Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Porovnávací roztok (b). 10 mg betamethasonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se filtruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.

Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 50 μl zkoušeného roztoku (b) a 50 μl porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou malých dávkách, aby byly získány malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu RF zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne žluté zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok modře fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí, ale fluorescence v ultrafialovém světle zůstává.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +167° až +175°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg prednisonu CRL a 2 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),

• mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek:

• mobilní fáze A - v odměrné baňce na 1000 ml se smíchá 100 ml acetonitrilu R s 200 ml methanolu R a se 650 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,

• mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0	100	0	izokraticky
25	100	0	počátek lineárního gradientu
40	40	60	konec chromatogramu, návrat na 100B
41	0	100	počátek ustalování s B
46	0	100	konec ustalování, návrat na 100A
47	100	0	začátek ustalování s A
52 = 0	100	0	konec ustalování, začátek dalšího chromatogramu

• spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom s mobilní fází A po dobu 5 min. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40. min až 52. min.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční časy látek jsou: prednisonu asi 19 min a prednisolonu asi 23 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prednisonu a prednisolonu není menší než 2,7. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A.

Nastříkne se odděleně po 20 μl methanolu R jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,75 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %). K píkům zjištěným na chromatogramu při slepé zkoušce a píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm.

Vypočítá se obsah C21H26O5 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 425.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Primaquini diphosphas[image omitted]

Primachininiumdifosfat

[image omitted]

C15H27N3O9P2	Mr 455,34	CAS 63-45-6

Je to (RS)-N-4-(6-methoxy-8-chinolyl)-1,4-pentadiamonium-bis(dihydrogenfosfat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C15H27N3O9P2.

Vlastnosti

Oranžový krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Taje při asi 200 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 15 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 310 nm až 450 nm. Absorpční maxima jsou při 332 nm a 415 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 45 až 52 a 27 až 35. 5,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Tento roztok měřený při 215 nm až 310 nm vykazuje tři absorpční maxima, při 225 nm, 265 nm a 282 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 495 až 515, 335 až 350 a 330 až 345.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem primachininiumdifosfatu CRL. Látky se zkouší ve formě tablet připravených takto: 0,1 g zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml amoniaku zředěného RS2, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva se vysuší nad 0,5 g síranu sodného bezvodého R Připraví se tableta z 0,3 g bromidu draselného R a na ní se po kapkách nanese 0,1 ml chloroformové vrstvy, přičemž se chloroform nechá vždy odpařit. Pak se tableta suší 2 min při 50 °C. Stejně se postupuje s referenční látkou.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Všechny postupy je třeba provádět co nejrychleji a za ochrany před světlem. Zkoušený roztok a porovnávací roztok se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 20 mg primachininiumdifosfatu CRL se rozpustí v 5 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

Vrstva se promyje směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a chloroformu R (1 + 40 + 60) a nechá se vysušit na vzduchu. Pak se na ni nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se uvedenou směsí rozpouštědel použitou při promytí vrstvy po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se dvakrát 5 ml chloroformu R; vodná vrstva okyselená kyselinou dusičnou R vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml amoniaku 26% R a protřepe se s 10,0 ml mobilní fáze. Použije se čirá spodní vrstva.

Porovnávací roztok (a). 50 mg primachininiumdifosfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml amoniaku 26% R a protřepe se s 10,0 ml mobilní fáze. Použije se čirá spodní vrstva.

Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, chloroformu R a hexanu R (0,1 + 10 + 45 + 45), s průtokovou rychlostí 3,0 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 261 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně vždy 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně dvojnásobku retenčního času primachininu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3,0 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je těsně před hlavním píkem pík s plochou asi 6 % plochy hlavního píku a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je poměr signálu hlavního píku k šumu nejméně 5.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,2000 g se rozpustí mírným zahřátím ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R. Po ochlazení se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,77 mg C15H27N3O9P2.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Primidonum [image omitted]

Primidon

[image omitted]

C12H14N2O2	Mr 218,25	CAS 125-33-7

Je to 5-ethyl-5-fenyl-2,3-dihydro-4,6(1H,5H)-pyrimidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H14N2O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Použije se roztok předepsaný pro stanovení obsahu. Měří se absorbance tohoto roztoku při 240 nm až 300 nm (2.2.25). Absorpční maxima roztoku jsou při 252 nm, 257 nm a 264 nm a absorpční minima jsou při 254 nm a 261 nm. Poměr absorbance v maximu při 257 nm k absorbanci v minimu při 261 nm je 2,00 až 2,20. Zkoušku lze hodnotit, není-li poměr při zkoušce rozlišovací schopnost (2.2.25) nižší než 2,0.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem primidonu CRL. Zkouší se látky ve formě tablet připravených s bromidem draselným R.

C. 0,1 g se rozpustí v 5 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (0,05 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (4 + 9); zahříváním vzniká růžově modré zbarvení.

D. 0,2 g se smíchá s 0,2 g uhličitanu sodného bezvodého R a zahřívá se, dokud směs neroztaje; vyvíjí se amoniak, který se dokáže čichem a alkalickou reakcí (2.2.4).

Zkoušky na čistotu

Látky rozpustné ve vodě absorbující ultrafialové záření. Ke 2,0 g se přidá 50 ml vody R a zahřívá se ve vodní lázni 30 min za občasného protřepání. Roztok se ochladí na 20 °C a zfiltruje se. Filtr se promyje 10 ml vody R 20 °C teplé a spojené filtráty se zředí vodou R na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená v maximu při 257 nm není větší než 0,35.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 (μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

60,0 mg se rozpustí zahřátím v 70 ml lihu 96% R, ochladí se a zředí se lihem 96% R na 100,0 ml. Stejným způsobem se připraví porovnávací roztok za použití 60,0 mg primidonu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 257 nm.

Z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků se vypočítá obsah C12H14N2O2.

Uchovávání

Separandum.

Primulae radix[image omitted]

Prvosenkový kořen

Synonymum. Radix primulae

Je to celý nebo řezaný usušený oddenek s kořeny druhu Primula veris L. anebo Primula elatior (L.) HILL.

Vlastnosti

Droga slabého pachu a nakyslé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Hrubě bradavčitý šedohnědý oddenek, přímý nebo slabě zakřivený, asi 1 cm až 5 cm dlouhý a asi 2 mm až 4 mm silný. Hlava oddenku často pokryta zbytky stonků a listů. Oddenek porostlý četnými, křehkými kořeny, asi 1 mm silnými a obvykle 6 cm až 8 cm dlouhými. Kořeny druhu Primula elatior jsou světle hnědé až červenohnědé, kořeny druhu Primula veris jsou žluté až nažloutlé. Lom hladký.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS a ve vodě R (určení škrobu). Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu z kůry kořene; kůra a dřeň oddenku z okrouhlých buněk, se ztlustlými, tečkovanými stěnami; nahnědlé úlomky pokožky oddenku s vlasovými kořínky; síťovitě ztlustlé cévy; škrobová zrna různé velikosti a tvaru buď jednotlivá, nebo ve skupinách; skupiny žlutozelených, silně tečkovaných kamenných buněk jsou charakteristické pro druh Primula elatior.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 10 ml lihu R 70% (V/V) a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 10 mg escinu R se rozpustí v 1,0 ml lihu 70% (V/V).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 20 μl obou roztoků a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (1 + 4 + 5) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm, viz Zkoušky na čistotu Cynanchum vincetoxicum. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině hlavní modrofialová skvrna odpovídající escinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou jedna až dvě intenzivně tmavofialové skvrny s hodnotami RF nižšími než hodnota RF hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě fialové, žluté a hnědozelené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje Zkoušce na cizí příměsi.

Cynanchum vincetoxicum. Chromatogram ze Zkoušky totožnosti C se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou světle modré nebo nazelenalé skvrny s hodnotou RF nižší než hodnota RF hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 11,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Probenecidum [image omitted]

Probenecid

[image omitted]

C13H19NO4S	Mr 285,36	CAS 57-66-9

Je to kyselina 4-(dipropylsulfamoyl)benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H19NO4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo malé krystaly.

Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 197 °C až 202 °C.

B. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 223 nm a 248 nm. Specifická absorbance v maximu při 248 nm je 310 až 350.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem probenecidu CRL.

D. 0,2 g se rozpustí v co nejmenším potřebném množství amoniaku zředěného RS2 (asi 0,6 ml). Přidají se 3 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne bílá sraženina, která se rozpustí v přebytku amoniaku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 100 ml vody R a 30 min se zahřívá na vodní lázni. Doplní se na původní objem vodou R, ochladí se na pokojovou teplotu a zfiltruje se. K 50 ml se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R, diisopropyletheru R a toluenu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí třepáním, a je-li třeba zahřátím, v 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,54 mg C13H19NO4S.

Uchovávání

Separandum.

† Procainamidi hydrochloridum [image omitted]

Prokainamidiumchlorid

Synonymum. Procainamidium chloratum

[image omitted]

C13H22ClN3O	Mr 271,79	CAS 614-39-1

Je to [2-(4-aminobenzamido)ethyl]diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H22CIN3O.

Vlastnosti

Bílý nebo velmi slabě žlutý krystalický prášek. Je hygroskopický, velmi dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 166 °C až 170 °C.

B. 10,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 273 nm. Specifická absorbance v maximuje 580 až 610.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prokainamidiumchloridu CRL.

D. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H6 (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,6 až 6,3; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 200 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (15 + 30 + 60) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší proudem studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se stanovení primárních aromatických aminů (2.5.8).

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,18 mg C13H22ClN3O.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Procaini benzylpenicillinum[image omitted]

Prokain-benzylpenicilin

Synonyma. Benzylpenicillinum procainum, Benzylpenicillinum procainicum, Procainum penicillinum G.

[image omitted]

C29H38N4O6S . H2O	Mr 588,72 Mr bezvodého 570,70	CAS 6130-64-9

Je to monohydrát soli kyseliny (6R)-6-(2-fenylacetamido)penicilanové s 2-(4-aminobenzoylo-xy)-diethylaminem. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % prokain-benzylpenicilinu (počítáno jako C29H38N4O6S) a 39,0 % až 42,0 % prokainu (C13H20N2O2; Mr 236,31). Může být přidán stabilizátor disperze nebo suspenze částic (např. lecithin, polysorbát 80).

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 95%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prokain-benzylpenicilinu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R.

Porovnávací roztok. 25 mg prokain-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml acetonu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 7,0 amoniakem 17,5% RS, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají svou polohou, zbarvením a velikostí dvěma hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml roztoku formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.

D. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vzniklý roztok, který může být zakalený, vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se následující roztok: 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 15 ml a protřepává se do úplného rozpuštění.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +165° až +180°, počítáno na bezvodou látku; měří se následující roztok: 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se upraví tak, aby výška píku odpovídajícího benzylpenicilinu byla nejméně 50 % CRLé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času píku benzylpenicilinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího kyselině 4-aminobenzoové není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,024 %); plocha žádného píku, kromě dvou hlavních píků a píku odpovídajícího kyselině 4-aminobenzoové, není větší než plocha píku odpovídajícího benzylpenicilinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %).

Voda (2.5.12). 2,8 % až 4,2 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje nitrožilně 0,5 ml roztoku zkoušené látky (5 mg/ml) v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připravují těsně před použitím.

Zkoušený roztok (a). 70,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 70,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 70,0 mg prokain-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 mg kyseliny 4-aminobenzoové CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 16,8 mg kyseliny 4-aminobenzoové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• ocelové nerezové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,75 ml/min, která je směsí připravenou následujícím způsobem: smíchá se 250 ml acetonitrilu R, 250 ml vody R a 500 ml roztoku obsahujícího 14 g/l dihydrogenfosforečnanu draselného R a 6,5 g/l tetrabutylamoniumhydroxidu R, jehož hodnota pH se upraví na 7,0 hydroxidem draselným 1 mol/l RS; je-li třeba, upraví se hodnota pH na 7,2 kyselinou fosforečnou zředěnou RS.

• spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Když se chromatogram zaznamená za uvedených podmínek, látky se eluují v následujícím pořadí: kyselina 4-aminobenzoová, prokain, benzylpenicilin. Citlivost systému se upraví tak, aby výška píku odpovídajícího kyselině 4-aminobenzoové byla nejméně 50 % CRLé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (kyselina 4-aminobenzoová) a druhým pikem (prokain) je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochy dvou píků není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se procentuální obsah prokainu a prokain-benzylpenicilinu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede název a množství přidaného stabilizátoru disperze nebo suspenze a zda je látka:

• sterilní,

• prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

[image omitted]

A. kyselina 4-aminobenzoová,

[image omitted]

B. kyselina (4S)-2-{karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny benzylpenicilinu),

[image omitted]

C. kyselina (2RS,4S)-2-{[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny benzylpenicilinu).

† Procaini hydrochloridum [image omitted]

Prokainiumchlorid

Synonymum. Procainium chloratum

[image omitted]

C13H21ClN2O2	Mr 272,77	CAS 51-05-8

Je to [2-(4-aminobenzoyloxy)ethyl]diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H21ClN2O2.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 154 °C až 158 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prokainiumchloridu CRL.

C. K asi 5 mg se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné dýmavé R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 5 ml acetonu R, přidá se 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l RS; vzniká pouze hnědočervené zbarvení.

D. K 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R, 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se. Přidá se 1 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); roztok se okamžitě odbarví.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

F. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II.

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok připravený zředěním 4 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg 4-aminobenzoové kyseliny R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, hexanu R a dibutyletheru R (4 + 16 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min suší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,05 %). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku zůstává na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml. Provede se předfiltrace. 10,0 ml předfiltrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a provede se stanovení primárních aromatických aminů (2.5.8).

1,0 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,28 mg C13H21ClN2O2.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Prochlorperazini hydrogenomaleas [image omitted]

Prochlorperaziniumhydrogenmaleinat

Synonyma. Prochlorperazini maleas, Prochlorperazinium hydrogenmaleinicum, hydrogenmaleinan prochlorperazinia

[image omitted]

C28H32ClN3O8S	Mr 606,09	CAS 84-02-6

Je to 1-methyl-1-4-[3-(2-chlor-10-fenothiazinyl)propyl]piperazinium-bis(hydrogenmaleinat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C28H32ClN3O8S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška se provede za ochrany před světlem. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 500,0 ml. Měří se ihned absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 305 nm. 10,0 ml roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se ihned absorbance roztoku při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v maximu při 255 nm je 525 až 575.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prochlorperaziniumhydrogenmaleinatu CRL.

C. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3) s následující modifikací.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok. 20 mg prochlorperaziniumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl každého roztoku.

D. 0,2 g se v dělicí nálevce smíchá se směsí 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 3 ml vody R a protřepe se třikrát s 5 ml etheru R. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni; nevzniká žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidají 2 ml bromové vody RS, zahřívá se 15 min ve vodní lázni a potom se nadbytek bromu vyvaří. Po ochlazení se k 0,1 ml takto připraveného roztoku přidá roztok 10 mg resorcinolu R ve 3 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni; vzniká modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se čerstvě připravený nasycený roztok ve vodě prosté oxidu uhličitého R.

Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF254 R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R( 5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok se připraví bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 200 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám zůstávajícím na startu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g upráškované zkoušené látky se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a nechá se ochladit na pokojovou teplotu. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,31 mg C28H32ClN3O8S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Progesteronum [image omitted]

Progesteron

[image omitted]

C21H30O2	Mr 314,47	CAS 57-83-0

Je to 4-pregnen-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C21H30O2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, mírně rozpustný v acetonu, v etheru a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.14). 128 °C až 132 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem progesteronu CRL. Pokud se získaná spektra zkoušené látky a referenční látky v pevném stavu liší, zaznamenají se odděleně nová spektra za použití roztoků obou látek v chloroformu R (50 g/l).

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg progesteronu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a chloroformu R (33 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS, 15 min se zahřívá při 120 °C a nechá se vychladnout. Vrstva se pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +186° až +194°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a chloroformu R (33 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se nasyceným roztokem dichromanu draselného R ve směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (30 + 70), 30 min se zahřívá při 130 °C a nechá se vychladnout. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm.

Vypočítá se obsah C21H30O2 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 535.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Prolinum [image omitted]

Prolin

[image omitted]

C5H9NO2	Mr 115,13	CAS 147-85-3

Je to kyselina (S)-2-pyrrolidinkarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C5H9NO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prolinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -84,0° až -86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg prolinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg prolinu CRL a 10 mg treoninu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 oC až 105 oC. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm umístěných okraji na sobě. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívají se 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědavě žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,51 mg C5H9NO2.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Promethazini hydrochloridum[image omitted]

Promethaziniumchlorid

Synonymum. Promethazinium chloratum

[image omitted]

C17H21ClN2S	Mr 320,88	CAS 58-33-3

Je to (2RS)-2-[1-(10H-fenothiazinyl)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H21ClN2S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Taje při asi 222 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem promethaziniumchloridu CRL.

B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenkovrstvou chromatografií (2.3.3).

C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml vody R a po kapkách se přidá 1 ml kyseliny dusičné R; vzniká sraženina, která se rychle rozpouští na červeně zbarvený roztok, jehož zbarvení se mění na oranžové a pak na žluté. Roztok se zahřeje k varu; zbarvení roztoku přechází na oranžové a vzniká oranžově červená sraženina.

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Roztok se měří ihned po přípravě.

Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují těsně před použitím.

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg isopromethaziniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, acetonu R a cyklohexanu R (5 + 10 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Nepřihlíží se ke skvrně zůstávající na startu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající isopromethazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající isopromethazinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýš tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 5 ml acetonu R, 5 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a provede se předfiltrace. Předfiltrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,2500 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,09 mg C17H21ClN2S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. fenothiazin,

[image omitted]

B. (2RS)-N,N-dimethyl-2-(10H-fenothiazin-10-yl)propan-1-amin,

[image omitted]

C. (2RS)-N-methyl-1 -(10H-fenothiazin-10-yl)propan-2-amin (isopromethazin),

[image omitted]

D. S-oxid (2RS)-N,N-dimethyl-1(10H-fenothiazin-10-yl)propan-2-aminu.

† Propanthelini bromidum[image omitted]

Propantheliniumbromid

[image omitted]

C23H30BrNO3	Mr 448,40	CAS 50-34-0

Je to N,N-diisopropyl-N-methyl-N-[2-(9H-xanthen-9-ylkarbonyloxy)ethyl]amoniumbromid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C23H30BrNO3.

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý prášek, slabě hygroskopický. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. 60 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 246 nm a 282 nm. Specifická absorbance v maximu při 246 nm je 115 až 125 a v maximu při 282 nm je 57 až 63.

B. 0,2 g se rozpustí v 15 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, asi 2 min se vaří a mírně se ochladí. K roztoku se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Zbytek se promyje vodou R a rekrystaluje z lihu R 50% (V/V) a 1 h se suší při 100 °C až 105 °C. Asi 10 mg tohoto zbytku se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R. Vzniklý roztok je intenzivně žlutý a v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje žlutozelenou fluorescenci.

C. 50 mg se rozpustí v 0,1 ml vody R v 25ml baňce a přidá se 1 ml nasyceného roztoku manganistanu draselného R. K baňce se připojí frakcionační kolona a chladič zakončený trubicí ponořenou do 1 ml vody R ve zkumavce, která je umístěna v ledové lázni. Prudce se zahřívá a destiluje se ještě 1 min po uplném oddestilování kapaliny. Provede se slepá zkouška s množstvím vody R, které odpovídá množství destilátu. Obě zkumavky se umístí do ledové lázně a do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku morfolinu R 20% (V/V) a 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l). Zamíchá se a nechá se 5 min stát při 0 °C a 3 min při pokojové teplotě; v žádné zkumavce nevznikne modré zabarvení. Potom se přidá 1 g síranu amonného R, zamíchá se a nechá se 15 min stát; ve zkoušeném roztoku vznikne stálé růžové zbarvení, kontrolní roztok získaný při slepé zkoušce je zbarven hnědožlutě.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1). Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 6 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Zkoušený roztok (b). 6 mg se rozpustí ve 30 ml směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), přidá se 5 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Zkoušený roztok (c). 6 mg xanthydrolu R1 a 6 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 6 mg xanthydrolu R1 se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60) na 50 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• mobilní fáze, kterou je směs stejných objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího chloristan sodný R (28 g/l) a kyselinu fosforečnou R (11 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 3,8 nejdříve hydroxidem sodným koncentrovaným RS a potom hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS. Průtoková rychlost je 1 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 206 nm,

• injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 µl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem propanthelinu a píkem xanthydrolu je nejméně 8,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 µl zkoušeného roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času propanthelinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není žádný pík odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku xanthydrolu, není větší než plocha píku xanthydrolu (1,0 %); a nejvýše jedna taková plocha píku je stejná neboje větší než polovina píku xanthydrolu (0,5 %). Nepřihlíží se k píku s relativním retenčním časem menším než 0,2 vzhledem k propanthelinu (bromid).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C23H30BrNO3.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Propranololi hydrochloridum[image omitted]

Propranololiumchlorid

Synonymum. Propranololium chloratum

[image omitted]

C16H22ClNO2	Mr 295,81	CAS 318-98-9

Je to (RS)-[2-hydroxy-3-(1-naftyloxy)propyl]isopropylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C16H22ClNO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 163 °C až 166 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propranololiumchloridu CRL.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 10 mg propranololiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 32% R a methanolu R (1 + 99) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C, postříká se anisaldehydem RS a zahřívá se při 100 °C až 105 °C, až zbarvení skvrn dosáhne maximální intenzity (10 min až 15 min). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje svou polohou, zbarvením a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji, než je stupeň zbarvení 6 nejvhodnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Rozpouštěcí směs. 1,15 g laurylsíranu sodného R se smíchá s 10 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 9), 20 ml roztoku tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R (17 g/l), 370 ml vody R a 600 ml acetonitrilu R. pH roztoku se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 3,3.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,1 g propranololiumchloridu pro vykonávanou zkoušku CRL a 2 mg fenanthrenu R se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí sejí na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony 0,2 m dlouhé a vnitřního průměru 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

• rozpouštěcí směsi jako mobilní fáze při průtokové rychlosti 1,8 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 292 nm, se zabudovanou průtokovou kyvetou o objemu 10 μl.

Pro předběžné stanovení se nastříkne 10 μl porovnávacího roztoku (a) za použití stříkačky nebo injektorové smyčky. Na chromatogramu by měly být patrny dobře oddělené píky s retenčním časem asi 1,8 min (propranolol nečistota A), 2,5 min (propranolol), 8 min (propranolol nečistota B) a 10 min (fenanthren). Není-li takového dělení dosaženo, přizpůsobí se složení mobilní fáze: nejprve se upraví koncentrace acetonitrilu, aby retenční čas fenanthrenu byl 10 min (při zvýšení koncentrace se sníží retenční čas a naopak); pak se upraví koncentrace laurylsíranu sodného, aby retenční čas propranololu nečistoty B byl 8 min (při zvýšení koncentrace se zvýší retenční čas a naopak); nejsou-li píky propranololu nečistoty A a propranololu oddělené, upraví se mírně koncentrace acetonitrilu, aby bylo dosaženo oddělení píků. Citlivost zesilovače se nastaví tak, aby byla výchylka (A) pro pík propranololu nečistoty A alespoň 50 % stupnice zapisovače (měřeno od základní linie). Změří se výška (B) nejnižšího bodu křivky oddělující tento pík od píku propranololu nad základní linií. Zkoušku lze hodnotit, pokud B je menší než 25 % A.

Nastříkne se po 10 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu dvojnásobku retenčního času fenanthrenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší, než je polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší, než je dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 µg/g). Připraví se porovnávací roztok olova (1 μg Pb/ml), který byl připraven ředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,58 mg C16H22ClNO2.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 3-(1-naftyloxy)propan-1,2-diol (diol),

[image omitted]

B. 4-isopropyl-1,7-bis(1-naftyloxy)-4-azaheptan-2,6-diol (terciární amin).

Propylenglycoli monostearas[image omitted]

Propylenglykolmonostearat

CAS 1323-39-3

Je to směs propylenglykolmonoesterů a propylenglykoldiesterů kyseliny stearové a palmitové. Obsahuje nejméně 50 % monoesterů připravených kondenzací propylenglykolu a kyseliny stearové.

Výroba

Je-li propylenglykolmonostearat vyráběn z loje, musí zvířata, ze kterých je lůj získáván, splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň bovinního původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroj e zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské Unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá voskovitá pevná hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v horkém lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. K 2,5 g se přidá 40 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Přidá se 30 ml vody R, oddestiluje se líh, k horké směsi se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a protřepe se s 50 ml etheru R. Horní vrstva se promyje třikrát 10 ml chloridu sodného RS, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Rozpouštědlo se odpaří a zbytek se vysuší za sníženého tlaku.

Porovnávací roztok. 0,25 g methylpalmitatu R a 0,25 g methylstearatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

K 0,1 g zbytku v baňce se přidá 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Ochladí se a převede se do dělicí nálevky s 10 ml hexanu R. Přidá se 10 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml vody R. Protřepe se, spodní vrstva se odstraní a horní vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (100 μm až 115 μm), impregnovanou makrogolsukcinatem R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 220 °C. Nastříkne se 1 μl každého roztoku. Retenční časy a velikosti dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčními časy a velikostí hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Zkouška Stanovení obsahu (obsah monoesterů) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 33 °C až 40 °C.

Číslo kyselostí (2.5.1). Nejvýše 4,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 180; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Volný propylenglykol. Nejvýše 5,0 %; stanoví se postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se obsah volného propylenglykolu a monoesterů vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Do 15ml baňky se naváží asi 0,2 g (m) s přesností na 0,1 mg. Přidá se 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do rozpuštění, je-li třeba, mírně se zahřeje. Baňka se znovu zváží a vypočítá se celková hmotnost rozpouštědla a zkoušené látky (M).

Porovnávací roztok. Do čtyř 15ml baněk se postupně naváží s přesností na 0,1 mg asi 2,5 mg, 5,0 mg, 10,0 mg a 20,0 mg propylenglykolu R. Přidá se po 5 ml tetrahydrofuranu R a třepe se do úplného promíchání. Baňky se znovu zváží a vypočítá se koncentrace propylenglykolu v mg/g pro každý porovnávací roztok.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kolony pro gelovou chromatografii délky 0,6 m a vnitřního průměru 7 mm naplněné styren-divinylbenzen kopolymerem R (tloušťka filmu 5 μl, porozita 10 nm),

• mobilní fáze, kterou je tetrahydrofuran R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,

• diferenčního refraktometrického detektoru,

• integrátoru.

Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku a 40 μl každého porovnávacího roztoku. Koncentrace propylenglykolu ve zkoušeném roztoku (C) se stanoví z kalibrační křivky získané za použití porovnávacích roztoků.

Obsah volného propylenglykolu ve zkoušené látce se vypočítá v procentech podle vzorce:

C.Mm.10 .

Z plochy píku monoesterů (A) a diesterů (B) se vypočte procentuální obsah monoesterů podle vzorce:

AA+B.100-% volného propylenglykolu + % volných mastných kyselin,

v němž:

% volných mastných kyselin=číslo kyselosti.270561,1.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Propylenglycolum[image omitted]

Propylenglykol

[image omitted]

C3H8O2	Mr 76,10	CAS 57-55-6

Je to (RS)-1,2-propandiol.

Vlastnosti

Viskózní čirá bezbarvá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou a s lihem 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Teplota varu (2.2.12). 184 °C až 189 °C.

D. K 0,5 ml se přidá 5 ml pyridinu R a 2 g jemně rozetřeného nitrobenzoylchloridu R, 1 min se vaří a naleje se za třepání do 15 ml studené vody R. Zfiltruje se a sraženina se promyje 20 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného R, potom vodou R a vysuší se. Rozpustí se ve vroucím lihu R 80% (V/V) a za horka se zfiltruje. Po ochlazení se tvoří krystaly, které po vysušení při 100 °C až 105 °C tají (2.2.14) při 123 °C až 128 °C.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Je to čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) kapalina.

Index lomu (2.2.6). 1,431 až 1,433.

Relativní hustota (2.2.5). 1,035 až 1,040.

Kysele reagující látky. K 10 ml se přidá 40 ml vody R a 0,1 ml modře bromthymolové RS1; roztok je zelenožlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Oxidující látky. K 10 ml se přidá 5 ml vody R, 2 ml jodidu draselného RS a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a tato směs se uzavře v baňce se zabroušenou zátkou. Baňka se umístí na 15 min do temna a potom se titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru. Spotřebuje se nejvýše 0,2 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS.

Redukující látky. K 1 ml se přidá 1 ml amoniaku zředěného RS1 a zahřívá se na vodní lázni při 60 °C po dobu 5 min; roztok není žlutý. Ihned se přidá 0,15 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a nechá se 5 min stát; roztok nemění svůj vzhled.

Těžké kovy (2.4.8). 3 ml se smíchají s 12 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 μg/ml). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). 50 g se zahřívá do spálení, vyžíhá se a nechá se ochladit. Zbytek se zvlhčí kyselinou sírovou R a vyžíhá se. Tento postup se opakuje. Hmotnost zbytku je nejvýše 5 mg (0,01%).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Propylis gallas [image omitted]

Propylgallat

Synonymum. Propylum gallicum

[image omitted]

C10H12O5	Mr 212,20	CAS 121-79-9

Je to propylester kyseliny 3,4,5-trihydroxybenzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C10H12O5.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 151 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylgalatu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina gallová. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R zahříváním asi na 70 °C. Roztok se ochladí a přidá se 1 ml dusičnan-oxidu bismutitého RS; vznikne světle žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Kyselina gallová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.