Vyhláška Ministerstva dopravy o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

(3) Při schvalování technické způsobilosti typu vozidla kategorie M1 musí být tato vozidla vybavena také střední homologovanou svítilnou brzdového světla kategorie S3, jejíž umístění na vozidle musí být schváleno podle zvláštního předpisu.^53) Připouští se dodatečná montáž střední brzdové svítilny kategorie S3, která musí být homologovaného provedení a může být umístěna buď vně, nebo uvnitř vozidla, přičemž svým vyzařovaným světlem nesmí obtěžovat řidiče daného vozidla. Umístění svítilny na vozidle musí splňovat následující podmínky:

• a) vlastní brzdová svítilna musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^52) a musí být podle něj homologována,

• b) na vozidle smí být montováno pouze jedno zařízení kategorie S3. Neprochází-li střední podélná rovina vozidla pevným panelem karosérie, ale odděluje-li jednu nebo dvě části vozidla (např. dveře) tak, že chybí dostatek prostoru k montáži jediného zařízení kategorie S3 ve střední podélné rovině na takových pohyblivých částech, mohou být buď montována dvě zařízení kategorie S3 typu „D“ nebo jediné zařízení kategorie S3 vysunuté vlevo nebo vpravo od střední podélné roviny,

• c) vztažný střed brzdové svítilny kategorie S3 musí být umístěn ve střední podélné rovině vozidla. V případě, kdy jsou podle předchozího odstavce montována dvě zařízení kategorie S3, musí být umístěna po jednom co nejblíže střední podélné rovině na jejích obou stranách. Tam, kde je podle předchozího odstavce přípustné vysunutí jediné svítilny kategorie S3 mimo střední podélnou rovinu, nesmí při tomto vysunutí překročit vzdálenost vztažného středu svítilny od střední podélné roviny vozidla hodnotu 150 mm,

• d) na výšku nesmí horizontální rovina, která se dotýká spodního okraje přivrácené plochy brzdové svítilny kategorie S3, být buď více než 150 mm pod horizontální rovinou, tečnou k činnému povrchu skla nebo zasklení zadního okna, nebo být níže než 850 mm nad vozovkou. Horizontální rovina, která se dotýká spodního okraje přivrácené plochy zařízení kategorie S3, však musí procházet nejméně nad horizontální rovinou, tečnou k horním okrajům přivrácené plochy standardních původních brzdových svítilen (kategorie S1 nebo S2),

• e) brzdová svítilna kategorie S3 může být montována na vnějšku vozidla nebo ve vozidle, ale v případě, kdy je namontována ve vozidle, nesmí vyzařované světlo obtěžovat řidiče zpětnými zrcátky ani jinými povrchy vozidla (například zadním sklem). Zařízení kategorie S3 nemůže být sloučeno s kteroukoliv jinou svítilnou,

• f) brzdová svítilna kategorie S3 musí být uváděna v činnost pouze zároveň s ostatními brzdovými svítilnami a musí vydávat nepřerušované světlo červené barvy,

• g) u vozidel kategorií M2 a M3 se připouští doplňkový pár brzdových světel umístěný symetricky vzadu v horní třetině celkové výšky vozidla.

(4) Dvoukolové motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí nejméně 50 km.h^-1 nebo s objemem válců motoru větším než 50 cm^3 a jeho přípojné vozidlo musí být vybaveno vzadu jedním brzdovým světlem vyzařujícím světlo červené barvy. Brzdová svítilna musí být umístěna v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné svítící plochy nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky. Svítilna brzdového světla postranního vozíku musí být umístěna podle § 58 odst. 5 této vyhlášky.

(5) Jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, musí se brzdová světla jednotlivého vozidla i všech přípojných vozidel jízdní soupravy rozsvítit současně při působení řidiče na ovládací ústrojí provozního brzdění. Brzdová světla se mohou rozsvítit i při použití retardéru nebo podobného zařízení.

(6) Ustanovení odstavce 4 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1972.

§ 61

Směrová světla

(1) Všechna motorová a jejich přípojná vozidla (s výjimkou dvoukolových motorových vozidel s konstrukční rychlostí nižší než 50 km.h^-1 a s objemem válců motoru nejvýše 50 cm^3 a vozidel uvedených v části VII. této vyhlášky) musí být vybavena směrovými světly. Používání vysouvacích ramen je zakázáno. Mopedy mohou být vybaveny směrovými světly, které musí splňovat podmínky tohoto paragrafu.

(2) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže k rovině vymezující největší šířku vozidla. Nejnižší bod činné svítící plochy směrových svítilen nesmí být níže než 350 mm (u bočních směrových svítilen 500 mm) nad rovinou vozovky a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy nesmí být nad rovinou vozovky výše než

• 1200 mm u dvoukolových motorových vozidel, jejich postranních vozíků a jejich přípojných vozidel,

• 1500 mm u ostatních vozidel; jestliže provedení karosérie neumožňuje dodržení této výšky, mohou být až ve výšce 2100 mm nad rovinou vozovky.

U vozidel kategorií M2 a M3 se připouští doplňkový pár směrových svítilen umístěných symetricky vzadu v horní třetině celkové výšky vozidla.

(3) Směrové svítilny musí být uspořádány

• a) u dvoukolových motorových vozidel

• buď symetricky po jedné na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla, pokud je zajištěna jejich viditelnost zezadu i z příslušné strany; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činných svítících ploch směrových svítilen nesmí být menší než 560 mm,

• nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla. Tyto svítilny musí být na každé straně vozidla umístěny tak, aby jedna byla v první třetině délky vozidla a druhá co nejvíce vzadu; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činných svítících ploch směrové svítilny a světlometu nesmí být menší než 100 mm; vzdálenost činné svítící plochy směrové svítilny od roviny vymezující vzadu největší délku vozidla nesmí být větší než 200 mm; jestliže konstrukce vozidla neumožňuje dodržet uvedenou vzdálenost, smí být tato vzdálenost nejvýše 400 mm,

• b) u motorových vozidel, která mají čtyři a více kol, nebo motorových vozidel se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné střední rovině vozidla, symetricky po třech na levé i pravé straně k podélné střední rovině vozidla, z nichž jedna musí být umístěna co nejvíce vpředu, druhá na boku vozidla a třetí co nejvíce vzadu; boční svítilna musí být umístěna v přední třetině délky vozidla, ne více jak 1,8 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla; není-li zaručena geometrická viditelnost vlivem provedení karosérie, může být boční svítilna umístěna až do vzdálenosti 2,5 m od roviny vymezující vpředu největší délku vozidla,

• c) u přívěsů a návěsů na zádi symetricky k podélné střední rovině vozidla po jedné svítilně na levé straně a pravé straně, co nejblíže rovině vymezující vzadu největší délku vozidla.

(4) U všech motorových vozidel, s výjimkou dvoukolových, nesmí být vzdálenost mezi předními směrovými světly a světly světlometů s potkávacím světlem a předním světlem do mlhy menší než 40 mm. Menší vzdálenost je dovolena jen tehdy, není-li intenzita směrového světla ve vztažné ose menší než 400 cd.

(5) Směrová světla musí svítit přerušovaným světlem oranžové barvy. Přerušování směrového světla musí mít kmitočet 1,5 ± 0,5 Hz (90 ± 30 kmitů za minutu); poprvé se musí rozsvítit nejpozději za 1 s po zapnutí a poprvé zhasnout nejpozději za 1,5 s. Doba svícení musí být mezi 40 % až 80 % doby cyklu, aby účinek směrového světla byl zřetelně a dostatečně vnímatelný (ověřuje se při zkušebním napětí žárovek).

(6) Směrová světla musí být možno uvést do činnosti nezávisle na ostatních světelných zařízeních vozidla. Činnost směrových světel musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky, akusticky nebo jejich kombinací. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické, musí být světlo přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu směrových světel a musí být zelené barvy. Akustické kontrolní zařízení musí být umístěno ve vozidle tak, aby zaručovalo řidiči bezpečnou slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého světelného zdroje soustavy směrových světel, s výjimkou doplňkových bočních, musí být řidiči tato porucha zřetelně signalizována (výraznou změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým svícením bez přerušování kontrolního optického signálu, obdobnými změnami akustického signálu apod.). Tyto podmínky se vztahují na motorové vozidlo i jízdní soupravu.

(7) Motorové vozidlo, s výjimkou dvoukolového, musí být vybaveno zvláštním zařízením (spínačem) umožňujícím výstražnou funkci všech směrových světel motorového i přípojného vozidla; přitom směrová světla musí svítit za podmínek stanovených v odstavcích 5 a 6 tohoto paragrafu. Výstražná činnost směrových světel musí být signalizována zvláštním sdělovačem s přerušovaným světlem červené barvy, které může být v činnosti s optickým kontrolním zařízením podle odstavce 6 tohoto paragrafu. Dvoukolové motorové vozidlo může být vybaveno také tímto zařízením. U vozidel uvedených do provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky pro kontrolu výstražné činnosti směrových světel se připouští optické kontrolní zařízení podle odstavce 6 tohoto paragrafu.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1984 (u vozidel kategorie T před 1. 7. 1985), a pro vozidla, která nemusí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.^52)^,^53)

§ 62

Odrazky a odrazové desky zvláštního značení

(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou dvoukolových motorových vozidel, musí být vybaveno dvěma zadními odrazkami červené barvy netrojúhelníkového tvaru, stejného typu, popřípadě může být vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu. Pokud jsou tato vozidla vybavena zakrývatelnými světlomety nebo světlomety, které jsou ve vypnutém stavu v poloze neodpovídající podmínkám stanoveným zvláštním předpisem,^59) jsou přední odrazky povinné. Bod činné plochy přední a zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku motorového vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny.

(2) Každé přípojné vozidlo, s výjimkou přívěsného nebo postranního vozíku k dvoukolovému motorovému vozidlu, musí být vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu a dvěma zadními odrazkami červené barvy tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm a stejného typu upevněnými tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a protilehlá strana byla vodorovná. Bod činné plochy zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny; bod činné plochy přední odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí být u vozidel vyrobených nebo dovezených před 1. 1. 1985 dále než 400 mm, u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1985 dále než 150 mm od této roviny.

(3) Umístění odrazek musí být takové, aby nejnižší bod jejich činné plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod výše než 900 mm nad rovinou vozovky; v případě, že konstrukce a tvar karosérie neumožňuje dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být přední odrazky bílé barvy svým nejvyšším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy předních nebo zadních odrazek nesmí být menší než 600 mm; tato vzdálenost může být zmenšena až na 400 mm u vozidel, jejichž celková šířka je nejvýše 1,3 m.

(4) Vozidla kategorií M2, M3, N a SP, jejichž celková délka je větší než 6 m, a vozidla kategorie O musí být vybavena na každé straně vozidla nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnou v prostřední třetině vozidla. Odrazky nesmějí být svým nejnižším bodem činné plochy níže než 250 mm a nejvyšším bodem činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky; neumožňuje-li konstrukce a tvar karosérie dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být odrazky svým nejvyšším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Odrazky nesmějí být vzdáleny více než 3 m od roviny vymezující největší délku vozidla vpředu (u vozidel kategorií O a SP včetně oje) a 1 m od roviny vymezující největší délku vozidla vzadu. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy bočních odrazek nesmí být větší než 3 m. Pokud konstrukce vozidla neumožňuje splnění tohoto požadavku, může být tato vzdálenost zvětšena až na 4 m.

(5) Dvoukolová motorová vozidla musí být vybavena jednou zadní odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnou tak, aby střed odrazky byl v podélné střední rovině vozidla a její nejnižší bod činné plochy nebyl níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Mopedy vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1986 musí být vybaveny ještě

• přední odrazkou netrojúhelníkového tvaru bílé barvy umístěnou v podélné střední rovině vozidla; její nejnižší bod činné plochy nesmí být níže než 400 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky,

• na každé straně jednou nebo dvěma odrazkami netrojúhelníkového tvaru oranžové barvy, jejichž nejnižší bod činné plochy nesmí být níže než 300 mm nad rovinou vozovky a které musí být umístěny tak, aby nemohly být zakryty řidičem nebo spolujezdcem nebo jejich oděvem.

V případě, že je moped opatřen pedály, musí být každý pedál vybaven odrazkami oranžové barvy viditelnými zepředu i zezadu.

(6) Přívěsný vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být vybaven dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového tvaru a stejného typu umístěnými tak, aby bod činné plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 100 mm od této roviny, a jednou zadní odrazkou červené barvy tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm upevněnou tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře a protilehlá strana byla vodorovná, umístěnou v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné plochy odrazek nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky.

(7) Postranní vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být vybaven jednou přední odrazkou bílé barvy a jednou zadní odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnými tak, aby bod činné plochy odrazek nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 150 mm od této roviny, nejnižší bod činné plochy níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou vozovky.

(8) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na závěsech za jízdy volně pohyblivých. Odrazky musí být na vozidle upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné střední rovině vozidla s tolerancí ve vodorovné i svislé rovině ± 3°. Za pohyblivý závěs se nepovažují např. dostatečně tuhé pryžové závěsy, které jsou pro daný účel speciálně určeny.

(9) Čtyřkolová a vícekolová motorová vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje 30 km.h^-1, a jejich přípojná vozidla (tzv. „pomalá vozidla“) nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997 a vozidla v provozu počínaje dnem 1. října 1999 musí být při provozu na pozemních komunikacích na zádi opatřena zvláštním označením. Toto označení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^53a) a musí být podle něj homologováno.

(10) Vozidla kategorie N3 (tzv. „těžká vozidla“) při provozu na pozemních komunikacích musí být na zádi opatřena zvláštním označením podle odstavce 12, a to:

• vozidla v mezinárodním silničním provozu počínaje dnem účinnosti této vyhlášky,

• vozidla nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997,

• ostatní vozidla v provozu nejpozději počínaje dnem 1. října 1998.

(11) Přípojná vozidla kategorie O4, přívěsy kategorií O1, O2 a O3 celkové délky větší než 6 m a návěsy kategorií O1, O2 a O3 celkové délky větší než 8 m (tzv. „dlouhá vozidla“) při provozu na pozemních komunikacích musí být na zádi opatřena zvláštním označením podle odstavce 12, a to:

• vozidla v mezinárodním silničním provozu počínaje dnem účinnosti této vyhlášky,

• vozidla nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997,

• ostatní vozidla v provozu nejpozději počínaje dnem 1. října 1998.

(12) Zvláštní označení těžkých vozidel ve smyslu odstavce 10 a dlouhých vozidel ve smyslu odstavce 11 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^53b) a musí být podle něj homologováno.

§ 62a

Obrysové značení

(1) Pro zvýraznění viditelnosti vozidel a jejich jízdních souprav při snížené viditelnosti^53c) se připouští jejich zvýrazňovací nebo obrysové značení pásy pro vratný odraz světla. Tyto pásy a jejich umístění musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^53d) a musí být podle něho homologovány.

§ 63

Světlomety a svítilny se světly do mlhy, zpětnými světly a s hledacím světlem

(1) Motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla mohou být vybavena dvěma předními světlomety shodného provedení se světlem do mlhy bílé nebo žluté selektivní barvy. Vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla mohou být vybavena jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem do mlhy červené barvy, jedním nebo dvěma světlomety se zpětným světlem bílé barvy a jedním hledacím světlometem se světlem bílé barvy. Jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy a jedním nebo dvěma světlomety se zpětným světlem bílé barvy musí být vybavena vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1985 a motorová vozidla kategorií M2, M3 a N vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986. Vozidla kategorie O vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986 musí být vybavena jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené barvy do mlhy. V případě použití jedné svítilny se světlem červené barvy do mlhy musí být tato svítilna umístěna v levé polovině vozidla. Výrobce v návodu k obsluze stanoví způsob dodatečné montáže a umístění předních světlometů se světlem do mlhy. U vozidel kategorií M, N a jejich přípojných vozidel, která nejsou dosud vybavena zadní svítilnou se světlem do mlhy červené barvy, musí být nejpozději od 1. 10. 1997 tímto světlem dovybavena.

(2) Dvoukolové motorové vozidlo smí být vybaveno jedním předním světlometem se světlem do mlhy bílé nebo žluté selektivní barvy a jednou zadní svítilnou se světlem do mlhy červené barvy.

(3) Přední světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 400 mm od této roviny, nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než nejvyšší bod činné svítící plochy potkávacího světla a nejnižší bod činné svítící plochy níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Přední světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny a nastaveny tak, aby neoslňovaly a neobtěžovaly protijedoucí řidiče a ostatní účastníky silničního provozu, přičemž jejich sklon nesmí přesáhnout -0,5 % v rozsahu od pohotovostní do celkové hmotnosti vozidla. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny tak, aby nejnižší bod jejich činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než 1000 mm nad rovinou vozovky; vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy zadní svítilny se světlem do mlhy a brzdové svítilny nesmí být menší než 100 mm. Vztažné osy zadních svítilen se světlem do mlhy musí být v rovinách rovnoběžných s podélnou střední rovinou vozidla a rovinou vozovky. Na dvoukolových motorových vozidlech musí být přední světlomet se světlem do mlhy i zadní svítilna se světlem do mlhy umístěny ve stejných výškách nad rovinou vozovky jako u ostatních kategorií vozidel, ale v podélné střední rovině vozidla. Světlomet se zpětným světlem musí být na vozidle umístěn tak, aby nejnižší bod jeho činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod jeho činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.

(4) Současně se světlomety se světlem do mlhy a svítilnami se světlem do mlhy musí svítit obrysová světla a osvětlení zadní tabulky státní poznávací značky. Přední světlomety se světlem do mlhy musí být možné zapnout nebo vypnout nezávisle na dálkových a potkávacích světlech a jejich činnost musí být signalizována v zorném poli řidiče sdělovačem zelené barvy. Rozsvícení zadních svítilen se světlem do mlhy musí být možné, pouze svítí-li potkávací světla nebo dálková světla nebo i přední světlomety se světlem do mlhy. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být možno vypnout nezávisle na jakýchkoliv jiných světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla. Zapnutí zadních svítilen se světlem do mlhy musí být signalizováno v zorném poli řidiče sdělovačem oranžové barvy. U vozidel, jejichž technická způsobilost bude schvalována jako typ po 9. 2. 1998, musí být zapojení zadních svítilen do mlhy takové, aby byl splněn jeden z následujících požadavků

• zadní svítilny se světlem do mlhy mohou svítit do doby vypnutí obrysových světel a musí zůstat vypnuty do doby, kdy jsou vědomě znovu (opětovně) zapnuty,

• vozidlo musí být vybaveno zařízením nad rámec povinného sdělovače, které při vypnutí zapalování nebo vyjmutí klíčku pro spouštění motoru a otevření dveří řidiče bez ohledu na to, jestli jsou zapnuta nebo vypnuta další předepsaná světelná zařízení vnějšího osvětlení, upozorní akusticky, že je spínač zadních svítilen se světlem do mlhy v zapnuté poloze.

(5) Světlomet se zpětným světlem může být v činnosti pouze při zařazeném zpětném chodu a jsou-li zapojena zařízení pro jízdu.

§ 64

Výstražné světelné zařízení

(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou vozidel kategorií L1, L2, LM a T a vozidel uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) a c) této vyhlášky, jehož technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí být vybaveno výstražným světelným zařízením.

(2) Zapojení výstražného světelného zařízení musí být uspořádáno tak, aby i při vypnutých světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla umožňovalo zapínání světel dálkových nebo potkávacích.

(3) Výstražné světelné zařízení musí být zapojeno tak, aby nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací ústrojí a nesmí umožňovat ani rozsvícení ani zhasnutí ostatních světelných zařízení vnějšího osvětlení vozidla.

§ 65

Zvláštní výstražná světelná zařízení

(1) Jedním nebo více zvláštními světelnými zařízeními vyzařujícími světlo oranžové barvy schváleného typu (provedení) musí být kromě předepsaných světelných zařízení vnějšího osvětlení vybaveny

• a) pracovní stroje samojízdné a speciální automobily, pohybující se v provozu na pozemních komunikacích nebo vykonávající práci za jízdy nebo při stojícím vozidle na vozovce nebo krajnici,

• b) motorová a přípojná vozidla, která svými rozměry nebo hmotností přesahují hodnoty stanovené v § 22 a 24, pokud to stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla,

• c) motorová a přípojná vozidla, která svým nákladem přesahují hodnoty stanovené v § 22 a 24, pokud to stanoví orgán, který vydal povolení k zvláštnímu užívání pozemní komunikace podle zvláštního právního předpisu,^9)

• d) motorová a přípojná vozidla, pro která to stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla,

• e) pracovní stroje samojízdné a přípojné, jejichž šířka přesahuje hodnotu 3,00 m,

• f) pracovní stroje samojízdné a přípojné, pro které to stanoví orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo jednotlivého vozidla.

(2) Činnost zvláštního výstražného světelného zařízení vyzařující světlo modré nebo oranžové barvy a činnost doplňkových zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok světla modré nebo oranžové barvy musí být nezávislá na ostatních světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla a musí být snadno a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče sdělovačem žluté barvy, kromě světel tohoto druhu upevněných na karoserii vozidla pomocí magnetu nebo vakuové přísavky bez samostatného vypínače.

(3) Barvou zvláštního výstražného světla modré nebo oranžové barvy se vyjadřuje zvláštní povaha vozidel a jejich postavení vůči všem účastníkům provozu na pozemních komunikacích.^27)

(4) Zvláštní výstražné světelné zařízení musí být umístěno na nejvyšším místě karoserie nebo nástavby, a to přibližně v podélné střední rovině vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách této roviny.

(5) Zvláštní výstražná světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou, vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.

(6) Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující modrou barvu může být na vozidle doplněno nejvíce jedním párem doplňkových zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok světla modré barvy schváleného typu vpředu a vzadu svítících a umístěných symetricky k podélné svislé rovině, které musí být umístěny svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než 400 mm a svým nejvyšším bodem činné svítící plochy ne výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující světlo modré barvy musí být doplněno zvláštním zvukovým výstražným zařízením vydávajícím zvukové znamení se spojitě proměnnou výškou tónu (sirénou). Frekvence změn výšky tónu může být proměnná.

(7) Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující světlo oranžové barvy může být doplněno nejvíce pěti kusy doplňkových zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok světla oranžové barvy schváleného typu vpředu a vzadu svítících a umístěných symetricky k podélné svislé rovině, které musí být umístěny svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než 400 mm nad rovinou vozovky. Uspořádání svítilen musí být provedeno v jedné řadě a na vozidle musí být umístěny horizontálně tak, že horní hrana činné svítící plochy svítilen nesmí přesahovat horní obrys vozidla nebo nejvíce třinácti kusy doplňkových zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok světla oranžové barvy schváleného typu vpředu a vzadu svítících a umístěných symetricky k podélné svislé rovině, které musí být umístěny svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než 400 mm nad rovinou vozovky a uspořádání svítilen musí být do čtverce s boční a spodní hranou nejvíce se čtyřmi svítilnami. Čtverec musí být na vozidle umístěn tak, že horní hrana činné svítící plochy horních svítilen nesmí přesahovat horní obrys vozidla. Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující světlo oranžové barvy nesmí být doplněno zvláštním zvukovým výstražným zařízením.

(8) Zvláštní výstražná světelná zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním právním předpisem^54) a musí být podle něj homologována. Doplňkové výstražné svítilny musí být podle části druhé této vyhlášky schváleny.

§ 66

Vnitřní osvětlení vozidel

(1) Karosérie nebo kabina řidiče motorových vozidel kategorií M a N a osobních autobusových přívěsů nebo návěsů musí být uvnitř osvětlena tak, aby za snížené viditelnosti byl řidiči a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště řidiče musí být vybaveno osvětlením

• u vozidel kategorie M1 nejméně 6 lx, měřeno 500 mm od svítilny,

• u vozidel kategorií M2, M3 a N nejméně 40 lx, měřeno alespoň na jednom místě na obvodu věnce volantu.

Osvětlení musí mít zvláštní ovladač, aby se dalo zapnout i bez světelných zařízení pro vnější osvětlení vozidla.

(2) Kontrolní přístroje v pracovním prostoru řidiče musí být osvětleny při zapnutí světlených zařízení vnějšího osvětlení vozidla; osvětlení přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit rušivě při řízení vozidla a přístroje se nesmějí zrcadlit v čelním skle.

(3) Vozidla kategorií M2 a M3 a osobní autobusové přívěsy a návěsy musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro cestující. Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení vozidla; musí je být možno ztlumit z místa řidiče bez ohledu na ostatní světla ve vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie autobusů a jejich osobních přívěsů a návěsů (s výjimkou autobusů třídy III, které jsou vybaveny bodovým osvětlením nad každým sedadlem) musí mít ve výši 1 m nad podlahou alespoň 60 lx, při tlumeném osvětlení nejméně 5 lx v kterémkoliv přímo osvětleném místě vnitřku karosérie. Při otevření dveří musí být vstupní a výstupní schůdky dostatečně osvětleny pro bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení nesmí být ovlivňováno tlumením vnitřních světel.

(4) Vozidla se skříňovou karosérií musí být vybavena vnitřním osvětlením a osvětlením vstupních a výstupních schůdků.

(5) Kabina řidiče vozidel kategorie T musí splňovat z hlediska vnitřního osvětlení podmínky stanovené zvláštním předpisem.^55)

(6) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 67

Zvuková výstražná zařízení

(1) Motorová vozidla (s výjimkou vozidel, pásových vozidel a jiných vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 6 km.h^-1) musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou zvukovou výstrahu. Tato motorová vozidla, pokud jejich technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska zvukových výstražných zařízení a jejich signálů splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^56) a musí být podle nich homologována. Podle tohoto předpisu se schvalují i vozidla kategorií T a SS. Vozidla kategorie L1 mohou být vybavena výstražnými zvonky.

(2) Každé zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem,^56) musí být podle něj homologováno a musí být na vozidle umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoliv podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností. Je-li zařízení uvedeno v činnost, musí vydávat nepřetržitý rovnoměrný tón stejné výše nebo v harmonickém akordu. Zařízení, která vydávají pronikavé zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako píšťaly, sirény, gongy apod., nejsou přípustná.

(3) Zvláštní zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené ode dne účinnosti této vyhlášky musí být schváleno. Na vozidle musí být umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoliv podmínek nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností. Spodní úroveň hladiny zvuku těchto zařízení musí být nejméně 105 dB(A).

(4) Motorová vozidla s celkovou hmotností překračující 3,5 t mohou být vybavena doplňkovým zvukovým výstražným zařízením umístěným na zádi vozidla, které při zařazeném zpětném chodu a při chodu motoru vydává přerušované výstražné zvukové znamení. Hladina zvuku tohoto zařízení měřená 2 m za zádí vozidla musí být vyšší než vnější hluk za zádí vozidla při otáčkách motoru odpovídajících 3/4 otáček maximálního výkonu motoru, nejvýše však 85 dB(A). Kmitočet (f) přerušování zvukového znamení musí být v rozmezí 2 až 4 Hz a jeho trvání nesmí být delší než 0,6 : f.

(5) Toto ustanovení se nevztahuje na posuzování zvuku vydávaného doplňkovým zabezpečovacím zařízením vozidla (alarmy apod.).

§ 68

Stěrače a ostřikovače čelních a zadních skel, odmrazování a odmlžování skel, zařízení k čištění světlometů

(1) Motorová vozidla s kabinou řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí být opatřena nejméně jedním motoricky poháněným stěračem a ostřikovacím zařízením s motorickým pohonem pro čištění vnějšího povrchu čelního skla a odmrazovacím a odmlžovacím systémem. Motorová vozidla kategorie M1, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska vybavení systémem čištění a ostřikování čelních skel a systémem odmrazování a odmlžování a z hlediska výhledu z vozidla splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^57) a musí být podle nich homologována. Tyto předpisy se z hlediska systému čištění a ostřikování čelních skel a z hlediska výhledu z vozidla přiměřeně vztahují na vozidla ostatních kategorií a na uvedená zařízení použitá na zadní skla vozidel. Vozidla kategorie M1 s karosérií v provedení kombi a fastback musí být při první registraci vozidla, počínaje dnem účinnosti této vyhlášky, vybavena stěračem a ostřikovačem zadního okna k zabezpečení výhledu za vozidlo vnitřním zpětným zrcátkem z místa řidiče. Tato povinnost neplatí u vozidel vybavených zadními dveřmi dělenými symetricky ve svislé rovině.

(2) Stěrač musí být řešen tak, aby se jeho raménko po vypnutí stěracího zařízení samočinně vracelo do základní polohy. Stěrací raménko musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního čištění skla.

(3) Ostřikovací zařízení čelního skla musí být vyrobeno z materiálů, které se nepoškodí při zamrzání kapaliny a současně odolávají účinku teplot až do 80°C. Činnost ostřikovacího zařízení se nesmí zhoršit, je-li použito nemrznoucí směsi. Nádržka na kapalinu musí být umístěna ve vozidle tak, aby byl snadný přístup k nalévacímu hrdlu; tato podmínka je splněna i v případě, že je nádržka snadno a bez odpojování vyjímatelná. Nádržka na kapalinu u vozidel kategorií M2, M3 a N musí mít objem nejméně 2,8 dm^3, u ostatních kategorií vozidel musí mít objem nejméně 1,4 dm^3.

(4) Motorová vozidla mohou být vybavena zařízením k čištění světlometů s potkávacím světlem, které musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^58) a musí být podle něj homologováno.

(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla kategorie T a jiná vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 10. 1985.

§ 69

Odrušení vozidel

(1) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie (dále jen „rušení“) vznikající při provozu vozidel nepřesáhlo mezní hodnoty rušení stanovené zvláštním předpisem nebo se vychází z doporučené technické normy.^59) Vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972, musí z hlediska odrušení splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^60) a musí být podle něj homologována.

(2) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie nebylo příčinou ovlivnění činnosti funkce jiných vozidel, jejich výstroje a výbavy nebo jiných elektronických zařízení v jejich dosahu. Současně musí veškerá elektrická a elektronická zařízení vozidel být schopna bezpečné funkce v elektromagnetickém prostředí, v němž se vozidla nacházejí. Hodnocení provádějí pověřené zkušebny podle zvláštního předpisu.^60)

(3) U vozidel v provozu nesmí být v konstrukci a provedení ústrojí vozidla prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly rušení nad stanovenou mez.

§ 70

Zasklení vozidel a clona proti slunci

(1) Výplně oken (i střešních) a mezistěn motorových a jejich přípojných vozidel musí být zhotoveny z bezpečnostního skla (Bezpečnostní skla jsou z vrstveného nebo tvrzeného skla nebo z plastického materiálu. Vrstvené sklo je zasklívací materiál ze dvou nebo více vrstev skla spojených jednou nebo více mezivrstvami z plastické hmoty (např. polyvinylbutyralu). Tvrzené sklo je homogenní zasklívací materiál zpracovaný tak, že je vysoce odolný vůči nárazu deformovatelného předmětu a po nárazu se rozpadne v nesčetné malé úlomky. Plastickým materiálem k zasklení je míněno např. akrylické sklo nebo jiné rovnocenné materiály); od 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^61) a musí být podle něj homologovány. Vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1987 musí být vybavena zařízením pro elektrické vyhřívání zadních oken.

(2) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být použita jen pro zasklení

• vnitřních mezistěn a přepážek,

• otvíracích střešních oken vozidel určených pro přepravu osob mimo kategorie M1,

• oken skládacích dveří (např. u autobusů),

• oken přípojných vozidel kategorií O1 a O2,

• ochranných čelních krytů dvoukolových vozidel a jejich modifikací bez kabiny řidiče,

• oken obytných (spacích) nástaveb, pokud v nich není povolena přeprava osob,

• vnějších „protiprůvanových“ krytů bočních skel vozidla.

(3) Nekryté hrany zasklení (např. vyklápěcích větracích okének, spouštěcích dveřních oken, mezistěn) musí být dostatečně zaobleny. U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být tyto hrany vhodně olemovány.

(4) U autobusů a osobních autobusových přívěsů a návěsů nesmějí být nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.

(5) Dodatečně použité fólie na skla vozidel musí splňovat tyto podmínky

• a) ztemňovací pásy na čelní sklo smějí být použity pouze mimo vztažné plochy čelního skla

• s plynulým přechodem ze 75 % na nejméně 40 % propustnosti světla včetně skla,

• bez plynulého přechodu minimálně 50 % propustnosti světla včetně skla,

• b) fólie na ostatní skla vozidel musí zajistit nejméně 70% propustnost světla včetně skla. Na sklech vozidla mohou být provedeny pouze takové zásahy, které jsou schváleny.

(6) Karosérie nebo kabina řidiče motorového vozidla a jiných motorových vozidel musí mít u čelního skla dvě clony (rolety) proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem. Připouští se použití jedné sloučené clony proti slunci, pokud v plném rozsahu funkčně nahradí dvě samostatné clony. Kabina řidiče traktorů a každá jednomístná kabina řidiče musí mít alespoň jednu clonu proti slunci.

(7) Clona proti slunci^32) musí být provedena buď z materiálu, který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto materiálem úplně pokryta; jsou-li clona a její držák provedeny z tuhého materiálu, nesmějí mít nebezpečné ostré hrany a jejich zaoblení nesmí mít poloměr menší než 3,5 mm.

(8) Náhradní zasklívací materiály, které jsou vlepovány do karosérií a tvoří tak nedílnou část pevnostní charakteristiky karosérie musí i svými mechanickými vlastnostmi odpovídat materiálu původnímu, tzn. i tloušťkou a pevností.

(9) Ustanovení odstavců 2, 6, odstavce 7 první věty a odstavce 8 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 71

Rychloměry, tachografy, počítače ujeté vzdálenosti a omezovače rychlosti

(1) Každé motorové vozidlo, jehož nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 50 km.h^-1 a které nemá tachograf s ukazatelem rychlosti, musí být v zorném poli řidiče vybaveno rychloměrem s počítačem ujeté vzdálenosti. Motorová vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí být z tohoto hlediska homologována podle zvláštního předpisu.^62) Přípojná vozidla kategorie O4, jejichž technická způsobilost typu bude schvalována počínaje dnem účinnosti této vyhlášky, musí být vybavena počítadlem ujeté vzdálenosti. Počítadlo ujeté vzdálenosti přípojných vozidel musí svým provedením znemožnit neoprávněný zásah do tohoto zařízení.

(2) Vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 musí mít zabudované kontrolní zařízení, kterým je přístroj určený k zabudování do silničního motorového vozidla pro automatickou nebo poloautomatickou indikaci a záznam údajů o provozu těchto vozidel a o některých pracovních časech řidičů těchto vozidel (dále jen „tachograf“). Tachograf musí mít vizuální ukazatele ujeté vzdálenosti, rychlosti jízdy a času a záznamové zařízení pro registraci ujeté vzdálenosti, rychlosti jízdy, doby řízení a pracovní činnosti řidiče (řidičů) a každého otevření přístroje. Tachograf musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^63) a musí být podle něho homologován (např. tachograf EEC/EC). Vozidla uvedených kategorií v mezinárodní silniční dopravě musí mít instalovaný homologovaný tachograf podle zvláštního předpisu,^63) přičemž tato povinnost se vztahuje i na vozidla kategorie N1 s připojeným přípojným vozidlem, pokud celková hmotnost takové jízdní soupravy přesahuje 3,5 t.

(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na:

• a) vozidla určená pro přepravu nákladu, jejichž celková hmotnost včetně celkové hmotnosti přívěsu nebo návěsu nepřekračuje 3,5 t,

• b) vozidla pro přepravu cestujících, která podle druhu své konstrukce a svého vybavení jsou určena pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče,

• c) vozidla používaná pro přepravu cestujících na pravidelných linkách, kde délka tratě této linky nepřesahuje 50 km,

• d) vozidla, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 30 km.h^-1,

• e) vozidla používaná nebo řízená ozbrojenými silami, civilní obranou, požárními sbory a Policií České republiky,

• f) vozidla používaná pro zvláštní účely, tj. údržbu a opravy kanalizací, vody, plynu a elektřiny, údržbu a kontrolu silnic, odvoz a likvidaci odpadků, telegrafní a telefonní služby, přepravu poštovních zásilek, rozhlasové a televizní vysílání a detekce rozhlasových a televizních vysílačů a přijímačů,

• g) vozidla používaná za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích,

• h) specializovaná vozidla používaná pro lékařské účely,

• i) vozidla přepravující cirkus a lunapark,

• j) speciální havarijní vozidla,

• k) vozidla používaná při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby a nová nebo přestavěná vozidla, která ještě nebyla uvedena do provozu,

• l) vozidla používaná pro nekomerční přepravu nákladů pro osobní užití, m) vozidla používaná pro svoz mléka z farem a zpětnou přepravu kontejnerů na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení dobytka na farmy.

(4) Počítače ujeté vzdálenosti a tachografy namontované na vozidlech musí splňovat tyto podmínky:

• a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně ± 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí mimoto při změně směru jízdy (dopředu-dozadu) ujetou vzdálenost plynule připočítávat,

• b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl jízdy dopředu a dozadu je méně než 80:20, musí být vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na délku ujeté vzdálenosti 1 m,

• c) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných přístrojů,

• d) tachograf s ukazatelem rychlosti musí být umístěn v zorném poli řidiče.

Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

(5) Vozidla kategorie M3 celkové hmotnosti přes 10 t, a kategorie N3, jejichž technická způsobilost typu byla schvalována po 1. 1. 1994 a při první evidenci nových vozidel uvedených kategorií, počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí být vybavena zařízením pro omezení nejvyšší rychlosti jízdy vozidla podle zvláštního předpisu^64) a musí být podle něj homologována. Vozidla výše uvedených kategorií vyrobená po 1. 1. 1988, která jsou provozována v mezinárodní silniční dopravě, musí být tímto zařízením dodatečně vybavena počínaje dnem účinnosti této vyhlášky.

Omezovač rychlosti jízdy musí zajistit, aby rychlost vozidla nepřekročila

a) u vozidel kategorie M3
s celkovou hmotností nad 10 t	100 km.h-1
b) u vozidel kategorie N3	90 km.h-1.

Požadavek na vybavení omezovačem rychlosti jízdy se nevztahuje na vozidla

• jejichž konstrukční rychlost nepřekračuje 100 km.h^-1 (M3),

• jejichž konstrukční rychlost nepřekračuje 90 km.h^-1 (N3),

• s právem přednostní jízdy podle zvláštního předpisu,^28)

• zkušební vozidla opatřená zvláštní státní poznávací značkou - pro zkušební účely.^65)

Výše uvedené omezovače rychlosti jízdy musí být zaplombovány a při provozu vozidla nesmí být vyřazeny z činnosti.

§ 72

Vytápěcí, větrací a klimatizační systém

(1) Vozidla s kabinou pro řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí svou konstrukcí, provedením ani činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu řidiče a cestujících, a není-li možno proudění vzduchu regulovat co do množství a směru, musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu. (Bezprůvanovým pohybem vzduchu se rozumí proudění vzduchu o střední rychlosti v prostoru hlav cestujících nejvýše 0,5 m/s). Pokud je vozidlo vybaveno klimatizačním systémem musí mít zařízení zabraňující namrzání vlhkosti na výparníku a ochranu proti nebezpečnému zvýšení tlaku chladiva. Náplň chladiva nesmí ohrozit cestující při náhlém úniku a musí být ekologicky neškodná.^66)

(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být vytápěcí a větrací systém snadno obsluhovatelný a jeho výkon regulovatelný nejméně ve dvou stupních (Rozumějí se jiné dva stupně než stupeň, kdy je systém mimo činnost); toto ustanovení neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve vozidle. Při schválení se ověřují podmínky, které musí splňovat zařízení pro vytápění a větrání vozidel kategorií M a N.

(3) K vytápění je zakázáno používat přímo horkých potrubí výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorech výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito jiných materiálů, musí mít tyto materiály stejnou odolnost proti korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění použito chladicího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru, musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé provozem vozidla a jeho zařízením a musí být filtrován od hrubých nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních (s výjimkou zařízení podle odstavce 4 tohoto paragrafu), nesmí být odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito vozidly. (Ve vzduchu pro větrání a topení nesmí koncentrace CO překročit 300 mg.m^-3).

(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů a návěsů se skříňovou karosérií určených jako pracoviště nebo ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být izolovány nehořlavým materiálem.

(5) Vytápěcí systém musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém prostoru pro cestující za těchto podmínek:

• a) u všech automobilů, s výjimkou autobusů třídy I, musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie (To znamená při uzavřených oknech, ventilačních klapkách apod.) při okolní teplotě -15 °C výslednou teplotu nejméně + 18 °C; u vozidel s největší konstrukční rychlostí vyšší než 80 km.h^-1 musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, avšak ne nižší než 80 km.h^-1 a ne vyšší než 140 km.h^-1,

• b) u autobusů třídy I musí vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie (To znamená při uzavřených oknech, ventilačních klapkách apod.) při okolní teplotě - 15 °C výslednou teplotu nejméně + 14 °C; na schodech se za mrazivého počasí nesmí tvořit námraza,

• c) povrchová teplota v bezprostředně přístupných místech a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit + 40 °C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi jednotlivými místy k sezení nebo stání je 6 °C; u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou autobusů třídy I, u nichž se rozdíl nelimituje, je 8 °C. Výsledná teplota v místech hlav může být až o 9 °C nižší, popřípadě až o 3 °C vyšší než v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna u autobusů třídy I a nevztahuje se na přídavná topení, která mají regulovatelný výstup nebo odklon proudění vzduchu.

(6) Vytápěcí a větrací systém prostoru karosérie musí být

• a) u osobních automobilů, v prostoru kabiny řidiče nákladních automobilů a silničních tahačů přetlakový a musí zajišťovat při zavřených oknech a dveřích dodávku čerstvého vzduchu nejméně 45 m^3.h^-1 na každé místo k sezení za jízdy i při stání vozidla. U vozidel uvedených kategorií s klimatizačním zařízením musí být zajištěna dodávka nejméně 15 m^3.h-1 čerstvého vzduchu na každé místo k sezení. Podmínky platí i pro dodatečnou montáž klimatizačního zařízení,

• b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů a návěsů přetlakový a v prostoru pro cestující při zavřených oknech a dveřích musí zajišťovat nejméně dvacetinásobnou výměnu vzduchu za jednu hodinu při stání vozidla (ve vztahu k objemu větraného prostoru) a nejméně 35 m^3.h^-1 čerstvého vzduchu u autobusů třídy II a třídy III bez klimatizačního zařízení a nejméně 15 m^3.h^-1 čerstvého vzduchu u autobusů třídy II a třídy III s klimatizačním zařízením na každé místo k sezení za jízdy vozidla rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti vozidla. Podmínky platí i pro dodatečnou montáž klimatizačního zařízení.

U autobusů třídy I nemusí být vytápěcí a větrací systém přetlakový.

(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého vytápěcího zařízení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně vlastním palivem, musí (s výjimkou zařízení podle odstavce 4 tohoto paragrafu) splňovat tyto podmínky:

• a) zařízení musí být jištěno proti přehřátí, např. tepelnou pojistkou,

• b) spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku 50 kPa (zkouška na těsnost),

• c) u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,

• d) ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,

• e) nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze spalovacího prostoru a při zhasnutí plamene ve spalovací komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,

• f) instalace nezávislého vytápěcího zařízení musí být provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních i atmosférických), tedy i při stání vozidla, bylo zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního prostoru karosérie,

• g) podléhá pravidelným kontrolám v intervalech a v rozsahu podle předpisu výrobce tohoto zařízení.

(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.

§ 73

Zařízení proti neoprávněnému použití vozidla

(1) Motorová vozidla, vozidla kategorie SS a přípojná vozidla se skříňovou karosérií musí mít zajištění dveří, jakož i vík zavazadlového a motorového prostoru proti neoprávněnému otevření zvenku; přitom nejméně jedny dveře musí být zvenku uzamykatelné. U vozidel kategorií T a SS se tato podmínka vztahuje jen na zajištění dveří kabiny. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1973.

(2) Motorová vozidla musí být vybavena kromě zajištění podle odstavce 1 tohoto paragrafu ještě dostatečně účinným zajišťovacím zařízením konstruovaným a provedeným tak, aby zabránilo jejich neoprávněnému použití. Z tohoto hlediska musí vozidla kategorií M a N splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^67) a musí být podle něj homologována. Ustanovení tohoto odstavce platí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1973. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla kategorií T a SS.

(3) Vozidla kategorie L musí mít zajišťovací zařízení působící na jedno z těchto ústrojí:

• řízení,

• převodovku,

• řadicí páku nebo ovládání řazení převodů,

• zařízení zabraňující běhu motoru,

• paprsky nebo ramena kol.

Zajišťující zařízení působící na řízení se nesmí porušit při působení momentem nejméně 200 Nm., musí splňovat další podmínky stanovené zvláštním předpisem^68) a musí být podle něj homologováno. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

(4) Vozidla mohou být vybavena doplňkovým zabezpečovacím elektronickým nebo mechanickým zařízením. Vozidla kategorií M1 a N1, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 2 t, musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^69) a musí být podle něj homologována; vozidla ostatních kategorií, která takové zařízení mají instalováno, musí být homologována nebo musí být schválena jejich technická způsobilost ve smyslu uvedeného zvláštního předpisu. Mechanické zabezpečovací zařízení musí splňovat podmínky stanovené touto vyhláškou.

§ 74

Zařízení ke spojování vozidel

(1) Vozidla, která jsou určena ke spojování do soupravy, musí být vybavena spojovacím zařízením, které musí být provozně bezpečné, lehce a rychle ovladatelné. Spojovací zařízení musí přípojné vozidlo zajišťovat proti samovolnému uvolnění dvojitou mechanickou pojistkou a musí působit samočinně nebo polosamočinně (druhá pojistka působí až po ručním ovládání); zařízení působící samočinně však musí mít mechanické dvojité zajištění a zajištěnou polohu zřetelně viditelnou. Nesamočinným zařízením mohou být vybavena pouze dvoukolová motorová vozidla, vozidla kategorií M1 a N1 pro tažení jednonápravového přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 a tažná vozidla určená ke spojování s jednonápravovým přívěsem o celkové hmotnosti do 3,5 t. Spojovacím zařízením na zádi nesmějí být vybaveny jednonápravové přívěsy.

(2) Spojovací zařízení musí být provedeno

• a) u dvoukolových motorových vozidel pro tažení jednokolových přívěsů křížovým kloubem,

• b) u vozidel kategorií M1 a N1 pro tažení jednonápravového přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 zařízením s koulí ISO 50, přičemž největší přípustné statické zatížení od přívěsu na kouli nesmí být větší než 980 N ve svislém směru; celý spoj, tj. koule ISO 50 včetně jejího upevnění na tažném vozidle a závěs přípojného vozidla musí být schválen podle zvláštního předpisu,^70)

• c) u ostatních kategorií vozidel pro tažení přívěsů nebo návěsů systémem válcový čep-oko nebo čep-návěsová točnice; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, u speciálních terénních vozidel je přípustný též systém hák-oko, má-li tažené přípojné vozidlo odpovídající oko oje. U vozidel kategorie T se při hodnocení spojovacího zařízení vychází z doporučené technické normy^71) a musí být schváleno.

Spojovací tažná zařízení, určená pro provoz vozidel kategorií M1 a N1 podle písmene b) tohoto paragrafu, jejichž technická způsobilost jako typ bude schvalována ode dne účinnosti této vyhlášky, musí mít odnímatelnou spojovací kouli ISO 50, jejíž upevnění k nosné části spojovacího zařízení může být provedeno s nejvýše dvěma rozebíratelnými spoji. Při provozu automobilu bez přívěsu tato spojovací koule musí být demontována a nosná část spojovacího zařízení bez spojovací koule nesmí přesahovat obrys vozidla. Použití spojovacího zařízení s koulí ISO 50 se připouští i u motorových vozidel ostatních kategorií M a N k připojení jednonápravových přívěsů kategorií O1 nebo O2. Pokud spojovací koule u vozidel těchto kategorií přesahuje vnější obrys vozidla, pak tato koule musí být demontovatelného provedení a při provozu tohoto vozidla bez přívěsu musí být demontována.

(3) Spojovací zařízení na tažném vozidle pro připojení přívěsu musí umožnit pohyb jeho oje nejméně

- ve svislé rovině	± 20 °,
- ve vodorovné rovině	± 90 °,
---	---
(u traktorů)	± 60 °,
---	---
- okolo podélné osy závěsného zařízení	± 25 °,
---	---
(u traktorů)	± 20 °.
---	---

(4) Vozidla kategorie N3 určená k tažení přípojných vozidel kategorie O4 musí být vybavena schváleným spojovacím zařízením systému čep-oko podle zvláštního předpisu nebo doporučené technické normy^72) o jmenovitém průměru 50 mm. U všech vozidel se připouští spojovací zařízení uvedeného systému i jmenovitého průměru 40 mm, pokud je schváleno podle mezinárodně uznávaných předpisů. Závěs tažného vozidla musí být odpružený, celý spoj, tj. závěs-oj, smí vykazovat jen kmity velmi nízké amplitudy.

(5) Spojovací zařízení motorových vozidel systému čep-oko smí mít osu čepu vzdálenou od zadního obrysu vozidla (směrem k jeho přídi) nejvýše 300 mm. U vozidel se sklápěcí karosérií a vozidel terénních může být tato vzdálenost nejvýše 420 mm.

(6) U jízdních souprav tvořených vozidly kategorií N2, N3, O3 a O4 se připouští jejich vzájemné spojení systémem „krátké spojení“ (CCD). Spojovací zařízení a jeho montáž na vozidle musí být homologována podle zvláštního předpisu.^73)

(7) Vozidla, s výjimkou dvoukolových, která jsou určena k tažení přívěsů a nejsou vybavena homologovaným nebo schváleným typem spojovacího zařízení, musí být kromě hlavního spojovacího zařízení vybavena též závěsy pro pojistné spojovací zařízení (lana, řetězy), a to

• a) vozidla se závěsným zařízením vybaveným koulí ISO 50 podle odstavce 2 písm.b) určená pro tažení přívěsů o hmotnosti větší než 350 kg závěsy pro křížové nebo vidlicové zavěšení,

• b) ostatní vozidla závěsy pro křížové zavěšení.

(8) Oko oje, s výjimkou přípojných vozidel k jiným motorovým vozidlům kategorie SP, musí být upevněno k oji tak, že jeho otáčení kolem podélné osy oje je vyloučeno. Oka ojí přívěsů k automobilům uvedeným v odstavci 4 musí být schválena podle zvláštního předpisu nebo se vychází z doporučené technické normy.^72)

(9) Přívěsy, s výjimkou přívěsů za dvoukolová motorová vozidla, musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením (lana, řetězy), která musí při poruše hlavního spoje a následném přerušení spojení brzdové a elektrické soustavy mezi tažným vozidlem a přívěsem zajistit ještě částečnou řiditelnost přívěsu, popřípadě zabránit padnutí oje na vozovku. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla vybavená schváleným spojovacím zařízením podle zvláštního předpisu nebo doporučené technické normy.^72)

(10) Dvou- a více nápravové přívěsy musí mít oj vyváženou tak, aby se po odpojení nemohla dotknout vozovky, a aby spojování přívěsu s tažným vozidlem mohlo být prováděno s nejmenší možnou námahou. Oko oje těchto přívěsů musí být přibližně ve stejné výšce nad vozovkou, jako je závěs tažného vozidla, nebo musí být oj na tuto výšku seřiditelná.

(11) V případě, že síla pro ruční zvedání oje u návěsů a jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti větší než 100 kg přesahuje 245 N, musí mít návěs, popřípadě přívěs přední převislou část před nápravou nebo oj vybavenou podpěrným zařízením, které

• a) zabrání převrácení vozidla při odpojení od tažného vozidla v rozsahu provozních zatížení i při nerovnoměrném rozdělení nákladu a při ložných manipulacích připuštěných v návodu k obsluze vozidla,

• b) umožní, že přípojné vozidlo může být v podepřeném stavu samočinně nebo u závěsů s koulí ISO 50 s nejmenší námahou spojeno s tažným vozidlem.

(12) U dvou- a vícenápravových přívěsů s točnicovým řízením musí být oj tak dlouhá, aby vzdálenost mezi osou oka oje a osou točnice byla nejméně o 1,2 m větší, než je obrysový poloměr přední části karosérie opsaný z osy točnice.

(13) Tahače návěsů musí mít pro spojovací čep návěsu buď polosamočinnou, nebo samočinnou točnici odpovídající nejvyššímu povolenému zatížení tahače. Točnice musí umožnit vzájemné vychýlení tahače a návěsu

• ve vodorovné rovině v rozsahu ± 90°, tj. 180° celkově,

• ve svislé podélné rovině nejméně ± 12°,

• v příčné svislé rovině nejvýše dopředu ± 6° a dozadu ± 7°.

Ovládání točnice musí být umístěno na pravé straně tahače, pokud není provedeno z místa řidiče.

(14) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být homologována podle zvláštního předpisu nebo doporučených technických norem^72) a musí mít spojovací systém uzpůsoben pro uchycení spojovacího čepu návěsu o průměru 50,8 mm.

(15) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší než 15 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena i co do umístění podle zvláštního předpisu nebo doporučené technické normy,^72) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

• a) části tahače nad rovinou točnice a před svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být vně rotačního kužele, jehož osa je totožná s osou otáčení spojovacího čepu v točnici, jehož vrchol s polovičním vrcholovým úhlem 6° je pod rovinou točnice a jehož poloměr průseku s rovinou točnice je 2,09 m,

• b) části tahače pod rovinou točnice, za svislou osou otáčení spojovacího čepu v točnici musí být uvnitř rotačního, zhruba válcového tělesa, jehož osa je totožná s osou spojovacího čepu a má poloměr nejvýše 2,2 m.

(16) Spojovací čep návěsu musí odpovídat největšímu povolenému zatížení návěsem.

(17) Návěsný čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být homologován podle zvláštního předpisu nebo schválen ve smyslu doporučené technické normy,^72) a musí mít průměr činné části 50,8 mm podle doporučené technické normy.^74)

(18) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 15 t a pro svislé zatížení na spojovací čep nejvýše 20 t musí být homologován (schválen) i co do umístění podle zvláštního předpisu nebo ve smyslu doporučené technické normy,^72) které musí splňovat zejména tyto požadavky:

• a) i nejvzdálenější části návěsu, s výjimkou pružných spojů brzdových a elektrických systémů, před svislou osou čepu a nad myšlenou rovinou točnice musí ležet uvnitř válcového tělesa o poloměru 2,04 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu,

• b) spodní části návěsu - tzv. labutí krk - za svislou osou čepu a pod myšlenou rovinou točnice musí být vně rotačního, zhruba válcového tělesa o poloměru nejméně 2,3 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu.

(19) Motorová vozidla s pohotovostní hmotností převyšující 400 kg musí být vpředu a od 1. 1. 1985 i vzadu konstrukčně upravena a provedena tak, aby je bylo možné tyčí nebo lanem vléci jinými vozidly (vyproštění, odtažení) ve smyslu doporučené technické normy;^74) motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být možno vléci tyčí. U pracovních strojů, např. s čelně umístěným nářadím apod., lze takové zařízení umístit vzadu.

(20) Tyče nebo lana k vlečení vozidel uvedených v odstavci 19 tohoto paragrafu musí být zřetelně viditelné; tyče musí být opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm, lana červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200 x 200 mm.^27)

(21) Ustanovení odstavce 1 druhé věty, odstavce 2 písm. a) a b), odstavce 4, odstavce 8 druhé věty a odstavců 11 až 15 a 17 až 19 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; ustanovení odstavce 2 písm. b) tohoto paragrafu však platí i pro tato vozidla, jestliže se za ně připojí jednonápravový přívěs uvedený do provozu po 1. 1. 1976.

§ 75

Nárazníky automobilů a zadní ochranné zařízení proti podjetí a boční ochranná zařízení

(1) Vozidla kategorií M a N1 musí být opatřena předním a zadním nárazníkem, pokud karosérie není provedena tak, že přejímá funkci nárazníků. Vozidla kategorií N2 a N3 musí být opatřena předním nárazníkem.

(2) Nárazník nesmí mít ostré okraje nebo výstupky, které mohou zranit chodce. Boční letmé konce nárazníku musí být zahnuty co nejblíže ke karosérii vozidla směrem k jeho podélné ose tak, aby bylo vyloučeno nebezpečí zaháknutí, zaklesnutí nebo zachycení s jiným vozidlem, chodcem nebo cyklistou apod. Tuhé vnější hrany nárazníku, pokud nejsou zakryty pryží nebo jiným měkkým materiálem (60 Shore), musí být zaobleny s poloměrem nejméně 5 mm. Pokud jsou nárazníky vozidla nebo části karosérie plnící funkci nárazníků vyrobeny z plastů a splňují podmínky stanovené pro nárazníky, pak nemusí být pokryty pryží nebo jiným podobným materiálem.

(3) Nárazníky vozidel kategorií M1 a N1 v celé šířce rozchodu kol a při pohotovostní hmotnosti vozidla musí být svými horními okraji výše než 420 mm od roviny vozovky. Povrch nárazníku nejčastěji vstupující ve styk s jiným vozidlem nebo jinou překážkou musí být souvislý a rovný nebo zaoblený s poloměrem nejméně 500 mm, měřeno ve svislé rovině řezu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na velmi nízké sportovní modifikace automobilů.

(4) Vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1986 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^75) a musí být podle něj homologována. Podmínky stanovené tímto předpisem se vztahují přiměřeně i na vozidla kategorie N1.

(5) U vozidel ostatních kategorií (kromě vozidel uvedených v odstavci 4 tohoto paragrafu) musí být nárazník a jeho držáky včetně upevnění konstruovány tak, aby po stránce pevnosti vyhověly při odtlačení vozidla o přibližně stejné hmotnosti, nezabrzděného, s nezařazeným rychlostním stupněm na vodorovné rovině bez poškození vozidel v rozmezí zrychlení od 1 m.s^-2 do 2 m.s^-2.

(6) Pro schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla počínaje dnem 1. října 1997 musí být vozidla kategorií N2 a N3 opatřena předním ochranným zařízením proti podjetí. Toto zařízení i jeho montáž na vozidle musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^75a) a musí být podle něj homologovány. Vozidla kategorie N2 celkové hmotnosti nepřesahující 7,5 t musí splňovat pouze podmínku světlé výšky spodního obrysu ochranného zařízení nad vozovkou maximálně 400 mm, uvedené v tomto předpisu. Uvedený požadavek se nevztahuje na terénní vozidla (kategorie G) a taková vozidla, u nichž použití takového zařízení je neslučitelné s účelem použití daného vozidla.

(7) Vozidla kategorií N2 a N3 a přípojná vozidla kategorií O3 a O4 musí být vzadu vybavena zadním ochranným zařízením proti podjetí, které dostatečným způsobem chrání automobily kategorií M1 a N1 v případě jejich nárazu zezadu do vozidel výše uvedených kategorií. Vozidla kategorií N2, N3, O3 a O4 a zadní ochranná zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^76) a musí být podle něj homologována. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na

• tahače návěsů,

• přívěsy speciálního provedení pro přepravu velmi dlouhých nedělitelných nákladů,

• vozidla, u nichž jakékoliv zadní ochranné zařízení je neslučitelné s účelem použití daného vozidla,

• vozidla s právem přednostní jízdy.^28)

(8) Vozidla kategorií N2, N3, O3 a O4 uváděná do provozu počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí být vybavena bočním ochranným zařízením, které musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^77) a musí být podle něj homologována. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na

• tahače návěsů,

• přívěsy speciálního provedení pro přepravu velmi dlouhých nedělitelných nákladů,

• vozidla, u nichž jakékoliv boční ochranné zařízení je neslučitelné s účelem použití daného vozidla,

• vozidla, jejichž karosérie plní funkci tohoto zařízení.

(9) Nárazníkem a zařízením proti podjetí nemusí být opatřena vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972 a vozidla kategorie T; pokud však takové vozidlo je jimi opatřeno, musí být splněny podmínky platné při jeho schválení. Ustanovení odstavce 5 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 76

Bezpečnostní pásy a jejich kotevní úchyty

(1) Vozidla kategorie M1

• a) uvedená do provozu před 1. 1. 1969 musí být vybavena na předních sedadlech bezpečnostními pásy, jen pokud jsou vybavena předepsanými kotevními úchyty,

• b) uvedená do provozu po 1. 1. 1969 musí být vybavena na předních místech k sezení bezpečnostními pásy a příslušnými kotevními úchyty v karosérii; bezpečnostní pásy musí být u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 10. 1986, s výjimkou provedení „Standard“, samonavíjecí,

• c) vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí být vybavena předepsanými kotevními úchyty v karosérii i na zadních sedadlech,

• d) vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986 musí být vybavena bezpečnostními pásy i na zadních sedadlech,

• e) vozidla kategorie M1 a od nich odvozená vozidla kategorie N1, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 10. 1992, musí být na všech sedadlech vybavena samonavíjecími tříbodovými bezpečnostními pásy, kromě sedadel nouzových, středních a sedadel v poloze zády ke směru jízdy, která musí být vybavena bezpečnostními pásy alespoň dvoubodovými,

• f) u vozidel této kategorie se připouští použití bezpečnostních pásů se čtyřbodovým uchycením, pokud splní podmínky stanovené zvláštními předpisy^78) a byly homologovány.

(2) Vozidla kategorií M2, M3 a N

• a) sedadlo řidiče, průvodce (spolujezdce řidiče) a první řada sedadel pro cestující v nových vozidlech kategorií M2 a M3 třídy III při jejich první evidenci počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí být vybaveny tříbodovými bezpečnostními pásy, přičemž alespoň sedadlo řidiče musí být vybaveno pásem se samonavíjecím zařízením,

• b) sedadlo řidiče a první řada sedadel v kabině nových vozidel u kategorií N2 a N3 a u kategorie N1 v případě, že vozidlo není odvozeno od kategorie M1, musí být při první evidenci počínaje dnem účinnosti této vyhlášky vybaveny tříbodovými bezpečnostními pásy se samonavíjecím zařízením, kromě sedadla středního a sedadla nouzového, která mohou být vybavena bezpečnostními pásy s dvoubodovým uchycením.

(3) Dosud neevidovaná a provozovaná vozidla kategorií M a N pod zvláštní státní poznávací značkou (trvale manipulační a pro zkušební účely) nemusí být bezpečnostními pásy vybavena.

(4) Přední řada sedadel pro cestující a sedadla vyhrazená pro osoby tělesně postižené v autobusech třídy III musí být od 1. 1. 1985 vybavena bezpečnostními pásy.

(5) Bezpečnostní pásy a jejich kotevní úchyty musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy^78) a musí být podle nich homologovány.

(6) Osobní automobily mohou být vybaveny zadržovacími systémy pro děti do 12 let (bezpečnostní pásy, sedačky atd.). Tyto systémy vyrobené nebo dovezené po nabytí účinnosti této vyhlášky musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem^79) a musí být podle něj homologovány. Dětská zádržná zařízení kategorií 0, 1 a 2 určená a schválená k přepravě dětí zády ke směru jízdy podle zvláštního předpisu^79) nesmí být umístěna na sedadle, pokud toto sedadlo je opatřeno bezpečnostním nafukovacím vakem.

(7) Vozidla mohou být vybavena zádržným systémem a bezpečnostními pásy pro osoby sedící na vozíku pro invalidy.

§ 77

Další podmínky pro přípojná vozidla