a sklereidy chybějí.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se vaří 15 min pod zpětným chladičem s 10 ml lihu 70% (V/V), zfiltruje se a nechá se vychladnout.

Porovnávací roztok. 10 mg escinu R se rozpustí v lihu 70% (V/V) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl a 40 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C, postříká se anisaldehydem RS a suší se při 100 °C až 105 °C do objevení červených skvrn (saponiny). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve spodní a střední části tři až pět červeně zbarvených skvrn, které odpovídají polohou šedofialovým skvrnám escinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a suší se při 100 °C až 105 °C, dokud se skvrny odpovídající saponinům nezbarví modře. Intenzita a velikost skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku je vymezena skvrnami escinu při nanášce 10 μl a 40 μl na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.

Polygoni avicularis herba[image omitted]

Truskavcová nať

Synonymum. Herba polygoni avicularis

Je to usušená kvetoucí nať druhu Polygonum aviculare agg.

Vlastnosti

Droga bez pachu, chuti mírně svíravé.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

A. Stonek větvený, válcovitý nebo nevýrazně hranatý, podélně rýhovaný, šedozelený. Články stonku asi 2 cm dlouhé. Palisty srostlé v botku objímající bázi článku nad uzlinou. Botka suchomázdřitá, stříbřitě lesklá, na bázi nahnědlá. Střídavé listy přisedlé nebo jen velmi krátce řapíkaté, celokrajné, lysé nebo jen na okraji slabě brvité, vejčitě kopinaté až oválné, až 3 cm dlouhé, s hlavní žilkou na spodní straně vyniklou. Květy jednotlivé nebo v chudých svazečcích po dvou až šesti v úžlabí listenů podobných listům. Stopky květní kratší než okvětí. Okvětí pětičetné, nejvýše do poloviny srostlé, zelenobílé. Ušty růžově nebo bíle lemované. Nažky hnědé až černé, lesklé, hladké, trojboké, se všemi stranami vydutými, uzavřené v okvětí.

B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Pokožka stonku z buněk mnohohranných, s jemně rýhovanou kutikulou. Hypodermis nesouvislá, tvoří izolované pruhy silně ztlustlých vláken. Primární kůra úzká, parenchymatické buňky okrouhlé, v obvodové části s chloroplasty, ostatní s četnými velkými drúzami šťavelanu vápenatého. Endodermis jednořadá z buněk velkých, ztlustlých. Kolaterální svazky cévní v izolovaných skupinách. Dřeň parenchymatická, s nápadně velkými růžicovitými krystaly šťavelanu vápenatého. Pokožka listu z buněk mnohohranných nebo se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, s kutikulou hustě rýhovanou. Průduchy anizocytického typu (2.8.3) na obou stranách listu. List monofaciální. Palisádový parenchym jednořadý, na svrchní straně z buněk delších, na spodní straně z buněk kratších. Houbový parenchym s četnými drúzami šťavelanu vápenatého různé velikosti. Kolaterální cévní svazky provázeny dvěma pruhy kolenchymu. Pylová zrna kulovitá, o průměru 27 μm až 35 μm, se třemi klíčními póry a s hladkou exinou. Exokarp semen z hnědých kamenných buněk se stěnami silně vlnitě zprohýbanými. Osemení tenké, kožovité. Endosperm parenchymatický, obvodová vrstva s aleuronovými zrny, vnitřní vrstva s jednoduchými, mnohohrannými 3 μm až 7 μm velkými škrobovými zrny.

C. Práškovaná droga. Prášek je šedozelený. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky stonku se ztlustlými hypodermálními vlákny, kolaterálními cévními svazky, velkými drúzami šťavelanu vápenatého; úlomky monofaciálních listů s anizocytickými průduchy (2.8.3) a s četnými drúzami šťavelanu vápenatého v houbovém parenchymu. Pylová zrna kulovitá, o průměru 27 μm až 35 μm, se třemi klíčními póry a s hladkou exinou.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,0 %, nejvýše 3,0 % jinak zbarvené drogy, nejvýše 3,0 % jiných částí matečné rostliny a nejvýše 1,0 % anorganických příměsí.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.

Uchovávání

V uzavřených obalech, chráněna před světlem a vlhkostí.

† Polymyxini B sulfas[image omitted]

Polymyxin-B-sulfat

CAS 1405-20-5

Je to směs síranů polypeptidů produkovaných určitými kmeny Bacillus polymyxa nebo získaných jiným způsobem. Účinnost je nejméně 6500 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.