Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Porovnávací roztok. 20,0 mg 2-toluensulfonamidu R a 20,0 mg 4-toluensulfonamidu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se odpaří do sucha v proudu dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté vrstvou (2 μm) polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• injektoru s děličem (1/2).

Teplota kolony se udržuje na 180 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku odpovídajícího kofeinu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: 2-toluensulfonamid, 4-toluensulfonamid a kofein. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím 2-toluensulfonamidu a píkem odpovídajícím 4-toluensulfonamidu je nejméně 1,5.

Nastříkne se 1 μl kontrolního roztoku a ověří se, zda na chromatogramu nejsou přítomny píky s retenčními časy stejnými jako vnitřní standard, 2-toluensulfonamid a 4-toluensulfonamid.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Jestliže jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku přítomny píky 2-toluensulfonamidu a 4-toluensulfonamidu, poměr ploch těchto píků k ploše píku vnitřního standardu není větší než odpovídající poměr na chromatogramu porovnávacího roztoku (10 μg/g 2-toluensulfonamidu a 10 μg/g 4-toluensulfonamidu).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 25 ml lihu 96% R, přidá se 25 ml vody R a 0,25 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 18,32 mg C7H5NO3S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Saccharinum natricum [image omitted]

Sodná sůl sacharinu

[image omitted]

C7H4NNaO3S	Mr 205,16	CAS 128-44-9

Je to sodná sůl 1,1-dioxid-1,2-benzothiazol-3(2H)-onu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C7H4NNaO3S. Může obsahovat různé množství vody.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky, větrající na suchém vzduchu. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96% a prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Vznikne bílá sraženina, která se odfiltruje, promyje vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 226 °C až 230 °C.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sodné soli sochařinu CRL. Látky se před zkouškou vysuší při 100 °C až 105 °C.

C. Asi 10 mg se smíchá s asi 10 mg resorcinolu R, přidá se 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá nad plamenem, až se směs zbarví tmavě zeleně. Po vychladnutí se přidá 10 ml vody R a hydroxid sodný zředěný RS do zásadité reakce; vzniká intenzivní zelená fluorescence.

D. K 0,2 g se přidá 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, odpaří se do sucha a opatrně se zahřívá, dokud směs neroztaje (nemá zuhelnatět). Nechá se vychladnout, tavenina se rozpustí v asi 5 ml vody R, přidá se kyselina chlorovodíková zředěná RS do slabě kyselé reakce, a pokud je třeba, zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká fialové zabarvení.

E. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml roztoku S se přidá 5,0 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l VS, zahřeje se k varu a ochladí se. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje 4,5 ml až 5,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

2-a 4-Toluensulfonamidy. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kofeinu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 25 mg kofeinu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Zkoušený roztok. 10,0 g se rozpustí v 50 ml vody R. Pokud je třeba, upraví se pH hydroxidem sodným 1 mol/l RS nebo kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 7 až 8 a protřepe se čtyřikrát s 50 ml dichlormethanu R. Organické vrstvy se spojí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se. Filtr a síran sodný se promyjí 10 ml dichlormethanu R a promývací tekutina se přidá k filtrátu. Filtrát se odpaří téměř do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Použitím malého množství dichlormethanu R se odparek kvantitativně převede do vhodné 10ml zkumavky, odpaří se do sucha v proudu dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Kontrolní roztok. 200 ml dichlormethanu R se odpaří do sucha ve vodní lázni, jejíž teplota nepřevyšuje 40 °C. Zbytek se rozpustí v 1 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 20,0 mg 2-toluensulfonamidu R a 20,0 mg 4-toluensulfonamidu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml. 5,0 ml posledního roztoku se odpaří do sucha v proudu dusíku a odparek se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• kapilární křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté vrstvou (2 izm) polymethylfenylsiloxanu R,

• dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,

• plamenoionizačního detektoru,

• injektoru s děličem (1/2).

Teplota kolony se udržuje na 180 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška píku odpovídajícího kofeinu nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Látky se eluují v pořadí: 2-toluensulfonamid, 4-toluensulfonamid a kofein. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím 2-toluensulfonamidu a píkem odpovídajícím 4-toluensulfonamidu je nejméně 1,5.

Nastříkne se 1 μl kontrolního roztoku a ověří se, zda na chromatogramu nejsou přítomny píky s retenčními časy stejnými jako vnitřní standard, 2-toluensulfonamid a 4-toluensulfonamid.

Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Jestliže jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku přítomny píky 2-toluensulfonamidu a 4-toluensulfonamidu, poměr ploch těchto píků k ploše píku vnitřního standardu není větší než odpovídající poměr na chromatogramu porovnávacího roztoku (10 μg/g 2-toluensulfonamidu a 10 μg/g 4-toluensulfon- amidu).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 15,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,52 mg C7H4NNaO3S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Saccharosum [image omitted]

Sacharosa

Synonymum. Saccharum

[image omitted]

C12H22O11	Mr 342,30	CAS 57-50-1

Je to β-D-fruktofuranosyl-α-D-glukopyranosid. Neobsahuje aditiva.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo lesklé suché bezbarvé nebo bílé krystaly. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sacharosy CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg fruktosy CRL, 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku, nanesené body se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla musí být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

C. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,15 ml čerstvě připraveného síranu měďnatého RS a 2 ml čerstvě připraveného hydroxidu sodného zředěného RS; roztok je modrý a čirý, povařením se vzhled roztoku nemění. Horký roztok se smíchá se 4 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vaří se 1 min a pak se přidají 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS; ihned vznikne oranžová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 50,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Měrná elektrická vodivost (2.2.38). Nejvýše 35 μS.cm^-1. 31,3 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí sejí na 100,0 ml. Měrná elektrická vodivost roztoku (C1) a vody (C2) použité k přípravě roztoku se měří za mírného míchání na elektromagnetické míchačce. Hodnoty naměřené v průběhu 30 s musí být stálé, mohou kolísat v rozmezí nejvýše 1 %. Měrná elektrická vodivost se vypočítá podle vzorce:

C1-0,35C2.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +66,3° až +67,0°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 26,0 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Dextriny. Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje této zkoušce na dextriny: 2 ml roztoku S se smíchají s 8 ml vody R 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,05 ml jodu 0,05 mol/l VS; roztok zůstává zbarven žlutě.

Glukosa a invertní cukr. 5 ml roztoku S se ve zkumavce délky asi 150 mm a vnitřního průměru 16 mm smíchá s 5 ml vody R, přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a 1,0 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l). Po promíchání se zahřívá přesně 2 min ve vodní lázni a ihned se pozoruje. Modré zbarvení roztoku úplně nezmizí (0,04 %). Nepřihlíží se k modrému zbarvení rozhraní vzduchu a roztoku.

Siřičitany.

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 3 mol/l RS, 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové 3 mol/l RS, 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku (15 μg SO/g).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok je zřetelně fialově červeně zbarven.

Olovo. Nejvýše 0,5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II) za použití přístroje s grafitovou píckou.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné prosté olova R v polyfluoruhličitanové tlakové nádobě a zahřívá se 5 h při 150 °C. Po ochlazení se zředí vodou R na 5,0 ml.

Měří se absorbance při 283,3 nm; sušicí teplota pícky se udržuje na 110 °C, spalovací teplota na 600 °C a rozprašovací teplota na 2100 °C.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,1 %; 2,000 g se suší 3 h v sušárně při 105 °C.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v miligramu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka vhodná pro přípravu velkoobjemových parenterálních přípravků.

† Salbutamoli sulfas[image omitted]

Salbutamoliumsulfat

[image omitted]

C26H44N2O10S	Mr 576,70	CAS 51022-70-9

Je to bis{(RS)-[2-hydroxy-2-(4-hydroxy-3-hydroxymethylfenyl)ethyl]terc.butylamonium} sulfát. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H44N2O10S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. 80,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 276 nm. Specifická absorbance v maximuje 55 až 64.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem salbutamoliumsulfatu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 50 ml roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l), přidá se 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (30 g/l), 10 ml dichlormethanu R a 10 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l). Protřepe se a nechá se oddělit; vzniká oranžově červené zbarvení organické vrstvy.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,15 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,24 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100 ml.

Porovnávací roztok. 12 mg salbutamoliumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, ethylacetatu R, 2-propanolu R a isobutylmethylketonu R (3 + 18 + 35 + + 45 + 50) po dráze 18 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, postříká se roztokem methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (1 g/l) v roztoku methanolu R 90% (V/V), potom se postříká roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l) ve směsi objemových dílů amoniaku 32% R a vody R (1 + 3) a pak se znovu postříká roztokem methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (1 g/l) v roztoku methanolu R 90% (V/V). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Bor.

Zkoušený roztok. K 50 mg se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R (17 g/l). Roztok se odpaří do sucha na vodní lázni, zbytek se usuší při 120 °C a potom se vyžíhá do úplného spálení organické hmoty. Po ochlazení se ke zbytku přidá 0,5 ml vody R, 3,0 ml čerstvě připraveného roztoku kurkuminu R (1,25 g/l) v kyselině octové ledové R a mírně se zahřeje do rozpuštění. Potom se ochladí, přidají se 3,0 ml směsi připravené opatrným přidáváním za stálého míchání 5 ml kyseliny sírové R k 5 ml kyseliny octové ledové R, promíchá se a nechá se 30 min stát. Potom se zředí lihem 96% R na 100,0 ml a zfiltruje.

Porovnávací roztok. 0,572 g kyseliny borité R se rozpustí v 1000,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 2,5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R (17 g/l) a dále se pokračuje stejným způsobem jako u zkoušeného roztoku.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při asi 555 nm. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R přidá se 35 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 57,67 mg C26H44N2O10S

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Salbutamolum [image omitted]

Salbutamol

[image omitted]

C13H21NO3	Mr 239,31	CAS 18559-94-9

Je to (RS)-2-terc.butylamino-1-[4-hydroxy-3-(hydroxymethyl)fenyl]ethanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H21NO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a těžce rozpustný v etheru.

Taje při asi 155 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. 80,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 276 nm. Specifická absorbance v maximuje 66 až 75.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem salbutamolu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Asi 10 mg se rozpustí v 50 ml roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l), přidá se 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (30 g/l), 10 ml dichlormethanu R a 10 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l). Protřepe se a nechá se oddělit; vzniká oranžově červené zbarvení organické vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg salbutamolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, ethylacetatu R, 2-propanolu R a isobutylmethylketonu R (3 + 18 + 35 + + 45 + 50) po dráze 18 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel, postříká se roztokem methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (1 g/l) v methanolu R 90% (V/V), potom se postříká roztokem hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l) ve směsi objemových dílů amoniaku 32% R a vody R (1 + 3) a pak se znovu postříká roztokem methylbenzothiazolinonhydrazonhydrochloridu R (1 g/l) v methanolu R 90% (V/V). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Bor.

Zkoušený roztok. K 50 mg se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R (17 g/l). Roztok se odpaří do sucha na vodní lázni, zbytek se usuší při 120 °C a potom se vyžíhá do úplného spálení organické hmoty. Po ochlazení se ke zbytku přidá 0,5 ml vody R, 3,0 ml čerstvě připraveného roztoku kurkuminu R (1,25 g/l) v kyselině octové ledové R a mírně se zahřeje do rozpuštění. Potom se ochladí, přidají se 3,0 ml směsi připravené opatrným přidáváním za stálého míchání 5 ml kyseliny sírové R k 5 ml kyseliny octové ledové R, promíchá se a nechá se 30 min stát. Potom se zředí lihem 96% R na 100,0 ml a zfiltruje.

Porovnávací roztok. 0,572 g kyseliny borité R se rozpustí v 1000,0 ml vody R 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 2,5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku obsahujícího uhličitan sodný bezvodý R (13 g/l) a uhličitan draselný R (17 g/l) a dále se pokračuje stejným způsobem jako u zkoušeného roztoku.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při asi 555 nm. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,93 mg C13H21NO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Salviae folium [image omitted]

Šalvějový list

Synonymum. Folium salviae

Je to usušený list druhu Salvia officinalis L. Obsahuje nejméně 15 ml silice v kilogramu celé drogy a nejméně 10 ml silice v kilogramu řezané drogy, vztaženo na sušinu.

Vlastnosti

Droga charakteristického kořenitého pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. List je celý nebo řezaný. Čepel listu asi 2 cm až 10 cm dlouhá a 1 cm až 5 cm široká, obvejčitá až oválná, s okrajem jemně vroubkovaným až celokrajným. Čepel na horním konci zaokrouhlená nebo zašpičatělá, na bázi zaokrouhlená nebo téměř srdčitá. Řapíkatý list je na svrchní straně šedozelený, jemně zrnitý, na spodní straně bílý, pýřitý, s hustou sítí vyniklých žilek.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle šedý až hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné mnohobuněčné svazčité krycí chlupy nebo jejich úlomky s výrazně ztlustlou bazální buňkou a ostatními buňkami tenkostěnnými s úzkým luminem; úlomky svrchní pokožky s tečkovanými mnohohrannými buňkami; úlomky spodní pokožky s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými a četnými diacytickými průduchy (2.8.3); zřídka jednotlivé žláznaté chlupy s jednobuněčnou až čtyřbuněčnou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou;žláznaté chlupy s jednobuněčnou nohou a hlavičkou z osmipaprsčitě uspořádaných sekrečních buněk se společnou vyniklou kutikulou.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,30 g čerstvě upráškované drogy (355) se 2 min až 3 min protřepává s 5,0 ml toluenu R a zfíltruje se.

Porovnávací roztok (a). 3 mg borneolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (b). 5 μl thujonu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (c). 10 μl cineolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a po 10 μl každého porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v lihu 96% R, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) a navíc mohou být přítomny ještě další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % stonků a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (355).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g čerstvě upráškované drogy (710) se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Salviae herba [image omitted]

Šalvějová nať

Synonymum. Herba salviae

Je to usušená nať druhu Salvia officinalis L. sensu lato. Obsahuje nejméně 10 ml silice v kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga charakteristického pachu, aromatické, nahořklé a svíravé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Stonky zaobleně čtyřhranné, až 5 mm silné, šedoplstnaté až olysalé. Listy řapíkaté, obvejčité až oválné, na bázi zaokrouhlené nebo téměř srdčité. Čepel listu až 10 cm dlouhá a 1 cm až 5 cm široká, s jemně vroubkovaným okrajem. Listy na svrchní straně šedozelené, jemně zrnité, na spodní straně bílé, šedoplstnaté, s hustou sítí vyniklých žilek.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné mnohobuněčné krycí chlupy nebo jejich úlomky s výrazně ztlustlou bazální buňkou a ostatními buňkami tenkostěnnými s úzkým luminem; úlomky svrchní pokožky listu s tečkovanými mnohohrannými buňkami; úlomky spodní pokožky listu s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými a s četnými diacytickými průduchy (2.8.3); zřídka jednotlivé žláznaté chlupy s jednobuněčnou až čtyřbuněčnou nohou a jednobuněčnou až dvoubuněčnou hlavičkou; žláznaté chlupy s jednobuněčnou nohou a hlavičkou z osmi paprsčitě uspořádaných sekrečních buněk; úlomky stonku s buňkami více nebo méně ztlustlými; cévy jednotlivě nebo ve skupinách, provázené sklerenchymatickými vlákny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,50 g čerstvě upráškované drogy (355) se 2 min až 3 min protřepává s 5,0 ml toluenu R a zfiltruje se.

Porovnávací roztok (a). 3 mg borneolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (b). 5 μl thujonu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (c). 10 μl cineolu R se rozpustí v 10,0 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 30 μl zkoušeného roztoku a po 10 μl každého porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R(5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v lihu 96% R, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) a navíc mohou být přítomny ještě další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 3 % stonků silnějších než 5 mm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 10,0 g čerstvě upráškované drogy (710) se destiluje 90 min rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Sambuci flos [image omitted]

Květ bezu černého

Synonymum. Flos sambuci

Je to usušený květ druhu Sambucus nigra L. Obsahuje nejméně 0,80 % flavonoidů, počítáno jako isokvercitrin (C21H20O12; Mr 464,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Květ pětičetný o průměru asi 5 mm, krátce stopkatý. Kalich malý, s pěti ušty; koruna kolovitá světle žlutá; široce oválné korunní lístky jsou na bázi srostlé. Nitky světle žlutých tyčinek se střídají s korunními lístky. Koruna se vyskytuje často samostatně nebo spolu s tyčinkami, které jsou k bázi koruny přirostlé. Semeník spodní, trojpouzdrý, s přisedlou, trojlaločnou bliznou.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četná pylová zrna kulovitá, někdy oválná o průměru asi 30 μm, se třemi klíčními póry a velmi jemně tečkovanou exinou; pokožka kalicha s buňkami s rýhovanou kutikulou, zřídka s jednobuněčnými, kuželovitými, krycími chlupy z okrajů bazální části lístků; úlomky koruny s četnými malými kapkami silice, buňky pokožky se stěnami zprohýbanými, na svrchní straně slabě ztlustlé, a rýhovanou kutikulou; v mezofylu koruny a kalicha jsou idioblasty obsahující četné pískovité krystaly šťavelanu vápenatého.

C. Zkouška Sambucus ebulus, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní modrá skvrna (kyselina chlorogenová), oranžová skvrna (rutin) a v poloze těsně nad skvrnou hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku oranžová skvrna (isokvercitrin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je zelenomodrá skvrna v poloze těsně pod skvrnou kyseliny kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být přítomny další, slabě zbarvené skvrny; v denním světle je zřetelná jen oranžová skvrna rutinu a isokvercitrinu.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 8 % úlomků květních stopek a jiných cizích příměsí, nejvýše 15 % zhnědlých květů; stanoví se s 10 g drogy.

Sambucus ebulus L. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 mg kyseliny kávové R, 1 mg kyseliny chlorogenové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10+10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R, pak se postříká roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou v dolní polovině (v pořadí stoupajících hodnot RF) patrny fluoreskující skvrny: oranžová (rutin), světle modrá (kyselina chlorogenová) a oranžově žlutá až oranžově hnědá (hyperosid), v horní třetině je zelenomodrá skvrna (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není růžová skvrna pod skvrnou odpovídající rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.

Stanovení obsahu

Základní roztok. 0,600 g práškované drogy (355) se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje vždy přes nový chomáček vaty. Spojené acetonové roztoky se zfiltrují filtračním papírem do odměrné baňky a zředí se acetonem R předem použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R. Spojené horní vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R, zfiltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do odměrné baňky a zředí se ethylacetatem R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml chloridu hlinitého RS1 a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.

Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku v maximu při 425 nm za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní tekutiny. Obsah flavonoidů v procentech, počítáno jako isokvercitrin (C21H20O12), se vypočítá podle vzorce:

A . 1,25m ,

v němž značí:

A - absorbanci roztoku v maximu při 425 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance isokvercitrinu je 500.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

†† Scopolamini hydrobromidum [image omitted]

Skopolaminiumbromid

Synonyma. Scopolaminium bromatum, Hyoscini hydrobromidum

[image omitted]

C17H22BrNO4 . 3H2O	Mr 438,31	CAS 6533-68-2

Je to trihydrát 6β,7β-epoxy-3α(1αH,5αH)-tropoyloxy-(S)-tropaniumbromidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C17H22BrNO4.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, na vzduchu zvětrávající. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 197 °C, za rozkladu; teplota tání se stanoví po sušení ve vakuu po dobu 24 h a pak při 100 °C až 105 °C po dobu 2 h.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem skopolaminiumbromidu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, postupuje se následovně: 3 mg zkoušené látky se rozpustí v 1 ml lihu 96% R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml chloroformu R, přidá se 0,2 g bromidu draselného R, 15 ml etheru R, nechá se 5 min stát za občasného protřepání a dekantuje se. Zbytek se suší na vodní lázni tak dlouho, dokud nevymizí pach rozpouštědla. Ze zbytku se připraví tableta, která se suší 3 h při 100 °C až 105 °C.

Stejným způsobem se připraví tableta skopolaminiumbromidu CRL a zaznamenají se nová spektra.

B. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidává se po kapkách za protřepávání 5 ml trinitrofenolu RS. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 188 °C až 193 °C.

C. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné R a odpaří se ve vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml acetonu R a přidá se 0,1 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vznikne fialové zbarvení.

D. Vyhovuje zkouškám na bromidy (2.3.1).

E. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -24° až -27°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Cizí alkaloidy a rozkladné produkty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, acetonu R a chloroformu R (2 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS do vzniku skvrn. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke žluté skvrně na startu.

Apohyoscin. Asi 0,5 %; 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 245 nm. Specifická absorbance, počítaná na bezvodou látku, není větší než 3,6.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, v případě potřeby zahřátím. K ochlazenému roztoku se přidá 20 ml dioxanu R 7 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 38,43 mg C17H22BrNO4.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných, zcela naplněných, maloobjemových obalech, chráněn před světlem, při teplotě pod 15 °C.

Venenum.

† Selenii disulfidum [image omitted]

Sulfid seleničitý

SeS2	Mr 143,08	CAS 7488-56-4

Obsahuje 52,0 % až 55,5 % selenu (Se).

Vlastnosti

Jasně oranžový nebo červenohnědý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

A. Asi 50 mg se smíchá s 5 ml kyseliny dusičné R a vaří se mírně 30 min, pak se zředí vodou R na 50 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidá 10 ml vody R a 5 g močoviny R. Zahřeje se k varu a po ochlazení se přidá 1,5 ml jodidu draselného RS. Vznikne žluté až oranžové zbarvení, které stáním rychle tmavne. Tento roztok se použije při zkoušce totožnosti B.

B. Zbarvený roztok ze zkoušky totožnosti A se po 10 min stání zfiltruje přes křemelinu H R. 5 ml filtrátu vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Rozpustné sloučeniny selenu. 10 g se smíchá se 100 ml vody R dobře se promíchá a za častého protřepávání se nechá stát 1 h, pak se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá se 2 ml roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (115 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml.

Hodnota pH roztoku se upraví na 2,0 až 3,0 roztokem kyseliny mravenčí bezvodé R (115 g/l). Pak se přidají 2 ml roztoku 3,3 ՛-diamoniumbenzidiniumtetrachloridu R (5 g/l). Po 45 min stání se upraví hodnota pH na 6,0 až 7,0 amoniakem zředěným RS1. Roztok se protřepává 1 min s 10 ml toluenu R, nechá se ustát a spodní vrstva se odstraní. Absorbance (2.2.25) horní vrstvy měřená při 420 nm není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku současně připraveného uvedeným způsobem začínajícím slovy "...se smíchá se 2 ml roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R (115 g/l) ...", za použití 5 ml základního roztoku selenu (1 μg Se/ml) (5 μg/ml, počítáno jako Se).

Stanovení obsahu

0,100 g se smíchá s 25 ml kyseliny dusičné dýmavé R a zahřívá se 1 h na vodní lázni; může zůstat malý nerozpuštěný zbytek. Po ochlazení se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml se smíchá s 50 ml vody R a 5 g močoviny R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se přidá 7 ml jodidu draselného RS a 3 ml škrobu RS a ihned se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 1,974 mg Se.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Sennae folium [image omitted]

Setinový list

Synonyma. Folium sennae, kasiový list

Jsou to usušené lístky druhu Cassia senna L. (Cassia acutifolia DELILE) známého jako Alexandrijská nebo Chartúm senna nebo druhu Cassia angustifolia VAHL známého jako Tinnevelly senna nebo směs obou druhů. Obsahuje nejméně 2,5 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako sennosid B (C42H38O20; Mr 863), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga slabého charakteristického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. C. senna: šedozelené až hnědozelené, tenké, křehké lístky, kopinaté, ostnitě zašpičatělé, na bázi nesouměrné, obvykle 15 mm až 40 mm dlouhé a 5 mm až 15 mm široké. List je nejširší pod svojí střední částí. Čepel lístku slabě zvlněná, na obou stranách s jemnými, krátkými chlupy. Zpeřená žilnatina je patrná zejména na spodní straně. Postranní žilky svírají s hlavní žilkou úhel asi 60°, na okraji čepele anastomozují.

Stomatální index (2.8.3): 10-12,5-15.

C. angustifolia: žlutozelené až hnědozelené lístky, protáhle kopinaté, na bázi poněkud nesouměrné, zpravidla 20 mm až 50 mm dlouhé a ve střední části 7 mm až 20 mm široké. Na obou stranách s roztroušenými krátkými chlupy, často s výraznými příčnými nebo šikmými pruhy.

Stomatální index (2.8.3): 14-17, 5-20.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle zelený až zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: mnohohranné buňky pokožky s paracytickými průduchy (2.8.3); jednobuněčné kuželovité na povrchu bradavčité chlupy jednotlivě nebo spolu s úlomky pokožky; úlomky svazků cévních provázených buňkami s krystaly šťavelanu vápenatého; drúzy šťavelanu vápenatého jednotlivě nebo v úlomcích parenchymu.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (180) se zahřeje k varu s 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Směs se odstřeďuje a použije se supernatantní tekutina.

Porovnávací roztok. 10 mg Sennae extractum CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R (roztok obsahuje malý sediment).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 2 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (1 + 30 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny dusičné R 20% (V/V) a zahřívá se 10 min při 120 °C. Po vychladnutí se stříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) do objevení skvrn. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (v pořadí stoupajících hodnot RF do střední části chromatogramu - sennosidy B, A, D a C), zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnami sennosidu D a C může být patrná červená skvrna rhein-8-glukosidu.

D. Asi 25 mg práškované drogy (180) se smíchá v kuželové baňce s 50 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové A a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 40 ml etheru R. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R. 5 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha. Odparek se po vychladnutí smíchá s 5 ml amoniaku zředěného RS1; vzniká žluté nebo oranžové zbarvení. Zahřívá se 2 min na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % a nejvýše 1 % jiných částí matečné rostliny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem.

0,150 g práškované drogy (180) se smíchá v baňce o obsahu 100 ml se 30,0 ml vody R. Baňka se zváží a pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zváží, a je-li třeba, doplní se na původní hmotnost vodou R. Odstřeďuje se a 20,0 ml supernatantní tekutiny se převede do dělicí nálevky na 150 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se třikrát 15 ml chloroformu R. Spodní vrstva se po oddělení vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá 0,10 g hydrogenuhličitanu sodného R, 3 min se protřepává, pak se odstřeďuje. 10,0 ml supernatantní tekutiny se převede do 100ml baňky s kulatým dnem a se zábrusem, přidá se 20 ml chloridu železitého RS1 a promíchá se. Směs se zahřívá 20 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu roztoku v baňce. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové A a znovu se zahřívá 20 min ve vodní lázni za častého protřepávání až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, etherem se vždy nejprve propláchne baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R, převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha. Odparek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu hořečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxyanthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako sennosid B C42H38O20, podle vzorce:

A . 1,25m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance sennosidu B je 240.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.

Sennae fructus acutifoliae[image omitted]

Plod kasie ostrolisté

Synonyma. Sennový plod, Sennae foliculus

Je to usušený plod druhu Cassia senna L. (C. acutifolia DELILE), známého jako Alexandrijská senna.

Obsahuje nejméně 3,4 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako sennosid B (C42H38O20; Mr 863), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga má slabý pach.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Ploché ledvinité lusky, zelené až zelenohnědé s hnědými skvrnami odpovídajícími poloze semen, zpravidla 40 mm až 50 mm dlouhé a nejméně 20 mm široké. Jsou výrazně zašpičatělé, krátce stopkaté. Lusky obsahují šest až sedm plochých opakvejčitých semen, zelených až světle hnědých; osemení s uzavřenými, síťovitými, vyniklými žebry.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: oplodí s mnohohrannými buňkami a malým množstvím kuželovitých, na povrchu bradavčitých chlupů, občas s anomocytickými nebo paracytickými průduchy (2.8.3); dvě vrstvy zkřížených vláken obklopených komůrkovými vlákny s krystaly šťavelanu vápenatého; charakteristické palisádové buňky semene a vrstevnaté buňky endospermu; drúzy a krystaly šťavelanu vápenatého.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (180) se zahřeje k varu s 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Směs se odstřeďuje a použije se supernatantní tekutina.

Porovnávací roztok. 10 mg Sennae extractum CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R (roztok obsahuje malý sediment).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 2 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (1 + 30 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny dusičné R 20% (V/V) a zahřívá se 10 min při 120 °C, po vychladnutí se stříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) do objevení skvrn. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (v pořadí stoupajících hodnot RF až do střední části chromatogramu - sennosidy B, A, D a C), zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnami sennosidu D a C může být patrna červená skvrna rhein-8-glukosidu. Skvrny odpovídající sennosidu D a C jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku zbarveny slabě.

D. Asi 25 mg práškované drogy (180) se smíchá v kuželové baňce s 50 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe se 40 ml etheru R. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R. 5 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha. Odparek se po vychladnutí smíchá s 5 ml amoniaku zředěného RS1; vzniká žluté nebo oranžové zbarvení. Zahřívá se 2 min na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem.

0,150 g práškované drogy (180) se smíchá ve 100ml baňce se 30,0 ml vody R. Baňka se zváží a pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zváží, a je-li třeba, doplní se na původní hmotnost vodou R. Odstřeďuje se a 20,0 ml supernatantní tekutiny se převede do dělicí nálevky na 150 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se třikrát 15 ml chloroformu R. Spodní vrstva se vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá s 0,10 g hydrogenuhličitanu sodného R, 3 min se protřepává, pak se odstřeďuje. 10,0 ml supernatantní tekutiny se převede do 100ml baňky s kulatým dnem a se zábrusem, přidá se 20 ml chloridu železitého RS1 a promíchá se. Směs se zahřívá 20 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu roztoku v baňce. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a znovu se zahřívá 20 min za častého protřepávání až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, etherem se vždy nejprve propláchne baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R, převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha. Odparek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu hořečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxyanthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako sennosid B C42H38O20, podle vzorce:

A . 1,25m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance sennosidu B je 240.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.

Sennae fructus angustifoliae[image omitted]

Plod kasie úzkolisté

Synonyma. Sennový plod, Sennae foliculus

Je to usušený plod druhu Cassia angustifolia VAHL, známého jako Tinnevelly senná.

Obsahuje nejméně 2,2 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako sennosid B (C42H38O20; Mr 863), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga slabého pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

A. Ploché, nevýrazně ledvinité lusky, žlutohnědé až hnědé, s tmavě hnědými skvrnami odpovídajícími poloze semen, zpravidla 35 mm až 60 mm dlouhé a 14 mm až 18 mm široké. Jsou výrazně zašpičatělé, krátce stopkaté. Lusky obsahují pět až osm plochých, opak vejčitých semen, zelených až světle hnědých, na osemení s nesouvislými, vlnitými, příčnými žebry.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: oplodí s mnohohrannými buňkami a malým počtem kuželovitých, na povrchu bradavčitých chlupů a občas i anomocytickými nebo paracytickými průduchy (2.8.3); dvě vrstvy zkřížených vláken obklopené vrstvou komůrkových vláken s krystaly šťavelanu vápenatého; charakteristické palisádové buňky semene a vrstevnaté buňky endospermu; drúzy a krystaly šťavelanu vápenatého.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (180) se zahřeje k varu s 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R. Směs se odstřeďuje a použije se supernatantní tekutina.

Porovnávací roztok. 10 mg Sennae extractum CRL se rozpustí v 1 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R (roztok obsahuje malý sediment).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 2 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (1 + 30 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny dusičné R 20% (V/V) a zahřívá se 10 min při 120 °C, po vychladnutí se stříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) do objevení skvrn. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (v pořadí stoupajících hodnot RF až do střední části chromatogramu - sennosidy B, A, D a C), zbarvením i velikostí hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnami sennosidu D a C může být patrna červená skvrna rhein-8-glukosidu. Skvrny odpovídající sennosidu D a C jsou na chromatogramu zkoušeného roztoku zbarveny slabě.

D. Asi 25 mg práškované drogy (180) se smíchá v kuželové baňce s 50 ml vody R a 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se 15 min ve vodní lázni. Po ochlazení se protřepe se 40 ml etheru R. Vrchní vrstva se oddělí a vysuší síranem sodným bezvodým R. 5 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha. Odparek se po vychladnutí smíchá s 5 ml amoniaku zředěného RS1; vzniká žluté až oranžové zbarvení. Zahřívá se 2 min na vodní lázni; vznikne červenofialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při teplotě 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %.

2.8.1Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem.

0,150 g práškované drogy (180) se smíchá ve 100ml baňce se 30,0 ml vody R. Baňka se zváží a pak se zahřívá 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zváží, a je-li třeba, doplní se na původní hmotnost vodou R. Odstřeďuje se a 20,0 ml supernatantní tekutiny se převede do dělicí nálevky na 150 ml. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a protřepe se třikrát 15 ml chloroformu R. Spodní vrstva se vždy odstraní. K vrchní vrstvě se přidá 0,10 g hydrogenuhličitanu sodného R, 3 min se protřepává, pak se odstřeďuje. 10,0 ml supernatantní tekutiny se převede do 100 ml baňky s kulatým dnem a se zábrusem, přidá se 20 ml chloridu železitého RS1 a promíchá se. Směs se zahřívá 20 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu roztoku v baňce. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a znovu se zahřívá 20 min za častého protřepávání až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepe se třikrát 25 ml etheru R, etherem se vždy nejprve propláchne baňka. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R, převedou se do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha. Odparek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu hořečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hydroxyanthracenových derivátů v procentech, vyjádřeno jako sennosid B C20H38O20, podle vzorce:

A . 1,25m ,

v němž značí:

A - absorbanci zkoušeného roztoku při 515 nm,

m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance sennosidu B je 240.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.

Serinum[image omitted]

Serin

[image omitted]

C3H7NO3	Mr 105,09	CAS 56-45-1

Je to kyselina (S)-2-amino-3-hydroxypropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C3H7NO3.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety serinu CRL.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. K 1 ml roztoku zkoušené látky (10 g/l) ve zkumavce se přidá 5 ml roztoku jodistanu sodného R (20 g/l), zahřívá se na vodní lázni a páry se zachytávají do skleněné vaty navlhčené vodou R a vložené do otevřené zkumavky. Po 5 min zahřívání se skleněná vata přenese do zkumavky obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (15 g/l) a 3 ml kyseliny sírové R a 10 min se zahřívá na vodní lázni; vznikne fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,0° až +16,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg serinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg methioninu CRL a 10 mg serinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μ1 každého roztoku, a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka tvořená dvěma hodinovými sklíčky o průměru 60 mm položenými hranami na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí papír lakmusový červený R o velikosti 5 x 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH /ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g)Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědavě žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 10,51 mg C3H7NO3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Sertaconazoli nitras [image omitted]

Sertakonazoliumnitrat

[image omitted]

C20H16Cl3N3O4S	Mr 500,78	CAS 99592-32-2

Je to (RS)-1{2-[(7-chlor-1-benzothiofen-3-yl)methoxy]-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl}-1H-imidazoliumnitrat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C20H16Cl3N3O4S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

A. Teplota tání (2.2.14). 156 °C až 161 °C.

B. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 240 nm až 320 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima, při 260 nm, 293 nm a 302 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 302 nm k absorbanci naměřené v maximu při 293 nm je 1,16 až 1,28.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sertakonazoliumnitratu CRL. Tablety se připraví z látek sušených 2 h při 100 °C až 105 °C a z bromidu draselného R.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 40 mg sertakonazoliumnitratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg mikonazoliumnitratu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μ1 každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, toluenu R a dioxanu R (1 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a pak se vloží na 30 min do komory nasycené parami jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

E. Asi 1 mg vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg sertakonazoliumnitratu CRL a 5,0 mg mikonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R1 (10 μm),

• mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (1,5 g/l) (37 + 63), s průtokovou rychlostí 1,6 ml/min,

• spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nitrátového iontu asi 1 min, mikonazolu asi 17 min, sertakonazolu asi 19 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 25 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky mikonazolu a sertakonazolu nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,3násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nitrátovému iontu, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); součet ploch všech takových píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml směsi ze stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 2-butanonu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 50,08 mg C20H16Cl3N3O4S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

[image omitted]

A. 1-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-imidazol-1-yl)ethanol,

[image omitted]

B. 3-(brommethyl)-7-chlor-1-benzothiofen,

[image omitted]

C. (7-chlor-1-benzothiofen-3-yl)methanol.

Sesami oleum[image omitted]

Sezamový olej

Synonymum. Oleum sesami

CAS 8008-74-0

Je to olej získaný ze zralých semen druhu Sesamum indicum L. lisováním nebo extrakcí a následným čištěním. Zbarvení a pach mohou být zlepšeny dalším čištěním. Olej může obsahovat vhodný antioxidant.

Vlastnosti

Čirá slabě žlutá kapalina, zpravidla bez pachu. Je prakticky nerozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým.

Relativní hustota je asi 0,919.

Tuhne při teplotě asi -4 °C na měkkou hmotu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A a B, viz Obecné zásady (1.2).

A. Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku odpovídá charakteristickému chromatogramu pro sezamový olej.

C. Zkouška Složení triacylglycerolů, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Index lomu (2.2.6). 1,470 až 1,476.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,6; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je číslo kyselosti nejvýše 0,3.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je číslo peroxidové nejvýše 5,0.

Nezkmýdelnitelný podíl (2.5.7). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje požadavkům zkoušky Zásaditě reagující látky v mastných olejích.

Bavlníkový olej. 5 ml zkoušené látky se smíchá ve zkumavce s 5 ml směsi stejných objemových dílů pentanolu R a roztoku síry R (10 g/l) v sirouhlíku R. Směs se opatrně zahřívá až do odstranění sirouhlíku, pak se dolní třetina zkumavky ponoří do vroucího nasyceného roztoku chloridu sodného R; do 15 min nevznikne červené zbarvení.

Složení triacylglycerolů. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se v odměrné baňce zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

• dvou nerezových ocelových kolon délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněných silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) v sérii,

• mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů dichlormethanu, R a acetonitrilu R (1+2), při průtokové rychlosti 1,0 ml/min,

• refraktometrického detektoru.

Nastříkne se 20 μ1 zkoušeného roztoku a určí se píky na chromatogramu. Radikály mastných kyselin jsou označeny jako linolenový (Ln), linolový (L), olejový (O), palmitový (P) a stearový (S).

Obsah triacylglycerolů v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace.

Složení triacylglycerolů je následující:

- LLL:	7,0 %	až	19,0 %,
- OLL:	13,0 %	až	30,0 %,
- PLL:	5,0 %	až	9,0 %,
- OOL:	14,0 %	až	25,0 %,
- POL:	8,0 %	až	16,0 %,
- OOO:	5,0 %	až	14,0 %,
- SOL:	2,0 %	až	8,0 %,
- POO:	2,0 %	až	10,0 %.

[image omitted]

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Složení triacylglycerolů