Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Typ Vyhláška

Publikace 1998-01-15

Naposledy aktualizováno 2001-02-15

Stav Platný

Zdroj e-Sbírka

článků 3

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, obsahuje nejvýše 0,05 % vody; stanoví se s 5,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, uchovává se ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem.

Byl-li obal otevřen, jeho obsah má být použit v co nejkratší době. Nepoužitá část obsahu se uchovává v atmosféře inertního plynu.

Označování

V označení na obalu se uvede:

zda je látka vhodná pro parenterální použití,

název a koncentrace přidaného antioxidantu.

název použitého inertního plynu.

Silica colloidalis anhydrica[image omitted]

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Synonyma. Silicium dioxydatum colloidale, oxid křemičitý koloidní

SiO2	Mr 60,08	CAS 7631-86-9

Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny SiO2.

Vlastnosti

Bílý lehký jemný amorfní prášek s velikostí částic asi 15 nm. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách, s výjimkou kyseliny fluorovodíkové. Rozpouští se v horkých roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Asi 20 mg vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se suspenze připravená třepáním 1,0 g s 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Chloridy (2.4.4). K 1,0 g se přidá směs 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 30 ml vody R 15 min se zahřívá na vodní lázni za občasného zamíchání a zředí se vodou R na 50 ml, je-li třeba, zfiltruje se a ochladí. 10 ml filtrátu zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (250 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). K 2,5 g se přidá dostatečné množství vody R, aby vznikla polotuhá hmota, a vysuší se při 140 °C. Když je sušená látka bílá, rozdrtí se hmota skleněnou tyčinkou, přidá se 25 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 5 min se mírně vaří za občasného promíchání skleněnou tyčinkou. 20 min se odstřeďuje a supematantní kapalina se zfiltruje přes membránový filtr. Ke zbytku v centrifugační zkumavce se přidají 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 9 ml vody R a povaří se. Potom se opět odstřeďuje 20 min a supernatantní kapalina se zfiltruje přes stejný membránový filtr. Zbytek se promyje malým množstvím vody R, filtráty a promývací kapalina se spojí a zředí se vodou R na 50 ml. K 20 ml tohoto roztoku se přidá 50 mg kyseliny askorbové R a 1 ml amoniaku 26% R, zneutralizuje se amoniakem zředěným RS2 a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta žíháním. Nejvýše 5,0 %; 0,200 g se 2 h žíhá v platinovém kelímku při 900 °C. Před vážením se nechá vychladnout v exsikátoru.

Stanovení obsahu

Ke zbytku získanému ve zkoušce Ztráta žíháním se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a množství lihu 96% R potřebné k úplnému zvlhčení zbytku. Přidá se 6 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se do sucha při 95 °C až 105 °C opatrně, aby se zabránilo ztrátám prskáním. Stěny misky se opláchnou 6 ml kyseliny fluorovodíkové R, znovu se odpaří do sucha, žíhá se při 900 °C, ochladí se v exsikátoru a zváží se. Rozdíl mezi hmotností konečného zbytku a hmotností zbytku získaného ve zkoušce Ztráta žíháním odpovídá hmotnosti SiO2 v použitém množství zkoušeného vzorku.

Silica colloidalis hydrica [image omitted]

Koloidní hydratovaný oxid křemičitý

SiO2 . xH2O	Mr bezvodého 60,08	CAS 63231-67-4

Počítáno na vyžíhanou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny SiO2.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý lehký jemný amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v minerálních kyselinách, s výjimkou kyseliny fluorovodíkové. Rozpouští se v horkých roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

A. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

B. Zahřívá se 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C; úbytek hmotnosti je větší než 3 %.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 2,5 g se přidá 50 ml kyseliny chlorovodíkové R, promíchá se, zahřívá se 30 min na vodní lázni za občasného zamíchání. Na původní objem se doplní kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Odpaří se do sucha. Ke zbytku se přidá směs 8 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 24 ml vody R, zahřeje se k varu a filtruje se za sníženého tlaku přes filtr ze slinutého skla (16). Zbytek na filtru se promyje horkou směsí 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 9 ml vody R a malými množstvími vody R Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 50 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 7,0; měří se suspenze připravená smícháním 1,0 g se 30 ml roztoku chloridu draselného R (75 g/l).

Absorpční mohutnost. K 5 g v třecí misce se přidává po kapkách za stálého míchání 5 ml vody R; směs zůstane práškem.

Látky rozpustné v kyselině chlorovodíkové. 10,0 ml roztoku S se odpaří v platinové misce a vysuší se při 100 °C až 105 °C do konstantní hmotnosti; hmotnost zbytku je nejvýše 10 mg (2,0 %).

Chloridy (2.4.4). K 0,5 g se přidá 50 ml vody R 15 min se zahřívá na vodní lázni a zředí se vodou R na 100 ml. Odstřeďuj e se 5 min při 1500 gn. 10 ml supernatantní kapaliny zředěné vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Sírany (2.4.13). 2 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %).

Železo (2.4.9). K 2 ml roztoku S se přidá 28 ml vody R. 10 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na železo (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). K 20 ml roztoku S se přidá 50 mg hydroxylamoniumchloridu R a 1 ml amoniaku 26% R. Hodnota pH se upraví amoniakem zředěným RS2 na 3,5 za potenciometrické kontroly a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (25 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1μg Pb/ml).

Ztráta žíháním. Nejvýše 20,0 %; 0,200 g se 1 h zahřívá v platinovém kelímku při 100 °C až 105 °C a potom se žíhá 2 h při 900 °C.

Stanovení obsahu

Ke zbytku získanému ve zkoušce Ztráta žíháním se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a množství lihu 96% R potřebné k úplnému zvlhčení zbytku. Přidá se 6 ml kyseliny fluorovodíkové R a odpaří se do sucha při 95 °C až 105 °C opatrně, aby se zabránilo ztrátám prskáním. Stěny misky se opláchnou 6 ml kyseliny fluorovodíkové R znovu se odpaří do sucha, žíhá se při 900 °C, ochladí se v exsikátoru a zváží se. Rozdíl mezi hmotností konečného zbytku a hmotností zbytku získaného ve zkoušce Ztráta žíháním odpovídá hmotnosti SiO2 v množství použitého zkoušeného vzorku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Sinapis etheroleum artificiale [image omitted]

Umělá hořčičná silice

Synonyma. Sinapis aetheroleum artificiale, Oleum sinapis artificiale

CAS 57-06-7

Je to allylester kyseliny iso-thiokyanaté.

Obsahuje nejméně 94,0 % allylisothiokyanatu (C4H5NS; Mr 99,15).

Vlastnosti

Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu, silně dráždící k slzení. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%. Je opticky inaktivní.

Zkoušky totožnosti

0,1 ml se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného RS2 a mírně se zahřeje; vznikne černá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 1,016 až 1,021.

Index lomu (2.2.6). 1,526 až 1,530.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná v jedné polovině objemového dílu lihu R 90% (V/V).

Fenoly. 1 ml se rozpustí v 6 ml lihu R 90% (V/V), po přidání 0,05 ml chloridu železitého RS1 nevznikne modravé zbarvení.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografíe (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 75,00 mg nonanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Zkoušený roztok. 75,00 mg se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml se smíchají s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Porovnávací roztok. 75,00 mg allylisothiokyanatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml se smíchají s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,53 mm se stěnou pokrytou poly[fenyl(5)methyl(95)]siloxanem R o tloušťce vrstvy 1,5 μm,

dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 10 ml/min,

plamenoionizačního detektoru,

programované teploty; teplota kolony se zvyšuje ze 60 °C rychlostí 3 ° C/min až na 100 °C,

teploty nástřikového prostoru a detektoru 220 °C.

Nastříkne se odděleně po 0,5 μl zkoušeného a porovnávacího roztoku. Opakuje se nejméně třikrát. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: nonanu asi 9,5 min a allylisothiokyanatu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže symetrie píku je nejméně 0,8 a nejvýše 1,2, počítáno pro pík allylisothiokyanatu, a rozlišení dvou po sobě následujících píků je nejméně 1,5.

Obsah allylisothiokyanatu v procentech se stanoví metodou vnitřního standardu.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Solani amylum[image omitted]

Bramborový škrob

Synonymum. Amylum solani

CAS 9005-25-8

Je to škrob získaný z hlíz druhu Solanum tuberosum L.

Vlastnosti

Velmi jemný bílý prášek, vrzající mezi prsty. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Neobsahuje škrobová zrna jiných rostlinných druhů. Může obsahovat malé množství úlomků tkání matečné rostliny.

Zkoušky totožnosti

A. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R Škrobová zrna jsou nepravidelného tvaru, vejčitá nebo hruškovitá, 30 μm až 100 fzm velká nebo kulovitá o průměru 10 μm až 35 μm. Občas se vyskytují složená, dvojčetná až čtyřčetná zrna. Vejčitá a hruškovitá zrna mají mimostředové hilum, kulovitá zrna středové nebo mírně mimostředové hilum. Všechna zrna jsou zřetelně koncentricky vrstvená. V polarizovaném světle je patrný intenzivní černý kříž protínající hilum.

B. 1 g se suspenduje v 50 ml vody R, vaří se 1 min a pak se ochladí; vznikne hustý, opalizující sliz.

C. K 1 ml slizu ze zkoušky totožnosti B se přidá 0,05 ml jodu RS1; vznikne tmavě modré zbarvení, které po zahřátí zmizí a po ochlazení se opět objeví.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0; měří se následující roztok: 5,0 g se 60 s protřepává s 25,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se nechá 15 min stát.

Železo (2.4.9). 1,5 g se protřepe s 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Cizí příměsi (2.8.2). Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných dílů glycerolu R a vody R; nejsou přítomny stopy buněčných stěn a zbytků cytoplazmatu.

Celkové bílkoviny. Nejvýše 0,1 % (odpovídá 0,017 % N2 přepočítávací faktor je 5,7). Stanoví se se 6,00 g mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) s následující modifikací: částice ulpělé na hrdle baňky se spláchnou 25 ml kyseliny sírové R, směs se zahřívá tak dlouho, až je roztok čirý; použije se 45 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS.

Oxidační látky (2.5.30). Vyhovuje požadavkům zkoušky Oxidanty.

Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 50 μg/g.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103 bakterií a nejvýše 102hub v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli 2.6.13).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 20,0 %; 1,000 g se suší 90 min v sušárně při 130 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Somatostatinum[image omitted]

Somatostatin

[image omitted]

C76H104N18O19S2	Mr 1637,89	CAS 38916-34-6

Je to cyklický tetradekapeptid se strukturou hormonu hypothalamu, který inhibuje uvolnění lidského růstového hormonu. Získává se chemickou syntézou. Obsahuje proměnlivé množství kyseliny octové. Je k dispozici v lyofilizované formě a počítáno na bezvodou, kyseliny octové prostou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C76H104N18O19S2.

Vlastnosti

Bílý amorfní prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a kyselině octové, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. Obsah lahvičky somatostatinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se vhodným objemem této vody R tak, aby se získala konečná koncentrace 1 mg/ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μ1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (10 + 15 + 20 + 45) po dráze 15 cm.

Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká roztokem ninhydrinu R (1 g/l) a zahřívá se 5 min v sušárně při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -37° až -47°, počítáno na látku bezvodou a prostou kyseliny octové. Měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 mg v 1,0 ml roztoku kyseliny octové ledové R 1% (V/V).

Absorbance (2.2.25). 5,0 mg se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. Absorbance měřená v maximu při 280 nm je nejvýše 0,20, počítáno na obsah látky ze zkoušky Stanovení obsahu.

Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se kalibruje směsí obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a následujících L-aminokyselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina asparagová	prolin	isoleucin

spolu s polovinou ekvimolárního množství L-cystinu.

Roztok vnitřního standardu. 30 mg DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,0 mg se naváží do pečlivě vymyté silnostěnné zkumavky délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm. Přidá se přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu obsahující takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá asi polovině předpokládaného počtu molů somatostatinu. Zkumavka se vloží do chladicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a těsně se uzavře. Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře a její obsah se převede do vhodné 10ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Za sníženého tlaku se odpaří do sucha nad hydroxidem draselným R. Zbytek se rozpustí ve vodě R a znovu se vysuší nad hydroxidem draselným R za sníženého tlaku; postup se opakuje ještě jednou. Zbytek po odpaření se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku (pH 2,2) a zředí se na vhodný objem stejným tlumivým roztokem.

Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří vhodný objem zkoušeného roztoku tak, aby pík odpovídající aminokyselině s největším obsahem obsáhl větší část záznamu zapisovače.

Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Vypočítá se relativní zastoupení aminokyselin tak, že jedna osmina součtu molů kyseliny asparagové, alaninu, lysinu, glycinu a fenylalaninu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95-1,05; glycin 0,95-1,05; alanin 0,95-1,05; fenylalanin 2,85-3,15; serin 0,7-1,05; threonin 1,4-2,1; polovina cystinu 1,4-2,1; lysin 1,9-2,1. Ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže nalezený počet molů norleucinu se po opravě na množství použitého roztoku neliší o více než ±5 % od množství vzatého k hydrolýze.

Příbuzné peptidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,5 mg se rozpustí ve 3,0 ml vody R.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá k 1,0 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 50 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min při tomto elučním programu:

mobilní fáze A - 11 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R, pH se upraví triethylaminem R na hodnotu 2,3 a zředí se vodou R na 1000 ml,

mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 18	79 → 60	21 → 40	lineární gradient
18 - 20	60	40	izokraticky
20 - 21	60 → 79	40 → 21	lineární gradient
21 - 26	79	21	ustalování

spektrofotometrického detektoru, 215 nm.

Kolona se ustaluje směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (21 + 79).

Nastříkne se po 50 μl každého roztoku.

Nastříkne se třikrát porovnávací roztok (a); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku není větší než 2,5 %.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch těchto píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k žádnému píku rozpouštědel.

Kyselina octová. Nejvýše 15,0 %. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za použití kyseliny propionové A jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1 ml kyseliny propionové R se zředí roztokem kyseliny mravenčí bezvodé R 1% na 100 ml.

Zkoušený roztok. 0,500 mg se rozpustí ve vodě R, přidá se 50 μl roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 1,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,1 ml kyseliny octové R se zředí roztokem kyseliny mravenčí bezvodé R 1% na 100 ml. K 25 μl takto připraveného roztoku se přidá 50 μl roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou A na 1,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

skleněné kolony délky 1 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné uhlím pro chromatografii grafitizovaným R impregnovaným 0,3 % makrogolu 20 000 R a roztokem kyseliny fosforečné R 1%,

helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,

plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 130 °C, detektoru 200 °C a nástřikového prostoru 170 °C. Nastříkne se odděleně 1,0 μl až 2,0 μl zkoušeného a porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 10,00 mg zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříknou 2 ml roztoku zkoušené látky (0,04 g/l) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. Obsah lavičky somatostatinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se vhodným objemem této vody tak, aby se získala konečná koncentrace 0,05 mg/ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 50 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

mobilní fáze, která je směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (25 + 75), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:

mobilní fáze A - 11 ml kyseliny fosforečné R se zředí vodou R, pH se upraví triethylaminem R na 2,3 a zředí se vodou R na 1000 ml,

mobilní fáze B - acetonitril R,

spektrofotometrického detektoru, 215 nm.

Kolona se ustaluje směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (25 + 75).

Nastříkne se třikrát porovnávací roztok; zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,5 %.

Nastříkne se po 50 μ1 zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a 15 min se zaznamenávají chromatogramy.

Obsah somatostatinu (C76H104N18O19S2) se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku a deklarovaného obsahu C 76H104N18O19S2v somatostatinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a vlhkostí, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní.

† Somatropini solutio ad praeparationem[image omitted]

Koncentrovaný roztok somatropinu

Je to roztok obsahující bílkovinu se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofyzou. Může obsahovat tlumivé soli a jiné pomocné látky. Obsahuje 91,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu somatropinu^1) (C990H1528N262O300S7) Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.

Výroba

Připravuje se biotechnologicky metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK). Při vývoji přípravku se prokáže vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti, založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou, že látka získaná daným výrobním postupem má biologickou účinnost nejméně 2,5 m.j. v miligramu.

Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku.

Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita.

DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita.

Vlastnosti

Čirý nebo slabě opalizující, bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

A. Hodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Izoelektrická fokusace. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (c) je pouze jedna hlavní zóna.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Provede se peptidové mapování.

Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí tlumivým roztokem trisacetatovým o pH 8,5 tak, aby obsahoval 2,0 mg somatropinu v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 g/l) ve vhodném tlumivém octanovém roztoku o pH asi 5,0 a 30 (il se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší přidáním 200 μl kyseliny octové ledové R.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trisacetatovém o pH 8,5 tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu, a dále se pokračuje současně a za stejných podmínek jako u zkoušeného roztoku.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

mobilní fáze, která je směsí mobilní fáze A a mobilní fáze B, které se připraví následujícím způsobem: 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml (mobilní fáze A). Ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem R na 1000 ml (mobilní fáze B). Průtoková rychlost je 1 ml/min. Použije se následující gradient:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0	100	0
20	80	20
40	75	25
65	50	50

spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Potom se kolona promývá za použití výše uvedeného gradientu a pokračuje se s promýváním po dobu 5 min s průběžně se zvyšující koncentrací mobilní fáze B až na 80 %. Potom se kolona opět ustaluje mobilní fází A po dobu 15 min. Nastříkne se odděleně po 100 μl každého roztoku. Na konci gradientově eluce a před dalším nástřikem se zvýší koncentrace mobilní fáze B na 80 % v průběhu 5 min a poté se kolona 15 min ustaluje mobilní fází A.

Chromatogram zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy jednotlivých roztoků kvalitativně odpovídají porovnávacímu chromatogramu dodávanému se somatropinem CRL.

D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Zkoušený přípravek se zředí tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Zkoušený roztok (b). 100 ul zkoušeného roztoku (a) se zředí tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5 (1) na 2,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu. K takto připravenému roztoku se přidá čerstvě připravený koncentrovaný roztok peroxidu vodíku R tak, aby bylo dosaženo výsledné koncentrace 0,01 % (V/V), a nechá se 5 h stát při 4 °C. Potom se na mililitr roztoku přidá 4,5 mg L-methioninu R.

Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při 2 °C až 8 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

mobilní fáze, která je směsí objemových dílů propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (1) (29 + 71), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li třeba, upraví se koncentrace propanolu v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl (33 ± 3) min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Určí se píky pomocí porovnávacího chromatogramu dodávaného se somatropinem CRL. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi somatropinem a jeho oxidačním produktem je nejméně 1,0.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 50 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (10,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel.

Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu dosahovala 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení dané poměrem výšky minima mezi píky monomeru a dimeru k výšce píku dimeru je menší než 0,6 (retenční časy vztažené k monomeru jsou přibližně 0,94 pro dimer a 0,87 pro polymery). Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (a) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je menší než 2,5 %.

Nastříkne se po 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků s retenčním časem menším, než je retenční čas hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4,0 %).

Izoelektrická fokusace. Provede se izoelektrická fokusace.

Zkoušený roztok (a). Je-li třeba, zkoušený přípravek se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 2,0 ml.

Zkoušený roztok (c). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) a 0,1 ml porovnávacího roztoku. Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL ve vodě R tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg.

Roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5. Připraví se a použije podle návodu výrobce.

Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 μl každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (147,1 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H3PO4/l) a jako katodický roztok se použije roztok β-alaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Nechá se proběhnout fokusace při konstantním napětí po dobu 2,5 h. Vrstva gelu se ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a potom na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se vybarvuje ponořením na 10 min do roztoku modře kyselé 83 R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku zahřátého na 60 °C a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón roztoku pro kalibraci izoelektrického bodu odpovídá požadavkům výrobce. Na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem okolo 5 a kyselejší menší zóna okolo 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %).

Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Je-li třeba, zkoušený přípravek se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu.

Porovnávací roztok (a). 200 μl zkoušeného roztoku se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 9,4 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 60 000.

mobilní fáze, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (b) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku somatropinu je nejvýše 2,5 %. Nastřikuje se střídavě po 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b).

Obsah somatropinu se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a deklarovaného obsahu látky C990H1528N262O300S7 v somatropinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě -20 °C. Je třeba se vyhnout opakovanému zmrazení a rozmražení roztoku. Je-li roztok sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

obsah somatropinu v miligramech v mililitru roztoku,

název a množství jakýchkoliv pomocných látek,

zda je roztok sterilní,

zda je roztok prostý bakteriálních endotoxinů.

† Somatropinum [image omitted]

Somatropin

C990H1528N262O300S7	Mr 22124,96	CAS 12629-01-5

Je to bílkovina se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 91,0 % až 105,0 % somatropinu^2) (C990H1528N262O300S7). Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.

Výroba

Připravuje se biotechnologicky metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK). Při vývoji přípravku se vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou prokáže, že látka získaná daným výrobním postupem má biologickou účinnost nejméně 2,5 m.j. v miligramu.

Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku.

Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita.

DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek.

Zkoušky totožnosti

C. Provede se peptidové mapování.

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v tlumivém roztoku trisacetatovém o pH 8,5 tak, aby obsahoval 2,0 mg somatropinu v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 g/l) ve vhodném tlumivém octanovém roztoku o pH asi 5,0 a 30 μl se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší přidáním 200 μl kyseliny octové ledové R.

Porovnávací roztok. Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok s tím rozdílem, že zkoušená látka je nahrazena somatropinem CRL.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

mobilní fáze, která je směsí mobilní fáze A a mobilní fáze B, které se připraví následujícím způsobem: 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml (mobilní fáze A). Ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem R na 1000 ml (mobilní fáze B). Průtoková rychlost je 1 ml/min. Použije se následující gradient:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0	100	0
20	80	20
40	75	25
65	50	50

spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Potom se kolona promývá za použití výše uvedeného gradientu a pokračuje se s promýváním po dobu 5 min s průběžně se zvyšující koncentrací mobilní fáze B až na 80 % v průběhu tohoto času. Potom se kolona opět ustaluje mobilní fází A po dobu 15 min. Nastříkne se odděleně po 100 μl každého roztoku. Na konci gradientové eluce a před dalším nástřikem se zvýší koncentrace mobilní fáze B na 80 % v průběhu 5 min a poté se kolona 15 min ustaluje mobilní fází A.

D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Zkoušený roztok (b). 100 ul zkoušeného roztoku (a) se zředí tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5 (1) na 2,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (1) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při 2 °C až 8 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),

mobilní fáze, která je směsí objemových dílů propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (1) (29 + 71), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje při 45 °C.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu nejméně 50 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) (10,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel.

Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu dosahovala 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače. Rozlišení dané poměrem výšky minima mezi píky monomeru a dimeru k výšce píku dimeru j e menší než 0,6 (retenční časy vztažené k monomem jsou přibližně 0,94 pro dimer a 0,87 pro polymery). Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (a) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je menší než 2,5 %.

Izoelektrická fokusace. Provede se izoelektrická fokusace.

Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 2,0 ml.

Zkoušený roztok (c). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) a 0,1 ml porovnávacího roztoku.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL ve vodě R tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.

Roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5. Připraví se a použije podle návodu výrobce.

Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 μl každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (147,1 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H3Po4/l) a jako katodický roztok se použije roztokβ-alaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Nechá se proběhnout fokusace při konstantním napětí po dobu 2,5 h. Vrstva gelu se ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a potom na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se vybarvuje ponořením na 10 min do roztoku modře brilantní R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku zahřátého na 60 °C a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón roztoku pro kalibraci izoelektrického bodu odpovídá požadavkům výrobce. Na elektroforeogramu porovnávacího roztoku je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem okolo 5 a kyselejší menší zóna okolo 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (5,0 %).

Voda. Nejvýše 10,0 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu. Použijí se suché skleněné pomůcky, jež mohou být s vrstvou silikonu.

Roztok vnitřního standardu. 15 μl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 mg se suspenduje v 0,1 ml 2-propanolu R1, 30 min se třepe a potom se odstředí; použije se čirý odstředěný roztok.

Zkoušený roztok (b). 1,0 mg se suspenduje v 0,1 ml roztoku vnitřního standardu, 30 min se třepe a potom se odstředí; použije se čirý odstředěný roztok.

Porovnávací roztok. 10 μl vody R se přidá k 50 ml roztoku vnitřního standardu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 1 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (180 μm až 250 μm).

helia pro chromatografii R jako nosného plynu,

tepelněvodivostního detektoru.

Teplota kolony se udržuje při 120 °C a teplota detektoru při 150 °C.

Nastříkne se zvolený objem všech roztoků. Vypočítá se obsah vody za předpokladu, že hustota vody (2.2.5) je při 20 °C 0,997 g/ml, a bere se v úvahu množství vody detegovatelné v roztoku vnitřního standardu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30).

Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu.

Porovnávací roztok (a). 200 μl zkoušeného roztoku se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok somatropinu CRL v roztoku hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 9,4 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografií R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 60 000,

mobilní fáze, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok hydrogenuhličitanu amonného R (3,95 g/l), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,

spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku dosahovala nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Několikrát se nastříkne porovnávací roztok (b) (nejméně třikrát); zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,5 %. Nastřikuje se střídavě po 50 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka:

sterilní,

prostá bakteriálních endotoxinů.

Sorbitani lauras[image omitted]

Sorbitanlaurat

Synonymum. Sorbitanum lauricum

CAS 1338-39-2

Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny laurové se sorbitolem a jeho monoa dianhydridy.

Vlastnosti

Hnědavě žlutá viskózní kapalina. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, těžce rozpustný v bavlníkovém oleji.

Relativní hustota je asi 0,98.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového R1. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 260 až 280; stanoví se s 0,30 g.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 7,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 330 až 358 (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 10.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 158 až 170; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Sorbitani oleas [image omitted]

Sorbitanoleat

Synonymum. Sorbitanum oleicum

CAS 1338-43-8

Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny olejové se sorbitolem a jeho monoa dianhydridy.

Vlastnosti

Hnědavě žlutá viskózní kapalina. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, dobře rozpustný v mastných olejích za vzniku zakalených roztoků, těžce rozpustný v etheru, mísitelný s lihem 96%.

Relativní hustota je asi 0,99.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 8,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 190 až 210 (Metoda A); stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). 62 až 76.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 149 až 160; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Sorbitani palmitas [image omitted]

Sorbitanpalmitat

Synonymum. Sorbitanum palmiticum

CAS 26266-57-9

Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny palmitové se sorbitolem a jeho monoa dianhydridy.

Vlastnosti

Nažloutlý nebo žlutý prášek, voskové vločky nebo tvrdá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v mastných olejích, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.15). 44 °C až 51 °C. Roztavená zkoušená látka se vpraví do skleněné kapiláry a ponechá se 24 h při teplotě pod 10 °C.

B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 8,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 270 až 305 (Metoda A).

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 140 až 155; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Sorbitani stearas[image omitted]

Sorbitanstearat

Synonymum. Sorbitanum stearicum

CAS 1338-41-6

Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny stearové se sorbitolem a jeho monoa dianhydridy.

Vlastnosti

Světle žlutá voskovitá hmota. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. Teplota tání (2.2.15). 50 °C až 55 °C. Roztavená zkoušená látka se vpraví do skleněné kapiláry a ponechá se 24 h při teplotě pod 10 °C.

B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového Rl. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 200 až 215; stanoví se s 0,30 g.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 10,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 235 až 260 (Metoda A).

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 147 až 157; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Sorbitani trioleas[image omitted]

Sorbitantrioleat

CAS 26658-19-5

Je to směs získaná obvykle částečnou esterifikací kyseliny olejové se sorbitolem a jeho monoanhydridem.

Vlastnosti

Světle žlutá, slabě nažloutlá nebo hnědá pevná hmota, která při asi 25 °C přechází na hnědavě žlutou viskózní olejovitou kapalinu. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, snadno rozpustný v etheru, dobře rozpustný v mastných olejích, těžce rozpustný v lihu 96%.

Relativní hustota je asi 0,98.

Zkoušky totožnosti

A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Ke 4 g se přidá 40 ml roztoku hydroxidu draselného R (50 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Nechá se ochladit na asi 80 °C, přidá se 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a vaří se asi 10 min pod zpětným chladičem do zrušení emulze. Mastné kyseliny se oddělí na povrchu jako olejová vrstva. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a mastné kyseliny se opatrným třepáním extrahují s 50 ml etheru petrolejového Rl. Horní vrstva se vysuší pomocí 1 g síranu sodného bezvodého R zfiltruje se a zahřívá se na vodní lázni do vymizení pachu rozpouštědel. Číslo kyselosti (2.5.1) zbytku je 190 až 210; stanoví se s 0,30 g.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 16,0; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3). 55 až 75 (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). 76 až 90.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 170 až 190; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,5 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Sorbitolum[image omitted]

Sorbitol

[image omitted]

C6H14O6	Mr 182,17	CAS 50-70-4

Je to D-glucitol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C6H14O6.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. 0,5 g se zahřívá s 0,5 ml pyridinu R a 5 ml acetanhydridu R do rozpuštění. Po 10 min se směs vlije do 25 ml vody R a nechá se stát 2 h v ledové vodě. Sraženina rekrystalizovaná z malého množství lihu 96% R a vysušená ve vakuu taje (2.2.14) při asi 100 °C.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení v ledové vodě přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a asi 30 s se opatrně zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +4,0° až +7,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 5,00 g zkoušené látky a 6,4 g tetraboritanu sodného R se rozpustí ve 40 ml vody R, nechá se stát 1 h za občasného promíchání a zředí se vodou R na 50,0 ml. Je-li třeba, zfiltruje se.

Redukující cukry. 5,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve 3 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R(6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

nejvýše 4 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující méně než 100 g/l sorbitolu,

nejvýše 2,5 m.j. endotoxinu v gramu pro parenterální přípravky obsahující 100 g/l nebo více sorbitolu.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg C6H14O6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, nejvyšší koncentrace bakteriálních endotoxinů.

Sorbitolum 70% cristallisabile[image omitted]

Sorbitol 70% krystalizující

Je to vodný roztok obsahující 68,0 % až 72,0 % hexitolů, vyjádřeno jako D-glucitol.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá sirupovitá tekutina. Je mísitelný s vodou, s glycerolem 85% a s propylenglykolem, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

A. K 7,0 g se přidá 40 ml vody R a 6,4 g tetraboritanu sodného R, za občasného protřepání se nechá 1 h stát a potom se zředí vodou R na 50,0 ml. Je-li třeba, zfiltruje se; úhel otočení (2.2.7) je 0° až +1,5°.

B. 1 g se usuší ve vakuu při 80 °C. 0,5 g zbytku se zahřívá s 0,5 ml pyridinu R a 5 ml acetanhydridu R do rozpuštění. Po 10 min se směs vlije do 25 ml vody R a nechá se stát 2 h v ledové vodě. Sraženina rekrystalizovaná z malého množství lihu 96% R a vysušená ve vakuu taje (2.2.14) při asi 100 °C.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 70 mg se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu, 15 min se zahřívá při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení v ledové vodě přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a asi 30 s se opatrně zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 7,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Index lomu (2.2.6). 1,457 až 1,462.

Relativní hustota (2.2.5). Nejméně 1,290.

Redukující cukry. K 5,0 g se přidají 3 ml vody R, 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R(6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,5 g se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 μg/g).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,600 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg C6H14O6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Sorbitolum 70% non cristallisabile[image omitted]

Sorbitol 70% nekrystalizující

Je to vodný roztok hydrogenovaného a částečně hydrolyzovaného škrobu. Obsahuje 68,0 % až 72,0 % sušiny a nejméně 62,0 % polyolů, vyjádřeno jako D-glucitol.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá sirupovitá tekutina. Je mísitelný s vodou, s glycerolem 85% a s propylenglykolem.

Zkoušky totožnosti

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 70 mg se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 20 ml.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 7,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Index lomu (2.2.6). 1,455 až 1,465.

Relativní hustota (2.2.5). Nejméně 1,290.

Redukující cukry po hydrolýze. K 6,0 g se přidá 35 ml vody R, 40 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a několik skleněných kuliček. Vaří se 4 h pod zpětným chladičem. Pak se ochladí a zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS na modř bromthymolovou. Ochladí se a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 3,0 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R, 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R(6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje 8,0 ml až 14,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 1,5 g se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 μg/g).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Sušina. 1,000 g se usuší ve vakuu při 80 °C (2.2.32) a zbytek se zváží.

Polyoly. 0,600 g se zředí vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml roztoku jodistanu sodného R (21,4 g/l) a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni přesně 15 min. Po ochlazení se přidají 3 g hydrogenuhličitanu sodného R a za okamžik 25,0 ml arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS. Po promíchání se přidá 5 ml roztoku jodidu draselného R (200 g/l) a nechá se 15 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS do prvního žlutého zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 1,822 mg C6H14O6.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Spectinomycini hydrochloridum[image omitted]

Spektinomyciniumchlorid

[image omitted]

C14H26Cl2N2O7 . 5H20	Mr 495,35 Mr bezvodého 405,27	CAS 22189-35-8

Je to pentahydrát (2R,4aR,5aR,6S,7S,8R,9S,9aR,10aS)-6,8-(perhydro-4a,7,9-trihydroxy-2-methyl-4-oxo-pyrano[2,3-b] [1,4]benzodioxinyl)-bis(methylamoniumchloridu). Je to antibiotikum produkované kmenem mikroorganismu Streptomyces spectabilis nebo získané jinými způsoby. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95 % až 100,5 % sloučeniny C14H26Cl2N2O7.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem spektinomyciniumchloridu CRL.

B. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10,0 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,8 až 5,6; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +15° až +21 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S do 20 min od přípravy.

Čtení tohoto dokumentu nenahrazuje čtení příslušného vydání Sbírky zákonů. Neneseme odpovědnost za případné nepřesnosti vyplývající z převodu originálu do tohoto formátu.

Tento text je zveřejněn za vlastních podmínek opětovného použití zdroje e-Sbírka, nikoli pod licencí Legalize ani pod licencí volného díla. e-Sbírka
volné dílo (úřední díla podle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona)